Insolvenční řízení zpeněţení majetkové podstaty

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Insolvenční řízení zpeněţení majetkové podstaty Bakalářská práce Autor: Marcela Hájková právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Šárka Plocarová, PH.D. Praha Leden, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Plzni dne 31.1.2009 2

Anotace práce: Tato práce má za úkol zjistit přínos nového insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v rámci majetkové podstaty pro věřitele a úpadce. Proto se v každé kapitole důkladně zabývám všemi aspekty spojenými s touto problematikou. Vycházím především z porovnání nové právní úpravy a předchozího zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Insolvenční řízení je nedílnou součástí zákona každé země. Vybrala jsem si toto téma proto, neboť pracuji v realitní kanceláři a s touto problematikou jsem se setkala v životě už mnohokrát. Celou práci jsem rozdělila na teoretickou a praktickou část. V první části se snažím vysvětlit hlavní body nového insolvenčního zákona s porovnáním se starší úpravou zák. č. 328/1991 Sb. Také pokládám za důležité popsat pojem a rozsah majetkové postaty. Pro lepší pochopení následujících kapitol, kde jsem se zaměřila na komplexní zpeněžení majetkové podstaty, je důležité číst pozorně. Předmětem druhé části této bakalářské práce je majetková podstata a její zpeněžení. Zde rozvádím druhy prodeje majetkové podstaty. Výhradně jsem se zaměřila na prodej prostřednictvím dražby a prodej movitých věcí a nemovitostí mimo dražbu. Samozřejmě, že jsem neopomněla přímý prodej a nový způsob aukce online. V úplném závěru srovnávám podstatné změny v zákonech týkajících se majetkové podstaty. Celá tato bakalářská práce je založená na novém insolvenčním zákoně a pevně věřím, že bude k dispozici všem zainteresovaným čtenářům. 3

PODĚKOVÁNÍ: Tímto bych ráda poděkovala JUDr. Šárce Plocarové, vedoucí mé diplomové práce, která mi poskytla cenné rady a informace. Pouţité zkratky: InsZ zák. č. 162/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ObchZ zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění ZKV zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění OSŘ zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění OZ zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění TZ zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění ZVD zák. č. 26/2000 Sb.. o veřejných dražbách SJM společné jmění manželů 4

Obsah: ÚVOD... 6 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1 INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ... 8 1.1 Nedostatky zákona o konkursu a vyrovnání... 8 1.2 Nový insolvenční zákon... 10 2 CHARAKTERISTIKA INSOLVENČNÍHO ZÁKONA... 11 3 POJEM A ROZSAH MAJETKOVÉ POSTATY... 13 3.1 Rozsah majetkové podstaty... 13 3.1.1 Insolvenční návrh podaný dluţníkem... 14 3.1.2 Insolvenční návrh podaný věřitelem... 14 4 ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKOVÉ PODSTATY... 17 4.1 Správce podstaty... 17 4.1.1 Funkce správce majetkové podstaty... 17 4.1.2 Povinnosti správce podstaty... 18 4.2 Povinnosti úpadce... 19 4.3 Soupis majetkové podstaty... 19 4.4 Spory o rozsah majetkové podstaty... 22 PRAKTICKÁ ČÁST... 23 5 PODMÍNKY ZPENĚŢENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY... 23 5.1 Oddluţení zpeněţením majetkové podstaty... 23 5.2 Veřejná draţba... 24 5.2.1 Smlouva provedení draţby... 26 5.2.2 Draţební vyhláška... 29 5.2.3 Protokol o provedené draţbě... 29 5.3 Prodej movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ... 30 5.3.1 Zpeněţení podniku... 30 5.4 Prodej majetku mimo draţbu... 31 5.4.1 Smlouva o poskytnutí sjednaných sluţeb při prodeji majetku formou... 32 výběrového řízení... 32 5.5 Výběrové řízení s následnou licitací... 34 5.6 Internetová ON-LINE aukce... 34 5.7 Konečná zpráva a její příprava... 35 5.8 Shrnutí důleţitých změn... 36 ZÁVĚR... 38 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ... 41 RESUMÉ... 43 5

ÚVOD Úpadkové právo je velmi podstatnou součástí právního řádu každého státu, neboť jeho kvalita a úroveň ovlivňuje nejen subjekty, kterým je přímo určeno, ale ve svém důsledku v podstatě celou podnikatelskou sféru a stále více také postavení spotřebitelů. Tím, co nová úprava zákona č. 162/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) přinesla do našeho právního řádu, ale zejména do oblasti majetkové podstaty a její zpeněžení, se zabývá tato práce. Přestože se od této nové komplexní úpravy řešení úpadku očekávalo, že by mohla odstranit velkou část nedostatků, kterými trpěla dosavadní úprava zakotvená v zákoně č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je jasné, že žádná právní úprava není dokonalá a že teprve v každodenní praxi se ukáže, zda se zákonodárcům podařilo vytvořit skutečně moderní a funkční úpravu úpadkového práva. Přesto je jasné, že podstatné změny nový zákon do právní praxe přinesl. Ve své práci jsem se proto snažila především přiblížit zásadní změny v majetkové podstatě, které insolvenční zákon oproti dosavadní úpravě obsahuje, ale také se pokusila upozornit na možné problémy, které by s výkladem a aplikací tohoto zákona mohly vzniknout. Moje práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V úvodní části bych ráda vnesla světlo na samotný pojem insolvenčního zákona a obecně bych vysvětlila jeho nejdůležitější prvky, abych lépe uvedla čtenáře do této problematiky. Tato kapitola se rovněž věnuje popisu hlavních problémů při řešení úpadku, které souvisely s úpravou v minulém zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a také shrnuje hlavní změny, které přináší nová úprava v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení a které by měly tyto nedostatky řešit. V druhé části se čtenář seznámí s pojmem a rozsahem majetkové podstaty. Vysvětlíme si zde, kdy majetková podstata vzniká a jak se liší v závislosti na subjektu, který insolvenční návrh podává. V třetím oddílu se budeme zabývat zjišťováním majetkové podstaty. V úvodní části vysvětlím pojem správce majetkové podstaty, jeho funkci a povinnosti. Směrodatné pro nás budou i povinnosti samotného úpadce a důležitost soupisu majetkové podstaty, kterou vyhotovuje správce. Moje práce v teoretické části proto vychází zejména ze samotného insolvenčního zákona, výkladových prací tohoto zákona a časopiseckých a internetových článků. Proto 6

může být můj názor čistě subjektivní a v některých případech jednostranně zkreslen. V praktické časti této bakalářské práce jsem se zaměřila na zpeněžení majetkové podstaty, čímž se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Podstatná pro mě byla metoda oddlužení a především samotný konkurz, kde se důkladně zabývám veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí a v neposlední řadě prodejem mimo dražbu. Rovněž uvádím nový způsob prodeje prostřednictvím internetu. V samotném závěru jsem uznala za vhodné porovnání nejpodstatnějších změn v zákonech ve spojitosti s majetkovou podstatou. 7

