Možnosti integrace zemí Západního Balkánu do Evropské unie

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod Možnosti integrace zemí Západního Balkánu do Evropské unie Diplomová práce Vypracovala: Bc. Ljupka Trajkovska Vedoucí práce: doc. Ing. Anna Klosová, CSc. 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Možnosti integrace zemí Západního Balkánu do Evropské unie vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. V Praze dne............................... Podpis 2

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí své práce, paní doc. Ing. Anně Klosové CSc., za ochotnou spolupráci, cenné rady a odborné připomínky při vypracovávání diplomové práce. 3

Obsah Seznam zkratek... 5 Úvod... 8 1. Charakteristika dosavadních jednání zemí Západního Balkánu o vstupu do EU... 10 1.1 Vztahy EU s Chorvatskem... 10 1.2 Vztahy EU s Makedonií... 13 1.3 Vztahy EU se Srbskem... 15 1.4. Vztahy EU s Černou Horou... 17 1.5. Vztahy EU s Kosovem podle rezoluce RB č. 1244... 18 1.6. Vztahy EU s Albánií... 20 1.7. Vztahy EU s Bosnou a Hercegovinou... 22 2. Význam zemí Západního Balkánu pro EU... 25 2.1. Politické a sociální faktory zemí Západního Balkánu... 25 2.1.1 Chorvatsko... 26 2.1.2 Makedonie... 28 2.1.3 Srbsko... 29 2.1.4 Černá Hora... 31 2.1.5 Kosovo (pod správou OSN)... 32 2.1.6 Albánie... 34 2.1.7 Bosna a Hercegovina... 35 2.2. Ekonomické faktory zemí Západního Balkánu... 37 2.3. Politika rozšiřování EU... 49 2.3.1. Nová politika rozšiřování EU Stabilizační a asociační proces... 51 2.3.2. Záhřebský a Soluňský summit... 54 2.3.3 Předvstupní pomoc EU... 56 3. Perspektivy vstupu zemí Západního Balkánu do EU... 63 3.1. Směřování Chorvatska k členství do Evropské unie... 65 3.2. Perspektivy vstupu Makedonie do EU... 67 3.3. Perspektivy vstupu Černé Hory do EU... 69 3.4. Perspektivy vstupu Srbska do EU... 70 3.5. Perspektivy vstupu Albánie do EU... 71 3.6. Perspektivy vstupu Bosny a Hercegoviny do EU... 72 3.7. Perspektivy vstupu Kosova do EU... 73 Závěr... 75 Literatura... 78 Seznam tabulek... 89 Seznam obrázků... 89 Seznam příloh... 89 Přílohy... 90 4

Seznam zkratek AII ALL BAM BiH BSEC CARDS CEB CEFTA CEI CESI DPH EBRD EBOP ECHO EIB EULEX ES EU EUFOR EUR EUPM Jadránsko Jónská iniciativa Albánský lek Bosenská konvertibilní marka Bosna a Hercegovina Organizace černomořské ekonomické spolupráce Pomoc Společenství na rekonstrukci, rozvoj a stabilizaci Rozvojová banka Rady Evropy Středoevropská dohoda o volném obchodu Středoevropská iniciativa Iniciativa spolupráce jižní Evropy Daň z přidané hodnoty Evropská banka pro obnovu a rozvoj Evropská bezpečnostní a obranná politika Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc Evropská investiční banka Policejní a soudní mise EU v Kosovu Evropská společenství Evropská unie Vojenská mise Evropské unie v Bosně a Hercegovině Euro Policejní mise Evropské unie v Bosně a Hercegovině 5

EUSR FBiH FYROM HRK HDP IMF IPA ISPA KFOR LIFE MARRI MKD NATO NLB OBSE OECD OSN PHARE RB OSN RCC RS Zvláštní zástupce Evropské unie v Kosovu Federace Bosny a Hercegoviny Bývalá jugoslavská republika Makedonie Chorvatská kuna Hrubý domácí produkt Mezinárodní měnový fond Finanční nástroj předvstupní pomoci Finanční nástroj předvstupní pomoci pro životní prostředí a dopravu Jednotky NATO v Kosovu Kosovo Force Finanční nástroj Evropské unie pro životní prostředí Regionální iniciativa pro migraci, azyl a uprchlíky Makedonský denár Severoatlantická aliance Nova Ljubljanska Banka Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organizace spojených národů Finanční nástroj předvstupní pomoci pro budování institucí a hospodářskou a sociální soudržnost Rada bezpečnosti Organizace spojených národů Rada pro regionální spolupráci Republika srbská 6

RSD SAP SAPARD SEECP TAILEX UNMIK UNMIK WTO Srbský dinár Stabilizační a asociační proces Finanční nástroj předvstupní pomoci pro zemědělství a rozvoj venkova Proces spolupráce v jihovýchodní Evropě Nástroj pro technickou pomoc a výměnu informací (Technical Assistance and Information Exchange instrument) Prozatímní civilní správa OSN v Kosovu Mise spojených národů v Kosovu United Nations Interim Administration Mission in Kosovo Světová obchodní organizace 7

Úvod Západní Balkán je definován jako oblast, která zahrnuje nástupnické státy bývalé Jugoslávie (s výjimkou Slovinska) a Albánii. Jedná se o následující země: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Kosovo, Makedonie a Srbsko. Západní Balkán můžeme charakterizovat jako neustále se měnící region s vysokou dynamikou růstu. Na druhé straně je často spojován s konflikty a krizemi, které brzdily jeho rozvoj a stabilitu. V této souvislosti se Balkán (zejména od roku 1999) stal pro EU strategicky důležitým regionem především z bezpečnostního hlediska. EU má na Balkáně strategické zájmy v oblasti bezpečnosti, a proto se snaží přispět ke zvýšení prosperity a růstu Balkánu a ke zlepšení propojení hlavních dopravních a energetických os. Na druhé straně získává EU díky svému působení v regionu silnější postavení ve světě. Evropská unie usiluje o dosažení těchto cílů pomocí hlubší integrace států Západního Balkánu do EU prostřednictvím politiky rozšíření. Současný plán rozšíření pokrývá země Západního Balkánu (Chorvatsko, Makedonie, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Albánie a Kosovo), Turecko a Island. Ke kandidátským státům se z nich řadí: Chorvatsko, Turecko, Makedonie, Černá Hora a Island, zatímco zbytek zemí je označován za tzv. potenciálně kandidátské státy. Hlavním cílem této diplomové práce je zhodnotit perspektivy členství jednotlivých zemí Západního Balkánu v Evropské unii. Dílčími cíli, které použiji ke splnění hlavního cíle, jsou: zhodnocení stavu integračního procesu na základě dosavadních vztahů zemí Západního Balkánu s Evropskou unií a popis politické a ekonomické situace v jednotlivých zemích Západního Balkánu s vazbou na Evropskou unii. Vzhledem k tomu, že všechny země Západního Balkánu vyjadřily svůj zájem o členství v Evropské unii, je důležité sledovat vývoj vztahů mezi nimi a Evropskou unií. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. Hlavním cílem první kapitoly je definovat a vysvětlit vzájemné vztahy mezi Evropskou unií a zeměmi Západního Balkánu od roku 1991 do roku 2011, a to na základě jejich dosavadních výsledků. Budu se věnovat důležitým dohodám, které tyto země podepsaly a programům, kterých se zúčastnily. 8

