Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Vliv zpracovaní půdy na choroby cukrovky Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jan Červinka, CSc. Vypracovala: Markéta Mertlíková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vliv zpracování půdy na choroby cukrovky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne 25.5.2006 Podpis diplomanta

3 Děkuji doc. Ing. Janu Červinkovi, CSc. za pomoc při polním pokusu. Děkuji Ing. Vítu Uhlířovi za odborné vedení bakalářské práce, za poskytnuté materiály k práci a za pomoc při polních pokusech. Dále bych chtěla poděkovat rodičům, že mi umožnili studium na MZLU a že mě finančně podporovali.

4 Annotation The aim of this bachelor work was find out how big influence has soil tillage on illness sugar beet. Work was bent on fall clavicular plants sugar beet that in the biggest measure works diseases yclept scarlet fever beet as well as abiotic factors (e.g. compacted soil, temperature, rainfall et al.). Attempt was found in three different variants namely subsoil ploughing, sap and opening. Every variant was tracked in three renewals. Graphic estimation given to variants showed that the optimal processing soil for sugar beet is sap. Fall graminated plants was smaller than by another variants. This attempt might be contribution at streamlining soil tillage for sugar beet. At present need of minimisation crossings at field would this variant had have in future high usage. Key words: Sugar beet, soil tillage, diseases, germinated plants

5 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr. 1 Grafické znázornění dynamiky počtu rostlin cukrovky Tab. 1 Současná situace v cukrovarnictví Tab. 2 Vzcházivost rostlin Tab. 3 Výnos a počet bulev při sklizni

6 Použité zkratky Zkratka Význam A Varianta A - zpracování půdy hlubokou orbou do 250 mm B Varianty B zpracování půdy kypřením do 450 mm C Varianty C zpracování půdy podrytím do 150 mm MP Mechanizační prostředky EP Energetické prostředky NH-TL-80 Traktor NEW HOLLAND NAPA Postřikovač s označením NAPA JD Traktor JOHN DEERE Z 7011 Traktor ZETOR s označením 7011 RMA - 8 Rozmetadlo organických hnojiv s označením RMA - 8 LAV Hnojivo ledek amonný s vápencem NP Hnojivo dvousložkové dusík, fosfor DS Hnojivo draselná sůl

7 Obsah 1. Úvod...9 2. Literární rešerše...11 2.1 HISTORIE...11 2.1.1 Historie cukru a cukrovky...11 2.1.2 Historie pěstování cukrovky u nás...12 2.2 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CUKROVKY...12 2.2.1 Význam...13 2.2.2 Cukrovka jako krmivo...13 2.3 MORFOLOGIE CUKROVKY...14 2.3.1 Bulva cukrovky...14 2.3.2 Růst...14 2.3.2.1 Fáze růstu...15 2.3.2.2 Základní růstové fáze...16 2.3.3 Fyziologický vývoj cukrovky...17 2.4 SEMENÁŘSTVÍ...18 2.4.1 Odrůdy cukrovky...19 2.5 AGROTECHNICKÉ POŽADAVKY...20 2.5.1 Zpracování půdy...20 2.5.1.1 Příprava půdy pro cukrovku...20 2.5.2 Pěstitelské technologie...21 2.5.3 Hnojení...22 2.5.4 Zakládání porostů...22 2.6 SKLIZEŇ CUKROVKY...23 2.6.1 Zralost cukrovky...23 2.6.2 Vlastní sklizeň...23 2.7 CHOROBY CUKROVKY...24 2.8 ŠKŮDCI CUKROVKY...26 2.9 SOUČASNÁ SITUACE V CUKROVARNICTVÍ...27 3. Cíl práce...29 4. Metodika...30 4.1 CHARAKTERISTIKA POKUSNÉHO STANOVIŠTĚ...30 4.1.1 Charakteristika půdního typu...30 4.1.2 Půdní horizont v oblasti Velešovic...30 4.1.3 Podnik...31 4.1.4 Agrotechnika na vybraném pozemku...31 4.1.5 Ochrana na vybrabém pozemku...32 4.1.5.1 Fungucidy...32 4.1.5.2 Insekticidy...32 4.1.5.3 Herbicidy...32 4.1.5.4 Ostatní...33 4.2 KLIMATICKÉ PODMÍNKY ZA ROK 2005...34 4.3 CHARAKTERISTIKA ODRŮDY CUKROVKY...34 4.4 CHOROBA OVLIVŇUJÍCÍ PADÁNÍ KLÍČNÍCH ROSTLIN...34 4.5 METODIKA POKUSU...35

8 5. Výsledky...36 5.1 VZCHÁZIVOST ROSTLINEK...36 5.2 VÝNOS A POČET BULEV PŘI SKLIZNI...37 6. Diskuse...38 7. Závěr...39 8. Seznam použité literatury...41 9. Přílohy...44

9 1. Úvod Cukrovka je považována za nejmladší kulturní plodinu na světě. Jako technická plodina začala být využívána asi před 200 lety. V tomto období začínalo pokusné pěstování cukrovky i v Čechách. Díky vhodným klimatickým podmínkám došlo k velkému rozmachu jejího pěstování v ČR. Bohužel se se zvyšováním jejího pěstování zvyšoval i počet škůdců, plevelů a v neposlední řadě chorob. V posledních deseti letech dvacátého století nabyl výskyt chorob a škůdců mnohem většího významu a lidé se začali zabývat jejich regulací. Kromě přípravků na ochranu rostlin a správné agrotechniky se také začalo se šlechtěním rostlin na rezistenci vůči různým škodlivým činitelům, ať už biotickým nebo abiotickým. Od počátku devadesátých let se začínal měnit celkový charakter zemědělství. Doposud používané technologie procházeli změnami. Již se nezabývali pouze ekonomickým charakterem (výnos), ale začali klást důraz na ekologii a trvalou udržitelnost venkova. V těchto letech docházelo k rozpadu velkých podniků a vznikaly nové soukromé podniky a farmy. Změnou ve struktuře českého zemědělství se začala měnit i finanční politika a zemědělci přemýšleli, jak co nejefektivněji ušetřit. Snaha o snížení nákladů, aniž by se nesnižovala kvalita produkce a aby se výnosy udržovaly na stejné úrovni, vedla k používání modernějších technologií. Hlavním podnětem k tomuto kroku byl rostoucí ekonomický tlak na zemědělství. Tradiční zpracování půdy hlubokou orbou bylo energeticky nákladné. Potřeba snížení finanční náročnosti směřovala k tomu, že se začínali postupně využívat modernější (minimalizační, bezorebné) technologie. Základem minimalizačního zpracování půdy je slučování několika operací při jednom přejezdu jako např. zpracování půdy společně se založením porostu a provádí se v menších hloubkách, což významně snižuje náklady na zpracování půdy. Bezorebné zpracování půdy má velkou budoucnost díky svému půdoochrannému charakteru. Základem je ponechání rostlinných zbytků na povrchu půdy nebo jejich mělké zapravení. Zpracování půdy pro cukrovku je ve většině podniků prováděna tradičním způsobem, tedy hlubokou orbou. Při agrotechnice cukrovky, jako jedné z posledních plodin, není významně využíváno modernějších technologií, jejich využívání se však v ČR začíná zvyšovat. Mezi nově využívané technologie v ČR patří bezorebné, kterými byly založeny dva ze tří pokusů k této bakalářské práci. Především dochází k používání

10 hloubkových kypřičů. Snižuje se energetická náročnost na zpracování půdy pro cukrovku a také utuženost půdy. Pouhým prokypřením půdy dochází k minimálnímu zapravení rostlinných zbytků a tím se zvyšuje procento zaplevelení pozemku a dochází k většímu výskytu chorob a škůdců, kteří přežívají na nezapravených rostlinných zbytcích, což má vliv na větší používání přípravků na ochranu rostlin. Na druhou stranu mají nezapravené rostlinné zbytky kladný vliv na omezení vodní a větrné eroze, půdu chrání před zbytečným výparem vody a přehříváním půdy v letních měsících. Ve světě se tyto trendy již dávno uplatňují, ale v ČR jsou ještě stále využívány v menší míře, protože zemědělcům, hlavně menším farmám a podnikům v méně úrodných oblastech, chybí finanční prostředky pro nákup potřebných strojů a technologií. V bakalářské práci jsou uvedeny výsledky pokusů vlivu tří zkoumaných variant různého zpracování půdy pro cukrovku na výnos a dynamiku růstu rostlin cukrovky.

