Procesní aspekty výběru majetkových daní

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Procesní aspekty výběru majetkových daní Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Břetislav Andrlík Jana Vítámvásová Brno 2010

Ráda bych tímto poděkovala Ing. Břetislavu Andrlíkovi za vedení mé bakalářské práce, Věře Kafkové za cenné připomínky z oblasti majetkových daní a Mgr. Janu Neckářovi za přínosné rady a pomoc nejen z oblasti daňové, ale i právní.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Procesní aspekty výběru majetkových daní zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. V Brně dne 28. května 2010

Obsah 5 Obsah 1 Úvod, cíl práce a metodika 8 1.1 Úvod... 8 1.2 Cíl práce... 9 1.3 Metodika... 9 2 Majetkové daně 10 2.1 Daň dědická...10 2.1.1 Poplatník...10 2.1.2 Předmět daně...10 2.1.3 Základ daně... 11 2.2 Daň darovací... 11 2.2.1 Poplatník... 11 2.2.2 Předmět daně...12 2.2.3 Základ daně...12 2.3 Daň z převodu nemovitostí...13 2.3.1 Poplatník...13 2.3.2 Předmět daně...13 2.3.3 Základ daně...13 2.4 Společná ustanovení...14 2.5 Daň z nemovitosti...15 2.5.1 Daň z pozemků...16 2.5.2 Daň ze staveb...18 2.5.3 Společná ustanovení... 22 3 Historický náhled na úpravu daní 24 3.1 Období 16. až 18. století... 24 3.2 Období Rakouska-Uherska... 25 3.3 Prvorepublikové Československo... 25 3.4 Meziválečné období a poválečná doba... 26 3.5 70. a 80. léta 20. století... 27

6 Obsah 3.6 Daňová soustava počátku 90. let... 28 4 Daňové řízení 30 4.1 Řízení přípravné... 30 4.2 Řízení vyměřovací... 31 4.2.1 Lhůty...32 4.2.2 Lhůty pro vyměření...33 4.3 Opravné prostředky...33 4.3.1 Řádné opravné prostředky...34 4.3.2 Mimořádné opravné prostředky...35 4.4 Placení daní...37 4.5 Novela zákona a úprava de lege ferenda... 38 5 Procesní aspekty majetkových daní 41 5.1 Daň dědická... 41 5.1.1 Daň darovací...42 5.1.2 Daň z převodu nemovitostí...42 5.1.3 Doporučení...43 5.2 Daň z nemovitosti...44 5.2.1 Doporučení...45 5.3 Závěr... 46 6 Administrativní náklady 48 6.1 Přímé administrativní náklady... 48 6.2 Vyvolané náklady zdanění...59 6.2.1 Ocenění času poplatníka... 62 6.2.2 Vymezení vyvolaných nákladů... 62 6.2.3 Daň dědická... 62 6.2.4 Daň darovací...63 6.2.5 Daň z převodu nemovitostí...63 6.2.6 Daň z nemovitosti... 64 7 Závěr 66 8 Literatura 69

Obsah 7 A Přímé administrativní náklady 73 B Náklady zdanění soukromého sektoru 76

8 Úvod, cíl práce a metodika 1 Úvod, cíl práce a metodika 1.1 Úvod Majetkové daně jsou bohaté svojí historií. Jejich význam netkví ve fiskálním výnosu, ale především v jejich pravidelnosti a dlouhodobé stabilitě. Se zavedením nových daní, ztrácejí své výsadní postavení v daňových příjmech a stávají se pouze daněmi okrajovými. Z pohledu daňových úniků a krácení je důležitá také skutečnost, že majetek, jenž je předmětem zdanění, je snáze zjistitelný a dohledatelný. Majetkové daně řadíme mezi daně přímé, jejichž platba jde na úkor důchodu poplatníka, a tedy ji nelze převést na jinou osobu. Jsou také daněmi in rem, protože nezohledňují platební schopnost poplatníka. V této skupině jsou zahrnuty daně placené zpravidla jednoročně a to daň z bohatství a daň z nemovitostí. Neméně významnou část tvoří daně transferové, placené nepravidelně. Jsou vázané na objekt právního úkonu a zahrnují daň dědickou a daň darovací. Dále také daně, placené při úplatném převodu nemovitého majetku. Hovoříme o dani z převodu nemovitostí. Od předcházející daně dědické a daně darovací se liší v tom, že ony jsou spojeny s bezúplatným převodem majetku během života či po smrti zůstavitele. Rovněž je mezi majetkové daně řazena daň silniční, která je vázána na provozování podnikatelské činnosti daňového subjektu a tudíž nezohledňuje stav majetku jako takový. Odlišný pohled na zařazení daní je ve vyčlenění transferových daní ze skupiny majetkových daní a zařazení mezi daně z občanskoprávních úkonů. Příjmy z daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí plynou do státního rozpočtu a v porovnání s ostatními pilíři daňové soustavy zaujímají pouze 1 % z celkových daňových příjmů v rámci kalendářních roků 2005 až 2008. Daň z nemovitosti se stává významným zdrojem příjmů obcí a krajů z hlediska teritoriálního umístění nemovitostí. Čímž napomáhají posílit decentralizaci a samostatnost nižších územních samosprávních celků. Daně se dotýkají téměř každého občana a představují tok peněžních prostředků od soukromého sektoru k veřejnému. Tento odliv transfer sebou přináší také dodatečné náklady, které vyvolávají neefektivnost daňového systému. Cílem je tedy vytvořit takový komplex, který by snížil neefektivnost na nejnižší úroveň. Na efektivitu můžeme nahlížet ze dvou aspektů a sledovat nadměrné břemeno nebo administrativní náklady. Ty zahrnují nejen náklady státu na správu daňové agendy-přímé administrativní náklady, ale i náklady vyvolané, které zatěžují samotné daňové poplatníky. Správa majetkových daní, především daní transferových, převyšují úměrné hodnoty a není tedy divu, že se objevují diskuze o jejich zrušení a hodnotí se jejich existence v daňové soustavě. Odpověď není ovšem tak jednoznačná. Jsou to daně s nejdelší historií a následné kroky by měly vliv na celou daňovou problematiku.

