Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Prostějově a okolí

Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Prostějově a okolí

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 14. 12. 2015... Podpis

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Prostějově a okolí Bakalářská práce Autor: Anežka Tomanová Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Jihlava 2016

Copyright 2015 Anežka Tomanová

Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Ivice Linderové, PhD. za věnovaný čas, cenné rady, připomínky, trpělivost a odborné vedení při zpracování mé bakalářské práce. Další poděkování patří mé rodině za podporu.

Abstrakt TOMANOVÁ, Anežka: Hodnocení potenciálu cestovního ruchu pro zdravotně postižené návštěvníky v Prostějově a okolí. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2015. 60 stran. Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit potenciál v Prostějově a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Práce pojednává o sociálním cestovním ruchu, zdravotním postižení, legislativní úpravě a organizacích vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob a vymezuje požadavky zdravotně postižených osob k účasti na cestovním ruchu ve zkoumané oblasti. S využitím subjektivní formy hodnocení cestovního ruchu zohledňuje potenciál okresu Prostějov pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Klíčová slova Bezbariérovost. Osoba se zdravotním postižením. Potenciál cestovního ruchu. Sociální cestovní ruch. 7

Abstract TOMANOVÁ, Anežka: Evaluation of tourism potencial for visitors with disabilities in Prostějov. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Departmens of Tourism. Supervisor: Ing. Ivica Linderová, PhD. Degree of qualification: bachelor. Jihlava 2015. 60 pages. The aim of bachelor thesis is to analyze and evaluate the potential for tourism of disabled in Prostějov and surrounding areas. The thesis deals with social tourism, disability, legal standards and organizations connected with tourism of disabled people. In other part defines requirements of disabled about tourism. The thesis identifies the potencial for tourism of disabled in Prostějov by using subjective evaluation form. Key words Accessibility. Disabled person. Tourism potential. Social tourism. 8

Obsah Seznam tabulek... 11 Úvod... 12 1 Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 13 1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením... 13 1.1.1 Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 15 1.1.2 Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice...17 1.1.3 Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu... 19 1.1.4 Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob... 24 1.2 Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 28 1.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 28 1.2.2 Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 30 1.2.3 Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě... 31 2 Analýza potenciálu Prostějova pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně-postižených osob... 36 2.1 Cíl a metodika zkoumání... 36 2.2 Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu zdravotně-postižených osob 38 2.2.1 Přírodní atraktivity... 39 2.2.2 Kulturně-historické atraktivity... 39 2.2.3 Kulturně-společenské zařízení... 41 2.2.4 Jiné atraktivity... 42 9

2.3 Realizační předpoklady... 43 2.3.1 Ubytovací zařízení... 44 2.3.2 Pohostinská zařízení... 44 2.3.3 Sportovně-rekreační zařízení... 45 2.3.4 Bezbariérová přeprava... 46 2.3.5 Cestovní kanceláře, cestovní agentury a webové portály... 47 2.4 Selektivní předpoklady... 49 2.5 Zhodnocení potenciálu Prostějova pro rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením... 51 Závěr... 53 Seznam použitých zdrojů... 55 10

Seznam tabulek Tabulka 1 Počet osob se zdravotním postižením v České republice z roku 2007 a 2013.18 Tabulka 2 Typ zdravotního postižení z šetření z roku 2013...19 Tabulka 3 Typy poškození míchy... 21 Tabulka 4 Postižení zraku... 22 Tabulka 5 Klasifikace podle velikosti sluchové ztráty 24 Tabulka 6 Hodnotící kritéria na úrovni okresu 37 Tabulka 7 Stupnice hodnocení potenciálu cestovního ruchu zdravotně postižených osob. 38 Tabulka 8 Přehled bezbariérovosti zámků...40 Tabulka 9 Přehled přístupných kostelů...40 Tabulka 10 Přehled kulturně-společenských zařízení v okrese Prostějov...42 Tabulka 11 Přehled naučných stezek...42 Tabulka 12 Přehled cyklotras v okrese Prostějov... 43 Tabulka 13 Přehled bezbariérových ubytovacích zařízení v okrese Prostějov.. 44 Tabulka 14 Přehled bezbariérových pohostinských zařízení v okrese Prostějov....45 Tabulka 15 Přístupnost sportovně-rekreačních zařízení.. 45 Tabulka 16 Přehled webových portálů...49 Tabulka 17 Hodnotící kritéria v okrese Prostějov.. 52 Tabulka 18 Stupnice hodnocení potenciálu cestovního ruchu zdravotně postižených osob v okrese Prostějov.. 52 11

Úvod Cestovní ruch je jednou z nejvýznamněji se rozvíjejících oblastí národního hospodářství a v současné době se stal nedílnou součástí moderní společnosti. Přispívá k rozvoji podnikatelských subjektů, infrastruktury regionů, pracovních příležitostí aj. Zdravotně postižené osoby mají stejná práva při účasti na cestovním ruchu jako ostatní. Stále ale naráží na překážky, které jim v účasti na cestovním ruchu zcela brání nebo ji přinejmenším znepříjemňují. Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit potenciál Prostějova a okolí pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob. V teoretické části se budeme zabývat problematikou cestovního ruchu zdravotně postižených osob z hlediska jeho historického vývoje. Budeme věnovat pozornost také typům zdravotních postižení potenciálních účastníků, legislativní úpravě, organizacím a programům, podporujícím cestovní ruch zdravotně postižených osob, předpokladům jeho rozvoje a přínosům podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením. Praktická část se bude zabývat analýzou potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu zdravotně postižených osob v Prostějově a okolí. V analýze se zaměříme na bezbariérová a přístupná řešení. Zajímat nás budou přírodní atraktivity, kulturněhistorické atraktivity, kulturně-společenská zařízení, ubytovací a pohostinská zařízení, sportovně-rekreační zařízení, možnosti bezbariérové přepravy, cestovní kanceláře a cestovní agentury, jež nabízejí pobyty pro zdravotně postižené osoby, webové portály a organizace, které jsou zaměřeny na podporu cestování osob se zdravotním postižením. 12

