Civilní exekuce a daňová exekuce (srovnání)

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta David Černoch Civilní exekuce a daňová exekuce (srovnání) Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D. Katedra: Občanského práva. Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 12. 3. 2015

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 12. 3. 2015. David Černoch

Poděkování Děkuji tímto doc. JUDr. Aleně Mackové, Ph.D. za její rady a připomínky k vypracování této práce.

Obsah 1 Úvod... 3 1. Historický vývoj civilní exekuce a daňové exekuce... 4 2. Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci... 7 2.1. Obecně o subjektech v exekučním řízení... 7 2.2. Subjekty v civilní exekuci... 7 2.3. Subjekty v daňové exekuci... 10 2.4. Shrnutí... 13 3. Soud v civilní a daňové exekuci... 15 3.1. Obecně k soudu v civilní a daňové exekuci... 15 3.2. Soud v civilní exekuci... 15 3.3. Soud v daňové exekuci... 18 3.4. Shrnutí... 21 4. Insolvenční řízení a exekuce... 23 4.1. Obecně ke vztahu insolvenčního a exekučního řízení... 23 4.2. Insolvenční řízení a civilní exekuce... 25 4.3. Insolvenční řízení a daňová exekuce... 26 4.4. Shrnutí... 28 5. Efektivita civilní exekuce a daňové exekuce... 29 5.1. Obecně k efektivitě exekuce... 29 5.2. Zjišťování majetku... 29 5.2.1. Obecně ke zjišťování majetku... 29 5.2.2. Zjišťování majetku u civilní exekuce... 30 5.2.3. Zjišťování majetku u daňové exekuce... 32 5.2.4. Shrnutí... 34 5.3. Způsoby provedení exekuce... 35 5.3.1. Obecně ke způsobům provedení exekuce... 35 5.3.2. Srážky ze mzdy v civilní a daňové exekuci... 35 5.3.3. Přikázání pohledávky v civilní a daňové exekuci... 37 5.3.4. Exekuce prodejem movité věci a nemovité věci v civilní a daňové exekuci... 40 5.3.5. Exekuce správou nemovité věci a postižením závodu... 49 5.3.6. Exekuce pozastavením řidičského oprávnění... 51 5.3.7. Exekuce zřízením zástavního práva... 52 6. Náklady exekučního řízení... 53 6.1. Obecně k nákladům exekučního řízení... 53 1

6.2. Náklady řízení civilní exekuce... 53 6.3. Náklady řízení daňové exekuce... 55 6.4. Shrnutí... 56 7. Závěr srovnání civilní exekuce a daňové exekuce... 57 Seznam zkratek... 62 Seznam použité literatury a pramenů... 63 Právní předpisy... 63 Knižní publikace... 64 Časopisecké články... 65 Elektronické zdroje... 65 Judikatura... 66 Důvodové zprávy... 67 Příloha... I Statistiky civilní exekuce... I Statistika efektivity Exekutorského úřadu Praha 4... I Statistiky daňové exekuce (DE) Finanční správa ČR... II Statistiky daňové exekuce Celní správa ČR... III Vymáhání soudními exekutory... V Shrnutí... VII Summary... VIII Klíčová slova (keywords):... IX 2

1 Úvod Potřeba vymoci vykonatelné rozhodnutí orgánu aplikující právo je vlastní každému právnímu řádu, české nevyjímaje. Toto vymáhání je v České republice svěřeno zákonem upraveným orgánům, užívajících státního donucení a řídících se procesními postupy uvedenými v zákoně. Právě těmito procesními postupy se budu v této práci zabývat. Jsem si vědom terminologie civilního procesu, kdy pojem exekuce, je v širším smyslu používán i pro soudní výkon rozhodnutí, a v užším smyslu pro druh řízení upraveném exekučním řádem, zákonem č. 120/2001 Sb., kterým pojem exekuce do civilního procesu 1 znovu zavedl zákonodárce v roce 2001. Chtěl bych proto uvést, že v této práci budu pro zjednodušení a přehlednost a rovněž pro důsledné odlišování pojmu exekuce a výkon rozhodnutí zákonodárcem při srovnání se zákonným pojmem daňová exekuce, obsaženým v daňovém řádu, užívat pojmu civilní exekuce pouze pro řízení dle exekučního řádu. Pojmu daňová exekuce budu užívat pro řízení dle pátého dílu hlavy V. daňového řádu. V této práci se budu zabývat pouze exekucemi na peněžitá plnění, neboť daňová exekuce, se kterou civilní exekuci srovnávám, vůbec úpravu exekuce na nepeněžité plnění neobsahuje a správní orgány při exekuci na nepeněžité plnění postupují dle správního řádu. Cílem práce je zjistit, zda je efektivnější civilní nebo daňová exekuce, a s vědomím tohoto cíle budu tyto druhy řízení srovnávat, přičemž bych chtěl přinést i zamyšlení de lege ferenda. Potřeba tohoto srovnání vyplývá z rozdílného pojetí těchto dvou exekučních řízení, včetně postavení oprávněného a povinného a postavení soudu, kdy jejich srovnáním můžeme poukázat na přednosti i nedostatky obou úprav. Práce je zpracována k právnímu stavu ke dni 12. 3. 2015. 1 Pojem exekuce obsahoval i zákon o správě daní a poplatků účinný od 1. 1. 1993. 3

