Studny Takto nějak to dneska chodí: do země nikdo nevidí a proto i díra do země se může tvářit jako studna. Podívejme se dnes na to, co vše se musí udělat proto, aby se díra do země mohla opravdu tvářit jako studna. Jak jsem si již v minulých zápiscích říkali, veškerá voda kterou jímáme studnami pochází z atmosférických srážek, z deště, z tajícího sněhu, ale i z mlhy či jinovatky. Tato voda po styku se zemským povrchem se částečně vypaří, částečně je spotřebována rostlinstvem, odtéká po povrchu a jen malá část, zpravidla několik procent veškerých srážek, zasákne. Prosakuje půdní vrstvou, poté zvětralou či rozpukanou horninou až na nějakou méně propustnou polohu, kde se nadržuje. Tak se vytváří obzor podzemní vody; protože je horninové prostředí proměnlivé, propustné polohy se střídají s polohami nepropustnými, může se nad sebou vytvářet i několik samostatných obzorů podzemní vody. Ty se liší úrovní hladiny podzemní vody, jejím množstvím a jakostí; každý kdo chce hloubit studnu musí vědět, který obzor podzemní vody chce studnou využívat. Platí totiž nejdůležitější hydrogeologický zákon: každá studna může využívat pouze jeden obzor podzemní vody, ostatní musejí být ve studni zcela odtěsněny. Studna, nemá-li být pouhou dírou do země, proto musí být uzpůsobena tak, aby výše uvedený hydrogeologický velezákon mohl být bezezbytku naplněn. Znamená to, že její konstrukce musí být taková, aby studna mohla využívat jen jeden, předem vytipovaný, obzor podzemní vody a ostatní obzory podzemní vody musejí být ve studni absolutně odtěsněny! A pak už je to jen o technice a uzančních pravidlech. Takže si řekneme pár základních údajů k vrtaným, tedy absolutně nejčastěji budovaným studnám: Umisťování studní - Studny musí být situovány v prostředí, které nesmí být během jejich provozu znečišťováno, nebo jinak dodatečně ohrožováno; - studny musí být umístěny tak, aby odběrem vody z nich nebyla podstatně snížena vydatnost existujících zdrojů vody (resp. aby nebyla snížena možnost jejich využití); - studny mají být umístěny proti směru proudění od možného zdroje znečištění s přihlédnutím ke tvaru depresního kužele, vyvolaným v hladině vody odběrem vody ze studny. Průměr studní - Hloubený průměr se stanoví především na základě hloubky studny (nezbytnost vrtného teleskopu u hlubších studen), požadované světlosti zárubnic ve vazbě na předpokládané čerpané množství vody, minimální tloušťky filtru v aktivní části výstroje studny a zaplášťové těsnění v pasivní části výstroje studny; - při nejmenším běžném ponorném čerpadle (70 mm) je to v horní části, kde musí být těsnění, 200 mm. Níže, jestliže je studna hloubena v kompaktní skalní hornině, kde je třeba
instalovat pouze stabilizační obsyp, činí minimální průměr vrtání 150 mm. Výstroj studní - Zárubnicí, tedy definitivní výstrojí, musí být vybavena každá studna s výjimkou pevného a nepadavého horninového prostředí, kdy se nemusí vystrojovat část studny pod místem odběru vody, tedy pod čerpadlem; - zárubnice musí mít dostatečnou pevnost, hygienickou nezávadnost, jedná-li se o zdroj pitné nebo užitkové vody, jejich povrch musí být hladký, hrany zaoblené; - osa zárubnice má být svislá a přímá, mezi stěnou zárubnice a čerpacím zařízením musí být vůle minimálně 20 mm. Obsyp studní - Obsypový materiál musí být tříděný, čistě vypraný, chemicky stálý a hygienicky nezávadný. U jiných druhů filtrů musí mít tyto příslušný atest na daný způsob využití (zpravidla hygienický, hydraulický a technický); - obsyp se zabudovává odspodu po vrstvách cca 0,5 m při postupném utahování např. hydraulickými rázy. Účinnou, tedy perforovanou, část zárubnice musí přesahovat minimálně o 1 m na každou stranu; - tloušťka vrstvy obsypu činí při velikost zrna 1 4 mm minimálně 60 mm při velikosti zrna 4 12 mm minimálně 70 mm při velikost zrna 12 35 mm minimálně 80 mm - v pevných horninách štěrkový obsyp převážně jen stabilizuje zárubnici, jeho absence je možná pouze v případech, kdy zárubnice mají pro způsob zabudování ve volném prostoru studny atest. Těsnění studní - Obsyp se zabudovává odspodu po vrstvách cca 0,5 m při postupném utahování ; - studnu je třeba nad hladinou vody do hloubky minimálně 3 m bezpečně utěsnit. U zvodní s pozitivně napjatou hladinou podzemní vody musí být těsnění výhradně cementové do hloubky nejméně 5 m; - těsnění musí navazovat na okolní nenarušenou horninu a musí být provedeno až po utažení obsypu, resp. po odpískování studny;
