Posouzení kvality života a životní úrovně seniorů

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Posouzení kvality života a životní úrovně seniorů v Bystřici nad Pernštejnem Bakalářská práce Autor: Iveta Valová Vedoucí práce: Mgr. Nataša Pomazalová, Ph.D. Brno 2012 1

Tento list bude při vazbě nahrazen zadáním.

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Posouzení kvality života a životní úrovně seniorů v Bystřici nad Pernštejnem jsem vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které jsou uvedeny v přehledu literatury. Iveta Valová V Brně dne 21. května 2012

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala starostovi a místostarostovi města Bystřice nad Pernštejnem a také vedení místního domu pro seniory za ochotu a spolupráci při provádění šetření. V neposlední řadě děkuji rodině za trpělivost a dlouhodobou podporu.

Abstrakt Cílem této práce je zhodnotit a porovnat kvalitu života a životní úroveň seniorů žijících samostatně ve svém domově ve městě Bystřice nad Pernštejnem a seniorů žijících v domě pro seniory v témže městě. V teoretické části jsem shrnula poznatky z příslušné literatury zabývající se touto problematikou. Pro účely praktické části jsem provedla dotazníkové šetření. V závěrečné části jsou uvedeny návrhy na opatření, které povedou ke zvýšení kvality života seniorů v Bystřici nad Pernštejnem. Klíčové pojmy: kvalita života, životní úroveň, senioři Abstract The aim of this study is to evaluate and compare the quality of life and standard of living of seniors living individually in their homes in Bystřice Pernštejnem and seniors living in a retirement home in the same city. In the theoretical part, I summarized the findings from the literature dealing with this issue. For the purposes of the theoretical part, I conducted a questionnaire survey. In the final part are suggestions for actions that will lead to improved quality of life of seniors in Bystřice Pernštejnem. Key words: quality of life, standard of living, seniors

Obsah Úvod... 7 1. Cíl práce... 9 2. Přehled literatury... 10 2.1 Historické souvislosti kvality života... 10 2.2 Vymezení kvality života... 11 2.3 Roviny pojetí kvality života... 15 2.4 Dimenze kvality života... 17 2.5 Měření kvality života... 20 2.6 Kvalita života seniorů... 21 2.7 Péče o seniory... 24 2.8 Životní úroveň seniorů... 26 3. Materiál a metody... 28 4. Výsledky a diskuze... 33 5. Návrh na využití výsledků v praxi... 39 6. Závěr... 40 Seznam použité literatury, pramenů a internetových zdrojů... 42 Seznam tabulek, schémat a grafů... 46 Seznam příloh... 47 6

Úvod Problematika, kterou jsem zvolila pro zpracování této bakalářské práce, se týká oblasti kvality života, konkrétně životní úrovně. Práce se zaměřuje na specifickou skupinu populace, a sice seniory. Kvalita života je velmi diskutovaným a aktuálním tématem mnoha vědních oborů, přestože její jednoznačné vymezení a definice v podstatě neexistují. Jedná se o individuální fenomén, který v očích každého jedince představuje jiné hodnoty. V současné době je tento koncept velmi často spojován s dalším významným fenoménem, kterým je stáří. Přestože se zvyšujícím se věkem se snižují lidské materiální potřeby, naopak se zvyšuje potřeba financovat zdravotní pomůcky, léky, asistenční služby a jiné. Senioři jsou však omezeni výší příjmů, jejichž hlavní složkou je starobní důchod. Bakalářská práce je proto zaměřena na stav životní úrovně seniorů v závislosti na jejich výdajích za statky a služby. Stáří není smutné proto, že se ztrácejí naše potěšení, ale naše naděje. Jean Paul Téma zaměřené na seniory jsem zvolila proto, že se jedná o skupinu se specifickými zájmy a především potřebami, na které je třeba brát ohled a je nutné je zajistit. Navíc se můžeme setkat i s tím, že potřeby seniorů jsou právě naopak zanedbávány a není na ně brán ohled. Senioři jsou často vnímáni jako ti, kteří něco potřebují. Tato představa je ale mylná, protože mnoho seniorů je aktivních, soběstačných a prospěšných své rodině i okolí. Navíc jejich životní moudrost a zkušenosti, které mají, mohou být využity všemi. Proto jsem za cíl stanovila posouzení kvality života a životní úrovně seniorů v souvislosti s tím, jak se musejí či naopak nemusejí omezovat v běžném životě, ale například i při využívání sociálních služeb. Účelem této práce je zjištění současného stavu a následná aplikace potřebných opatření, která povedou ke zvýšení kvality života a umožní seniorům prožít stáří důstojně a s vědomím, že se na ně nezapomíná. Prostřednictvím měření kvality života dostáváme cenné podklady pro aplikaci opatření na její zvýšení, v čemž je shledán hlavní přínos této práce. Teoretická část je zpracovaná ve formě literární rešerše. Nejprve jsou objasněny historické souvislosti kvality života, na které navazuje teoretické vymezení z různých směrů. Dále jsou představeny roviny pojetí kvality života, její dimenze a způsoby měření. Jelikož cílovou skupinou šetření jsou senioři, je jim věnována zvláštní pozornost v posledních dvou kapitolách přehledu literatury, které jsou kromě charakteristiky této skupiny zaměřeny na objasnění kvality 7

života seniorů a také na jejich životní úroveň, v souvislosti s jejich příjmy a výdaji, například za sociální služby. Praktická část je zaměřena na získání dat a zpracování výsledků vypovídajících o životní úrovni seniorů v Bystřici nad Pernštejnem, a na následné porovnání stavu životní úrovně seniorů žijících v Bystřici nad Pernštejnem v domě pro seniory a seniorů žijících samostatně v domácím prostředí obecních bytů. Opatření a návrhy na zvýšení kvality života a životní úrovně seniorů ve městě Bystřice nad Pernštejnem jsou uvedeny v sedmé kapitole zaměřené na praktické využití výsledků. 8

1. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je zhodnotit a porovnat kvalitu života v oblasti životní úrovně seniorů žijících samostatně ve svém domově ve městě Bystřice nad Pernštejnem a seniorů žijících v domě pro seniory v témže městě. Tento cíl byl zvolen především z důvodu, že senioři ve věku od 60 let představují více než 14% z celkového počtu obyvatelstva města Bystřice nad Pernštejnem, který je 8 802 obyvatel. Kategorie seniorů je po lidech v produktivním věku v Bystřici nad Pernštejnem druhou nejpočetnější, a z důvodu jejich specifických potřeb jsem se rozhodla zjistit, zda senioři na tyto zvláštní potřeby mají peníze a zda by tuto skutečnost mohla ovlivnit podpora města. Ze získaných odpovědí z dotazníkového šetření je možné sestavit návrhy na opatření, které přispějí ke zkvalitnění života seniorů v Bystřici nad Pernštejnem. 9