1. Historický vývoj civilní exekuce a daňové exekuce Historie právní úpravy exekuce soukromoprávních titulů a daňové exekuce je odlišná, zejména co do struktury pramenů práva. Zatímco exekuce titulů vzešlých z civilního řízení byla již od roku 1896 upravena obsáhlým zákonem 2 majícím přes 400 paragrafů, prvním zákonem upravujícím komplexně daňovou exekuci byl až daňový řád účinný od 1. 1. 2011. Již zmíněný exekuční řád z roku 1896 platil až do roku 1950, kdy ho nahradil nový občanský soudní řád, který vyšel pod číslem 142/1950 Sb. a stále zachovával původní terminologii. Naproti tomu občanský soudní řád 99/1963 Sb., zavedl terminologii novou. Exekuční řízení je nadále nazýváno řízením vykonávacím a exekuce je nazývána výkonem rozhodnutí. Jak uvádí J. Macur: Civilní soudní řád z roku 1963 byl kodifikován v určitém stadiu vývoje totalitní společnosti, která kladla jednostranný důraz na jednoduchost, stručnost a lidovost právní úpravy, jež měla být lehce přístupná chápání nejširších vrstev. Hrubé podceňování teoretických, systematických a sociologických aspektů právní regulace, která vyžaduje odborný, přísně vědecký a náročný přístup k legislativní činnosti, vedlo ve svých důsledcích k neúplné a nepřesné kodifikaci, která nepokrývá dostačujícím způsobem složité situace, jež při uskutečňování procesního práva, zejména pak práva exekučního, vznikají. 3. Významným milníkem v úpravě civilní exekuce bylo přijetí exekučního řádu v roce 2001 4. Tím byla zavedena dvojkolejnost, ve vztahu k některým titulům dokonce trojkolejnost, vymáhání exekučních titulů. Exekuční řád svěřil provádění exekucí nově ustanovenému právnickému povolání soudním exekutorům, s cílem zvýšit efektivnost exekucí a zlepšit možnost oprávněného získat přiznané plnění. Úprava daňového práva procesního, jejíž součástí je daňová exekuce, byla naproti tomu značně roztříštěná 5, a až do přijetí zákona o správě daní a poplatků v roce 1992 byla dokonce právní úprava řešena pouze podzákonnými právními předpisy, jako byla vyhláška ministerstva financí č. 16/1962 Sb., která nahradila dřívější rovněž 2 3 4 5 Zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (řád exekuční). MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 19. Zákon č. 120/2001 Sb. ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, účinný od 1. 5. 2001. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 255. 4

podzákonné prameny práva. Jiné než daňové dluhy, byly vymáhány dle předpisů upravujících správní řízení, dle ustanovení o správní exekuci na peněžitá plnění. Tyto předpisy byly rovněž dlouhou dobu podzákonné povahy, a to až do přijetí správního řádu č. 71/1967 Sb. Po roce 1989 bylo úpravu daňové exekuce podzákonným právním předpisem nutno nahradit úpravou v zákoně, a to i s ohledem na přijetí Listiny základních práv a svobod, zejména jejího článku 4. Tímto zákonem byl již zmíněný zákon o správě daní a poplatků, který ovšem obsahoval o daňové exekuci pouze dva paragrafy a počítal s přiměřeným použitím občanského soudního řádu. Zákon o správě daní a poplatků byl dle nového správního řádu, publikovaného pod číslem 500/2004 Sb., aplikovatelný rovněž při správní exekuci na peněžitá plnění. Přijetí nového daňového řádu v roce 2009 přineslo právní úpravu zohledňující specifika daňové exekuce. Daňový řád č. 280/2009 Sb., je komplexní kodifikací daňového procesu a je aplikován na exekuce všech peněžitých plnění prováděných správními orgány, ustanovení správního řádu se dle 262 DŘ nepoužijí a to včetně základních zásad. Daňový řád upravuje také institut dělené správy. Exekuční řád byl od svého přijetí třicet šest krát novelizován 6, přičemž stále zachovával již uvedenou dvojkolejnost. Ta měla být odstraněna novelou z roku 2013, leč k odstranění dvojkolejnosti nedošlo, a jak uvádí J. Jirsa: Při projednání návrhu Poslaneckou sněmovnou pak bylo doplněno i ustanovení, že soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí, nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle správního nebo daňového řádu. Konečná podoba komentovaného ustanovení směle mohla sloužit jako odstrašující učebnicový příklad legislativního (zejména poslaneckého) kutilství, neboť významně narušovala systematiku dosavadní úpravy výkonu rozhodnutí, podle níž 251 271 upravovala výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ustanovení 274, 275 podmínky, za jakých lze uvedené normy použít na výkon i jiných exekučních titulů 7. Byla tedy odstraněna pouze ona trojkolejnost ve vztahu k titulům vykonávaným ve správní nebo daňové exekuci. Touto novelou došlo k situaci, kdy k 1.1.2013 musela být rozvržena probíhající řízení před soudy v rámci výkonu rozhodnutí na tituly, které od 1.1.2013 soudy nevykonávají, na soudní exekutory v obvodu soudu. To je upraveno v přechodných ustanoveních zákona 396/2012 Sb., v čl. II části první. Zákonodárce zde 6 7 K 1. 1. 2015. JIRSA, Jaromír, HAVLÍČEK, Karel. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář: podle stavu k 1. 4. 2014. Vyd. 1. Praha: Havlíček Brain Team, 2014, 23. 5

upravil povinnost soudu vyrozumět oprávněného, že došlo k předání, již ne ale povinnost soudního exekutora doručit oprávněnému, že došlo k předání. Soudní exekutor o tomto pouze informuje na své úřední desce a na internetových stránkách Exekutorské komory, a informace je také zveřejněna na úřední desce soudu. Patrně vhodnější úpravou by bylo, kdyby soud měl zákonem danou povinnost informovat o předání bezprostředně poté, co tak učinil. Okamžik předání je podstatný, a je nutné, aby ho správce daně věděl co nejdříve, neboť od něj se odvíjí počátek dvou měsíční lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce bez uvedení důvodu. V tomto případě pak nemá soudní exekutor a účastníci nárok na náhradu nákladů exekuce. Současná právní úprava zachovává dvojkolejnost výkonu rozhodnutí dle OSŘ a exekuce dle exekučního řádu. Exekuční tituly vykonávané v daňové exekuci, mohou být exekvovány rovněž soudním exekutorem, soudem by byl návrh na výkon takového rozhodnutí dle 251 odst. 2 OSŘ odmítnut. V současné době je tedy hlavním pramenem exekučního práva pro civilní exekuce exekuční řád, ten přitom stanoví v 52 odst. 1 subsidiární použití občanského soudního řádu, a to jak části šesté, tak částech předcházejících 8. Hlavním pramenem daňové exekuce je daňový řád, v 177 vyjadřující rovněž subsidiaritu občanského soudního řádu, přičemž výslovně stanovuje, že pravomoci správce daně upravuje daňový řád. A ačkoliv daňový řád ve své dikci neobsahuje výraz přiměřeně, jak uvádí J. Baxa 9, ve skutečnosti jde o aplikaci přiměřenou, neboť ustanovení OSŘ není možno aplikovat a interpretovat vždy doslovně. Při zkoumání exekuce na peněžitá plnění, se tedy vždy musíme zabývat i úpravou v OSŘ. 8 9 KASÍKOVÁ, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 326. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1091. 6

2. Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci 2.1. Obecně o subjektech v exekučním řízení Subjektem řízení je subjekt, který právně ovlivňuje proces, k čemuž je vybaven procesními právy a procesními povinnostmi. 10 Obecně v každém vykonávacím řízení jsou těmito subjekty orgán provádějící exekuci, oprávněný a povinný 11. Účastníkem řízení je ten, komu vznikají procesní práva a povinnosti a o jehož právech a povinnostech se v řízení jedná. 12 2.2. Subjekty v civilní exekuci V civilní exekuci prováděné dle exekučního řádu jsou procesními subjekty soudní exekutor a exekuční soud, oprávněný a povinný (manžel povinného). 13 Účastníci řízení jsou stanoveni 36 EŘ a je jimi oprávněný a povinný, manžel povinného pokud jde o součást společného jmění manželů postiženou exekucí. Specifické postavení má mezi subjekty civilní exekuce soudní exekutor. Tato právnická profese byla do právního řádu České republiky zavedena zákonem č. 120/2001 Sb., přičemž dle důvodové zprávy k tomuto zákonu: Institut soudního exekutora, který je tímto zákonem nově zřizován, je založen na principu, že jakákoli činnost exekutora začíná tam, kde končí činnost soudu v nalézacím řízení. Činnost soudu tak končí vydáním pravomocného soudního rozhodnutí, v němž je autoritativně rozhodnuto o výši peněžité pohledávky, jejího příslušenství a její splatnosti nebo o obsahu a rozsahu nepeněžitého plnění. Je-li toto rozhodnutí vykonatelné a povinnému uplynula lhůta k dobrovolnému plnění povinnosti, je možné na návrh oprávněné osoby 10 11 12 13 WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014., s. 85. V dřívější terminologii užívané zákonem č. 79/1896 ř. z. i zákonem 142/1950 Sb. Bylo užíváno termínů vymáhající věřitel a dlužník. WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014. s. 128. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 506. 7

uskutečnit exekuci. 14 Soudním exekutorem je dle 19 EŘ občan České republiky, splňující podmínky svéprávnosti, bezúhonnosti, vysokoškolského vzdělání v oboru právo, vykonání exekutorské praxe a složení exekutorské zkoušky. Dále zákon vyžaduje složení slibu do rukou ministra spravedlnosti a uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Do exekutorského úřadu je jmenován ministrem spravedlnosti na návrh Exekutorské komory. Samotná činnost soudního exekutora spočívá jak ve vykonávání exekuční činnosti, tak i jiných činností stanovených zákonem 15. Exekuční činnost je legislativní zkratka 1 odst. 2 EŘ pro provedení nuceného výkonu exekučních titulů. Sama volba konkrétního soudního exekutora je zcela na výběru oprávněného a může jím být zvolen jakýkoliv soudní exekutor, a to i mimo obvod exekučního soudu 16. Soudní exekutor, kterého si takto oprávněný zvolí, podá mu návrh na zahájení exekuce a doloží exekuční titul, je soudem pověřen k vedení exekuce. Institut pověření soudního exekutora má formu opatření, což je novinka zavedená novelou exekučního řádu č. 396/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013, jejímž praktickým důsledkem pro účastníky řízení je, na rozdíl od formy usnesením, známé předchozí právní úpravě, nemožnost podání opravných prostředků. Obdobně je formou opatření pověřován i soudní komisař v rámci dědického řízení dle zákona o zvláštních řízeních soudních. 17 Osoba soudního exekutora je nejvýraznějším rozdílem z hlediska subjektů v civilní exekuci dle exekučního řádu, při porovnání s výkonem rozhodnutí dle OSŘ i exekucemi dle jiných procesních předpisů, kde tyto exekuce jsou prováděny orgány státu. Soudního exekutora ovšem za státní orgán považovat nelze, jedná se toliko o fyzickou osobu, které stát svěřil určitý výsek státní moci, který pod státním dohledem vykonává a jehož úkony se dle 28 věty druhé EŘ považují za úkony exekučního soudu. Jak potvrdila judikatura Nejvyššího soudu, exekuční činnost pak představuje výkon státní moci 18. Tímto dvojím postavením se zabýval i Ústavní soud, kdy dospěl k závěru, že soudní exekutor je aktivně legitimován podat ústavní stížnost ohledně nákladů exekuce, neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o jeho nárocích, tj. odměně 14 15 16 17 18 Sněmovní tisk 725/0 - poslanecký návrh poslanců Pavla Němce, Pavla Svobody, Cyrila Svobody, Zdeňka Koudelky, Evy Dundáčkové a dalších na vydání zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně a doplnění dalších zákonů Výčet je uveden v hlavě V. EŘ. KASÍKOVÁ, Martina. Exekuční řád: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 117. Viz 100 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5127/2007. 8

za provedení exekuce a náhradě hotových výdajů. 19 Toto pojetí je ale problematické a jak poukazuje K. Svoboda, působí teoretické i praktické obtíže. 20 Tak ve zmíněném nálezu i připojené odlišné stanovisko E. Wagnerové uvádí, že soudní exekutor při výkonu funkcí jinak vykonávaných státem (mocí soudní v řízení vykonávacím) by neměl požívat ochrany základními právy jako fyzická osoba a je vázán čl. 2 odst. 2 LZPS a zde vyjádřenou zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. E. Wagnerová dále upozorňuje na možné nebezpečí deficitu ochrany základních práv soukromých osob a zhoršení jejich postavení, tím že je přenášen výkon státní moci na soukromé osoby a současně jsou těmto osobám poskytována základní práva, tedy taková práva, kterými stát, pokud tuto státní moc vykonává, sám nedisponuje. Domnívám se, že jak při aplikaci, tak při normotvorbě by se mělo postupovat vždy tak, aby v důsledku svěření části pravomocí soukromému soudnímu exekutorovi nedocházelo k horšímu postavení soukromých osob (zejména účastníků řízení), než by měli, pokud by danou pravomoc vykonával stát sám. Dalším ze subjektů civilní exekuce je oprávněný. Tím je ten, kdo podá návrh na zahájení exekuce. Oprávněný je účastníkem řízení a je to právě on, kdo vybírá soudního exekutora a iniciuje zahájení řízení, neboť v den, kdy jeho návrh dojde soudnímu exekutorovi, je řízení zahájeno. Podání tohoto návrhu je jediným procesním úkonem, který exekuční řád po oprávněném požaduje, a v průběhu exekuce již oprávněný žádné procesní úkony činit nemusí. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí dle OSŘ oprávněný nenavrhuje způsob provedení exekuce, to je zcela na zvážení soudního exekutora. Oprávněný může být vyzván soudním exekutorem ke složení zálohy na náklady exekuce dle 90 EŘ. Tato záloha je institutem sloužícím k zajištění prostředků pro následné vedení exekuce 21, kdy lhůtu k úhradě a výši zálohy určuje exekutor. Nesložení zálohy vede k zastavení exekuce dle 55 odst. 6 EŘ, vyjma případů, kdy jsou splněny podmínky pro osvobození oprávněného od soudního poplatku a je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě. Tento institut nelze použít tehdy, je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že exekuce nebude úspěšně ukončena vymožením. 22 19 20 21 22 Viz nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 630/03. SVOBODA, Karel. Nové instituty českého civilního procesu. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 143. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3870/2011. Viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 298/11-1. 9

