Motivace policistů k práci u zásahových jednotek Policie ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu Motivace policistů k práci u zásahových jednotek Policie ČR Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D. Vypracoval: Radek Motl 3. roč. SEBS Brno, 2008

Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, PhD. za podnětné připomínky při vedení mé bakalářské práce, dále paní PhDr. Mgr. Radaně Doležálkové, bývalé dlouholeté psycholožce Zásahové jednotky Správy Severočeského kraje za rady týkající se problematiky výběrového řízení k zásahovým jednotkám. V neposlední řadě mé poděkování patří ing. Vlastimilu Prokopovi za pomoc při statistickém zpracování zkoumaných datových souborů a všem respondentům, kteří se tohoto průzkumu účastnili.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Ústí nad Labem dne 9. března 2008.. podpis

OBSAH Úvod..7 1. Literární rešerše.11 1.1 Zásahové jednotky v rámci organizační struktury Policie ČR...11 1.1.1 Organizační členění zásahové jednotky...13 1.2 Výcvik.....14 1.2.1 Takticko speciální příprava (TSP)....15 1.2.2 Střelecká příprava (SP).....16 1.2.3 Práce ve výškách (PVV)... 17 1.2.4 Tělesná příprava (TP)...20 1.3 Specializace.21 1.3.1 Odstřelovač...21 1.3.2 Pyrotechnik potápěč...22 1.3.3 Vyjednavač...24 1.4 Výběrové řízení......26 1.5 Motivace..28 1.5.1 Charakteristika motivace...29 1.5.2 Motivační zaměřenost...29 1.5.3 Motivace a pracovní proces..30 2. Cíle práce.. 32 3. Metodika práce 33 3.1 Popis výběrového vzorku..33 3.2 Použité metody..34 3.2.1 Motivační dotazník....34

3.3 Organizace práce.35 4. Interpretace získaných dat.. 36 5. Závěr..44 Resumé Summary Seznam použité literatury Přílohy

Úvod S výstavbou speciálních policejních jednotek a zásahových sil k obraně proti terorismu a pachatelům zvlášť závažné organizované trestné činnosti se v Evropě přikročilo počátkem 70. let 20.století. Jednalo se o krok správným směrem, ale bohužel příliš pozdě. Události z let 1967-1968 z USA, kdy došlo k zadržování rukojmí a mnoha případům střelby ze zálohy, byly do té doby v Evropě považovány za projev mentality amerického Divokého západu. Až masakr Izraelských sportovců v roce 1972 na LOH v Mnichově ukázal, že normální policejní síly na uvedenou kriminalitu nestačí a je potřeba na situaci urychleně reagovat vytvořením speciálních policejních sil. U nás počaly speciální policejní jednotky vznikat v ČSSR v roce 1979. Tehdejší FMV ČSSR reagovalo na uvedenou problematiku zřízením tzv. OZU (Odboru zvláštního určení), který po celé tehdejší ČSSR prováděl výběr z řad příslušníků SNB. Pro přijetí byli upřednostňováni příslušníci s určitými specializacemi (potápěči, sportovní střelci, horolezci, pyrotechnici apod.). Již koncem roku 1980 byl tento útvar zařazen jako XIV. Správa FMV ČSSR. Při vytváření této jednotky se vstupovalo na panenskou půdu, kde ještě prakticky neexistovala dostatečná orientace v dané problematice. Při výcviku se vycházelo ze zkušeností speciálních průzkumných jednotek ČSLA a zkušeností jednotek již v Evropě vzniklých, zejména v tehdejší SRN a Rakousku. Mnoho poznatků o systému výcviku bylo také získáno od speciálních vojenských jednotek SSSR, Anglie, Francie a SRN, která měla již praktické zkušenosti z událostí roku 1972 na LOH v Mnichově a na tyto reagovala zřízením protiteroristické jednotky GSG 9. Po revoluci v roce 1989, kdy bylo příslušníků XIV. Správy FMV ČSSR zneužito proti demonstrujícím studentům v Praze na Národní třídě, došlo ihned počátkem roku 1990 ke změně některých úkolů tohoto útvaru a bylo stanoveno, kdo a za jakých podmínek může tento útvar povolat k zákrokům. Výcvik jednotky se počal ubírat stejným směrem jako u ostatních evropských jednotek. Otevřením se hranic tehdejší ČSSR ostatním státům Evropy a světa a rozsáhlou amnestií prezidenta republiky se do naší země dostalo i negativum. 7

