PRÁVNÍ ZÁKLAD CÍLE OBECNÉ SOUVISLOSTI NÁSTROJE

Transkript

1 ZEMĚ ZÁPADNÍHO BALKÁNU EU vypracovala politiku na podporu postupného začleňování zemí západního Balkánu do Unie. Dne 1. července 2013 přistoupilo Chorvatsko jako první ze sedmi zemí, které se mají připojit. Černá Hora, Srbsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Albánie jsou nyní oficiálními kandidátskými zeměmi. S Černou Horou a Srbskem byla zahájena přístupová jednání, v jejichž rámci byly otevřeny příslušné kapitoly. Bosna a Hercegovina (která svou žádost o členství podala na počátku roku 2016) a Kosovo jsou potenciálními kandidátskými zeměmi. PRÁVNÍ ZÁKLAD hlava V Smlouvy o Evropské unii (SEU): vnější činnost EU; článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU): mezinárodní obchodní dohody; článek 49 SEU: kritéria pro podání žádosti a členství. CÍLE Cílem EU je podpořit mír, stabilitu a hospodářský rozvoj v zemích západního Balkánu a nabídnout těmto zemím vyhlídky na začlenění do EU. OBECNÉ SOUVISLOSTI Roku 1999 zahájila EU proces stabilizace a přidružení, který tvoří rámec pro vztahy mezi EU a zeměmi tohoto regionu, a přijala Pakt o stabilitě, který představuje širší iniciativu zahrnující všechny hlavní mezinárodní aktéry. Pakt o stabilitě byl v roce 2008 nahrazen Radou pro regionální spolupráci. V roce 2003 Evropská rada v Soluni opětovně potvrdila, že všechny země účastnící se procesu stabilizace a přidružení jsou potenciálními kandidáty na členství v EU. NÁSTROJE A. Proces stabilizace a přidružení Proces stabilizace a přidružení, zahájený roku 1999, je strategický rámec na podporu postupného sbližování zemí západního Balkánu s EU. Je založen na dvoustranných smluvních vztazích, finanční pomoci, politickém dialogu, obchodních vztazích a regionální spolupráci. Smluvní vztahy mají podobu dohod o stabilizaci a přidružení. Ty umožňují politickou a hospodářskou spolupráci a zřízení zón volného obchodu s dotyčnými zeměmi. Všechny dohody o stabilizaci a přidružení jsou založeny na společných demokratických zásadách, lidských právech a právním státu a vytvářejí struktury pro stálou spolupráci. Na uplatňování a provádění příslušné dohody dohlíží Rada stabilizace a přidružení, která zasedá jednou ročně na ministerské úrovni. Pomáhá jí při tom Výbor pro stabilizaci a přidružení. Parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení pak zajišťuje spolupráci mezi parlamenty zemí západního Balkánu Fakta a čísla o Evropské unii

2 a Evropským parlamentem v návaznosti na vstup příslušných dohod o stabilizaci a přidružení v platnost. Od okamžiku, kdy vstoupila v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení s Kosovem v dubnu 2016, existují v současnosti platné dohody o stabilizaci a přidružení se všemi kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi. V případě této dohody s Kosovem se jedná o výlučnou dohodu EU, kterou nemusí ratifikovat členské státy (pět členských států neuznává Kosovo jako nezávislý stát). Obchodem a s ním spojenými aspekty dohod o stabilizaci a přidružení se zabývají prozatímní dohody. Ty obecně vstupují v platnost krátce po jejich podpisu, jelikož oblast obchodu spadá do výlučné pravomoci EU. B. Proces přistoupení Žadatelé o členství v EU musí splňovat kodaňská politická kritéria (viz Fakta a čísla s názvem Rozšiřování Unie ). Jakmile je zemi přiznán status kandidáta, postupuje poté různými fázemi procesu rychlostí, jež ve značné míře závisí na jejím vlastním pokroku. Kandidátská země musí přijmout a provést všechny právní předpisy EU (acquis communautaire). Komise o pokroku dotyčné země podává pravidelně zprávy. Všechna důležitá rozhodnutí od zahájení jednání až po jejich ukončení přijímá jednomyslně Rada. Smlouva o přistoupení musí být nakonec schválena Parlamentem a Radou a poté ratifikována všemi smluvními státy. Kandidátské a potenciální kandidátské země získávají finanční pomoc na provedení nezbytných reforem. Od roku 2007 je předvstupní pomoc EU poskytována prostřednictvím jediného sjednoceného nástroje: nástroje předvstupní pomoci (NPP). Většina kandidátských a potenciálních kandidátských zemí se může podílet také na programech EU, jako jsou Erasmus a Erasmus Mundus pro studenty. C. Regionální spolupráce Evropská integrace a regionální spolupráce jsou úzce propojeny. K hlavním cílům procesu stabilizace a přidružení patří povzbuzování zemí v regionu ke vzájemné spolupráci v celé řadě oblastí, včetně stíhání válečných zločinů, otázek hranic, uprchlictví a boje proti organizované trestné činnosti. Jedna ze zvláštních složek nástroje předvstupní pomoci se věnuje regionální spolupráci a přeshraničním programům. Rada pro regionální spolupráci s hlavním sídlem v Sarajevu se při své činnosti řídí pokyny procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě (SEECP). Jejím cílem je podporovat evropské a euroatlantické ambice svých členů, kteří nejsou členy EU, a rozvíjet spolupráci v oblastech, jako jsou hospodářský a sociální rozvoj, energetika a infrastruktura, spravedlnost a vnitřní věci, spolupráce týkající se bezpečnosti, vytváření lidského kapitálu a vztahy mezi parlamenty. EU a řada jejích členských států Radu pro regionální spolupráci podporují a účastní se její činnosti. Další významnou regionální iniciativou je Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA), která nejen že omezuje celní překážky, a to i v oblasti služeb, ale také obsahuje ustanovení o veřejných zakázkách, státní podpoře a právech duševního vlastnictví. Země západního Balkánu se také účastní regionálních rámců, jako je Energetické společenství, společný evropský letecký prostor, Dopravní observatoř pro jihovýchodní Evropu a Regionální institut pro veřejnou správu. D. Bezvízový styk Od prosince 2009 mohou bez víz do schengenského prostoru cestovat občané Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory a Srbska a od listopadu 2010 totéž platí pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny. V lednu 2012 byly s Kosovem zahájeny rozhovory Fakta a čísla o Evropské unii

