Text: Alena Říhová Mokřad je podmáčené území, přes které suchou nohou neprojdete. Ani voda ani souš... Na první pohled nic moc, řekl si člověk minulého století. A protože se mu vodou nasáklý terén nedařilo zemědělsky obdělávat ani jinak využívat, jal se ho ve velkém přeměňovat na pole a lesy. Co zbylo, povětšinou znečistil. Poškozené mokřady však začaly strádat, zanikat a prakticky nám z krajiny vymizely. Nyní vynakládáme obrovské úsilí na jejich záchranu. Pomozte i vy. Mokřady nám stojí za to! Mokřady jsou území velmi rozmanitá. Dnes vzácné tůňky (podobné této) najdete dokonce i na území hlavního města, např. v povodí nedávno revitalizovaného potoka Rokytky, protékajícího největším pražským přírodním parkem Klánovice-Čihadla. Ty nechráněné se ale bohužel stávají oběťmi půdní eroze či černých skládek. Foto David Říha Dnes mokřady patří k celosvětově nejohroženějším ekosystémům a my bohužel zpětně zjišťujeme, že jejich roli v přírodě jsme velmi podcenili a jejich obrovský potenciál jsme nedokázali využít. Ba naopak, nešetrným zacházením s krajinou jsme je téměř zlikvidovali a teď se nám to vrací i s úroky. Někde se nám krajina doslova přehřívá, jinde ji sužují ničivé povodně, půdu brázdí eroze, živiny jsou z ní ve velkém vyplavovány do povrchové vody (čímž ji znečišťují) a o mnohých mokřadních rostlinách a živočiších si příští generace budou zřejmě už jen číst. Nyní se musíme s katastrofickými následky svého činění popasovat a tak vynakládáme horentní sumy na záchranu posledních střípků mokřadů. Snad ještě není pozdě. Mokřadní ekosystémy (ať už přirozené či umělé) jsou vskutku unikátní. Ačkoliv jde o plejádu různorodých 8
FUNKCE MOKŘADŮ V KRAJINĚ Dokáží pojmout a zadržet obrovské množství vody (nasáknout ji jako mycí houba) jsou tedy její přírodní zásobárnou (vyskytují se jak u pramenů, tak podél celých vodních toků, které zásobují vodou, zejména v době sucha) a zároveň chrání krajinu před povodněmi. Velkým výparem se podílejí na stabilizaci klimatu a na koloběhu vody v přírodě. Fungují na principu solárního rozprašovače (sprchy). Mokřadní rostliny a půda, nasáklé vodou (jsou jejími zásobníky), pohlcují energii slunečního záření (dopadající na zemský povrch) a pomáhají ji přeměňovat na teplo (skupenské teplo výparu). Voda v nich se ohřívá a tím se vypařuje (přijetím skupenského tepla výparu se totiž mění na vodní páru). Vodní pára teplo roznáší po okolí. Odvádí ho z přehřátých míst (ta jsou ochlazována), na místa chladnější (ta jsou oteplována), kde ho (skupenské teplo kondenzační) do okolí zase vrací při znovuzkapalnění (kondenzaci). My pak pozorujeme např. kapky rosy nebo mlhu. Mokřady se tak podílí na nejdokonalejším roznosu sluneční energie, kterým mění mikroklima zvyšují vlhkost vzduchu, vyrovnávají teplotní rozdíly v průběhu dne a snižují proudění vzduchu v přízemní vrstvě. Ukládají v sobě atmosférický uhlík (nejvýznamnějším úložištěm uhlíku jsou rašeliniště) tím, že pohlcují nadbytečný oxid uhličitý ze vzduchu. Zpevňují břehy vodních těles (např. potoků, řek, přírodních rybníků a jezer), čímž snižují riziko větrné a vodní eroze. Tvoří zónu přechodu mezi suchozemským a vodním prostředím. Mají samočisticí schopnost. Omezují znečištění (mechanické i chemické) vodních těles. Povrchovou vodu, která přes ně prochází, totiž dokáží dokonale přefiltrovat (tím zadržují hrubší nečistoty, ale zároveň ji zbavují živin, které by jinak zvyšovaly její úživnost trofii) a tím podstatně ovlivňují její kvalitu. Této unikátní schopnosti mokřadů se dnes využívá komerčně v kořenových čistírnách, tj. uměle založených mokřadech pro čištění odpadních vod. Vyznačují se největší biologickou rozmanitostí (biodiverzitou) vůbec. Nespočet druhů mokřadních rostlin poskytuje domov (úkryt, potravu a místo pro rozmnožování) obrovskému množství živočichů (zejména hmyzu, rybám, obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům). Mokřadní společenstva (rostlin, živočichů, ale také hub a mikroorganismů) jsou specifická a typicky vázaná na daný biotop jejich jednotliví zástupci jsou na zdejší podmínky přizpůsobeni, proto se nikde jinde nevyskytují. Najdeme tu druhy vodní, vlhkomilné, ale i suchozemské zároveň. Pozn. Látka (např. voda) při přechodu ze skupenství kapalného (např. z tekuté vody) na plynné (např. vodní páru) přijímá skupenské teplo okolí (tzv. skupenské teplo výparu, STV), zatímco při přechodu ze skupenství plynného (např. z vodní páry) na kapalné (např. tekutou vodu) skupenské teplo (tzv. skupenské teplo kondenzační, STK) do okolí odevzdává. Zjednodušeně tedy lze říci, že pro tutéž látku (např. vodu) za shodné teploty je STV = STK. území s nespočtem podob (od např. trvalých louží, přes tůně, jezírka, jezera, rybníčky, rybníky, potoční nivy, slepá ramena, podmáčené louky, až k bažinám, slatiništím a rašeliništím), spolehlivě je poznáme podle zaplavené půdy (minimálně v zóně kořenů, ale často i nad půdním povrchem). Zjednodušeně řečeno, prostě tu postává voda (sladká, brakická nebo slaná) trvale nebo alespoň po většinu vegetační sezóny. Tyto variabilní a velmi specifické biotopy jsou nezastupitelným prvkem krajiny jak z hlediska estetického významně utvářejí její K vidění jsou tu i vzácné nivní louky. Tato je hnízdištěm ohrožené čejky chocholaté. Foto David Říha 9
Eutrofní rybníček, postupně zarůstající vegetací, se bez lidské pomoci časem přemění v nivní louku. I ta však může dále zarůstat až do stadia lesa. Foto David Říha ráz, tak z hlediska funkčního poskytují celou škálu ekosystémových služeb. V neposlední řadě se vyznačují obrovskou biologickou rozmanitostí, tj. pestrostí společenstev rostlin, živočichů, ale i hub a mikroorganismů, na které jinde sotva narazíte, protože jsou přizpůsobené právě na podmínky v mokřadech. U nás najdeme snad všechny podoby mokřadů, vyjma přímořských. K nejtypičtějším českým mokřadům bezesporu patří rybníky, lužní lesy, slatiniště a rašeliniště. Proto si o nich, ČLOVĚK MOKŘADY TÉMĚŘ ZLIKVIDOVAL Narušil (narušuje) jejich přirozenou rovnováhu Naprostou většinu jich odvodnil a přeměnil na zemědělskou půdu. Jen ve druhé polovině 20. století tak u nás zmizely tři čtvrtiny původní plochy mokřadů (*). Zejména za socialismu vznikaly rozlehlé polnosti s monokulturami, obdělávané s využitím těžké techniky a chemie. Ještě dnes je zhruba čtvrtina zemědělské půdy odvodňována trubkovou drenáží (*). Některé zalesnil za účelem produkce dřeva (často však vysadil nevhodné druhy, např. smrk, který půdu okyseluje). Začal upravovat koryta řek i menších toků (napřimovat a zahlubovat je, budovat jim nové břehy; ve druhé polovině 20. století byly vodní toky v celkové délce (původní délka 76 000 