Zázračná cesta muže, který porazil agresivní rakovinu Peter Vandenberg Od rozsudku smrti ke zvuku života V 8 hodin ráno nečekaně zazvonil telefon a v uchu jsem uslyšel praskavý rozrušený hlas lékaře. Byl to onkolog, kterého jsem včerejšího dne navštívil z důvodu bulky, která se objevila v očním důlku mého levého oka. Vaše diagnóza není podle očekávání, řekl. Je to Burkittův lymfom! Nebyl jsem si jistý, co to přesně znamená, ale bylo mi jasné, že to musí být vážné, když volá tak brzy ráno! Je to velice agresivní forma rakoviny, která se šíří a rychlým tempem produkuje další nádory. Právě jsem o vás mluvil s přednostou nemocnice Shands Cancer v Gainesville na Floridě. Jděte na pohotovost a zaregistrujte se. Personál onkologie vás přijme. Na mou otázku, kdy tam mám jít, mi razantně odpověděl: Okamžitě! Hned jak položíte sluchátko, musíte ihned vyrazit.
Vše začalo o několik týdnů dříve na mém misjním výjezdu. Povšiml jsem si mírného otoku ve svém levém oku. Zpočátku jsem si myslel, že je to ječné zrno a vůbec mě to neznepokojovalo. Neustále to rostlo, až si toho začali všímat členové našeho týmu. Když jsme se vrátili na Floridu, oko se mi z 80% uzavřelo, viděl jsem dvojmo, nebyl jsem schopen zaostřit a probleskávaly mi v něm světla a stíny. Okamžitě jsem se vydal do ordinace očního lékaře. Lékař zpočátku nebyl vůbec znepokojen. Oznámil mi, že se jedná o nezhoubný nádor, který se dá jednoduše chirurgicky odstranit. Rozřízl mi oční víčko, aby mohl vyjmout nádor. Předtím však pro pořádek provedl biopsii, která však odhalila rakovinu. Proto jsem byl převeden k onkologovi, který mi po první zběžné prohlídce řekl, že se jedná o typický orbitální lymfom, který dobře reaguje na ozařování. Objednal mě na ozařování a další sérii testů s tím, že mi sdělil, že se ještě bude muset seznámit s podrobnou analýzou předchozí provedené biopsie. Výsledkem byl jeho nečekaný naléhavý telefonát druhého dne časně zrána, který všechno změnil. Požádal jsem jednoho přítele, zda by mě odvezl do nemocnice Shands vzdálené dvě hodiny cesty autem. Zatímco jsem na něj čekal, něco jsem si o Burkitově lymfomu zjišťoval. Dozvěděl jsem se, že je to opravdu velmi vzácná a agresivní forma rakoviny s vysokou mírou úmrtnosti. Obvykle se rychle šíří po celém těle, postupuje do mozkomíšního moku a nakonec napadá kostní dřeň. Šance na přežití pro osoby starší šedesáti let je velmi nízká, v těch nejlepších případech lékaři dokázali pacientům přidat další čtyři roky života. Je mi 68 let, a okamžitě mi došlo, že byl nade mnou vynesen rozsudek smrti! To mnou i mou ženou otřáslo do morku kostí. Ihned jsme kontaktovali každého, na koho jsme si jen vzpoměli, aby se za mě modlil. Podnikli jsme také několik praktických kroků k finančnímu fungování naší rodiny v průběhu mojí léčby. Okamžitě po příjezdu do nemocnice Shands jsem byl přijat. Lékaři provedli mnoho intenzivních testů a prohlídek, poslali mě na rentgen i ultrazvuk a uskutečnili bezpočet krevních testů. Mezitím se špatná zpráva o mém zdravotním stavu rozšířila mezi mnoha mými kolegy ve službě, přátely a v rodině po celém světě. Vzhledem k veřejné
povaze naší práce to mělo za následek, že se v této zoufalé situaci stovky, možná tisice lidí, připojili k našim modlitbám. Když již byly známy výsledky mnoha testů, stále nebylo dostatek informací, aby lékaři dokázali stanovit přesnou diagnózu. Museli jsme čekat až do příštího pondělí, kdy se vše vyjasnilo. Mezitím jsem zůstal v nemocnici, protože povaha Burkittova lymfomu vyžaduje úplnou hospitalizaci. V pondělí se můj ošetřující lékař vrátil s tím, že analýza biopsie prokázala nade vší pochybnost, že se skutečně jedná o Burkittův lymfom. Musel jsem se podrobit nejextrémnějšímu možnému režimu chemoterapií, se kterou se muselo začít okamžitě. Také časy na zotavení mezi jednotlivými dávkami chemoterapií musely být co nejkratší. Lékař mi dále oznámil, že léčbu bude doprovázet mnoho vedlejších účinků, a že se budu cítit