V druhé části této diplomové práce popíši, čím mohou země Západního Balkánu Evropské unii přispět. Obsahem této kapitoly bude charakteristika hlavních specifik politické a ekonomické situace v jednotlivých zemích Západního Balkánu. Důležitými ukazateli budou makroekonomické údaje, které nám poskytnou přehled o postavení jednotlivých zemí Západního Balkánu v rámci tohoto regionu. Navíc se budu věnovat politice rozšířování EU, což znamená, že důraz bude kladen na Kodaňská kritéria a na některé důležité komponenty stabilizačního a asociačního procesu (zejména na stabilizační a asociační dohody, přístupové partnerství a předvstupní pomoc EU jednotlivým zemím). V poslední kapitole se budu věnovat budoucímu vývoji a možnosti členství jednotlivých zemí Západního Balkánu v EU, přičemž zhodnotím výsledky, kterých jednotlivé země dosáhly na základě nejnovější zprávy Evropské komise o pokroku kandidátských zemí pro vstup do EU. Bude kladen důraz především na kandidátské země, které jsou o krok blíž k integraci v EU, než ostatní potenciálně kandidátské země. Pro vyhodnocení této problematiky budou třeba aktuální informace, které jsou dostupné na internetu. Jedná se především o analýzu primárních zdrojů vydané dokumenty a zprávy Evropské komise. Také budu používat sekundární zdroje v podobě článků, publikací a analýz. 9

1. Charakteristika dosavadních jednání zemí Západního Balkánu o vstupu do EU Evropská unie má velký význam pro země Západního Balkánu. Zaprvé se jedná o nejvýznamnějšího hospodářského partnera pro všechny země Balkánu, a zároveň je také nejvýznamnějším poskytovatelem hospodářské pomoci. Západní Balkán zaujímá zvláštní místo v politice Evropské unie, a to zejména po rozpadu bývalé Jugoslávie. Proto můžeme říct, že vyhlášení nezávislosti jednotlivých států je považováno za začátek jednání mezi zeměmi Západního Balkánu a Evropskou unií. V následující části si ukážeme, jak probíhaly vztahy EU s jednotlivými zeměmi (Chorvatsko, Makedonie, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Albánie a Kosovo). Musím však zmínit, že průběh těchto vztahů byl do značné míry ovlivněn složitou politickou situací v regionu, kterou se podrobněji budu zabývat v druhé části této diplomové práce. 1.1 Vztahy EU s Chorvatskem Vztahy mezi EU a Chorvatskem byly navázány po vyhlášení nezávislosti Chorvatska v roce 1992. Situace byla velice složitá. Srbsko-chorvatská válka v letech 1992 1995 komplikovala navázání vztahů mezi EU a Chorvatskem. Prakticky se tyto vztahy začaly vyvíjet až po uzavření Daytonské mírové dohody v roce 1995, do roku 1999 ovšem nepřinesly žádné výraznější výsledky. Hlavní důvod neúspěchu spočíval v nacionalisticky orientované politice, která znemožňovala Chorvatsku splnit politická kritéria EU. Situace se změnila po kosovské krizi vyhlášením stabilizačního a asociačního procesu EU (SAP). Jednání o této smlouvě v průběhu roku 2000 vedlo k jejímu podepsání 21. října 2001. V platnost ale vstoupila až v roce 2005, z důvodu nedostatečné spolupráce Chorvatska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Koncem roku 2001 byla přijata strategie na období 2002 2004 o programu CARDS, který přinesl Chorvatsku významnou finanční pomoc. Chorvatsko podalo žádost o členství v EU dne 21. února 2003. Na základě kladného stanoviska Komise k 10

chorvatské žádosti o členství získalo Chorvatsko dne 16. června 2004 status kandidátské země. 1 Co se týče zahájení přístupových jednání, EU podmínila jejich začátek plnou spoluprací Chorvatska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Podle příslibu EU mělo dojít k zahájení přístupových jednání v březnu 2005, ale vzhledem k tomu, že Mezinárodní tribunál tuto spolupráci neposvětil, došlo k zahájení přístupových jednání 3. října 2005. Tím pádem Chorvatsko začalo jednat o jednotlivých kapitolách až od března 2006. Otevření jednotlivých kapitol z hlediska času probíhalo následujícím způsobem: červen 2006: Věda a výzkum prosinec 2006: Hospodářská a monetární politika, Podnikání a průmyslová politika, Vzdělávání a kultura a Celní unie březen 2007: Duševní vlastnictví červen 2007: Právo usazování a svoboda poskytování služeb, Právo obchodních společností, Finanční služby, Informační společnost a média, Statistika a Finanční kontrola říjen 2007: Ochrana spotřebitele a zdraví a Vnější vztahy prosinec 2007: Transevropské sítě a Finanční a rozpočtová ustanovení duben 2008: Energie a Dopravní politika červen 2008: Volný pohyb pracovníků a Sociální politika a zaměstnanost červenec 2008: Volný pohyb zboží říjen 2009: Volný pohyb kapitálu, Zemědělství a rozvoj venkova, Bezpečnost potravin a veterinární a fytosanitární politika, Daně, Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů a Vnitro, svoboda a bezpečnost 1 Evropská komise. Chorvatsko základní údaje o zemi. [on-line]. [cit. 2011-01-20] http://ec.europa.eu/enlargement/candidate-countries/croatia/relation/index_cs.htm 11

únor 2010: Životní prostředí a Rybolov červen 2010: Soudnictví a základní práva, Politika hospodářské soutěže a Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika. listopad 2010: Instituce. 2 duben 2011: Zemědělství a rozvoj venkova a Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů. 3 Ke dni 19. dubna 2011 se Chorvatsku podařilo otevřít 35 kapitol, z nichž je 30 kapitol prozatímně uzavřeno 4. Podrobný přehled uvádím v příloze. V období od listopadu 2008 září 2009 byla přístupová jednání s Chorvatskem pozastavena kvůli dvacetiletému sporu se Slovinskem, ve kterém se jedná o vytyčení hranic v Piranském zálivu v Jaderském moři. Slovinsko, které má necelých 40 kilometrů pobřeží, nesouhlasí s nároky Chorvatska na pobřežní vody, které Chorvatsko na konci roku 2008 předložilo v dokumentech na unijní úrovni. Spor se podařilo vyřešit v září 2009, když slovinský parlament schválil odblokování přístupových jednání Chorvatska s Evropskou unií. Podle návrhu Komise se Chorvatsko a Slovinsko shodli na tom, že spor bude vyřešen mezinárodní arbitráží, podepsáním smlouvy 4. listopadu 2009 o společné správě zálivu, kterou by uzavřely na dvacet až padesát let. 5 Na druhé straně se Slovinsko zavázalo, že už nebude blokovat přístupová jednání. Tento bilaterální spor spolu s kritikou o nedostatečné spolupráci Chorvatska s Mezinárodním trestním tribunálem představují hlavní body v hodnocení pokroku Chorvatska na základě zprávy Evropské komise o pokroku kandidátských zemí pro vstup do Evropské unie vydané v říjnu 2009. 2 Evropská komise. Status of negotiation with Croatia. [on-line]. [cit. 2011-01-22] http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/enlargement_process/accession_process/how_does_a_country_join_t he_eu/negotiations_croatia_turkey/overview_negotiations_hr_en.pdf 3 eu.2011.hu. Croatia: important step towards closing negotiations. [on-line]. [cit. 2011-04-21] http://www.eu2011.hu/news/croatia-important-step-towards-closing-negotiations 4 Evropská komise. Two new chapters closed in accession negotiations with Croatia. [on-line]. [cit. 2011-04-22] http://ec.europa.eu/enlargement/index_en.htm 5 ihned.cz. Chorvatsko znovu na cestě do EU. Přístupová jednání budou obnovena. [on-line]. [cit. 2011-01-27] http://zahranicni.ihned.cz/c1-38502490-chorvatsko-znovu-na-ceste-do-eu-pristupova-jednani-budouobnovena 12