TEORETICKÁ ČÁST 1 INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ 1.1 Nedostatky zákona o konkursu a vyrovnání 1 Zákon č. 328/ 1991 o konkursu a vyrovnání byl přijat v souvislosti s počátkem fungování tržní ekonomiky u nás a vzhledem k tomu, že v době plánovaného hospodářství fungujícího u nás v předchozí etapě, nebylo institutů konkursu případně vyrovnání fakticky potřeba, neměla nová úprava v podstatě na co navazovat. Vycházela tedy částečně z řádu konkursního, vyrovnacího a odpůrčího z roku 1931, který však fungoval ve zcela jiných podmínkách a v něm zvolená řešení nemohla fungovat na přelomu tisíciletí, kdy docházelo k častým úpadkům skutečně velkých obchodních společností s velkým počtem věřitelů a také začalo docházet k úpadkům nepodnikatelů, kteří se předlužili v souvislosti s rozvojem spotřebitelských úvěrů. Za zcela základní nedostatek úpravy zákonem o konkursu a vyrovnání je třeba vidět faktickou nemožnost řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem, který vede k jeho likvidaci. Existoval sice i institut vyrovnání, ten ale byl využíván minimálně, neboť tak, jak byl koncipován, vedl k tomu, že málokterý dlužník byl schopen splnit přísné podmínky stanovené zákonem a hlavně přesvědčit věřitele, že tento způsob je pro ně výhodný nebo alespoň přijatelný. Ani nucené vyrovnání, které bylo možnou součástí konkursního řízení, nebylo téměř využíváno. I to kladlo na dlužníka vysoké nároky, co se týče finančního zabezpečení a ten pak musel získat nějakého investora. Důsledkem této úpravy je skutečnost, že vyrovnání se uplatňovalo jen v přibližně dvou desítkách případu ročně a nepředstavovalo tak skutečnou alternativu k řízení konkursnímu. Úpadkové právo zejména neumožňovalo reorganizovat podnik dlužníka v úpadku. Správce konkursní podstaty sice mohl provozovat dlužníkův podnik i po prohlášení konkursu, ale to jen z důvodu následného výhodnějšího zpeněžení podniku a ne jeho zachování. 2 1 2 Důvodová zpráva k návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení obecná část Pohl, T: Jak dále v konkurzním řízení, Obchodní právo, 2002, č. 1, s. 20 8

Původní úprava nerozlišovala mezi specifickými situacemi při úpadku, které vyžadují zvláštní přístup. Jedná se například o úpadky, které mohou mít účinky na větší počet subjektů, například dlužníků, kteří mají širokou klientelu, jako jsou banky a jiné finanční instituce. Pokud chybí zvláštní úprava úpadků těchto institucí, může to vést také k nežádoucím dopadům na poměry třetích osob. Dále nebyly zohledněny úpadky, ke kterým může dojít u nepodnikatelů a nebyl umožněn odlišný přístup k tzv. poctivému dlužníkovi, který si úpadek sám nepřivodil a k řešení takto nastalé situace přistoupil řádně a včas. Těmto dlužníkům tak nebyla dána reálná možnost zbavit se zbytku svých dluhů v případě, že se pokusí o co nejvyšší uspokojení věřitelů. Neexistovala tak žádná pozitivní motivace dlužníků k řešení krizových situací, neboť dlužník byl motivován především negativně, hrozbou majetkových a později i trestněprávních sankcí. To vedlo k tomu, že návrhy na řešení úpadku byly podávány pozdě, až v době kdy efektivní řešení situace nebylo možné. Další velmi kritizovanou koncepcí konkursního zákona, byla koncepce postavení věřitelů v řízení. Ti neměli šanci ovlivnit rozhodnutí, jak bude řešen dlužníkův úpadek, neboť o tom rozhodoval pouze dlužník. Věřitelé mohli podat pouze návrh na prohlášení konkursu, a pokud byl návrh podán ze strany dlužníka, nemohli již způsob řešení úpadku ovlivnit vůbec, neboť po prohlášení konkursu již neměli ze zákona možnost docílit změny zvoleného způsobu. Navíc věřitelé se stali účastníky řízení zásadně až přihlášením své pohledávky, proto se neměli vůbec šanci vyjádřit ke krokům, které následují bezprostředně po prohlášení konkursu. Věřitelé také neměli dostatečný vliv na výběr správce konkursní podstaty (tomuto pojmu se budu více věnovat v kapitole 4.1) a neměli šanci ho skutečně efektivně kontrolovat. Problémem byl také rozsah uspokojování oddělených věřitelů, který vedl k oslabení zajišťovacích institutů a také k tomu, že v případě úvěrování byla požadována vyšší míra zajištění. Problematické bylo dále postavení správců konkursní podstaty. Nebyly dostatečně vymezeny nároky kladené na odbornost a systém vzdělávání správců. Kvalifikační požadavky byly velmi benevolentní, odpovědnost správců při výkonu jejich funkce a sankce v případě porušení povinností byly stanoveny nedostatečně. Nevhodně bylo koncipováno i odměňování správců. Důsledky, ke kterým tato nevhodná úprava vedla, včetně skandálních odhalení vedoucích k trestním stíháním, vedly k oslabení důvěry věřitelů v osobu správce a v důsledku i v celé konkursní řízení. Mezi další nedostatky předchozí úpravy patřilo také zdlouhavé projednávání sporů, které byly vyvolány konkursem, příliš přísné požadavky na doručování písemností a přílišná kusost procesní úpravy a tím se celé insolvenční řízení velice 9