velice špatně. Díky zkušenostem mých přátel a rodiny s chemoterapiemi, jsem měl určitou představu, co mě přibližně čeká. Moje další návštěvy internetu mi jen potvrdily, že negativní vedlejší účinky mohou nést extrémní následky dlouhotrvající nebo i fatální. V této fázi se mě moje dcera zeptala, jak se cítí člověk, který obdržel diagnózu agresivní rakoviny se špatnou prognózou. Upřímně jsem se zamyslel a pak jsem jí z hloubky srdce odpověděl: Byl to pro nás s maminkou veliký šok otřáslo to námi až do hloubky našeho bytí, protože v naší společnosti je slovo rakovina synonymem nemoci a smrti. Přesto všechno mám ve svém nitru nevysvětlitelnou, hlubokou a uklidňující důvěru, která není závislá na tom, jestli zůstanu naživu. Mé zvídavé mysli to nedává smysl, ale vím, že je to práce Ducha Svatého, protože přirozeně bych to nedokázal. Chemoterapie začaly sedmi silnými chemikáliemi, z nichž některé jsou smrtící. První infuze probíhala za neustálého dohledu nad mými životními funkcemi, z počátku probíhala po malých dávkách, které se každých třicet minut zvyšovaly podle toho, jak jsem je byl schopen snášet. Na toto drama jsem se dopředu připravil tím, že jsem rychle usnul a vše zaspal! Po třech hodinách mě probudili a bylo mi řečeno, že mám první dávku za sebou! Všechno se seběhlo tak rychle, že lékárna neměla na skladě dostatek chemikálií pro další dvouhodinovou chemoterapii. Já jsem se přitom necítil nijak zvláštně jako by se nic nedělo. To mi naznačovalo, že se stane něco dobrého. Moje milovaná Evangeline mi řekla, že se modlila za to, aby můj případ byl atypický... a už začátek léčby to skutečně naznačoval.
S postupem týdne nepřetržité chemoterapie začalo vycházet najevo, že jsem na tom velmi dobře. Dosud jsem neměl žádné nežádoucí vedlejší účinky. Dokonce jsem odmítl léky proti nevolnosti, protože jsem je nepotřeboval. Nejúžasnější na tom všem ale bylo, že nádor v mém levém oku, dostatečně velký na to, aby se dotýkal mých brýlí a zcela zavřel mé oko, se začal dramaticky zmenšovat a během tří dnů úplně zmizel. Chemoterapie rozhodně fungovaly skvěle. Jedna sestra prohlásila, že je to opravdu neobvyklé. Po prvním 100hodinovém cyklu chemoterapie, jsem se stále cítil velice dobře. Personál nemocnice mě v dobré víře upozornil, že se po propuštění domů jistě nebudu cítit dobře. Pravý opak byl ale pravdou a já jsem hned týden nato absolvoval tři dny služby na Škole evangelizace v Orlandu. Druhý cyklus chemoterapií probíhal rovněž velmi dobře. Přes veškerá varování, že tentokrát mi už ale opravdu bude špatně jsem nepociťoval žádné vedlejší účinky. Během mé první chemoterapie mi do hlavy vyvrtali díru a umístili mi do ní zásobník Ommaya, jímž mi lékaři mohli aplikovat chemické látky přímo do spinální a cerebrální tekutiny (společné adresy Burtittova lymfomu). V té době mi také odebraly vzorek mozkomíšního moku a k velkému úžasu zjistili, že je negativní na rakovinové buňky! Přesně za to jsme se společně s mnohými modlili. Všude kolem mne se rozhostily úsměvy. Opět jsme viděli Pánovu ruku v akci. Sestra, které během první chemoterapie prohlásila mou situaci za neobvyklou, ji po dalším pozorování vyhodnotila jako úžasnou! Opět jsem se vrátil domů na dvoutýdenní rekonvalescenci. Tolikrát předvídané propuknutí hrozné nemoci se však stále nedostavovalo. Když jsem se vracel do nemocnice na třetí řadu chemoterapií, bylo mi řečeno, že mi nejprve udělají testy, aby zjistili, jaký je současný stav rakoviny. Rozhodli jsme se, že pokud budu bez rakoviny, uspořádáme Děkovnou párty pro Ježíše!!. Když jsem přišel na onkologické oddělení, zažil jsem něco opravdu dojemného. Mnoho zdravotních sester a sanitářů mě v nemocnici vítalo s úsměvy a třásli mi rukou. Zavtipkoval jsem, že se všichni jejich pacienti musí do nemocnice těšit, když jsou tak vřele přijímáni. Zašeptali: Obvykle se tak neděje, protože ostatní bývají v depresi nebo rozzlobení a zahořklí z toho, že tu musí být... Ale vy jste jiný!