- těsnění má přesahovat tloušťku obsypu, tedy musí mít tloušťku minimálně 60 mm; - je-li v horninovém sledu zastiženo více zvodní, je možno mít otevřený úsek pouze v jedné z nich a ostatní je nutno odtěsnit cementovým nebo jílovým mostkem, případně zátkou. Úprava nadzemní části studen - Nad trubní studnou musí být vybudován stavební objekt ve kterém se umístí zhlaví studny, vodotěsně upravené proti vnikání povrchové vody. Tento objekt obecně nenahrazuje zaplášťové těsnění studny. Stačí si už jen přečíst nabídku vrtné firmy, porovnat ji s výše uvedenými minimálnímu parametry studen a hned víte, kdy budete mít studnu a kdy jen díru do země. Tak mnoho zdaru! Umisťování studen Úvod do problematiky V novele vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, uvedené pod číslem 20/2011 Sb. se do 26 vložila nová ustanovení k 24a odst. (2) a k 24a odst. (3), která umožňují udělit výjimku v případě odstupů studní individuálního zásobování vodou od možných zdrojů znečištění. Dosud platná právní úprava v praxi neumožňovala umístění studny především v případě menších pozemků, a to z důvodů nezbytnosti dodržení povinných odstupů od potenciálních zdrojů znečištění stanovených zmíněnou vyhláškou. S udělením výjimky z předmětných ustanovení se původně nepočítalo z toho důvodu, že se předpokládalo, že uvedené odstupy byly dodržovány i v minulosti. Předmětná úprava totiž byla zakotvena v ustanovení 5 vyhlášky č. 137/1998 Sb., ve kterém se odkazovalo na normové hodnoty příslušné české technické normy. Nevzalo se však v úvahu, že ve smyslu tehdy platné ČSN 755115 Studny individuálního zásobování vodou se nejmenší vzdálenost veřejných a neveřejných studní od zdrojů možného znečištění stanoví přednostně na základě hydrogeologického posudku nebo hydrogeologického průzkumu a teprve pokud tyto nejsou k dispozici, bylo možno použít tabulky č. 1 (viz článek 3.1.7. uvedené normy), pro domovní studny bylo pro zjednodušení postupu doporučeno používat tabulku č. 2 (viz článek 3.2.5 uvedené normy). Novelou vyhlášky č. 501/2006 Sb. bylo tedy nutno vrátit stav tam, kde původně byl, tj. svěřit umisťování studni primárně hydrogeologům a pouze pokud posouzení hydrogeologem chybí, použijí se tabulkové hodnoty.
Postup při umisťování studní Dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. nadále platí odstavec (1) 24a: (1) Studna individuálního zásobování vodou (dále jen "studna") musí být situována v prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti vody ve studni, a v takové poloze, aby nebyla ovlivněna vydatnost sousedních studní. Dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. nadále platí 24a, odstavec (2) a (3): (2) Nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možného znečištění je stanovena podle druhu možného zdroje znečištění pro málo prostupné prostředí takto: a) žumpy, malé čistírny, kanalizační přípojky 12 m, b) nádrže tekutých paliv pro individuální vytápění umístěné v obytné budově nebo samostatné pomocné budově 7 m, c) chlévy, močůvkové jímky a hnojiště při drobném ustájení jednotlivých kusů hospodářských zvířat 10 m, d) veřejné pozemní komunikace 12 m, e) individuální umývací plochy motorových vozidel a od nich vedoucí odtokové potrubí a strouhy 15 m. (3) Nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možného znečištění je stanovena podle druhu možného zdroje znečištění pro prostupné prostředí takto: a) žumpy, malé čistírny, kanalizační přípojky 30 m, b) nádrže tekutých paliv pro individuální vytápění umístěné v obytné budově nebo samostatné pomocné budově 20 m, c) chlévy, močůvkové jímky a hnojiště při drobném ustájení jednotlivých kusů hospodářských zvířat 25 m, d) veřejné pozemní komunikace 30 m, e) individuální umývací plochy motorových vozidel a od nich vedoucí odtokové potrubí a strouhy 40 m. Dle vyhlášky č. 501/2006 Sb. v aktuálním znění konkrétně dle 26 však nově platí, že: Za podmínek stanovených v 169 stavebního zákona je možná výjimka z ustanovení 24a odst. 2 a 3, Z uvedeného je tedy zřejmé, že výjimka se netýká ustanovení odstavec (1) 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb., tzn. že i nadále platí ustanovení, podle kterého: studna individuálního zásobování vodou (dále jen studna ) musí být situována v prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti vody ve studni, a v takové poloze, aby nebyla ovlivněna vydatnost sousedních studní. Naopak z limitních hodnot uvedených v odstavcích (2) a (3) 24 je možná výjimka.
