VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Močové infekce u žen Bakalářská práce Autor: Barbora Soukupová Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2012
Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce: Barbora Soukupová Ošetřovatelství Všeobecná sestra Močové infekce u žen Zjistit, jak často ženy trpí močovou infekcí, jakou léčbu podstupují a jaká preventivní opatření dodržují. Vytvořit informační leták o prevenci zánětu močových cest. doc.phdr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí bakalářské práce doc.phdr. Lada Cetlová, Ph.D. vedoucí katedry Katedra zdravotnických studií
Anotace Bakalářská práce na téma Močové infekce u žen se v teoretické části zabývá popisem anatomie a fyziologie močového ústrojí ženy, druhy močových infekcí, etiologií, vyšetřovacími metodami, léčbou a prevencí močové infekce. V praktické části jsou do tabulek a grafů zaznamenány výsledky anonymních dotazníků o močové infekci. Klíčová slova: močová infekce, močový měchýř, močová trubice, moč, zánět Annotation The theses Urinary tract infections in woman with description of anatomy and physiology of the female urinary tract, types of urinary infections, etiology, examination methods, treatment and prevention of urinary infections. In practical part are written down results of questionnaires about urinary infections. Key words: urinary infection, bladder, urethra, urine, inflammation
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ladě Cetlové PhD. Děkuji za cenné rady, odborné vedení a připomínky poskytnuté při zpracovávání bakalářské práce. Rovněž patří můj dík rodině za podporu při studiu a tvorbu potřebného zázemí.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis
OBSAH 1 ÚVOD... 6 1.1 Cíl práce... 8 1.2 Pracovní hypotézy... 8 2 TEORETICKÁ ČÁST... 9 2.1 Anatomie a fyziologie močových cest ženy... 9 2.1.1 Ledvina- ren, nephros... 9 2.1.2 Močovod- ureter... 10 2.1.3 Močový měchýř- vesica urinaria... 11 2.1.4 Močová trubice ženská- urethra feminina... 11 2.2 Nekomplikované infekce dolních cest močových... 11 2.3 Močová infekce v těhotenství... 12 2.4 Etiologie... 12 2.5 Vyšetřovací metody-diagnostika... 13 2.5.1 Anamnéza... 14 2.5.2 Klinické příznaky... 14 2.5.3 Fyzikální vyšetření... 15 2.5.4 Vyšetření moče... 16 2.5.5 Vyšetření krve... 17 2.5.6 Zobrazovací metody... 18 2.6 Léčba... 18 2.6.1 Brusnice brusinka... 20 2.6.2 D-manosa... 20 2.6.3 Probiotika... 20 2.6.4 Imunoterapie... 21 2.7 Prevence... 21 3 PRAKTICKÁ ČÁST... 24 3.1 Metodika výzkumné práce... 24 3.2 Popis vzorku respondentů... 24 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí... 24 3.4 Výsledky výzkumu... 25 4 Diskuze... 47 5 Doporučení pro praxi... 50 6 ZÁVĚR... 50 Seznam použité literatury... 52 Příloha A... 54 Příloha B... 57
1 ÚVOD Infekce urogenitálního systému jsou druhou nejčastější lokalizací bakteriálních infekcí po chorobách respiračních, a proto je nutné věnovat tomuto tématu patřičnou pozornost. Nejčastější jsou infekce tzv. dolních močových cest- močové trubice a močového měchýře. Infekce močových cest se u žen objevuje prakticky již od narození s největší manifestací v reprodukčním věku. Větší výskyt se objevuje i u těhotných a u žen po menopauze. Ženy jsou k tomuto onemocnění náchylnější 4x častěji než muži kvůli kratší močové trubici a také kvůli nevhodně prováděné hygieně, která je u žen velice důležitá. Příznaky tohoto onemocnění jsou různorodé. Často dochází k tomu, že se na infekci močových cest přijde zcela náhodně při běžné preventivní prohlídce u praktického lékaře a to hlavně u starších žen. Takováto forma se nazývá asymptomatická. Ženy nepociťují žádné příznaky ani obtíže, a však při zjištění by měly podstoupit léčbu spojenou s tímto onemocněním, aby se zamezilo recidivě popřípadě přechodu do chronicity. Praktičtí lékaři, gynekologové nebo urologové se setkávají spíše se symptomatickým průběhem tohoto onemocnění, kde jsou příznaky pacientkami popisovány ve velké míře podobně. Infekce močových cest jsou většinou zapříčiněny bakteriemi, které se vzestupnou cestou dostanou z hráze a konečníku do močové trubice a následně do močového měchýře. Nejčastějším původcem je právě Escherichia coli, která se nachází v tlustém střevě. Z pravidla nedochází pouze k jedné atace infekce močových cest. Recidiva se odehrává v prvních třech měsících. Pokud ženy nevhodně léčí uroinfekci nebo léčbu vůbec nepodstupují, často dochází k déletrvajícímu průběhu nebo přechodu do chronicity. Chronická uroinfekce je mnohem náročnější na diagnostiku i léčbu a značně ovlivňuje kvalitu života nemocné ženy. Nezastupitelnou roli ve výskytu tohoto onemocnění má především časná a účinná prevence. Prevence zahrnuje jak různé přírodní produkty, tak imunoterapii, která se v současné době značně dostává do popředí. Bakalářskou práci na téma,,močové infekce u žen jsem zvolila z důvodu častého kontaktu s tímto onemocněním jak v nemocniční praxi, tak i v soukromém životě. Především jsem chtěla zjistit, co ženy dělají pro to, aby u nich opakovaně neprobíhaly uroinfekce a jak se v případě již vzniklé uroinfekce léčí. V této práci jsem se zaměřila na ženy všech věkových kategorií. 6
Cílem bakalářské práce je zjistit, jak často ženy trpí močovou infekcí, jakou léčbu podstupují a jaká preventivní opatření dodržují. Druhým cílem je vytvoření informačního letáku o prevenci zánětu močových cest. Bakalářská práce se skládá ze dvou hlavních částí, z nichž první je zaměřena na teoretickou část a druhou bude tvořit praktická část. V teoretické části se zabývám anatomií a fyziologií močových cest ženského močového systému a vymezením pojmu zánětu dolních močových cest. Dále se v teoretické části zabývám především nekomplikovanou cystitidou a uretritidou, jelikož toto onemocnění je častější, než komplikovaná cystitida a uretritida, která je spojena především s abnormalitami v anatomii a fyziologii močových cest. V další části jsem popisovala etiologii tohoto onemocnění, diagnostiku, léčbu a prevenci. Praktická část práce se zabývá výsledky, které byly vyhodnoceny z anonymních cílených dotazníků. Výsledky jednotlivých odpovědí jsem zaznamenala do tabulek a grafů. 7
