Nízkoemisní zóny jako opatření ke zlepšení kvality ovzduší (novela zákona o ochraně ovzduší) Low emission zones as a measure to improve air quality (The Amendment to the Air Protection Act) RNDr. Linda Vonásková ABSTRACT: Last year was on initiative of Members of the Chamber of Deputies prepared an Amendment to the Air Protection Act (86/2002 Coll.). This Amendment concerns mainly with the Proposal of the Government for low-emission zones, setting of emission ceilings for specified groups of air pollution sources located in the areas with deteriorated air quality and for the exemption of highways and by-pass highways from the charge during smog situations. The introduction of low emission zones is related to the great improvement of the air quality in the places where there is a significant traffic impact (major cities, transit areas, etc.) and to the reduction of the exposition (nevim co to slovo ma presne znamenat v CJ) of citizens to the pollutants (NOx, CO, CO2, dust, benzene). The low emission zones system successfully operates in many European cities, mainly in Sweden, Germany, Italy and Great Britain. These foreign systems will be briefly presented in this text followed by a further information on how the introduction of low emission zones in the Czech Republic in connection with the above-mentioned Amendment which was authorized by Parliament few days ago. ABSTRAKT: V minulém roce byla na základě poslanecké iniciativy připravena novela zákona o ochraně ovzduší (86/2002 Sb.). Tato novela se týká především návrhu nařízení vlády k nízkoemisním zónám, stanovení emisních stropů pro vymezené skupiny zdrojů na územích se zhoršenou kvalitou ovzduší a možnosti osvobození dálnic a obchvatů od poplatku při smogových situacích. Zavedení nízkoemisních zón značně souvisí se zlepšením kvality ovzduší v místech, kde je významný vliv dopravy (větší města, průjezdní oblasti, apod.) a se snížením expozice obyvatel znečišťujícím látkám (NOx, CO, CO 2, prachové částice, benzen). Systém nízkoemisních zón již několik let úspěšně funguje v několika evropských městech, jako ve Švédsku, Německu, Itálii nebo Velké Británii. V textu budou souhrnně představeny tyto zahraniční systémy a poté bude podrobněji uvedena informace o způsobech zavedení nízkoemisních zón v České republice v souvislosti s výše uvedenou novelou zákona, která byla v těchto dnech schválena Sněmovnou. 271
1 Vývoj kvality ovzduší v ČR Kvalita ovzduší v České republice i celé Evropské unii pro nás představuje stále větší problém. Na počátku 90. let minulého století došlo k řadě politických i ekonomických změn a v jejich důsledku pak v průběhu konce minulého století proběhlo značné zlepšení kvality ovzduší a snížení emisí z tehdy nejvýznamnějších zdrojů znečišťování. V letech 1990 1999 došlo k prudkému poklesu koncentrací oxidu siřičitého (odsíření většiny zdrojů, změna výroby). Také emise ostatních znečišťujících látek (TZL, NOx, VOC, CO) se v letech 1990 2007 několikanásobně snížily. Nejstrmější pokles emisí byl evidován do roku 2000, poté již dochází ke stagnaci. Se zrušením používání olovnatých benzínů se velmi snížila také koncentrace olova v ovzduší. Pro ČR jsou v současné době největším problémem prachové částice (PM 10 a PM 2,5 ), jejichž vliv na imisní situaci je často ovlivňován také meteorologickými podmínkami. Znečištění jemnými prachovými částicemi, jehož zdrojem jsou právě také emise z