Každopádně v červnu 2010 se objevila další překážka, kdy slovinský ministr zahraničí pohrozil pozastavením jednání, pokud nebude umožněn přístup největší slovinské banky Nova Ljubljanska Banka na finanční trh Chorvatska. Chorvatská centrální banka brání vstupu NLB na svůj trh kvůli dosud nedořešeným finančním závazkům vůči jejím chorvatským klientům, jež se podle Chorvatska dají vyčíslit v hodnotě 172 milionů eur. Navzdory těmto překážkám můžeme říci, že Chorvatsko dokázalo navázat vztahy s Evropskou unií, které povedou v nejbližší době k plnému členství. O tom svědčí i rezoluce Evropského parlamentu vydána v únoru 2010, a také zpráva o pokroku Rady pro stabilizaci a přidružení Chorvatska, která ocenila pokrok Chorvatska v přístupovém procesu. Na druhé straně tato zpráva poukázala na oblasti, které si žádají reformy. Jde hlavně o následující oblasti: soudnictví, veřejná správa, boj proti korupci a práva menšin. Proto byl v únoru 2011 zahájen projekt o Posílení antikorupčních jednání celní správy. Cílem tohoto projektu je zabezpečit účinnou implementaci protikorupčních právních předpisů a politik v procesu přípravy ke vstupu Chorvatska do Evropské unie. Rozpočet tohoto projektu činí 230 000 eur a měl by být ukončen v listopadu 2011. 6 1.2 Vztahy EU s Makedonií I když Makedonie nebyla zasažena válečným konfliktem po vyhlášení její nezávislosti v roce 1991, vztahy mezi ní a Evropskou unií byly komplikované. Souvisí to s řeckou politikou, která odmítá název státu Makedonie, protože se domnívá, že jeho použití představuje územní nároky na řecké území Makedonie. Také byla nucena řešit složitou politickou situaci spojenou s albánskou populací. Vztahy s Evropskou unií byly zahájeny až v roce 1996, když Makedonie získala nárok na prostředky z programu PHARE. V roce 1997 byl zahájen regionální přístup, který znamenal formulace politických a ekonomických podmínek pro rozvoj vzájemné spolupráci mezi Evropskou unií a Makedonií. Výsledkem této spolupráci bylo uzavření dvoustranné dohody o spolupráci a finanční protokol na podporu globální spolupráce. Dále podepsala 6 Delegation of the European Union to the Republic of Croatia. Strengthening anticorruption activities of the Customs Administration project presented. [on-line]. [cit. 2011-03-17] http://www.delhrv.ec.europa.eu/?lang=en&content=3150 13

Makedonie s Evropskou unií dohody o obchodu s textilními výrobky a dohodu v oblasti dopravy. 7 V roce 2000 byla Makedonie první zemí Západního Balkánu, která podepsala dohodu o stabilizaci a asociaci. Tato dohoda vstoupila v platnost 1. dubna 2004. Hlavním cílem této smlouvy je vytvoření zóny volného obchodu pro průmyslové výrobky a většinu zemědělských výrobků do roku 2011. Po kosovské krizi napomáhala Evropská unie stabilizovat politickou a bezpečnostní situaci v Makedonii. Navíc od roku 2003 prováděla na jejím území dvě vojenské operace CONCORDIA a PROXIMA. Jedná se o první operace Evropské unie v rámci společné bezbečnostní a obranné politiky, jejíž cílem bylo posílení bezpečnosti a stability v oblastech, kde došlo k etnickým srážkám. Armáda České republiky vyslála do operace CONCORDIA dva příslušníky. 8 Dne 22. března 2004 Makedonie podala žádost o vstup do EU. Stanovisko Evropské komise bylo vydáno v listopadu 2005, na jehož základě se Komise rozhodla 17. listopadu 2005 poskytnout Makedonii kandidátský status. Přiznání statusu kandidátské země znamená pro Makedonii velký úspěch vzhledem ke složité politicko ekonomické situaci, která ji doprovázela během minulých let. Utrpěla velké ztráty kvůli řeckému embargu, musela se vypořádat s kosovskými úprchlíky za Kosovské války a navíc musela řešit spor s albánskými povstalci z Národní osvobozenecké armády. V roce 2006 Rada Evropské unie přijímá Evropské partnerství s Makedonií, které v roce 2008 aktualizuje na základě rozhodnutí o přístupovém partnerství. Rozhodnutí Rady v podstatě stanovilo podmínky pro zahájení přístupových jednání Evropské unie s Makedonií. 9 Co se týče vízové liberalizace pro občany Makedonie, navrhla Evropská komise v červnu 2009 zrušení vízové povinnosti do zemí Schengenského prostoru. Evropský 7 Autorský kolektiv. Stabilita Balkánu a Evropská unie. Příspěvek České republiky. Rada pro mezinárodní vztahy, 2006. ISBN 80-239-8060-2. Str. 79 8 ŠTOURACOVÁ J., Ekonomická dimenze české diplomacie a její aplikace ve vztahu k zemím Západního Balkánu, Praha: Professional publishing, 2010, ISBN: 978-80-7431-017-1, str. 208 9 Evropská komise. Bývalá jugoslávská republika Makedonie základní údaje o zemi. [on-line]. [cit. 2011-02-09] http://ec.europa.eu/enlargement/candidatecountries/the_former_yugoslav_republic_of_macedonia/relation/index_cs.htm 14