1.1 Cíl práce Cíl 1: Zjistit, jak často ženy trpí močovou infekcí, jakou léčbu podstupují a jaká preventivní opatření dodržují. Cíl 2: Vytvořit informační leták o prevenci zánětu močových cest. 1.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1: Předpokládám, že více jak polovina žen uvede, že prodělalo infekci močových cest 1-2 krát. Hypotéza 2: Předpokládám, že více jak polovina žen uvede, že se u nich záněty močových cest opakují jedenkrát za rok. Hypotéza 3: Předpokládám, že příčinou vzniku zánětu močových cest je nevhodné oblékání žen. Hypotéza 4: Předpokládám, že více jak polovina žen vyjmenuje více jak 2 preventivní opatření u zánětu močových cest. Hypotéza 5: Předpokládám, že 1/3 žen je léčena antibiotiky. 8
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Anatomie a fyziologie močových cest ženy Anatomické uspořádání ženského močového systému se liší od mužského především tím, že močová trubice ženy je dlouhá zhruba 4 cm a mužská mezi 12-25 centimetry, tudíž jsou ženy více náchylné k močovým infekcím než muži. Močový systém je tvořen ledvinami, močovody, močovým měchýřem a močovou trubicí. 2.1.1 Ledvina- ren, nephros Ledviny jsou orgánem pro život nezbytným, jelikož jejich funkce se podílí na normální funkci organismu. Mezi hlavní úkoly ledvin patří filtrace krve. Denně dokážou přefiltrovat až 1700 litrů krve. Dalšími funkcemi jsou vylučování odpadních a škodlivých látek z organismu, udržování stálé osmolality, objemu tělesných tekutin, ph krve, acidobazické rovnováhy, koncentrace iontů v tělesných tekutinách. Ledviny také produkují životně důležité hormony jako je renin, erytropoetin a aktivují vylučování vitaminu D. Další důležitou funkcí ledvin je regulace krevního tlaku, která je spojena s vylučováním reninu (Langmaier, 2009). Ledviny jsou párový orgán s rozměry 12x6x4 cm. Mají fazolovitý tvar a jsou uloženy retroperitoneálně po stranách bederní páteře, kde jsou v tukovém polštáři z důvodu jejich mechanické ochrany. Retroperitoneální uložení umožňuje i termostabilitu vnitřního prostředí a minimální vzdálenost k hlavním větvím krevního zásobení. Každá ledvina je zásobena krví z arteria renalis, která odstupuje z arteria abdominalis (Rokyta, 2008). Makroskopicky můžeme ledvinu rozčlenit na dřeň a kůru. Základní stavební funkční jednotkou je nefron. Ledviny mají dohromady okolo dvou miliónů nefronů a každý je schopný vytvářet moč. Nefron se skládá z glomerulu, proximálního tubulu, Henleovy kličky, distálního tubulu a sběrného kanálku (Rokyta, 2008). 9
Glomerulus je klubíčko kapilár mezi přívodnou (vas afferens) a odvodnou (vas efferens) tepénkou. Je určen k ultrafiltraci plazmy, která vzniká takzvaným odstřeďovacím efektem, díky jemuž se erytrocyty šíří odvodnou cestou do vas efferens. Do kapilární sítě glomerulu proudí krev s nižším počtem hematokritu a větším podílem plazmy (Rokyta, 2008). V glomerulu probíhá glomerulární filtrace, která se považuje za první a základní stupeň vylučovací funkce ledvin. Při tomto procesu vzniká glomerulární filtrát neboli primární moč, což je ultrafiltrát krevní plazmy bez bílkovin. Během dne se vytvoří 170-180 litrů primární moče (Mourek, 2005). Glomerulus je kryt obalem, který se nazývá Bowmanovo pouzdro. Další navazující částí je proximální tubulus, jehož hlavní funkcí je zpětné vstřebávání. Na proximální tubulus navazuje Henleova klička ve tvaru vlásenky, která se zanořuje do dřeně. Henleova klička se dělí na sestupné- descendentní raménko a vzestupné- ascendentní (Rokyta, 2008). Sestupné raménko je dobře propustné pro vodu a ionty, vzestupné raménko je naopak nepropustné pro vodu, ale významně propustné pro NaCl. Tyto raménka přecházejí do distálního tubulu, ve kterém probíhá resorpce sodíku, vápníku a vylučování draslíku. Distální tubulus přechází ve sběrný kanálek, který se opět vrací do dřeně před tím, než vyústí do ledvinových kalichů, které ústí do ledvinových pánviček. Dochází zde k definitivní úpravě moče, jejíž objem je okolo 1,5 litru za den. Tento denní objem moče nazýváme diuréza. Ledvinová pánvička působí jako krátkodobý rezervoár moči. Moč je dále transportována močovody do močového měchýře a močovou trubicí ven z těla (Langmaier, 2009). 2.1.2 Močovod- ureter Moč z ledvinové pánvičky probíhá močovodem retroperitoneálně do malé pánve, kde ústí do močového měchýře. Močovod slouží k transportu moče pomocí peristaltických vln. Močovod je tvořen sliznicí, která je složena do podélných řas a také silnou hladkou svalovinou. Močovod má v průběhu tři fyziologická zúžení. Tato zúžení se nachází na 10
přechodu pánvičky v ureter, v místě křížení s pánevní tepnou a při průchodu stěnou močového měchýře (Valenta, 2009). 2.1.3 Močový měchýř- vesica urinaria Močový měchýř je vakovitý útvar tvořen hladkou svalovinou. Je uložen v malé pánvi za sponou stydkou a slouží jako rezervoár moče před jejím vyloučením z těla. Kapacita je mezi 250-300 ml moče. Močový měchýř rozdělujeme na fundus, corpus, apex a cervix. Do fundu se zanořují oba močovody a z přední stěny vychází močová trubice. Místo tohoto výstupu se nazývá hrdlo, které je rovněž tvořeno hladkou svalovinou, jejíž snopce jsou vysílány směrem k symfýze, k rektu a horní části ureteru, kde působí jako svěrač- musculus sphincter vesicae urinariae. Konečná část močovodu prochází stěnou měchýře šikmo, což zabráňuje refluxu moče do ureteru. Při poruše tohoto refluxu dochází k častým infekcím horních močových cest. Hladká svalovina je ovládána autonomními nervydetrusor parasympatikem, sfinkter sympatikem (Valenta, 2009). 2.1.4 Močová trubice ženská- urethra feminina Močová trubice je dlouhá 3-4 centimetry. Prochází svaly dna pánevního, kde je v těchto místech tvořena příčně pruhovanou svalovinou. Tato svalovina zde vytváří cirkulární svěrač- musculus sphincter urethrae. Ten je inervován míšními nervy- nervus pudendus a ovládán vůlí. Močová trubice se otvírá předním ústím do předsíně poševní (Valenta, 2009). 2.2 Nekomplikované infekce dolních cest močových,,močová infekce je patologický stav, při kterém lze prokázat přítomnost patogenních mikroorganismů v moči anebo ve tkáních močového ústrojí (Kolombo, 2007, str. 13). Mezi akutní infekce dolních močových cest zahrnujeme epizody zánětu močové trubice neboli uretritis a zánětu močového měchýře neboli cystitis. Uretritida je nepříjemné onemocnění, které je doprovázeno výtokem z močové trubice, pálením a řezáním při močení, a však někdy toto onemocnění nemusí mít vůbec žádnou symptomatologii. 11