2. Přehled literatury Následující kapitola obsahuje výstupy ze studia odborné literatury, zpracované ve formě literární rešerše. Informace získané při studiu odborných knih jsou nosným pilířem celého výzkumu. Ke studiu bylo využito odborných tištěných publikací a odborných článků. Využívaným zdrojem byl také Internet. Kapitola je zaměřena na tři ústřední celky. Těmi jsou kvalita života, životní úroveň a senioři. Kvalita života je vymezena jak z hlediska historického pro objasnění širších souvislostí, tak i v moderním pojetí. Představení kvality života je důležité především proto, že s životní úrovní úzce souvisí, ale není možné tyto dva celky spolu zaměňovat či ztotožňovat. Část týkající se seniorů je přítomna především pro přiblížení této skupiny, jejich stylu života a s ním souvisejícími specifickými potřebami. 2.1 Historické souvislosti kvality života Kořeny kvality života sahají až do dob antického Řecka a Říma, kde byla spojována s blažeností, ale také s postavením jedince v přírodě a společnosti. Od té doby koncepce kvality života prochází dlouhým vývojem. Na konci 30. let 20. století dochází k důležitému zlomu, kdy v souvislosti se vzrůstajícím zájmem o nové přístupy týkající se lidského myšlení, byla kvalita života Throndikem zavedena do psychologie (Doležalová, 2003). Vaďurová a Mühlpachr jako další důležitý mezník zmiňují rok 1920, kdy byla kvalita života poprvé spojena s ekonomií a sociálním zabezpečením. Stalo se tak v díle Ekonomie blahobytu, kde A. C. Pigou (1920) přirovnává kvalitu života k celkovému meznímu užitku. V tomto díle Pigou popsal, že transfer příjmů od bohatých k chudým vede ke zvýšení celkového užitku, který může být také definován právě jako zvýšení kvality života. Toto pojetí se však nesetkalo se souhlasným přijetím, a proto se k němu společnost začala přiklánět až po 2. světové válce. K tomuto obratu došlo z důvodu průběhu dvou důležitých událostí. První z nich se týkala rozšíření definice zdraví, kdy byla obohacena o fyzickou, duševní a sociální pohodu, a proto vznikaly stále nové debaty o měřitelnosti tohoto konceptu. Druhou významnou událostí byl fakt, že 10

prohlubující se sociální nerovnosti v západní společnosti se staly impulsem pro sociální a politické hnutí a iniciativy. Halečka (2002) odkazuje na Římský klub, jakožto na nevládní organizaci založenou v roce 1968, která sdružuje významné a uznávané osoby z různých zemí světa. Za hlavní cíl si tato organizace stanovila programové zvyšování životní úrovně, potažmo kvality života. Prostřednictvím Římského klubu byla kvalita života poprvé představena v rámci Evropy. Při vymezení objektu kvality života se autoři názorově neshodují. Kováč (2004) uvádí, že kvalita života byla nejprve spojována výhradně se starými, nemocnými či umírajícími lidmi, ale Sičák (2002) je toho názoru, že kvalita života byla nejprve používána v souvislosti se zhoršujícím se stavem životního prostředí. První faktory ovlivňující kvalitu života vymezil J. W. Forrester v roce 1971 jakožto zabezpečení potravinami; financemi zabezpečený životní standard; stav znečištění životního prostředí; hodnota růstu počtu obyvatel. V roce 1961 byly tyto faktory upřesněny, kdy OSN přijala dvanáct nových faktorů, které byly označeny jako podmínky života. Jednalo se o stav ochrany zdraví, životní prostředky, vzdělání, pracovní podmínky, stav zaměstnanosti, uspokojování potřeb a zásob, sociální jistotu, osobní svobodu (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Pro další období se společným znakem stala nejednotnost provázející sestavování měřících indikátorů kvality života. To má za následek rozmanitost definic a velké množství měřících nástrojů (Vaďurová, Mühlpachr 2005). 2.2 Vymezení kvality života Teoretické vymezení kvality života Interpretace kvality života či spokojenost se životem je spojena s mnoha dilematy. Jedná se o individuální fenomén, který pro každého jednotlivce představuje jiné hodnoty, charakteristiky a faktory. Mnohoznačnost a silný subjektivní charakter pojmu zapříčiňují jeho velmi obtížné vymezení. 11

Kvalita života obsahuje pochopení lidské existence, smyslu života i samotného bytí, ale obsahuje také složky týkající se sociálního soužití, postavení jednotlivce ve společnosti, zajištění jedince finančními prostředky, duševní rozpoložení člověka a v neposlední řadě zahrnuje také environmentální aspekty. Blažej (2005) demonstruje mnohonásobný rozměr kvality života schématem, do kterého promítá jak sociální, tak environmentální aspekty: Obr. 1: Multidimenzionární pojetí kvality života Zdroj: Blažej, 2005, vlastní zpracování Světová zdravotnická organizace definuje kvalitu života jako jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobní vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Nagpal společně se Sellem (1985) se přibližují definici Světové zdravotnické organizace a kvalitu života definují jako komplexní měření fyzické, psychické a sociální pohody, štěstí, spokojenosti a naplnění způsobem, jakým je vnímána každým jedincem nebo skupinou. Tentýž základ pro svou interpretaci využívají také Campbell a Converse (1972), podle kterých kvalita života představuje subjektivně pociťované zdraví. Zdraví jako základ kvality života považuje také A. J. Carr (1996), podle něhož je kvalita života 12

zastřešující koncept zahrnující zdraví ve všech zemích, spokojenost s širším spektrem oblastí jako jsou životní prostředí, hospodářské zdroje, vztahy, volný čas. Definice, jejichž nosným pilířem není lidské zdraví, představují Nový a Surynek (2006). Kvalitu života vymezují jako prvek charakterizující aspekt životního způsobu, který souvisí s proměnlivou stránkou života člověka, jenž nabývá různých významů. Uvádějí, že kvalita života je spojena se standardem materiálního uspokojování potřeb člověka, ale více prosazuje způsoby uspokojování potřeb, u kterých je materiální zajištění nevýznamné nebo není vůbec přítomné. Shrnují, že pomocí kvality života se označují součásti společenského a individuálního života, které není možné uchopit ryze kvantitativními charakteristikami, které nelze změřit. Bergsma a Engel (1988) poukazují na subjektivitu, která je s kvalitou života spojena. Konkrétně hovoří o subjektivním soudu, který je výsledkem porovnávání a zvažování více hodnot. Kvalita je hodnotou, zážitkovým vztahem, reflexí vlastní existence a nesourodým srovnáním a motivací žití. Vedle těchto přístupů k dané tematice stojí zcela odlišný přístup, znázorňující kvalitu života jako souhrn objektivně i subjektivně posuzovaných stránek činností člověka v jeho každodenním životě, v reálném a sociálním prostoru s konkrétními pravidly vzájemného soužití. Kvalita života je projevem sociálního soužití a konání skupin, je vyjádřena jednáním člověka a je považována za nosný pilíř sociální práce (Strieženec, 2001). Sociologie přistupuje k problematice vymezení kvality života z jiného úhlu než medicína nebo psychologie. V základní rovině je kvalita života určena protikladem k objemovým, ekonomickým a se ziskem souvisejícím kritériím výkonnosti a úspěšnosti společenského systému (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Vaďurová a Mühlpachr (2005) dále popisují čtyři odlišná určení, ve kterých je kvalita života užívána: kvalita života jako odborný pojem, vyjadřující kvalitativní stránky životních procesů a kritéria jejich hodnocení. Toto vymezení se nejvíce přibližuje vymezením z pohledu medicíny a ekonomie. 13

