MIKROEKONOMIE PRODUKČNÍ FUNKCE A IZOKVANTOVÁ METODA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
DLOUHODOBÁ PRODUKČNÍ FUNKCE V dlouhém období jsou všechny vstupy variabilní. Pro pochopitelnost a možnost použití grafického znázornění přijmeme zjednodušující předpoklad - při výrobě používáme pouze dva variabilní výrobní faktory: práci L a kapitál K. výsledný produkt je funkcí použitých výrobních faktorů: Q = f (F1, F2,. Fn) Respektive Q = f (L, K) Tato funkce vyjadřuje maximální objem produkce, jež je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané technologii.
DLOUHODOBÁ PRODUKČNÍ FUNKCE Pro grafické znázornění nelze použít jednoduchou veličinu produkt. Při existenci dvou nezávisle proměnných L a K by grafické znázornění muselo být trojrozměrné. Použijeme stejnou metodu, jako v případě optima spotřebitele za předpokladu neměřitelnosti užitku. Stejně jako indiferenční křivku, zkonstruujeme izokvanty a izokosty. Vždy se jedná o myšlené čáry spojující body o stejné úrovni užitku (indif. křivka), úrovni výdajů (izokosta), či výši produkce (izokvanta).
IZOKVANTA Izokvanta představuje kombinace práce a kapitálu, jejichž pomocí je dosaženo stejného objemu produkce. Vlastnosti izokvant jsou podobné vlastnostem indiferenčních křivek: klesající, konvexní směrem k počátku, nekříží se, v každém bodě mapy izokvant je nějaká izokvanta, čím je izokvanta vzdálenější od počátku, tím vyšší objem produkce představuje. Na osách však nejsou statky X a Y, ale výrobní faktory L a K.
IZOKVANTA Kapitál a práci můžeme do určité míry vzájemně nahrazovat. Sklon izokvanty je dán poměrem MP L / MP K. Se změnou množství výrobních faktorů dochází ke změnám jejich mezních produktů a tím i ke změně sklonu izokvanty. Tento poměr nazýváme mezní míra technické substituce MRTS. MAPA IZOKVANT K L
IZOKOSTA Izokosta je velmi podobná linii rozpočtu principem i grafickým vyjádřením. Místo linie stejných výdajů spotřebitele se jedná o linii stejných celkových nákladů. Body na izokostě znázorňují maximálně dostupné kombinace výrobních faktorů L a K vzhledem k nákladovému omezení. IZOKOSTA K Sklon izokosty je dán poměrem jejich cen výrobních faktorů: P L / P K L
OPTIMUM FIRMY V DLOUHÉM OBDOBÍ Optimum se tedy opět nachází v bodě E. K A Důvod je stejný jako u optima spotřebitele. Body A, B a C jsou na nižší izokvantě výroba by tedy nebyla efektivní (při stejné úrovni nákladů je možné vyrobit více). E B D C Bod D je pak nedosažitelný z hlediska nákladového omezení. L
OPTIMUM FIRMY V DLOUHÉM OBDOBÍ Opět hledáme poslední dostupnou izokvantu z hlediska finančního limitu vyjádřeného izokostou. Pouze V tomto bodě má izokvanta a příslušná izokosta stejný sklon (poměr cen výrobních faktorů je roven MRTS), což lze vyjádřit následovně:
NÁKLADY V DLOUHÉM OBDOBÍ Křivku celkových nákladů v dlouhém období odvodíme z mapy izokvant. V levé části následujícího obrázku jsou zakreslena tři různá optima firmy pro tři různé úrovně celkových nákladů. ceny výrobních faktorů se nemění (izokosty jsou rovnoběžné), ale roste úroveň celkových nákladů, takže je možné obou výrobních faktorů najmout více. Tři optima představují různé úrovně celkových nákladů na různé objemy produkce. Jedná se o alternativní vyjádření stejného vztahu, jaký představuje křivka TC
NÁKLADY V DLOUHÉM OBDOBÍ K Kč TC E 3 C K 3 K 2 K 1 E 1 E 2 C 3 C 2 C 1 A B L 1 L 2 L 3 L Q 1 Q 2 Q 3 Q
VÝNOSY Z ROZSAHU Křivka celkových nákladů má v dlouhém období v podstatě stejný tvar jako v krátkém, vychází ale z počátku (neexistují FC). Tvar křivky TC je v dlouhém období ovlivněn výnosy z rozsahu = míra, jakou se zvyšuje výstup, jestliže se stejnou měrou zvyšují všechny vstupy. Mohou nastat tyto tři alternativy: Výnosy z rozsahu jsou konstantní. Křivka TC má tvar rostoucí přímky. Výnosy z rozsahu jsou rostoucí. Náklady rostou pomaleji, než množství vstupů, křivka TC je konkávní. Výnosy z rozsahu jsou klesající. Náklady rostou rychleji, než množství vstupů, křivka TC je konvexní.
EXPLICITNÍ A IMPLICITNÍ NÁKLADY Před následující analýzou příjmů a hospodářského výsledku firmy je nutné zmínit ještě dvě kategorie nákladů: Z účetního hlediska souvisí náklady se skutečně vynaloženými prostředky na výrobní faktory - například o mzdy, nákupy materiálu a podobně, a záznamy o nich nalezneme v účetnictví ekonomického subjektu. Tento typ nákladů nazýváme explicitní náklady. Ekonomické pojetí nákladů je širší než účetní. Kromě explicitních nákladů je zde pozornost věnována také nákladům implicitním. Implicitní náklady firma reálně neplatí a nejsou zaneseny v jejím účetnictví. Pojetí implicitních nákladů je založené na principu nákladů příležitosti. Implicitní náklady představují výnosy z alternativního využití výrobních faktorů, o které ekonomický subjekt přichází tím, že omezené zdroje užívá právě určitým a ne jiným způsobem.
POUŽITÁ LITERATURA HOŘEJŠÍ, Bronislava. Mikroekonomie: základní kurs. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 574 s. ISBN 978-80-7261-218-5. KUČERA, Lukáš a Ludmila OPEKAROVÁ. Mikroekonomie: studijní opora pro kombinované studium : bakalářský studijní program. 2., upr. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická, 2012, 574 s. ISBN 978-80- 7468-026-7. MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie. 11. vyd. Slaný: Melandrium, 2010, 275 s. ISBN 978-80-86175-70-6. PAVELKA, Tomáš, 2010. Mikroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 290 s. ISBN 978-80-86730-52-3. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3.
DĚKUJI ZA POZORNOST