parlament v listopadu 2009 schválil tento návrh pro Makedonii, Srbsko a Černou Horu. Vízová liberalizace pro Makedonii vstoupila v platnost 19. prosince 2009. V říjnu 2009 Komise vydala pro Makedonii doporučení o zahájení přístupových jednání, na základě splnění stanovených podmínek Makedonií. Komise se domnívá, že Makedonie věnovala značnou pozornost prioritám přístupového partnerství a splňuje Kodaňská politická kritéria a podmínky Stabilizačního a asociačního procesu. Přesto se Evropská unie rozhodla, že zahájení vstupních rozhovorů je možné až po vyřešení sporu o názvu země mezi Makedonií a Řeckem. Jedná se o spor, který vznikl vyhlášením nezávislosti Makedonie. Řecko se postavilo proti uznání s odůvodněním, že název státu Makedonie se vztahuje k jedné z řeckých provincí, a že jeho použití představuje územní nároky na řecké provincie Makedonie. Uválením blokády na dovoz ropných výrobku a obchodního embarga, Řecko donutilo Makedonie v roce 1995 změnit vlajku a souhlasit s dočasným jménem Bývalá jugoslavská republika Makedonie (FYROM) pod kterým byla příjata v OSN. Na druhé straně Řecko se v Prozatimní dohodě z roku 1995 závázalo, že odvolá obchodní embargo a že nebude blokovat Makedonie v její integraci v mezinárodních organizacích. 10 1.3 Vztahy EU se Srbskem Vztahy mezi Srbskem a Evropskou unií mají zvláštní charakter a navíc jsou komplikovány kosovskou otázkou. Ke skutečnému navázání vztahů mezi EU a Srbskem došlo až po roce 2000. Dohoda o stabilizaci a asociaci, kterou Evropská unie vyhlásila v roce 1999, se vztahovala i na Srbsko a po jejím schválení v listopadu 2000 se Srbsko stalo potenciálně kandidátskou zemí. Zároveň byla podepsána rámcová dohoda o poskytování finanční pomoci a podpory. Navíc Evropská unie poskytuje Srbsku jednostranné preferenční obchodní podmínky. Každopádně ke skutečnému zapojení Srbska do stabilizačního a asociačního procesu došlo až v roce 2003 během summitu Evropské unie v Soluni. V červnu 2004 10 United Nations Treaty Collection. No. 32193: GREECE and THE FORMER YUGOSLAV REPUBLIC OF MACEDONIA. [on-line]. [cit. 2011-02-11] http://untreaty.un.org/unts/120001_144071/6/3/00004456.pdf 15

schválila Rada Evropské unie rozhodnutí o Evropském partnerství pro Srbsko, které otevřelo Srbsku dveře k ještě většímu využívání ekonomické pomoci EU a navíc Srbsko mohlo oficiálně začit svou přípravu na budoucí přistoupení k Evropské unii. Toto partnerství bylo několikrát upravováno, a to hlavně kvůli složitým politickým vztahům mezi Srbskem a Černou Horou. Obě republiky měly totiž oddělené ekonomiky a vlastní měny. Proto v roce 2003 Evropská unie vydala akční plán o vytvoření společné zahraniční a obchodní politiky a vnitřního trhu. Tento návrh EU selhal, a proto se Evropská unie v roce 2004 rozhodla jednat s oběma státy zvlášť. Na základě zprávy Evropské unie z dubna 2004, konstatovala Evropská komise, že Srbsko a Černá Hora splňují podmínky pro jednání o stabilizační a asociační dohodě. Evropská komise konstatovala, že Srbsko provedlo velké množství reforem v relativně krátké době. Na druhé straně se musela soustředit na jednání o stabilizačním a asociačním procesu, jehož zahájení bylo podmíněno spoluprací Srbska s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Dalšími úkoly bylo přistoupení k WTO a posílení regionální spolupráce. 11 Evropská unie vydala posléze kladné stanovisko k zahájení jednání o stabilizačním a asociačním procesu. Jednání byla oficiálně zahájena v říjnu 2005, ale kvůli nedostatečné spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem byla 3. května 2006 pozastavena. 12 Jednalo se o vydání Radovana Karadziče a Ratka Mladiče, obviněných z válečných zločinů v letech 1992 1995 Haagem. K obnovení těchto jednání došlo v roce 2007 po založení nové proevropské vlády a po vydání někdejšího spolupracovníka Ratka Mladiče, Zdravka Tolimira. V roce 2008 se v rámci vztahů mezi EU a Srbskem uskutečnily dvě důležité události: zaprvé byla přijata nová verze Evropského partnerství a také došlo k podepsání prozatímní dohody o obchodu a obchodních otázkách. Podepsání dohody o stabilizaci a asociaci neznamenalo i její okamžitou ratifikaci. Evropské společenství pozastavilo prozatimní dohody do doby, než Srbsko přesvědčí Evropskou Radu, že plně spolupracuje s Mezinárodním trestním tribunálem. Na druhé straně se ale Srbská vláda rozhodla, že prozatimní dohodu bude jednostranně provádět, a tím se snažila prokázat 11 Autorský kolektiv. Stabilita Balkánu a Evropská unie. Příspěvek České republiky. Rada pro mezinárodní vztahy, 2006. ISBN 80-239-8060-2, str. 84 12 Evropská komise. EU-Serbia relations. [on-line]. [cit. 2011-02-11] http://ec.europa.eu/enlargement/potential-candidates/serbia/relation/index_en.htm# 16

své silné odhodlání vstoupit do Evropské unie. Vysledky o pokroku Srbska na cestě k Evropské unie vyšly v roční zprávě Evropské komise o pokroku za rok 2009. Důležitá událost pro Srbsko byla také zrušení vízové povinnosti. 19. prosince 2009 vstoupila pro Srbsko v platnost dohoda o liberalizaci vízové povinnosti. Srbsko oficiálně požádalo o vstup do Evropské unie 22. prosince 2009. 13 Posledním důležitějším krokem pro Srbsko bylo předložení stabilizační a asociační dohody k ratifikaci, ke kterému došlo 14. června 2010. 14 Srbsko dopadlo v červenci Radovana Karadžiče, který je obviněn ze zločinů proti lidskosti. Tím se Srbsko snaží přesvědčit EU o své úplné spolupráci s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Komisař pro rozšíření Olli Rehn se vzhledem k tomu domnívá, že tento krok Srbska by měl být odměněn implementací částí stabilizační a asociační dohody, která se týká obchodu, tj. implementací Prozatímní dohody. 15 1.4. Vztahy EU s Černou Horou Černá Hora vyhlásila svou nezávislost dne: 3. června 2006. Evropská unie nezávislost Černé Hory uznala a upravila podmínky o jednání o stabilizační a asociační dohodě. Brzy poté byla zahájena jednání a v říjnu 2007 došlo k podepsání stabilizační a asociační dohody. Podmínky pro příjetí Černé Hory do EU jsou stanoveny v dokumentu o zásadách, prioritách a podmínkách obsažených v Přístupovém partnerství. V lednu 2007 bylo Evropské partnerství s Černou Horou oficiálně přijato. Černá Hora je také příjemcem finanční pomoci, a od roku 2007 využívá prostředky na základě rámcové dohody o nástroji předvstupní pomoci. Rok 2008 byl také velice úspěšný vzhledem ke vztahům mezi Černou Horou a Evropskou unií. Vstoupily v platnost dohoda o obchodu a obchodních záležitostech, 13 EurActiv. Evropská unie, Srbsko a Kosovo. [on-line]. [cit. 2011-02-11] http://www.euractiv.cz/budoucnost-eu/link-dossier/evropska-unie-srbsko-a-kosovo-000068 14 Council of the European Union. Council conclusions on the Western Balkans. [on-line]. [cit. 2011-02- 15] http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/serbia/key_document/council_conclusions_on_wb_june 2010_en.p df 15 EurActiv. Olli Rehn: Irské NE rozšíření nezastaví. [on-line]. [cit. 2011-02-15] http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/interview/olli-rehn-rozsireni-je-nejlepsim-nastrojem-zahranicnipolitiky-eu 17