Odpověděl jsem jim, že to nejsem já, ale Ježíš, který ve mne přebývá. To ON činí ten rozdíl. Zmínil jsem se již o tom, že od druhé řady chemoterapií dále jsem měl tolik energie, že mi personál na pokoj umístil rotoped a během každého cyklu jsem vyšlapal 56 kilometrový kopec? Stále bez jakýchkoliv vedlejších účinků! Sestra opět aktualizovala výsledek svého pozorování na neuvěřitelné! Bylo do očí bijící, že v mém těle se odehrává něco mimořádného. Byl jsem nažhavený představit všem Ježíše, který odpovídá na modlitby, i když jsem sám nedokázal vysvětlit, jak přesně to funguje. Čím déle jsem pokračoval bez vedlejších účinků, tím více všichni kolem mne rozpoznávali Boží jednání. V sobotu ráno, když jsem se chystal opustit nemocnici po třetí sérii pětidenní chemoterapie, jsem se cítil dokonce lépe, než po obou předešlých. Rozhodl jsem se, že již mohu jet domů sám. Jeden lékař se doslechl o mém úmyslu a nevěřícně kroutil hlavou. Řekl mi, že ještě nikdy v průběhu své lékařské praxe nezažil pacienta, který by právě absolvoval pětidenní chemoterapii a hned nato sám řídil auto, byť jen za roh domu, nemluvě o dvou hodinách cesty. Usmál jsem se a odpověděl jsem mu, že to je jistě Ježíšova práce! Zprávy o všem dění byly rozeslány mnoha lidem, kteří se za mě modlili: Jen tak dál, vaše modlitby fungují! Nebyl to pokus o vytvoření seznace, ale věcná zpráva o tom, čeho jsme byli každodenními svědky. Mezi třetím a čtvrtým cyklem chemoterapií, mi byl proveden snímek PET, který mohl odhalit případné rozšíření rakoviny a pomoci rozhodnout o další léčbě. Krátce nato mi zavolal asistent lékaře, aby mě informoval o výsledcích snímku. Mám pro vás velmi dobrou zprávu. Velmi, velmi dobrou zprávu. I radiolog mi řekl, že snímek vypadá naprosto výtečně. Onemocnění není ještě zcela vymýceno, ale uzdravení už je velice blízko! Potom mi popřál vše dobré pro mou nadcházející misijní cestu do Afriky. Nemohu si pomoci, ale musím vám připomenout, že předchozí telefonát, který jsem měl od lékaře ohledně mé nemoci, proběhl o pouhých devět týdnů dříve a rovnal se rozsudku smrti.