Úvod, cíl práce a metodika 9 Na efektivitu nelze nahlížet pouze z hlediska finančního plnění, ale hodnotit také náročnost a množství úkonů ze strany správce daně, aby stanovil a následně vyměřil daňovou povinnost. 1.2 Cíl práce Cílem bakalářské práce je s využitím metody analýzy aplikované na proces výběru majetkových daní v České republice navrhnout úpravy systému výběru daňových povinností. Práce je zaměřena na vyčíslení a stanovení hodnoty administrativních nákladů nejen z pozice přímých, jejichž plnění leží na straně státního aparátu, ale i vyvolaných, kterými je zatížen daňový subjekt. Důležité je také do analýzy zakomponovat kvalitativní hodnoty, které významným způsobem působí na efektivní správu daní. Nebylo by správně, kdybychom se drželi pouze měřitelných údajů a nepokusili se zahrnout i množství postupů, které musí být správci daní vykonány, aby mohli stanovit a následně vyměřit daň. Je zřejmé, že náplň činností je odlišná v případě, kdy daňový subjekt spolupracuje a kdy se naopak snaží daňové povinnosti vyhnout. 1.3 Metodika Bakalářská práce je založena na požitých metodách, jejichž vzájemná interakce se snaží co nejblíže zachytit daňové řízení. V úvodní části práce je využita explanace základní pojmů, které se v daňové oblasti vyskytují a jsou stěžejní pro vysvětlení smyslu a účelů daní v daňové soustavě. Analýzou daňového řízení je umožněno nahlédnout na jeho správu a pomocí syntézy navrhnout změny, kterými by se výběr daňových povinností přiblížil efektivnějšímu hodnocení. Při určení nákladnosti výběru daňových odvodů je využita metoda, založená na komparaci s ostatními daněmi, aby bylo zřejmé, které daně stojí stát více a které jsou spojeny se zanedbatelnými náklady. Daně se ovšem neobejdou bez dodatečných nákladů, spojených s existencí daní. Při zjišťování výše vyvolaných nákladů zatěžujících poplatníky daní je využito sestavování strukturovaných dotazníků, u kterých je upřednostněn nástroj osobní konfrontace se subjektem. Práce je rozdělena do 3 oddílů. První část rozpracovává hmotně právní úpravu vybraných majetkových daní a přechází do procesní úpravy správy daní. Při shromažďování podkladů byly deskripcí využity praktické zkušenosti a poznatky zaměstnanců daňové správy. Pro pochopení smyslu a účelu těchto daní bylo nutné také zapracovat část o vazbách na historické ohlédnutí vývoje majetkových daní. Závěrečná kapitola se zaměřuje na základní princip daňové soustavy, který zohledňuje efektivnost výběru daní. Nechybí také analytické zpracování strukturovaných dotazníků se zaměřením na odbornou veřejnost a soukromý sektor daňových poplatníků.

10 Majetkové daně 2 Majetkové daně Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen ZDDDPN), upravuje tyto tzv. transferové (někdy též převodové daně). Daň dědická a daň darovací jsou spojeny s bezúplatným převodem majetku během života či po smrti zůstavitele. Specifikem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nemovitého majetku. Závěrečná část shrne také informace k dani z nemovitosti, definovanou zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen ZDN). 2.1 Daň dědická Dědění je založeno na přechodu majetku děděním. Dědictví se nabývá na základě objektivní právní skutečnosti, smrti zůstavitele. Práva a povinnosti týkající se majetku zůstavitele přecházejí na dědice v okamžiku jeho smrti. Z pohledu daňového je předmětem daně dědické nabytí majetku děděním. Jedná se o bezúplatný převod movitého či nemovitého majetku v případě úmrtí subjektu. V tomto případě nevzniká dědici povinnost poskytnout žádnou protihodnotu a hovoříme o dani dědické či dani z pozůstalosti. Kubátová (2006) ve své publikaci určuje rozdíl mezi nimi, který spočívá ve vymezení předmětu daně. Dědictvím rozumíme majetek převedený na pozůstalé, naproti tomu pozůstalost zahrnuje majetek odkázaný jedním zemřelým. Z tohoto tvrzení lze usuzovat, že v případě daně dědické se vybere daň připadající na jednoho konkrétního dědice. Ovšem daň z pozůstalosti zohledňuje pozůstalost jako takovou. 2.1.1 Poplatník Poplatník je upraven v 2 ZDDDPN a může jím být fyzická osoba i právnická, popřípadě stát pokud dědictví nenabude žádný dědic. Jde o tzv. odúmrť a platí předpoklad, že stát má stejná práva jako ostatní osoby. Nezbytným předpokladem stanovení základní sazby daně je zařazení poplatníka do jedné ze tří skupin, která je společná pro všechny transferové daně. Toto rozdělení vyjadřuje vztah mezi poplatníkem a zůstavitelem. 2.1.2 Předmět daně Legislativní zkratka movitý majetek zahrnuje pro účely tohoto zákona nejen věci movité, ale i cenné papíry, peněžní prostředky v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty. V případě movitého majetku se posuzuje státní občanství a trvalý pobyt zůstavitele. Jestliže zůstavitel podle 3 odst. 3 ZDDDPN v době své smrti:

Majetkové daně 11 byl občanem České republiky a měl zde zároveň trvalý pobyt, stává se předmětem zdanění veškerý movitý majetek bez ohledu na to, zda se tento majetek nachází v tuzemsku nebo v cizině, byl občanem České republiky a neměl trvalý pobyt v tuzemsku, vybírá se daň z jeho movitého majetku, který se nachází v tuzemsku, nebyl občanem České republiky, vybírá se daň z jeho movitého majetku, který se nachází v tuzemsku. U nemovitosti, které se nacházejí na území České republiky, se vybere daň bez ohledu na státní občanství nebo bydliště zůstavitele. Na daň je nahlíženo ze zásady teritoriality a tedy na nemovitosti, nacházejících se v zahraničí, se daň nevztahuje. Uvedené tvrzení platí, pokud mezinárodní smlouvy nestanoví jinak. K nabytí dědictví dochází bezprostředně po pravomocném rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno. Každý, kdo nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, se stává dědicem a tedy i poplatníkem daně. Nezbytným předpokladem je neodmítnutí dědictví. V opačném případě, kdy je dědictví nebo jeho část odmítnuta, právní nárok na dědictví tímto úkonem zaniká. 2.1.3 Základ daně Základem daně dle 4 ZDDDPN je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem stanovená v dědickém řízení. Neobejde se bez dodatečných nákladů, které snižují základ daně a představují: prokazatelné dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, cenu majetku osvobozeného podle zákona od daně dědické, přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví a cenu jiných povinností uložených v řízení o dědictví, dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jinému státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku. Cena majetku je cena určená v dědickém řízení. 2.2 Daň darovací Druhý oddíl zákona upravuje daň darovací, jejíž podstatou je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem a to jinak než v důsledku smrti zůstavitele. Majetek přechází do rukou jiné osoby než té, která ji vytvořila a spravovala. 2.2.1 Poplatník Poplatníkem daně darovací 5 ZDDDPN je nabyvatel. Pokud jde o poskytnutí majetku fyzickou osobou, která má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou

12 Majetkové daně osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické osobě, která nemá trvalý pobyt v tuzemsku nebo právnické osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je poplatníkem daně darovací vždy dárce. 2.2.2 Předmět daně Majetkem dle 6 se pro účely daně darovací rozumí: nemovitosti a movitý majetek, jiný majetkový prospěch. Právní předpis dále upravuje všechny náležitosti spojené s vymezením předmětu daně a jeho rozsahu. Obecně platí stejné předpoklady, které jsou uvedeny v rámci daně dědické. Byl-li movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch bezúplatně poskytnut nebo bezúplatně nabyt v tuzemsku, předmětem daně darovací je veškeré nabytí tohoto majetku bez ohledu na státní příslušnost, pobyt nebo sídlo dárce nebo nabyvatele. Vztahuje-li se plnění mimo tuzemsko, předmětem daně darovací je nabytí tohoto majetku, je-li nabyvatelem nebo dárcem fyzická osoba, která je občanem České republiky a má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnická osoba, která má sídlo v tuzemsku. 2.2.3 Základ daně Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem daně, snížená o: prokazatelné dluhy a cenu jiných povinností, které se vážou k předmětu daně, cenu majetku osvobozeného podle tohoto zákona od daně darovací, clo a daň placené při dovozu v případě, že se jedná o movité věci darované nebo dovezené z ciziny. Cenou majetku je cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (dále jen zákon o oceňování majetku) dle 7 ke dni nabytí majetku. Je-li předmětem daně jiný majetkový prospěch, jehož obsahem je opětující se plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než pět let, je touto cenou pětinásobek ceny ročního plnění. Je-li předmětem daně bezúplatné nabytí majetkové hodnoty spojené s převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu, je cenou majetku cena obvyklá. V případě movitého majetku nabytého od téže osoby týmž nabyvatelem v průběhu dvou po sobě jdoucích kalendářních roků se jeho cena sčítá a tento součet cen je základem daně. Pokud byla daň darovací z nabytí majetku v tomto období již vyměřena, započítá se na daň vyměřenou při opakovaném nabytí majetku.

Majetkové daně 13 2.3 Daň z převodu nemovitostí Daň z převodu nemovitostí uzavírá skupinu transferových daní, jehož předmětem je stav majetku. Tato daň se svojí podstatou odlišuje od předcházejících dvou daní. A to z hlediska vymezení předmětu daně. Jde o úplatný převod či přechod vlastnictví k nemovitostem. 2.3.1 Poplatník Poplatníkem daně 8 je: převodce (prodávající), nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád), vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nebo ve veřejné dražbě anebo o nabytí nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v souvislosti s postoupením pohledávky, při zrušení právnické osoby s likvidací, převodce i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitosti, jsou povinni platit daň společně a nerozdílně. Jde-li o převod nebo přechod nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů, je každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly jsou stejné. V případě podílových spoluvlastníků je každý spoluvlastník samostatným poplatníkem a platí daň podle velikosti svého podílu. 2.3.2 Předmět daně Předmětem dle 9 ZDDDPN daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod podílu nebo části podílu, o který se sníží hodnota podílu převodce, který měl před vypořádáním. Podílem spoluvlastníka se přitom pro účely daně z převodu nemovitostí rozumí souhrn hodnot všech jeho podílů na nemovitostech, které jsou předmětem vypořádání. Předmětem daně z převodu nemovitostí je rovněž úplatný převod vlastnictví k nemovitostem v případech, kdy dojde následně k odstoupení od smlouvy a převod vlastnictví k nemovitostem na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebo přechod vlastnictví k nemovitostem v souvislosti s postoupením pohledávky. 2.3.3 Základ daně Základem daně 10 ZDDDPN z převodu nemovitostí je: cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku, platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než

14 Majetkové daně cena zjištěná. Rozdíl cen nepodléhá dani darovací. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná, v případě vydržení cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku platná v den sepsání osvědčení o vydržení ve formě notářského zápisu nebo právní moci rozhodnutí soudu o vydržení, cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku, platná v den nabytí nemovitosti na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci nebo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva anebo v souvislosti s postoupením pohledávky, v případě vydražení nemovitosti při výkonu rozhodnutí, při exekuci nebo ve veřejné dražbě cena dosažená vydražením, cena sjednaná, jde-li o převod nemovitosti z vlastnictví nebo do vlastnictví územního samosprávného celku, v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem, náhrada určená soudem nebo podíl na výtěžku z prodeje nemovitosti určený soudem, v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodou, v případě vkladu nemovitosti do společnosti s ručením omezeným nebo do akciové společnosti, hodnota určená posudkem znalce podle obchodního zákoníku, v případě vyvlastnění výše náhrady za vyvlastnění stanovená v rozhodnutí úřadu, který provádí vyvlastnění, v případě prodeje nemovitosti mimo dražbu v rámci insolventního řízení při zpeněžení majetkové podstaty v konkursu nebo při oddlužení cena dosažená prodejem nemovitosti, v případě zvyšování základního kapitálu obchodní společnosti, nebude-li hodnota nemovitosti určena posudkem znalce, hodnota určená obecně uznávaným nezávislým odborníkem nebo hodnota určená reálnou cenou vykázanou v účetní závěrce za předcházející účetní období před valnou hromadou rozhodující o vkladu, pokud byla ověřena auditorem bez výhrad, rozhodne-li tak statutární orgán podle obchodního zákoníku 1. 2.4 Společná ustanovení Část druhá Společná ustanovení rozděluje osoby účastnící se daňového řízení do jedné za tří skupin. Přičemž platí rovnost příbuzenských vztahů vzniklých narozením a vztahů založených osvojením. Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé a manželé. II. skupina zahrnuje: příbuzné v řadě pobočné dle občanského zákoníku, a to sourozence, synovce, neteře, strýcové a tety, 1 Změna ustanovení nabývající účinnosti dne 20. července 2009