Z hlediska etiologie se uretritida dělí na gonokokovou a negonokokovou (Kawaciuk, 2009). Akutní nekomplikovaná cystitida vzniká především u pacientek, které nemají anatomické nebo fyziologické abnormality močového systému, ale infikováním sliznice močového měchýře ascendentní cestou. Toto onemocnění postihne přibližně 10 % žen a více jak jedna polovina žen prodělá cystitidu jednou v životě (Kawaciuk, 2009). 2.3 Močová infekce v těhotenství Během těhotenství dochází k řadě anatomických a fyziologických změn, které vedou ke zvýšení výskytu infekcí v urogenitálním traktu. Dochází ke zpomalení motoriky dutého systému ledvin a močovodů, což je zapříčiněno především zvýšenou koncentrací progesteronu a mechanickým útlakem zvětšující se dělohou. Bakteriální kmeny, které přerůstají na fyziologicky změněných sliznicích, mohou být příčinou vzniku pyelonefritid, ale také vedou i k ovlivnění vývoje plodu (Kawaciuk, 2009). Infekce močových cest v těhotenství probíhá většinou asymptomaticky, což způsobuje značné riziko vzniku pyelonefritidy. Incidence roste s délkou gravidity. Velmi důležité je, aby bakteriurie byla v těhotenství co nejdříve diagnostikována a léčena, jelikož na rozdíl od netěhotných žen ústup tohoto onemocnění bez léčby je velmi nepravděpodobný. Proto se od začátku těhotenství provádí v gynekologických ambulancích kultivace moče a to po dobu minimálně 3-4 měsíců, což značně snižuje výskyt pyelonefritid ( Kawaciuk, 2009). 2.4 Etiologie Akutní nekomplikovaná cystitida vzniká z velké části infikováním sliznice močového měchýře ascendentní cestou. Hlavním původcem močové infekce u žen je ze 70-80 % Escherichia coli, což je pro život nezbytná bakterie, která žije v našem zažívacím traktu. Tato bakterie se z konečníku do močové trubice dostane přes hráz velice snadno, jelikož vzdálenost konečníku a močové trubice u žen je velmi malá. Hemolytické kmeny Escherichia coli jsou často vybaveny faktory, které podporují uchycení a udržení se pomocí fimbrií na epiteliální buňky močového ústrojí i přes proud moče, eventuelně dochází k následnému šíření do vyšších částí močového ústrojí (Votava, 2002). 12
Druhým nejčastějším vyvolatelem infekce močových cest je z 10-20 % Staphylococcus saprophyticus. Další příčinou může být Klebsiella species a Enterococcus spolu s Proteus mirablis. Mezi enterokoky se řadí Enterococcus faecalis a Enteroccocus faecium (Kolombo, 2007). Záněty močových cest mohou být vyvolány i špatnými hygienickými návyky a to buďto nedostatečnou hygienou genitálu nebo naopak častým používáním mycích gelů, čímž se narušuje fyziologicky nízké ph v pochvě a dochází zde ke kolonizaci sliznice vagíny enteropatogenními kmeny. Tento účinek se prokázal i u spermicidních gelů a vaginálních diafragmat (Kolombo, 2007). V menopauze dochází ke zvýšenému riziku infekce, jelikož se v pochvě snižuje výskyt bakterií Lactobacillus acidophilus z důvodu deficitu estrogenů. Dochází zde k atrofizaci sliznice, což je zapříčiněno hormonálním deficitem. Laktobacilus je nahrazen kmeny enterobakterií (Kolombo, 2007). U žen ve fertilním věku vzniká cystitida často bez zjevné příčiny nebo po prochlazení, vybočení ze životosprávy nebo pohlavním styku- honeymoon cystitis (Schindler, 2010). Mezi původce gonokokové uretritidy se řadí Neisseria gonorrhoeae. Vyvolatelé negonokokových uretritid jsou Staphylococcus aureus, Chlamydia trachomatis, Trichomonas vaginalis a velmi často i Candida albicans. Infekce způsobené Chlamydia trachomatis bývají často sdružené se záněty cervixu nebo vejcovodu a děložních adnex, vedoucí při nedostatečné léčbě ke sterilitě (Schindler, 2010). 2.5 Vyšetřovací metody-diagnostika Při počátečních příznacích močové infekce pacientky v první řadě navštěvují svého obvodního lékaře, který má nezastupitelnou úlohu v léčebném i diagnostickém postupu, ale mají možnost navštívit gynekologa nebo přímo specialistu urologa. Nejdůležitějšími aspekty při diagnostice jsou především pečlivá anamnéza a klinické vyšetření. Dalšími pomocnými vyšetřeními jsou fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření a diagnostika pomocí zobrazovacích metod. 13
2.5.1 Anamnéza Základní a nepostradatelnou metodou při diagnostice onemocnění je především pečlivá anamnéza. Anamnestické údaje přináší řadu důležitých informací, které lékaři umožňují další postup při rozhodování a zároveň je důležitou složkou terapeutického procesu (Teplan, 2004). Sestavení anamnézy probíhá přímým rozhovorem mezi lékařem a pacientkou, kde pacientka popisuje své dosavadní obtíže. Močové ústrojí kooperuje s ostatními orgánovými systémy a řídícími centry v celém organismu, proto by měla být anamnéza co nejpodrobnější. Důležité je rozpoznat, zda se jedná o primární onemocnění nebo o příznaky spojené s již vzniklými komplikacemi jiného závažnějšího onemocnění (Teplan, 2004). V ambulanci lékaře se provádí několik typů anamnézy. Rodinná anamnéza se zaměřuje na výskyt dědičných anomálií ledvin a močového ústrojí, na metabolická a vaskulární onemocnění jako jsou diabetes mellitus, hyperurikemie a hypertenze. Dále se provádí osobní anamnéza, kde je nejdůležitější zjistit časové údaje a věk, kdy se infekce poprvé projevila. Zjišťuje se i přítomnost jiných onemocnění například diabetes mellitus, hyperuriemie, hyperurikosurie, glomerulonefritida, vaskulitida, toxické poškození ledvin. Nejdůležitější je provedení anamnézy urologických a gynekologických onemocnění včetně operativních zákroků. Při sociální anamnéze se zjišťuje abúzus nefrotoxických látek a léků, dále sexuální aktivita a orientace pacientky, její vztah k požívání alkoholu, ke kouření a denní příjem tekutin. Anamnéza nynějšího onemocnění využívá data především z osobní a sociální anamnézy. Zde lékař zjišťuje, zda se jedná o akutní nebo chronickou formu onemocnění (Teplan, 2004). 2.5.2 Klinické příznaky Uretritida je typická bolestivostí močové trubice. Při močení je tato bolest popisována jako pálivá a řezavá- strangurie, která je dělena ve vztahu k aktu močení na iniciální, terminální a totální. Mimo mikci pacientky udávají neurčitý svědivý pocit v močové trubici s přítomností výtoku a zarudnutí ústí uretry.,,žlutavý hnisavý sekret je nejčastějším obrazem kapavky (Neisseria gonorrhoeae), světle nažloutlý výtok působí někdy trichomonádová infekce (Trichomonas vaginalis), bělošedý nebo sklovitý výtok bývá důsledkem infekce organismy, které vyžadují speciální metody kultivace- 14