1 Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization - WHO) se k datu 31. prosince 2014 až 15 % světové populace potýká s jednou z variant zdravotního postižení. Jedná se o více než 1 miliardu lidí. Počet osob se zdravotním postižením se každoročně zvyšuje v důsledku celosvětového stárnutí populace a nárůstu chronických onemocnění. Zdravotně postižené osoby mají problémy s menší dostupností zdravotní péče a následným uspokojením životních a společenských potřeb [43]. Vzhledem k bariérám, se kterými se osoby se zdravotním postižením setkávají, je pro ně účast na cestovním ruchu částečně nebo úplně omezená. Procento osob se zdravotním postižením je značné a vytváří podstatný potenciál pro vznik krizových situací. Je tedy potřeba usilovat o jasné snížení a určitou eliminaci těchto situací (Goeldner, Richie, 2014). K odstranění bariér je zapotřebí spolupráce všech subjektů cestovního ruchu. Jedná se mimo jiné o bezbariérovost dopravních prostředků, zpřístupnění ubytovacích a stravovacích zařízení, odstranění komunikačních uzlů a celkové zlepšení podmínek účasti na cestovním ruchu pro osoby se zdravotním postižením. 1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Definice cestovního ruchu podle Světové organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization UNWTO) říká, že cestovní ruch představuje činnost lidí spočívající v cestování a pobytu mimo místo jejich obvyklého pobytu po dobu kratší jednoho roku za účelem využití volného času, obchodu a jinými účely (Kotíková, 2013, s. 16). Gúčík definuje cestovní ruch jako soubor činností zaměřených na uspokojování potřeb souvisejících s cestováním a pobytem osob mimo místo jejich trvalého bydliště a obvykle ve volném čase. Jejich cílem je odpočinek, poznáváním zdraví, rozptýlení a zábava, kulturní a sportovní využití, služební cesty, tj. získání komplexního zážitku (Gúčík, 2000, In Linderová, 2013, s. 13). Podle Globálního etického kodexu cestovního ruchu mají osoby se zdravotním postižením jako ostatní lidé právo na cestování, právo volného pohybu a rekreace. Aby i pro ně byl cestovní ruch realizovatelný, musí mít zajištěny určité podmínky. 13

V souvislosti s tím mluvíme o cestovním ruchu pro všechny, který se v praxi snaží o zajištění dostupnosti těchto práv. [4] Hlavním znakem cestovního ruchu pro všechny je vytváření přístupných destinací a produktů. Pro potenciální zákazníky přijímá taková opatření, aby mohli cestovat a využívat komplexně služby cestovního ruchu, aniž by dopláceli na svou ekonomickou či sociální situaci. Cestovní ruch pro všechny je kombinací sociálního cestovního ruchu a přístupného cestovního ruchu.[4] Přístupný cestovní ruch je forma cestovního ruchu vyžadující společný proces mezi zúčastněnými stranami, který zajistí osobám s požadavky na přístup důstojné a nezávislé využívání všeobecně určených produktů, služeb a prostředí cestovního ruchu [39]. Zpřístupnění cestovního ruchu osobám se zdravotním postižením je závislé na odstranění bariér pro všechny druhy postižení. V případě tělesně postižených osob je potřeba odstranit překážky v podobě schodů, úzkých dveří, kterými neprojede osoba na vozíku, těsného uspořádání stolů v restauraci, výšek oken v pokojích aj. Zrakově postižené osoby vítají při účasti na cestovním ruchu pomůcky v podobě audio nahrávek, tištěných informačních materiálů psané v Braillově písmu či různé vodící linie. U osob s postižením sluchu pak odstraňujeme překážky tím, že pro ně zajistíme veškeré potřebné informace v podobě letáků aj. Sociální cestovní ruch je podle W. Hunzikera takový druh cestovního ruchu, který praktikují nízkopříjmové skupiny a který je umožněn a zajišťován prostřednictvím naprosto samostatných, a tedy i snadno rozpoznatelných služeb. M. Andre Poplimont dále uvádí, že sociální cestovní ruch je druhem cestovního ruchu, který realizují osoby, jež nejsou schopny unést cestovní náklady bez sociální intervence, tzn. bez asistence asociace, k níž daná osoba patří (Goeldner, Richie, 2014, s. 284). Sociální cestovní ruch se zaměřuje na zpřístupnění samotného cestovního ruchu osobám, které se potýkají s nízkými příjmy a osobám se zvláštními potřebami. Zaobírá se především činnostmi organizovaných odborových organizací, vládou, zaměstnavatelů pro své zaměstnance, místních samospráv nebo samostatných skupin lidí, kteří pracují 14

na tom, aby umožnili osobám sociálně znevýhodněným cestovat a překonávat finanční překážky. [4] 1.1.1 Znaky a charakteristiky cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Sociální cestovní ruch je představován jako cestovní ruch pro všechny. V souladu s etickým kodexem Světové organizace cestovního ruchu a Organizace spojených národů má každý člověk právo na odpočinek a cestování (Ulrych, 2008, In Orieška, 2010, s. 340). Zdravotně postižené osoby se vyznačují hlavně svými specifickými požadavky při účasti na cestovním ruchu. Jejich požadavky se upínají na tři aspekty. Fyzická přístupnost, informační přístupnost a ekonomická přístupnost. [4] a) Fyzická přístupnost. Osoby se zdravotním postižením se zpravidla potýkají s omezenou hybností a orientací v prostoru. Pro zmiňovanou skupinu lidí je zásadní zpřístupnění prostředí. Zpřístupnění budov, veškeré infrastruktury a uzpůsobit technické vybavení tak, aby nedocházelo k architektonickým překážkám. Důležitým aspektem pro rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v destinaci je bezbariérová doprava, přístupná všem. Dalším prvkem je přizpůsobit nabídku pro potenciální zákazníky jak základních tak doplňkových služeb, tak aby vyhovovala všem bez ohledu na jejich zdravotní či fyzický stav. [4] b) Informační přístupnost. Důraz je kladen také na informační neboli komunikační dostupnost. Zdravotně postižené osoby si svou účast na cestovním ruchu plánují velmi podrobně vzhledem ke svému hendikepu, proto je pro ně nezbytná dostupnost spolehlivých informací získaných z přístupných zdrojů a kanálů. Spoléhají na stejné standardy pro posuzování přístupnosti. I přes nespočet potřeb se může kdykoliv vyskytnout nová a je zapotřebí schopného a vstřícného personálu, který dokáže v každém případě pomoci nabídnout odpovídající služby a vyhovět specifickým potřebám. [4] 15