Majetkové daně 15 manžele dětí (zetě a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manžele rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z toho důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele. Do III. skupiny patří ostatní fyzické a právnické osoby. Po zařazení poplatníka do jedné za tří skupin je nezbytné stanovit sazbu daně podle odpovídající výše základu daně. Daňová teorie charakterizuje ve vztahu k velikosti základu daně dva druhy sazby daně. Sazba u daně z nemovitosti je stanovena pevně. U daně z převodu nemovitostí se využívá lineární (proporciální) sazba, u daně dědické a daně darovací se uplatňuje klouzavěprogresivní sazba daně. Přičemž u daně dědické platí, že při výpočtu se výsledná částka vynásobí koeficientem 0,5. Pro daň z převodu nemovitosti platí jednotná sazba 3% pro všechny skupiny bez ohledu na příbuzenské vztahy. Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru a daň na celé koruny nahoru. Daňový subjekt je povinen uvést všechny náležitosti nezbytné pro úplné stanovení základu daně. Poté podat místně příslušnému správci daně přiznání a to do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti právního úkonu, pokud je převod spojen se zápisem do katastru nemovitostí. V opačném případě platí lhůta v trvání 30 dnů. U daně dědická a daně darovací platí 30 denní lhůta ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo dědické řízení skončeno a ode dne, kdy došlo k bezúplatnému nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu. Zároveň jsou splatné do 30 dnů ode dne doručení platebnímu výměru. U daně z převodu nemovitostí je daň splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Od daně dědické je 20 ZDDDPN osvobozeno nabytí majetku děděním a u daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině. Dále je také za splnění určitých podmínek osvobozeno nabytí movitých věcí osobní spotřeby u fyzických osob, vkladů na účtech bank, peněžních prostředků a ostatních, které vymezuje ZDDDPN, pokud cena tohoto majetku nepřevyšuje u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka. Daň se vybere jen z té části ceny, která převyšuje uvedené částky. Během své existence byl zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, opracován řadou novel a nařízení vlády. Bylo třeba reagovat také na vstup České republiky do EU a tím se snažit sjednotit judikatury ostatních členských států. Významného zásahu bylo dosaženo zákonem č. 296/2007 Sb. osvobozením dědictví u II. skupiny poplatníků od daně dědické. Pozornost nebyla omezena pouze na daň dědickou, ale úpravy se dočkala také daň darovací, kdy došlo k osvobození darů u I. a II. skupiny. 2.5 Daň z nemovitosti ZDN upravuje daň z nemovitostí, kterou tvoří:

16 Majetkové daně daň z pozemků, daň ze staveb. Výklad ustanovení vychází z platného znění zákonné úpravy platné k 1. 1. 2010 a novelizované části, které by měly vstoupit v platnost 1. 1. 2011, jsou vyznačeny kurzívou a platí pouze v rámci této kapitoly. 2.5.1 Daň z pozemků Předmět daně První část tohoto zákona se zaměřuje na daň z pozemků, jejímž předmětem jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí. Předmětem ovšem nejsou: v rozsahu půdorysu stavby pozemky zastavěné stavbami, a to i v případě, že stavby nejsou předmětem daně ze staveb, lesní pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení, vodní plochy s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb, pozemky určené pro obranu státu. Poplatník daně Poplatníkem daně z pozemku je vlastník pozemku. U pozemku ve vlastnictví České republiky je poplatníkem daně: organizační složka státu nebo státní organizace zřízená podle zvláštních právních předpisů, právnická osoba, která má právo trvalého užívání nebo které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu. Břímě daně spadá také na nájemce, jde-li o pozemky: evidované v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem, spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo Správou státních hmotných rezerv, nebo převedené na základě rozhodnutí o privatizaci na Ministerstvo financí. Uživatel je poplatníkem daně v případě, že vlastník pozemku není znám, nebo u pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené. Má-li povinnost platit daň z pozemku více poplatníků, platí daň společně a nerozdílně, není-li dále stanoveno jinak. Osvobození od daně Od daně z pozemků jsou podle 4 osvobozeny: pozemky ve vlastnictví státu,

Majetkové daně 17 pozemky ve vlastnictví té obce a kraje, na jejichž katastrálním území se nacházejí, pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky, pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou nebo její částí sloužící k vykonání náboženských obřadů církví a náboženských společností státem uznaných, dále se stavbou nebo její částí sloužící k výkonu duchovní správy těchto církví a náboženských společností, pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů, dále se stavbou sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím. Pro uplatnění osvobození musí být splněna podmínka vztahující se na podnikatelskou činnost. V rámci právního předpisu nesmí být v konkrétních případech využívány pozemky k podnikatelské činnosti. Jinak nejsou naplněny předpoklady pro uplatnění osvobození od daně z pozemku. Nárok na osvobození je nutné uplatnit v daňovém přiznání společně s doloženými podklady, které jsou určeny zákonem. Základ daně Základem daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých trávnatých porostů je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m 2 průměrnou cenou půdy stanovenou na m 2 v dané vyhlášce. Základem daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je cena pozemku zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období nebo součin skutečné výměry pozemku v m 2 a částky 3,80 Kč. Základem daně u ostatních pozemků je skutečná výměra pozemku v m 2 zjištěná k 1. 1 daného zdaňovacího období. Sazba daně Nezbytnou podmínkou pro vyměření daně je stanovení sazby daně 6 ZDN u příslušných druhů pozemku. Sazba daně činí u pozemků: orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů 0,75 %, trvalých trávnatých porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb 0,25 %. Sazba daně u ostatních pozemků činí za každý 1 m 2 u: zastavěná plocha a nádvoří 0,20 Kč, stavební pozemek 2,00 Kč, ostatní plochy 0,20 Kč. Stavebním pozemkem se pro účely tohoto zákona rozumí nezastavěný pozemek určený k zastavění stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení nebo bude prováděna na základě autorizované inspektora anebo