chlamydiemi, mykoplazmaty (Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum) nebo kvasinkami (Candida albicans) (Kawaciuk, 2009, s. 19). Dalším příznakem je časté nucení na močení, neboli polakisurie. Pokud na strangurii navazuje bolest vycházející z močového měchýře, jedná se o jeho současné postižení a tím přítomnost uretrocystitidy. Cystitida je doprovázena řadou klinických příznaků. Mezi počáteční příznaky onemocnění se řadí především pálení a řezání pří močení- strangurie doprovázená bolestmi za sponou stydkou v průběhu močení nebo těsně v jeho závěru- cystalgie, která vzniká z důvodu podráždění nervových zakončení ve stěně močového měchýře. Pacientky většinou omezí příjem tekutin, aby nemuseli močit, což celou situaci jenom zhoršuje. Dalším příznakem je časté močení- polakisurie s charakteristickým zápachem. Za normálních okolností žena během dne močí přibližně 7krát s objemem okolo 250-400ml moče. Při polakisurii je počet mikcí za den vyšší, ale celkové množství nebývá zvýšené (Teplan, 2004). Pacientky pociťují nutkání na močení s nemožností močení oddálit, někdy se vyskytuje i urgentní inkontinence. Během cystitidy se může objevovat i močení během nocinykturie s teplotou do 37,5 C- subfebrilie. Často se v moči objevuje krev- hematurie a hnis- pyurie (Hanuš, 2011). Pokud se během onemocnění objeví bolesti v bederní krajině, teplota nad 38 C, nauzea či zvracení, třesavka, zimnice, dehydratace, s největší pravděpodobností došlo k rozšíření infekce do horních močových cest, která vyžaduje hospitalizaci s intravenózním podáváním širokospektrých antibiotik a rehydrataci infuzemi (Kolombo, 2007). 2.5.3 Fyzikální vyšetření Fyzikální vyšetření se považuje za metodu, při které se získávají, objektivizují a validizují informace o pacientce. Spolu s anamnézou tvoří hlavní složku diagnostického a léčebného rozhodování lékaře. Při podezření na infekci močových cest je nutné pozorně provést celkové vyšetření a to nejen urogenitálního systému. Zkoumá se přítomnost projevů jiných chorob, které mohou být dispozičním faktorem pro vznik infekce močových cest (Teplan, 2004). 15
Mezi fyzikální vyšetření se řadí vyšetření pohledem, kde se především posuzuje schopnost pacientky pečovat o tělesnou čistotu, dále lze tímto vyšetřením zjistit zvýšená naplň močového měchýře, který se rýsuje nad symfýzou při retenci moči, výtok z močové trubice a jeho charakter. Poklepem lze zjistit retenci moči v močovém měchýři. Pohmatem se vyšetřují především ledviny. Existují dva způsoby, jak ledviny vyšetřit a to vleže na zádech (Guyonův hmat) nebo bimanuálně vleže na boku (Israeliho hmat). Za fyziologického stavu ledviny nejsou prakticky hmatatelné. U kachektických pacientek lékař může nahmatat dolní pól ledviny, ale většinou jsou hmatatelné pouze objemnější patologické nálezy. Dalším pohmatovým vyšetřením ledvin je tapottement, který se provádí tak, že lékař lehce udeří sedící pacientku malíkovou hranou do bederní krajiny. Za normálních okolností tento úder není bolestivý, pokud ano, s největší pravděpodobností se jedná o pyelonefritidu, pyonefritidu apod. Nedílnou součástí je také bimanuální vyšetření malé pánve. Vyšetření per rektum se provádí především u mužů, což umožňuje lékaři vyšetřit prostatu. Močový měchýř lze vyhmatat při náplni nad 150 ml moče a při náplni nad 500 ml je viditelný nad sponou stydkou. Je hmatný jako elastická, hladká rezistence s citlivostí vyvolanou jeho distenzí (Kawaciuk, 2004). 2.5.4 Vyšetření moče Vyšetření moče se provádí fyzikálně, biochemicky nebo mikrobiologicky. U fyzikálního vyšetření se posuzuje barva moči, intenzita zkalení, specifická hmotnost, osmolalita a ph moče. Barva moče je za fyziologického stavu světle žlutá díky obsahu pigmentu urochromu. Ke změně barvy dochází při změně koncentrace, ale ovlivňuje ji i celá řada potravin a léků. Infekce mohou být příčinou neobvyklého zbarvení moče. Moč je fyziologicky čirá. Ke zkalení dochází při fosfaturii, jejíž příčinou je především vypití většího množství mléka. Po aplikaci kyseliny octové dochází k vyčeření. Při výskytu hnisu v moči má moč charakteristický zápach, ale leukocyty od fosfátů lze odlišit až mikroskopicky. Zkalení může být zapříčiněno i výskytem bílkovin při proteinurii a fibrinové nálety při zánětech v močovém měchýři (Kawaciuk, 2009). Nejjednodušší biochemickou metodou, jak vyšetřit moč chemicky bez nutnosti zapojení laboratoře, je za pomoci diagnostických proužků, kterými zdravotní sestra z nesterilní moče může velice snadno zjistit přítomnost bílkoviny, cukru, ketolátek a krevního barviva. Mezi laboratorní biochemické metody se řadí vyšetření močového sedimentu 16
z první ranní moče, ze které se za pomoci centrifugace hodnotí přítomnost látek a to především erytrocytů, leukocytů, válců, krystalů, epitelií, bakterií a hlenu. Tato moč nemusí být sterilní ( Kawaciuk, 2009). Mikrobiologickou metodou je vyšetření moče na kultivaci a citlivost, jejíž výsledky jsou klíčové pro identifikaci infekčního agens. Vzorek moče musí být sterilní. Lze jej získat třemi možnými způsoby. Neinvazivní metodou je odběr vzorku ze středního proudu moče, který se zachytí do sterilní zkumavky. Pacientka před odběrem musí být řádně poučena zdravotní sestrou, jak takovýto odběr provést, aby nedošlo ke kontaminaci odebíraného vzorku. Pacientka provede očistu genitálu tampóny, namočenými v dezinfekčním roztoku předozadním pohybem, velmi důležité při desinfekci je rozevření labií a poté pacientka zachytí střední proud moče do zkumavky. Toto vyšetření se neprovádí při menstruaci. Při diagnostice uretritidy se naopak zachycuje první porce moče, aby nedošlo k odplavení epitelií a tím i původců. Mezi invazivní metody řadíme cévkování a suprapubickou punkci močového měchýře. Jelikož většina pacientek s močovou infekcí je léčena ambulantně, suprapubická punkce se prakticky nevykonává. Tyto dvě metody se provádí za přísně sterilních podmínek a to pouze v tom případě, pokud není možné získat již zmíněný střední proud moče (Šafránková, 2006). Moč je ve většině případů zkalená s příměsí krve a hlenu. Odebraný vzorek by se měl odeslat do laboratoře do dvou hodin. Pokud toto opatření není možné dodržet, je důležité, aby byl vzorek uložen do chladničky při teplotě 4 C. Při pokojové teplotě a na světle se v moči množí již přítomné bakterie a kvasinky a tím by mohlo dojít ke zkreslení výsledků. Na základě tohoto vyšetření lze určit léčbu antibiotiky nebo chemoterapeutiky (Šafránková, 2006). 2.5.5 Vyšetření krve Důležitým prvkem při zjišťování zánětlivého onemocnění v těle je odběr krve. Základním vyšetřením je sedimentace erytrocytů, která udává rychlost usazování erytrocytů v nesrážlivém vzorku krve. Ve většině literatury se uvádí fyziologická hodnota u žen do 12 mmol/hod. Zvýšená hodnota nám pouze ukazuje na infekční, zánětlivé nebo nádorové onemocnění v těle, proto je toto vyšetření nespecifické. Dalším nespecifickým vyšetřením je odběr krve na C-reaktivní protein neboli CRP. Zvýšené 17