Až do tohoto okamžiku by se dal celý průběh nemoci nejlépe popsat slovy sestry, která opět zaktualizovala své pozorování: Vy jste chodící zázrak. Všechna sláva patří Ježíši! Odjel jsem do Blantyre v Malawi a po boku Daniela Kolendy jsem kázal jako obvykle, v nezkráceném rozsahu, na Konferenci ohně. Na jejím konci jsem se cítil šťastný, vděčný a privilegovaný jen ne unavený! Původně jsem měl tento týden strávit na chemoterapii, pomyslel jsem si. Není to úžasné? Ano, Ježíš rozhodně dělal svou práci! Po mém návratu, jsem opět odjel do nemocnice Shands v Gainesville na čtvrté kolo chemoterapií. Lékařka Imet s předními lékaři nejprve znovu prozkoumali nedávné snímky PET. Jak jsem předpokládal, snímky potvrdily, že po rakovině není v mém těle ani stopa. Bylo mi řečeno, že ačkoliv výsledek snímku PET byl na lymfatickou rakovinu negativní, přesto obvykle probíhá jeden cyklus chemoterapií navíc. Lékařka jménem Yetthe mi řekla, že zatím nebyl v historii zaznamenán pacient léčící se s Burkittovým lymfomem, kterému by bylo provedeno méně než šest cyklů chemoterapií. Když se poradila s kolegy a znovu prozkoumala veškerá data, doporučila provést tuto řadu chemoterapií a poté ještě jednu na dokončení léčby. Mělo jich tedy být dohromady celkem pět. Nic takového se v celé historii léčby Burkittova lymfomu dosud nikdy nestalo. Stal se skutečný zázrak! Na konci čtvrté řady chemoterapie, poté co lékaři znovu zkontrolovali veškeré krevní testy, opět konstatovali, že jsou perfektní. Požádali mě, abych se nechal vyfotit dole v nemocnici u obrovského Zvonu úplného uzdravení a fotografii sdílel na internetu. Otázal jsem se jich, zda je správné, abych to udělal ještě předtím, než bude provedena závěrečná chemoterapie. Odpověděli mi, že vzhledem k negativním výsledkům veškerých snímků bude poslední řada chemoterapie již jen preventivní. Všichni kolem se umívali, protože obvykle nemají tak skvělé zprávy pro pacienty nad 60 let. Netřeba dodávat, že naše srdce byla plná radosti a díků našemu Spasiteli za to, jak zasáhl v můj prospěch. Spolu s Evangeline jsme poté sešli dolů a společně nechali rozeznít zvuk života na Zvonu úplného uzdravení. Byl to nesmírně emotivní moment. Popadl jsem dřevěnou hůl a udeřil jsem
do zvonu vší silou, až nám z toho málem praskly ušní bubínky! S širokým úsměvem na tváři jsem překřičel hluk slovy: Toto je zvuk života! Brzy poté jsem odjel na naši evangelizační kampaň CfaN do ghanské Temy. Jistě si dokážete představit, jak jsem se na ni z celého srdce těšil! Ihned po návratu na Floridu jsem jel naposledy do nemocnice Shands v Gainesville. Setkal jsem se s lékařkou, která vedla tým lékařů zabývajících se mým případem. Znovu prozkoumala veškeré záznamy ohledně mého onemocnění a prohlásila: Váš případ překonal veškerá naše lékařská očekávání! Průběh léčby byl naprosto mimořádný. Na počátku mi byl přidělen sociální pracovník, jehož úkolem bylo povzbudit mého ducha a pomáhat mi. Když lékařka odcházela, naklonil se k ní a pronesl: Měl jsem za úkol mu pomáhat, ale ve skutečnosti pomohl on mě! Veliké poděkování za tento výsledek patří úžasné práci lékařského týmu v nemocnici Shands a především zázračnému Božímu zásahu. Děkuji Pánu za to, že můj případ učinil atypickým. Během posledních několika dní poslední chemoterapie přišlo do mého pokoje mnoho členů lékařského personálu, aby mě pozdravili a uznali, že můj případ je úžasný a zázračný. Závažnost nemoci, které jsem čelil, mi došla až po rozhovoru s jednou ze sester. Řekla mi, že pracuje na onkologickém oddělení už dva roky, a že já jsem byl již pátým případem Burkittova lymfomu, který zažila... já jsem byl ale prvním, kdo byl z nemocnice propuštěn. A nejen to! Byl jsem propuštěn předčasně! Ostatní případy trvaly pět měsíců se šesti řadami chemoterapií, po kterých se pacienti vraceli na další několikaměsíční chemoterapii o dalších šesti cyklech. Dodala, že jeden pacient se již vracet nebude.
Nastupuje do hospicu. Odpověděl jsem jí: Opravdu se stal zázrak, že? Se slzami v očích přikývla a objala mě. V tom, co se odehrálo, je vidět otisk Božích prstů! Je to jeho práce a já jsem její užaslý a vděčný příjemce. Od rozsudku smrti ke zvuku života, z Boží milosti. Peter Vandenberg Krátce po zazvonění na Zvon úplného uzdravení : Peter si šel užít svůj nejoblíbenější koníček a proletěl se na rogale. Postfach 60 05 74 60335 Frankfurt am Main Německo Tel +49 (69) 4 78 78 0 Fax +49 (69) 4 78 78 1020 info@cfan.eu www.cfan.eu Česká verze květen 2016