kvalita života jako programové politické heslo, obracející pozornost široké veřejnosti k novým úkolům společnosti, přesahujícím materiální úroveň a vojenskou sílu. kvalita života jako sociální hnutí vznikající z iniciativy ekologických protikonzumentstkých a protirasových hnutí. kvalita života jako reklamní, bezobsažný slogan, nabízející nové oblasti konzumu, orientující spotřebitele na oblast prestižní, demonstrativní spotřeby. Kvalita života vs. životní úroveň, životní styl a potřeby Pojem kvalita života bývá často zaměňován s pojmy, jako je způsob života, životní úroveň a životní styl. Proto je nutné kvalitu života hlouběji vymezit vůči těmto pojmům, které spolu souvisejí, nicméně není možné je ztotožňovat (Balogová, 2005). Životní úroveň je určována reálnými příjmy lidí a vyjadřuje především materiální a ekonomické podmínky člověka. Způsob života ji dává do souvislosti se životními projevy a celkovým průběhem života (Sičák, 2002). Pro seniory má velký význam příprava na stáří v podobě vytváření finančních rezerv penzijní připojištění, životní pojištění a jiné formy spoření, které jsou předpokladem, že senioři budou ekonomicky nezávislí a udrží si určitou hranici životní úrovně. Jak již bylo uvedeno v případě cílů Římského klubu, zvyšování životní úrovně vede ke zvyšování kvality života. Sičák (2002) popisuje životní styl jako specifický druh chování jednotlivce, resp. sociální skupiny se specifickými způsoby chování, zvyky a sklony. Na životní styl jednotlivce má vliv materiálně-technická úroveň společnosti. Prakticky se životní styl projevuje jako znak individuality a samostatnosti a schopnost utvářet se jako osobnost. Zdroj lidského chování představují potřeby, na něž lze nahlížet z pohledu biologie, psychologie, ekonomie, sociologie i filozofie. Některé potřeby jsou posuzovány jako nutnost, jiné představují životní cíle tužby. Důležité je brát v potaz fakt, že tvorba potřeb je podřízena potřebám trhu. Vliv peněz je nejsilnější při zajišťování biologických funkcí a potřeby bezpečí a jistoty. Lidské chování je směrováno k optimalizaci nadbytku či nedostatku tak, aby došlo k naplnění potřeb. V praxi často platí, že v ohrožení upřednostňuje jedinec potřeby dosažitelné penězi a naopak zabezpečení 14

jedinci uspokojují potřeby související s kvalitou života (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Senioři s rostoucím věkem upřednostňují tzv. nemateriální potřeby, zahrnující sociální péči, nákup léčiv a zdravotnických pomůcek aj., ale i to se může stát v souvislosti s jejich příjmy obtížné. 2.3 Roviny pojetí kvality života Kvalitu života lze dle Bergsmy a Egela (1988) zmapovat ve třech, potažmo čtyřech, hierarchicky odlišných oblastech, tzv. rovinách. Navzájem se odlišují velikostí skupiny, na kterou je daná rovina zaměřena, ale také klíčovými prvky kvality života. 1. Makro-rovina je zaměřena na otázky kvality života velkých společenských celků, jako je například kontinent. Právě zde jde o nejhlubší zamyšlení nad touto problematikou o smysl života. Život je chápán jako absolutní morální hodnota a jeho kvalita musí toto východisko respektovat. Dochází k prolnutí problematiky kvality života spolu se základními politickými úvahami. 2. Mezo-rovina se týká kvality života malých sociálních skupin, například ve škole, v podniku, v nemocnici, v domě pro seniory Tato rovina se věnuje morálním hodnotám života i sociálním otázkám a vzájemným vztahům mezi lidmi, otázkám neuspokojování a uspokojování základních potřeb každého člena skupiny, existenci tzv. sociální opory atd. 3. Osobní rovina je definována nejjednoznačněji. Týká se života jedince, jednotlivě každého z nás. Kvalita života je v této rovině stanovena subjektivně hodnoceným zdravotním stavem, bolestí, spokojeností atd. Každý hodnotí kvalitu vlastního života sám, ale vystupují zde i faktory, jako jsou představy jedince, jeho pojetí, naděje, očekávání a další. 4. Fyzickou existencí je označována čtvrtá rovina, ve které je možné hovořit o kvalitě života. Jedná se o pozorování chování druhých jedinců, které je možné objektivně měřit a porovnávat. Autoři nedoporučují používat údaje z této roviny při definování kvality života, protože tato data postrádají cosi, co je podstatné pro hlubší pojetí kvality života. 15

Na základě smyslu života (viz. makro-rovina), jakožto klíčovém prvku, byl v 90. letech sestaven Integrační model kvality života. Tento model (Obr. 2) je víceúrovňový, konkrétně rozlišující tři navzájem provázané úrovně, a to: bazální existenční, všelidskou, individuálně specifickou civilizační, elitní kulturně duchovní. Každý aspekt dostává v jednotlivých úrovních odlišný smysl a každá z těchto úrovní se skládá z dalších komponentů, které mají různou váhu a význam. Základními východisky modelu jsou dobrý fyzický a psychický stav, funkční rodina, materiálně-sociální zabezpečení, život chránící životní prostředí a získání schopností a návyků pro přežití. Střední vodorovné části modelu tvoří kombinace hodnot, informací a vztahových rámců, jako je pevné zdraví, úroveň společenského rozvoje, přátelské prostředí a další, spojená s lidskými zájmy a koníčky, vášněmi a psychologicky popsanými vztahy člověka ke světu. Celému modelu dominuje již výše zmíněný klíčový prvek, kterým je smysl života. V tomto případě není považován jen za komponent, ale za širokospektrý princip kvality života. 16