protahovalo. Některé problémy byly řešeny mnoha novelizacemi zákona o konkursu a vyrovnání, ty však na tyto skutečnosti reagovaly jen částečně a hlavní nedostatky nebyly odstraněny. Proto bylo přistoupeno k modernizaci celé úpravy cestou přijetí zcela nového zákona. 1.2 Nový insolvenční zákon Tento zákon, tedy zákon č. 186/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který nahradil dosavadní zákon o konkursu a vyrovnání, nabyl účinnosti na začátku loňského roku (k 1. 1. 2008). Tento zákon není pouhou novelou, ale jedná se o zcela novou a propracovanější úpravu, která stojí na vlastních zásadách, které se od původních zásad často odlišují, nebo jsou částečně modifikovány. Měl by být moderním předpisem, který je oproti dosavadní úpravě mnohem propracovanější. Nová právní úprava by měla odstranit nedostatky předchozí úpravy a přizpůsobit řešení úpadku současné situaci na trhu a novým vývojovým trendům. Cílem nového zákona má být především zrychlení a zefektivnění insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu byly zavedeny nové, často velmi krátké, pořádkové lhůty a naopak odstraněny některé nefunkční instituty, které prodlužovaly řízení (například institut tzv. ochranné lhůty). Do řízení byly začleněny i incidenční spory, jejichž projednávání by však nemělo zbytečně zdržovat celé insolvenční řízení. Můžeme shrnout, že nový insolvenční zákon stojí na následujících principech: obsahuje pravidla regulující správu dlužníka v úpadku a proces přerozdělení jeho majetku mezi věřitele jedná se o zákon prověřitelský, který předpokládá silnou roli věřitelů při všech základních rozhodnutích motivuje dlužníka k včasnému řešení krizové situace a tím i eliminaci nákladů insolvenčního řízení rozšiřuje možnosti způsobu řešení úpadku, zavádí tzv. spotřebitelský úpadek a zohledňuje také vyšší hodnotu běžícího podniku dlužníka zákon mění postavení insolvenčního správce i insolvenčního soudu, který chápe především jako kontrolní orgán. 3 3 Havel, B.: Nástin nového insolvenčního práva, str. 276 In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn., a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, 652 s. 10

2 CHARAKTERISTIKA INSOLVENČNÍHO ZÁKONA Insolvenčním řízením je soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. V první fázi insolvenčního řízení rozhodne soud, zda jsou splněny podmínky pro řešení majetkových problémů dlužníka tím, že rozhodne o úpadku. V druhé fázi následně soud rozhodne o způsobu řešení úpadku. Obrázek č.1 představuje jednoduchý náčrt insolvenčního řízení. Obrázek č.1 11

K základním cílům efektivního insolvenčního řízení patří chránit hodnotu majetkové podstaty před znehodnocením v důsledku jednání jednotlivých účastníků řízení. Stranami, před nimiž potřebuje majetková podstata největší ochranu, jsou dlužník a jeho věřitelé. 4 Jinými slovy by bylo možné insolvenční řízení také charakterizovat jako hromadnou věřitelskou exekuci na dlužníkův majetek s tím, že z majetkové podstaty by se měli uspokojit všichni věřitelé, byť částečně, a to za zákonem stanovených podmínek. Od nového insolvenčního řízení se očekává především jeho urychlení, zhospodárnění a zefektivnění. InsZ tyto ambice prakticky naplňuje několika instrumenty, jimiž zejména jsou: nemožnost prominutí zmeškání lhůt (ust. 83 InsZ), koncentrace řízení (ust. 85 odst. 2 InsZ). Nemožnost prominutí zmeškání lhůt se vztahuje pouze na zákonné lhůty, tzn. ust. 83 Insz. je lex specialis k ust. 58 OSŘ, které tak deroguje. Není tím však dotčeno ust. 55 OSŘ, které prodloužení soudcovské lhůty umožňuje. Zásada koncentrace řízení nutí účastníka podávat návrhy a provádět procesní úkony včas, typicky na nařízeném jednání nebo na schůzi věřitelů. Řádně obeslaná, aktivně legitimovaná osoba, nemůže dodatečně návrhy a úkony napříště realizovat. Insolvenční řízení lze svým charakterem, zejména pak povinností účastníka doložit svá tvrzení důkazy, označit za řízení sporné. Tato skutečnost je však relativizována ustanovením 86 InsZ, jenž dává soudu možnost provést i takové důkazy, které nebyly účastníky navrženy. O insolvenčním řízení lze tedy říci, že je v zásadě řízením sporným, nesoucím znaky nesporného procesu. Přílišná vyhledávací činnost soudu by v podstatě popírala požadavek na rychlost insolvenčního procesu, jak již bylo zmíněno v úvodu mé práce. V řízení mohou nastat na straně soudu pochybnosti o věrohodnosti předkládaných důkazů, aby se tak předešlo nesprávnému rozhodnutí, je soudu dána možnost aktivně si opatřovat důkazy o tvrzených skutečnostech. Mám za to, že už pouhé vědomí účastníků o možnosti soudu nezávisle si opatřovat důkazy, bude účastníky odrazovat od nepoctivých záměrů. Nezákonným rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení může být dlužníkovi přivozena značná ekonomická újma (ztráta důvěry obchodních partnerů), měla by být maximální snaha se takových rozhodnutí vyvarovat. 4 Citát z příručky United Nations Commission on International Law (UNCITRAL) věnované insolvenčnímu právu in Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 193 12

3 POJEM A ROZSAH MAJETKOVÉ POSTATY Je to nový pojem, který nahradil termín konkurzní podstata. Tento pojem bych nazvala jako majetek dlužníka, nebo jeho podstatná část, která se od ostatní části liší tím, že dlužník s ní nemůže disponovat buď vůbec, nebo jen určitým způsobem, ale ta zůstává v jeho vlastnictví, nevyděluje se to jako nějaká samostatná masa. Do toho majetku, z něhož se uspokojují věřitelé, nepatří jen majetek dlužníka, ale v zákonem stanovených případech i majetek třetích osob. Je to zejména majetek, ohledně něhož platí ustanovení o neúčinnosti právních úkonů a odporovatelnosti. Lze odporovat právním úkonům, které dlužník učinil v průběhu konkurzu nebo těsně před ním a z níž měly prospěch třetí osoby. 3.1 Rozsah majetkové podstaty Omezení nakládání s majetkovou podstatou je dalším podstatným účinkem zahájení insolvenčního řízení vyvolaného podáním insolvenčního návrhu. Omezená dispozice s majetkem náležejícím do majetkové podstaty nebo majetkem, který by do podstaty mohl být zahrnut, má za cíl chránit nároky věřitelů na uspokojení jejich pohledávek. Legální definici majetku spadajícího do majetkové podstaty činí InsZ demonstrativním výčtem v ust. 206. Negativní definici majetkové podstaty činí zákon v ust. 207, čímž dává dlužníkovi právní jistotu ohledně souboru nezcizitelného majetku ve prospěch majetkové podstaty. Je však důležité si uvědomit, kdy majetková podstata vzniká. Okamžik vzniku se liší v závislosti na subjektu, který insolvenční návrh podává. 13