dopravy, může způsobovat dlouhodobé kardiovaskulární a respirační obtíže. Jemné prachové částice společně s přízemním ozonem tedy patří k nejvýznamnějším činitelům, pokud se jedná o zdravotní dopady znečištěného ovzduší. Kvalita ovzduší v České republice je v současnosti řešena komplexně legislativními, koncepčními a ekonomickými nástroji a řadou opatření na národní úrovni s cílem zlepšit kvalitu ovzduší v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém časovém horizontu. Proto byla na konci minulého roku, na základě poslanecké iniciativy poslanců Pavla Drobila, Kristýny Kočí a Pavla Lukši, připravena novela zákona o ochraně ovzduší, která spadá do oboru legislativních nástrojů. Podíl zdrojů na znečišťování ovzduší Z emisních inventur Evropské agentury pro životní prostøedí vyplývá, že celoevropsky se na zneèištìném ovzduší prachovými èásticemi podílí doprava z 15 % (mnohem významnìjším zdrojem jsou však stále lokální topeništì), také se podílí na emisích dalších zneèiš ujících látek jako NOx a CO. Pro informaci jsou níže v grafech (Obr. 1 Obr. 5) uvedeny podíly jednotlivých sektorù (veøejná energetika, prùmyslová energetika, doprava, služby, domácnosti a zemìdìlství, atd.) na celkových emisích jednotlivých zneèiš ujících látek pro rok 2008. 272
Obr. 1 Graf emisí oxidů dusíku podíl zdrojů Obr. 2 Graf emisí oxidu siřičitého podíl zdrojů 273
Obr. 3 Graf emisí těkavých organických látek podíl zdrojů Obr. 4 Graf emisí amoniaku podíl zdrojů 274
Obr. 5 Graf emisí jemných prachových částic podíl zdrojů 2 Novela zákona o ochraně ovzduší poslanecká iniciativa Novela zákona si klade za cíl zlepšit kvalitu ovzduší v Moravskoslezském kraji, kde se potýkáme se špatně řešitelným problémem dlouhodobě překračovaných imisních limitů. Důsledkem právní úpravy by mělo dojít k výraznému snížení emisí polétavého prachu z největších průmyslových závodů a částečně také z dopravy v centru obcí a měst, a tím ke snížení zátěže občanů vystavovaných zdravotním rizikům v důsledku nadměrného znečištění ovzduší. Novela se konkrétně zaměřuje na tyto aktivity, z nichž se později zaměřím v bodu 4 na aktivitu b): a) Umožní stanovit emisní stropy pro území nadměrně zatížená znečištěným ovzduším. Tyto územní emisní stropy budou stanoveny pro vytipované významné skupiny stacionárních zdrojů, resp. významné průmyslové sektory. b) Umožní obcím v případech překročení některého z imisních limitů stanovit tzv. nízkoemisní zóny; do těchto zón bude (prostřednictvím emisních známek) omezen vjezd vozidel s horšími emisními parametry; c) Umožní v rámci povolení zdroje k provozu stanovit i podmínky pro související činnosti a provoz technologií, které sice nejsou součástí zdroje, ale s jeho provozem souvisí a mají vliv na úroveň znečištění ovzduší (např. doprava materiálu, surovin či výrobků, skládky, přesypy atd.). 3 Nízkoemisní zóny ve světě Dle nejnovějších údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je od roku 1997 až 50 % obyvatel měst vystaveno koncentracím částic nad hranicí EU stanovenou na ochranu lidského zdraví a až 61 % je vystaveno koncentracím ozonu překračujícím cíl stanovený EU. EEA dále uvádí, že každý čtvrtý obyvatel EU žije ve 275