hodnoty této bílkoviny, která je vytvářená v játrech, signalizuje akutní zánět. Fyziologická hodnota se udává mezi 0-8 mg/l. V mnoha případech pro určení diagnózy zánětu močových cest postačují tyto dvě laboratorní hodnoty krve. Pokud se u pacientky vyskytují horečnaté stavy je možnost provést hemokultivaci. Toto vyšetření určí etiologii infekčního onemocnění. 2.5.6 Zobrazovací metody Diagnostika infekce močových cest pomocí zobrazovacích metod není vždy nezbytná, ale tyto metody se uplatňují především při diferenciální diagnostice, jelikož infekce močových cest má mnoho způsobů projevu a může dojít k záměně onemocnění například s apendicitidou, adnexitidou, trigonitidou, mykotickou vaginitidou, tumory močových cest a uretry. Je zapotřebí vyloučit souvislost akutního zánětu s městnáním na podkladě obstrukce v močových cestách. Mezi zobrazovací metody se řadí ultrasonografie, která je první volbou, neboť je nejdostupnější, nejjednodušší a pro pacientky nejméně zatěžující. Močový měchýř se vyšetřuje před vymočením pomocí transabdominální, transvaginální nebo transrektální sondy. V urologii se nejčastěji využívá frekvence od 3,5 MHz do 7,5 MHz. Při ultrasonografii lze vyšetřit objem močového měchýře pomocí rovnice = 0,7 x šířka x délka x hloubka nebo jeho reziduum, kde se porovnává náplň močového měchýře před vymočením a po vymočení. Tekutina v měchýři by měla být na obrazovce anechogennízcela černá. Přítomnost vnitřních ech svědčí o krvácení, infekci nebo drti. Pro zjištění průchodnosti močová trubice se také využívá ultrasonografie po naplnění močové trubice gelem (Kawaciuk, 2009). Dalšími metodami jak vyšetřit močový systém je nativní nefrogram, vylučovací urografie, mikční uretrocystografie, výpočetní tomografie, magnetická rezonance a radionuklidové metody avšak tato vyšetření se běžně u zánětu močových cest neprovádí ( Kawaciuk, 2009). 2.6 Léčba Akutní cystitida a uretritida ve většině případů nemá vliv na ledvinnou funkci ani na mortalitu a to i u recidivujících epizod. Pacientky pociťují značný dyskomfort, který je spojený se symptomatologií tohoto onemocnění. Tyto příznaky přivádí pacientky ke 18
svému obvodnímu lékaři, gynekologovi nebo urologovi, který na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření, mikrobiologického vyšetření moče, odběru krve a popřípadě použití zobrazovacích metod určí léčbu (Tesař, 2006). V současné době se při léčbě infekce močových cest využívají především antibiotika a chemoterapeutika. Existují dva druhy léčebného režimu s podáváním antibiotik a to buďto krátkodobý (třídenní), který je spojen s menším výskytem nežádoucích účinků nebo dlouhodobější (7-10 dní). Delší léčba antibiotiky je spojena s větším výskytem nežádoucích účinků a je provázená zhoršením ochoty spolupráce ze strany nemocných. Léčebné režimy zabraňují rozvoji komplikací spojených s infekcí močových cest a časnější rekonvalescenci (Tesař, 2006). Antibiotika jsou určena k tomu, aby produkovala mikroorganismy, které ničí jiné mikroorganismy. V případě správné indikace a rychlosti podání jsou antibiotika využívána k léčbě, která je zaměřena přímo na příčinu nemoci. Mají buďto bakteriostatický účinek, který zastavuje množení mikroorganismů nebo baktericidní, který naopak mikroorganismy usmrcuje. Mezi nejpoužívanější antibiotika se řadí kotrimoxazol, trimetoprim nebo fluorochinolony, které mají široké spektrum účinků a jsou vysoce účinné proti Enterobacteraceae. Dalšími preparáty jsou případně ko-amoxicilin a cefalosporiny, které jsou vysoce účinné proti bakteriím čeledi Enterobacteriaceae, ale jsou neúčinné proti enterokokům (Martínková, 2007). Druhou možností je podávání jednorázových chemoterapeutik typu furatoinu nebo kyseliny oxolinové, u kterých bylo prokázáno, že jsou méně účinné než právě podávaná antibiotika v léčebných režimech (Tesař, 2006). Při recidivujících infekcích močových cest u žen po menopauze se provádí hormonální suplementace s celkovým podáním estrogenů. Estradioly se podávají perorálně a zároveň intravaginálně, což značně zlepšuje prokrvení a trofiku tkání v malé pánvi (Kolombo, 2007). Velmi důležitou součástí léčby je dodržování tělesného klidu a zvýšení příjmu tekutin během dne na 2-3 litry. Jako nejvhodnější tekutina se uvádí urologický čaj, který podporuje činnost ledvin, močového měchýře a močových cest. Má protizánětlivý účinek a lze jej využít právě při začínajícím onemocnění nebo jako jeho prevence. Dalšími doplňujícími preparáty jsou Brusnice brusinka, D-manosa a analgetika, která 19
lze využít v prvních dnech léčby při přetrvávajících subjektivních obtížích. Důležitou roli v prevenci recidivujících infekcí hraje imunoterapie a podávání perorálních nebo vaginálních probiotik. 2.6.1 Brusnice brusinka Protizánětlivý účinek Brusnice brusinky- Vaccinium vitis- idea se využívá především jako podpůrný preparát právě při zánětu močových cest. K léčení se používají listy nebo plody zvané brusinky. Listy i plody obsahují arbutin, flavonoidy a třísloviny. Dále obsahují minerální látky jako draslík, fosfor, vápník a hořčík. Velmi podobný účinek jako brusnice brusinka má Klikva bahenní- Oxycoccus palustris, americká Klikva velkolepá- Oxycoccus macrocarpus a Vřes obecný, který se může zkombinovat právě s brusinkami do čajové směsi. Brusnici brusinku lze zakoupit v různých formách a to jako sušené, slazené plody, sušené čaje a průmyslově vyráběné doplňky stravy. Brusinky je vhodné užívat jako preventivní opatření při často se opakujících zánětech močových cest a při jejich rozvoji (Staňková-Kröhnová, 2009). 