Kulturní krajina oblasti Svatý Kopeček a síť mariánských kostelů Charakteristika území: Kulturní krajina oblasti Sv. Kopečku je součástí čelních, jihozápadních svahů Nízkého Jeseníku, který tvoří dominantní ohraničení Hornomoravského úvalu. Přestože převýšení vlastního Svatého Kopečku je pouhých 120 m nad olomouckou rovinou, jeho umístění a textura okolních svahů z něj tvoří zásadní dominantu celé Hané, stvrzenou barokním skvostem poutním areálem Navštívení P.M.. Ten osově navazoval na mateřský klášter v Klášterním Hradisku. Osa byla stvrzena poutní cestou s alejí, severní část jako tzv. Papežská cesta slouží dodnes, jižní část (od kláštera po trať do Šternberka) byla zrušena stavbou nákladového nádraží a je dochována jen v náznacích. Původní zástavba v těsném okolí chrámového komplexu se v 20. století zásadně rozšířila jak obytnou výstavbou, tak založením ZOO a celou sérií zahrádkářských lokalit s dodnes však zřetelně vepsanou osnovou typického barokního trojzubce cest od baziliky. Krajina je v úbočí charakteristická rozptýlenou a částečně chaotickou zástavbou se zahradami, které však s krajinnými úpravami vytváří z dálkových pohledů kultivovaný, harmonický celek. Území je cenné i pro jedinečné přírodní scenérie plné dalekých výhledů na Hornomoravský úval se všemi hraničními pohořími. Jednou z důležitých kulturních daností Hané je, i komunismus přeživší, religiozita obyvatelstva. Nejvýznamnějším historickým prostorovým projevem této charakteristiky je hustá síť poutních kostelů, v čele s krajinnou dominantou Sv. Kopečku. Převážně v baroku vytvořená síť mariánských poutních míst je v našich zemích zcela ojedinělá soustava 23 navzájem pohledově propojených kostelů s mariánským zasvěcením. Z nich 18 leží přímo v Olomouckém kraji. K těmto kostelům je třeba ještě přiřadit i kostel sv. Štěpána Prvomučedníka v zmiňovaném Klášterním Hradisku. Síť mariánských poutních míst de facto není souvislou plochou, ale množinou oddělených míst spojených pouze pohledovými osami. Tyto osy mezi Sv. Kopečkem (412 m n.m.) a věžemi jednotlivých chrámů, podobně jako paprsky radioreléových spojů, vyžadují válcovitá ochranná pásma, zasahující na zem jen v případě malého převýšení. V praxi to znamená ochranu průhledu od jednotlivých kostelů a chrámů, vše formou ochranného pásma příslušných památek. Z hlediska památkové péče je uplatňována pouze objektová ochrana poutního chrámu s klášterem. Dále jsou v Papežské aleji chráněny čtyři památné stromy. Barokní krajinná kompozice je tak bez zvláštní ochrany. Náprava tohoto stavu je zásadním cílem. Síť mariánských poutních míst je rovněž bez komplexní ochrany. Jsou pouze chráněny jednotlivé kostely ve vsích. Jsou to: Barokní chrám Navštívení P.M. Sv. Kopeček u Olomouce Barokní chrám Nanebevzetí P.M. Velký Týnec Novogoticky přestavěný chrám Nanebevzetí P.M. chrám Nanebevzetí P.M. Cholina Barokní chrám Nanebevzetí P.M. Kojetín Barokní chrám Nanebevzetí P.M. Kralice na Hané Novogotický chrám Nanebevzetí P.M. Stará Ves Neogoticky přestavěný chrám Nanebevzetí P.M. Mostkovice Renesanční chrám Nanebevzetí P.M. Uničov Barokní chrám Nanebevzetí P.M. Slatinice 1
Pozdně barokní chrám Nanebevzetí P.M. Hnojice Barokní chrám Narození P.M. Protivanov Klasicistně přestavěný chrám Narození. P.M. Dubany Barokní chrám Očištění P.M. Dub Gotický chrám Neposkvrněného početí P.M. Olomouc - Sokolská Barokní chrám Zvěstování P.M. Olomouc - Dolní náměstí Barokní chrám Zvěstování P.M. Myslejovice Barokní chrám P.M. Bolestné Šubířov Barokní chrám P.M. Bolestné Jednov Klášter Klášterní Hradisko s chrámem Sv. Štěpána Prvomučedníka Z hlediska ochrany přírody nejsou v území žádná zvlášť chráněná území. Od hlavního hřbetu se Sv. Kopečkem na východ je celé území součástí Přírodního parku Údolí Bystřice, což signalizuje, zvýšené přírodní i krajinné hodnoty. Z hlediska krajinného rázu je Sv. Kopeček chráněn málo, přestože tvoří zásadní krajinnou dominantu