ARABSKÁ VERZE BRAILLEOVA PÍSMA

ARABSKÁ VERZE BRAILLEOVA PÍSMA Mohammad Ghazawi Anotace: Článek poskytuje stručný přehled arabské gramatiky a zní odvozené verze Brailleova písma. Arabština patří do skupiny semitských jazyku - rozdíl mezi arabštinou spisovnou a místními nářečími je však značný, ale v psané formě nejsou tyto odlišnosti tak patrné. Arabština má spoustu typických znaků, které ji jednoznačně odlišují od jazyků indoevropských - např. hrdelní a emfatické souhlásky, plně rozvinutý duál, flexe slov se děje pomocí přípon, předpon i změnou vnitřního kmene. Speciální skupinou jsou slovesné kmeny. Zvláštní kapitolou je arabská kaligrafie. K jejímu rozvoji značně pomohly přepisy koránu, pismomaliřstvipatří dodnes k ceněným řemeslům. Závěr článku je věnován grafické podobě Brailleova písma v arabštině, včetně následné výslovnosti. Klíčová slova: arabština, kaligrafie, Brailleovo písmo, gramatika. Arabština je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). MAURIMNIA ALGERIA UBYA LEBANON PAI FSTINF EGYPT KUVAIT BAHRAIN j QATAR / UAE. SAUN ARABIA SUDAN DJIBOUn 233

Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka koránu, ale aktivněji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik - arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak běžně přepisovaný jako J a čtený [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně). Historie Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6.-7. století) a v koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké. Arabský jazyk je jazyk, kterým se mluví v následujících zemích: V Alžírsku, Bahrajnu, Čadu, na Komorách, v Džibuti, v Egyptě, Eritreji, Iráku, Izraeli, Jemenu, Jordánsku, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Libyi, Maroku, Ománu, Palestině (Západní břeh a Gaza), Somálsku, Spojených arabských emirátech, Súdánu, Sýrii, Tanzanii, Tunisku. Počet mluvících je 206 000 000. 72% plochy arabských zemí se nacházejí v Africe a 28 % je na území Asie. Klasifikace: afroasijský, semitský, centrální a jižní. Gramatika Arabština je flexivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými: kitáb = kniha, kutub = knihy rasala = poslal, ursila = byl poslán

Abeceda a výslovnost Přehled všech arabských hlásek 1 c Samostat. Na začátku Uprostřed Na konci Výslovnost 2 1 1 1 L 3 u j LI 4 Ci -2. vil 5»» L co. 6 - e- 7 Z - c- Hamza" - hlasivková závěrová nehlasná souhláska, přepisujeme ji apostrofem '. Odpovídá české hlásce zvané raz". vyslovuje se jako české Á vyslovuje se jako české B vyslovuje se jako české T Tvoří se tak, že se jazyk vsune mezi zuby a vysloví se s". Tato souhláska odpovídá zhruba anglickému nehlasnému th" ve slově thing". T většina evropských gramatik uvádi, že se vyslovuje zhruba jako dž" G, Ž Hrdelní úžinová (třená) nehlasná souhláska. Vyslovuje se tak, že se ústa otevřou, jazyk se stáhne dozadu a tak se svou zadní částí vyklene proti zadní stěně hrdelní a tento tlak tvoří zvuk částečně podobný ch", ale tvořený v hrdle. H

8 t Á - Č 9 i J x x 10 j j 1 1 11 j J > > 12 j j > > 13 O" - O*- 14» U" 15 16 l»»» L*- Ch D Tvoři se tím způsobem, že jazyk se posune mezi zuby a vysloví se z". Odpovídá anglickému th" ve slově this" D R Z S Š Emfatická předodásňová úžinová (třená) nehlasná souhláska. Jazyk je částečně (špičkou) mezi zuby a rty jsou posuny nepatrně dopředu (našpuleny). S Emfatická souhláska. Je to hlasný protějšek k t". D