Organizovaný zločin, násilí v podobě únosů a následného vydírání, vybírání výpalného, rozšířila se nezákonná výroba a distribuce drog, obchod s bílým masem, časté používání střelných zbraní k páchání trestné činnosti apod. Tehdy jediný útvar v boji proti organizovanému zločinu nestačil a ani nemohl adekvátně reagovat na obrovský nárůst této kriminality. Z těchto důvodů na přelomu let 1990 a 1991 začaly vznikat zásahové jednotky správ krajů, které byly zařazeny pod službu pořádkové policie. Jejich úkolem byl boj s organizovanou kriminalitou v rámci správ krajů. Výcvik těchto zásahových jednotek navázal na zkušenosti celorepublikového útvaru a začal se ubírat stejným směrem. Již v brzké době začaly tyto jednotky čerpat z vlastních bohatých zkušeností a zaměřovat výcvik směrem ke své specifické činnosti. V roce 1991 schválila Česká národní rada zákon č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky, do kterého byla v roce 1993 včleněna nově Hlava třetí a zásahové jednotky služby pořádkové policie a zásahová jednotka rychlého nasazení upravující zřizování a vysílání těchto jednotek do akcí. Podle 42b odst. 1 zák. č. 283/1991 Sb. o Polici České republiky jsou zásahové jednotky a zásahová jednotka rychlého nasazení využívány při služebních zákrocích proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení. Mimo těchto úkolů je možné dle 42b odst. 2 zásahové jednotky nasadit k ochraně nebo obnovení veřejného pořádku, jakož i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Dále dle 42b odst. 3 je možné zásahové jednotky nasadit i k záchranným akcím, zejména při vzniku živelních pohrom a katastrof, velkých dopravních nehod a průmyslových havárií ( 42a z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR). Na základě zákona o Policii ČR počaly být tyto jednotky vybavovány novými speciálními donucovacími prostředky ( 39a odst.2 z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR) a speciálními zbraněmi ( 39a odst.3 z.č. 283/1991 Sb. o Policii ČR). Jelikož většina speciálních zbraní a speciálních donucovacích prostředků je na velmi vysoké technické úrovni a jejich pořizovací cena neumožňuje vybavení 8

těmito prostředky všechny policisty Policie České republiky je nutné, aby všichni policisté, kteří tyto prostředky používají, prodělali speciální výcvik v jejich používání, manipulaci a ošetřování. Tyto skutečnosti si vynutily zavedení takticko-speciálního výcviku u těchto speciálních policejních jednotek, u ostatních útvarů policie je jejich používání podmíněno absolvováním školení na určitý druh speciální zbraně. Vzhledem k náročnosti služby u speciálních policejních jednotek nelze taktickou přípravu oddělovat od dalších výcviků jako je střelecká příprava, práce ve výškách a nad volnou hloubkou, psychologická příprava a tělesná příprava. Všechny tyto druhy výcviku se vzájemně prolínají a doplňují (obr. 1). Taktická příprava jako celek v sobě zahrnuje širokou škálu užších specifikací jako jsou doprovody všeho druhu, zásahy v budovách a s nimi související používání ochranných balistických štítů, průlomové pyrotechniky, likvidace nástražných výbušných systémů souvisejících se zásahem, zásahy proti vozidlům, a to jak speciálním (autobusy, nákladní automobily, pancéřová vozidla), tak i ostatním, zásahy v letadlech, vlacích a na lodích. Všechny tyto zásahy se od sebe liší v používání taktiky, různých druhů zbraní apod. Základy taktické přípravy se uplatňují nejen ve všech oblastech výcviku a ostrých zákrocích, ale i při plnění úkolů souvisejících například s živelními pohromami a průmyslovými haváriemi. Obr. 1: Zásahová jednotka v akci 9