vzdálenosti menší než 500 m od silnice, po které projede více než 3 miliony aut ročně. Problém znečištěného ovzduší způsobeného převážně dopravou se dotýká řady evropských měst, které se pokouší tuto problematiku řešit. V posledních letech se v právních předpisech těchto zemí objevil regulační nástroj v podobě omezení dopravy v nejvíce postižených oblastech a těmi jsou hlavně hustě osídlená evropská města. S výše uvedeným souvisí přijímání právních předpisů zaměřených na vymezování tzv. nízkoemisních zón (z angl. Low emission zones), v jejichž rámci je stanoven absolutní nebo relativní zákaz provozu nejvíce znečišťujících vozidel. Tento krok by měl pomoci zlepšit kvalitu ovzduší v obcích a aglomeracích a snížit tak expozici obyvatel nadlimitními koncentracemi znečišťujících látek. Nízkoemisní zóny byly zavedeny v cca 200 městech v přibližně 11 evropských zemích. Mezi hlavní průkopníky této myšlenky lze zařadit Švédsko, Itálii, Německo, Dánsko nebo Velkou Británii. Nejznámějším legislativním nástrojem EU jsou emisní limity EURO, které pro automobily stanovují maximální přípustné koncentrace vypouštěných škodlivin. Tyto limity byly zavedeny pro automobily s rokem výroby 1992 a postupně se snižují a tím vytváří tlak na snižování emisí z automobilové dopravy. Nízkoemisní zóny vznikají v silně urbanizovaných oblastech a omezují postupně vjezd vozidlům s vysokými emisemi dle plnění těchto emisních norem. Pro ilustraci níže v Tab. 1 a Tab. 2 uvádím srovnání jednotlivých požadavků na EURO třídy v jednotlivých letech pro osobní automobily s naftovými nebo benzínovými motory. Diesel Platnost CO VOC NOx PM EURO 1 1993 2,72 0,97 0,14 EURO 2 1996 1,0 0,9 0,10 EURO 3 2000 0,64 0,56 0,05 EURO 4 2005 0,5 0,3 0,025 EURO 5 2009 0,5 0,23 0,005 EURO 6 (návrh) 2014 0,5 0,17 0,005 Tab. 1 Tabulka emisních norem v g/km Benzín Platnost CO VOC NOx PM EURO 1 1993 2,72 0,97 EURO 2 1996 2,2 0,5 EURO 3 2000 1,3 0,2 0,15 EURO 4 2005 1,0 0,1 0,08 EURO 5 2009 1,0 0,075 0,06 Tab. 2 Tabulka emisních norem v g/km 276
3.1 Švédsko Ve Švédsku zavedla nízkoemisní zóny zatím 4 města (Göteborg, Stockholm, Lund a Malmö) s cílem zlepšit kvalitu ovzduší v rezidentních oblastech. Omezuje se vjezd těžkých vozidel s vysokými emisemi. Omezení se týká všech vozidel nad 3,5 t. Vozidla s normou EURO 4 mohou vjíždět do měst pouze do roku 2016 s EURO 5 až do roku 2020. V roce 1996 zavedli průkopnicky LZE ve městě Göteborg s přínosem snížení emisí prachových částic, ale i hluku. Vzhledem k příznivému přijetí veřejností a úspěchům se plánuje plocha ekologických zón ve městě dále rozšiřovat. Ve stejném roce byla zavedena nízkoemisní zóna také ve Stockholmu, ale týkala se pouze těžkých nákladních vozidel s naftovými motory, další rozšíření je nyní v diskuzi. Výsledky ze Stockholmu byly uspokojivé nejen pro prachové částice, ale také pro emise těkavých organických látek (VOC). 3.2 Itálie Itálie patří mezi státy s největším počtem automobilů v přepočtu na obyvatele a i zde je doprava velmi závažným problémem. Nízkoemisní zóny se v Itálii nazývají zóny s omezenou dopravou a jsou vyhlašovány dle aktuální situace v ovzduší. Jako i v jiných městech je doprava omezována hlavně v hustě obydlených centrech měst (Milán, Řím, Palermo). V současné době jsou tyto zóny zavedeny ve více než 100 italských městech a obcích. Pro vozidla nesplňující emisní třídy je v nevhodném období buď zcela zakázáno vjíždět do oblasti centra, nebo povoleno po zaplacení poplatku. Stejně jako u jiných států, je i zde stanovena řada výjimek, na které se zákaz vjezdu nevztahuje ( k ovzduší přátelská vozidla, policie, hasiči, vozidla přepravující alespoň 3 osoby, apod.). 