Vedle oprávněného je účastníkem řízení povinný, tedy osoba jako povinný označena v návrhu na zahájení exekuce. V průběhu celého exekučního řízení je nutno dodržovat princip ochrany povinného a nezasahovat do jeho práv nadměrně a nepřiměřeně 23, i s vědomím toho, že samo exekuční řízení je prostředek ultima ratio při řešení konfliktu mezi stranami. 24 Jelikož hlavním účelem 25 exekučního řízení je vymoci dluh povinného, ke kterému je povinen dle vykonatelného exekučního titulu, zakotvuje zákon institut generálního inhibitoria 26, který zakazuje povinnému dispozice se svým majetkem. Generální inhibitorium je povinný povinen strpět (avšak může složit dle 44a odst. 2 EŘ u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, čímž odvrátí jeho účinky, ostatně stejně jako celé exekuční řízení, jehož je účastníkem. To ale neznamená, že povinný nemá procesní práva, která může uplatňovat a že nemá prostředky obrany. Zákon naopak obsahuje řadu institutů, které povinný může využít a odvrátit tak nepříznivé důsledky té skutečnosti že je účastníkem exekučního řízení. Tak exekuční řád v 46 odst. 6 umožňuje povinnému splnit ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy s vyčíslením vymáhaného nároku a zálohy na snížené náklady exekuce svůj dluh a snížit tak náklady exekuce na polovinu. Před uplynutím lhůty dle 46 odst. 6 EŘ pak nelze exekuci provést. Významné je právo povinného podat návrh na zastavení exekuce. Důvody pro zastavení uvádí 268 OSŘ demonstrativním výčtem, neboť dle jeho písmena h) může být i jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 27 2.3. Subjekty v daňové exekuci Vymezení subjektů v daňové exekuci je v porovnání s exekucí civilní značně odlišné. Je zde klíčové postavení správce daně, kterým je orgán veřejné moci, ve kterém splývá oprávněný s orgánem exekuci provádějícím, disponujícím rovněž pravomocemi, které má v civilní exekuci exekuční soud. Toto silné postavení správce daně klade 23 24 25 26 27 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 478. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 11. Jak uvádí J. Macur, účelem exekučního řízení je i generální prevence. Viz 44a EŘ. Například z důvodu vady exekučního titulu. 10

požadavek takové právní úpravy, kde bude zvlášť pečlivě dbáno na zachování práv povinného. Daňový řád definici účastníků řízení neobsahuje, z jeho systematiky potom vyplývá, že účastníkem řízení je dlužník. 28 Manžel dlužníka má dle 185 odst. 1 DŘ stejné postavení jako dlužník, je-li daňová exekuce prováděna na majetek ve společném jmění manželů nebo na majetek manžela dlužníka. 29 Správce daně je vymezen v 10 DŘ, a je jím správní orgán nebo jiný státní orgán, v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Může jím být orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. 30 V praxi jsou nejčastěji orgány vykonávající daňovou exekuci orgány Finanční správy a Celní správy. 31 Pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu při daňové exekuci, upravuje výlučně daňový řád, neboť subsidiární použití OSŘ je v tomto případě vyloučeno. Vyvstává ovšem otázka, zda některé pravomoci upravené v OSŘ a daňovým řádem výslovně neuvedené, lze přesto použít. K takovému pojetí se kloní například komentář k daňovému řádu od J. Baxy, 32 pokud se jedná o pravomoci pomocného charakteru, nepředstavující realizaci vlastní státní donucovací moci. Jako taková ustanovení uvádí 288 OSŘ a 291 OSŘ, týkající se srážek ze mzdy. Domnívám se, že správce daně by rovněž měl před použitím takovéto pravomoci posoudit soulad jejího použití se základními zásadami správy daní uvedenými v 5-9 DŘ. V procesním právu je rovněž obecně přípustná analogie 33 překlenující mezery v právu. Zde ovšem vzhledem k výslovné dikci daňového řádu ohledně použití pravomocí správce daně, se o mezeru v právu nejedná a použití analogie je vyloučeno. Na postavení správce daně jako oprávněného se použijí obdobně ustanovení OSŘ upravující postavení oprávněného. Použití výrazu obdobně v 177 odst. 2 DŘ znamená, že ustanovení upravující postavení oprávněného se aplikují v plném rozsahu. 34 Dlužník je při daňové exekuci ten, kdo je správcem daně jako dlužník označen v 28 29 30 31 32 33 34 Daňový řád neužívá termínu povinný. K postihnutí majetku manžela dlužníka viz 262a OSŘ. Viz 10 odst. 2 DŘ. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 257. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1183. WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. První část Řízení nalézací. Praha: Linde, 2014, s. 50. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 494/2007. 11