17 L _L -L..L. 18 i. _fc Ji. Ji. 19 t -c. - c- 20 i -é. - č- Emfatická zadodásňová závěrová (ražená), nehlasná. Vyslovuje se tak, že se špička jazyka široce opírá o zadní dásně se značným důrazem (emfazí). Měkká část jazyka se prohne dolů a vyklene se proti zadní stěně hrdelní. T Emfatická předodásňová úžinová (třená) hlasná souhláska. Snazší je první způsob -jazyk se vysune mezi zuby vysloví se důrazně d". Z Hrdelná úžinová hlasná souhláska, která je obvykle pokládána za hlasný protějšek h". Hrdelní dutina je v tomto připadě ještě více zúžena. Ústa se široce otevřou, jazyk se stáhne dozadu a vyklene proti zadní stěně hrdelní. Výsledný zvuk se podobá zvuku při zvracení. Tento zvuk lze rovněž napodobit tlakem prstu nad ohryzkem, vyslovujeme ovšem důrazné a"...c" Odpovídá vašemu ráčkovanému r". Tento zvuk je v některých učebnicích a gramatikách přepisován gh". G

21 <_i j -i. VJl 22 (J J i. lt 23 -S -S. A 24 J j J. a. 25 ú j - O- 26 r - f- 27 0 A 28 J j > > 29 j vyslovuje se približné jako české F Jde o čípkovou závěrovou (raženou) nehlasnou souhlásku. Vyslovuje se tak, že se jazyk stáhne dozadu a artikuluje proti čípku. Je to k" vyslovované co nejhlouběji v ústech. K./Q K L N M H vyslovuje se jako anglické obouretné w" Ou J

Přehled samohlásek 1 2 3 4 Krátké samohlásky Krátké a" se značí šikmou čárkou nad písmenem, která se arabsky nazývá fatha Krátké i" se značí šikmou čárkou pod písmenem, která se arabsky nazývá kasra Krátké u" se značí značkou nad písmenem, která se arabsky nazývá damma Nepřítomnost samohlásky za souhláskou se označuje kroužkem nad písmenem označujícím tuto souhlásku - sukún. x x Dlouhé samohlásky Dlouhé á" Dlouhé í" x Dlouhé ú" j x 1 Přehled dvojhlásek Dvojhlásky j Au <> Aj Arabština používá řadu hrdelních a emfatických (s důrazem vyslovených) souhlásek. Arabština má 28 souhlásek, 3 krátké (a, i, u) a 3 dlouhé samohlásky (á, í, ú). V běžných textech se píší pouze souhlásky a dlouhé samohlásky. Krátké samohlásky se označují pod nebo nad písmenem. Krátké samohlásky a některé další značky se píší nad, případně pod písmeny. Texty s těmito značkami nazýváme vokalizované. Slovesné kmeny: Ze základního kořene je možno vytvořit slovesné kmeny pomocí různých prefixů a infixů. Každý kmen má jistý význam či funkci jako třeba kauzativ, intensiv. I. fa) al- (základní kmen) II. fa) ) al- (geminace středního radikálu) intenzita. Z netranzitivního slovesa dělá tranzitivní. Q<a>t<a>l-a: q<a>tt<a>l-a: Zabit-3sgm pst zabit-3sgm pst intensive zabil pozabíjel III. fá) al- (dloužení vokálu prvního radikálu) reciprocita: K<a>t<a>b-a: k<a>t<a>b-a

Psát-3.gm pst psát-3.gm pst recp Psal odpisoval si IV. af) al- (akuzativ): K<a>t<a>b-a <a>kt<a>b-a Psát-3sgm pst Psát-3sgm pst caus Psal nechal napsat V. tafa)) al- (reflektivní charakter) Q<a>ll<a>d-a (opásat) ta-q<a>ll<a>d-a (opásal se) VI. tafá) al- (též reflektivnost a také tvoří pasivum od III. kmene) a-da-fa (přihodit se) ta- áda-fá (přihodilo se náhodou) VII. infa) al- má spiše pasivní význam: Ka-sa-ra (rozbil) in-ka-sa-ra (byl rozbit) VIII. ifta) al- je reflektivní tvar od I. kmene Ka-ša-fa (odhalil) ik-ta-ša-fa (zjistil pro sebe) IX. if) alla- je spjata s adjektivy barev a fyzickými vlastnostmi, které jsou vidét: ha-mu-ra (být červený) ih-ma-rra (zčervenal) X. istaf) al- reflektivní tvar od IV. kmene: a-adda (připravit) is-ta- a-dda (připravil se) Infinitiv: Termín infinitv je spíše indoevropský, jelikož tento tvar je v arabštiné spíše verbální substantivum. Kmen Tvar infinitivu I. kmen Nepravidelný II. kmen in.,iv.,vii.-x. kmen V. a VI. Ta-0'l-un Dloužením posledního vokálu flcktivního vzorce na a: <a>h<a>b-a : <a>h<a:>b (scl-jft) T<a>f<a>)) <u>l-u-n/ t<a>f<a:>) <u>l-u-n Grafické znázornění arabské fonologie Samottásfcy