c) Ekonomická přístupnost. Většina osob se zdravotním postižením se potýká s finanční tísní, která jim ještě více znepříjemňuje účast na cestovním ruchu. Vzhledem k tomuto faktu se nabízí možnost výběru z různých cenových úrovní služeb. Zavedení stejných sazeb pro všechny bez jakýchkoliv příplatků za zpřístupnění, jedná-li se o standardní služby. [4] Cestovní ruch zdravotně postižených osob představuje určitou formu cestovního ruchu, jejíž hlavní pozornost je cílena na odstraňování bariér, které brání osobám se zdravotním postižením v účasti na cestovním ruchu. Ne každý druh postižení má tyto bariéry stejné. Osoby se zdravotním postižením často cestují s cílem poznání, rekreace či načerpání duševních a fyzických sil. Osoby s postižením rozdělujeme do tří skupin. Osoby s vážným, těžkým či mírným postižením. Čím vážnější je postižení, tím speciálnější péče je nejen ze strany poskytovatelů služeb zapotřebí. Osoby s vážnějším typem zdravotního postižení při cestování vyhledávají klidnější destinace, ve kterých jim bude zajištěn bezbariérový přístup a kde budou moci být nezávislý. Co se týká dopravy u osob se středním a vážnějším postižením, využívají převážně přepravu za pomoci automobilu, dodávky a letadla (Goeldner, Richie, 2014, s. 280). Počet osob se zdravotním postižením roste, dochází tak i k zvyšování počtu potenciálních účastníků cestovního ruchu. Lidé z této skupiny osob ve většině případů necestují sami. Na cestovním ruchu se tak podílí nejenom oni samotní ale také jejich rodinní příslušníci, přátelé a sociální pracovníci. Vzhledem k technickému rozvoji a modernizaci informačních technologií se osoby se zdravotním postižením lépe dostávají k potřebným informacím a snáze si tak mohou svou účast na cestovním ruchu naplánovat a zorganizovat. Dalším nesporným činitelem je fakt, že osoby se zdravotním postižením cestují i mimo hlavní sezónu. Destinacím cestovního ruchu tak zajišťují určitou celoroční jistotu v návštěvnosti [18]. Mezi nejčastější formy cestovního ruchu osob se zdravotním postižením patří okružní plavby lodí, poznávací cestovní ruch, lázeňský a zdravotní cestovní ruch, rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích, náboženský cestovní ruch spočívající 16

v návštěvách poutních míst, kulturní cestovní ruch převážně v oblasti Evropské unie a nákupní cestovní ruch [18]. Výrazně roste trend, kdy osoby se zdravotním postižením účastní sportovního cestovního ruchu. Může se jednat o turistiku, jízdu na kole, lyžování nebo vodní sporty. Současná doba přináší i větší možnosti v oblasti extrémních sportů jako např. potápění, paragliding, horolezectví či parašutismus. Nabízí se i sporty jako sledge hokej a moniski pro osoby s tělesným postižením. Pro tuto skupinu osob sportovní aktivity přináší určitý pocit volnosti a svobody (Kotíková, 2013, s. 164). 1.1.2 Vývoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Evropě a v České republice Cestovní ruch osob se zdravotním postižením je všeobecně spojován se sociálním cestovním ruchem. Sociální cestovní ruch se v Evropě začal rozvíjet koncem 19. století, kdy docházelo k rozvoji průmyslu. Lidé pracovali 6 dní v týdnu a jejich volný čas byl organizován. Začali se objevovat první iniciativy, které dovolily znevýhodněným pracujícím jet s dětmi na dovolenou. Průkopníky sociálního cestovního ruchu v Evropě byla Francie a Rakousko. K většímu rozvoji sociálního cestovního ruchu docházelo zpravidla v sociálně vyspělých státech (McCabe, Minnaert, Diekman, 2012). O sociálním cestovním ruchu můžeme mluvit v souvislosti s Úmluvou o placené dovolené vydanou Mezinárodní organizací práce (ILO International Labour Organization). Podstatná část úmluvy byla také uvedena ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Uvádí, že právo na odpočinek a zotavení má každý společně s rozumným omezením pracovních hodin a právem na pravidelnou placenou dovolenou [26]. V České republice můžeme pozorovat určitou míru sociálního cestovního ruchu v období mezi světovými válkami, kdy byly pořádány letní sportovní tábory pro děti a tzv. federální osady pro děti z nemajetných rodin (Linderová, 2013). Po převratu v únoru 1948 byla v Československu zřízena Ústřední správa rekreační péče (ROH), která se starala o pobyty pro pracující [23]. 17

K průlomu cestovního ruchu zdravotně postižených osob došlo až po vzniku Mezinárodní organizace sociálního cestovního ruchu v roce 1963. Organizace se zaměřila na rozvoj sociálního cestovního ruchu. Rok 2003 přinesl do oblasti sociálního cestovního ruchu další jistotu. K tématu Sociálně udržitelného cestovního ruchu pro všechny bylo vydáno stanovisko Evropskou ekonomickou a sociální komisí. Uvádí, že cestovní ruch není stále dostupný všem lidem bez ohledu na jejich životní i ekonomickou úroveň a nabádá k vytvoření takové společnosti, která bude otevřená sociálnímu cestovnímu ruchu ve všech směrech [18]. Stanovisko Evropské hospodářské a sociální komise v oblasti Politiky cestovního ruchu v rozšířené EU z roku 2005 zohledňuje důležitost dostupnosti cestovního ruchu pro všechny a zároveň vyzívá k nepodceňování zmiňované tématiky [18]. V roce 2011 vydala Světová zdravotnická organizace document World Report on disability, ve kterém uvádí, že více než jedna miliarda lidí na světě žije s nějakou formou zdravotního postižení. Tento odhad je větší než odhad světové zdravotnické organizace z roku 1970. Počet osob se zdravotním postižením stále roste. Vyšší riziko postižení postihuje starší populaci [42]. K historicky prvnímu šetření týkající se zdravotně postižených osob v České republice došlo v roce 2007. Druhé šetření proběhlo v roce 2013. Tabulka 1: Počet osob se zdravotním postižením v České republice z roku 2007 a 2013 Šetření Počet obyvatel Počet zdravotně postižených osob 10 287 189 1 015 548 Rok 2007 (stav k 31.12.2006) Pohlaví Muži 5 026 184 490 427 Ženy 5 261 005 525 121 10 516 125 1 077 673 Rok 2013 (stav k 31.12.2012) Pohlaví Muži 5 164 125 512 761 Ženy 5 351 776 564 912 Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 podle Českého statistického úřadu 18