18 Majetkové daně na základě veřejnoprávní smlouvy, a která se po dokončení stane předmětem daně ze staveb. Tab. 1 Koeficienty pro obce koeficient obce počet obyvatel 1, 0 v obcích do 1 000 obyvatel 1, 4 v obcích nad I1 000 do 06 000 obyvatel 1, 6 v obcích nad I6 000 do 10 000 obyvatel 2, 0 v obcích nad 10 000 do 25 000 obyvatel 2, 5 v obcích nad 25 000 do 50 000 obyvatel nad 50 000 obyvatel a ve Františkových 3, 5 v obcích lázních, Luhačovicích, Mariánských lázních a Poděbradech 4, 5 v Praze Zdroj: Daňové zákony v úplném znění k 1. 9. 2009 Pro výpočet daně u stavebního pozemku je nutné vynásobit sazbu daně koeficientem obce, kterou si obec stanoví obecně závaznou vyhláškou. Rovněž je povoleno obci zvýšit si koeficient o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie. A koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0. 2.5.2 Daň ze staveb Předmět daně Část druhá upravuje daň ze staveb, jehož předmětem jsou na území České republiky: stavby, pro které byl vydán kolaudační souhlas, nebo stavby užívané před vydáním kolaudačního souhlasu, stavby způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu nebo stavby podléhající oznámení stavebnímu úřadu a užívané, stavby, pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo kolaudační rozhodnutí podléhající a užívané anebo podle dříve vydaných právních předpisů dokončené, byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí. Předmětem daně ze staveb nejsou stavby přehrad, stavby, jimiž se upravuje vodní tok, jakož i stavby určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, stavby na ochranu před povodněmi, stavby k zavlažování a odvodňování pozemků, stavby rozvodů energií a stavby sloužící veřejné dopravě.

Majetkové daně 19 Poplatníci daně Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Jde-li o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor ve vlastnictví státu, je poplatníkem daně: organizační složka státu nebo státní organizace zřízená podle zvláštních právních předpisů, právnická osoba, které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu. Jde-li o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor, spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo Správou státních hmotných rezerv, jsou poplatníky tyto subjekty. Jde-li o stavbu nebo samostatný nebytový prostor, s výjimkou stavby obytného domu, spravované Pozemkovým fondem České republiky, Správou státních hmotných rezerv nebo převedené na Ministerstvo financí na základě rozhodnutí o privatizaci, které jsou pronajaty, je poplatníkem daně nájemce, nestanoví-li tento zákon jinak. Má-li ke stavbě, bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru více subjektů vlastnické právo, právo nájmu nebo právo trvalého užívání se u těchto subjektů změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu nebo jim přísluší hospodaření s majetkem státu podle zvláštních právních předpisů, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně, nestanoví-li tento zákon jinak. Osvobození od daně Od daně ze staveb jsou dle 9 ZDN osvobozeny: stavby ve vlastnictví státu, stavby ve vlastnictví té obce a kraje, na jejichž katastrálním území se nacházejí, stavby, byty a samostatné nebytové prostory spravované Pozemkovým fondem České republiky, stavby ve vlastnictví církví a náboženských společností státem uznaných, sloužící k vykonávání náboženských obřadů a k výkonu duchovní správy těchto církví a náboženských společností, stavby ve vlastnictví sdružení občanů a obecně prospěšných společností, stavby sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, státním archivům, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím, občanským sdružením zdravotně postižených občanů a dále stavby památkových veřejně přístupných objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem kultury České republiky,

20 Majetkové daně stavby sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy, obytné domy ve vlastnictví fyzických osob, které pobírají příspěvek na živobytí nebo jsou osobou společně posuzovanou s osobou, která příspěvek na živobytí pobírá a jsou držiteli průkazu ZTP a ZTP/P, a to v rozsahu, v jakém slouží k jejich trvalému bydlení, stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy. Stavby, s výjimkou staveb obytných domů, a samostatné nebytové prostory uvedené v příslušných bodech jsou osvobozeny od daně ze staveb, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány; jsou-li pronajaty obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou využívány k podnikatelské činnosti. Pokud si poplatník nárokuje možnost osvobození, je nutné je uplatnit v daňovém přiznání. Základ daně Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m 2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. U stavby bez svislé nosné konstrukce se půdorysem rozumí plocha ohraničená průmětem obvodu stavby dotýkající se povrchu přilehlého pozemku ve vodorovné rovině. U stavby se svislou nosnou konstrukcí se půdorysem rozumí průmět obvodového pláště stavby na pozemek. Základem daně z bytu nebo ze samostatného nebytového prostoru je výměra podlahové plochy bytu v m 2 nebo výměra podlahové plochy samostatného nebytového prostoru v m 2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, vynásobená koeficientem 1,20. Sazba daně Základní sazba daně 11 ZDN činí: u obytných domů 2 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy; u ostatních staveb tvořících příslušenství k obytným domům z výměry přesahující 16 m 2 zastavěné plochy 1 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy, u staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů využívaných pro individuální rekreaci 6 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, 2 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy, u garáží vystavěných odděleně od obytných domů a u samostatných nebytových prostorů užívaných, jako garáže 8 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy, u staveb užívaných pro podnikatelskou činnost a u samostatných nebytových prostorů užívaných, pro podnikatelskou činnost, o sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, pro lesní a vodní hospodářství 2 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,