km) zkráceny o třetinu a zhruba třetina má nové břehy s regulací vody) (*) a vodní nádrže (např. rybníky či celé rybniční soustavy). Přestal je obhospodařovat původními způsoby (kosením a pastvou), které udržovaly druhově bohaté rostlinné společenstvo. Začal těžit rašelinu průmyslově (odvodňováním a postupným frézováním rašelinišť v tenkých (cca 5 cm) vrstvách až do vytěžení ložiska, tj. z několikametrové vrstvy rašeliny zůstane zhruba půlmetrová). Splaškovou vodou (ze zemědělství, průmyslu, ale i z domácností) znečisťuje vodu povrchovou (zejména anorganickými živinami hlavně dusíkem a fosforem), tedy i mokřady. Dochází k jejich eutrofizaci. Pozn. (*) údaje čerpány z Ekologické obnovy ČR 2012. Co se tím změnilo a nadále mění Narušil tak optimální tok vody, živin a energie. Ubylo přírodních zásobáren vody. Přirozený i povodňový odtok vody z půdy je rychlejší. Krajina se častěji přehřívá, sužují ji ničivé lokální povodně. Půda je degradovaná a trpí erozemi. Také živiny jsou z ní nadměrně vyplavovány a znečišťují povrchovou vodu, tedy i zbylé mokřady (střípky mezi poli, lesy, zástavbou a komunikacemi). Původní druhy rostlin a živočichů mizí. Zanikají některé větší přirozené mokřady (především slepá říční ramena, podmáčené louky a potoční nivy). Vzniká méně drobných mokřadů stojatých vod (např. tůní) a nejsou obnovovány. Na druhé straně vznikají mokřadní ekosystémy umělé (např. rybníky, zahradní jezírka a kořenové čistírny), o jejichž rovnováhu však musíme neustále pečovat. Mokřady zarůstají a přeměňují se v jiný typ mokřadu (např. tůň či rybník v nivní louku) nebo dokonce zanikají (mohou totiž časem zarůst až do stadia lesa). Původní druhy rostlin a živočichů mizí. Zatímco dříve jich mnoho zaniklo (jejich rekultivací vznikaly lesy), dnes jsou rašeliniště znovu obnovována (v rámci rekultivace je znovu nastartován rašelinný proces zvýšením hladiny spodní vody). V nadbytku živin pak sinice, vodní řasy, mokřadní a vodní rostliny produkují mnohem více biomasy, na stanovišti se hromadí kvanta organického odpadu a jeho pomalým anaerobním rozkladem vznikají toxiny. Složitý komplex faktorů, které na eutrofním stanovišti na rostliny působí, některé z nich v konečném důsledku poškozuje. Snižuje totiž jejich schopnost v mokřadu přežívat a vede k jejich lokálnímu odumírání. V případě monodominantního mokřadního druhu to bývá začátek konce daného mokřadu. 10
zejména o společenstvech rostlin a živočichů na ně vázaných, postupně povíme více v našem seriálu o mokřadech. Hned v tomto čísle si nalistujte rybníky. Jen zhruba sto let člověku stačilo k tomu, aby mokřady téměř zlikvidoval. Z aktuálního hodnocení stavu světových mokřadů (Ramsar Breefing Note 7, vydaného u příležitosti posledního sjezdu členských zemí Ramsarské úmluvy 1 v červnu 2015, v jihoamerickém Punta del Este) vyplývá, že během minulého století v důsledku lidské činnosti zaniklo dokonce 64 71 % mokřadů a navzdory celosvětové ochraně nadále zůstávají v ohrožení (zejména v tropických oblastech). To je alarmující, obzvlášť, je-li jejich role v přírodě nezastupitelná. Ztráta z neposkytnutých ekosystémových služeb zaniknuvších či poškozených mokřadů se dnes odhaduje na více než 20 trilionů amerických dolarů za rok. O tuto sumu dnes společnost každoročně přichází. Minulé století bylo osudové i pro české mokřady. Z jejich původní plochy se nám v součtu dochoval jen zlomek. Ze zbylých mokrých střípků bychom dnes poskládali jen zhruba čtvrtinový kobereček (z původních 1 300 000 ha mokřadů evidovaných ještě v polovině 20. století nám dnes zbývá něco přes 300 000 ha, čerpáno z Ekologické obnovy ČR 2012). 