exekučním příkazu. Daňový řád neupravuje generální inhibitorium, jako je tomu v exekučním řádu. Jelikož je řízení zahájeno vydáním exekučního příkazu, ve kterém je stanoven způsob provedení exekuce, nastávají tím i účinky speciálního inhibitoria dle konkrétního ustanovení DŘ vztahujícího se k způsobu provedení exekuce v exekučním příkazu. Dlužník tedy může disponovat tím svým majetkem, na který se nevztahuje speciální inhibitorium, volně. Je otázkou, zda taková úprava nemůže vést k problémům s exekucí na majetek, původním exekučním příkazem nepostiženým, kdy dlužník v mezičase po neúspěchu původní exekuce, svůj zbylý majetek zcizí. Zákonodárce mohl nezakotvením institutu generálního inhibitoria sledovat například to, že již malá peněžní pokuta vymáhaná správcem daně, by nepřiměřeně ovlivnila možnosti dlužníka disponovat se svým majetkem. 35 Dle mého názoru by bylo možné zakotvit takovou úpravu, kdy by se generální inhibitorium uplatnilo až od určité výše pohledávky. Přestože oprávněný v daňové exekuci nevystupuje a daňový řád s ním nepočítá, komentář J. Baxy uvádí jako teoretickou možnost, že by mohl. 36 Opírá se o znění správního řádu v 105 odst. 1 písm. b a 106 odst. 1., který počítá s možností oprávněného z exekučního titulu (i na peněžité plnění) podat žádost o exekuci u obecného správce daně, který by postupoval dle úpravy v daňovém řádu. Jak ale J. Baxa uvádí dále 37, neexistuje žádný exekuční správní orgán, který by měl takovou pravomoc a mohl takto postupovat. Za současné právní úpravy tedy nelze zahájit daňovou exekuci na návrh. Domnívám se, že taková úprava ani není potřebná, neboť každý oprávněný může podat návrh na zahájení exekuce soudním exekutorem. Jiným případem je institut věcné dělené správy, kdy vymáhání provádí jiný orgán než ten, který exekuční titul vydal. Orgán, který vydal exekuční titul, zde nevystupuje jako oprávněný podávající návrh na zahájení řízení, ale pouze dochází k přesunu kompetence mezi orgány veřejné moci. Podobným případem je tzv. náhradní působnost obecných správců daně 38 dle 106 odst. 2 SŘ, kdy na žádost obecního úřad provede exekuci obecný správce daně. Stejně jako u dělené správy, se ani zde nejedná o návrh obecního úřadu na zahájení exekučního řízení a obecní úřad se podáním této žádosti nestává oprávněným při daňové exekuci. 35 36 37 38 Důvodová zpráva neuvádí žádné důvody. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1088. BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1089. VEDRAL Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 907. 12

2.4. Shrnutí Největším rozdílem v subjektech civilní a daňové exekuce je absence oprávněného v daňové exekuci. To může vést k urychlení daňového exekučního řízení v jeho počátku, kdy toto řízení je zahajováno bez návrhu z moci úřední vrchnostenským aktem správce daně exekučním příkazem a nedochází k podání návrhu oprávněným a pověřování soudem, což v civilní exekuci znamená uběhnutí určitého času do doby, než začne být skutečně prováděna exekuce. Co se týká povinného, je procesní postavení obdobné. V civilní i daňové exekuci má povinný možnost podat návrh na zastavení exekuce. Daňový řád nerozlišuje mezi exekucí absolutně nepřípustnou a relativně nepřípustnou, vždy je možnost exekuci zastavit buď na návrh příjemce exekučního příkazu, nebo z moci úřední. 39 Důvody zastavení exekuce jsou v obou úpravách obdobné 40, přičemž pro civilní exekuci platí jak důvody v exekučním řádu, tak se použijí obecná ustanovení OSŘ o zastavení výkonu rozhodnutí a zvláštní důvody zastavení u jednotlivých způsobů provedení výkonu rozhodnutí. Rozdílem je ale nemožnost zastavení daňové exekuce v případě, kdy povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny, kdy u civilní exekuce je tato úprava v 290 odst. 1 OSŘ. Daňový řád tento důvod pro zastavení exekuce neobsahuje s účinností od 1. 1. 2014. Dle důvodové zprávy k novele č. 458/2011 Sb., byla tato právní úprava zbytečně administrativně náročná a fakticky přispívá k maření cíle správy daní, tj. zajištění úhrady nedoplatku, neboť zastavením exekuce dojde ke ztrátě pořadí pohledávky správce daně. Kdy dle OSŘ se uplatní pouze na základě návrhu povinného nebo na základě návrhu plátce mzdy, který jediný může nezávisle posoudit, zda došlo k naplnění podmínky pro zastavení exekuce. A pro daňové řízení se nejeví tato úprava soukromoprávního 39 40 BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1132. Daňový řád zná jako důvody zastavení exekuce v 181 odst. 2: pokud pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky, odpadl důvod, pro který byla daňová exekuce nařízena, povolí posečkání úhrady nedoplatku, bylo pravomocně rozhodnuto, že postihuje majetek, k němuž náleží právo nepřipouštějící exekuci, nebo věci nepodléhající exekuci, zaniklo právo vymáhat nedoplatek, předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů, by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, bylo nařízeno více daňových exekucí a k úhradě vymáhaného nedoplatku postačí pouze některá z nich, neboje tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat. 13

charakteru jako vhodná. 41 Rovněž v obou procesních úpravách je řešena možnost odložení exekuce, k čemuž může dát povinný návrh. Daňový řád nepřipouští proti rozhodnutí o odložení, o pokračování v odložené a o zastavení daňové exekuce opravné prostředky, tím ale dle judikatury není myšleno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce, kde je možné podat odvolání. 42 Zastavení exekuce je v současnosti jediným opravným prostředkem při vedení civilní exekuce. 43 V daňové exekuci lze podat i námitku dle 159 DŘ, která není opravným prostředkem, ale prostředkem na ochranu osob zúčastněných na správě daní 44, kdy vyhovění námitce vede k zastavení exekuce 45. Důležité je rovněž jiné postavení soudu, který disponuje v civilní exekuci (na rozdíl od daňové exekuce) výraznými pravomocemi. K tomu více v kapitole Soud v civilní a daňové exekuci. 41 42 43 44 45 Sněmovní tisk 473/0 - vládní návrh na vydání zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 Afs 99/2014-43. KORBEL F., PRUDÍKOVÁ D., Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. Právní rozhledy 1/2013, s 1. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 266. Správce daně vydá rozhodnutí o zastavení exekuce. 14