dohoda o usnadnění vízového režimu a dohoda o zpětném přebíraní osob. Navíc byl přijat národní program pro integraci do Evropské unie na období 2008 2012, který stanovuje krátkodobé a střednědobé priority. V průběhu roku 2008 probíhala jednání o zrušení vízové povinnosti a v prosinci 2008 požádala Černá Hora o členství v EU. 16 Na základě pokroku, kterého Černá Hora dosáhla, rozhodla Rada Evropská unie o uvolnění vízového režimu od 19. prosince 2009. Černá Hora plní povinnosti ze stabilizační a asociační dohody a z obchodních záležitostí. Proto byla v květnu 2010 stabilizační a asociační dohoda ratifikována. V červnu 2010 se uskutečnilo první setkání Rady pro stabilizaci a přidružení, a v září 2010 se konalo první zasedání parlamentního výboru pro stabilizaci a asociaci. 17 Zatím nejvýznamější úspěch, kterého Černá Hora dosáhla, je přiznání kandidátského statusu Evropskou unií od 17. prosince 2010. 18 1.5. Vztahy EU s Kosovem podle rezoluce RB č. 1244 Vztahy mezi Evropskou unií a Kosovem mají zvláštní charakter. Na základě rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN z roku 1999, bylo Kosovo pod dočasnou správu UNMIK United Nations Interim Administration Mission in Kosovo. Tato mise OSN spolu s jednotkami KFOR (Kosovo Force) mají za cíl udržování bezpečnosti a veřejného pořádku v Kosovu. Tento status získalo Kosovo pouze na přechodnou dobu. O definitivném statutu dosud nebylo rozhodnuto. Co se týče vztahů EU s Kosovem, můžeme říct, že Evropská unie hraje důležitou roli při udržení stability a bezpečnosti Kosova. Evropská unie postupuje vůči Kosovu oddělně a nabídla mu perspektivy integrace do Evrospké unie. Tím pádem je Kosovo zapojeno do stabilizačního a asociačního procesu, ale jenom částečně. Platí pro ně pouze obchodní preference a hospodářská pomoc. V roce 2005 přijala Evropská 16 Evropská komise. EU Montenegro relations. [on-line]. [cit. 2011-02-19] http://ec.europa.eu/enlargement/candidate-countries/montenegro/relation/index_en.htm 17 Evropská komise. Communication from the Commission to the European Parliament and the Council. Commission Opinion on Montenegro s application for membership of the European Union. [on-line]. [cit. 2011-02-21] http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2010/package/mn_opinion_2010_en.pdf 18 idnes.cz. Černá Hora je o krok blíže EU. Kráčet do ní však bude muset ještě dlouho. [on-line]. [cit. 2011-02-21] http://zpravy.idnes.cz/cerna-hora-je-o-krok-blize-eu-kracet-do-ni-vsak-bude-muset-jeste-dlouho-1ju- /zahranicni.asp?c=a101217_125919_zahranicni_ipl 18

komise dokument Evropská budoucnost pro Kosovo, podle kterého bylo sděleno, že: Kosovo se musí stát konstruktivním partnerem na Západním Balkáně, který nebude ohrožovat bezpečnost ani prosperitu regionu. 19 Evropská unie poskytla Kosovu významnou finanční pomoc v rámci programu CARDS a po roce 2007 v rámci nástroje předvstupní pomoci. Tato pomoc je určena hlavně na budování institucí, udržení infrastruktury a investice. V roce 2008 Evropská unie schválila Evropské partnerství pro Kosovo a navíc zahájila mezinárodní dárcovskou konferenci. Podařilo se jim získat více než 1,2 miliardy eur a to především z členských států EU, ze třetích zemí a z mezinárodních finančních institucí. Tyto prostředky byly vynaloženy na financování socio-ekonomického rozvoje Kosova. 20 Evropská unie není jenom poskytovatelem hospodářské pomoci, ale také přispívá k bezpečnosti a stabilitě Kosova, a to pomocí: Policejní mise EULEX (European Union Rule of Law Mission in Kosovo): jedná se o největší civilní misi v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Jíž od dubna 2009 podporuje tato mise kosovské úřady při budování právního státu. Její oblastí působnosti je soudnictví, policie a oblast cel, ale navíc se tato mise zabývá pozorováním vývoje situace v Kosovu a poskytováním poradenství. Tato mise zaměstnává 3200 pracovníků a její současným vedoucím je Xavier Bout de Marnhac. 21 Zvláštního zástupce v Kosovu (EUSR): mezi základními úkoly EUSR patří: poskytování podpory a poradenství Kosovské vládě, spolupráce s policejní misí EULEX a s mezinárodním civilním úřadem v Kosovu, přispět k dodržování lidkých práv a základních svobod v Kosovu. 22 19 EUR-Lex. Sdělení Komise Radě Evropská budoucnost pro Kosovo. [on-line]. [cit. 2011-02-21] http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:52005dc0156:cs:html 20 Evropská komise. Kosovo under UN Security Council Resolution 1244/99 profile. [on-line]. [cit. 2011-02-25] http://ec.europa.eu/enlargement/potential-candidates/kosovo/relation/index_en.htm 21 EULEX KOSOVO. What is EULEX?. [on-line]. [cit. 2011-02-25] http://www.eulex-kosovo.eu/en/info/whatiseulex.php 22 EUSR. About the European Special Representative in Kosovo. [on-line]. [cit. 2011-02-25] http://www.eusrinkosovo.eu/?id=2 19

Mezinárodního civilního úřadu v Kosovu: tento úřad se stará o zajištění plného uplatnění otázky statusu Kosovu a navíc podporuje Kosovo na cestě k Evropské integraci. 23 Evropská unie nemá k osamostatnění Kosova jednotný názor. Dosud 22 států Evropské unie Kosovo uznalo, přičemž jej neuznalo: Španělsko, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Kypr. Proto Evropská unie stále používá název Kosovo podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, přestože ho uznalo už 70 států. 1.6. Vztahy EU s Albánií Vztahy mezi Evropskou unií a Albánií byly navázany v roce 1991 po vyhlášení Albánské republiky. V roce 1992 byla podepsána dohoda o obchodu a spolupráci, která jí umožnila čerpat finanční prostředky z programu PHARE. Regionální přístup k Balkánu, který vyhlasila Rada Evropské unie v roce 1997, se vztahoval i na Albánii. Albánie je také zapojena od roku 1999 do stabilizačního a asociačního procesu pro Západní Balkán, což jí umožnilo intenzivnější spolupráci s Evropskou unií. Například byly uzavřeny autonomní obchodní preference pro dovoz z Albánie. Tímto způsobem byla většina vývozu z Albánie do Evropské unie osvobozena od cla. 24 Summitu zemí Evropské unie a Západního Balkánu v roce 2000 se zúčastnila také Albánie. Po oficiálním přijetí stabilizačního a asociačního procesu následovalo relativně úspěšné období pro Albánii ve vztahu k Evropské unii. Zaprvé vydala Evropská komise doporučení Albánii o zahájení jednání o stabilizační a asociační dohodě. Oficiálně byla tato jednání zahájena v lednu 2003, a skončila v roce 2006, když Albánie podepsala stabilizační a asociační dohodu, jako třetí země Západního Balkánu. Dříve než došlo k ratifikace této dohody, mohla Albánie využívat výhod, které vyplývaly z Dočasné dohody (Interim Agreement). Tato dohoda vstoupila v platnost v květnu 2006 a týkala se především obchodních záležitosti. Jednalo se o snížení dovozních cel ve prospěch Albánie vzhledem k tomu, že hlavním obchodním partnerem 23 ICO. General information. [on-line]. [cit. 2011-02-25] http://www.ico-kos.org/ico/?id=9 24 Evropská komise. Communication from the Commission to the European Parliament and the Council. {SEC(2010) 1335}. [on-line]. [cit. 2011-02-28] http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2010/package/al_opinion_2010_en.pdf 20