1 Ramsarská úmluva chrání mokřady mezinárodně významné především jako biotopy vodního ptactva a mokřadních rostlin, dnes už na více než 2000 světových lokalitách (Ramsar Sites), čítajících zhruba 2 mil. km 2. První smluvní strany ji podepsaly již v r. 1971 v íránském Ramsáru, dnes je jich dokonce přes 160, Česká republika se připojila v r. 1990. K ZÁCHRANĚ MOKŘADŮ MŮŽE PŘISPĚT KAŽDÝ nevypoušťejme splaškovou vodu z domácností ani soukromé hospodáršké činnosti do povrchových vod (důsledky eutrofizace jsou považovány za klíčové faktory, které ztěžují přežívání rostlin na eutrofním stanovišti a ovlivňují mezidruhovou konkurenci) rozumně obhospodařujme své soukromé polnosti a louky (zejména nivní), tzn. dle možností neodvodňujme, nepřehnojujme, upřednostňujme drobná políčka, mokřadní houštiny kosme cíleně (po vegetační sezóně, pokud chceme stávající porost regenerovat, a v sezóně, pokud chceme zlikvidovat invazivní porost zarůstající mokřad) dle možností ponechávejme stávajícím vodním tokům a tělesům přirozené břehy nevysušujme a neničme drobné, zatím nechráněné mokřady (tůňky, kaluže atp.) a pomozme je u nás zmapovat v chráněných mokřadech se chovejme striktně podle pravidel (zejména neopouštějme vyznačené trasy, netrhejme ani neničme rostliny, nerušme a neohrožujme živočichy především hnízdící ptáky, a už vůbec je neznečišťujme např. odpadky) zakládejme drobné umělé mokřady (např. zahradní jezírka, potůčky, ale i soukromé kořenové čistírny u druhů citlivých k důsledkům eutrofizace, např. u rákosu, je nutno zvážit, zda danou zátěž živinami ustojí) a pečujme o jejich rovnováhu (jak, to se dozvíte v článku o rybníku již v tomto čísle) do stávajících mokřadů nevypouštějme nepůvodní tvory nechtěné domácí mazlíčky (např. želvu nádhernou), kteří sem opravdu nepatří a jsou pro ně potenciálně nebezpeční (mohou porušovat přirozenou rovnováhu mokřadního ekosystému) 11
VÝZNAMNÉ ČESKÉ MOKŘADY POD CHRANOU RAMSARSKÉ ÚMLUVY (RAMSAR SITES) rozloha rok zapsání Mokřady dolního Podyjí 115 km 2 1993 Krušnohorská rašeliniště 112 km 2 2006 Šumavská rašeliniště 102 km 2 1990 Třeboňské rybníky 96 km 2 1990 Litovelské Pomoraví 62 km 2 1993 Poodří 44 km 2 1993 Pramenné vývěry a rašeliniště slavkovského lesa Nejvýznamnější zbylé mokřady jsou dnes již zmapovány a chráněny. Stále ale existuje nespočet drobných a neznámých mokřadů, které je třeba objevit a ochránit pro příští generace. To je cílem právě probíhajícího, domácího projektu Naše mokřady (koordinovaného Českým svazem ochránců přírody). Můžete 32 km 2 2004 Horní Jizera 23 km 2 2004 Podzemní Punkva 16 km 2 2004 Třeboňská rašeliniště 11 km 2 1993 Novozámecký a Břehyňský rybník 9 km 2 1990 Mokřady Liběchovky a Pšovky 4 km 2 1998 Krkonošská rašeliniště 2 km 2 1993 se do něj zapojit i vy zanesením neznámého mokřadu do mapy ČR na serveru www.nasemokrady.cz (zde najdete i kritéria mapování). Jeho záchrany se pak ujmou odborníci. Monitorování mokřadů, jejich výzkumu, ochraně, obnově a rozumnému využívání, zejména v souladu s Ramsarskou úmluvou, je