Cílem této bakalářské práce je snaha o zodpovězení otázky, jaké motivační faktory vedou jedince k výběru takového zátěžového povolání jako je příslušník zásahové jednotky Policie České republiky. Teoretickou část by jsme chtěli zaměřit na popis umístění zásahových jednotek v organizační struktuře Policie ČR, nastínit organizaci samotné zásahové jednotky a vysvětlit náplň práce těchto speciálních policejních útvarů. V empirické části této práce budeme zjišťovat motivační faktory nováčků, kteří se přihlásili do výběrového řízení k zásahové jednotce a motivační faktory příslušníků již sloužících u jednotky, a to od 1 do 10let. Předpokládáme, že budou preferovány takové hodnoty, jako je pomoc lidem v krajních krizových situacích, práce v dobrém a soudržném kolektivu, možnost sportování a v neposlední řadě být profesionálem ve svém oboru. 10

1. Literární rešerše Policie České republiky disponuje 8 zásahovými jednotkami. Působnost zásahových jednotek odpovídá působnosti správ jednotlivých krajů (obr. 2). 1.1 Zásahové jednotky v rámci organizační struktury Policie ČR Ministerstvo vnitra ČR Policejní prezidium ČR Správa hlavního města Prahy ředitel správy zásahová jednotka Správa Severočeského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Západočeského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Jihočeského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Středočeského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Východočeského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Severomoravského kraje ředitel správy zásahová jednotka Správa Jihomoravského kraje ředitel správy zásahová jednotka Obr. 2: Schéma příslušnosti zásahových jednotek 11

Členění policejních správ odpovídá územně správnímu členění České republiky před 1.1. 2001 (obr. 3). Při krizových situacích, kdy zákrok překračuje personální možnosti jednotky (rukojmí v prostředku hromadné dopravy, zákrok proti mnohačlenné organizované skupině, živelné pohromy), zásahové jednotky spolupracují a provádí zákrok společnými silami pod velením jednotky v jejímž kraji k zákroku dochází. O nasazení zásahové jednotky žádají příslušníci Služby kriminální policie a vyšetřování jak s místní, tak s celorepublikovou působností a nebo velitelé krizových štábů (živelné pohromy apod.). Žádost schvaluje ředitel správy. Obr. 3: Schéma členění policejních správ krajů 12

1.1.1 Organizační členění zásahové jednotky velitel zásahové jednotky zástupce velitele ZJ instruktoři výcviku velitel zásahové skupiny velitel zásahové skupiny velitel zásahové skupiny operátor specialista odstřelovač operátor specialista odstřelovač operátor specialista odstřelovač operátor specialista pyrotechnik potápěč operátor specialista pyrotechnik potápěč operátor specialista pyrotechnik potápěč operátor specialista potápěč operátor specialista potápěč operátor specialista potápěč operátor specialista vyjednávač operátor specialista vyjednávač operátor specialista vyjednávač operátor operátor operátor operátor operátor operátor Obr. 4: Schéma členění zásahové jednotky 13

Počet členů v zásahových skupinách záleží na přidělených tabulkových místech od personálního oddělení Policejního prezidia ČR a na momentálním obsazení tabulkových míst u dané jednotky (obr. 4). Počet tabulkových míst se odvíjí od rozlohy kraje a přidělených úkolů jednotlivým zásahovým jednotkám. Počet zásahových skupin je stanoven podle cyklu služeb. Například k úkolům zásahové jednotky Jihomoravského a Jihočeského kraje ze zákona náleží i ochrana jaderných elektráren, proto je počet zásahových skupin a jednotlivých členů u nich početně navýšen a liší se od počtu příslušníků ostatních zásahových jednotek. 1.2 Výcvik Základní druhy výcviku služební přípravy Takticko-speciální příprava: jedná se vlastně o trénink, při kterém se simulují zákroky v budovách, násilné zastavení vozidel a následný zákrok proti pachateli, osvobození rukojmí (z budov, vozidel a jiných dopravních prostředků). Střelecká příprava: jedná se trénink jednotlivce nebo celé zásahové skupiny, při němž se nacvičují modelové situace, které mohou nastat při ostré akci. Jde zejména o manipulaci a střelbu ze všech střelných a speciálních zbraní, jimiž jednotka disponuje. Práce ve výškách : trénink násilných průniků do budov pomocí slaňovacích technik přes střechy, okna, balkóny a dále nácvik práce nad volnou hloubkou (využití vrtulníků Letecké služby Ministerstva vnitra a Armády ČR) Tělesná příprava : nácvik zatýkání pachatelů pomocí útočných úpolových technik (porazy, strhy), sebeobrana (hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany) a obecná fyzická příprava. Specializace Speciální pyrotechnická příprava + příprava potápěčů, příprava odstřelovačů a vyjednavačů. 14