Tabulka 2: Typ zdravotního postižení z šetření v roce 2013 Věk Typ zdravotního postižení tělesné zrakové sluchové mentální duševní vnitřní * jiné 0 14 20 077 6 715 3 811 15 683 10 538 31 764 4 302 15 29 29 499 4 501 2 537 19 394 12 590 28 521 1 039 30 44 38 444 7 892 5 682 22 216 21 242 50 285 2 044 45 59 89 516 14 851 8 086 15 660 30 518 126 966 11 588 60 74 157 622 19 796 17 215 13 919 31 596 248 118 14 082 75 + 165 009 48 440 49 144 17 703 39 032 231 339 21 272 celkem 500 167 102 195 86 476 104 574 145 517 716 993 54 327 * V daném počtu je zahrnuto pouze jedno postižení vnitřních orgánů. Zdroj: Vlastní zpracování podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2012 v České republice 1 077 673 zdravotně postižených osob, kteří se potýkali s 1 710 249 výskyty zdravotního postižení. Mezi dva nejvíce vyskytující se typy zdravotního postižení spadá vnitřní a tělesné postižení. 1.1.3 Zdravotně postižení návštěvníci v cestovním ruchu Zdravotně postižené osoby jsou specifikovány jako osoby, které postihlo zhoršení některé z funkcí v důsledku zdravotního poškození. U jedinců tak vzniká určité znevýhodnění neboli hendikep. Postižení představuje změnu zdravotního stavu dlouhodobého charakteru. Jedná se o nevratné zdravotní postižení, které může být vrozené nebo získané úrazem či nemocí (Kotíková, 2013). Podle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je zdravotní postižení chápáno jako tělesné, duševní, mentální, smyslové nebo kombinované postižení. V důsledku tohoto postižení se osoba může stát nebo se stane osobou závislou na pomoci jiné osoby. [46] Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižení podepsaná Českou republikou v roce 2007 uvádí, že zdravotní postižení je pojem, který se vyvíjí a je výsledkem vzájemného působení mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními osobami. Dále v článku 1 Úmluvy uvádí, že osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální 19

nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému začlenění do společnosti. [15] S pojmem postižení se setkáváme také v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) od Světové zdravotnické organizace (WHO). Pojem disability je v ní chápán jako postižení a stal se zastřešujícím výrazem v oblasti funkčních poruch, aktivit a zdraví. Česká republika přijala definici disability v roce 2006. Disabilita je snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem setkává s bariérami prostředí. [22] Podle Národní rady osob se zdravotním postižením v České republice se zdravotně postižené osoby setkávají s mentálním postižením, duševní nemocí, vnitřní nemocí, tělesným, zrakovým a sluchovým postižením. V cestovním ruchu jsou pro nás důležité všechny skupiny. Abychom pro všechny skupiny zabezpečili bezbariérovost, a celkové odstranění veškerých překážek zaměřujeme se převážně na tělesné, sluchové a zrakové postižení osob. V roce 1980 vydala Světová zdravotnická organizace dokument Mezinárodní klasifikace vad, postižení a znevýhodnění (International Classification of Impairments, Disabilities and Handicaps), ve kterém vymezuje tři základní pojmy. Vada, postižení a znevýhodnění neboli handicap. Vada je chápána jako ztráta nebo abnormální, psychologické, fyziologické nebo anatomické struktury či funkce. Za postižení je považováno určité omezení nebo ztráta schopnosti provádět činnosti tak jako ostatní lidé. Posledním pojmem je znevýhodnění neboli handicap. Znevýhodnění je nevýhoda, která vyplývá z postižení či vady daného jedince. Dále ho omezuje nebo mu zcela znemožňuje, aby naplnil roli, kterou mívají jeho vrstevníci z pohledu společnosti [44]. a) Tělesné postižení. Tělesná postižení jsou přetrvávající nebo trvalé nápaditosti, snížené pohybové schopnosti s dlouhodobým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální výkony. Řadíme mezi ně vady pohybového a nosného ústrojí, tzn. kostí, kloubů, šlach, svalů a cévního zásobení. Dále pak poškození nebo poruchy nervového ústrojí, pokud se projevují narušenou hybností (Renotiérová, Ludíková, 2004, s. 212). 20

Tělesná postižení mohou být zapříčiněna dědičností, úrazem či nemocí. Členíme je tedy na vrozené, získané po nemoci nebo získané po úrazu. Vrozená tělesná postižení se váží k poruchám vývoje v prvních týdnech těhotenství ženy. Může dojít k vrozené vadě lebky, poruchám velikosti lebky nebo nejčastěji se vyskytujícímu vrozenému tělesnému postižení rozštěpu lebky, čelisti, rtů, patra a páteře. Nezanedbatelným tělesným postižením vrozeným je čím dál více dětská mozková obrna (DMO). Dětská mozková obrna se vyznačuje poruchou hybnosti a vývoje hybnosti v důsledku poškození mozku ještě před porodem (Renotiérová, Ludíková, 2004). Tělesná postižení získaná úrazem bývají nejčastěji onemocnění mozku a míchy. Dochází k nim v důsledku nečekaných událostí, např. při živelných katastrofách, výbuchu munice, dopravních nehodách, skokům do mělkých vod aj. (Renotiérová, Ludíková, 2004). Ochrnutí po poranění míchy jsou závislá na míře poškození, respektive v jaké výšce k nim došlo (výška léze). Rozeznáváme tak čtyři typy poškození míchy (tabulka 3). Tabulka 3: Typy poškození míchy Typ Míra ochrnutí Poznámky Poúrazová chabá paréza Neúplné ochrnutí dolních končetin Osoby chodí o francouzských holích. Na delší trasy používají vozík. Poúrazová paraplegie Úplné ochrnutí dolních končetin Osoby se pohybují na vozíku. Možná chůze v aparátech. Poúrazová Úplné ochrnutí dolních končetin. Osoby se pohybují na vozíku. kvadruplegie Ochrnutí rukou v různém stupni. Poúrazové kvadruparézy Neúplné ochrnutí horních i dolních končetin. Dolní končetiny vykazují pohyby, které lze využít k postrkování vozíku či k chůzi. Zdroj: Vlastní zpracování, 2015 podle Kudláček M., Ješina O., 2013, s. 20 V případě tělesných postižení získaných nemocí se jedná o revmatická onemocnění, dětské infekční obrny či progresivní svalové dystrofie (Renotiérová, Ludíková, 2004). Dnešní doba přináší pokroky v mnoha odvětvích. Je tomu tak i ve zdravotnictví a vývoji léčebných technologií. V souvislosti s nimi dochází častěji k částečnému či úplnému odstranění tělesného postižení. Stále bohužel tento počet není vysoký a osoby s tělesným postižením se potýkají s omezenou hybností a orientací. 21