Axiologické (hodnotové) styly (dionýsovský, apollonský), životní styly (celibát, workoholismus), ideové styly (dogmatismus, liberalismus), kognitivní (poznávací) styly Obr. 2: Tříúrovňový model kvality života Smysl života Bezproblémové stárnutí Úroveň kultivace osobnosti Společenské uznání Podpora závislým Podpora života Univerzální altruismus Pevné zdraví Prožívání životní spokojenosti Uspokojivé sociální prostředí Úroveň společenského vývoje Přátelské prostředí Úroveň znalostí a kompetencí Dobrý fyzický stav Normální psychický stav Vyrůstání ve funkční rodině Odpovídající materiálně-soc. Život chránící životní prostředí Získání schopností a návyků pro přežití přežití Vášně (sexuální, hráčská, cestování), koníčky (sport, tvořivost), zájmy (o věci, lidi, ideje) Zdroj: Kováč, 2001, s. 34 2.4 Dimenze kvality života Dimenze znázorňují rozměr a především rozsah kvality života. Představují také různé přístupy, kterými lze na kvalitu života nahlížet. Subjektivní a objektivní dimenze Vymětal (2003) uvádí, že kvalitu života lze rozlišovat ve dvou rovinách. Jedná se o rovinu subjektivní a objektivní. Subjektivní hodnocení je v současnosti určujícím hodnocením pro život člověka. Subjektivní kvalita je založena na základě individuálního názoru, na hodnocení dané podmínky života jedince a celkově na vlastním zhodnocení osobního života. Autor doplňuje, že výsledná spokojenost je 17

závislá na jeho osobních cílech, očekáváních a zájmech. Objektivní pohled zahrnuje objektivní podmínky života, sleduje materiální zabezpečení, sociální podmínky života, sociální status a fyzické zdraví. Je možné toto vnímat jako míru, v níž jedinec využívá možnosti svého života. Koncept kvality života se pohybuje v prostoru mezi životní úrovní a spokojeností, přičemž objektivnímu pólu je blíže v politice, ekonomii a subjektivnímu v medicíně, sociologii a psychologii. Jelikož kvalita života má několik rovin, je nutné předem určit, jaká rovina je v zájmu oblasti šetření. Kvalita života zahrnuje prvky týkající se sociálních vztahů, ale i prvky týkající se lidské psychiky. Z důvodu střetávání subjektivních názorů jednotlivce s objektivními názory společnosti, není snadné kvalitu života určit. Tabulka 1 demonstruje různě založené dimenze kvality života popsané různými autory. Tab. 1: Dimenze (ne)kvality života dle různých autorů Autor Dimenze kvality života Hutchinson a kol. Psychická, sociální, emocionální George a Bearon McSweeney a kol. Flanagan Fries a kol. Životní spokojenost; zdraví/funkční status; socioekonomický status; sebeúcta Emocionální působení; působení sociální role; účast na aktivitách každodenního života Psychický a materiální blahobyt; vztahy s ostatními lidmi; sociální, společenské a občanské aktivity Smrt, nepohodlí, drogy, handicap Zdroj: Carr, 1996, s. 276 18

Rozdělení dimenzí kvality života za účelem měření K rozdělení dimenzí dochází především za účelem měření. Světová zdravotnická organizace rozeznává čtyři základní oblasti, které vystihují dimenze lidského života bez ohledu na věk, pohlaví, etnikum nebo postižení (Vaďurová, Mühlpachr, 2005): 1. Fyzické zdraví a úroveň samostatnosti zahrnující energii, únavu, bolest a odpočinek. 2. Psychické zdraví a duchovní stránka, které jsou založeny na sebepojetí, negativních a pozitivních pocitech, sebehodnocení, myšlení, učení a paměti. 3. Sociální vztahy tvoří osobní vztahy, sociální podpora a sexuální aktivita 4. Prostředí zahrnuje finanční zdroje, svobodu, bezpečí, dostupnost zdravotnické a sociální péče a domácí prostředí. V návaznosti na rozdělení kvality života do jednotlivých dimenzí, v těchto úrovních kvalitu života také zjišťujeme. Nejčastěji se kvalita života zjišťuje u osob s tělesným, či jiným postižením, čili u individuí, ale stále častějším fenoménem je posuzování kvality života ve městech. Je v zájmu starosty a zastupitelstva obce, aby se o tento okruh problémů zajímali, jelikož spokojenost občanů je důležitá pro správný chod města. Na základě výsledků šetření úrovně kvality života lze provést potřebná opatření vedoucí k jejímu zvýšení. Stále častěji pokládanou otázkou mezi starosti a vedením obcí je, jakým způsobem může obec podpořit kvalitní, důstojný a samostatný život seniorů? Ze zákona obec nemá přímou povinnost pečovat o seniory, ale většina obcí a zastupitelů tuto povinnost cítí, bohužel často více než rodina. Běžnou praxí jsou domy s pečovatelskou službou a domovy seniorů. Klienti těchto zařízení tuto péči vítají, ale většinou z důvodu, že nemají jinou možnost. Také zaměstnanci těchto institucí často cítí, že to, co ústavy klientům nabízejí, není to, co by si klienti ve skutečnosti přáli. Častá je tendence rozhodovat o tom, co je pro druhé nejlepší, ale nezjišťovat, co by si sami přáli. Toto bohužel platí i u problematiky seniorů. 19

2.5 Měření kvality života Měření je proces přiřazování čísel objektům nebo událostem podle určitých pravidel. Dochází zde ke spojování abstraktních konceptů s empirickými indikátory, které jsou pozorovatelné. Vaďurová a Mühlpachr (2005) uvádějí, že měření může být prováděno přímo nebo nepřímo. Fyzické, biologické a chemické charakteristiky obvykle mají fyzikální projevy, které jsou přímo měřitelné. Naproti tomu mnohé sociální a psychologické charakteristiky spolu s lidským chováním jsou abstraktními konstrukty bez fyzikálních vlastností, proto mohou být měřeny pouze nepřímo. Nástroje pro měření stejného konstruktu se mohou lišit, což je výsledkem různých formulací daného konstruktu. Měření kvality života seniorů Dosažené výsledky měření kvality života poskytují cenné podklady pro zavedení konkrétních opatření na její zlepšení. Avšak nástroje používané pro měření kvality života běžné populace musejí být při měření kvality života seniorů modifikovány, aby byly zohledněny jejich specifické potřeby (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Nástroje měření kvality života Nástroje pro měření kvality života mají široké využití. Mohou být aplikovány v populačních průzkumech nebo jako nástroje pro zjištění, třídění a identifikaci potřeb obyvatelstva. Měření lze provádět různými způsoby. Nejdůležitějším přístupem je studium skutečného stavu kvality života včetně spokojenosti s tímto daným stavem. Nástroje měření kvality života lze rozdělit na obecné a specifické. Obecné nástroje zahrnují měření schopností v jednotlivých oblastech a profily zdraví, které jsou koncipovány jako dotazníky zjišťující nejdůležitější aspekty kvality života jedince. Specifické nástroje se zaměřují na aspekty, které jsou považovány za klíčové pro danou oblast měření. Mohou být specifické pro danou populaci, nemoc nebo podmínky. Úzké vymezení specifických nástrojů je jejich hlavní výhodou, protože umožňují citlivě zhodnotit danou oblast. Obecně platí, že specifické nástroje přesnější než nástroje obecné (Vaďurová, Mühlpachr, 2005). 20