3.1.1 Insolvenční návrh podaný dluţníkem Jestliže podal insolvenční návrh dlužník, náleží do majetkové podstaty veškerý majetek definovaný v ust. 206 InsZ, který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení (ke dni podání insolvenčního návrhu) stejně jako majetek, který dlužník nabyl v dalším průběhu insolvenčního řízení. 206 vykládá, že majetkovou podstatu tvoří zejména: a) peněžní prostředky, b) věci movité a nemovité, c) podnik, d) soubor věcí a věci hromadné, e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva, g) obchodní podíl, h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a užitky majetku uvedeného v odstavci 1. 3.1.2 Insolvenční návrh podaný věřitelem V případě věřitelského návrhu se v zásadě okamžik vzniku majetkové podstaty odsouvá do momentu, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, 5 ledaže již soud nařídil předběžné opatření, jímž omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem. Do majetkové podstaty tak náleží majetek dlužníka, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a majetek, který dlužník nabyl v 5 Ust. 205 odst. 2 InsZ 14

dalším průběhu insolvenčního řízení. Pokud byl insolvenční návrh podán věřitelem a insolvenční soud rozhodl předběžným opatřením, že se dlužníkovi omezuje právo nakládat s jeho majetkem nad rámec stanovený v 111 InsZ, je okamžikem rozhodným pro sestavení soupisu majetkové podstaty okamžik zveřejnění předběžného opatření v insolvenčním rejstříku. Tato obecná definice je modifikována pro účely oddlužení. V 398 odst. 2 InsZ je stanoveno, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka do majetkové podstaty dlužníka nepatří majetek, který nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schváleného oddlužení tj. okamžik zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v insolvenčním rejstříku, není-li tímto zákonem stanoveno jinak. Dlužníkovi je uložena povinnost zdržet se, od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, takových dispozic se svým majetkem, které by mohly vést ke zkrácení práv věřitelů. Zejména pak nesmí činit takové právní úkony, které vedou k nikoli zanedbatelnému zmenšení jeho majetku ( 111 odst. 1 InsZ). Tím, že se dlužník dostane do úpadku, se jeho majetek nezmenšuje, ale zároveň nedochází ani k jeho zvětšení. 6 Vznikne-li obava z možného zcizování majetku na úkor majetkové podstaty, může soud, a to i bez návrhu, nařídit dlužníkovi předběžné opatření k zamezení neodpovědnému nakládání s majetkem. Pokud i navzdory výše popsaným opatřením bude dlužník činit právní úkony směřující k vyvádění majetku náležejícího do podstaty, prohlásí soud, na základě odpůrčí žaloby, tyto úkony za neúčinné. Navrhovatelem negatorní žaloby je insolvenční správce ( 235 odst. 2), ve spojení s ust. 205 odst. 4 majetek jiných osob než dlužníka náleží do podstaty, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takovýto majetek pohlíží jako na majetek dlužníka. Velmi podrobně je dále upraveno to, jaký vliv bude mít prohlášení konkursu na společné jmění manželů (dále SJM), které stejně jako doposud zaniká a je nutno provést jeho vypořádání. Toto není žádnou novinkou, přesto se insolvenční zákon této problematice věnuje podrobněji a obsahuje i určitá upřesnění a doplnění této záležitosti. Zásadou je ochrana věřitelů i v této oblasti, což je vzhledem k velmi širokému pojetí společného jmění manželů v české úpravě oproti jiným zahraničním úpravám, např. německé, velmi důležité. Místo manžela, který je v úpadku, nastupuje do řešení této problematiky insolvenční správce. Ten pak místo dlužníka uzavírá dohodu o vypořádání SJM, kterou musí dále schválit insolvenční soud, popř. se stává účastníkem řízení o jeho 6 Citát z D. Baier (2001, s. 97) věnované insolvenčnímu právu in Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 265 15

vypořádání přímo před soudem. Je tak vyloučena možnost rozsáhlé dispozice dlužníka s majetkovou podstatou přesunutím majetku do vlastnictví druhého manžela. Účelem insolvenčního práva je právě zabránění přenášení finančních potíží daného dlužníka na jeho obchodní partnery zavedením právní karantény, uspořádáním majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovou ekonomickou situací a zajištěním co možná nejvyššího a zásadně poměrného majetkového uspokojení dlužníkových věřitelů. Prostředkem tohoto uspokojení již není pouze zpeněžení majetkové podstaty, ale též sanace podniku dlužníka, nebo jeho oddlužení. Zmíněnou karanténou je insolvenční řízení, probíhající před soudem a zahajované na návrh věřitele nebo dlužníka (viz. výše). Se zahájením insolvenčního řízení spojuje zákon významné účinky. Jsou jimi zejména omezení dlužníka v dispozici s majetkovou podstatou, znamenající podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku do ní náležející. Soud může dále nařízením předběžného opatření dispoziční omezení dlužníka dále zpřísnit nakládání s některými věcmi nebo právy zakázat vůbec, nebo je podřídit souhlasu předběžného správce. Po zahájení insolvečního řízení je umožněno věřitelům uplatnit své nároky přihláškami pohledávek, ustavit prozatímní věřitelský výbor. Svou činnost může zahájit též předběžný správce. Mohou být též provedeny potřebné úkony k zjištění majetkové podstaty a prakticky všem účastníkům je od počátku umožněno podílet se na insolvenčním řízení a ovlivňovat tak jeho průběh. Insolveční správce je oprávněn se dovolat neúčinnosti právních úkonů, kterými dlužník zkrátil, byť opomenutím, možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodnil některé věřitele na úkor jiných ( 68 InsZ). Procesním nástrojem je odpůrčí žaloba podaná, v rámci incidenčního sporu, proti osobám, které jsou povinny vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Právnímu úkonu dlužníka, který zvýhodňuje jednoho věřitele vůči jiným, lze odporovat tehdy, by-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení, ve prospěch osobě dlužníku blízké 7 nebo dlužníku, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby ( 42a odst. 2 OZ). Lhůta pro odpůrčí žalobu proti úkonu dlužníka, úmyslně zkracujícího možnost uspokojení věřitele, činí pět let před zahájením insolvenčního řízení. 7 Obchodní zákoník 40/1964 Sb. 116, 117 16