Podpůrné přípravy Spojovací příprava, topografická příprava, zdravotní příprava, obsluha speciální techniky, psychologická příprava, základní pyrotechnická příprava, příprava řidičů. 1.2.1 Takticko speciální příprava (TSP) Takticko speciální příprava je páteřní činností u zásahových jednotek. Jedná se o tzv. suchý nácvik situací, které mohou nastat při ostrých zákrocích proti pachatelům trestné činnosti. Je nejdůležitější i z těch důvodů, že se do ní prolínají ostatní přípravy (střelecká, práce ve výškách, tělesná) a zároveň i všechny specializace. Taktická příprava je založena na neustálém výcviku, který zaručuje ideální splnění úkolu. Nekonečné vstupování do dveří bytu, taktický pohyb po schodišti, ovládání vozidel při násilném zastavení pachatele ve vozidle nebo při ochraně důležitých osob, kontrola nebezpečných míst a samotné jejich vyhledávání s cílem minimalizovat možnosti útočníků k odporu či útěku. Taktika na místě zákroku je jiná v obytné zóně, v lese, ve vozidle na střeše budovy apod. Vše je podřízeno splnění úkolu. Nekončený dril a trénink pak často vyústí v obrovskou dávku improvizace. Nejčastějšími a nejprocvičovanějšími situacemi při TSP jsou zákroky v budovách (panelové domy, rodinné domy, haly průmyslových podniků, spletité chodby a haly nemocnic aj.) a následné zatčení pachatele nebo osvobození rukojmí. Pro množství variant, které mohou nastat se jedná o jedny z nejtěžších a nejsložitějších nácviků. Základem výcviku TSP je teorie, kdy se nastíní některé modelové situace, které mohou nastat. Problém je rozebrán instruktorem s vysvětlením možností postupu. Poté přechází výcvik do konkrétnější podoby, kdy už policisté prakticky trénují v cvičných prostorech jednotky základní vstupy do místností a budov s upozorněním na většinu nebezpečí, které mohou policistu ohrozit. Je vysvětleno, že vstup do místnosti nebo budovy je důležitou částí při plánování úspěšné akce. Policistům je vštěpována jedna z hlavních taktických zásad, že nikdy nikam 15

nevstupuje policista speciálního zásahového týmu sám a že se vždy pracuje minimálně ve dvojici. Základní fáze praktického výcviku je prováděna bez munice. Příslušníci jednotky jsou oblečeni, vystrojeni a vyzbrojeni stejným způsobem jako při zásahu. Jde především o přivyknutí tomu, kde a jak má každý umístěnou výstroj a výzbroj, zda mu něco při pohybu nepřekáží, zda nějaká výstrojní nebo výzbrojní součástka nevydává zbytečný hluk a jestli je schopen bez problémů ovládat vše, co by mohl potřebovat při zásahu. Veškerá manipulace se zbraněmi je v režimu tzv. suchého nácviku tj. bez munice, terčů a značkařů. Operátoři provádí veškerý taktický pohyb jako při ostré akci a instruktor TSP vyhodnocuje provedení a následně vše konzultuje a opravuje s operátory. V další fázi se do výcviku zapojí tzv. značkaři, kteří plní roli pachatelů a připravují zasahujícímu týmu policistů různé situace, které musí tento tým adekvátně řešit. Policistům a jejich protějškům značkařům je poskytnuta značkovací munice a ochranné prostředky pro její používání. Cílem této části výcviku je odhalit nedostatky, jichž se policisté dopouštějí při výcviku taktického přibližování, postupu a krytí. Je využíváno vložných hlavní do samopalů Heckler & Koch typu MP 5 a pistolí Glock FX, které svými rozměry a hmotností plně odpovídají ostrým zbraním a tím co nejreálněji navozují situace při zákroku. Adaptéry u samopalů nijak nesnižují jejich funkci a tyto mohou být po výměně hlavně použity ke střelbě ostrým střelivem. Pistole Glock v úpravě FX je vyráběna pouze pro značkovací munici. V závěrečné fázi nahrazují terče značkaře a dochází k použití ostré munice. Jde o to si co nejvíce zvyknout na reálnou situaci, kdy může dojít ke střelbě, odstranit případné obavy (zejména u nováčků) z toho, že někdo provádí střelbu v jejich těsné blízkosti. Jde o velmi nebezpečnou fázi výcviku, kdy je třeba dodržovat veškeré taktické a bezpečnostní prvky výcviku. 1.2.2 Střelecká příprava (SP) Po takticko speciální přípravě je střelba řazena jako jeden z nejdůležitějších výcviků. Střelba z různých vzdáleností a úhlů, v různých polohách, z jedoucího 16