2.6.2 D-manosa V léčbě močové infekce hraje D-manosa významnou roli z důvodu masivního vylučování do moče, kde na sebe váže bakterie Escherichia coli, které nemají možnost se uchytit na stěně ledvin, na sliznici močového měchýře a močové trubici. Jelikož nedojde k přilnutí bakterie ke sliznici, dochází k jejímu odplavení proudem moči. Ve velké míře se D-manosa považuje za přírodní formu antibiotik, působící velice rychle a efektivně. Účinek D-manosy se projeví za jeden až tři dny a tím dochází k rychlé úlevě od příznaků a bolesti. Po vymizení příznaků se doporučuje užívat D-manosu alespoň sedm následujících dní, jako prevence recidivy. Zdrojem D-manosy jsou kvasné produkty. D-manosa se často kombinuje s produkty z brusinek nebo propolisem. D-manosa je monosacharid na nějž není inzulínová odpověď. Není prakticky organismem metabolizována, a tudíž je vhodná i pro diabetiky (Arndt, 2012). 2.6.3 Probiotika Vaginální laktobacily, které se přirozeně vyskytují v pochvě, chrání poševní sliznici před škodlivými bakteriemi. Pokud se sníží množství těchto laktobacilů, dochází ke 20
zvýšenému riziku vzniku infekce močových cest. Toto snížení se vyskytuje především u postmenopauzálních žen. Probiotika obsahují různé druhy Lactobacilla, který ovlivňuje ph v pochvě a díky zvýšenému výskytu dochází k potlačení přítomnosti patologických mikrobů. Bývají dostupné ve formě kapslí, tablet a vaginálních čípků. Není však nutné vždy používat průmyslově vyráběné preparáty, ale existují i přírodní zdroje, jako jsou například zakysané mléčné výrobky. Podávání probiotických kultur vede k obnově fyziologické mikroflóře v pochvě, a tím se zvyšuje její obranyschopnost (Lyerová, 2011). 2.6.4 Imunoterapie Pokud pacientka dodržuje pitný režim, všechna preventivní opatření a i přes to se u ní vyskytují recidivující záněty močových cest, mnohdy se přistupuje k dlouhodobé imunoterapii. Imunoterapie se považuje za možný způsob profylaktické léčby při recidivujících infekcích močových cest. Nejčastěji se imunoterapie podává perorálně ve formě vakcín, které obsahují celé bakterie nebo extrakty z bakteriálních antigenů. Tyto bakterie mají imunostimulační efekt, díky kterému dochází ke snížení četnosti výskytu a intenzity infekce močových cest. Tato léčba vede ke zvýšení nespecifické imunitní odpovědi a zvyšuje obsah imunoglobulinu A neboli IgA na sliznicích. Podobný efekt mají individuálně připravované autovakcíny ve formě nazálních kapek nebo injekcí, které se vykultivují z uropatogenního kmene při recidivujích infekcích. Tato léčba trvá v řádu několika měsíců (Kolombo, 2007). 2.7 Prevence Zánětu močových cest lze zabránit mnoha způsoby, a však záleží na každé ženě, zda tato opatření bude dodržovat nebo naopak. Ženy mohou získat informace o prevenci od svého praktického lékaře, gynekologa nebo urologa a od zdravotnického personálu v těchto ambulancích. Při nedodržování zdraví prospěšných zásad může přejít nemoc do chronicity a také se mohou objevit komplikace spojené s tímto onemocněním. Prvním preventivním opatřením je pravidelný příjem tekutin a to minimálně dva litry denně. Mezi doporučené tekutiny se řadí především kvalitní pitná voda, urologický či 21
šípkový čaj, přírodní ovocné šťávy, brusinkové šťávy, přiměřené množství piva, které se často doporučuje jako prevence právě močové infekce a močových kamenů. Nevhodnými nápoji jsou káva, silný pravý čaj, nápoje s obsahem kofeinu, kakaového prášku a čokolády. Dalšími nevhodnými nápoji je víno a likéry (Teplan, 2010). Při opakujících se zánětech močových cest se doporučuje úprava jídelníčku, která vede ke změně chemické reakce moči. Dochází ke střídání kyselé a zásadité reakce moči, čímž se vytváří neustále nové prostředí a tím mikroorganismy nemají možnost usidlování a množení se. Tato dieta je založena na střídání potravin, které vyvolávají kyselou reakci moči a zásaditou reakci (Teplan, 2010). Tabulka 1 Potraviny vyvolávající kyselou reakci moči (Teplan, 2010, s. 170) SILNĚ PŮSOBÍCÍ Maso vnitřnosti sleď mořské ryby uzeniny vývary obilniny ovesné vločky rýže těstoviny moučníky tvaroh sýry ořechy SLABĚ PŮSOBÍCÍ šunka vejce máslo luštěniny sádlo štika úhoř čokoláda růžičková kapusta zelený hrášek brusinky rybíz sušené švestky pivo víno 22
Tabulka 2 Potraviny vyvolávající zásaditou reakci moči (Teplan, 2010, s. 171) SILNĚ PŮSOBÍCÍ mléko cukr čaj rajčata celer červená řepa špenát mrkev hlávkový salát fíky rozinky pomeranče sušení meruňky SLABĚ PŮSOBÍCÍ brambory kedlubny okurky ředkvičky chřest zelí kapusta květák jablka hrušky třešně banány křen Mák Mezi další preventivní opatření se řadí pravidelné močení, nezadržování moče, vymočení se před a po pohlavním styku, při análním sexu používat kondom. Důležité je také dodržování intimní hygieny s minimálním použitím gelů a mýdel, jelikož jejich ph narušují poševní mikroflóru. Nejvhodnější je omývání rodidel čistou tekoucí vodou a to zvláště po stolici. Žena by se měla vyvarovat stavům, kdy dochází ke zvýšené zapářce zevního genitálu a to zejména při dlouhé jízdě na kole či koni. Nedílnou součástí prevence je i používání nesyntetického a prodyšného prádla, časté měnění hygienických vložek a tampónů. Za vhodnou prevenci se považuje i oblékání a chránění bederní krajiny především nošením košilek v zimních měsících (Zámečník, 2009). 23
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Metodika výzkumné práce Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jak často ženy trpí močovou infekcí, jakou léčbu podstupují a jaká preventivní opatření dodržují. Dalším cílem bylo vytvořit informační leták o infekci močových cest. Za metodiku výzkumné práce jsem zvolila anonymní dotazníkové šetření. Dotazníky jsem rozdala u praktické lékařky, na interním a gynekologickém oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod. Cílovou skupinou byly ženy jakéhokoliv věku. U praktické lékařky a na gynekologickém oddělení jsem rozdala 25 dotazníků a na interním oddělení 50 dotazníků. Celkový počet respondentů je tedy 100. Vzor dotazníku naleznete v příloze A. 3.2 Popis vzorku respondentů Respondentky byly ženy všech věkových kategorií, které alespoň jednou v životě prodělaly infekci močových cest. Celkem se testování zúčastnilo 100 respondentek, z vydaných 100 dotazníků. 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkumné prostředí bylo tvořeno ordinací praktické lékařky, gynekologickým a interním oddělením Nemocnice Havlíčkův Brod. Na každém místě bylo rozdáno 25 dotazníků. 24