3. Soud v civilní a daňové exekuci 3.1. Obecně k soudu v civilní a daňové exekuci Role soudů je v civilní a v daňové exekuci odlišná. Zatímco v civilní exekuci je exekuční soud procesním subjektem a je v řízení již na jeho začátku, kdy pověřuje soudního exekutora vedením exekuce, v daňové exekuci plní soudy až na výjimky pouze roli soudního přezkumu v rámci správního soudnictví. 3.2. Soud v civilní exekuci Exekuční soud se podílí vedle exekutora na rozhodování v exekučním řízení. 46 Věcnou a místní příslušnost exekučního soudu upravuje 45 EŘ tak, že věcně příslušným je okresní soud a místně příslušným je soud, v jehož obvodu má povinný, jeli fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu 47, a je-li právnickou osobou, sídlo. Nemá-li je, tak místně příslušným je soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Dle judikatury nelze existenci takového majetku zjišťovat před nařízením exekuce a Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení 11 odst. 3 OSŘ určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti 48, například dle sídla soudního exekutora, soudu kde bylo řízení zahájeno, či místa vzniku pohledávky. Určení místní příslušnosti dle trvalého pobytu fyzické osoby předchází případným sporům o místní příslušnost, neboť trvalý pobyt je jednoznačně určitelný údaj z evidence obyvatel, který má každá fyzická osoba pouze jeden a zrychluje řízení, kdy není třeba zjišťovat skutečné bydliště povinného. Exekuční řád zde volí odlišnou úpravu místní příslušnosti než OSŘ, kde je u výkonu rozhodnutí místně příslušný obecný soud povinného, kterým je u fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště okresní soud, v jehož obvodu se 46 47 48 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 507. U cizinců místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012. 15

zdržuje 49. Místo trvalého pobytu a bydliště se nemusí vždy shodovat 50, a povinný nemusí na místě trvalého pobytu ani bydlet, ani se zdržovat. Exekučním soudem tak může být i soud velmi vzdálený místu, kde povinný (fyzická osoba) skutečně žije, což může způsobit komplikace například při případném nařízení jednání před tímto soudem. Nejvýznamnější činností exekučního soudu, ke které dochází při každém exekučním řízení, je pověření soudního exekutora na základě návrhu exekutora o pověření a nařízení exekuce dle 43a EŘ. 51 Exekuční soud rovněž rozhoduje, nikoliv však pravidelně při každém řízení, o vyloučení soudního exekutora pro podjatost, o spojení více řízení proti témuž povinnému ke společnému řízení, o tom, že exekuci bude vést jiný exekutor, kterého navrhne oprávněný, a exekutor, který exekuci dosud vedl, mu věc postoupí, o odkladu exekuce, o zastavení exekuce a o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Krajský soud, v jehož obvodu působí exekuční soud, rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí exekutora. Soud rozhoduje také o incidenčních sporech. Incidenčními spory jsou spory vyvolané exekučním řízením, které nelze v tomto řízení vyřešit 52 a jsou proto řešeny v řízení nalézacím. Tyto spory jsou zahajovány na základě zvláštních žalob. Jednou z nich je žaloba vylučovací (excindační), upravena v 267 OSŘ. Tu může podat třetí osoba, které svědčí právo k věci, nepřipouštějící exekuci a domáhá se v ní vyloučení této věci z exekuce. Typicky se jedná o vlastnické právo. 53 Exekuční řád stanovuje v 68 odst. 4 postup, podle kterého je možno podat žalobu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. Dle judikatury úspěch žaloby na vyloučení věci z exekuce není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem podle 68 EŘ 54, ale takový žalobce se pak pouze vystavuje nebezpečí, že postižená věc může být soudním exekutorem prodána, neboť soudní exekutor není v tomto směru omezován výslovným 49 50 51 52 53 54 U fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání určí se stejně jako u nepodnikatelů. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004. K právní povaze pověření viz kapitola Subjekty v civilní exekuci a daňové exekuci. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 485 SVOBODA, Karel. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, s. 917. Viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2014, 21 Cdo 1037/2013. 16

zákazem uvedeným v 68 odst. 4 poslední větě zákona č. 120/2001 Sb. 55 Tento závěr obecných soudů byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu. 56 Příslušným soudem je exekuční soud. Dalším druhem zvláštní žaloby je poddlužnická žaloba, uplatňující se v souvislosti s exekucí srážkami ze mzdy a přikázáním pohledávky, kterou se oprávněný, mající úkojné právo vůči poddlužníkovi 57, domáhá zaplacení částky, která měla být dlužníkem povinného oprávněnému zaplacena. 58 Exekuční řád u poddlužnické žaloby nemá vlastní úpravu a použijí se ustanovení OSŘ. Soudem příslušným k projednání je obecný soud žalovaného. Odporová žaloba se uplatní při střetu několika pohledávek, kdy je popírána pravost, výše, skupina nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu z výtěžku jedné exekuce. Jak uvádí A. Macková, petit takové žaloby směřuje k vyloučení pohledávky. 59 Příslušným soudem je exekuční soud. Soud řeší rovněž tzv. spory z lepšího práva. Jde o spory vznikající až po skončení exekuce, kdy se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení na osobě, která byla uspokojena z výtěžku exekuce namísto něj, přičemž žalobce tvrdí, že měl s ohledem na pravost, výši, skupinu či pořadí pohledávek lepší právo než žalovaný. 60 Takovým žalobcem může být, jak uvádí J. Macur, i povinný. 61 Tyto spory občanský soudní řád výslovně neupravuje. 62 Dle judikatury nevylučuje podání takové žaloby to, že žalobce nepodal žalobu vylučovací. 63 55 56 57 58 59 60 61 62 63 Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 418/2012. Viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2770/11-2. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 126. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 488. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s.. 488. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4531/2008. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 130. Zákon 79/1896 ř. z., exekuční řád, obsahoval 231 odst. 4, kde žalobu z lepšího práva upravoval : Oprávnění toho, jenž odpor podal, proti osobám, které na základě rozvrhového usnesení dosáhly uspokojení, své lepší právo žalobou ku platnosti přivésti, nezanikne ani tím, že zamešká se lhůta ke vznesení žaloby ustanovená, ani tím, že usnesení rozvrhového bylo vykonáno. Viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 11. 1. 1974, sbírkové číslo Rc 20/1974. 17