vozidla či na pohybující se cíl. Mířená střelba na konkrétní cíl zaměřená na přesnost zásahu. To vše je náplní střelecké přípravy. Nikdo nemůže jít do zákroku proti nebezpečnému pachateli se zbraní, kterou nedokáže jistě ovládat. Stává se tak nebezpečným sobě, kolegům, nezúčastněným osobám a v neposlední řadě i pachateli. Jak již bylo napsáno, důležitost sehrává pohyb se zbraní s důrazem, že kam se dívají oči, tam musí mířit zbraň. To je základní princip do té míry, že policista nemůže zasáhnout to, co nevidí a nemůže střílet na cíl, pokud je jeho zbraň namířena někam jinam. Dalším pravidlem je, že pokud policista vyjme svoji zbraň z pouzdra, měla by být namířena na pachatele nebo na oblast potencionálního nebezpečí. Při výcviku se zbraní je brán velký zřetel na bezpečnou manipulaci se zbraní. Člen týmu se při zásahu pohybuje s nabitou a odjištěnou zbraní mezi kolegy, pachatelem i nezúčastněnými osobami a chybu v podobě nechtěného nebo náhodného výstřelu si nesmí za žádných okolností dovolit. To vyžaduje velmi kvalitní vycvičenost a velkou profesionalitu operátorů tohoto týmu a proto jsou na ně při výcviku kladeny velké nároky. 1.2.3 Práce ve výškách (PVV) Jedná se o výcvik ve slaňování z pevných míst zvolených jako kotevní body či jeřábování, vytahování nebo přeprava v podvěsu za pomoci vrtulníku LS Policie ČR. Tento výcvik lze charakterizovat jako výcvik s lanem a na laně. Je veden tak, aby příslušníkům nedělalo problémy pohybovat se po střechách velkých budov stejně jako v uzavřeném prostoru výtahové šachty. Pohyb po skalách je samozřejmostí. Vázání uzlů je nedílnou součástí tohoto výcviku. Každý pohyb je donekončena opakován. Vědomosti nezbytné ke správnému splnění úkolu jsou v danou chvíli rozhodující. Policisté se učí jak správně používat již zmiňovanou výbavu, dále se obeznamují s konstrukcí lan používaných při činnosti ve výškách. Prvotní výcvik je veden na cvičné horolezecké nebo požární stěně, kterému předcházela teoretická příprava, kde se policisté učili používat slaňovací klíč, vázat vrcholové uzly, používat slaňovací brzdy, pohyb po střechách, zejména sedlových. Po zvládnutí základních praktických a teoretických znalostí se 17