Křivohlavý (2001) rozděluje nástroje měření kvality života do tří oblastí: 1. metody měření kvality života, kde danou kvalitu hodnotí druhá osoba, 2. metody měření kvality života, kde je hodnotitelem sama daná osoba, 3. metody smíšené, vzniklé kombinací metod typu I. a II. 2.6 Kvalita života seniorů Od poloviny 20. století dochází ve světě k jevu nazývanému demografické stárnutí. V současné době se jedná o jeden z celosvětových problémů. Podle dlouhodobých prognóz budoucího vývoje celkového počtu, pohlavní a věkové struktury obyvatelstva, podíl starších osob v populaci stále poroste. O starých lidech a jejich zvyšujícím se počtu se ve společnosti často smýšlí jako o sociálním problému. Především v souvislosti s důchodovým systémem a s výší nákladů na sociální zabezpečení a zdravotnickou péči. Kvalita života seniorů je v subjektivní dimenzi vnímána jako všeobecná spokojenost se životem. Objektivní dimenze poté znamená naplnění požadavků, týkajících se sociálních a materiálních podmínek života, čili úzce souvisí s životní úrovní. Obecně je kvalita života často vnímána jako schopnost vést nezávislý život, ale existuje také mnoho dalších sociálních faktorů, které tuto kvalitu ovlivňují, proto je důležité jejich poznání. Stárnutí a stáří Stáří má své typické znaky. Haškovcová (1989) uvádí, že stáří neboli sénium, představuje kategorii pokročilého, neboli stařeckého, věku, tj. 75 89 let. Lidé v tomto věkovém rozmezí již zpravidla vykazují snížení fyzických a psychických sil a stáří je čitelné ve tváři. Stáří lze označit za poslední vývojovou etapu života. Během života člověk prochází několika na sebe navazujícími etapami, přičemž každá z nich do jisté míry závisí na té předešlé. Vaďurová a Mühlpachr (2005) popisují proces stárnutí jako sérii dynamických procesů, o kterých je ovšem známo velice málo. Dodávají, že je vhodnější stárnutí vnímat jako proces přítomný po celý život jedince. Stáří je určováno pomocí chronologického věku, čili dobou, která uplynula od narození jednotlivce. V praxi jde ale mnohem častěji o určení reálného stupně zestárnutí a pro 21

tento účel je kalendářní věk nedostatečné kriterium. Proto byl zaveden tzv. biologický věk. Ten lze chápat jako ohodnocení osobního zdravotního stavu, nebo jako obecný stav jedince v určitém okamžiku jeho chronologického věku, nicméně ani v případě biologického věku neexistuje přesná definice. Rovněž biologické stáří se velmi těžko přesně vymezuje. Opírá se o sledování zhoršujících se vlastností v oblasti fyziologie, adaptace, výkonnosti, mentální vyspělosti apod., které postihují organismus daného jedince. Potíž v určení biologického stáří spočívá v tom, že lidé ve stejném kalendářním věku vykazují různé biologické stáří (Dimitrová, 2007). Sociální stáří je dle Kalvacha (1997) dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění. V takovém případě je kvalita sociálního života určitou částí ovlivněna nejen sociálním stavem, ale také ekonomikou. Kalvach, na rozdíl od Haškovcové, do skupiny seniorů řadí osoby již od věku 65 let. Tuto kategorii nazývá jako mladé seniory. Dále doplňuje rozdělení o další dvě kategorie, kdy skupinu ve věku od 75 do 84 let nazývá starými seniory, u kterých již dochází ke změně funkční zdatnosti a seniory ve věku 85 a více let nazývá jako velmi staré. Zajíčková (2010) kategorii seniorů vymezuje dokonce již v rozmezí od 56 do 65 let. Další dvě kategorie poté od 66 do 75 let a poslední kategorii od 75 let výše. Charakteristiky seniorské populace Populace seniorů je považována za zdánlivě stejnorodou, ale mezi obecné charakteristiky skupiny patří především heterogenita. Senioři totiž představují nejrůznorodější skupinu lidí v naší společnosti. Dalšími obecnými znaky je převaha zastoupení žen a ohroženost. Rozdíly populace seniorů jsou spatřovány ve věku, zdravotním stavu, rodinné situaci a sociálním zázemí, funkční zdatnosti, vzdělání a ekonomických podmínkách. Z těchto disparit vyplývá rozdíl v prioritách, přáních a potřebách. Naopak, jako shodné znaky považujeme ukončení pracovního poměru, zpomalení psychomotorického tempa, zhoršení zdravotního stavu a změnu životního stylu způsobenou zhoršením finanční situace (Ondrušová, 2009). 22

Za hlavní rizikové faktory stáří vedle zhoršené soběstačnosti považuje Ondrušová (2009) také odchod do ústavního zařízení. Riziko spočívá ve faktu, že senior se musí přizpůsobit novému prostředí a podmínkám a musí hledat nové kontakty. Preferovaný životní styl seniorů Se seniory je často spojován problém interakce s okolím. Teorie odcizování (Cumming, Henry, 1961) nejvýstižněji popisuje skutečnost, kdy se za součást stáří považuje i příprava na smrt. Na základě této teorie se kontakty seniorů s okolím stávají stále méně častými. Z hlediska sociálního způsobuje odcizení od okolí ztráta partnerů a přátel, ale i další faktory vedoucí k sociálnímu odloučení. Tento proces je považován za logický, protože je odstartován stárnoucí osobností a podporován ustáleným způsobem jednání společnosti. Naopak je této teorii vytýkáno, že povyšuje pasivní čekání na smrt na model následováníhodný starými lidmi. Další výzkumy prokázaly, že odcizování se od okolí se týká v podstatě pouze těch osob, které tyto samotářské sklony měli vždy, čili nejedná se o reakci na stáří (Stuart - Hamilton, 1999). Opakem teorie odcizování je teorie aktivity založená na tom, že pro staré lidi je nejlepší zůstat co nejaktivnější. Senioři, kteří se zapojují do společenských aktivit mají mnohem vyšší životní spokojenost než senioři, kteří se separují. Odborníci se shodují, že obě dvě teorie jsou optimální pouze pro určité skupiny starých lidí, nikoliv však pro všechny. V této oblasti jsou senioři značně ovlivňováni financemi, které jim často nedovolí žít aktivně, nebo zdravotním stavem, kdy pro aktivní život nejsou dostatečně vitální (Stuart Hamilton, 1999). Aktivní stárnutí Na konci 90. let přijala Světová zdravotnická organizace termín aktivní stárnutí. Aktivní stárnutí se netýká pouze zdraví a péče o něj, ve skutečnosti je mnohem obsáhlejší. Aktivní stárnutí vychází ze zásad Organizace spojených národů pro seniory, kterými jsou: nezávislost, účast na životě společnosti, důstojnost, péče a seberealizace, ve snaze zachovat kvalitu života u stárnoucích osob. Aktivní stárnutí dále zahrnuje také respektování práv starších lidí na rovnost příležitostí, jejich zodpovědnost, účast na veřejných rozhodováních a ostatních aspektech společenského života. Koncept také respektuje fakt, že senioři nejsou homogenní skupinou a že tato rozmanitost s věkem 23