Albánie je Evropská unie. Očekávalo se, že táto dočasná dohoda bude platná do okamžiku ratifikace stabilizační a asociační dohody. 25 Dalšími významnými události od začátku nového století, které se přímo týkají Albánie jsou: zahájení programu CARDS na podporu obnovy, rozvoje a stabilizace zemí Západního Balkánu a příjetí Evropského partnerství s Albánií. Rada Evrospké unie schválila v červnu 2004 Evropské partnerství. Jeho cílem je stanovení krátkodobých a střednědobých priorit, které jsou nesmírně důležité pro Albánii a pro její přípravu ke vstupu do EU. K aktualizaci Evropského partnerství s Albánií došlo dvakrát. V lednu 2006 Rada Evropské unie příjímá první aktualizované rozhodnutí o Evropském partnerství. Druhá revize tohoto partnerství se uskutečnila v únoru 2008. 26 Co se týče programů na finanční podporu, podepsala Albánie v říjnu 2007 rámcovou dohodu o nástroji předvstupní pomoci (NPP), která ve skutečnosti nahrazuje předchozí program CARDS. První krok na cestě k vízové liberalizaci byl učiněn v září 2007, když byla podepsána dohoda o usnadnění vízového režimu mezi Albánií a Evropskou unií. Tato dohoda vstoupila v platnost od ledna 2008, ale nepřinesla výrazné změny. Významným krokem Evropské unie bylo zahájení jednání o zrušení vízové povinnosti v březnu 2008. Ke skutečnému zrušení vízové povinnosti pro občany Albánie došlo od 8. listopadu 2010. 27 Jednou z hlavních priorit Albánie v krátkém období bylo dosáhnout vysokého stupně připravenosti na zapojení do stabilizačního a asociačního procesu. Tento cíl se Albánii konečně podařilo splnit 1. dubna 2009, když skutečně vstoupila v platnost stabilizační a asociační dohoda. Žádost o členství v Unii podala Albánie 28. dubna 2009. 25 Council of the European Union. Interim Agreement on Trade and trade-related matters between the European Community of the one part, and the Republic of Albania, of the other part. [on-line]. [cit. 2011-02-28] http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/albania/st08154.06_en.pdf 26 Evropská komise. Politické vztahy s EU. [on-line]. [cit. 2011-03-08] http://ec.europa.eu/enlargement/potential-candidates/albania/relation/index_cs.htm 27 Council of the European Union. Visa liberalisation for Albania and Bosnia and Hercegovina. [on-line]. [cit. 2011-03-08] http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/jha/117555.pdf 21

1.7. Vztahy EU s Bosnou a Hercegovinou I přes komplikovanou politickou situaci v Bosně a Hercegovině zůstává hlavním cílem zahraniční politiky země členství v Evropské unii. Po rozpadu Jugoslávie byly vztahy mezi BaH a Evropskou unií do značné míry ovlivněny válkou, která se odehrála v letech 1992 1995. Tato válka skončila uzavřením Daytonské a Pařížské mírové dohody. Evropská unie hraje velmi důležitou roli v Bosně a Hercegovině. V roce 1996 se Bosna a Hercegovina zúčastnila programů PHARE a OBNOVA. V roce 1997 Evropská unie zahájila regionální přístup k Balkánu, který se vztahoval také na BaH. Tento přístup definoval politické a ekonomické podmínky pro rozvoj dvoustranných vztahů. V červnu 1998 byla zřízena poradní skupina EU Bosna a Hercegovina, která zajišťovala spolupráci na technické a odborné úrovni. V roce 1999 navrhla Evropská unie stabilizační a asociační dohodu, která se týkala pěti zemí Západního Balkánu, včetně Bosny a Hercegoviny. Ke schválení této dohody došlo v roce 2000 a Bosna a Hercegovina se stála potenciálně kandidátskou zemí. 28 V roce 2003 byla vydána zvlášní zpráva Evropské unie (Feasibility study) o schopnosti Bosny a Hercegoviny plnit závazky, které vyplívají ze stabilizační a asociační dohody. To znamená, že by se Bosna a Hercegovina měla zaměřit na plnění následujících podmínek: Dodržování stávajících podmínek v oblasti demokracie a lidských práv a na základě spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem Dosažení efektivnější vlády na státní úrovni Pokračování ekonomických reforem Posilování institucionální kapacity. 29 28 Evropská komise. Bosna a Hercegovina základní údaje o zemi. [on-line]. [cit. 2011-03-12] http://ec.europa.eu/enlargement/potential-candidates/bosnia_and_herzegovina/relation/index_cs.htm 29 OHR. Bosnia and Hercegovina: Commission approves Feasibility Study. [on-line]. [cit. 2011-03-12] http://www.ohr.int/other-doc/eu-stmnt/default.asp?content_id=31227 22

Tyto podmínky byly rozhodující pro zahájení jednání o stabilizační a asociační dohodě. Evropská komise konstatovala, že by Bosna a Hercegovina mohla začit tato jednání během roku 2004, pokud splní veškeré výše uvedené podmínky. V roce 2004 příjala Rada Evropské unie Evropské partnerství pro Bosnu a Hercegovinu, které bylo v roce 2008 aktualizováno. Na základě krátkodobých a střednědobých cílů, které byly stanoveny v Evropském partnerství, zpracovala Bosna a Hercegovina národní akční plán. Plnění priorit tohoto partnerství je pravidelně monitorováno a vyhlašováno ve výročních zprávách Evropské komise. Na základě zprávy Evropské komise z roku 2005 dostala Bosna a Hercegovina doporučení o zahájení jednání o stablilizační a asociační dohodě. Tato jednání skutečně začala 25. listopadu 2005 a konečně v roce 2008 následovalo její podepsání. Dosud ale stabilizační a asociační dohoda nebyla ratifikována. Po vyhlášení stabilizačního a asociačního programu se BaH zapojila do programu CARDS, který byl od roku 2007 pro všechny země Západního Balkánu nahrazen programem NPP (Nástroj předvstupní pomoci). Finanční dohodu v rámci NPP podepsala BaH v červenci 2008. Další důležité dohody, které podepsala BaH v roce 2008, jsou: prozatimní dohoda o obchodu a obchodních záležitostech, dohoda o usnadnění vízového režimu a dohoda o zpětném přebíraní osob. Co se tyče otázky vízové liberalizace, byla v roce 2008 zahájena jednání mezi BaH a Evropskou unii o zrušení vízové povinnosti. Ke skutečné vízové liberalizaci došlo 8. listopadu 2010, od kdy občané Bosny a Hercegoviny (a občané Albánie) mohou cestovat do zemí Schengenského prostoru bez víz. Mimo jiné má Evropská unie velký význam pro BaH i v oblasti bezpečnosti a obrany. Na území Bosny a Hercegoviny se angažují dvě mise Evropské unie: EUFOR (operace Althea) a EUPM. EUFOR je vojenská mise EU, která byla zahájena v roce 2004 s cílem zachovat bezpečí a přispět k pokroku Bosny a Hercegoviny na cestě k evropské integraci. 30 Co se týče EUPM, jedná se o policejní misi, která byla založena v lednu 2003. Mandát této mise byl modifikován a prodloužen do 31. prosince 2011. 31 Cílem této mise je vytvoření účinného policejního systému, výcvik a školení policistů. 30 Ministerstvo obrany ČR. Althea EUFOR. [on-line]. [cit. 2011-03-19] http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/althea/althea-42693/ 31 EUPM. Overview. [on-line]. [cit. 2011-03-19] http://www.eupm.org/overview.aspx 23