dnes věnována velká pozornost po celém světě. Vědci se soustřeďují především na rozpoznávání příčin odumírání dominantních mokřadních porostů a zároveň studují vliv různých způsobů využívání krajiny (vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví) a vybraných lidských aktivit na fungování mokřadů a jejich existenci. V návaznosti na to formulují a doporučují vhodné postupy pro jejich ochranu, obnovu a udržitelný rozvoj. V posledních dvou desetiletích u nás řada úspěšných projektů na záchranu mokřadů již proběhla (ty nákladnější, dotované, až v poslední dekádě) zrevitalizováno bylo několik vodních toků (menších např. Černý potok v Krušných horách, Blanice v Bavorově u Vodňan, ale i větších např. Rokytka v Praze, Polečnice u Kájova nedaleko Českého Krumlova, Stropnice pod Novými VÍCE O PROJEKTU OCHRANA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ MOKŘADŮ Doba trvání: prosinec 2014 až duben 2016 Koordinátor: Ministerstvo životního prostředí ČR Projektoví partneři: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), Česká společnost ornitologická, Zemědělská fakulta Jihočeské University, Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Beleco, z.s., ENKI, o.p.s., Norská agentura životního prostředí Finanční podpora: Evropské hospodářské společenství, Norská grantová agentura, Ministerstvo financí ČR Cíle: Shromáždit a vyhodnotit aktuální poznatky o českých mokřadech (se zaměřením na klíčové rostlinné a živočišné druhy, na abiotické faktory především na chemismus vody a hladinu podzemní vody, na interakci se zemědělstvím, lesnictvím, průmyslem, klimatickými změnami, na zjištění rozlohy a rozšíření). Navrhnout vhodnou strategii jejich další ochrany a dalšího využívání. Vydat odbornou publikaci shrnující odborná data a formulující vývojové trendy. Zajistit osvětu veřejnosti za účelem zlepšení jejího povědomí o úloze a funkci mokřadů v naší krajině. 12
Hrady), obnoveny byly i některé mokřadní louky (např. nivní louky na Podblanicku, Kozmické ptačí louky u Opavy, Josefovské louky u Jaroměře) a rašeliniště (např. šumavská či krušnohorská). V uplynulé sezóně byl komplexně posuzován současný ekologický stav 14 našich ramsarských mokřadů (spadají sem zejména rybniční soustavy, říční nivy, lužní lesy, rašeliniště ale také podzemní jeskynní soustavy) v rámci dlouhodobého projektu Ochrana a udržitelný rozvoj mokřadů ( koordinovaného Ministerstvem životního prostředí ČR). Aktuální poznatky o nejvýznamnějších českých mokřadech shrne a vývojové trendy nastíní připravovaná závěrečná odborná publikace o stavu mokřadů ČR, do které přispějí všichni projektoví partneři. Získané informace budou prezentovány i popularizační formou se zaměřením na děti a mládež, u kterých je při ochraně naší přírody, tedy i mokřadů, třeba začít. K záchraně mokřadů totiž může přispět každý z nás. Tovačovské rybníky (rybniční soustava z 16. století byla v 18. století odvodněna a přeměněna na ornou půdu, teprve v polovině 20. století byly čtyři z původních devíti rybníků obnoveny) na Moravě. Hnízdí i protahují zde ptáci a je opravdu na co se dívat. Foto Čestmír Číhalík Na první pohled bezvýznamné louže mohou být útočištěm vzácných a ohrožených druhů živočichů, např. žab (zde) a listonoha. Pomozme je tedy všechny zachránit. Stačí kliknout na www.nasemokrady.cz. Foto David Říha