3.3 Německo Umwelt Zone V současné době patří Německo spolu s Itálií k zemím s nejvyšším počtem měst, kde jsou zavedeny nízkoemisní zóny. Dopravní omezení se dnes týká více jak 40 měst a další jsou ve fázi příprav. Mezi první města s vyhlášenými zónami patřily např. Berlín, Mnichov, Kolín n. Rýnem, Frankfurt n. Mohanem, Dortmund nebo Hannover. Auta zde jsou rozdělena do 4 kategorií, z nichž každá má svou různobarevnou plaketu (podobný systém bude i u nás). Automobily s kategorií EURO 1 již do měst vjíždět nesmí, postupně se bude tento požadavek zvyšovat. Řidiči však mohou získat vyšší plaketu pokud vybaví automobil zařízením snižujícím emise. 3.4 Dánsko První ekologické zóny byly zavedeny v hlavním městě Kodani a ve Frederiksbergu a to v roce 2008. Poté se připojilo také město Aalborg a zavedení připravují také další dánská města (Aarhus a Odense). Také kodaňská zóna se rozšiřuje a její rozšiřování bude dále pokračovat. Kontrolu plnění pravidel pro vjezd kontroluje policie a tzv. městští inspektoři. 277
3.5 Velká Británie Ve Velké Británii byly zavedeny dva typy oblastí s omezenou dopravou, tzv. Low Emission Zone a Congestion Charge Zone. Obě jsou zavedeny v hlavním městě Londýně, avšak je snaha zavádět zóny i v dalších městech, ale zde dochází k odmítání ze strany občanů. Londýn je jedno z prvních evropských měst, kde došlo k zavedení určitých omezení v dopravě a to formou zmiňovaných London Congestion Charge Zones, které byly zavedeny již v roce 2003 a jejichž smyslem bylo zavedení poplatku za vjezd do centra Londýna. Cílem bylo snížit počet vozidel v centru a získat prostředky pro zkvalitnění MHD a rozvoj dopravní infrastruktury. Obdobný způsob placení mýtného za vjezd nebo vstup do vyhrazeného území města je historicky ověřené opatření a je uplatňováno i v dalších městech (Singapur, Stockholm, Milán). Od roku 2008 zde byly zavedeny také Low Emission Zones, které se týkají širších částí města, a které doplňují již výše zmíněný systém zpoplatnění vjezdu. Týkají se automobilů nad 12 t s naftovými motory. 4 Nízkoemisní zóny v ČR návrh nařízení vlády k nízkoemisním zónám Doprava je po energetice uváděna jako druhý nejvýznamnější zdroj znečištění ovzduší. Evropská komise se zabývala kvalitou ovzduší ve městech v tzv. Zelené knize a jako jeden z nástrojů zlepšení současné situace se jeví systematické omezování dopravy v centrech měst. Problematickými se zdají být hlavně dieslové motory automobilů, které nemají katalyzátor a výfukové plyny obsahují vysoký podíl jemných prachových částic, které jsou pro zdraví obyvatel nejnebezpečnější. Z návrhu nařízení vyplývá, že obce budou mít možnost vyhlásit nízkoemisní zóny na celém svém území, nebo v jeho části, kam bude omezen vjezd vozidel, která nesplňují dané požadavky, a tedy výrazně znečišťují ovzduší. Možnost vyhlásit nízkoemisní zónu budou mít obce, na jejichž území jsou v současné době překračovány imisní limity a jejichž centru je možné se vyvarovat a použít objízdnou trasu. Nízkoemisní zóny budou označeny dopravní značkou a doplňkovou značkou, která bude zpřesňovat povolení a zákaz vjezdu. Dále budou využívány tzv. emisní plakety, které budou sloužit jako doklad k prokázání zařazení vozidla do určité emisní třídy (dle EURO standardů). V ČR se nepočítá se zvýhodněním vozidel, která mají instalována dodatečná zařízení na snižování pevných částic (neexistuje zde jednotná kategorizace tohoto typu zařízení). Na Obr. 6 jsou znázorněny vzory emisních plaket, které se rozlišují barevným provedením dle emisní kategorie (kategorie 1 žádná plaketa). 278