Mohou vzniknout i spory o doplnění exekučního titulu, kdy soud určí, že podmínka nebo vzájemná povinnost v exekučním titulu byla splněna nebo určí, že došlo k přechodu práva nebo přechodu povinnosti na jinou osobu. 64 Soudy řeší rovněž spory opoziční a impugnační, které například J. Macur označuje jako exekuční spory projednávané v řízení vykonávacím. 65 Tyto spory nejsou řešeny ve sporném řízení, což kritizuje například B. Dvořák 66. Exekuční řád ve svém 55 odst. 3 stanovuje, že nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Obsahem opozičního sporu je, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, což je zastavovací důvod dle 268 odst. 1 písm. g OSŘ. Impugnační spor se týká toho, že exekuce je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, upravuje jej 268 odst. 1 písm. h) OSŘ. 3.3. Soud v daňové exekuci Role soudu v souvislosti s daňovou exekucí spočívá především v soudním přezkumu rozhodnutí správce daně provádějícího daňovou exekuci, který je správním orgánem a jeho rozhodnutí tudíž podléhají přezkumu ve správním soudnictví dle 4 odst. 1 písm. a) SŘS. Soud v daňové exekuci na rozdíl od exekuce civilní, nemá žádnou úlohu v souvislosti s pověřováním k vedení exekuce a není zde procesním subjektem. Rovněž v průběhu exekuce rozhoduje zásadně pouze správce daně. Přezkum rozhodnutí správce daně ve správním soudnictví je významný především z hlediska ochrany dlužníka, jehož majetek je exekucí postižen, a který se tak může obrátit na nezávislý orgán odlišný od správce daně, který exekuci jak provádí, tak vystupuje jako oprávněný. Podmínky pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu upravuje soudní řád správní v 65. Takovou podmínkou je i vyčerpání řádných opravných prostředků, které připouští daňový řád, tedy odvolání a rozkladu. Dlužník tak může především podat správní žalobu proti exekučnímu příkazu. Jelikož daňový řád 64 65 66 MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 129. MACUR, Josef. Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998, s. 110. DVOŘÁK, Bohumil. K úpravě opozičních sporů. Jiné právo [online]. [cit. 2015-07-03]. Dostupné z WWW: http://jinepravo.blogspot.cz/2011/05/k-uprave-opozicnich-sporu-zrejme.html. 18

nepřipouští podání opravných prostředků proti exekučnímu příkazu, je otázkou, zda dlužník musí nejdříve podat námitky dle 159 DŘ, aby splnil podmínku vyčerpání řádných opravných prostředků stanovenou 68 písm. a) SŘS. Přestože teorií není námitka považována za řádný opravný prostředek 67, jedná se o možnost obrany dlužníka proti exekučnímu příkazu, kterou exekuční řád umožňuje a dle judikatury Nejvyššího správního soudu účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. 68 Námitka nepochybně je takovým prostředkem k ochraně práv dlužníka. 69 K tomu se vyjádřil i Krajský soud v Ústí nad Labem 70, dle kterého v případě rozhodnutí správce daně ve fázi placení daní, proti kterým nepřipouští zákon odvolání, je nutno námitky považovat za opravný prostředek, který je nutno vyčerpat, aby následná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle 65 a násl. s.ř.s. byla s přihlédnutím k ustanovení 68 písm. a) s.ř.s. přípustná. Rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce, respektive zamítnutí návrhu na takové vyloučení je dalším významným případem, kdy lze podat správní žalobu. O vyloučení majetku rozhoduje správce daně dle 179 DŘ na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo z moci úřední. Jedná se o obdobu vylučovací žaloby v civilní exekuci. Významným rozdílem oproti excindačnímu řízení u civilní exekuce je kromě toho, že není řešen soudem, právě to, že ho lze zahájit i z moci úřední, a jak uvádí důvodová zpráva k daňovému řádu, správce daně má přímo povinnost takové řízení zahájit, dozví-li se o existenci práva znemožňujícího provedení daňové exekuce. 71 Jedná se o nové řízení, odlišné od řízení exekučního, které se řídí obecnými ustanoveními daňového řádu. Proti rozhodnutí je přípustné odvolání, jehož podání je podmínkou přípustnosti správní žaloby. Žalobu řeší soudy ve správním soudnictví podle SŘS a nikoliv soudy civilní dle části V. OSŘ, neboť správce daně nerozhoduje o tom, kdo je vlastníkem věci, ale o exekučním veřejnoprávním poměru. Podání vylučovací žaloby dle OSŘ je vyloučeno. 67 68 69 70 71 BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 266. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65. K povaze námitky jako prostředku ochrany proti exekučnímu příkazu viz důvodová zpráva - tisk 184/0 vládní návrh na vydání zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem 8. prosince 2014, čj. 15 Af 40/2014-43. Sněmovní tisk 685/0 vládní návrh na vydání zákona daňový řád 19

Dalšími rozhodnutími, proti kterým může být podána správní žaloba, jsou rozhodnutí vydávaná v souvislosti s jednotlivými způsoby provedení exekuce, rozhodnutí o nákladech řízení nebo rozhodnutí, kterými se zastavuje exekuce nebo se zamítá návrh na zastavení exekuce. Obecně pak každé rozhodnutí, vydané správcem daně. Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí, kterými se upravuje průběh řízení, jako je rozhodnutí o pokračování odložené daňové exekuce. Rovněž jak uvádí J. Baxa žaloba proti rozhodnutí o odkladu provedení exekuce nebude přípustná žaloba ve správním soudnictví, neboť se jedná o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu 70 písm. b) SŘS. 72 Kromě správního soudu, rozhoduje o některých otázkách souvisejících s daňovou exekucí i civilní soud. Takovou možnost žaloby k civilnímu soudu upravuje daňový řád ve dvou případech. Prvním je možnost správce daně podat žalobu dle 186 odst. 3 DŘ. Jedná se o poddlužnickou žalobu, kterou správce daně v pozici oprávněného podává 73 u civilního soudu proti poddlužníkovi, kdy soud věc projedná v civilním řízení nalézacím. Jak upozorňuje J. Baxa, exekuční titul proti poddlužníkovi vzešlý z tohoto řízení, je nuceně vykonatelný pouze cestou výkonu rozhodnutí dle OSŘ nebo exekuce dle exekučního řádu, nikoliv daňovou exekucí. 74 Dále soud rozhoduje dle 232 DŘ o rozvrhu výtěžku dražby provedené v daňové exekuci, přihlásil-li se do dražby oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu 75 nebo věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zajišťovacím převodem práva váznoucím na předmětu dražby, a jeho přihláška nebyla odmítnuta. Soud rozhodne na návrh správce daně a dle 274 odst. 2 OSŘ pro potřeby rozvrhového řízení o výtěžku použije ustanovení 337 až 337h OSŘ. U civilního soudu rovněž může být podána žaloba z lepšího práva 76, zde ale daňový řád a ostatně ani OSŘ žádnou úpravu neobsahuje. Pro úplnost dodávám, že zcela jiným případem, kdy soud vystupuje v daňové exekuci, je pokud vymáhá peněžité plnění postupem dle daňového řádu. Soud je zde 72 73 74 75 76 BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1136. Způsobilost správce daně být účastníkem občanského soudního řízení a jeho procesní způsobilost vyplývá z 10 odst. 3 DŘ a 19 a 20 OSŘ BAXA, Josef. Daňový řád: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 1162. Zákon 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí Důvodová zpráva k sněmovnímu tisku 685/0, vládní návrh na vydání zákona daňový řád. 20