stále narůstá. Je proto důležité s narůstajícím věkem obyvatel vytvářet takové podmínky, které jim umožní co nejsamostatnější život. (Holmerová a kol., 2006). V červenci 2011 Evropský parlament a Rada Evropské unie přijali rozhodnutí o tom, že rok 2012 se vyhlašuje Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, který bude podporovat vitalitu a důstojnost všech osob. Podporou aktivního stárnutí se rozumí vytvoření lepších příležitostí starším ženám a mužům v oblasti trhu práce, boj proti chudobě - zejména žen - a sociálnímu vyloučení. Dále posílení dobrovolné činnosti a aktivního zapojení do rodinného života a společnosti a podporu zdravého a důstojného stárnutí. 2.7 Péče o seniory Malíková (2011) konstatuje, že v oblasti péče o seniory došlo v posledních letech k obrovskému posunu kupředu. Dříve bylo typické, že lidé staří, nemocní či umírající byli izolování v ústavech. Společnost odmítala o těchto lidech mluvit a snažila se udržet zdání, že ve společnosti jsou pouze lidé zdraví, silní a schopní. Díky změnám po roce 1989 pronikl do oblasti sociálních služeb a jejich poskytování pokrok a vývoj, a pro seniory se otevřela možnost lepšího života v zařízení. Konkrétně v České republice se tato oblast zlepšila až poté, co v platnost vstoupil zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na základě tohoto zákona se odpovědnost za sociální služby přenáší z výhradní pozice státu na jednotlivce, obce, kraje a stát. Obce podle Bílé knihy o sociálních službách (2003) posuzují potřeby jednotlivců a komunity a podle analýzy vytvářejí komunitní plány tak, aby uspokojovaly jejich potřeby. Dále obce organizují poskytování služeb, podporují rozvoj nových typů služeb a podílejí se na zlepšení občanské vybavenosti ve svém regionu. Právní rámec péče o seniory Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vstoupil v platnost v lednu 2007. Tento zákon rozděluje sociální služby do třech základních oblastí: sociální poradenství, jakožto nedílná součást všech sociálních služeb; služby sociální péče cílem je zabezpečení základních životních potřeb v případě, že nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby; 24

služby sociální prevence slouží k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení lidí ohrožených sociálně negativními jevy. Zákon o sociálních službách specifikuje sociální služby jako pomoc lidem udržet si nebo znovu nabýt své místo v komunitě a ve svém přirozeném společenství, které mohou využívat osoby v nepříznivé situaci. Ve vztahu k problematice péče o seniory, zákon stanovuje například podmínky poskytování sociálních služeb seniorům, jaké druhy sociálních služeb mohou senioři využívat a také pravidla pro nakládání s příspěvkem na péči. Podle zákona o sociálních službách je příspěvek na péči určený pro osoby, které jsou především z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné osoby a splňují podmínku nepříznivého zdravotního stavu, který trvá nebo má trvat déle než jeden rok a zároveň omezuje jejich funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Příspěvek na péči je určen osobě, o kterou má být pečováno, nikoliv osobě, která péči zajišťuje. Dále zákon upravuje problematiku zřizovatelů a způsobů financování poskytování sociálních služeb seniorům a stanovuje, kdo může sociální služby poskytovat. Současná situace v poskytování sociálních služeb seniorům Důležitou změnou v této oblasti byl přechod k poskytování sociálních služeb zaměřených na individuální podporu života člověka v jeho přirozeném prostředí. Pro tento účel bylo vytvořeno široké spektrum ambulantních a terénních služeb umožňujících osobám v nepříznivé situaci setrvat co nejdéle tam, kde se cítí nejlépe čili v domácím prostředí. Sociální služby poskytované seniorům zahrnují osobní asistenci, což je terénní služba určená kromě seniorů také osobám se zdravotním postižením. Dále se jedná o pečovatelskou službu, která je poskytována seniorům, zdravotně postiženým a někdy také i rodinami s dětmi. Mezi tyto služby patří také domovy pro seniory. Zde se jedná o pobytovou službu s celoročním provozem. Tato služba je určena pro seniory se sníženou soběstačností a potřebou pravidelné pomoci v komplexní péči (Malíková, 2011). Financování sociálních služeb Sociální služby jsou financovány z celé řady zdrojů. Ministerstvo práce a sociálních věcí v souladu se zákonem o sociálních službách v souvislosti se strukturou zdrojů financování služeb sociální práce (viz. Příloha C) uvádí, že hlavní podíl na financování 25