11 2. Literární rešerše 2.1 Historie 2.1.1 Historie cukru a cukrovky Podle dochovaných pramenů došlo k uvedení řepy do kultury v Mezopotámii již ve 3. tis. př. n. l. Nejstarší forma řepy se pěstovala ve 2. tis. př.n.l. jako zahradní plodina. Byla pěstována i jako lékařská rostlina. Z tehdejšího Burgundska, kde byla pěstována jako krmivo pro zvířata, pochází lidové označení krmné řepy burgyně nebo burák [11]. V řepě objevil sladkost šťávy Francouz Olivier de Serres v roce 1605. Setres shledal podobnost se šťávou ze třtiny. Řepný cukr byl objeven až o téměř 150 let později německým chemikem Margreffem roku 1747. Po padesáti letech se Francouz Archard za podpory pruského krále Bedřicha II. Zasloužil o postavení prvního řepného cukrovaru v Kunnerech u Stinavy n. Odrou. Roku 1802 byly postaveny další 3 cukrovary. 2 v Německu a 1 v Čechách. V té době se již na Zbraslavi konaly pokusy s cukrovkou [11]. Název cukrovka použili poprvé Archard a Rössig roku 1779, když slavnostně předávali pruskému králi první cukr, který vyrobili v Německu. Od této chvíle se ale stále ještě nemluví o začátcích cukrovarnického průmyslu. Díky Napoleonovi se vývoj cukrovarnictví odebíral velmi rychle kupředu. K výrobě cukru se v té době používali všechny druhy řep. Teprve v roce 1809 byl vybrán za cukrovku burák s bílou dužninou, který nazvali Slezská řepa a ta dala základ všem našim odrůdám cukrovky [11]. V Čechách se začalo vyvíjet cukrovarnictví ve stejné době jako v Německu. Cukrovary však nebyly zařízeny tak moderně jako ve Francii. V roce 1810 byly v Čechách 4 cukrovary, které byly s pádem Napoleona zavřeny a stejně tak i cukrovary v Německu. Díky své modernizaci nebyly francouzské cukrovary zavřeny narozdíl od cukrovarů v jiných zemích. Roku 1843 v Evropě opět vítězí množstevně třtina. Řepařství se v té době nevede moc dobře, ale stále se ještě snaží odolávat třtině. Mezitím začínají opět fungovat české a německé cukrovary. Do výroby cukru se také zapojují nové státy jako např. Rusko, Belgie, Dánsko. V době úpadku cukrovarnictví ve Francii ( kolem roku 1874) se v Německu cukrovarnictví naopak rozmáhalo [11]. Ve světě se začali přidávat k výrobě cukru další státy a tím se velice zvyšuje světová produkce cukru. Nastává krize, protože svět je přehlcen cukrem. Kolem roku 1912 se třtina dostává opět do popředí díky uzavření bruxelské konvence, která dávala třtině výhody. Kolem roku 1940 se dosáhlo díky II. světové válce a také různým okolnostem

12 toho, že se krize na trhu s cukrem uklidnila a dokonce poptávka cukru převýšila nabídku [11]. 2.1.2 Historie pěstování cukrovky u nás Pěstování cukrovky dle má u nás velkou tradici a umožnilo před více než sto sedmdesáti lety všeobecné zvýšení výrobní intenzity naší rostlinné výroby. Již od samého počátku pomáhala rozvoji odborná a vědecká činnost. Její výsledky jsou zachovány v různých dobových literárních pramenech a také v některých současných pěstitelských a zpracovatelských postupech. Tyto poznatky pro dnešní velkovýrobní technologie samy o sobě nepostačují, protože požadavky moderní technologie od základu změnily pohled na samotnou rostlinu cukrovky. Výrazné jsou také změny v uplatnění výrobních činitelů při pěstování cukrovky. Změny fyzikálních, chemických, ale i biologických vlastností půd řepařských výrobních oblastí vyvolávají potřebu účinných půdních meliorací a v některých lokalitách také odvodnění nebo naopak vyžadují zavlažování. Na rozdíl od původních přístupů k pěstování cukrovky, ty nové vyžadují efektivnější hnojení a výživu porostů. Stále více se sleduje kvalita, ale nadále i kvantita produkce [11]. Dřívější velká náročnost na ruční práci při pěstování cukrovky (okopávání, jednocení atd.), potíže při sklizni a skladování a později i ekonomické aspekty, postupně vedly k omezení rozsahu jejího pěstování a zároveň ke zdokonalování technologií a postupů. Vyšší intenzita výroby vyžaduje usměrněnou ochranu porostu proti chorobám, škůdcům, ale také plevelům, které se bohužel během let stále více přizpůsobují podmínkám a také přípravkům na ochranu rostlin [11]. 2.2 Obecná charakteristika cukrovky Cukrovku botanicky zařazujeme do čeledi merlíkovitých. Agrotechnicky ji zařazujeme do okopanin. Patří k polním plodinám s velkou listovou plochou. To spolu s morfologickou stavbou rostliny vyžaduje stejnoměrné rozmístění rostlin v porostu. Zpočátku rostlinky poměrně pomalu rostou, proto je nutné ošetřování mezi řádky a v řádku až do zapojení porostu. V minulosti se tak dělo ručním jednocením a okopáváním odtud název "okopaniny" a později z toho vzniklo pro širokořádkové plodiny označení "kultura