přechází k výcviku na skutečných budovách. Zde je do výcviku zařazena speciální část, která obsahuje slanění do oken, balkonů v plné výstroji a výzbroji s následným taktickým průnikem do určeného prostoru. Na cvičebních budovách je prováděna střelba z lana nejprve za použití značkovacího střeliva, po zvládnutí této části výcviku je výcvik proveden s ostrým střelivem za zachování všech bezpečnostních směrnic pro výcvik (Linhart, 2000). Důvod zákroku určuje rychlost a způsob pohybu na laně. Jiná rychlost se vyžaduje při záchranné akci či při náhlé přepadové akci a jiná bude při pomalém slaňování za účelem pozorování a sledování pachatele v objektu. Protože většinou se jedná o zadržení pachatele, jsou předem vybraní příslušníci vysláni do míst, kde si pomocí lana zřídí své stanoviště. Zde poté vyčkávají až do rozkazu velitele akce k provedení úkolu. Samotný pohyb na laně se skládá z týmové spolupráce dvou a více příslušníků. Leckdy slaňují pomalu do míst, která jim skýtají záštitu před případným prozrazením. Poté následuje nekompromisní útok s cílem zadržet pachatele. Jindy zase musí urychleně slanit a svou činností tak podpořit jiný tým, který se ocitl v náhlé krizové situaci. Někdy svou činností stáhnou na sebe pozornost pachatele, který pak v důsledku zaujetí neslyší a snadno přehlédne útok z jiné strany. Většina pachatelů nečeká příchod nezvaných návštěvníků oknem, které se nachází v jedenáctém patře. Moment překvapení v těchto případech hraje velkou roli. Po zvládnutí těchto činností je výcvik soustředěn na práci s vrtulníkem. Policisté jsou seznámeni s druhy vrtulníků používaných v současné době Leteckou službou Policie ČR, a to od vrtulníku typu BO 105, dále Bell-412 HP až po EC-135 T2. U všech vrtulníků jsou policisté speciálních jednotek povinni znát kotevní místa pro uvazování lan s jejich jištěním do nezávislých bodů na vrtulníku. Dále jsou povinni znát případné zvládání krizových situací souvisejících s prací za pomoci vrtulníku (Směrnice MV ČR, 2001). Vrtulník neslouží jen jako dopravní prostředek na místo zásahu, ale i jako prostředek, který usnadní útok týmů, stejně jako jejich evakuaci. Výcvik začíná jednoduchým slaňováním na horolezeckém tenkém laně z jedné strany a na rovnou plochu. Pokračuje slaňováním po tlustém laně FAST ROPE. FAST 18

ROPE je lano pro rychlé slanění, kde policista slaňuje jen za pomoci rukou a nohou bez jakékoliv technické pomůcky. Jedná se o slaňování z malých výšek do 15-ti metrů, kde by využívání slaňovacího klíče zbytečně prodlužovalo výsadek z vrtulníku na určený objekt. Po zvládnutí všech nutných činností je výcvik určen na přesnost a spolupráci s vysazovačem, tedy osobou, která z vrtulníku a sluchátky na hlavě koordinuje činnost pilota a slaňujícího příslušníka jednotky. Jestliže je výcvik veden ideálně, pak není problém slanit na krov jakékoliv střechy, jedoucí automobil či plující loď. Výcvik se též soustředí na záchranářské práce. V rámci výcviku jsou policisté také školeni v záchranářské činnosti. Mezi základní dovednosti patří záchrana osoby v podvěsu pod vrtulníkem za použití vyprošťovacího vaku nebo vyzdvižení osoby v záchranném vaku za pomoci palubního jeřábu. Policista musí znát pravidla výběru přistávací plochy pro vrtulník spolu se signalizací při přistávání na vybranou plochu. Podle pokynu Ministerstva vnitra ČR (2000) je všechen tento výcvik je veden instruktorem, který má oprávnění vydané na základě vykonání zkoušky před odbornou komisí. Dále je výcvik směřován k evakuaci osob, které jsou vlivem přírodních živlů nuceny se uchýlit do míst, kam se není možné jinak dostat, pátrání po osobách pohřešovaných, kdy byly viděny jít do lesa, rokle či hor a pod vlivem nemoci mohly upadnout do bezvědomí nebo být v ohrožení života. V těchto případech je nasazen vrtulník s termovizí. Tento přístroj umožňuje na displeji obrazovky zobrazit tepelný zářič v jakékoliv podobě. V součinnosti s příslušníkem jednotky vrtulník letí a hledá pohřešovanou osobu. Po zjištění osoby je příslušník jednotky spuštěn k této osobě a spolu s ní pomocí jeřábku evakuován do vrtulníku, který zajistí v co nekratší době převoz do nemocničního zařízení. 19