sociálních služeb mají úhrady klientů. Cílem je financovat služby sociální péče ze zdrojů klientů ve výši, která pokryje běžné provozní náklady poskytovatelů. Financování ze státního rozpočtu bude v budoucnosti jen doplňkové a bude zabezpečovat kvalitativní rozvoj služeb nebo upravovat specifické rozdíly dané regionem nebo cílovou skupinou klientů. Důležitým zdrojem financí jsou také prostředky poskytované z územních rozpočtů samospráv, to jest krajů a obcí. 2.8 Životní úroveň seniorů Čeldová (2010) uvádí, že životní úroveň odpovídá materiálnímu aspektu životního stylu. Je rozlišována životní úroveň jednotlivce a společnosti. V souvislosti se společností je životní úroveň chápána jako materiální blahobyt. V případě jednotlivce bylo na základě studie 50+ aktivně bylo zjištěno, že spokojenost seniorů se životem je ovlivněna právě životní úrovní. V závislosti životní úrovně na příjmech je předpokládáno, že životní úroveň seniorů klesne s nástupem poproduktivního věku. Uvádí se, že čím vyšší byla mzda před odchodem do důchodu, tím více klesá životní úroveň s odchodem do penze. S narůstajícím věkem má člověk stále nižší materiální nároky, ale na druhou stranu se zvyšuje spotřeba financí na zdravotní péči, léky a sociální služby. Jednou z možností, jak udržet seniorům přijatelnou životní úroveň, aby byli schopni zajistit si výše zmíněné nemateriální potřeby, je udržet seniory co nejdéle na pracovním trhu. Závěrečná etapa života člověka v rámci aktivního stárnutí by měla zahrnovat aktivní účast na životě společnosti, kvalitní bydlení, možnost pracovat do věku, kdy sám senior uzná za vhodné, kvalitní a dostupná péče lékařů. Stále více seniorů ale stárne pasivně, o samotě, s klesajícím příjmem a rostoucími cenami. Čeští senioři jsou pasivní, protože na aktivní stárnutí jednoduše nemají peníze, na rozdíl od seniorů žijících v Lucembursku, Nizozemí a Skandinávii, kteří dosahují nejvyšší životní úrovně, jak dokládá studie OECD (2009). Průměrný důchod v České republice se pohybuje na úrovni 10 tisíc korun. Průměrná výše důchodu v Kraji Vysočina je mezi kraji skoro nejnižší. Navíc nejvyšší hranice důchodu dosahuje jen malé procento seniorů. Starobní důchod pobírá celkem 17% osob z populace České republiky. Z celkového počtu starobních důchodců pobírá tuto částku 26

zhruba 650 tisíc osob. Podle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu je český starobní důchodce z bezmála 93% závislý na své penzi. Výsledky studie Národní rady osob se zdravotním postižením (2009), dále jen NRZP, ukazují, že především pro seniory žijící v domově pro seniory jsou finance velkou překážkou. Tito senioři měsíčně vydají za pobyt a stravu zhruba 85% svých příjmů a na osobní potřebu těmto lidem zbývá pouze 15% z jejich důchodu představujících zhruba 1 500,- Kč. Z této částky si každý musí zaplatit běžné výdaje zahrnující hygienické potřeby, poplatky za televizi a rozhlas a zdravotnické prostředky. Struktura výdajů seniorů Zajíčková a kol. (2010) uvádí, že spotřební vydání důchodců tvoří 90% z jejich celkových peněžních výdajů, 10% tvoří investiční vydání, které zahrnují dary příbuzným nebo pořízení či rekonstrukci bytu aj. Ve srovnání spotřeby kategorie důchodců a kategorie zaměstnanců, vykazuje kategorie důchodců mnohem nižší spotřebu. Největší rozdíly ve výdajích výše zmíněných kategorií jsou patrné u položek týkajících se ekonomické aktivity osob, počtu nezaopatřených dětí a rozdílného životního stylu. Nejvyšší výdaje senioři vynakládají na nájem a na nákup nezbytných výrobků a služeb, jako jsou potraviny, nealkoholické nápoje, prádlo, pletené ošacení, konfekce, obuv, bydlení, léky, ambulantní péče, veřejná doprava, noviny, knihy, hygienické potřeby a osobní péče. Zajíčková a kol. (2010) poukazují na fakt, že položky, za něž senioři nejvíce utrácí, jsou shodné v rámci jedné věkové kohorty, ale navzájem se mezi věkovými kohortami liší. Mladší senioři utrácejí více za bytové vybavení, zařízení a opravy bydlení. Následuje nákup oblečení a obuvi, stravování a ubytování. Naopak nejstarší senioři vydávají nejvyšší položky za ubytování a činnosti spojené se sníženou soběstačností, jako je dovoz stravy do bytu, asistenční služby, pomoc při zajištění chodu domácnosti a jiné, jejichž ceny jsou uvedeny v Příloze D. 27

3. Materiál a metody Materiál Šetření pro tuto práci je omezeno na druhou oblast kvality života mezo-rovinu. Sociální skupinu představují senioři v Bystřici nad Pernštejnem, konkrétně ti, kteří žijí v místním domě pro seniory a ti, kteří žijí ve svém domácím prostředí, ale pouze v nájmu. Pomocí náhodného stratifikovaného výběru, kdy populace seniorů je rozložena na dva homogenní podsoubory dle kriteria bydliště (domov seniorů, domácí prostředí). Z těchto podsouborů je poté proveden náhodný výběr celkem osmdesáti respondentů. Metody Pro zpracování teoretické části, která se zabývá kvalitou života a objasněním pojmů souvisejících s kvalitou života, životní úrovní a seniory, bylo prioritní studium odborné literatury, přičemž výstupy byly zpracovány pomocí metody literární rešerše a kompilace. Hlavním zdrojem byla odborná literatura, ale byly použity i další prameny, zaměřené na zkoumanou problematiku. V průběhu sestavování teoretické části práce bylo využito tzv. párových metod. Při detailním poznání podrobností kvality života byla v teoretické použita metoda analýzy a při následném spojení těchto detailu do uceleného obrazu o problematice kvality života byla použita metoda syntézy. Obě metody umožňují odhalovat nové vztahy a zákonitosti. Dalšími použitými metodami jsou indukce a dedukce. Indukce byla použita k vyvození obecných závěrů z empiricky zjištěných faktů týkajících se kvality života a životní úrovně seniorů. Poté z jednotlivých předpokladů pomocí dedukce byly sestaveny závěry. V poslední fázi pro sestavení dílčích částí z nastudovaných informací do celku byla použita metoda kompilace. Pro realizaci šetření byl zvolen kvantitativní přístup. Potřebná data získáváme pomocí dotazníku ve formálně porovnatelné podobě. Data jsou dále pomocí metod deskriptivní statistiky analyzována tak, že jsou u jednotlivých otázek určeny absolutní a relativní četnosti odpovědí, za účelem ověření platnosti představ o výskytu charakteristik zkoumaných fenoménů, případně o jejich vzájemných vztazích a o jejich vztazích k jiným objektům (Reichel, 2009). Zkoumanými charakteristikami populace seniorů jsou jejich spokojenost s finanční situací a to, jak je finance limitují v běžném životě. 28