3 o uvolnění vízového režimu. Ve své čtvrté zprávě o pokroku Kosova v této oblasti, která byla zveřejněna v květnu 2016, Komise vyjádřila názor, že země sice splnila všechny požadavky, ale že je třeba se ještě vypořádat se dvěma nedořešenými otázkami, včetně ratifikace dohody o hranicích s Černou Horou, a to do okamžiku schválení jejího návrhu Evropským parlamentem a Radou. Dne 5. září 2016 parlamentní Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) rovněž podmínil jednání o liberalizaci vízového režimu splněním nedořešených požadavků. SOUČASNÝ STAV A. Albánie Albánie požádala o členství v EU dne 28. dubna 2009, několik dní poté, co vstoupila v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Albánií. V říjnu roku 2010 Komise doporučila, aby byla přístupová jednání zahájena poté, co země splní požadavky týkající se 12 hlavních priorit. V roce 2012 zaznamenala Komise uspokojivý pokrok a doporučila, aby byl zemi udělen status kandidátské země za předpokladu, že uskuteční zbývající reformy. Tyto podmínky byly z velké části splněny před parlamentními volbami, které se v zemi konaly v červnu 2013 a které byly pozitivně hodnoceny mezinárodními pozorovateli. V říjnu roku 2013 proto Komise jednoznačně doporučila, aby byl Albánii udělen status kandidáta na členství v EU. Rada toto doporučení vzala na vědomí v prosinci 2013 a v červnu 2014 udělila Albánii status kandidátské země. Vlastní zahájení jednání závisí na dalším pokroku Albánie v pěti klíčových prioritách a především na provedení nedávno přijaté legislativy týkající se reformy soudnictví. B. Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina je potenciální kandidátskou zemí. V červnu roku 2008 byla sjednána a podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení, ale její vstup v platnost byl již předtím pozastaven, a to především z toho důvodu, že Bosna a Hercegovina neprovedla klíčové rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Nedávno však EU zaujmula k této zemi nový přístup, který se více zaměřuje na správu ekonomických záležitostí, což umožnilo opožděný vstup dohody o stabilizaci a přidružení v platnost k 1. červnu Dne 15. února 2016 Bosna a Hercegovina oficiálně podala žádost o členství v EU a Rada s ohledem na tento významný pokrok požádala dne 20. září Komisi, aby předložila svoje stanovisko k této žádosti. Jako první krok předložila Komise dne 9. prosince orgánům země podrobný dotazník. EU také podporuje provádění Daytonské mírové dohody z roku 1995, zejména prostřednictvím mise EUFOR ALTHEA. C. Bývalá jugoslávská republika Makedonie Bývalá jugoslávská republika Makedonie požádala o členství v EU v březnu 2004 a v prosinci 2005 jí byl udělen status kandidátské země. Roku 2009 Komise doporučila zahájit přístupová jednání s touto zemí. Parlament toto doporučení podpořil a od té doby se opakuje v každé zprávě o pokroku předkládané Komisí i v každém usnesení Parlamentu. Ve své zprávě z roku 2015 však Komise toto doporučení podmínila pokračováním v uplatňování politické dohody z června/července 2015 (známé jako dohoda z Pržina) a znatelným pokrokem při provádění naléhavých priorit v oblasti reforem. Významnou překážkou pro další začleňování země do EU je dlouhotrvající nevyřešený spor s Řeckem ohledně používání názvu Makedonie. D. Kosovo Stejně jako Bosna a Hercegovina je i Kosovo potenciální kandidátskou zemí na přistoupení k EU. Poté, co Kosovo v únoru roku 2008 jednostranně vyhlásilo nezávislost, EU konstatovala, že tato země má jednoznačně evropskou perspektivu. Nezávislost Kosova uznaly všechny Fakta a čísla o Evropské unii