Operace Althea se od prosince 2004 do června 2007 zúčastnilo celkem 400 českých vojáků. 32 Evropská unie zatím nedoporučuje Bosně a Hercegovině požádat o členství, a to hlavně kvůli nedostatečnému pokroku v reformách a vnitropolitické situaci. 32 ŠTOURACOVÁ J. Ekonomická dimenze české diplomacie a její aplikace ve vztahu k zemím Západního Balkánu. Praha: Professional publishing, 2010, ISBN: 978-80-7431-017-1, str. 209 24

2. Význam zemí Západního Balkánu pro EU Západní Balkán je pro Evropskou unii oblast bezpečnostního, ekonomického, politického a kulturního zájmu. Jedná se o region, který má rozlohu 264 000 km 2 a žije tam celkem 24 milionů obyvatel. Zahrnuje všechny státy bývalé Jugoslávie (s výjimkou Slovinska) a Albánii. 2.1. Politické a sociální faktory zemí Západního Balkánu 2.1.1 Chorvatsko Chorvatsko pokrývá území 56 594 km 2 a jeho počet obyvatel je na základě odhadu z roku 2011 4 483 804. Má společnou hranici s Bosnou a Hercegovinu, Maďarskem, Srbskem, Černou Horou a Slovinskem. Hlavním městem je Záhřeb (685 000 obyvatel). Nejpočetnější etnickou skupinu v Chortatsku tvoří Chorvaté (89,6 %). Ostatní národnostní menšiny v Chorvatsku jsou: Srbové (4,5 %) a ostatní muslimští Bosňané, Maďaři, Slovinci, Češi a Romové (5,9 %). Úředním jazykem je Chorvatština a národní měnou je chorvatská kuna (HRK). Z náboženského hlediska se 87,8 % obyvatel Chorvatska prohlásilo za katolíky. Zbytek tvoří pravoslavní křesťané (4,4 %), muslimové (1,3 %) a ostatní. Chorvatsko má negativní přirozený přírůstek obyvatel a to ve výši 0,076 % ročně. Průměrná délka života je 75,79 let, přičemž u mužů dosahuje 72,17 let a u žen 79,6 let. Míra gramotnosti u obyvatel starších 15 let činí 98,1 %. 33 Chorvatsko vyhlásilo svou nezávislost 25. června 1991. Státním zřízením Chorvatska je parlamentní republika. Současným prezidentem (od února 2010) je Ivo Josipovič a premiérkou od roku 2009 je Jadranka Kosor. Nejvýznamnějšími politickými stranami v Chorvatsku jsou: Sociálně demokratická strana Chorvatska, Chorvatská 33 CIA. Croatia. [on-line]. [cit. 2011-03-19] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/hr.html 25

demokratická strana Slavonie a Baranja, Chorvatské demokratické společenství, Chorvatská agrární strana, Chorvatská národní strana, Chorvatská lidová strana, Chorvatská sociálně-liberální strana, Srbská demokraticko-sociální strana a další. Co se týče členství v mezinárodních organizacích, Chorvatsko se do nich začleňovalo postupně. V roce 1992 se Chorvatsko zapojilo do Organizace spojených národů (OSN) a do Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Od roku 1996 následuje členství v Radě Evropy a v roce 2000 bylo Chorvatsko přijato do Světové obchodní organizace (WTO), Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky. Konečně v roce 2009 došlo k začlenění Chorvatska do Severoatlantické aliance (NATO). V rámci regionální spolupráce zemí jihovýchodní Evropy se Chorvatsko stalo členem: Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA), Rady pro regionální spolupráci (RCC), Procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě (SEECP) a Středoevropské iniciativy (CEI). Odtržení Chorvatska od Jugoslávie znamenalo začátek válečného konfliktu, který se odehrával v chorvatské Srbské krajině, jež byla obývána srbským obyvatelstvem. Během této války zahynulo dvacet tisíc lidí a statisíce lidí byly zraněny. Odhaduje se, že Chorvatsko v devadesátých letech 20. století opustilo kolem 200 tisíc lidí v důsledku této války. 34 Současnými dvoustrannými spory, které by mělo Chorvatsko řešit, jsou: Vymezení několika malých částí hranic s Bosnou a Hercegovinou. Některé části řeky Una a vesnice leží na území Chorvatska, zatímco některé na území Bosny a Hercegoviny. Tato situace způsobuje nadměrný počet hraničních přechodů na jedné trase a brání budoucímu rozvoji regionu. Spor se Slovinskem o vytyčení hranic v Piranském zálivu v Jaderském moři. V roce 2009 došlo jen k podepsání smlouvy o společné správě zálivu. Tato dohoda zatím není ratifikována. 34 ŠTOURACOVÁ J. Ekonomická dimenze české diplomacie a její aplikace ve vztahu k zemím Západního Balkánu. Praha: Professional publishing, 2010. ISBN: 978-80-7431-017-1, str. 51 26