13 okopaninová". Produkty okopanin se oproti většině polních plodin liší nízkou koncentrací sušiny. 2.2.1 Význam Cukrovka je polní plodinou poskytující produkty s nízkým obsahem sušiny (10 30 %), což společně s jejími morfologickými a biologickými vlastnostmi ovlivňuje postupy pěstování, sklizně, posklizňové úpravy a skladování. V sušině převažují látky glycidové povahy, které jsou ukládány do kořenů. Jsou též významným zdrojem vitamínů a minerálních látek Je to velmi produktivní plodina, schopná poskytovat vyšší hospodářské výnosy než jiné plodiny. Je producentem energeticky bohatých látek. Význam cukrovky je dán vysokými produkčními schopnostmi organických látek (cukr), které zabezpečují energetickou složku výživy lidí a krmení zvířat a je surovinou pro průmyslové zpracování. V živočišné výrobě se mohou zužitkovat zbytky po jejím průmyslovém zpracování ( řízky, kořínky, skrojky.). Má velký význam i v soustavě hospodaření na půdě. Cukrovka je řazena ke zlepšujícím plodinám osevního postupu (hnojí se k ní statkovými hnojivy). Zanechává půdu v dobrém fyzikálním stavu. Předností je vysoká výnosová schopnost, a to jak v objemu, tak i v množství živin [21]. Plochy cukrovky se stále zmenšují, což je způsobeno cukernou politikou EU. Výše produkce se přitom drží stále na stejné úrovni, z čehož vyplývá, že se zvyšuje kvalita produkce. 2.2.2 Cukrovka jako krmivo Hospodářský význam cukrovky dle Kueppera (1942) je dán vysokými produkčními schopnostmi organických látek. Obsah vlákniny je v těsné nepřímé korelaci s koncentrací živin v krmivu. Čím nižší obsah vlákniny, tím má příslušné krmivo vyšší koncentraci energetických i dusíkatých živin. To znamená, že ve stejném množství takového krmiva přijme skot 2 3krát více živin než např. v krmné slámě. To je podmínkou pro dosahování vysoké užitkovosti skotu. Zkrmují se pouze přebytky a odpad po třídění bulev. Vedlejší produkty (kořínky, odřezky, řízky) se zkrmují buď přímo nebo se silážují. Skot tímto dostává řadu cenných a biologicky hodnotných látek, včetně vitamínů a provitamínů. To vše zlepšuje zdravotní stav zvířete, podporuje vyšší užitkovost, prodlužuje dlouhověkost dojnic a tím i zlepšuje ekonomickou efektivnost. Velmi cennou vlastností cukrovky je její vysoká chutnost. Při smíchání s jinými pícninami se zvyšuje chutnost celé krmné dávky. Zkrmování silážovaných řízků v pozdně zimním a předjarním období je pro zdraví a

14 užitkovost skotu velmi významné. Neměly by se dávkovat v příliš vysokém množství, protože tím trpí skot odvápněním kostí, mastitidou vemene, poporodními problémy, apod. Nevýhodou je větší potřeba práce při jejím pěstování, sklizni, uskladnění a zapravení do krmné dávky. Z toho důvodu se zpravidla využívají jen při přechodu z letní na zimní krmnou dávku a v prosinci. 2.3 Morfologie cukrovky Cukrovka je označována jako bulevnina. Její fotosyntetický aparát vyrůstá z vrcholové části bulvy (hlavy) a je uspořádán v listové růžici. Cukrovka je pěstována pro zdužnatělé kořeny. Rozlišuje se dle tvaru na typ Barres olivovitý tvar, typ Eckendorf široký válec a typ Oberndorf kulovitý tvar. 2.3.1 Bulva cukrovky hlava bulvy (epikotyl): Je to horní část bulvy, ze které vyrůstá růžice listů a hranici mezi hlavou a krkem tvoří nejnižší věnec listových pupenů [4] krk bulvy (hypokotyl): Je to část bulvy mezi hlavou a kořenovou částí, která nenese listy ani kořeny [4] vlastní kořen (radix): Je to spodní a největší část bulvy, která nese kořeny hlavně v kořenových rýhách [4] 2.3.2 Růst Pro popis růstu polních plodin byly mnohými autory vymezeny fáze od nejjednodušších (např. pro semenné okopaniny v prvním roce vegetace fáze listová a fáze kořenová), až po jejich detailní členění.

15 2.3.2.1 Fáze růstu Makrofenologická stupnice růstu řepy (BBCH) 01 - suché semeno (v této fázi jsou semena mořena) 03 - nabobtnalé semeno 05 - vyrůstání kořínků ze semene 06 - vyrůstání výhonků ze semene 07 - délka výhonku 1/2 průměru semene 09 - délka výhonku - dvojnásobek průměru semene 11 - objevení se děloh nad povrchem půdy 13 - napřimování děloh, začátek jejich prodlužování 15 - první pravý list viditelný 21 - první pár listů dlouhý asi 1 cm (fáze dvou listů) 22 - druhý pár listů dlouhý asi 1 cm (fáze čtyř listů) 23 - třetí pár listů vyvinutý (fáze šesti listů) 25 - čtvrtý pár listů vyvinutý (fáze osmi listů) 27 - pátý pár listů vyvinutý (fáze deseti listů) 41 - první kontakt listů s rostlinami v přilehlém řádku 43 - skoro úplné zapojení porostu (nad 12 listů na rostlinu) 45 - úplné zapojení porostu 46-0 - 2 týdny po zapojení porostu 47-2 - 4 týdny po zapojení porostu 48-4 - 6 týdny po zapojení porostu 49-6 - 8 týdny po zapojení porostu 90 - sklizeň

16 2.3.2.2 Základní růstové fáze Klíčení a vzcházení Pomalý růst po vzejití Rychlý růst fotosyntetického aparátu Převaha růstu zásobních orgánů Fyziologická zralost a) klíčení a vzcházení Cukrovka se vysévá na jaře (přelom března a dubna). O včasnosti vzcházení spíše rozhoduje teplota půdy než její vláha. Většina autorů uvádí, že klíčí při 5 6 o C. Při vyšších teplotách vzchází již po sedmi dnech, při nižších většinou za 10 až 14 dní. Délku vzcházení kromě teploty půdy významně zkracuje biologická příprava sadby (narašení a zejména předklíčení). V této fázi je velice důležité co nejvíce se zaměřit na odplevelení pozemku [21]. b) pomalý růst po vzejití Po vzejití cukrovka pomalu roste. Toto období je až měsíc dlouhé. Ve snaze prodloužit vegetační dobu cukrovky na úkor uváděných raných fází růstu doporučoval Dr. Polák předpěstování sazenic v papírových obalech, jež nazval "vsádky" (v zahraniční literatuře jsou nazývány "paperpots"). V důsledku pomalého růstu po vzejití má v raných fázích růstu malou konkurenční schopnost, a proto je třeba volit vhodné prostředky zamezující značnějšímu zaplevelení. Třetím významným pěstitelským opatřením v této a předchozí fázi růstu je předcházení tvorbě půdního škraloupu, který může značně ohrozit porosty padáním klíčních rostlin (řepná spála, fyziologické problémy, ) [21]. c) rychlý růst fotosyntetického aparátu Pro další fázi je typická intenzívní tvorba fotosyntetického aparátu. V tomto období se tvoří nebo začínají tvořit i rezervní orgány, přírůstky fytomasy listů

17 několikanásobně převyšují přírůstky bulev. Všechna pěstitelská opatření by měla směřovat k tomu, aby bylo co nejdříve dosaženo maximální hmotnosti listů [21]. d) převaha růstu zásobních orgánů Denní přírůstky bulev před dosažením maxima hmotnosti fotosyntetického aparátu začínají převažovat nad přírůstky listů. Zkrácení listové fáze umožňuje časově zvýhodnit fázi kořenovou, což je jeden ze základních předpokladů intenzívní produkce. Vytvořené listy by měly být co nejdéle ve fotosyntetické činnosti. K omezení fotosyntetické produkce dochází nejčastěji vlivem škodlivých činitelů (choroby, škůdci, plevele) nebo v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek (sucho, později pokles teploty) [21]. e) fyziologická zralost Charakterizuje stav ukončení produkčního procesu vlivem poklesu teplot na úroveň, při které rostliny tvoří pouze tolik asimilátů, kolik prodýchají [21]. 2.3.3 Fyziologický vývoj cukrovky Na rozdíl od snadno viditelného růstu (nárůst hmotnosti nebo zvětšování rozměrů rostlin, počtu orgánů apod.), vývojové změny se odehrávají ve vegetačních vrcholech, a proto nejsou makrofenologicky okamžitě zjistitelné. Cukrovka je dvouletá rostlina. V prvním roce vegetace vytváří zásobní orgán, který slouží buď jako produkt ke spotřebě (výživa lidí, krmení hospodářských zvířat, surovina pro potravinářský průmysl), nebo k množení osiva (sazečka) ve druhém roce. S prvním vegetačním rokem je tedy spjato období vegetativního růstu. Prvním vývojovým stádiem (tepelným jarovizačním) procházejí rostliny v zimním období v poli nebo sazečkárnách a druhým na světle (fotoperiodická reakce) důležitým pro dokončení reprodukce. Uplatňuje se po vyrašení listů v poli po přezimování nebo po výsadbě sazečky. Cukrovka je rostlinou dlouhého dne. Teprve po projití těmito stádii jsou rostliny schopny vytvořit generativní orgány a semeno. Porosty semenaček vyžadují speciální pěstitelská opatření. Ve vývoji se často vyskytují odchylky od uvedeného normálního průběhu. Déle trvající nízké teploty v jarním období mohou způsobit, že mladé rostlinky projdou jarovizačním stádiem už v raných fázích růstu. Projeví se to tvorbou vyběhlic (rostliny vytvoří květní stonky v prvním roce vegetace, které nevykvetou) nebo dokonce vykvetlic