Majetkové daně 21 o sloužících pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku a ostatní zemědělskou výrobu 10 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy, o sloužících pro ostatní podnikatelskou činnost 10 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy, u ostatních staveb 6 Kč za 1 m 2 zastavěné plochy, u bytů a u ostatních samostatných nebytových prostorů 2 Kč za 1 m 2 upravené podlahové plochy. Základní sazby daně za 1 m 2 zastavěné plochy u staveb stanovených tímto zákonem se zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy. U staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za 1 m 2 zastavěné plochy podle podmínek stanovených zákonem zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. Za první nadzemní podlaží se považuje každé konstrukční podlaží, které má úroveň podlahy nebo i její části do 0, 80 m pod nejnižším bodem přilehlého terénu, není-li v projektové dokumentaci stanoveno jinak. Všechna podlaží umístěná nad tímto podlažím včetně účelově určeného podkroví se považují za další nadzemní podlaží. Základní sazba daně: u případů dle ZDN se obdobně jako u pozemků násobí koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu, pro jednotlivé části obce si může obec obecně závaznou vyhláškou zvýšit stanovený koeficient o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie, koeficient 4,5 lze zvýšit na úroveň 5, u jednotlivých druhů staveb uvedených ZDN, případně zvýšená podle odstavce 2 a samostatných nebytových prostorů podle ZDN se v celé obci násobí koeficientem 1,5, který může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou. U staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů užívaných pro individuální rekreaci a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, se základní sazba daně podle bodu 2, případně zvýšená podle odstavce 2 násobí koeficientem 2,0 nebo se koeficient, je-li stanoven podle předchozího ustanovení, násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí vyhlášených podle zvláštního právního předpisu. Pro případy využití obytného domu pro podnikatelské účely s výjimkou zemědělské prvovýroby nebo případů, kdy jsou naplněny podmínky osvobození podle ZDN, se daň zvyšuje o každé 2 Kč za každý 1 m 2 podlahové plochy nebytového prostoru. U staveb a samostatných nebytových prostorů uvedených pod bodem 4 ZDN, které slouží více účelům, se použije základní sazba daně odpovídající podnikatelské činnosti, jíž slouží převažující část podlahové plochy nadzemní části stavby nebo upravené podlahové plochy samostatného nebytového prostoru

22 Majetkové daně a při stejném poměru podlahových ploch připadajících na jednotlivé činnosti se použije vyšší příslušná sazba. Pokud je ve stavbách uvedených v bodech 1, 2, 3, 5 ZDN provozována podnikatelská činnost na převažující části podlahové plochy nadzemních částí staveb, použije se sazba daně obdobně jako v rámci bodu 4. Pokud je v bytech nebo samostatných nebytových prostorech (bod 3 a 6 ZDN) provozována podnikatelská činnost na převažující části upravené podlahové plochy, použije se sazba daně podle bodu 4 ZDN. 2.5.3 Společná ustanovení Část třetí ZDN upravuje podrobnosti týkající se místního koeficientu, zdaňovacího období, daňového přiznání, vyměření daně a způsobu zaokrouhlování a stanovení termínů, kdy je daň splatná. Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich souhrny, s výjimkou pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých trávnatých porostů. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok a daň se vyměřuje na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována. Výpočet daně se neobejde bez pravidel a stanovení způsobu zaokrouhlování. Základ daně u pozemků se zaokrouhluje na celé Kč nahoru, u staveb na celé m 2 nahoru. Výsledná daň se u pozemků jednotlivých druhů a jednotlivých druhů staveb, bytů a souhrnu bytů, samostatných nebytových prostorů nebo souhrnu samostatných nebytových prostorů zaokrouhluje na celé Kč nahoru. Obdobně se postupuje při zaokrouhlování daně odpovídající spoluvlastnickému podílu na pozemku, stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru s účinností k 1. 1. 2011. Po zjištění výše daně je posledním krokem ke splnění povinností daňového subjektu zaplacení daně. Daň z nemovitostí je splatná: u poplatníků daně provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. srpna a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období, u ostatních poplatníků daně ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období. Nepřesáhne-li roční daň z nemovitostí částku 5 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období. Ke stejnému datu lze daň z nemovitostí zaplatit najednou i při vyšší částce. Činí-li u jednoho poplatníka celková daň z nemovitostí nacházejících se v o- bvodu územní působnosti jednoho správce daně méně než 30 Kč a není-li dále stanoveno jinak, daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání se za podmínek uvedených v zákoně podává, daň se vyměří, ale nepředepíše. Výsledek vyměření se poplatníkovi neoznamuje, pokud o to poplatník nepožádá.

Majetkové daně 23 Činí-li v obvodu územní působnosti jednoho správce daně daň z pozemků alespoň u jednoho spoluvlastníka za jeho spoluvlastnický podíl na pozemku, nebo za spoluvlastnický podíl na stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru podává daňové přiznání za spoluvlastnický podíl na dani z pozemku nebo mu je vyměřena daň ve výši spoluvlastnického podílu na dani z pozemku z moci úřední, a nejedná-li se o podíly od daně zcela osvobozené, méně než 50 Kč, je daň poplatníka u daně z pozemků 50 Kč. Obdobně se postupuje u daně ze staveb. Poměrně rozsáhlé zásahy do zákonné úpravy byly provedeny v souvislosti s náležitostmi daňových přiznání. Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období nebo daň byla vyměřena či doměřena v některém z předchozích zdaňovacích období z moci úřední a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. V tomto případě se daň vyměří ve výši poslední známé daně a za den vyměření daně a současně za den doručení tohoto rozhodnutí poplatníkovi se považuje 31. leden zdaňovacího období; správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem, platební výměr založí do spisu a nelze se proti němu odvolat. Na žádost daňového subjektu mu správce daně zašle stejnopis platebního výměru, a to do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo ke změně v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání poplatník uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti. Daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání se podává na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Pokud dochází ke změnám způsobujícím změnu výše daně, které nepramení ze strany poplatníka, nevzniká v tomto případě povinnost podat daňové přiznání a o změnách je poplatník vyrozuměn zasláním platebního výměru nebo souhrnným předpisným seznamem vyvěšeným na úřední desce. Se schválením daňového řádu zákonem č. 280/2009 Sb., došlo k mnoha úpravám zasahujících i do hmotně právních předpisů a zavedením nových terminologických pojmů.