Zvolenou technikou sběru dat je dotazník. Tato technika je zvolena proto, že se jedná o jednu z nejlevnějších technik průzkumu. Nevýhodou dotazníkového šetření může být skutečnost, že odpovědi jsou vyplněny nepravdivě a také může nastat situace, kdy respondent nezodpoví otázku, protože jí neporozuměl. Předmětem dotazníkového šetření je životní úroveň a objektem místní senioři. Rozdáno bylo celkem 80 dotazníků respondentům, kteří byli vybrání na základě reprezentativního náhodného stratifikovaného výběru. Nejprve byla populace seniorů rozdělena na část seniorů žijících v domě pro seniory a na část seniorů žijících v domácím prostředí. Z obou skupin byl poté náhodně vybrán potřebný počet respondentů. V případě tohoto šetření představuje rozsah souboru osmdesát vybraných seniorů (n=80). Statistický znak, představuje to, co chceme měřit. Jedná se tedy o konkrétní odpověď na danou otázku dotazníku. Pomocí četností je zjištěno, kolik hodnot daného znaku se vyskytuje ve statistickém souboru, čili kolik dotazovaných zvolilo právě tuto odpověď. Tyto četnosti poté mohou být vyjádřeny absolutně v počtu osob, nebo relativně vzhledem k celkovému počtu prvků souboru, tzn. v procentuálním zastoupení. Dotazníkové šetření proběhlo v květnu 2012. Dotazník obsahuje celkem deset otázek, na něž lze odpovědět výběrem z uzavřených dichotomických nebo trichotomických odpovědí. Z celkového počtu osmdesáti rozdaných dotazníků se stejný počet navrátil. Schéma výzkumu a výzkumná otázka Punch (2008) představuje schéma výzkumu pomocí zodpovězení tří jednoduchých, ale ústředních otázek Co? Jak? Proč?. Tyto otázky jsou ohniskem výzkumu a tvoří rámec pro jeho přípravu. Pod těmito otázkami se skrývá předmět, který se výzkum snaží odhalit, v případě této bakalářské práce se jedná o kvalitu života seniorů. Tato formulace odkazuje přímo k výzkumným otázkám. Dále způsob, jakým chceme zodpovědět výzkumné otázky, což znamená, vypořádat se s metodami výzkumu, a účel, za kterým je nutné tento výzkum provést. Jedná se o zdůvodnění výzkumu. Aplikujemeli tyto všeobecné popisy přímo na danou práci, dostáváme přesné informace o šetření, které chceme provádět. Punch (2008) uvádí, že je dobré soustředit se na Co? před Jak?, čili položit otázku před metody. 29

Šetření se týká kvality života. Je prováděno za účelem zhodnocení kvality života a životní úrovně a následné komparace výsledků zjištěných u seniorů žijících v domě pro seniory v Bystřici nad Pernštejnem a u seniorů, kteří žijí ve stejném městě samostatně ve svém domácím prostředí. Šetření je prováděno za účelem odpovědět na stanovenou výzkumnou otázku. Výzkumná otázka zahrnující oblast kvality života a životní úrovně je zodpovězena na základě vyhodnocených dat zjištěných při dotazníkovém šetření. Šetření kvality života seniorů je důležité především pro informace o současném stavu, které díky němu získáme a na jejichž základě je možné aplikovat opatření, která současný stav udrží a povedou k jeho zlepšení, čili ke zvýšení kvality života seniorů. Punch (2008) dále rozlišuje koncepty a otázky v pěti úrovních. Těchto pět úrovní tvoří hierarchii, kdy horní úroveň představuje nejobecnější a nejvíce abstraktní část a spodní úroveň nejvíce specifickou a nejkonkrétnější. Při šetření byla tato struktura přesně dodržena. Těchto pět úrovní představuje: výzkumná oblast, výzkumné téma, obecné výzkumné otázky, specifické výzkumné otázky, otázky při sběru dat. Výzkumná oblast a téma práce Výzkumnou oblastí práce je posouzení kvality života seniorů v Bystřici nad Pernštejnem. Výzkumné téma uvnitř oblasti představuje životní úroveň seniorů. Obecná výzkumná otázka Po provedení dotazníkového šetření bude možné zodpovědět obecnou výzkumnou otázku, která byla stanovena na základě výsledků studie NRZP (2009), dokazujících, že senioři žijící v domě pro seniory mají nižší životní úroveň oproti seniorům, kteří žijí ve svém domácím prostředí, především pro vysoké výdaje na bydlení na úkor ostatních výdajů. Nemohou nakupovat statky, které potřebují a chtějí, což vede ke snižování 30

jejich kvality života. Šetření je sestaveno tak aby bylo možné toto tvrzení potvrdit či vyvrátit. Výzkumná otázka zní: Je kvalita života v závislosti na životní úrovni seniorů žijících samostatně v domácím prostředí v Bystřici nad Pernštejnem vyšší než kvalita života seniorů žijících v domě pro seniory v Bystřici nad Pernštejnem? Specifické výzkumné otázky a. Jsou senioři spokojeni s vlastní finanční situací? b. Limituje seniory jejich finanční situace při využívání sociálních služeb? c. Limituje seniory jejich finanční situace při společenském životě? d. Ovlivňuje životní úroveň seniorů placení nájemného? Otázky při směru dat První specifická oblast (otázka číslo 1 až číslo 3) je založena na základě studie 50+ Aktivně (2011) zaměřené na podporu zaměstnanosti a využití volného času seniorů, orientována na posouzení životní úrovně samotnými seniory. Výsledky této studie dokazují, že lidé ve věku od 50 let jsou se svým životem většinou spokojeni, ale přesto jejich spokojenost ovlivňují finance. Cílem této specifické oblasti je zjištění, zda senioři žijící v domě pro seniory jsou se svými financemi méně spokojeni, jak vyplývá ze studie NRZP. Druhá oblast (otázka číslo 4 až 7) je vytvořena za účelem zjištění, zda finanční situace seniory limituje, a to při využívání placených služeb sociálních péče. Dostupnost sociálních služeb a zdravotní péče je zahrnuta do čtvrté dimenze kvality života, a sice prostředí. Poté co vstoupil v platnost zákon o sociálních službách (viz. kapitola Péče o seniory), financování těchto služeb přechází na klienta, a to z 46%. Při výši příjmů seniorů, výši cen ostatních nezbytných služeb a zboží a se zvyšující se potřebou tyto služby využívat, se nákup sociálních služeb může stát velmi obtížným. Tato specifická oblast má také za cíl zjistit, zda v rámci Teorie aktivity (viz. kapitola Kvalita života seniorů) (Cumming, Henry, 1961) ovlivňují finance možnost seniorů zapojit se do společenských aktivit. 31

Poslední specifická oblast (otázka číslo 8) má základy ve výsledcích studie NRZP, které dokazují, že poté, co senioři zaplatí za ubytování a stravu, jim zbývá na běžné výdaje pouze malá část jejich příjmu. Otázky číslo 9 a číslo 10 jsou položeny za účelem identifikace respondenta. Otázka bydliště je důležitá z hlediska rozlišení respondentů žijících v domácím prostředí a respondentů žijících v domě pro seniory. Toto rozlišení je důležité, protože na jeho základě stojí hlavní výzkumná otázka. 32