2.1.2 Makedonie Makedonie je země centrální části Balkánského poloostrova, hraničící se Srbskem, Albánií, Řeckem a Bulharskem. Její rozloha je 25 713 km 2. Hlavním městem je Skopje a počet obyvatel (podle statistických údajů z roku 2009) je 2 052 722. 35 Nejpočetnější etnickou skupinu jsou Makedonci (64,2 %), potom následují: Albánci (25,2 %), Turci (3,9 %), Romové (2,7 %), Srbové (1,8 %) a ostatní (2,2 %). Úředním jazykem je makedonština, ale v oblastech, kde jsou přítomny jiné národnosti (Albánci) s více než 20 % obyvatelstva, se používá jako úřední jazyk albánština. Co se týče náboženství, 64,7 % obyvatel tvoří pravoslavní křesťané a 33,3 % muslimové. Národní měnou je makedonský denár (MKD). 36 Teritoriální osídlení Makedonie je velice nerovnoměrné. Ve městech bydlí 57,8 % obyvatelstva. Největší hustotu a počet obyvatel má hlavní město Skopje, kde bydlí až 20,5 % obyvatel. Přirozený přírůstek Makedonie dosahuje 0,248 %, takže počet obyvatel země sice roste, ale za poslední léta stále pomaleji. Průměrná délka života je 75,14 let, přičemž u mužů činí 72,61 let a u žen 77,87 let. Míra gramotnosti u obyvatel starší 15 let činí 96,1 %. Na základě referenda z 8. září 1991 vyhlásila Makedonie svou nezávislost. Současným prezidentem je Gjorge Ivanov (od 12. května 2009) a předsedou vlády je Nikola Gruevski. Makedonie je státem s pluralitní parlamentní demokracií a jejími nejvýznamnějšími politickými stranami jsou: Demokratická strana makedonské národní jednoty, Sociálně demokratický svaz Makedonie, Demokratická unie pro integraci, Demokratická strana Albánců, Demokratická obnova Makedonie, Socialistická strana Makedonie, Demokratický svaz, Demokratická strana Turků, Liberální demokratická strana, Nová demokracie, Nová sociálně demokratická strana a další. Začlenění do mezinárodních organizací bylo a stále je jednou z největších priorit Makedonie. V roce 1993 se Makedonie stala členem Organizace spojených národů 35 Makedonský statistický úřad. Makedonija vo brojki 2010. [on-line]. [cit. 2011-03-23] http://www.stat.gov.mk/publikacii/makbrojki2010web_mac.pdf 36 CIA. Macedonia[on-line]. [cit. 2011-03-23] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/mk.html 27

(OSN), Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky. V roce 1995 byla Makedonie přijata do Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a do Rady Evropy. Plnoprávné členství ve Světové obchodní organizaci (WTO) získala Makedonie v roce 2003. V rámci regionální spolupráce je Makedonie členem organizací: CEFTA, RCC, SEECP, CEI a další. Co se týče zapojení Makedonie v Severoatlantické alianci (NATO), jedná se o velice komplikovanou situaci. Makedonie (spolu s Chorvatskem a Albánií) se v roce 2008 zúčastnila summitu v Bukurešti, na kterém se projednávalo přijetí těchto tří zemí do NATO. Makedonie jako jediná země nezískala pozvánku k členství, i když bylo schváleno, že splňuje všechna kritéria. Důvodem bylo blokování Řeckem, které využilo právo veta a hlasovalo proti začlenění Makedonie do NATO. Na základě toho byl pro Makedonii vydán příslib členství po vyřešení dlouholetého sporu s Řeckem o názvu státu. Vzhledem k tomu, že Řecko porušilo prozatímní dohodu z roku 1995, ve které se zavázalo, že nebude blokovat Makedonii na cestě ke vstupu do mezinárodních organizací, podala Makedonie žalobu u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Soudní řízení se konalo v březnu 2011 a rozsudek bude vyhlášen nejpozději do září 2011. 37 2.1.3 Srbsko Se svou rozlohou 77 474 km 2 je Srbsko největším státem Západního Balkánu. Má společnou hranici s Bosnou a Hercegovinou, Bulharskem, Chorvatskem, Maďarskem, Kosovem, Makedonií, Černou Horou a Rumunskem. Hlavním městem je Bělehrad a má 1, 115 obyvatel. Počet obyvatel země je 7 310 555 obyvatel, ale stále klesá kvůli negativnímu přirozenému přírůstku ve výši 0,467 %. 38 Průměrný počet dětí, připadající na jednu ženu v Srbsku, činí 1,4 dětí, a je menší než průměr 37 THE HAGUE JUSTICE PORTAL. International Court of Justice starts hearing in FYR Macedonia v. Greece. [on-line]. [cit. 2011-03-27] http://www.haguejusticeportal.net/ecache/def/12/493.tgfuzz1ftg.html 38 CIA. Serbia. [on-line]. [cit. 2011-03-27] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ri.html 28

v Evropské unii (1,6 dětí na jednu ženu). Kvůli nízké míře natality, stárnutí obyvatelstva a migraci došlo za posledních deset let k poklesu obyvatel Srbska o více než 200 000 obyvatel. 39 Průměrná délka života v Srbsku je 74,32 let a míra gramotnosti u obyvatel starších 15 let činí 96,4 %. Etnické skupiny žijící v Srbsku jsou: Srbové (82,9 %), Maďaři (3,9 %), Romové (1,4 %), Jugoslávci (1,1 %) a ostatní. Kolem 85 % obyvatel je pravoslavného vyznání, zbytek tvoří: katolíci (5,5 %), muslimové (3,2 %), protestanti (1,1 %) a ateisté. Úředním jazykem je srbština a národní měnou je srbský dinár (RSD). Po transformaci unie Srbska a Černé Hory dne 5. června 2006 vznikla Republika Srbsko. Prezidentem Srbska je od roku 2004 Boris Tadič a premiérem Mirko Cvetkovič. Významnějšími politickými stranami Srbska jsou: Demokratická strana Srbska, G 17, Demokratická strana (DS), Socialistická strana Srbska, Srbská radikální strana, Srbské demokratické hnutí obnovy, Srbské hnutí obnovy, Liberálně demokratická strana, Nové Srbsko a další. Integrace Srbska do mezinárodních organizací začala po roce 2000, kdy se Srbsko stalo členem: Organizace spojených národů (OSN), Mezinárodního měnového fondu (IMF), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Světové banky. V roce 2003 bylo Srbsko přijato do Rady Evropy. Navíc Srbsko podalo žádost o členství ve Světové obchodní organizaci a podepsalo dohodu Partnerství pro mír s NATO. Je také členem regionálních organizací: CEFTA, RCC, SEECP, CEI a další. 40 Vystoupení z mezinárodní izolace Srbska z devadesátých let 20. století v důsledku válečných konfliktů na území tehdejší Jugoslávie souvisí se změnou politiky Srbska a spoluprací s Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. V roce 2001 byl uvězněn a souzen bývalý prezident Srbska Slobodan Milosevič 41, a následně v roce 2008 Srbsko předalo Tribunálu Radovana Karadžiče 42 (obvinění za páchání válečných 39 EurActiv.rs. Za 10 godina broj stanovnika Srbije smanjen za više od 200 hiljada. [on-line]. [cit. 2011-03-30] http://www.euractiv.rs/srbija-i-eu/1532-za-10-godana-broj-stanovnika-srbije-smanjen-za-220000 40 BusinessInfo.cz. Srbsko: Zahraničně-politická orientace. [on-line]. [cit. 2011-03-30] http://www.businessinfo.cz/cz/sti/srbsko-zahranicne-politicka-orientace/3/1000798/ 41 THE HAGUE JUSTICE PORTAL. Miloševič, Slobodan. [on-line]. [cit. 2011-04-01] http://www.haguejusticeportal.net/ecache/def/6/122.html 42 THE HAGUE JUSTICE PORTAL. Karadžič, Radovan. [on-line]. [cit. 2011-04-01] http://www.haguejusticeportal.net/ecache/def/6/066.html 29