24 Historický náhled na úpravu daní 3 Historický náhled na úpravu daní Daňový systém, tak jak ho známe z dnešní doby, je výsledkem řady komplexních reforem, které byly odrazem historického vývoje a ekonomického prostředí, ve kterém se zrodily a kterým byly modelovány. Vzhledem k rozsahu a zaměření této práce bude i nadále věnována pozornost pouze daním, které zdaňují držbu či užívání nemovitosti a obohacují poplatníka v podobě daně dědické a daně darovací. 3.1 Období 16. až 18. století Před rokem 1896 existoval na našem území systém dvou přímých daňových pilířů: daně pozemkové, známé pod názvem kontribuce nebo také berně a daně domovní. Berně se dělily na obecní, placené všemi obyvateli a třídní, které se vztahovaly pouze na určité kategorie tříd. Roku 1576 byla berně nahrazena berní z domu. Nejprve byla uvalena na hospodáře (sedláky) a později byla rozvržena i na podruhy a čeleď. Byla ovšem zatížena pouze na půdu rustikální, dominikální půda nebyla zohledněna. Podkladem kontribuce se stal soupis poddanského majetku tzv. Berní rule z roku 1654 zahrnující půdu i zvířectvo. Nezakládala se ovšem na přesnosti a věrohodnosti, protože vycházela z odhadů a přiznání majitelů. V letech 1674 1683 proběhla revizitace v podobě 2. rustikálního katastru z roku 1684, která zohledňovala bonitu půdy a zařazení mezi: dobrou, prostřední a neúrodnou půdu. Tereziánská doba přinesla souhrn půdy pro daňové účely zpracovaný v období 1713 1785, přičemž došlo také k soupisu dominikální půdy. Daň z ní se nevyměřovala a šlo pouze o zeměpisné vymezení hranic. Nově byla také rozšířena klasifikace pro zařazení půdy podle úrodnosti a průměrného dosaženého násobku výsevu. Předmětem kontribuce byla nejen orná půda, ale i louky, lesy, lada, porostliny, chmelnice, sady. Rovněž také průmyslové podniky, mlýny, rybníky a pily. Exaequatorium dominicale zahrnovalo také dominikál, který podléhal o 8% nižšímu zdanění než půda poddaných. Lze tedy usuzovat, že vyšší zátěž spadala na poddané, čímž docházelo k nárůstu daňových dluhů. Ty byly zprvu řešeny tzv. vojenskými exekucemi založeny na umístění člena vojska do vsi, kterého dlužníci byly povinni živit. Posléze se ovšem v lepších dobách upřednostňovalo vyšší vybírání kontribuce a ukládání do kontribučních pokladen.

Historický náhled na úpravu daní 25 3.2 Období Rakouska-Uherska Časový mezník 1896 přinesl první reformu daňového systému za vlády Rakouska-Uherska. Úřednický aparát ministerstva financí byl v rukou E. Bohm- Bawerka, který významným způsobem přispěl k utváření daňového systému. Daň reální měla stejnou strukturu, tvořenou daní pozemkovou a domovní. Daní domovní podléhaly budovy určené k obývání, zdaňovány: daní třídní vztahující se na rodinné domy a její výše se určovala na základě obytných místností. Je zřejmé, že tato daň respektovala platební schopnost poplatníka a vytvářela tak vhodné podmínky pro vlastnictví bytů nebo činžovní daní, jejichž předmětem byly nájemní domy, které měly více než polovinu obytných místností. Základem bylo stanovení tzv. činžovní výtěžku. Daň tedy opisovala reálný stav a využívání majetku, což podle mého názoru je to, na čem by měl stát celý daňový systém. Vedle daní státních existovaly i daně na úrovni zemských a okresních daní, které vystupovaly jako přirážky k daním státním. Rovněž byly vybírány poplatky, jejichž součástí byla i dávka pozůstalostní. 3.3 Prvorepublikové Československo Reforma veřejných financí z roku 1927 měla významným způsobem změnit dosavadní úpravu systému daní, která byla zcela nevyhovující pro podmínky tržní ekonomiky a snahy sjednotit předpisy platné pro jednotlivé země našeho území. Právní úprava zákona č. 76/1927 Sbírky nařízení a zákonů ustanovila systém daní přímých a nepřímých. Součástí daní přímých byla následující: daň důchodová, která upravovala jednotlivé prameny důchodů, všeobecná daň výdělková, zvláštní daň výdělková, pozemková daň, domovní daní byly podrobeny všechny budovy spojené pevně se zemí nebo v zemi, zřízené k trvalým účelům, i se zastavěnou jimi plochou a nádvořím. Budovy zdaňují se buď podle činžovního výtěžku, aneb podle počtu obytných místností. Podle toho je daň domovní dvojí: o daň činžovní, která podrobuje budovy v Praze, Brně a Bratislavě, dále v léčebných lázeňských místech, jakož i v soupisných místech, v nichž je pronajato více nežli třetina obytných místností. Daň se vyměřuje z nájemného nebo nájemní hodnoty a sazba činí 8% a 12% z vyměřovacího základu, o daň třídní podrobovala nepronajaté budovy obsahující místnosti obytné v místech zcela dani činžovní nepodrobených. Vyměřovala se podle počtu obytných místností dle platného sazebníku,