3.4 Výsledky výzkumu Tabulka 3 Věk Odpovědi Respondentky % 18-30 32 32 31-45 16 16 46-60 28 28 61 a více 24 24 Ʃ 100 100 Graf 1 Věk Zde je znázorněna věková hranice testovaných respondentek, z nichž 32 % bylo ve věkové kategorii 18-30 let. Druhá nejčastější skupina s 28 % byla ve věkové skupině 46-60 let. 24 % respondentek bylo ve věkové skupině 61 let a více. Nejméně bylo respondentek ve věkové skupině 31-45 let s 16 % zastoupením. 25
Tabulka 4 Vzdělání Odpovědi Respondentky % Základní 8 8 Střední odborné bez maturity 21 21 Středoškolské 41 41 Vyšší odborné 13 13 Vysokoškolské 17 17 Ʃ 100 100 Graf 2 Vzdělání V dotazníkovém šetření převažovaly respondentky se středoškolským vzděláním a to v zastoupení 41 %. 21 % repondentek uvedlo, že má nejvyšší dosažené vzdělání střední odborné bez maturity. 17 % dotazovaných odpovědělo, že má vysokoškolské vzdělání. Čtvrtým nejčastějším vzděláním bylo vyšší odborné, což tvořilo 13 %. Nejmenší počet respondentek bylo se základním vzděláním a to v zastoupení 8 %. 26
Tabulka 5 Počet prodělaných infekcí močových cest Odpovědi Respondentky % 1-2 krát 56 56 3-4 krát 29 29 Více jak 5 krát 15 15 Ʃ 100 100 Graf 3 Počet prodělaných infekcí močových cest Na otázku, kolikrát respondentky prodělaly infekci močových cest, odpovědělo 56 % 1-2 krát. Rozmezí 3-4 krát uvedlo 29 %. Celkem 15 % dotazovaných odpovědělo, že onemocnělo infekcí močových cest více jak 5 krát. 27
Tabulka 6 Výskyt onemocnění močových cest Odpovědi Respondentky % 1 krát za rok 62 62 2 krát za rok 29 29 Více jak 3krát za rok 9 9 Ʃ 100 100 Graf 4 Výskyt onemocnění močových cest Nejvíce respondentek odpovědělo, že prodělají infekci močových cest 1 krát za rok, což tvořilo 62 % z celkového množství dotazovaných. 29 % uvedlo, že onemocní 2 krát za rok a 9 % více jak 3 krát za rok. 28
Tabulka 7 Následnost infekcí močových cest Odpovědi Respondentky % Ano 53 53 Ne 47 47 Ʃ 100 100 Graf 5 Následnost infekcí močových cest 53 % respondentek uvedlo, že infekce močových cest následovaly těsně za sebou. U zbylých 47 % dotazovaných nebyly prodělané infekce na sebe závislé. 29
Tabulka 8 Projevy močové infekce Odpovědi Respondentky % Pálení a řezání při močení 65 65 Bolesti za sponou stydkou 19 19 Zbarvení moče do červena 11 11 Teplota 5 5 Ʃ 100 100 Graf 6 Projevy močové infekce Jako nejčastější příznak u dotazovaných bylo udáváno pálení a řezání při močení a to v zasoupení 65 %. Druhou nejčastější odpovědí byla bolest za sponou stydkou, což tvořilo 19 %. 11 % respondentek uvedlo, že jako první příznak pozorují zbarvení moče do červena. Nejméně častou odpovědí byla teplota, což tvořilo 5 % z celkových odpovědí. 30
Tabulka 9 Návštěva u lékaře Odpověď Respondentky % Ano, nechci, aby se nemoc rozvinula 67 67 Ne, vyřeším si to sama 33 33 Ʃ 100 100 Graf 7 Návštěva u lékaře Na otázku, zda respondentky navštěvují svého lékaře při prvních příznacích močové infekce, odpovědělo 67 % ano. 33 % respondentek lékaře při tomto onemocnění nenavštěvuje. 31
Tabulka 10 Léčba Odpovědi Respondentky % Antibiotika 53 53 Chemoterapeutika 18 18 Léky proti bolesti a horečce 15 15 Žádné léky neužívám 14 14 Ʃ 100 100 Graf 8 Léčba Na otázku, jakou léčbu respondentky podstupují při infekci močových cest, označilo 53 % léčbu antibiotickou. Chemoterapeutika uvedlo 18 %. Třetí nejčastější odpovědí byly léky proti bolesti a horečce v zastoupení 15 %. 14% respondentek uvedlo, že žádné léky neužívá. 32
Tabulka 11 Doplňující léčba Odpovědi Respondentky % Urologický čaj 78 48 Brusinky 56 34 D-manosa 9 6 Ne, žádný z těchto preparátů nevyužívám 20 12 Ʃ 163 100 Graf 9 Doplňující léčba V otázce číslo 7 měly respondentky možnost více odpovědí. Celkové množství odpovědí bylo 163. Nejčastěji používaným preparátem pro podporu léčby infekce močových cest byl ve 48 % urologický čaj. Druhým nejčastějším preparátem byly uváděny brusinky, což tvořilo 34 %. Nejméně využívaným preparátem byla D- manosa, která tvoří pouze 6 % z celkových odpovědí. 12 % respondentek uvedlo, že žádné preparáty neužívá. 33
Tabulka 12 Znalost D-manosy Odpovědi Respondentky % Ano, tento přípravek znám 22 22 Ne, nikdy jsem o tom neslyšela 78 78 Ʃ 100 100 Graf 10 Znalost D-manosy Na otázku, zda respondentky znají D-manosu, 78 % uvedlo, že o tomto přírodním cukru nikdy neslyšelo. Zbylých 22 % D-manosu zná. 34
Tabulka 13 Komplikace Odpovědi Respondentky % Ano 16 16 Ne 84 84 Ʃ 100 100 Graf 11 Komplikace Dotazníková otázka č. 9 se zabývala komplikacemi spojenými s infekcemi močových cest- zánětem ledvin. 84 % dotazovaných odpovědělo, že nikdy komplikaci nemělo. 16 % respondentek uvedlo, že tuto komplikaci prodělalo. 35
Tabulka 14 Příčiny vzniku infekce močových cest Odpovědi Respondentky % Prochladnutí 87 49 Nevhodné oblékání 22 12 Nedodržování hygienických zásad 12 7 Pohlavní styk 9 5 Infekce 48 27 Ʃ 178 100 Graf 12 Příčiny vzniku infekce močových cest U otázky č. 11 mohly respondentky označit libovolný počet odpovědí. Celkový počet odpovědí byl tedy 178. Za nejčastější příčinu vzniku infekce močových cest uvedlo 48 % dotazovaných prochladnutí. Druhou nejčastější odpovědí byla infekce a to v zastoupení 27 %. 12 % dotazovaných označilo nevhodné oblékání. Čtvrtou nejčastější odpovědí bylo nedodržování hygienických zásad, což tvořilo 7 %. Pohlavní styk uvedlo 5 % respondentek. 36
Tabulka 15 Související onemocnění Odpovědi Respondentky % Diabetes mellitus 11 11 Onemocnění ledvin 3 3 Poruchy imunity 8 8 Neléčím se s žádným uvedeným onemocněním 73 73 Ʃ 100 100 Graf 13 Související onemocnění Nejvíce odpovědí na otázku, zda respondentky mají související onemocnění spojené s infekcí močových cest bylo, že se s žádným onemocněním neléčí v zasoupení 73%. 11 % uvedlo diabetes mellitus. Druhým nejčastějším onemocněním byly poruchy imunity, což tvořilo 8 %. Onemocnění ledvin uvedla 3 % respondentek. 37
Tabulka 16 Počet vyjmenovaných příčin Odpovědi Respondentky % 1 35 35 2 52 52 3 13 13 Ʃ 100 100 Graf 14 Počet vyjmenovaných příčin 52 % respondentek uvedlo dvě příčiny vzniku infekce močových cest. 35 % jednu příčinu a 13 % tři příčiny. 38