1.2.4 Tělesná příprava (TP) Jde o výcvik sloužící k udržení či vzrůstu fyzické kondice a nácviku zneškodnění pachatele za pomoci hmatů, chvatů a kopů sebeobrany. Při služebním zákroku nese příslušník jednotky na svém těle výzbroj a výstroj mnohdy vážící i 30 kilogramů. Proto je velmi důležité se na toto dobře fyzicky připravit. Je nutné, aby operátor jednotky s takto těžkou výbavou vyběhl do 10. patra panelového domu a měl ještě dost fyzické síly k násilnému otevření dveří nebo překonání případného odporu pachatele při zatýkání. Proto v sobě tělesná příprava příslušníků jednotky skrývá obrovskou dřinu. Dálkové běhy se střídají se sprinty. Plavání na velké vzdálenosti nebo se zátěží je běžné. Hodiny strávené v posilovně nebo před boxovacím pytlem se poté zúročí při výcviku TSP, ale hlavně při nasazení v ostré akci. Výcvik sebeobrany se zaměřuje trošku jiným směrem, než by se očekávalo. Jde o to rychle, tvrdě a nekompromisně znehybnit pachatele, tak, aby nevznikla újma na zdraví zasahujícího policisty a pokud možno i pachatele. Po několika letech zkušeností z výcviku se upustilo od nácviku bojových umění jako je Box, Judo, Aikido nebo jeho vojenské verze Musada. Vyzbrojený a vystrojený policista se samopalem v ruce nemá šanci efektivně a účinně použít chvaty těchto známých bojových umění. Výcvik je tedy směřován spíše k použití základních úpolových technik jako je např. přetlačení, ale zejména využití strhů. Varianty různých strhů v kombinaci s pákami jsou nacvičovány v plné výstroji jako při zákroku, aby byl policista připraven na problémy například s vysokým těžištěm, kdy je většina výzbroje a výstroje připevněna na horní polovině těla. Box, Judo, Aikido jsou využívány spíše ke zvýšení fyzické přípravy, nácviků pádů, ale i jako relaxační cvičení. 20

1.3 Specializace 1.3.1 Odstřelovač Pod pojmem odstřelovač si každý představí muže (bohužel mnohdy chladnokrevného zabijáka) s puškou, která je osazena špičkovou optikou. Ten je pak na jakoukoli vzdálenost schopen zasáhnout cíl, ať už pohybující se či statický. Do jisté míry co se zásahů týká, je tato představa pravdivá. Rozdíl je však v pojetí této specializace. Obrovský rozdíl je pak mezi vojenským a policejním odstřelovačem. Vojenský odstřelovač je nasazován armádou ve vojenských konfliktech jako podpora pěchoty. Důraz je kladen na maximální přizpůsobení se cizímu a neznámému prostředí, ve kterém plní zadaný rozkaz. Působí též jako pozorovatel s cílem zjistit dostatek informací o nepříteli. Jeho hlavním posláním je však střelba na vzdálené (někdy 500-2000 metrů) klíčové cíle nepřítele. Ve válce, pokud nejde o nasazení proti konkrétnímu cíli, kterého je nutno jednou ranou eliminovat, je jedno, zda cíl smrtelně zasáhne či jen postřelí. Postřelení nepřítele je v jistých ohledech výhodnější, neboť tento zraněný na sebe váže spolubojovníky, kteří ve snaze mu pomoci nevědomky početně oslabují svou jednotku. Kvalitní tým pak ve spojení s dobrým odstřelovačem-pozorovatelem dokáže omezit pohyb nepřítele, jeho průzkumnou a hlídkovou činnost. Zejména dokáže výrazným způsobem narušit morálku nepřítele, ať už smrtelnými nebo zraňujícími zásahy. Policejní odstřelovač naproti tomu pracuje pod jednotným velením. To znamená, že na rozdíl od vojenského snipera je při zákroku přímo podřízen svému veliteli. Policisté používající ve službě speciální zbraň odstřelovací pušku, nejsou cvičení zabijáci, ani vrazi bezbranných lidí, jak je mnohdy prezentováno médii. Prioritou je, aby nasazení končilo nekrvavě, na rozdíl od vojenských odstřelovačů, jejichž hlavním úkolem je najít a zničit. Policejní odstřelovači jsou muži, kteří v mezích zákona dané země pomocí speciálních prostředků slouží lidem a chrání je (Maška 2002). 21