Obr. 6 Vzory emisních plaket (bílé místo je pro vyplnění SPZ) Bude možno udělit případné výjimky, které bude povolovat příslušný dopravní úřad, výjimka se bude prokazovat zvláštní emisní plaketou (zelená s názvem obce a datem platnosti). Předpokládá se, že se vjezd do center měst může postupem času zpřísňovat a omezovat se nakonec například pouze na možnost vjezdu s emisní plaketou č. 4 (dle emisní kategorie automobilu). Distribučními místy plaket budou pověřené obecní úřady, do jejichž působnosti spadá registrace vozidel a také stanice technické kontroly. Následně bude možné zasílat emisní plakety také korespondenčně např. do zahraničí. Českou republikou nastavený systém je obdobně nastaven jako současně fungující systém v Německu, včetně jednotnému zařazování vozidel do emisních tříd a označování vozidel emisními plaketami, který je pro uživatele jednoduchý a jednoznačně čitelný. Také se předpokládá zavedení uznatelnosti emisních plaket z Německa v ČR. 5 Závěr Základním cílem celé novely zákona je zlepšení imisní situace ve velmi znečištěných oblastech a tato opatření jsou také součástí návrhu nového zákona o ochraně ovzduší. Výše zmiňovaná novela byla předložena z důvodu rychlejšího řešení závažné situace v oblasti kvality ovzduší. V České republice jsou na některých místech dlouhodobě překračovány imisní limity pro prachové částice a z tohoto důvodu je nutné situaci nějakým způsobem řešit. Od opatření zavádění nízkoemisních zón ve městech se může očekávat snížení emisní i imisní zátěže v těchto oblastech, avšak stále je vhodnější upřednostňovat alternativní druhy přepravy a minimalizovat tak znečištění v hustě obydlených místech. Jedná se například o zajištění efektivní a moderní městské hromadné dopravy, posílení cyklodopravy (cyklostezky), městské půjčování kol, apod. Jak vyplývá z výše uvedeného, nízkoemisní zóny již byly zavedeny v řadě evropských měst, nyní je otázkou, jak bude systém těchto zón zaveden v České republice a jaké bude mít efekty na zlepšení kvality ovzduší. 279
Závěrem stojí za zmínku, že prachem znečištěné ovzduší způsobuje dlouhodobé zdravotní komplikace a to respiračního nebo kardiovaskulárního charakteru a dlouhodobé vystavení těmto látkám může vést k nejrůznějším negativním účinkům na lidské zdraví od drobného podráždění dýchacího ústrojí až po předčasnou smrt. Tento text vznikl za podpory grantového projektu č. SGS10/125/OHK1/2T/11. LITERATURA: [1] Advokátní kancelář Šikola: Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví pravidla pro nízkoemisní zóny, 2009. [2] Advokátní kancelář Šikola: Právní analýza problematiky nízkoemisních zón a zpoplatnění vjezdu do Měst, 2009. [3] Český hydrometeorologický ústav: Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2009, ČHMÚ, 2010, ISBN 978-80-86690-81. [4] Ministerstvo životního prostředí ČR: Ochrana ovzduší ve státní správě V sborník konference, 2009, ISBN 978-80-86832-46-3. [5] Ministerstvo životního prostředí ČR: Ochrana ovzduší ve státní správě VI sborník konference, 2010, ISBN 978-80-86832-55-5. [6] Patrik, M., Šuta, M.: Aby se ve městě dalo dýchat, Příklady efektivních opatření ke zlepšení kvality ovzduší, ZO ČSOP Veronica, 2010, ISBN 978-80- 87308-02-8. [7] webová stránka Ministerstva životního prostředí http://www.mzp.cz/ 280