4 ZJIŠŤOVÁNÍ MAJETKOVÉ PODSTATY Jak se píše v 209 odst. 1 a 2 InsZ, zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce ve spolupráci s úpadcem a věřitelským orgánem. Přitom je vždy povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu a dokud insolvenční správce nebo předběžný správce není ustanoven, může insolvenční soud rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjištění podstaty a o způsobu jejich provedení. Dříve, než se budeme zabývat zjišťováním majetkové podstaty do hloubky, je mou povinností vám přiblížit pojem správce majetkové podstaty, neboť je nedílnou a velice podstatnou součástí tohoto procesu. 4.1 Správce podstaty 4.1.1 Funkce správce majetkové podstaty Nařízení definuje správce podstaty v čl. 2 písm. b) InsZ jednak jako subjekt, jehož funkcí je spravovat nebo prodat majetek, který byl dlužníkovi zabaven, nebo jako subjekt, jehož funkcí je dohlížet na správu dlužníkových záležitostí. Otázkou je, jak označit výše uvedený subjekt. Jak v samotném originálním textu nařízení, publikovaném v Úředním věstníku Evropských společenství L 160/1 dne 30.6.2000, tak v mnoha jiných textech k této problematice lze nalézt označení liquidator, doslovně přeloženo jako likvidátor. Poměrné množství autorů se však přiklání k používání neutrálního označení správce, v angličtině administrator nebo také insolvency practitioner, který by měl tato různá označení pojmově zastřešit. 8 V každé úpravě konkursního práva, či úpadkového práva je třeba vymezit právní postavení správce konkursní podstaty. Obvykle pod to spadá otázka jeho jmenování, odvolání, rozsahu jeho práv a povinností, způsob stanovení výše jeho odměny a v neposlední řadě otázka jeho odpovědnosti. Všechny tyto otázky se musí řídit lex fori, tj. právem státu, který zahájil řízení, tedy lex concursus. Správce by měl mít příslušnou kvalifikaci a/nebo praxi, prokázat znalost a pochopení profesionálních a etických pravidel, být schopen vést příslušný úpadkový 8 Joyce, Peter. World Bank Global Forum on Insolvency risk management, The Regulatory Framework, Washington DC, January 2003, s. 2 www.insolvencyreg.org 17

případ, znát povahu a rozsah svých pravomocí. Dále by měl být při výkonu své funkce nezávislý na jakékoli straně řízení a měl by jednat nestranně. V neposlední řadě by měl také projít pravidelnými tréninkovými programy a pokračujícím profesionálním vývojem. Ve zkratce, by měl správce prokázat, že je vhodnou osobou či subjektem pro správu podstaty. 9 Dle nařízení, právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména oprávnění dlužníka a správce podstaty. 10 4.1.2 Povinnosti správce podstaty Povinnosti správce podstaty by měly zahrnovat následující: převzít bezodkladnou kontrolu nad majetkem patřícím do konkursní podstaty a doklady o podnikatelské činnosti dlužníka; zastupovat konkursní podstatu; zajistit financování po zahájení řízení; vykonávat práva ve prospěch konkursní podstaty; zajistit informace týkajících se dlužníka, jeho majetku, závazků a minulých obchodních transakcí, včetně zjištění jakýchkoli sporů mezi dlužníkem a třetí osobou; podniknout veškeré kroky potřebné k ochraně a zachování majetku konkursní podstaty a dlužníkova podnikání, včetně předcházení neoprávněnému zcizení tohoto majetku a výkon zamezovacích pravomocí; zapsat práva k podstatě; jmenovat a odměňovat účetní, advokáty a jiné odborníky, kteří jsou potřební k výkonu funkcí správce podstaty; přezkoumat běžící smluvní závazky z pohledu toho, rozhodnout o jejich pokračování nebo zastavení; v případě likvidace, realizovat majetek v podstatě; ověřit a uznat pohledávky a spravovat seznam ověřených a uznaných pohledávek, který bude neustále obnovován; pravidelně poskytovat informace soudu a věřitelům ohledně vedení řízení. Tyto informace budou zahrnovat například podrobnosti ohledně majetku prodaného během předmětné doby, jeho prodejní cenu, nákladů na prodej a takové informace, které si vyžádá soud nebo věřitelský orgán. Dále také účastnit se schůze věřitelů; pokračovat v řízení podniku v případě reorganizace; předložit závěrečnou zprávu a vyúčtování správy majetkové podstaty soudu nebo věřitelům a další záležitosti, které budou na správce podstaty přeneseny věřiteli nebo soudem. 11 9 Joyce, Peter: World Bank Global Forum on Insolvency risk management, The Regulatory Framework, Washington DC, January 2003, s. 3 www.insolvencyreg.org 10 Článek 4 odst. 2 písm. c) nařízení 11 UNCITRAL. Legislative Guide on Insolvency Law. New York. 2005. s.179 18

4.2 Povinnosti úpadce Podle ustanovení 98 odst.1 je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku (více v kapitole 5.7.) nebo exekuce podle občanského soudního řádu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, máli dlužník ještě jiný podnik. Je-li dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle 210 InsZ její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného správce. Pokud je dlužníkem fyzická osoba, mají tuto povinnost její zákonní zástupci. Podle 212 InsZ musí dlužník umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty. Tuto prohlídku navrhne insolvneční soud na návrh správce, který tak bude vlastnit písemné vyhotovení rozhodnutí. Nesplnění výše uvedené povinnosti pro jednatele může znamenat, že se dopustil trestného činu porušení povinnosti v insolvenčním řízení a hrozí mu trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, v lepším případě zákaz činnosti či peněžitý trest ( 192 TZ). 4.3 Soupis majetkové podstaty Nejdříve je nutno zdůraznit, že insolvenční správce vyhotovuje soupis majetkové podstaty při všech způsobech řešení úpadku. Zpracování přihlášených pohledávek, jejich příprava na přezkumné jednání, zjištění a zajištění majetku dlužníka jsou dvě základní činnosti, které musí insolvenční správce v insolvenčním řízení vždy vykonat, bezprostředně po svém ustanovení do funkce. Insolvenční správce je povinen po celou dobu insolvenčního řízení soupis majetkové podstaty soustavně doplňovat a aktualizovat, aby odpovídal současné situaci v insolvenčním řízení. Stejně jako v úpadkovém řízení tak i v insolvenčním řízení platí, že po sepsání majetku do soupisu 19