18 (rostliny vytvoří květní stonky v prvním roce vegetace, které vykvetou). Obojí snižují výnos i kvalitu hospodářského produktu, ztěžují mechanizovanou sklizeň a případné průmyslové zpracování. Vykvetlice zpravidla neukončí proces reprodukce. Na rozdíl od zkrácení dvouletého cyklu reprodukce na jeden rok, se může vyskytovat i opačná odchylka, tj. pokračování ve vegetativním růstu i ve druhém roce. Projev této méně časté anomálie (opožděnci) je podmíněn především nedostatkem trvání nízkých teplot nutných pro splnění jarovizačních podmínek. Větší výskyt vývojově zpožděných rostlin může vést k poklesu výnosu semenačky [4]. 2.4 Semenářství Osivo cukrovky prodělalo v posledních letech obrovskou změnu. Před lety bylo osivo cukrovky víceklíčkové, nepravidelného tvaru (klubíčko). S tímto osivem byl problém při vysévání a nevýhodou bylo, že se musely mladé rostlinky cukrovky jednotit. Nyní je osivo obrušované, rozpadá se na jednotlivá semena a je obalované v kulovitý tvar. To umožňuje výsev na konečnou vzdálenost a mnohem lépe se pro svůj tvar také vysévá. Množení osiva stávajících odrůd cukrovky se uskutečňuje vesměs v jižní Evropě, kde jsou pro opylení a vyzrání klubíček nejlepší podmínky. Některé odrůdy jsou množeny i v ČR [21]. Úprava osiva probíhá ve specializovaných podnicích. Pokud je sklizeno osivo obou komponentů ( množení ve směsi ), je oddělen opylovač podle velikosti a tvaru (víceklíčkový komponent). Následně je tříděno osivo geneticky jednoklíčkové na podíl s nejvyšší klíčivostí podle velikosti a objemové hmotnosti. Získaný podíl je mírně obroušen v okvětí pro unifikaci velikosti a po přezkoušení v laboratoři obalen s přídavky fungicidů a insekticidů. Nejběžnější kalibrace je 3,5 4,75 mm. Z přírodního osiva se využije cca 20 25 %, což představuje 200 600 výsevních jednotek z hektaru. Klíčivost získaného osiva se pohybuje nad 93 %, jednoklíčkovost 95 98 100 % [21]. Vlastnosti: Geneticky založená jednoklíčkovost

19 Klíčivost by měla být min. 93 % Hromadné a rychlé klíčení semen Výnosový potenciál ž 12 tun bílého cukru z 1 ha Dobrá vysévatelnost (obrušování a obalování) Moření osiva fungicidy a insekticidy Povrchové barvení (lepší kontrola) Balení (1VJ = 100 000 semen) Plodem cukrovky je klubíčko. Klubíčko je souborem nepravých plodů (kulovitých nažek), uzavřených ve ztvrdlém zaschlém okvětí. Botanicky je klubíčko květenství se zkrácenou osou. U odrůd s jednoklíčkovými klubíčky jsou květy oddělené a klubíčko má mírně zploštělý tvar. Velikost klubíček je 2-4 mm. HTS víceklíčkových klubíček je 18-25 g, obrušovaného osiva je 12-15 g, jednoklíčkového 10-17 g. Semeno cukrovky je 1-2 mm velké, hnědé barvy, ploché, uložené v lůžku, které uzavírá víčko [4]. 2.4.1 Odrůdy cukrovky Podle výnosu kořene a cukernatosti dělíme v současné době odrůdy cukrovky takto: Normálního typu (N-typ) Cukernaté odrůdy (C-typ) Výnosové (V-typ) Přechodné (NC-typ) Odbor odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ rozhodl v roce 2006 ve správním řízení po ukončení zkušebního cyklu, o registraci a zapsání do Státní odrůdové knihy celkem třinácti nových odrůd cukrovky. Tyto odrůdy splnily požadovaná kritéria odlišnosti, homogenity a stálosti a v registračních zkouškách ÚKZÚZ prokázaly, že jsou svými hospodářskými vlastnostmi nesporným přínosem pro pěstitele i zpracovatele, a proto mohou rozšířit sortiment registrovaných odrůd [16]. Vzhledem k rizikům plošného rozšíření rizománie daným koncentrací výroby cukrovky jen do některých oblastí, nedodržováním sledu plodin a četnějším převozem sklizňové mechanizace vzrůstá význam registrace odrůd tolerantních k této chorobě.

20 Výkonnost nových odrůd tolerantních k rizománii se za poslední roky díky novým šlechtitelským metodám rychle zvyšuje a je již v neinfekčních podmínkách téměř porovnatelná s odrůdami klasickými [16]. Registrace odrůd tohoto typu proto nesporně omezí pěstitelská rizika a může významně přispět ke stabilizaci ploch cukrové řepy v ČR [16]. 2.5 Agrotechnické požadavky Cukrovka je hlavní okopaninou nížinných oblastí, neboť vyžaduje hluboké, úrodné, střední až těžší půdy. Dává přednost kyprým, humusovým půdám a sprašovitým hlínám. Těmto požadavkům nejlépe odpovídá výrobní oblast řepařská. Dobré podmínky splňuje i oblast kukuřičná. Méně vhodná je pro cukrovku oblast obilnářská a zcela nevhodná je pak oblast bramborářská a pícninářská [21]. 2.5.1 Zpracování půdy Při výběru pozemku se přihlíží k podílu kořenové části bulvy a k hloubce, do níž proniká hlavní kořen. Vyžaduje nejhlubší půdy. V rámci základního zpracování půdy na podzim se provádí hluboká orba (280 320 mm), na mělčích půdách se oře na plnou hloubku ornice. Nelze podorniční vrstvu vynášet na povrch, proto k prohloubení půdy jsou vhodnější pluhy s podrýváky, parapluhy nebo hloubkové kypřiče. Je žádoucí, aby povrch půdy byl po hluboké orbě rovnoměrný (urovnání při orbě nebo orba do užších brázd), aby předseťová příprava mohla být provedena s co nejnižším počtem zásahů a velmi mělce (30 50 mm) a s minimálním přemisťováním půdy. 2.5.1.1 Příprava půdy pro cukrovku podzimní zpracování funkce: zapravování hnojiv ničení plevelných rostlin obnovit strukturní stav ornice vyrovnání povrchu půdy prokypření zhutnělé půdy Zkušenost ukazuje, že těžiště podzimních oreb by mělo být v září a v první polovině října a tomu je nutno přizpůsobit plán podzimních prací i počet a výkonnost orebních souprav [13].