Tabulka 17 Výskyt onemocnění u rodinných příslušníků Odpovědi Respondentky % Ano 38 38 Ne 52 52 Ʃ 100 100 Graf 15 Výskyt onemocnění u rodinných příslušníků 38 % dotazovaných na otázku, zda se infekce močových cest vyskytuje i u jejich rodinných příslušníků, odpovědělo ano. U zbylých 52 % se infekce močových cest v rodině nevyskytuje. 39
Tabulka 18 Preventivní opatření Odpovědi Respondentky % Neprochladnout 60 30 Hygiena 31 16 Výměna plavek 14 7 Bavlněné spodní prádlo 19 8 Preparáty 9 5 Dodržování pitného režimu 44 22 Žádná 23 12 Ʃ 197 100 Graf 16 Preventivní opatření Otázka č. 13 se zabývala tím, jaká preventivní opatření respondentky dodržují. Jako nejčastější preventivní opatření bylo uváděno neprochladnout a to v zastoupení 30 %. Druhou nejčastější odpovědí bylo dodržování pitného režimu, což tvořilo 22 %. 16 % uvedlo pravidelnou hygienu. 12 % respondentek uvedlo, že vůbec žádná preventivní opatření nedodržují. 8 % respondentek uvedlo kvalitní bavlněné spodní prádlo. U 7 % 40
dotazníku se objevila odpověď výměna plavek na plovárně. Nejméně častou odpovědí bylo používání preparátů např. brusinek a to v zastoupení 5 %. Tabulka 19 Počet vyjmenovaných preventivních opatření Odpovědi Respondentky % 0 23 23 1 18 18 2 29 29 3 24 24 4 4 4 5 2 2 Ʃ 100 100 Graf 17 Počet vyjmenovaných preventivních opatření 29 % uvedlo dvě preventivní opatření. Tři preventivní opatření napsalo 24 %. 23 % respondentek nedodržuje žádná preventivní opatření. 18 % vyjmenovalo jedno preventivní opatření. Pouze 4 % respondentek vypsala čtyři preventivní opatření. Nejmenší počet vypsaných preventivních opatření bylo pět a to v zastoupení 2 %. 41
Tabulka 20 Dodržování pitného režimu Odpovědi Respondentky % Ano, během dne vypiji 2-3 litry tekutin Ne, vypiji méně jak 1,5 litru tekutin 61 61 39 39 Ʃ 100 100 Graf 18 Dodržování pitného režimu Zde odpovědi ukazují pozitivní postoj k dodržování pitného režimu. Celých 61 % uvedlo, že během dne vypije 2-3 litry tekutin. Zbylých 39 % pitný režim nedodržuje. 42
Tabulka 21 Omezení v běžném životě Odpovědi Respondentky % Ano, nemohu chodit do školy/práce Ne, nemoc mě nijak neovlivňuje 47 47 53 53 Ʃ 100 100 Graf 19 Omezení v běžném životě Z výzkumu vyplynulo, že ženy v 53 % nejsou nijak ovlivněny v běžném životě, když onemocní zánětem močových cest. 47 % respondentek zvolilo odpověď, ano, nemohu chodit do práce/školy, z čehož vyplývá, že jsou omezeny v běžném denním životě. U pěti těchto odpovědí bylo dopsáno, že důvodem proč nemohou navštěvovat školu nebo práci, je právě časté močení. 43
Tabulka 22 Získávání informací o prevenci Odpovědi Respondentky % Od lékaře 49 49 Od sestry 24 24 Z internetu 19 19 Z odborné literatury 8 8 Ʃ 100 100 Graf 20 Získávání informací o prevenci Otázka č. 16 zjišťovala, odkud ženy čerpaly informace o prevenci infekce močových cest. Zde odpovědi ukazují, že se 49 % žen dozvědělo o prevenci od lékaře. 24 % žen označilo od sestry. Na možnost z internetu odpovědělo 19 %. Zbylých 8 % respondentek označilo odpověď z odborné literatury. 44
Tabulka 23 Spokojenost s rozsahem informací o pevenci vzniku infekce močovýchh cest Odpovědi Respondentky % Ano 77 77 Ne 23 23 Ʃ 100 100 Graf 21 Spokojenost s rozsahem informací o prevenci infekce močových cest Na otázku, zda byly informace o prevenci infekce močových cest dostačující, odpovědělo 77 % respondentek, že ano. Zbylých 23 % nebylo spokojených s rozsahem podaných informací. 45
Tabulka 24 Nedostačující informace o prevenci vzniku infekce močových cest Odpovědi Respondentky % Od lékaře 6 26 Od sestry 14 61 Z internetu 3 13 Z odborné literatury 0 0 Ʃ 23 100 Graf 22 Nedostačující informace o prevenci vzniku infekce močových cest Na otázku, zda byly poskytované informace dostačující, odpovědělo 23 žen ne. Z tohoto grafu vyplývá, že respondentky jsou nejvíce nespokojené s podáváním informací o prevenci infekce močových cest od sester v zastoupení 61 %. Druhou nejčastější odpovědí bylo od lékaře, což tvořilo 26 %. 3 % žen nebyla spokojena s rozsahem informací z internetu. Žádná žena neoznačila odpověď z odborné literatury. 46
4 Diskuze Výzkum byl zpracován na základě dotazníkového šetření v Nemocnici Havlíčkův Brod, v ordinaci praktické lékařky. Otázky v dotazníku zodpovědělo 100 žen všech věkových kategorií, které prodělaly infekci močových cest. Z toho 32 % bylo ve věku 18-30 let, 16 % ve věku 31-45 let, 28 % ve věkovém rozmezí 46-60 let a 24 % ve věku 61 a více let. Kawaciuk ve své literatuře udává, že infekcí močových cest nejčastěji trpí ženy ve věku 20-40 let a to v zastoupení 30 %. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jak často ženy trpí močovou infekcí, jakou léčbu podstupují a jaká preventivní opatření dodržují. Vyhodnocené dotazníky byly podkladem pro potvrzení mých hypotéz. Hypotéza č. 1 měla prokázat, že respondentky prodělaly infekci močových cest jednou až dvakrát za život. K této hypotéze se vztahuje otázka č. 1 Kolikrát jste prodělala infekci močových cest? Výzkum hypotézu potvrdil. Výsledek šetření ukázal, že 56 % žen onemocnělo 1-2 krát. Teplan popisuje, že u mladších žen jsou zaznamenány recidivy z 36 % a u žen starších 55 let až 53 %. Také udává, že u starší věkové skupiny stoupá výskyt asymptomatické bakteriurie. Nízký výskyt může být zapříčiněný tím, že se ženy po kontaktu s tímto onemocněním snaží dodržovat preventivní opatření, aby se u nich onemocnění již neopakovalo. Ve druhé hypotéze jsem předpokládala, že více jak polovina žen uvede, že se u nich záněty močových cest opakují jedenkrát za rok. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 2 Jak často trpíte onemocněním močových cest? Tato hypotéza se mi také potvrdila. 62 % respondentek uvedlo, že onemocní 1 krát za rok. Na tuto otázku navazovala dotazníková otázka č. 3: Následovaly tyto infekce těsně za sebou? Z výzkumu vyplynulo, že recidiva infekce močových cest se objevila u 53 % respondentek těsně za sebou. U 47 % respondentek tyto infekce nenavazovaly těsně za sebou. Třetí hypotéza zněla, že příčinou vzniku zánětu močových cest je nevhodné oblékání žen. Z celkového počtu bylo vyhodnoceno 178 odpovědí. K této hypotéze se vztahovala otázka č. 10: Znáte příčiny svého onemocnění? Výzkum hypotézu potvrdil. Za příčinu vzniku svého onemocnění ženy nejčastěji uváděly prochladnutí a to v zastoupení 49 %. Dle této otázky byl vyhodnocen počet jednotlivých odpovědí respondentek. Tři příčiny zánětu močových cest uvedlo 13 % respondentek. Dvě příčiny infekce močových cest 47