majetkové podstaty lze s tímto majetkem nakládat pouze zákonem předvídaným způsobem. Na rozdíl od předchozí právní úpravy nemusí být osobou, která je oprávněna s majetkem nakládat vždy insolvenční správce, ale musí se jednat o osobu s dispozičními oprávněními k majetku. Sepsaný majetek nemusí být v insolvenčním řízení vždy zpeněžen a výtěžek použit na uspokojení přihlášených věřitelů. Insolvenční zákon poměrně přesně definuje okamžik, ke kterému je insolvenční správce povinen posuzovat, zda majetek dlužníka náleží do jeho majetkové podstaty či nikoliv a to s ohledem na to, na základě jakého návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno (viz kapitoly 2.1.1. a 2.1.2.). V 206 odst. 1 InsZ je uvedeno, že do majetkové podstaty dlužníka náleží zejména peněžní prostředky, věci movité a nemovité, podnik, vkladní knížky, vkladní listy atd. S ohledem na použití slova zejména je nutno celé ustanovení 206 odst. 1 InsZ chápat jako ustanovení s demonstrativním výčtem. Insolvenční správce musí při vyhotovování soupisu majetkové podstaty důsledně rozlišovat, který majetek do soupisu majetkové podstaty zapsán být může a který nikoliv. Ne každý majetek, který patří dlužníkovi, musí nutně náležet do majetkové podstaty. Do majetkové podstaty předně nelze zahrnout majetek dlužníka, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jedná se zejména o věci, jejichž prodej je podle zvláštních právních předpisů zakázán, dále věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, nebo plnění svých pracovních povinností, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. Tímto způsobem jsou ze soupisu majetkové podstaty vyloučeny běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a dále hotové peníze do výše 1.000 Kč. Až na výjimky by uvedené věci náležely do soupisu majetkové podstaty dlužníka, pokud by byly dlužníkem využívány pro podnikání. Do majetkové podstaty, vedle výše uvedeného majetku, náleží také dlužníkovy příjmy. Příjmy náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Postup při výpočtu této částky je poměrně komplikovaný a je naprosto shodný jak pro případ, že je dlužníkův úpadek řešen konkurzem, tak i pro situaci, kdy je dlužníkovi schváleno oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Do majetkové podstaty dlužníka nenáleží rovněž majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu nakládat pouze způsobem, ke kterému byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo státního fondu, finanční rezervy 20

vytvářené podle zvláštního právního předpisu, majetek České národní banky, který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem. Do majetkové podstaty náleží rovněž podíl na majetku, jehož spoluvlastníkem je dlužník a to i v případě, že je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Insolvenční zákon stanovuje bližší pravidla pro vypořádání SJM pouze v souvislosti s konkurzem, kde povinnost vypořádat společné jmění dlužníka a jeho manžela přechází z dlužníka na insolvenčního správce. Novinkou insolvenčního zákona pak je ustanovení 274 InsZ, které hovoří o tzv. předluženém SJM a ukládá insolvenčnímu správci v případě, že nelze provést vypořádání SJM proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM, zahrnout celý majetek náležející do SJM do majetkové podstaty dlužníka. To znamená, že v případě předluženého SJM již nedochází ke složitému vypořádávání majetku, ale veškerý majetek dlužníka je zapsán do soupisu majetkové podstaty. Manžel dlužníka, který se domnívá, že neměl být ze strany insolvenčního správce uplatněn postup podle 274 InsZ, je oprávněn podat žalobu na vyloučení zahrnutého majetku ze soupisu majetkové podstaty. Insolvenční zákon výrazným způsobem zasáhl do pravidel, které platily podle právní úpravy v zákoně č. 328/1991 Sb. pro možnost zapsat do soupisu majetkové podstaty majetek osob odlišných od dlužníka. Zatímco v případě právní úpravy obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání mohl správce konkurzní podstaty zapsat, v souladu s 27 odst. 5 ZKV, majetek třetích osob, pokud tento majetek sloužil k zajištění pohledávky odděleného věřitele dlužníka v konkurzním řízení. Insolvenční zákon tento postup neumožňuje. Insolvenční správce již není oprávněn zapsat do soupisu majetkové podstaty majetek třetích osob pouze z titulu, že tento majetek zajišťuje pohledávku věřitele dlužníka. Věřitelé, kteří mají pohledávku za dlužníkem zajištěnu na majetku třetí osoby, se mohou z majetku třetích osob uspokojovat i v průběhu insolvenčního řízení ( 183 InsZ), tento majetek již nebude zpeněžován v rámci insolvenčního řízení. Obdobně jako u majetku třetích osob, který slouží k zajištění závazků dlužníka, došlo k výrazné změně i v případě majetku, u kterého je ze strany insolvenčního správce namítána neúčinnost právního úkonu dlužníka, který se uvedeného majetku týká. Podle právní úpravy v ustanoveních ZKV byl takový majetek nejdříve sepsán správcem konkurzní podstaty do soupisu konkurzní podstaty a teprve následně bylo rozhodnuto o správnosti úkonu správce konkurzní podstaty v rámci vylučovací žaloby. Podle 21

insolvenčního zákona musí nejdříve insolvenční správce podat odpůrčí žalobu a teprve poté, kdy bude insolvenční správce v rámci odpůrčí žaloby úspěšný a vydané rozhodnutí nabude právní moci, může předmětný majetek insolvenční správce zapsat do soupisu majetkové podstaty. Dříve insolvenční správce soupis předmětného majetku do majetkové podstaty nemůže realizovat. Proti takto provedenému soupisu do majetkové podstaty již nelze podat vylučovací žalobu. Většina právních úprav poskytuje soudům při přezkumu správy majetkové podstaty a dodržování práv věřitelů mnohé pravomoci. Soud může nařídit správci podstaty učinit opatření nebo upustit od opatření v souvislosti s námitkou věřitele. Soud také může potvrdit, zamítnout nebo změnit rozhodnutí správce podstaty nebo odvolat správce podstaty, buď na žádost namítajícího věřitele nebo pokynu soudu. Mnoho národních úprav také činí správce podstaty osobně zodpovědného za škodu úmyslně nebo nedbalostně způsobenou věřitelům při výkonu svých povinností. Některé právní úpravy za těchto okolností zakotvily možnost soudu uložit správci podstaty peněžitou sankci. 12 4.4 Spory o rozsah majetkové podstaty 13 V praxi nastávají případy, kdy není jednoznačné, zda majetek nacházející se v dlužníkově detenci dlužníkovi skutečné patří, či nikoli. Tam, kde si neoklasická ekonomie pomáhá předpokladem, že vlastnická práva jsou jasně definována, musí právo udělat černou práci související s tím, že tento předpoklad snad více než který jiný nemá s reálným stavem světa nic společného. Pochybnosti ohledně toho, zda dlužník je vlastníkem majetku zahrnutého do soupisu majetkové podstaty, mohou vzniknout v různých fázích insolventního řízení. InsZ obsahuje podrobnější úpravu těchto situací než ZKV, přesto se ani v řízení podle InsZ zcela neobejdeme bez obecných právních principů, jak jsou vyjádřeny v relevantní judikatuře. 12 13 UNCITRAL. Legislative Guide on Insolvency Law. New York. 2005. s.186 Richter, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 283, s. 284 22