b) Zrakové postižení. Zrakové postižení lze definovat jako absenci nebo nedostatečnost kvality zrakového vnímání (Renotiérová, Ludíková, 2004, s. 192). Osobami se zrakovým postižením jsou jedinci, kteří i po určité úpravě či korekci zrakové vady mají i nadále problémy se zrakovým vnímáním v běžném životě. Podle stupně zrakového postižení dělíme osoby na nevidomé, slabozraké, osoby se zbytkem zraku a osoby s poruchami binokulárního vidění (Renotiérová, Ludíková, 2004). Nevidomé osoby chápeme jako osoby s nejtěžším stupněm zrakového postižení a jejich zrakové vnímání je narušeno na nevidomost (slepotu). Slepotu definujeme jako stav, při kterém se postižená osoba potýká se snížením zrakových funkcí. Úplná slepota je stav, při kterém osoba nerozpoznává světlo. Za slabozraké osoby považujeme osoby, které se potýkají s orgánovým postižením na obou očích v případě, že jim postižení i při korekci pomocí brýlí přináší problémy. U osob se zbytkem zraku se setkáváme se zrakovými schopnostmi, které mohou být snížené, omezené či deformované. Dochází tak k narušení představ a následnému snížení grafických schopností. Osoby s poruchami binokulárního vidění mají problém s rovnocenným obrazem v obou očích. Splynutí rovnocenného obrazu dochází k prostorovému vjemu, díky němuž vidíme čistě a hluboce. U osob s poruchami binokulárního vidění k tomu nedochází a zrakové funkce jsou narušeny (Renotiérová, Ludíková, 2004). Abychom určili refrakční stav oka je důležitá míra ostrosti zraku, která vyjadřuje schopnost vizuální diferenciace a zároveň hodnotí viditelnost na dálku a na blízko. Refrakční odchylky nám dále určují, o jaké zrakové postižení se jedná (tabulka 4). Tabulka 4: Postižení zraku Kategorie zhoršení zraku Zraková ostrost při pohledu oběma očima s použitím optimální korekce Horní hranice Dolní hranice 6/18 = 0,3 6/60 = 0,1 Lehká a střední slabozrakost Těžká slabozrakost 6/60 = 0,1 3/60 = 0,05 Těžce slabý zrak 3/60 = 0,05 1/60 = 0,02 Praktická nevidomost 1/60 = 0,02 Světlocit se správnou projekcí Úplná nevidomost Světlocit s chybnou projekcí Úplná ztráta světlocitu Zdroj: Kudláček M., Ješina O., 2013, s. 23 Pro osoby se zrakovým postižením se pohyb a orientace v prostoru stává výrazným problémem. Při chůzi si pomáhají bílou holí, využívají průvodcovských služeb, mívají 22

často vycvičené vodící psy. Důležité jsou pro ně různé prvky při ozvučení prostředí či hmatové popisy tras a vodící linie (Renotiérová, Ludíková, 2004). Nevidomé osoby nerady střídají prostředí, proto vyhledávají spíše delší pobytové akce. Zkušenější nevidomé osoby si dokáží brzy osvojit určité trasy, např. z pokoje do restaurace. Abychom usnadnili jejich orientaci v prostoru, uzpůsobíme nábytek v pokoji jednodušeji. Lůžko přiblížíme ke dveřím, umyvadlu i skříním. Stejně tak jako v pokoji, je lepší zrakově postiženou osobu v restauraci posadit blízko ke dveřím a toaletám. Důležité je, abychom neměnili pozice nábytku v době pobytu hosta. Mohli bychom tak vážně ovlivnit bezpečí nevidomé osoby [19]. c) Sluchové postižení. Pro každého člověka je sluchové vnímání velmi významným faktorem pro dorozumívání. Intenzita zvuku je vyjádřena v jednotkách decibelů (db). Nejvyšší stupeň, který člověk dokáže vnímat bez bolesti je 120 db. Pokud dojde k narušení či celkové ztrátě sluchového vnímání mluvíme o sluchové vadě (poruše). Sluchové vady rozdělujeme do kategorií podle místa vzniku sluchové vady, podle toho, kdy ke sluchové vadě došlo, podle velikosti sluchové ztráty. Jedinci s postižením sluchu se setkávají s postižením různého stupně a druhu. Osoby se sluchovým postižením. Podle Souralové a Langera (2005) můžeme osoby se sluchovým postižením rozdělit do kategorií neslyšící, nedoslýchavé, ohluchlé či osoby s kochleárním implantátem. U neslyšících osob je jejich schopnost slyšet poškozena na tolik, že nedokáží rozpoznat zvuk mluvené řeči i při nevětším možném zesílení. Osoby nedoslýchavé mají schopnost slyšet částečně omezenou, ale s pomocí elektroakustických kompenzačních pomůcek ji lze snížit. Ohluchlý jedinec se setkal se ztrátou sluchu v období dokončení či v samotném konci vývoje řeči. Kochleární implantát je přístroj voperovaný do ucha, pomocí kterého osoby se sluchovým postižením dokáží vnímat zvuky (Souralová, Langer, 2005). Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila mezinárodně uznávané kategorie sluchových poruch. 23

Tabulka 5 : Klasifikace podle velikosti sluchové ztráty Stupeň sluchové vady Lehká sluchová porucha Střední sluchová porucha Středně těžká sluchová porucha Těžká sluchová porucha Úplná ztráta sluchu Zdroj: Vlastní zpracování podle Souralová, Langer, 2005. Vyjádření intenzity 26-40 db 41-55 db 56-70 db 71-91 db 91 db a více 1.1.4 Organizace a programy podpory cestování zdravotně postižených osob Zdravotně postižené osoby jsou nejen z pohledu cestování znevýhodněnou skupinou. I v běžném životě se setkávají s bariérami, které jim narušují či úplně znemožňují pohyb, získávání nových zkušeností, poznání ale i relaxaci. V současné době vznikají specializované organizace, programy či projekty, které působí v oblasti podpory zdravotně postižených osob a svou činností se snaží odstraňovat tyto bariéry. K nejdůležitějším organizacím podpory cestování zdravotně postižených osob patří Evropský svaz pro dostupný cestovní ruch (ENAT European Network for Accessible Tourism), Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch (OITS International Organization of Social Tourism), Národní agentura pro poukázky na dovolené (ANCV - Agence national pour les Cheques-Vacances), Institut pro seniory a sociální cestovní ruch ve Španělsku (IMSERSO - Instituto de Mayores y Servicio Sociales), Family Holiday Association (FHA - Family Holiday Association) či Open doors Organization (ODO). Mezi programy a projekty zaměřující se na podporu cestování zdravotně postižených osob se řadí program Evropské komise CALYPSO, Národní program pro podporu cestovního ruchu v období 2010 2016. V České republice projekt ATHENA na cestách, mezinárodní projekt EUROKLÍČ či projekt Bezbariérová Olomouc a jiné. a) Organizace podpory cestování zdravotně postižených osob. Evropský svaz pro dostupný cestovní ruch (ENAT European Network for Accessible Tourism) vznikl v roce 2006 v Bruselu. Jedná se o síť organizací, které společně podporují rozvoj destinací cestovního ruchu v Evropě. Vytvářejí a rozvíjejí produkty a služby za účelem zpřístupnění cestovního ruchu všem. Podporují výměny zkušeností a vzájemnou spolupráci subjektů působících v oblasti cestovního ruchu. Zároveň se snaží o rozšíření 24