správcem daně ve smyslu 10 DŘ 77 a je tak orgánem provádějícím daňovou exekuci. Příkladem jsou pořádkové pokuty dle 53 OSŘ, podle jehož odst. 2 se pro jejich vymáhání uplatní postup stanovený daňovým řádem. Tehdy se jedná se o procesní dělenou správu. 3.4. Shrnutí Jestliže soudní ochrana účastníků řízení je v zásadě u civilní exekuce zajišťována civilními soudy a u daňové exekuce správními soudy, vystává otázka ohledně souladnosti judikatury těchto soudů. Ze statistik počtu nařizovaných exekucí vyplývá jasná převaha v počtu prováděných civilních exekucí oproti exekucím daňovým, z čehož plyne i bohatší judikatura civilních soudů týkající se exekucí. Domnívám se, že v zájmu principu právní jistoty účastníků řízení i maximy vnitřní nerozpornosti a konzistentnosti právního řádu, by i správní soudy (a správce daně) měly vycházet z judikatury soudů civilních, a to nejenom v případech, kdy je subsidiárně uplatňován OSŘ, ale i u institutů upravených výlučně daňovým řádem. Nelze totiž shodný institut, byť je upraven v odlišných procesních předpisech, vykládat pokaždé odlišně, zvlášť pokud to, zda bude exekuce prováděna soudním exekutorem nebo správcem daně, je na úvaze pouze správce dně, který má možnost dle 175 DŘ zvolit způsob vymáhání daně, neboť pro účastníka řízení by měla mít aplikace takového institutu, pokud zákon nestanovuje odlišnou úpravu, vždy stejné důsledky, bez ohledu jaký předpis exekuci upravuje. To samozřejmě neplatí, pokud úprava v daňovém řádu je odlišná. Postavení povinného je v civilní exekuci z hlediska soudní ochrany lepší, než v exekuci daňové. Je to dáno tím, že povinný neprochází před projednáním věci před soudem instančním postupem vně veřejné správy tak jako dle daňového řádu, dostane se tedy před soud dříve. Podobně třetí osoba podává vylučovací žalobu u civilní exekuce přímo soudu (předtím může podat návrh na vyškrtnutí věci soudnímu exekutorovi), kdežto u daňové exekuce musí podat návrh na vyloučení věci správci daně a posléze odvolání, než může uplatnit správní žalobu u soudu. Správní soud také nemůže rozhodnutí správce daně vydané při exekuci změnit, ale pouze zrušit, rozhodovat tedy 77 MATYÁŠOVÁ, Lenka, GROSSOVÁ, Marie Emilie. Daňový řád: s komentářem, důvodovou zprávou a judikaturou ve znění technické novely zák. č. 30/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, s 54. 21

bude znovu správce daně. Z výše uvedeného vyplývá, že při daňové exekuci dojde ke konečnému vyřešení otázky později, než je tomu u exekuce civilní. 22

4. Insolvenční řízení a exekuce 4.1. Obecně ke vztahu insolvenčního a exekučního řízení Insolvenční řízení je upraveno zákonem 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který je účinný od 1. 1. 2008 a pojímá insolvenční řízení jako samostatný druh civilního procesu. Nejedná se tedy o univerzální (generální) exekuci 78, ze které se ovšem, jak uvádí K. Eliáš 79, historicky vyvinul konkurs. Zásadními rozdíly mezi exekučním a insolvenčním řízením je, že insolvenční řízení nepředpokládá žádné předcházející zvláštní řízení a existenci exekučního titulu. 80 Předmětem insolvenčního řízení je dle 2 písm. a) InsZ dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Insolvenční řízení není určeno k běžnému vymáhání peněžitých pohledávek, není-li dlužník v úpadku. 81 Platí princip priority insolvenčního řešení. Klíčovým ustanovením ve vztahu exekuce a insolvenčního řízení je 109 odst. 1 písm. c) InsZ, zakotvující tzv. zákonné moratorium. To se uplatní již po zahájení insolvenčního řízení a spočívá v nemožnosti exekuci provést. Exekuci je ale možné zahájit, což má vliv na případné pořadí pohledávky po ukončení insolvence. Novela insolvenčního zákona od 1. 1. 2014 vyřešila dříve sporné otázky ohledně souběhu exekuce a insolvenčního řízení. Tak 109 odst. 2 InsZ stanovuje, že úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jak uvádí důvodová zpráva 82, zákonodárce zde reagoval na závěry judikatury 83 a negativně vymezil rozdíl mezi nařízením a prováděním exekuce. Důvodová zpráva dále jako 78 79 80 81 82 83 MACUR, Josef.: Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998 s. 10. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŽEK, J. A kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 190. MACUR, Josef.: Kurs občanského práva procesního Exekuční právo. 1. vydání. Praha. C.H.Beck. 1998 s. 11. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha. Linde. 2011, 6. aktualiz. dopl. vyd. Praha: Linde, 2011, s. 592. Důvodová zpráva sněmovní tisk 929/0 vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008. 23