26 Historický náhled na úpravu daní daň rentová, daň z tantiém a z vyššího služného, daň z obohacení spravovala jednak: o daň dědickou, o daň darovací. Sazba se pohybovala od 2 do 55 % v návaznosti na výši jmění a posouzení příbuzenského vztahu mezi pozůstalým a nabyvatelem. Koncept daňové struktury doplňovala soustava daní nepřímých, zastoupených daní z obratu, clem, daní přepychovou, daní spotřební, daní burzovní a systémem poplatků. 3.4 Meziválečné období a poválečná doba Období hospodářské krize a vzrůstající státní výdaje pramenící z válečných konfliktů si vyžádaly změny v daňovém systému. Bylo třeba zajistit zdroje na úhradu válečných příspěvků, které byly Češi nuceny platit za ušetření vojenských povinností. Roku 1942 byla zavedena daň z majetku. Norimberskými zákony 1935 byla zdůrazňována nadřazenost árijské rasy a ostatní příslušníci neárijské rasy byli postihnuti sociální vyrovnávací dávkou zavedenou 1943. Byla zrušena zvláštní daň výdělková, daň z vyššího služebného a daň rentová a kompletně byly nahrazeny daní důchodovou, korporační a daní výdělkovou korporační. Budováním silného socialismu mělo za následek zavedení dávky z majetkového přírůstku a dávky z majetku zákon č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku. Následně byla také obnovena platnost daně z obratu doplněná systémem spotřebních daní. Vysokou míru progrese vykazovala daň ze mzdy (s horní hranicí až 85 %) a pozoruhodná byla také existence přepychové daně a milionářské dávky, které omezovaly spotřebu zbytných statků. Neopomenutelný politický vývoj si vyžádal řadu zásahů do daňové oblasti zavedením: živnostenské daně (zákon č. 50/1948 Sb.), daně z úroků z úvěrových vkladů zákonem č. 294/1948 Sb., a na místo nepřímé spotřební daně, daně z obratu, cenově vyrovnávacích částek, přepychové daně a ostatních státních monopolů došlo ke sjednocení pod jedinou všeobecnou daň zákonem č. 283/1948 Sb., rovněž literární a umělecká činnost nebyla vyloučena z tíhy zdanění zákonem č. 59/1950 Sb., a v neposlední řadě také daň ze samostatné činnosti (zákon č. 60/1950 Sb.). Prosazování třídních aspektů daní způsobených sílícím vlivem komunistické strany se projevilo provedením jednorázové daňové reformy k 1. 1. 1953. Podoba daňové reformy z roku 1953:

Historický náhled na úpravu daní 27 daň z obratu, daň z výkonů, daň ze mzdy, daň z příjmů obyvatelstva, zemědělská daň, živnostenská daň, důchodová daň družstev a jiných organizací, daň z představení, dani domovní podléhaly budovy obytných i provozních účelů, se zastavěnou plochou, nádvořím a domovní zahradou. Z jednotlivých budov zcela nebo částečně pronajatých, kromě budov hospodářských organizací a družstev se daň vypočítá z nájemného a z ceny užívání v běžném kalendářním roce. Daň z budov pronajatých činí ročně 45 % základu daně. Převyšuje-li základ daně 30 000 Kč, činí daň ročně 50 % základu. Z budov nepronajatých, kromě budov hospodářských organizací a družstev, se daň vypočítá podle výměry zastavěné plochy. Daň z budov hospodářských organizací a družstev činila ročně 1 % ze základu daně podle 9 zákona č. 80/1952 Sb. K 1. 1. 1956 bylo toto ustanovení změněno a sazba byla snížena na 0,2 %. V šedesátých letech byla nově zavedena daň z motorových vozidel a upravena zvláštní daň z důchodů a daň z příjmů z literární a umělecké činnosti. Přechod na plánované řízení ekonomiky přinesl také zavedení systému odvodů z hrubého důchodu vládním nařízením č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství. A rovněž k 1. 1. 1967 vstoupila v platnost nová zemědělská daň zákonem č. 112/1966 Sb., která upravuje nejen daň z důchodů, ale rovněž se do systému zařazuje zdanění pozemků. Daní z pozemků podléhají veškeré pozemky vedené v evidenci nemovitostí jako zemědělská půda bez ohledu na to, jsou-li skutečně obdělávány či nikoliv nebo slouží-li k jiným účelům než k zemědělské výrobě. Z nezemědělské půdy podléhají dani hospodářsky využívané vodní plochy a soukromé okrasné zahrady ve vlastnictví občanů. Daň připadající na 1 ha pozemku je odstupňována podle přírodních stanovišť a je uvedena v sazebníku. Daň z hospodářsky využívaných vodních ploch činí 50 Kč za 1 ha bez ohledu na zařazení katastrálního území obce do přírodního stanoviště. Nově zavedený systém odvodů z hrubého důchodu nesetrval v daňové oblasti příliš dlouho a k 1. 1. 1970 byl zrušen (Vítek, 2001). 3.5 70. a 80. léta 20. století Nepříliš významné zasazení systému odvodů do daňové soustavy si vyžádalo zrození nové soustavy podnikových daní zákonem č. 133/1969 Sb., které mělo následující strukturu: podnikové daně:

28 Historický náhled na úpravu daní o daň ze zisku, o daň z jmění, o daň z objemu mezd, o příspěvek na sociální zabezpečení, dále platil systém odvodů hospodářských organizací: o odvod z odpisů ze základních prostředků, o odvod z motorových vozidel, o odvod za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, o odvody oborovým ředitelstvím, o dodatkové odvody. V případě daní zatěžující soukromý sektor tvořený občany státu můžeme konstatovat, že měly stejnou podobu jako koncem 60. let. 3.6 Daňová soustava počátku 90. let Sametová revoluce a převrat roku 1989 si vyžádal řadu podstatných zásahů a o- patření, která vycházely z ekonomické a hospodářské situace. Snahou bylo také přiblížení se vyspělým tržním ekonomikám, jejíž realizace byla výrazně zpomalena politickými aspekty vyskytujících se na našem území. Z tohoto důvodu byl schválen zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, zahrnující: daň z přidané hodnoty včetně daně při dovozu, daně spotřební: o daň z uhlovodíkových paliv a maziv, o daň z lihu a destilátů, o daň z piva, o daň z vína, o daň z tabáku a tabákových výrobků, daně z příjmů: o daň z příjmů fyzických osob, o daň z příjmů právnických osob. daň z nemovitostí (zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí), která nahradila dosavadní domovní daň. Zahrnuje daň z pozemků. Základem daně je výměra pozemků v m2. U daně ze staveb je základem zastavěná plocha staveb v m 2. daň silniční, daň z dědictví a darování odrážela poplatky za úkony občanskoprávní. Do devadesátých let dvacátého století představovaly pouze poplatky spojené s notářskými odměnami, daň z převodu nemovitostí je opět jednorázová daň, upravená ZDDDPN, daně k ochraně životního prostředí nebyly v praxi využívány a svoji důležitost a vážnost stvrdily až s nástupem nového tisíciletí a vzrůstajícími globálními důsledky.