povědomí o přístupném cestovním ruchu a pozitivní příklady vycházející z praxe šíří dál. Zaměřují se na národní organizace a instituce, které se přímo podílí na rozvoji cestovního ruchu v destinacích a vytváří určitou platformu přístupného cestovního ruchu [8, 18]. OITS (International Organization of Social Tourism) je mezinárodní nezisková asociace, která usiluje o zpřístupnění cestovního ruchu pro všechny. Její vznik je spojen s rokem 1963 a jedná se tak o nejstarší organizaci zabývající se sociálním cestovním ruchem. Zaměřuje se hlavně na skupiny obyvatelstva s nízkými příjmy (Goeldner, Richie, 2014). Organizace svou činností informuje pomocí vlastních publikací, webových stránek ale i elektronických periodik, zprostředkovává informace a předává získané zkušenosti v této oblasti dále. Pořádá konference, kongresy i fóra [25, 18]. Další významnou organizací je Národní agentura pro poukázky na dovolené (ANCV Agence national pour les Cheques-Vacances). Organizace působí ve Francii a jedná se o státní podnik, který se zaměřuje na průmysl a obchod. Účinně pomáhá v oblasti sociální politiky. Prioritou agentury je zabezpečit snazší dostupnost dovolených co největšímu počtu osob, zajistit spolupráci představitelů cestovního ruchu a pomoci tak jeho rychlejšímu rozvoji v regionech. Agentura napomáhá poukázkami a dalšími výhodami nejvíce osobám se zdravotním postižením a lidem s nižšími příjmy [18]. Jednou z významných organizací je IMSERSO Institut pro seniory a sociální cestovní ruch ve Španělsku (Instituto de Mayores y Servicio Sociales). Institut se zaměřuje na mimosezónní organizované zájezdy poskytované z velké části starším osobám. Pomocí politiky státu do programu přitékají finanční prostředky, které institut dále investuje do oblasti rozvoje sociálního cestovního ruchu. Program se stále rozvíjí a pozitivní výsledky na sebe nenechávají čekat jak ve Španělsku tak i v zahraničí [18]. Britské charitativní sdružení (FHA - Family Holiday Association) má tři hlavní cíle. Zvýšit počet rodin, které si budou moci dovolenou dovolit, podpořit hodnotu dovolené, aby nedocházelo k nevýhodám pro určité skupiny společnosti a zvýšit povědomí o problému nedostatečného přístupu v oblasti dovolených. Vizí Family Holiday Association je vytvoření takové společnosti, která bude dbát na rovný přístup ke kvalitě 25

života u všech lidí bez ohledu na to, zda se potýkají s chudobou či některou nevýhodou oproti ostatním lidem [12]. Organizace Open Doors Organization (ODO) sídlí v Chicagu a byla založena v roce 2000. Organizace usiluje o vytvoření takové společnosti, která bude všem lidem s postižením poskytovat rovné zákaznické příležitosti stejně jako lidem bez postižení. Dále vyučuje a školí obchodníky tak, aby uspěli na trhu postižených osob. Organizace pomáhá komunitě osob s postižením [29]. b) Programy podpory cestování zdravotně postižených osob. Program, který se zaměřuje na sociální cestovní ruch neboli cestovní ruch pro všechny se jmenuje CALYPSO. Realizace programu začala v roce 2009. Program Evropské komise si zakládá na faktu, že cestovní ruch má být dostupný pro všechny. Zohledňuje také vliv cestovního ruchu pro všechny v rozvoji mimosezónního cestovního ruchu. CALYPSO zmiňuje hlavně čtyři znevýhodněné skupiny. Znevýhodněné mladé lidi ve věku 18-30 let, rodiny s dětmi s finanční nebo jinou tísní, osoby s postižením a osoby nad 65 let a seniory, kteří se potýkají s odrazujícími nároky na cestování či s chybějícími financemi. Jedním z cílů programu je zajistit lidem možnost cestování po Evropě i v případě, že si to sami nemohou dovolit. Záměrem programu je pomoci místním ekonomikám ve zvládání sezónních výkyvů v cestovním ruchu. Program CALYPSO je zaměřený na řadu dalších podpor v oblasti sociálního cestovního ruchu. Spočívají v podpoře nenáročného cestování z finančního hlediska a výměnách mezi subjekty a zeměmi, které jsou zapojeny do projektu. Mezi zmiňované programy a projekty patří například projekt Holiday4all (Sustainable Model for Social Tourism in the Danube macroregion) Dovolená pro všechny, který se zaměřuje na makroregion Dunaj z pohledu udržitelného sociálního cestovního ruchu. Dále projekt SOWELL (Social Tourism Opportunities in Wellness and Leisure activities), realizovaný Českou republikou, Francií, Španělskem a Itálií. Projekt se specializuje na vytvoření příležitostí v oblasti volnočasových aktivit a wellness v sociálním cestovním ruchu (Kotíková, 2013). V České republice v současné době probíhá realizace Národního programu pro podporu cestovního ruchu v období let 2010 až 2016. Cílem programu je podpora sociálního cestovního ruchu. Podprogram Cestování dostupné všem pro rok 2016 si klade za cíl podpořit tvorbu nových produktů, snížit vliv sezónnosti, zvýšit podíl cestovního ruchu 26