21 Hřebenovitost a hrudovitost ornice, rozory, nestejná výška ornice v záběru pluhu a jakékoliv koleje jsou zdroje nerovnoměrného vyzrávání na jaře, obtížného jarního zpracování a nízké vzcházivosti cukrovky [13]. Největším problémem našich řepařských půd je jejich utuženost v podorničí. Odstranění zhutnělé vrstvy lze dosáhnout hloubkovým prokypřením speciálními kypřiči do 400-500 mm. K tomu účelu se používají buď speciální kypřiče, podrýváky jako příslušenství pluhu nebo tak zvané parapluhy [13]. Utužování a kypření samo o sobě není ekonomické. Zvlášť je potřebné omezit co nejvíce vstupy na pozemky [13]. jarní zpracování navazuje na podzimní a využívá účinku mrazu na půdní strukturu funkce: urovnání pozemku vytvořit výsevní lůžko v hloubce 30-40 mm zničit plevele šetřit půdní strukturu vytvořenou orbou a mrazem V ČR hraje velkou roli urovnání pozemku a často je nutné smykování. Pro vlastní přípravu osevního lůžka využíváme kombinátory nebo kompaktory (nářadí s kypřícími, urovnávacími a utužovacími orgány). Kombinátor současně kypří půdu do 40-60 mm, zahrne drobné nerovnosti a prutovými válci vytvoří v hloubce 20-30 mm utužený horizont výsevní lůžko. K jarnímu zpracování nepatří hladké a těžké válce. Půda nesmí být lepivá, nezáleží tolik na teplotě, ale na její vlhkostní vyzrálosti [13]. 2.5.2 Pěstitelské technologie Jako předplodina jsou nejlepší ozimé obilniny po vojtěšce, nejčastěji ozimá pšenice [21, 29]. Nízká předplodinová hodnota obilnin je kompenzována organickým hnojením chlévským hnojem nebo kejdou i v kombinaci se slámou nebo zeleným hnojením. Cukrovka zabírá celou délku vegetační doby, takže po ní nejčastěji následuje jarní obilnina, zpravidla ječmen. Ječmen po cukrovce, pokud není zaoráván chrást, se vyznačuje vysokou sladovnickou hodnotou [21].Cukrovka po cukrovce není snášenlivá, po sobě by měla následovat nejdříve jedenkrát za čtyři roky. Častější řazení vede k únavě půdy doprovázené rozvojem škodlivých činitelů, například háďátka řepného [21].

22 2.5.3 Hnojení Cukrovka patří k plodinám tvořícím důležitou část osevního postupu, neboť se k nim většinou hnojí statkovými hnojivy, hnůj 40 50 t na 1 ha zapravená střední orbou do poloviny září, zelené hnojení (luskoobilní směsky) zaorat hlubokou orbou do poloviny října [29]. Statková hnojiva aplikujeme zásadně na podzim. Jarní orba je spojena s velmi značným rizikem nízké vzcházivosti vysetého osiva. Cukrovka má specifické nároky na hnojení a výživu a jakýkoli luxusní příjem živin je pro ni škodlivý, zhoršuje ekonomiku a zároveň ztěžuje zpracování na cukr. Velkou většinu živin přijímá z půdní zásoby, předpokladem je proto prostředí s vyrovnaným režimem, v němž může překořenit profil alespoň do 600 mm. Na utužených, zamokřených, či jinak zdevastovaných půdách jsou patrné poruchy výživy, které žádným hnojením neodstraní [13]. Z průmyslových hnojiv se fosfor a draslík aplikují na podzim, nejlépe spolu se zaorávkou hnoje. Při předseťové aplikaci zůstávají tyto živiny v důsledku velmi mělkého předseťového kypření v povrchové vrstvě půdy. Zvyšují koncentraci solí ve výsevním lůžku, poškozují vzcházející rostliny a v dalším období vegetace zůstávají mimo kořenovou sféru [21]. Problematické je hnojení dusíkem před setím, amonný a amidický dusík poškozují cukrovku před vzcházením a dávky by neměly překročit 30 kg N na ha [13]. Hnojení dusíkem se řídí mj. podle délky vegetační doby odrůdy. Délka produkčního procesu cukrovky je dána spíše dobou setí a sklizně než odrůdovou vlastností. Proto porosty pozdě seté (např. náhradní osevy) a nebo dříve sklízené (např. zamýšlený následný osev ozimé pšenice), by měly být hnojeny menším množstvím dusíku [21]. Dlouhodobě působícím zásahem je vápnění; řepařské půdy mají mít reakci v rozmezí ph 6,6-7,2, proto je velmi důležité pravidelné vápnění [29]. 2.5.4 Zakládání porostů V současné době se cukrovka vysévá ve sponu 450 x 240 mm, což představuje výsevek na jeden hektar 0,9 až 1,0 výsevních jednotek (VJ = 100 000 semen) [13].

23 Doba možného výsevu v našich podmínkách je od 15. března do 20. dubna. Hloubka výsevu je 25 30 mm. Pro setí cukrovky používáme přesné secí stroje. Vzcházející cukrovka vydrží mrazy asi do -5 C, pro termín setí není tato hodnota rozhodující, při volbě termínu se řídí spíše vyzrálostí půdy [13]. U secích strojů je vždy důležitá funkce výsevní botky, zahrnovacích orgánů a pojezdová rychlost. Výsevní botka by měla být ostrá, v půdě dotváří výsevní lůžko jako rýhu přivádějící k semenu kapilární vodu. U všech secích strojů se se zvyšující rychlostí zhoršuje přesnost výsevu a vzcházivost, nejlepších výsledků je dosahováno při pojezdové rychlosti 6 km/hod [13]. 2.6 Sklizeň cukrovky 2.6.1 Zralost cukrovky Rozlišujeme tři druhy zralosti: hospodářská fyziologická botanická Hospodářská zralost- představuje stav porostu, který poskytuje nejvyšší výnos požadované kvality produktu, aby byla dosažena maximální konzumní, krmná, tržní nebo sadbová produkce z hektaru při únosných nákladech [21]. Fyziologická zralost- pro ní je charakteristická kompenzace fotosyntézy dýcháním v důsledku poklesu teplot. Snížené teploty neničí fotosyntetický aparát a po opětném oteplení výnos dále narůstá [21]. Botanická zralost- je posuzována podle stavu generativních reprodukčních orgánů (klubíček), tj. ve druhém roce vegetace [21]. 2.6.2 Vlastní sklizeň Sklizeň musí být pečlivá, protože bulvy jsou snadno mechanicky poškozovány. Podílí se na tom zejména nedostatečné zahloubení a nepřesné navádění vyorávacích těles, posun bulev po dopravnících a čistícím zařízení, výška pádu ze sklízeče na dopravní prostředek a ukládání. Čím nižší je koncentrace sušiny bulev, tím větší je riziko jejich