Arabská kaligrafie Arabská kaligrafie je umélecké písmomalířství neboli uměni krásně a ozdobné psát. Většina kaligrafických textů psaných na papír je psána plnicími pery, případně štětci. Výhodou při rozvoji arabské kaligrafie byla i přirozená dispozice arabských znaků k ozdobnému psaní. Hlavním podnětem k rozvoji islámské kaligrafie byla svatá kniha muslimů - korán. Za necelé století byl text koránu zapisován kaligraficky na listy gazelího pergamenu. V polovině 8. století se objevila výroba papíru a korán byl zapisován na barevných listech barevnými a zlatými inkousty. Posvátnost koránu přešla také na arabské písmo jako na jazyk zjevení Božího slova a také na kaligrafy, kteří písmo k šíření koránu používali. Opisovači koránu se těšili úctě a jejich postavení ve společnosti převýšilo postavení řemeslníků a umělců. Výlučné postavení arabského písma jako nositele Božího slova bylo výzvou k bohatému rozvoji kaligrafie. Kaligrafie se stala řemeslem vznešeným a provozovali ji někteří panovníci a vládci. Arabská kaligrafie se však zdaleka neomezuje jen na oblast islámu a stala se nedílnou součástí současné arabské grafiky a designu. Ukázky arabské kaligrafie: Nasch

Brailleovo písmo v arabštině Psát Brailleovo písmo v arabském jazyce započal v polovině 19. století Mohammad Ansi, který se pokusil sjednotit znaky používané v běžně psané formé se znaky v Brailleovu písmu. Tímto způsobem převedl velké množství knih, jeho metoda se však příliš nerozšířila. A tak po několika pokusech zájemců o psaní v Brailleové písmé se nakonec vytvořila ideální forma vhodná i pro arabský jazyk. Ke standardizaci formy Brailleova písma došlo v r. 1951 při Organizaci pro vzdělání, védu a výzkum v rámci OSN, a to rozšířením dovolených rozdílů, vyplývajících z jednotlivých jazyků. Tak došlo k vytvoření současného systému znaků, používaného v arabském jazyce. Úspěch odborníků na Brailleovo písmo v arabských zemích znamenal významný pokrok ve zjednodušení jeho psané formy. Díky Mohammadu Ansovi se začaly používat znaky č. (1) nebo (2), běžným se také stalo užívání znaků v jazyce prostřednictvím malého počtu bodů. Proto mají nejčastěji používaná písmena tři nebo čtyři znaky. Vytvoření zkratek pro více než 182 nejvíce užívaných slov, které provedla arabská organizace nevidomých lidí, značně ušetřilo čas a úsilí nezbytné pro psaní. Brailleovy body Arabská hláska Výslovnost ' 1 Á 1 ' u B 1,2 Cj T 2, 3, 4, 5 1, 4, 5, 6» * i Tvoří se tak, že se jazyk vsune mezi zuby a vysloví se s". Tato souhláska odpovídá zhruba anglickému nehlasnému th" ve slově thing". T