vzhledem k prosperitě regionu, zvýšit rozvoj domácího cestovního ruchu, začlenění cílových skupin, zpřístupnění atraktivit a zlepšení infrastruktury cestovního ruchu. V rámci dotačního programu je podporováno mimo jiné zpřístupnění atraktivit cestovního ruchu, zlepšení a vytvoření informačních a navigačních systémů pro zrakově a sluchově postižené účastníky cestovního ruchu či vytvoření center služeb pro turisty a hygienické zázemí pro handicapované turisty a pěší v blízkosti tras [20]. Jedním důležitým projektem, který byl realizován na podporu cestování zdravotně postižených osob v České republice, je ATHENA na cestách. V rámci projektu bylo bezbariérové cestování představeno jako oblast, která skrývá potenciál pro rozvoj zaměstnanosti a uplatnění osob se zdravotním znevýhodněním na trhu práce. Jedním z cílů byla motivace k podpoře prosazování cestování bez bariér do praxe a pomocí praxe v rozvoji lidských zdrojů z evropských zemí přispět k rozvoji informovanosti o bezbariérovém cestování v České republice. Projekt do svých cílů zahrnoval také podporu sociálního začlenění osob se zdravotním postižením. Aktivity projektu byly zaměřeny na začlenění bezbariérového cestování do praxe České republiky a na rozvoj vzdělanosti zaměstnanců institucí [24]. V oblasti pomoci osobám se sníženou schopností pohybu a orientace působí mezinárodní project EUROKLÍČ. Projekt je realizován ve vyspělích evropských zemích či v USA. Hlavní prioritou projektu je pomoci osobám s omezenou schopností pohybu zajistit důstojnou a rychlou dostupnost veřejných technických, kompenzačních a sociálních zařízení. Dostupná zařízení jsou osazována jednotným euroklíčem. Euroklíče jsou v krajích prostřednictvím Sítě mateřských center zapůjčovány rodičům dětí do tří let. Veřejně přístupné budovy zapůjčují euroklíče krátkodobě zdravotně indisponovaným osobám a seniorům. Osoby se zdravotním postižením, které se prokáži průkazy dokládající jejich postižení, dostávají univerzální euroklíče [7]. V České republice je realizováno několik programů debarierizace, např. projekt Bezbariérová Olomouc je realizován od roku 2001. Hlavním cílem projektu je zajistit všem obyvatelům a návštěvníkům města Olomouc zpřístupnění jejich veřejného života. Zvláště v oblasti služeb, kultury, vzdělávání, sportu a zaměstnání. Projekt je zaměřen na osoby v pokročilém věku, těhotné ženy a osoby doprovázející dítě do tří let či kočárek, osoby se sluchovým, mentálním, zrakovým a pohybovým postižením [33]. 27

1.2 Potenciál cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Potenciál cestovního ruchu chápeme jako soubor územních podmínek a předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu. Jedná se o složitý multidisciplinární systém, ve kterém se zobrazují aspekty jako přírodní prostředí, projevy aktuální lidské činnosti a hodnoty kulturně-historického dědictví. Systém je zkoumán pomocí měřitelných segmentů. Jednotlivým segmentům se přiřazují body. Potenciál cestovního ruchu vyjadřuje právě součet získaných bodů. Celková kvantifikace ale není možná vzhledem k dílčím neměřitelným prvkům jako například genius loci místa [41]. 1.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením Pro samotnou existenci a následný rozvoj cestovního ruchu oblasti je zapotřebí určitých podmínek neboli předpokladů. Předpoklady, ovlivňující rozvoj cestovního ruchu, dělíme na tři hlavní skupiny. Lokalizační předpoklady, které se dále dělí na předpoklady přírodní a kulturní. Dále selektivní předpoklady a realizační předpoklady. Lokalizační podmínky zohledňují rozmístění aktivit cestovního ruchu v území. Důležitou roli zde sehrává geografická poloha území spojená s jejím historickým vývojem. Přírodní předpoklady souvisejí s přírodním prostředím. Do předpokladů přírodního charakteru řadíme zemský povrch, nadmořskou výšku oblasti, vodstvo, faunu a flóru, druh podnebného pásu. Kulturní předpoklady jsou dány výsledkem lidské činnosti a vývojem historie v území. Do kulturních předpokladů řadíme galerie a muzea, architektonické památky, významné parky, archeologické lokality či památky lidové architektury. Rozvoj cestovního ruchu oblasti je podmíněný příznivými lokalizačními předpoklady (Holeček, Mariot, Střída, 2013). Z pohledu zdravotně postižených návštěvníků v cestovním ruchu mluvíme hlavně o zpřístupnění lokalizačních předpokladů. Zdravotně postižení návštěvníci se mnohdy potýkají s bariérami, které jim v navštívení oblasti či konkrétní atraktivitě znemožňují pohyb. Je potřeba tyto bariéry odstranit a tím jim pomoci se samotnou realizací cestovního ruchu. U přírodních předpokladů vždy není možné odstranit veškeré bariéry. Některé však můžeme alespoň částečně zredukovat. U kulturních předpokladů se dají tyto bariéry odstranit. Zdravotně postižené osoby v případě zdolávání schodů určitě 28

uvítají výtah, rampu či plošiny. Pro zrakově postižené osoby jsou důležité různé vodící linie, informace psané v Braillově písmu. Osoby se sluchovým postižením potřebují informační tabule. Důležité je, aby zařízení školilo své zaměstnance a z jejich strany tak docházelo k profesionálnímu chování směrem k zákazníkovi se zdravotním postižením. Selektivní předpoklady vyjadřují způsobilost společnosti dané oblasti podílet se na cestovním ruchu aktivně i pasivně, tzn. přijímat účastníky cestovního ruchu a stávat se jimi (Holeček, Marriot, Střída, 2013, s. 21). Dělíme je na objektivní a subjektivní předpoklady. Objektivní předpoklady zahrnují stav životního prostředí, ekonomickou a životní úroveň obyvatel, hustotu zalidnění, politickou a bezpečnostní situaci v oblasti. Subjektivní předpoklady hrají významnou roli v rozhodování o účasti na cestovním ruchu. Je to například módnost oblasti, vliv reklamy a propagace oblasti, příslušnost lidí k profesní a sociální skupině (Holeček, Mariot, Střída, 2013). U zdravotně postižených osob bývá problémem informovanost o službách, které jim přináší kvalitní a bezpečné trávení volného času v oblasti. Tyto služby zajišťují informační centra, cestovní kanceláře a agentury. Zařízení pomáhají s vytvářením samotných produktů pro zdravotně postižené osoby. K selektivním předpokladům patří i podpora ze strany státní správy v podobě poskytnutí dotací pro podnikatele, zařízení a střediska cestovního ruchu k vybudování lepších podmínek realizace cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby. Dalšími velmi důležitými předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v oblasti jsou realizační předpoklady. Realizační předpoklady umožňují jak dopravu do cílového místa tak pobyt v něm. Bez těchto dostatečně rozvinutých předpokladů se rozvoj cestovního ruchu oblasti značně ztěžuje. Realizační předpoklady rozdělujeme na dopravní předpoklady a předpoklady materiálně-technické. Podmínkou realizace cesty do oblasti jsou příznivé dopravní předpoklady, které závisí na dopravním spojení, husté a kvalitní dopravní síti ale také na časové dostupnosti oblasti. Materiálně-technické předpoklady rozvoje cestovního ruchu se zabývají následnou infrastrukturou vybudovanou v oblasti. Řadíme do ní nejen veškerá ubytovací a pohostinská zařízení ale také informační systémy, sportovní zařízení a další (Holeček, Mariot, Střída, 2013). 29