PRAKTICKÁ ČÁST 5 PODMÍNKY ZPENĚŢENÍ MAJETKOVÉ PODSTATY Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti, a proto se domnívám, že termín zpeněžení je nevhodný. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek, ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen ( 283 odst. 1). Majetkovou podstatu lze zpeněžit při konkurzu nebo pokud bylo schváleno oddlužení. Při konkurzu existují 3 způsoby zpeněžení: veřejnou dražbou podle zákonu o veřejných dražbách (dále jen ZVD) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení OSŘ prodejem mimo dražbu neboli z volné ruky 5.1 Oddluţení zpeněţením majetkové podstaty Tento způsob oddlužení se podobá zpeněžení majetkové podstaty v konkursu s tím rozdílem, že do majetkové podstaty nenáleží majetek nabytý dlužníkem po zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku. Proces ovšem může přejít v samotný konkurs. Jedná se tedy o jednorázové vyrovnání z prodaného majetku dlužníka (bankovní konta a peněžní hotovost se také započítává). Majetek a příjmy, které dlužník nabyl až po schválení oddlužení do majetkové podstaty už nenáleží a dlužník si je může ponechat. Zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení se týká jen nepodnikatelů. Jsou to jak fyzické osoby nebo právnické osoby, co nepodnikají. Návrh musí podat dlužník současně s insolvenčním návrhem. 23

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud podle 406 odst. 2: uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a rozhodne o jeho dosavadní odměně a náhradě hotových výdajů a o tom, jak budou uspokojeny, označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. 5.2 Veřejná draţba ZVD uvádí dva způsoby veřejné dražby a to dražbu dobrovolnou, prováděnou dražebníkem na základě návrhu vlastníka a dražbu nedobrovolnou, prováděnou na základě návrhu dražebního věřitele. Zpeněžení majetkové podstaty přichází v úvahu pouze dobrovolnou dražbou, kdy je správce jejím navrhovatelem. Dražba je definována jako veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání 14 Předmětem dražby může být věc, podnik 15 nebo jeho organizační složka, převoditelná majetková práva s výjimkou práv z duševního vlastnictví a soubor věcí, soubor práv nebo soubor věcí a práv, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené tímto zákonem. 16 Jen ve zkratce bych ráda vysvětila důležité pojmy týkající se dražby. Navrhovatel, to je osoba, která navrhuje provedení dražby. Může jím být vlastník nebo insolvenční správce. Účastník dražby je osoba přítomná na dražbě, která se dostavila za 14 15 16 Zákon o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. 2 odst. a 5 obchodního zákoníku Zákon o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. 17 odst. 3 24

účelem činit podání. Podání je nabídka účastníka učiněná alespoň ve výši nejnižšího podání, nabídka musí být učiněna ústně a zvednutím čísla. Vybírá se od něj dražební jistota, což je záloha ve stanovené výši a formě. Do hry vstupuje také licitátor, to je fyzická osoba oprávněná činit jménem a na účet dražebníka úkony při dražbě. A v neposlední řadě je tu vydražitel a to je účastník dražby, jemuž byl udělen příklep. Licitátor dá najevo klepnutím kladívka, že dochází k přechodu vlastnického práva k předmětu dražby. Před přidělením příklepu musí licitátor pronést: "Neučiní-li někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby (číslo X), udělím mu příklep." Po třetí výzvě udělí licitátor příklep a tím je dražba skončena. Příprava celé dražby spočívá v tom, že si správce vybere dražebníka, který dražbu provede a uzavře s ním smlouvu o provedení dražby. Povinnými náležitostmi smlouvy je označení, že jde o dražbu dobrovolnou. Dále pak označení navrhovatele, dražebníka a předmětu dražby, kdy předmět dražby musí být označen velmi podrobně, ovšem tomu se budu věnovat více v následující kapitole 5.2.1. Výše nejnižšího podání se stanovuje přibližně ve výši 60 % obvyklé ceny stanovené posudkem znalce. V 14 odst. 4 ZVD najdeme, že dražební jistota nesmí přesáhnout 30 % z nejnižšího podání; nesmí však přesáhnout částku 1.500.000 Kč zvýšenou o 10 % z částky přesahující 5.000.000 Kč. Výše odměny dražebníka, je-li navrhovatelem insolvenční správce, je výše dražebníkovy odměny omezena zákonem a to částkou představující 10 % z ceny, která byla dosažena vydražením, nejvýše však 1 mil. Kč. Obvykle se odměna dražebníka pohybuje v rozmezí od 3 do 6 %. Dražbu provází příprava dokumentace: smlouva o provedení dražby dražební vyhláška dražba protokol o provedené dražbě protokol o nabytí předmětu dražby předávací protokol žádost o zápis vlastnického práva 25