I.. 2,4,5 1, 5,6 C C Většina evropských gramatik uvádí, že se vyslovuje zhruba jako dž". G Hrdelní úžinová (třená) nehlasná souhláska. Vyslovuje se tak, že se ústa otevřou, jazyk se stáhne dozadu a tak se svou zadní částí vyklene proti zadní stěně hrdelní. Tímto tlakem vzniká zvuk částečně podobný ch", ale tvořený v hrdle. H 1, 3, 4, 6 1, 4,5 2, 3, 4, 6 č J j Ch D Tvoří se tím způsobem, že jazyk se posune mezi zuby a vysloví se z". Odpovídá anglickému th" ve slově this". 1, 2, 3, 5 1, 3, 5, 6 J j D R Z

2, 3,4 ' «1,4,6 1, 2, 3, 4, 6 1,2, 4,6 2, 3, 4, 5, 6 1, 2, 3, 4, 5, 6 o* b o* Jb S vyslovuje se přibližné jako české Š Emfatická předodásňová úžinová (třená) nehlasná souhláska. Jazyk je částečně (špičkou) mezi zuby a rty jsou posuny nepatrně dopředu (našpuleny). S Emfatická souhláska. Je to hlasný protějšek k t". D Emfatická zadodásňová závěrová (ražená), nehlasná. Vyslovuje se tak, že se špička jazyka široce opírá o zadní dásně se značným důrazem (emfazí). Měkká část jazyka se prohne dolů a vyklene se proti zadní stěně hrdelní. T Emfatická předodásňová úžinová (třená) hlasná souhláska. Snazší je první způsob - jazyk se vysune mezi zuby, vysloví se důrazně ď\ Z

1, 2,6 i Odpovídá vašemu ráčkovanému r". Tento zvuk je v některých učebnicích a gramatikách přepisován gh". 1, 2, 3, 5, 6 t G Hrdelná úžinová hlasná souhláska, která je obvykle pokládána za hlasný protějšek h". Hrdelní dutina je v tomto případě ještě více zúžena. Ústa se široce otevřou, jazyk se stáhne dozadu a vyklene proti zadní stěně hrdelní. Výsledný zvuk se podobá zvuku při zvracení. Tento zvuk lze rovněž napodobit tlakem prstu nad ohryzkem, vyslovujeme ovšem důrazné a". -<! ' 1, 2,4 1, 2, 3, 4, 5 ó A 1,3 c" F Jde o čípkovou závěrovou (raženou) nehlasnou souhlásku. Vyslovuje se tak, že se jazyk stáhne dozadu a artikuluje proti čípku. Je to,jc" vyslovované co nejhlouběji v ústech. K/Q K * * 1, 2,3 J L

f M 1, 3,4 1, 3, 4, 5 1, 2,5 ó A. N H 2, 4, 5, 6 J vyslovuje se jako anglické obouretné w" Ou 2,4 J V Ligatura L + A jsou zvláštní spojení více písmen za sebou. 1, 2, 3, 6 1,6 Ó Formální ženský rod podstatných a přídavných jmen. Tato přípona se píše pomocí zvláštního znaku, arabsky nazývaného tá marbúta (spojené t). Emfatické souhlásky jsou přepisovány s tečkou pod písmenem. Emfatický znamená vyslovovaný s důrazem, s tlakem.

Vokalizace: 2 1,5 1, 3,6 2,5 6 X X X X X Krátké a" se značí šikmou čárkou nad písmenem, která se arabsky nazývá fatha. Krátké i" se značí šikmou čárkou pod písmenem, která se arabsky nazývá kasra Krátké u" se značí značkou nad písmenem, která se arabsky nazývá damma. Nepřítomnost samohlásky za souhláskou se označuje kroužkem nad písmenem, označujícím tuto souhlásku - sukún zdvojené souhlásky Návrhy: 1 ' 3,4 4,6 J Hamza" hlasivková závěrová nehlasná souhláska, přepisujeme ji apostrofem Odpovídá české hlásce zvané raz". 3 p

i 1, 2, 5, 6 # 0 Hamza" hlasivková závěrová nehlasná souhláska, přepisujeme ji íí apostrofem '. Odpovídá české hlásce 1, 3, 4, 5, 6 zvané raz". 3, 4,5 í Značky: i 5 Čárka, 2, 3,5 Středník ; : * * (5)+ (2) Dvojtečka: 2, 3,6 Vykřičník! 2, 5,6 Tečka. 2, J 3,5 Otazník?