Vzhledem ke zhoršené pohyblivosti osob se zdravotním postižením se doprava do cílového místa velmi komplikuje. Je potřeba uzpůsobit nejen dopravní prostředky ale také celkovou infrastrukturu. Jedná se o zpřístupnění letišť, železničních a autobusových nádraží v podobě výtahů a ramp. Dopravní prostředky musí disponovat místem vyhrazeným pro vozíčkáře a jinam zdravotně postižené osoby. 1.2.2 Přínosy podpory cestovního ruchu osob se zdravotním postižením V dnešní době má každý právo na trávení volného času různými způsoby. I osoby se zdravotním postižením mají právo účastnit se cestovního ruchu, bez toho aniž by se potýkali s překážkami. Podpora sociálního cestovního ruchu nese přínosy jak pro samotné osoby se zdravotním postižením, tak pro ekonomiku regionu i samotnou společnost. Počet účastníků cestovního ruchu se výrazně zvyšuje. Osoby se zdravotním postižením často necestují sami vzhledem k omezené pohyblivosti a orientaci. Pomáhá jim doprovod v podobě osobních asistentů. Mnohdy se jedná o jednu osobu navíc. Často společně s nimi cestuje celá rodina. Zároveň jsou osoby se zdravotním postižením loajálními zákazníky. Osoby se zdravotním postižením více preferují cestování v rámci domácího cestovního ruchu. Tím dochází k posílení domácího cestovního ruchu. Zpravidla necestují v době největší sezóny. Svou účastí na cestovním ruchu v průběhu celého roku tak zmírňují vliv sezónnosti. Většinou se potýkají s finanční tísní. I díky ní si zájezdy rezervují v předstihu. Docílí menší ceny a podnikům cestovního ruchu zajistí určitou jistotu v obsazenosti zařízení. Přínos nalezneme také ve vzdělávání a poznání. Poznáváním jiných kultur, tradic, zvyků, národnostních skupin aj. jsou podporovány mezilidské vztahy, dochází ke kvalitnějšímu soužití a společenské toleranci [4]. Jestliže je umožněna znevýhodněným osobám vyšší účast na cestovním ruchu, příznivě se tak přispívá k jejich lepšímu začlenění do společnosti, zdravému soužití s nimi, 30

zmírnění vnitřních psychických bariér, ale i odstranění zažitých stereotypů společnosti ve vztahu k zdravotně postiženým osobám. 1.2.3 Legislativní úprava vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob v Evropě a ve světě Cestovní ruch zdravotně postižených osob je jednou z významných složek cestovního ruchu u nás i ve světě. Podstatnou zásluhu na tom mají dokumenty, vztahující se k cestovnímu ruchu zdravotně postižených osob, vydané Českou republikou, orgány Evropské unie i různými organizacemi. a) Právo zdravotně postižených na účast na cestovním ruchu. Podle Globálního etického kodexu cestovního ruchu má být respektována rovnost mezi ženami a muži. Odstavec 2 v článku 2 rovněž uvádí, že by mělo docházet k podpoře lidských práv všech osob, zejména pak těch nejzranitelnějších skupin. Ke zranitelným skupinám patří děti, zdravotně postižené osoby, starší osoby, domorodé národy a etnické menšiny. Článek 7 v prvním odstavci je založen na právu na cestovní ruch, které je dostupné všem obyvatelům světa a umožňuje přímý osobní přístup k objevování a užívání si zdrojů planety. Odstavec 3 téhož článku poukazuje na podporu veřejných orgánů, pomocí kterých by měl být rozvíjen sociální cestovní ruch. Dále by měl být podporován cestovní ruch pro studenty a seniory, cestovní ruch zdravotně postižených osob a rodinný cestovní ruch podle odstavce 4 článku 7. Článek 8 se zabývá svobodou pohybu turistů. Odstavec 1 uvádí, že právo svobody pohybu mají všichni turisté a návštěvníci na území svého státu, ale i z jednoho státu do druhého bez projevů diskriminace či byli-li by s tím spojené další nadměrné formality [38]. Úmluva OSN pojednává o právech osob se zdravotním postižením. Podporuje úctu k nim a zároveň jejich důstojnost. Chrání a podporuje základní svobody osob se zdravotním postižením a lidská práva. Úmluva je postavena na několika hlavních pilířích. Zohledňuje nediskriminaci, respektování odlišností osob se zdravotním postižením a jejich přijímáním do společnosti, svobodu volby a osobní nezávislost, rovnoprávnost mužů a žen, rovnost možných příležitostí, respektování schopností, které se u dětí se zdravotním postižením rozvíjejí, právo na zachování identity a přístupnost. Úmluva zakazuje všem smluvním státům veškerou diskriminaci či nerovnoprávnost 31

osob se zdravotním postižením a přikazuje jim úpravy zákonů či vytvoření nových tak, aby došlo k naplnění úmluvy [15]. Dalším dokumentem je Listina základních práv a svobod vydaná v roce 1992 předsednictvem České národní rady. Hlava první v prvním článku pojednává o rovnosti a svobodě osob v důstojnosti i právech. Ve třetím článku zaručuje všem osobám bez rozdílů základní práva a svobody [31]. Na úrovni Evropské unie vznikl dokument s názvem Listina základních práv Evropské unie. Hlava III zabývající se rovností zakazuje v článku 21 jakoukoliv diskriminaci, tedy i z důvodů zdravotního postižení. Ve článku 23 zohledňuje rovnost mužů a žen ve všech oblastech. Začlenění osob se zdravotním postižením se zabývá článek 26. Pojednává o právu, které zajistí osobám zdravotně postiženým sociální a profesní začlenění, nezávislost a účast na životě společnosti [9]. Jedním z dokumentů, které zakazují diskriminaci v České republice je Zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). V 2 je diskriminace rozdělena na přímou a nepřímou. Podle zákona se přímá diskriminace spojuje s takovým jednáním, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci. Tedy i s osobou zdravotně postiženou. Nepřímá diskriminace z důvodů zdravotního postižení v 3 znamená odmítnutí a opomenutí přijmout opatření, která umožní osobě se zdravotním postižením přístup k zaměstnání, výkonu pracovní činnosti v zaměstnání, využít pracovní poradenství nebo zúčastnit se odborného vzdělání [16]. b) Využívání dopravních prostředků. I pomocí veřejných dopravních prostředků se cestovního ruchu účastní také osoby se zdravotním postižením. Z toho důvodu dochází k častějším právním úpravám jejich užívání a zpřístupnění v případě osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční dopravě uvádí, že všichni občané bez ohledu na to, zda se jedná o osoby s omezenou možností pohybu a orientace a zdravotně postižené osoby, mají právo na svobodu volby, cestování, volný pohyb a nepřítomnost 32