24 mechanického poškození při sklizni a posklizňové manipulaci [21]. V poslední době převládají šestiřádkové sklízeče se zásobníkem bulev. Z hlediska technologie sklizně lze očekávat, že se i nadále bude prosazovat jednofázová technologie s minimalizací přejezdů po poli. Sklizeň probíhá nejvíce v měsíci říjnu. Skutečný výnos kořene se pohybuje kolem 50 t z 1 ha, výnos chrástu je 30 t z 1 ha, cukernatost se pohybuje kolem 17 %, výnos polarizačního cukruje 9 t z 1 ha a výnos rafinády je 7 t z 1 ha [29]. 2.7 Choroby cukrovky Rizománie řepy - je nebezpečná virová choroba řepy šířící se ze Středomoří na sever. V ČR byla již zjištěna na více stanovištích, virus BNYVV přenáší půdní houba Polymixa beteae, přenos je možný půdou, nářadím. Listy napadených rostlin mívají prodloužený řapík i čepel, jsou bez lesku, uvadají a odumírají, bulvy mají zúžený kořen, ve spodní části zmnožené postranní kořínky ( vousaté řepy ), tmavé svazky cévní a časté novotvary [21]. Virová žloutenka (beet yellow virus)- listová choroba, přenáší ji mšice, způsobuje žloutnutí vnějších listů mezi žebry, pletivo zůstává zelené, listy odumírají. Vhodné podmínky pro napadení žloutenkou zvyšuje napadení cukrovky padlím a houbami rodu Altenaria [26]. Bakteriózy- v současné době nejsou hodnoceny Skvrnatička řepná (Cercospora beticola)- způsobuje kulaté šedohnědé skvrny s červenofialovým lemem, uprostřed skvrn konidiofory; při stoupajícím napadení listy usychají [14]. Větevnatka řepná (Ramularia beticola)- způsobuje hnědé, nepravidelné, hranaté skvrny se světlým středem a úzkým tmavým lemem, uprostřed skvrn jsou konidiofory; na rozdíl od Cercospory se vyvíjí při nižších teplotách [14]. Tečnatka řepná (Pleospora betae)- způsobuje kulaté hnědé skvrny s koncentrickou stavbou, na skvrnách se tvoří pyknidy, pletivo straších skvrn se trhá a vypadává [14]. Alternáriová skvrnitost (čerň) (Alternaria tenuis)- na starších listech tvoří mezi žilkami hnědé nekrotické skvrny, zasychají a za vlhka na nich jsou sametové černé povlaky spor [14]. Plíseň řepná (Peronospora farinosa)- srdéčkové listy jsou žlutozeleně skvrnité a od okraje se svinují, na rubu skvrn šedofialový nálet plísně; napadená pletiva černají a odumírají. Za vlhkého počasí dochází ke žloutnutí i starších listů [14].

25 Padlí řepné(erysiphe betae)- na listech se tvoří bílý moučnatý povlak. Při silném napadení listy žloutnou a usychají [14]. Rez řepná (Uromyces betae)- je to jednobytná rez, v létě tvoří na listech rezavě hnědé kupky letních spor [14]. Kořenomorka fialová (Rhizoctonia violacea)- přežívá v půdě řadu let. Její mycelium roste na povrchu půdy a odtud napadá hlavu řepné bulvy. Houba napadá celý kořen a způsobuje hnilobu. Také má význam jako skládková hniloba [2]. Rizoktoniová hniloba (Rhizoctonia solani var. betae)- houba přežívá v půdě, mycelium napadá především kořeny řepy, projevuje se žloutnutím a celkovým odumíráním rostlin, tmavě hnědá kořenová hniloba. Může napadat i mladé rostlinky a připomínat spálu řepy [2]. Strupovitost bulvy (Streptomyces scabies)- na povrchu bulev se objevují bradavičnaté tmavě hnědé strupy, které mohou zasahovat i hluboko do pletiv bulvy [14]. Tumorovitost řepy (Agrobacterium tumefaciens)- v místech poranění vznikají hnědé nádory, jejich povrch je často popraskaný [14]. Spála řepná- je častou chorobou řepy při vzcházení a na počátku růstu (do vytvoření druhotné kůry). Způsobují ji parazitické půdní houby, které napadají vzcházející a mladé rostlinky v nepříznivých půdních, vláhových a teplotních podmínkách (půdní škraloup, nedostatek vzduchu v půdě, rozplavení půdy dešti, velké výkyvy teploty) [4]. Dochází k zaškrcení a zčernání hypokotylu, kořeny jsou hnědé až černé. Nasávají poruchy vzcházení napadené rostliny vadnou, žloutnou a předčasně odumírají [14]. Ochrana spočívá v moření osiva fungicidy na bázi thiramu a hymexazolu. Kvalitní agrotechnika má zajistit co nejkratší dobu od zasetí do vytvoření 2. páru pravých listů [4]. Komplex půdních patogenů: Pythium spp. Aphanomyces spp. Phoma betae Rhizoctonia solani Fusarium spp. Padání klíčních rostlin je způsobováno komplexem patogenů - Olpidium brassicae, Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani. Dochází k poškození kořenového krčku, který vodnatí, černá, zužuje se a rostlina padá [14]. Skládkové choroby cukrovky [14] Plíseň šedá (Botrytis cinerea) Tvoří se šedý povlak se sklerocii

26 Hlízenka obecná (Sclerotinia sclerotiorum) Tvoří se bílý vatovitý povlak se sklerocii 2.8 Škůdci cukrovky Háďátko řepné (Heterodera schachtii)- od konce června nebo začátkem července jsou v ohniscích rostliny zbržděné ve vzrůstu, s menšími a světlejšími listy než rostliny zdravé, za suchého slunečného počasí jsou listy zvadlé, v noci se napřimují. Hlavní kořen je krátký, celerovitý, s nadměrným množstvím postranních kořínků, na koříncích bílé cysty. Cysty jsou odumřelé samičky, mají citrónkovitý tvar [14]. Sviluška chmelová (Tetranichus urticae)- lícové strany listů napadených rostlin postupně získávají světlejší až žluté zbarvení, přičemž žilnatina (nervatura) zůstává zelená, spodní strany listů jsou pokryty jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní (0,5 mm) nazelenalí nebo žlutí "pavoučci" s červenýma očima, kteří zde sají [23]. Dřepčíci (Chaetocnema)- brouci vykusují na listech okrouhlé jamky velikosti 1-2 mm. Při teplotách 20 C počínají létat a začínají úživný žír [2]. Drátovci (Agriotes spp.)- jsou to larvy kovaříků, vyvíjejí se v půdě v blízkosti kořenů. Na jaře a koncem léta způsobují největší škody [2]. Rýhonosec řepný (Bothynoderes punctiventris)- na jaře mohou ožírat brouci mladé rostlinky a působit jejich úhyn. Příležitostný škůdce [2]. Maločlenec čárkovitý (Atomaria linearis)- brouci napadají mladé vzcházející rostlinky. Na hypokotylu jsou znatelné hlubší nebo mělčí cca 1 mm velké, tmavě zbarvené jamky. Žír brouků přispívá k napadení mladých rostlinek spálou řepnou [2]. Květilka řepná (Pegomyia hyoscyami)- larvy se zavrtávají do mezofylu listů, kde škodí žírem (zpočátku tenké chodbičky, později plošná mina) [2]. Mšice maková (Aphis fabae)- Je dicyklická, polyfágní mšice [9]. Mají tmavě zelené tělo, krátká tykadla, napadá především srdéčkové listy, kde přímým sáním může způsobovat odumírání [2].Poškození rostlin poznáme podle toho, že rostliny mají zkrabacené nebo stočené listy [9]. Napadení je silné za suchého počasí. Vylučováním medovic vytváří vhodné podmínky pro výskyt černí. Přenášejí viry [2]. Mšice broskvoňová (Myzus persicae)- zelená s tmavou hrudí a tmavou skvrnou na zadečku. Vyskytují se spíše jako individuální jedinci na rubu starších listů. Přenášejí viry. Vylučováním medovic vytváří vhodné podmínky pro výskyt černí [2]. Osenice polní (Agrotis segetum)- housenky 1. a 2. instaru ožírají a skeletují listy a starší housenky žijí v půdě a provádí žír na kořenech [2].