Postup při udělování výjimky Pokud je třeba studnu umístit v blízkosti potenciálních zdrojů znečištění ve vzdálenosti menší než je stanoveno v odstavci (2) a (3) vyhlášky č. 501/2006 Sb., je tak možno učinit dle 26 uvedené vyhlášky pouze na základě výjimky udělené ve smyslu ustanovení 169 zákona č. 183/2006 Sb. Výjimku uděluje stavební úřad příslušný rozhodnout v dané věci na základě odůvodněné žádosti. Žadatel o udělení výjimky musí zdůvodnit proč a z jakých důvodů se chce odchýlit od dané právní úpravy a doložit, že navrženým řešením nedojde k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob a sousedních pozemků a staveb. Předpokládá se, že důležitým podkladem pro udělení výjimky bude hydrogeologický posudek, tak jak to ustanovovala i původní ČSN 757115 Studny individuálního zásobování v článku 3.1.7., i nově platná ČSN 755115 Jímání podzemní vody v článcích 4.3. a 4.4. Rozhodnutí o povolení výjimky lze přitom vydat jen po dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, v daném případě vodoprávního úřadu. Doporučení pro praxi Při umisťování studen vždy platí, že studna musí být situována v prostředí, které není zdrojem možného znečištění ani ohrožení jakosti vody ve studni, a v takové poloze, aby nebyla ovlivněna vydatnost sousedních studní. Již splnění tohoto požadavku vyžaduje hydrogeologickou odbornost a na vytyčování studen by se tedy z podstaty věci měla minimálně spolupodílet osoba s odbornou způsobilostí v hydrogeologii, pokud se ovšem nejedná o jasné nekonfliktní lokality typu Na samotě u lesa. Jestliže se studna navrhuje v podlimitní vzdálenosti od potenciálních zdrojů znečištění uvedených v 24a, odstavec (2) a (3), je třeba: - posoudit reálnost ohrožení plánované studny, respektive zvodně jímané studnou předmětnými potenciálními zdroji znečištění; - rozhodnout, zda je možné případnou výjimku z odstupových vzdáleností objektivně zdůvodnit; - doložit, že navrženým řešením odchylným od obecné právní úpravy nedojde k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob a sousedních pozemků a staveb. Pokud se některá z výše uvedených podmínek ukáže být nesplnitelná, nelze výjimku doporučit a při vytyčování studny musejí být vyhláškou stanovené limitní vzdálenosti dodrženy. Pokud se naopak bude jevit, že výše uvedené podmínky jsou splnitelné, je možno pro účely zpracování žádosti o udělení výjimky ve smyslu 169 zákona č. 183/2006 Sb. zahájit práce na odůvodnění umístění studny v menších vzdálenosti od potenciálních zdrojů znečištění než uvádí vyhláška č. 501/2006 Sb. Z podstaty věci opět vyplývá, že oprávněnou osobou pro výše uvedené posuzování je osoba s odbornou způsobilostí v hydrogeologii, tedy osoba stejně odborně způsobilá jako ta, která se bude vyjadřovat k nakládání s podzemní vodou (pokud ve výjimečných případech nerozhodne
vodoprávní úřad jinak). S ohledem na stejné výchozí podklady (geomorfologie, hydrologie, geologie, hydrogeologie, apod.) se jeví praktické obě posouzení, tj. jak podklad pro vytýčení studny v podlimitní vzdálenosti od potenciálních zdrojů znečištění, tak podklad pro povolení k nakládání s podzemní vodou spojit do jednoho vyjádření. Náplň jednoho či druhého vyjádření, resp. posouzení, není přitom žádným právním předpisem upravena, pouze k vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v hydrogeologii k nakládání s podzemní vodu je zpracován metodický pokyn České asociace hydrogeologů č. 1/2007. Posouzení možnosti umístit studnu v podlimitních vzdálenostech od potenciálních zdrojů znečištění by však přes absenci předpisu či metodiky mělo obsahovat alespoň tyto klíčové údaje: - návrh na umístění studny nejlépe na podkladu katastrální mapy s okotóváním od hranice pozemku; - popis základních technických parametrů navrhované studny (hloubka, průměr, výstroj, úprava zaplášťového prostoru); - popis zvodně, která bude studnou jímána, s uvedením její hydrogeologické stratifikace, tzn. zda nad zvodní určené k jímání se nachází ještě jiná zvodeň (zvodně) a případně jak tyto zvodně spolu komunikují; - umístění zdrojů potenciálního znečištění nejlépe na