4 členské státy s výjimkou pěti (Kypru, Řecka, Rumunska, Slovenska a Španělska). V regionu západního Balkánu Kosovo neuznaly Srbsko a Bosna a Hercegovina. EU v Kosovu jmenovala zvláštního zástupce, který je zároveň vedoucím úřadu EU, a zřídila misi na podporu právního státu (EULEX). V červnu 2012 byl vydán plán pro liberalizaci vízového režimu. Ve své čtvrté zprávě o pokroku Kosova v této oblasti, která byla zveřejněna v květnu 2016, Komise vyjádřila názor, že země sice splnila všechny požadavky, ale že je třeba se ještě vypořádat se dvěma nedořešenými otázkami, včetně ratifikace dohody o hranicích s Černou Horou, a to do okamžiku schválení jejího návrhu Evropským parlamentem a Radou. Dne 5. září 2016 i parlamentní výbor LIBE podmínil jednání o liberalizaci vízového režimu splněním nedořešených požadavků. V dubnu 2013 bylo mezi Bělehradem a Prištinou dosaženo významné dohody o normalizaci vztahů a Evropská rada následně v červnu 2013 rozhodla o zahájení jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení s Kosovem. Dohoda o stabilizaci a přidružení byla podepsána dne 27. října 2015 a vstoupila v platnost dne 1. dubna 2016 poté, co ji ratifikoval Evropský parlament (postup souhlasu). Evropský program reforem pro následujících 12 až 18 měsíců byl přijat dne 9. listopadu Budoucí začlenění Kosova do EU je, stejně jako začlenění Srbska, i nadále úzce spjato s výsledky a prováděním rozhovorů probíhajících na vysoké úrovni mezi Kosovem a Srbskem, které zprostředkovává EU. E. Černá Hora Černá Hora požádala o členství v EU v prosinci 2008, více než dva roky po vyhlášení nezávislosti (kterou uznaly všechny členské státy). V prosinci 2010 jí byl udělen status kandidátské země a v červnu 2012 byla zahájena přístupová jednání. V souladu s novým přístupem EU k procesu přistoupení bylo projednávání zásadních kapitol týkajících se právního státu kapitoly 23 o reformě soudnictví a základních právech a kapitoly 24 o svobodě, bezpečnosti a spravedlnosti zahájeno v rané fázi vyjednávání, a sice v prosinci Do konce června 2016 bylo s Černou Horou otevřeno 26 z celkových 35 kapitol jednání. F. Srbsko Srbsko požádalo o členství v EU v prosinci 2009 a status kandidátské země mu byl udělen v březnu roku 2012 poté, co Bělehrad a Priština dosáhly dohody o regionálním zastoupení Kosova. Evropská rada na svém zasedání v červnu 2013 schválila doporučení Komise zahájit přístupová jednání se Srbskem, a uznala tak pokrok Srbska na cestě k normalizaci vztahů s Kosovem, zejména prostřednictvím pokračujícího dialogu mezi Bělehradem a Prištinou, který zprostředkovává EU. Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi EU a Srbskem vstoupila v platnost v září 2013 a jednání o přistoupení byla formálně zahájena dne 21. ledna První dvě kapitoly, včetně té o normalizaci vztahů s Kosovem, byly otevřeny v prosinci Klíčové kapitoly 23 a 24 týkající se právního státu byly otevřeny dne 18. července 2016 a dvě dodatečné kapitoly byly otevřeny dne 13. prosince. ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU Parlament je do procesu stabilizace a přidružení plně zapojen a jeho souhlas je nutný k uzavření všech dohod o stabilizaci a přidružení (čl. 218 odst. 6 SFEU). Parlament také musí schválit každé nové přistoupení k EU (článek 49 SEU). Mimo to má díky svým rozpočtovým pravomocem přímý vliv na výši prostředků přidělených na nástroj předvstupní pomoci. Výbor pro zahraniční věci Parlamentu, který jmenuje stálé zpravodaje pro všechny kandidátské a potenciální kandidátské země, pořádá pravidelné výměny názorů s komisařem pro jednání o rozšíření, zástupci vlád na vysoké úrovni, odborníky a zúčastněnými stranami z občanské společnosti. Parlament vyjadřuje svůj postoj ve formě každoročních usnesení, v nichž reaguje na nejnovější výroční zprávy Komise o jednotlivých zemích. V neposlední řadě udržuje Parlament Fakta a čísla o Evropské unii

5 pravidelné dvoustranné vztahy s parlamenty zemí západního Balkánu prostřednictvím svých delegací, které projednávají se svými protějšky otázky, jež jsou relevantní pro proces stabilizace a přidružení a proces přistoupení k EU. André De Munter 12/2016 Fakta a čísla o Evropské unii