27 Sítěnka řepná (Piesma quadrata)- na listech jsou vidět bělavé skvrny v místech vpichu, posáté mladé lístky krní, hlava řepy roste kuželovitě vzhůru (tzv. ananasová hlava). Příznaky napadení sítěnkou řepnou je těžko vymezit, protože bývají zpravidla spojeny s příznaky virové řepné kadeřavosti (Beta virus 3), kterou dospělé sítěnky přenášejí [14]. 2.9 Současná situace v cukrovarnictví Vzhledem k očekávanému přebytku cukru rozhodla 2. 3. 2006 Evropská komise snížit v hospodářském roce 2006/2007 členským zemím produkční kvóty přibližně o 2,5 mil. t. Pro Českou republiku se výrobní kvóta cukru sníží z 454 862 t na 411 332 t, pro Slovensko z 207 432 t na 183 225 t (vč. izoglukózy z 250 na 221 tis. t) [19]. Celková výroba cukru v ČR je cca 400 450 tisíc tun, což odpovídá daným cukerným kvótám. Toto množství cukru představuje roční spotřebu na jednoho obyvatele kolem 39 40 kg. Stávající potřebu cukru pro ČR lze zajistit na ploše 60 70 tis. ha při cukernatosti 17 % [21]. Tab. 1 Současná situace v cukrovarnictví Rok Údaje Jednotky 2003 2004 2005 Plocha cukrovky ha 77 325 77 325 69 000 Celkový výnos tis. t 3 224 3 495 3 488 Výnos kořene t.ha -1 41,69 45,2 50,57 Výnos bíl. cukru t.ha -1 6,5 6,88 8,1 Cukernatost % 18 18,2 18,53 Produkce melasy tis. t 128 157,5 140,21 Cena cukrovky za t Kč.t -1 961 949 1 521 Cena cukru za t Kč.t -1 17 300 17 300 - Kvóty t /rok t.rok -1 454 862 454 862 454 862

28 Cukerné kvóty se v ČR za poslední 3 roky nezměnily, ale plocha cukrovky se přitom začíná snižovat. Je to právě z toho důvodu, že se produkce cukru a cukrovky na jednotku plochy stále zvyšuje, ale nemůžeme vyprodukovat více cukru kvůli cukerným kvótám, které nesmí ČR překročit. Průměrná cena cukrovky dosáhla za rok 2004 1 521 Kč za t., což bylo příznivé pro zemědělce, ale také nesmíme zapomínat na náklady na výrobu, které se oproti roku 2003 zvýšily.

29 3. Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaký vliv má různé zpracování půdy na choroby cukrovky. Práce byla zaměřena na padání klíčních rostlin cukrovky, které v největší míře ovlivňuje choroba zvaná spála řepná a také abiotické faktory (např. utuženost půdy, teploty, srážky a jiné) Byly zvoleny tři různé varianty zpracování půdy k cukrovce: Hluboká orba (varianta A), kypření (varianta B), podrytí (varianta C). Porovnání bylo provedeno v pokusech na pozemcích podniku Rakovec Velešovice a. s. Pozemek se nachází v obci Křenovice.

30 4. Metodika 4.1 Charakteristika pokusného stanoviště 4.1.1 Charakteristika půdního typu Oblast Velešovice, pozemek Křenovice Půdní typ Černozem - modální karbonátová erodovaná, prachovitá jílovitá hlína (hlinitá), na spraši. Obecná charakteristika černozemí Horní část profilu tvoří mollic A horizont a dále je v profilu těsně nad půdotvorným substrátem calcic horizont. Tyto půdy se tvoří ve stepních oblastech s kontinentálním klimatem, vyznačujícím se horkým létem a chladnou zimou. Dominantním procesem při vzniku černozemí je akumulace humusu a přeměna organických látek. V období příznivých teplotních a vlhkostních poměrů během léta dochází k rozkladu odumřelých částí rostlin a ke zvýšené mineralizaci. V další části roku v zimě dochází k promrzání a vysychání půdního profilu, které je spojeno s polymerizací organických látek a tvorbou huminových kyselin. Humus se v půdě stabilizuje vytvořením tzv. jílovitohumusového komplexu, při jehož vzniku se spojují huminové kyseliny s jílovitou složkou půdy. Černozemě mají dobré fyzikální, chemické i biologické vlastnosti. Hydrologický režim se vyznačuje vyrovnanou bilancí mezi srážkami a výparem. Černozemě mají stabilní agregátovou strukturu, takže objem pórů dosahuje hodnoty kolem 50 %. Mají vysokou sorpční kapacitu a velké nasycení bázemi. Profil A horizont má mocnost 30 80 cm (může však být i hlubší) a pod ním se nachází horizont s vyšší koncentrací práškového CaCO 3 nebo calcic případně petrocalcic horizont. Viz příloha č. 13 4.1.2 Půdní horizont v oblasti Velešovic Apk 0-30 cm; barva hnědočerná 10YR2/1; 0-9 cm drobtová struktura, 9-21 cm středně vyvinutá polyedrická struktura, 21-30 cm porušená drobtová struktura; hlinitá, bez skeletu; 0-9 cm vlhká, slabě plastická, 9-30 cm vlahá, drobivá; slabě šumí s HCl; střední prokořenění, chodby žížal velmi řídce cca 0,5 na dm 2.

31 A/Ck 30-50 cm; difúzní přechod; barva hnědá, 10YR4/3; hrudkovitá až drobně polyedrická struktura; hlinitá, bez skeletu; vlahá, drobivá; bouřlivě šumí s HCl; střední prokořenění do 40 cm, hlouběji slabé, chodby žížal velmi řídce cca 0,5 na dm 2. Ck hlouběji 50 cm; barva plavá, 2,5Y5/4 až 5/6; prizmata spraše, 50-70 cm hojně pseudomycelia; hlouběji 70 cm cicváry o průměru do 30 mm i pseudomycelia. 4.1.3 Podnik RAKOVEC Velešovice, a.s., okr. Vyškov Území hospodářského celku je součástí okrajové oblasti Hané. Pozemky se rozkládají v jihozápadní části okresu. K charakteristickým rysům patří pozemky s rovinným a s členitým reliéfem s průměrnou nadmořskou výškou 225 metrů, s průměrnými teplotami 7,6 C, s průměrnými srážkami 495 mm. Na převážné části pozemků jsou půdy střední až lehké bohaté na skelet.výrobní podmínky řadí podnik do oblasti řepařské. Zemědělský podnik Rakovec, a.s. hospodaří na 1324 ha zemědělské půdy, z toho je 1314 ha orná půda a 10 ha ovocné sady (jabloně, meruňky). Struktura osevu odpovídá výrobním podmínkám - je pěstováno 52 % obilovin, 15 % kukuřice, zbytek ostatní plodiny. Pro potřeby živočišné výroby je více jak 10 % půdy věnováno jednoletým a víceletým pícninám. Cukrovka se pěstuje na ploše cca 53 ha. Výnosy cukrovky za poslední tři roky byly v průměru 50,7 t.ha -1. Výrobní postup pěstování cukrovky je dán orbou (konveční pracovní postup), ošetřováním porostu chemickou cestou. Sklizeň je realizována samojízdným sklízečem Holmer formou služby. 4.1.4 Agrotechnika na vybraném pozemku Jsou uvedeny v příloze č. 2 3 různé varianty zpracování půdy: A) hluboká orba Na pozemku použil podnik šestiradličný otočný nesený pluh Lemken s přídavným válcem Packer. Účelem bylo rozrušit a provzdušnit povrch půdy do hloubky 250 mm a zamezit růstu nežádoucích rostlin a zároveň válcem Packer urovnat povrch půdy pro následné setí bez jakýchkoli dalších zásahů do úpravy povrchu.