podkladu katastrální mapy s okotóváním od navrhované studny; - popis technických parametrů potenciálního zdroje znečištění a zhodnocení, zda její vliv se může projevit na jakosti zvodně, uvažované k využití navrhovanou studnou; - závěrečné stanovisko ze kterého musí být patrné, že umístěním studny o konkrétních technických parametrech v podlimitní vzdálenosti od potenciálních zdrojů znečištění nedojde k negativnímu ovlivnění jakosti jímané vody ani k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob a sousedních pozemků a staveb, případně konstatování, že po podrobném posouzení všech okolností se umístění studny v podlimitní vzdálenosti od potenciálního zdroje znečištění nedoporučuje. Jednoduchá pomůcka k řešení Klíčovou okolností vedoucí k posouzení rizika plynoucího pro jakost vody ve studni z blízkých potenciálních zdrojů znečištění je hydrogeologická stratifikace, tj. vertikální průřez horninovým prostředím znázorňujícím polohy jednotlivých kolektorů podzemní vody a nadložních, podložních či mezilehlých izolátorů. Podívejme se na jednotlivé praktické případy: - má-li plánovaná studna jímat první zvodeň uloženou relativně mělce pod povrchem terénu (jednotky metrů), je riziko plynoucí z umístění studny v blízkosti potenciálních zdrojů znečištění relativně vysoké a k umístění studny v podlimitní vzdálenosti lze přistoupit pouze výjimečně je-li bez důvodných pochybností zřejmé, že potenciální zdroj znečištění je natolik zabezpečen, že riziko úniku kontaminantů lze vyloučit (zdvojené potrubí, technická bariéra, apod.); - má-li plánovaná studna jímat sice první zvodeň, ale ta je uložena v hloubce několika desítek metrů (to je případ např. horských oblastí) a nadložní horninové prostředí má charakter izolátoru nebo poloizolátoru, je riziko plynoucí z umístění studny v blízkosti potenciálních zdrojů nízké a k umístění studny v podlimitní vzdálenosti lze přistoupit v případě, že konstrukcí studny nebude přirozená hydrogeologická stratifikace porušena. Znamená to, že studna musí být opatřena funkčním zaplášťovým těsněním až k hladině podzemní vody;
- má-li plánovaná studna jímat druhou či další níže uloženou zvodeň a tyto zvodně v dosahu potenciálních zdrojů znečištění s první zvodní nekomunikují, postrádá dodržení limitních vzdálenosti profesní logiku a bez důvodných pochybností lze v tomto případě studnu navrhnout a umístit v podlimitních vzdálenostech od zdrojů znečištění. To je případ především hlubších zdrojů s napjatou hladinou podzemní vody. Platí zde však opět klíčová podmínka: studna musí být opatřena funkčním zaplášťovým těsněním až k bázi nadložního izolátoru. Co říci závěrem Přes vše výše uvedené však platí jedno základní pravidlo, které je nadřazené všem ostatním požadavkům: studna musí být umístěna tam, kde se vyskytuje podzemní vody v jímatelném množství! Je výsostné právo hydrogeologa taková místa vybrat, poté posoudit riziko plynoucí z místních podmínek nejenom pro navrhovanou studnu ale i pro okolní studny a pozemky a návrh na případné umístění studny v podlimitní vzdálenosti od zdrojů potenciálního znečištění řádně odůvodnit. Je poté na stavebním úřadu, zda mu předané podklady umožní rozhodnout ve věci bez důvodných pochybností a případnou výjimku k umístění studny v podlimitní vzdálenosti od potenciálních zdrojů znečištění ve smyslu 169 stavebního zákona udělit. A ještě jedná legislativní drobnost Paragraf 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb. v aktuálním znění má název Studny individuálního zásobování vodou. Umisťování studen které jsou zdrojem pro veřejný vodovod se tímto ani jiným předpisem nelimituje neboť se má patrně zato, že ochranu těchto zdrojů řeší ochranná pásma. Jenomže při odběru podzemní vody v množství do 10 000 m 3 /rok ochranná pásma stanovena být nemusejí, při jakémkoliv vyšším odběru je zákonně dostačující pouze stanovení ochranného pásma I. stupně s hranicemi 10 m od jímacího objektu. Nějak to s těmi limitními vzdálenostmi pro studny individuálního zásobováni neštimuje, ale jak říkám, je to taková drobnost. Ústí nad Orlicí, srpen 2011 Svatopluk Šeda