Policejní odstřelovač střílí, aby zachránil jiné. Slouží ke krytí postupující skupiny zásahového týmu k zájmovému objektu, kde se nachází pachatel, a informuje tým o situaci před zákrokem. V případě napadení týmu je nucen řešit vzniklou situaci přesnou střelbou. Dále je policejní odstřelovač vycvičen k osvobozujícímu výstřelu při zadržování rukojmí, kdy selhala veškerá vyjednávání a hrozí přímé usmrcení zadržovaných osob. Zde je na rozdíl od vojenského odstřelovače potřeba velmi precizního zásahu na pohybová centra pachatele, aby již nebyl schopen žádné rizikové reakce. Pro odstřelovače protiteroristických týmů a týmů na osvobozování rukojmích je důležité vědět, že střely mohou letět stovky metrů a po celou dráhu letu budou mít smrtelný účinek na nezúčastněné osoby. V zastavěné oblasti proto musí zkušený odstřelovač zkoumat i pozadí cíle, aby co nejvíce eliminoval i toto riziko. Výcvik policejních specialistů-odstřelovačů probíhá nejčastěji na takzvaných policejních vzdálenostech, což je 0-300 metrů. Simuluje se střelba v zastavěné oblasti, ale i volném terénu, střelba za různých klimatických podmínek skrze různé materiály (sklo, plech, dřevo apod.). Je nutné cvičit i střelbu ve stresové situaci, která se nejčastěji navozuje fyzickou zátěží. Pro tuto specializaci jsou vybíráni muži, kteří jsou velmi zkušenými příslušníky těchto jednotek, mají dlouholetou praxi a jsou dokonale obeznámeni s taktickými variantami týmové činnosti při bezpečnostních akcích. Velký důraz je kladen na požadovaný typ osobnosti. Z osobnostních charakteristik je důraz kladen na kvalitní integritu osobnosti s dobrou frustrační tolerancí zvládající rychlá rozhodnutí s minimem rizika, schopnost kolektivní spolupráce, podřízení se pravidlům a rozkazům a adekvátní motivační úrovní k vykonávání uvedené profese. 1.3.2 Pyrotechnik potápěč Jedná se o specializaci, která v sobě zahrnuje dvě zdánlivě naprosto odlišné činnosti, avšak v konečném důsledku tvoří kompaktní celek. 22

Náplní pyrotechnické činnosti je vyhledávání a zneškodňování nalezené munice, zneškodňování NVS (nástražně výbušný systém), expertizní činnost, využívání průlomové techniky speciálními jednotkami a speciální pyrotechnické práce. Vyhledávání a zneškodňování nalezené munice se v České republice datuje od konce druhé světové války, kdy byla nutnost asanovat ohromné prostory od nevybuchlé, nastražené, selhané a jiným způsobem poškozené munice různého charakteru. Tato činnost se za svou dobu nezměnila, avšak nálezů munice je podstatně méně. Běžně se nachází a následně ničí pistolové a puškové náboje, dělostřelecké miny a granáty, ruční granáty a letecké bomby. Zneškodňování NVS patří mezi vysoce rizikové činnosti, neboť jen pachatel ví, jak svou bombu sestrojil. Pyrotechnik na tento systém musí přijít a bezpečně vyřadit z činnosti. Vzhledem k tomu, že možností jak sestrojit a následně odpálit bombu je mnoho, tak každý pyrotechnik musí mít atestace na používání přístrojů stejně jako na činnost samotnou. Tyto atestace se každý rok musí obnovovat. Vždy musí minimalizovat nebezpečí pro okolí a proto zachování všech bezpečnostních pravidel je samozřejmostí. Expertizní činnost je relativně bezpečná. Zde se pracuje s gramovým množstvím vzorků trhavin za účelem zjištění všech technických informací o vybuchlém či zajištěném pyrotechnickém předmětu. Průlomové techniky jsou užívány speciálními jednotkami k vytvoření průchodu nebo průlezu do místa zásahu. Jedná se o okna, dveře, zdivo, strop apod. Nasazení průlomové techniky je vždy odvislé od místa, kde se pachatel zdržuje. Jiné průlomové techniky budou využity v rodinném domě a jiné například v domě panelovém. Speciální pyrotechnické práce jsou v kompetenci zásahových jednotek a zásahové jednotky rychlého nasazení. Činnost byla prakticky využita při katastrofálních povodních v srpnu roku 2002, kdy bylo nutno potopit nákladní čluny volně plující po řece Labi a ohrožující mosty a budovy v blízkém okolí řeky Labe. Stejně tak je tato činnost směrována k destrukci budov, mostů, cest, komínů, vytvoření náhradního řečiště, apod. V praxi neexistuje objekt, který by 23