32 B) kypření Bylo provedeno na podzim. Zásahy kypření byly bez obracení zpracovávané vrstvy půdy. Pro tento zásah byl použit kypřič Köckerling, který kypří půdu postupně v několika vrstvách, čímž bylo dosaženo lepších parametrů kypření než při jednorázovém kypření na plnou hloubku. Exaktní kypřič Köckerling zpracovává půdu do přesně nastavené hloubky, což je u naší varianty B 450 mm. Promísí se tak jen nezbytně nutná vrstva půdy a nedochází ke zbytečnému výparu vody z půdy. Dno brázdy zůstává rovné a semena jsou pak vysévána do konstantní hloubky. Exaktní kypřič Köckerling připraví pole pro setí během jediného přejezdu po poli. Jednou pracovní operací bylo zajištěno prokypření půdy, obnovení její drobtovité struktury, její rovnoměrné promíchání s rostlinnými zbytky jak v hloubce, tak v šířce záběru a zpětné utužení. Rovněž slouží k drcení větších hrud. Poslední operací je vláčení prutovými zavlačovači. Vlivem velké pracovní délky Köckerling dochází k výbornému urovnání povrchu pozemku, čímž jsou připraveny příhodné podmínky pro práci postřikovače během vegetačního období plodiny [24]. C) podrytí Podrytí bylo provedeno hloubkovým kypřením dlátovými kypřiči podrýváky do hloubky 150 mm. 4.1.5 Ochrana na vybrabém pozemku Uvedeno v příloha č. 3 4.1.5.1 Fungucidy Amistar účinná látka Azoxystrobin, působí na cerkosporiózu řepy [7] 4.1.5.2 Insekticidy Nurelle D účinné látky: Chlorpyrifos, Cypermethrin, působí na dřepčíky, květilku řepnou a mšice [7]. 4.1.5.3 Herbicidy Gallant Super - působí na jednoleté trávy a pýr plazivý, účinná látka Haloxyfop-methyl Kompact Steffes Flo látky: Desmedipham, Phenmedipham, působí na dvouděložné plevele [7]

33 Pyradex FL působí na dvouděložné plevele, účinná látka chloridazon [7] Venzar je to kořenový herbicid, který hubí vzcházející dvouděložné plevele (merlíky, rdesna, heřmánky, výdrol řepky, ježatku, zemědým aj.) a zabraňuje pozdnímu zaplevelení cukrovky, účinná látka lenacil [7] Synbetan Duo účinné látky: Desmedipham, Phenmedipham, působí na dvouděložné plevele [7] Synbetan Mix - účinné látky: Desmedipham, Phenmedipham, působí na dvouděložné plevele [7] 4.1.5.4 Ostatní Silwet L 77 Smáčedlo; používá se ke zlepšení smáčivosti postřikových kapalin a může se na kulturní plodiny používat pouze v kombinaci s insekticidem nebo herbicidem, jako to bylo použito na našem zkušebním pozemku v Křenovicích v kombinaci s fungicidem Amistar a insekticidem Nurelle D [28].

34 4.2 Klimatické podmínky za rok 2005 [18] Teploty a srážky v roce 2005 byly měřeny v nejbližší meteorologické stanici Brno- Tuřany a jsou uvedeny v příloze č. 5. Průměrná teplota za rok 2005 byla naměřena ve stanici Brno Tuřany 8,9 C a suma srážek byla 564,1 mm. Díky přízemním mrazíkům v měsíci květnu se uvažovalo o zaorání porostu cukrovky, protože došlo k velkému vymrznutí klíčících rostlin a tím mezerovitosti v porostu. 4.3 Charakteristika odrůdy cukrovky Pro polně laboratorní pokus byla zvolena odrůda cukrovky Polaris. Patří mezi klasické odrůdy a byla vyšlechtěna firmou Danisco Seed, Holeby v Dánsku. Zapsána do státní odrůdové knihy byla roku 2002. Polaris je triploidní odrůda, cukernatého typu, charakterizovaná polovzpřímeným postavením listové růžice a konickým až oválným tvarem kořene s mělkou rýhou a velmi hladkým povrchem. Odrůda je odolná proti vybíhání do květu, méně odolná proti napadení cerkosporou a středně odolná proti napadení padlím. Ve zkouškách dosahovala nízkého výnosu kořene, vysoké až velmi vysoké cukernatosti a výtěžnosti rafinády, středně vysokého výnosu polarizačního cukru a středně vysokého až vysokého výnosu rafinády. Obsah popelovin je nízký a obsah škodlivého dusíku je nízký až středně vysoký. Odrůda je vhodná k rané sklizni [30]. 4.4 Choroba ovlivňující padání klíčních rostlin Spála řepná Na jejím vzniku se podílejí neparazitní i fakultativně parazitní činitelé. Jde o komplexní vliv nepříznivých fyziologických, povětrnostních a půdních vlivů spolu s houbovými i bakteriálními patogeny. Spála se projevuje zejména nevyklíčením semene, špatným klíčením, nevzcházivostí a padáním klíčních rostlin [12]. Z fyziologických faktorů jsou to zejména: Fyzikálně chemický stav půdy (struktura, ph, aj.) Studené a vlhké počasí Kyselé půdy Nedostatečná aerace půdy aj.

35 Z biotických faktorů jsou to zejména parazitické půdní houby a bakterie, jak je uvedeno v kapitole 2.7. Podstatnou roli při vzniku spály hraje biologická kvalita osiva. Spála je příčinou prořídnutí porostu, což je limitujícím faktorem výnosu. Velké nebezpečí je u porostů setých na konečnou vzdálenost (jednoklíčkové osivo). Pokud nedojde k odumření klíčků v půdě, pak při vzcházení a těsně po vzejití se spála projevuje vodnatěním, hnědnutím a nakonec nekrózou hypokotylu [12]. Napadání rostlin obvykle končí při nástupu tvorby pravých listů. Slabě napadené rostliny pak mohou přežít i infekci [12]. Ochrana před spálou řepnou spočívá v moření osiv a dále také ve správném osevním postupu. 4.5 Metodika pokusu Po vzejití rostlinek cukrovky ve fázi 10 (první pravé listy) dle BBCH příloha č. 1, probíhalo první měření na pozemku v Křenovicích. Vyměřili jsme v každé ze tří variant 3 opakování. Úsek každého opakování měřil 10 m 2. Každý úsek byl řádně označen, aby nedošlo k měření na jiném úseku, což by velmi zkreslilo výsledek pokusu. Ve 3-7 denním intervalu byly řádně počítány všechny rostlinky v označených úsecích a hodnoty zaznamenány. Tyto hodnoty jsou uvedeny v příloze č. 4. Na pozemku jsme provedli 7 měření. Poslední měření proběhlo po 2 měsících ve fázi 32 (12 pravých listů) dle BBCH příloha č. 1. Dále byla pozorována mezerovitost porostu (vzdálenost rostlinek v porostu je vyšší, než 400 mm a vyskytuje se na více částech pozemku) a počty dvojáků (shluk 2 a více rostlinek cukrovky, počítají se jako jeden jedinec) v porostu.