5.2.1 Smlouva o provedení draţby V této smlouvě je jako první uveden navrhovatel, tj. insolventní správce, jeho rodné číslo, bydliště a usnesení, kterým byl ustanoven. Zde je vedeno jakým soudem byl ustanoven, den kdy byl ustanoven a číslo spisu. Dále dražebník, jeho IČ, sídlo, zápis v obchodním rejstříku a kdo za dražebníka jedná. Poté následuje prohlášení smluvních stran. Dražebník prohlašuje, že je oprávněn k provedení dražby, což navrhovateli dokládá výpisem v živnostenském rejstříku. Dražebník jako právnická osoba prohlašuje, že není ovládán osobou navrhovatele a nejedná s ním ve shodě. Dle 17 odst. 4 ZVD navrhovatel prohlašuje, že je vlastníkem tedy osobou, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit. Dále navrhovatel prohlašuje: že mu není známa jakákoliv skutečnost, která by bránila uzavření této smlouvy že mu není známo, že by na předmětu dražby vázly dluhy, zástavní práva, věcná břemena, užívací práva z titulu nájemních smluv nebo jiná práva třetích osob, vyjma práv výslovně uvedených v této smlouvě že není v nakládání s předmětem dražby ani s jeho částí omezen předkupním právem ve prospěch třetí osoby že mu není známo, že by měl předmět dražby právní závady, které nejsou výslovně zmíněny v této smlouvě, nebo že by třetí osoba byla oprávněna uplatnit vůči předmětu dražby jakékoli jiné právo, jímž by byl vydražitel omezen v nakládání s předmětem dražby nebo v jiném užívání předmětu dražby k účelu, k němuž je předmět dražby určen že mu nejsou známy skutečnosti, které by zakládaly oprávnění třetí osoby domáhat se neplatnosti dražby či by měly být důvodem pro upuštění od dražby že mu nejsou známy žádné skryté vady předmětu dražby, které nejsou výslovně zmíněny v této smlouvě, a že mu nejsou v souvislosti s předmětem dražby známa žádná rizika ekologické zátěže Touto smlouvou se dražebník zavazuje vůči navrhovateli provést na jeho návrh jak již bylo řečeno dražbu dobrovolnou, za podmínek určených touto smlouvou. Předmět dražby je majetek zapsaný do soupisu majetkové podstaty dlužníka a identifikace dlužníka. Následuje přesná specifikace předmětu dražby. Předmětem 26

mohou být jak věci movité, tak věci nemovité v případě, že jsou předmětem prodeje dané smlouvy jak věci movité, tak věci nemovité. Zařadím je do souboru věcí movitých a souboru věcí nemovitých. U nemovitých věcí musí být uveden druh nemovitosti př. rodinný dům, vila, chata, pozemek atd. Dále musí být uveden katastr nemovitostí, ve kterém jsou dané nemovitosti zapsány, číslo listu vlastnictví, katastrální území, katastrální úřad a kraj, katastrální pracoviště. Příklad: rodinný dům, číslo popisné, list vlastnictví číslo, stojící na pozemku číslo pokud je zde spoluvlastnický podíl, v jakém rozsahu, v případě pozemků jiného vlastníka, jakého. V souboru věcí movitých je seznam věcí movitých. Mohou být uvedena i výrobní čísla. Práva a závazky na předmětu dražby a s ní spojená nájemní smlouva a jiné skutečnosti týkající se předmětu dražby jsou uvedeny v části C listu vlastnictví. Jedná se především o zástavní práva, exekuce. V této části musí být jak zástavní práva, tak exekuce přesně specifikována. Zástavní právo, zde se vyplňuje usnesení soudu, v jakém městě, číslo jednací, ze kterého dne a k jakému dni nabylo právní moci. Musí zde být uvedeno, že toto zástavní právo (popřípadě zástavní práva) zaniká zpeněžením nemovitosti (zástavy) v konkursu podle 299 odst. 2 InsZ. Exekuce, zde se vyplňuje usnesení soudu, v jakém městě, číslo jednací, ze dne, dále exekuční příkaz Exekutorského úřadu, kterého, k prodeji nemovitosti, opět č. j. a z jakého dne. Pro odstranění nejistoty se uvádí, že výkon rozhodnutí nebo exekuce postihující majetek náležející do majetkové podstaty nelze s ohledem na ustanovení 267, odst. 1 InsZ provést, a že omezení vlastnického práva z titulu nařízených exekucí nebo výkonů rozhodnutí, resp. z titulu exekučních příkazů, vůči vydražiteli nepůsobí. Podle 285 odst. 1 InsZ účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce zpeněžením majetkové podstaty zanikají, a to v rozsahu v němž se týkají zpeněženého majetku. Následuje vlastník předmětu dražby. Ve smyslu ustanovení 17 odst. 4 ZVD je navrhovatel v postavení vlastníka předmětu dražby, i když jinak vlastnické právo k předmětu dražby náleží dlužníkovi. U dlužníka musí být uvedeno rodné číslo a bydliště. Důvod návrhu na provedení dražby, tím je usnesení krajského soudu, kterým byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Dále je zde uvedeno že nemovitosti, které jsou předmětem dražby, byly navrhovatelem, jakožto insolventním správce, navrženy na zpeněžení majetku zapsaného do majetkové podstaty dlužníka, ve veřejné dražbě dobrovolné. 27

Náležitosti dražební vyhlášky, kde je uvedeno nejnižší podání za jednotlivé nemovitosti popř. soubor věcí nemovitých. Dále pak nejnižší podání za jednotlivé věci movité nebo soubor věcí movitých. Je zde určená výše minimálního příhozu a vyčíslena dražební jistota. V případě, že není učiněno nejnižší podání, není licitátor (tento byl vybrán dražebníkem nebo je to sám dražebník) oprávněn snížit nejnižší podání. Přesáhne-li cena dosažená vydražením částku 500 000,- Kč, činí lhůta pro úhradu ceny dosažené vydražením 40 dní ode dne skončení dražby. Odměna dražebníka je vyčíslena v procentech z ceny dosažené vydražením a je připočtena příslušná DPH. Splatná je po předání výtěžku dražby navrhovateli a vystavení faktury, kdy lhůta splatnosti je 14 dní ode dne doručení faktury navrhovateli. Náklady na organizační a materiální zabezpečení dražby je navrhovatel povinen uhradit dražebníkovi náklady účelně vynaložené dražebníkem na zabezpečení (organizační a materiální) dražby. Uvádí se maximální výše v Kč + DPH. Zbývající část nákladů přesahujících ponese dražebník. Náklady budou dražebníkovi uhrazeny v případě, že: o předmět dražby bude vydražen o dražba bude skončena tak, že nebude učiněno ani nejnižší podání o bude upuštěno od dražby, a to z jiného důvodu než na straně dražebníka o dražba se neuskuteční, neboť důvody pro které dražbu nelze provést nastanou ještě před podpisem dražební vyhlášky, přičemž nepůjde o důvody na straně dražebníka V případě zmařené dražby (i dražby opakované) budou náklady dražby hrazeny ze složené jistoty. Povinnosti dražebníka o dražebník vyhlásí konání dražby, zveřejní informace o konání dražby, ta aby došlo k potřebné publicitě, o vyhotoví neprodleně po ukončení dražby protokol o provedené dražbě, o vydá vydražiteli písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby (po řádném zaplacení ceny dosažené vydražením), o předá výtěžek dražby navrhovateli, tj. ve prospěch majetkové podstaty 28