širokého prostoru Hané. Oblasti krajinného rázu Do řešeného území zasahuje 5 oblastí krajinného rázu I. Hornomoravský úval, II. Lošovské údolí, III. Hlubočské údolí Bystřice, IV. Dolanské údolí a V. Přáslavické úbočí Jeseníku. Všeobecně jde o hercynský typ reliéfu vrchovin a hornatin s širokými, otevřenými údolími, na dnech ovšem díky nižší erozní báze proříznutými úzkými údolími toků. Ty jsou někde natolik skryty z širokých pohledů, že vytváří samostatné krajinné suterény, na obraze oblastí se nepodílejících. I. Oblast krajinného rázu Hornomoravský úval Ohraničení: na sever je pootevřena do Mohelnické brázdy, na severovýchod je ohraničena vysokou vedutou čelních svahů Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů, na jihovýchod čelními svahy Hostýnských vrchů, na jihu přechází ohraničení Napajedelskou bránou přes údolí Moravy na severní svahy Chřibů. Západní ohraničení tvoří svahy Drahanské vrchoviny, přecházející na Spálený kopec nad Určicemi a dále přes otevřenou Prostějovskou rovinu na vrch Krupovec a po řetězci kopců Vinohrady a Skřivan, na masiv Velkého Kosíře a dále, na Křemelu a na vrcholky Zábřežské vrchoviny. Krajinný suterén: v řešeném území jej tvoří části údolí Dolanského potoka. Matrice: jádro tvoří starosídelní polní krajina Pannonika (rámcové typy 2Z1, 2Z4, 2Z11), obklopená svahy Jeseníků s lesní až lesopolní krajinou středověké kolonizace (rámcové typy 5L13 a 5M13). Řešené území je tedy osídleno od pravěku. - Svatý Kopeček plochý ostroh s dominantním poutním areálem, osovou kompozicí barokního trojzubce a obytnou zástavbou - Svatý Kopeček ploché temeno s areálem ZOO a rozhlednou Ostatní póly jsou pouze mimo řešené údolí. - hlavní kompoziční osa Sv. Kopeček Klášterní Hradisko Ostatní osy jsou mimo řešené území. 2
II. Oblast krajinného rázu Lošovské údolí Ohraničení: oblast je tvořena povodím Lošovského potoka, tvořícího jádrové území celé KKO. Na západ tvoří ohraničení horizont plochého hřebene vlastního Sv. Kopečku. Na jih je oblast polootevřena zalesněným údolím do sousední oblasti Hornomoravského úvalu. Na východ je ohraničena nízkou zalesněnou vedutou hřebene V Panenském Radíkovská pevnůstka a na sever je uzavřena členitou zalesněnou vedutou hřbetu k ZOO na Sv. Kopečku. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží jeden soubor údolíček Lošovského potoka (II.a.). Jde o typická zalesněná údolí, místy s loukami a částmi sídel na dně. Matrice: jádro tvoří lesopolní pozdně středověká kolonizační krajina vrchovin (rámcový typ 5M2). Toto území bylo osídleno až za velké středověké kolonizace. - historické jádro Lošova a Radíkova - kopec s Radíkovskou pevnůstkou - niva Lošovského potoka - silnice Sv. Kopeček Velká Bystřice III. Oblast krajinného rázu Hlubočské údolí Bystřice Ohraničení: na východě, v řešeném území, je oblast ohraničena zalesněnými horizonty plochých temen hřebene V Panenském Radíkovská pevnůstka. Na jih je polootevřena Mariánským údolím, sevřeným mezi horizonty plochých zalesněných svahů Strážné. Na východ je uzavřena zalesněnými, členitými vedutami kopců Strážná a Skalka. Na severu je oblast ohraničena zalesněnými vysokými vedutami Jílového vrchu, Na Vráblu a Jedové s výrazně se uplatňující obcí Pohořany. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží samostatná soustava zaříznutých údolí Bystřice s přítoky (III.a.). Jde o typické hluboké po ve svazích zalesněné údolí, s loukami a sídly na dně, významně urbanizované. Matrice: jádro tvoří lesopolní pozdně středověká kolonizační krajina vrchovin (rámcový typ 5M2), svažující se do zaříznutého údolí Bystřice s nivou (rámcový typ 5M15). - kopec s Radíkovskou pevnůstkou - historické jádro sídla Posluchov Ostatní póly jsou mimo řešené území. - říčka Bystřice s údolím, železnicí a silnicí Ostatní osy jsou mimo řešené území. IV. Oblast krajinného rázu Dolanského údolí Ohraničení: oblast tvoří povodí Dolanského potoka (se středověkým názvem údolí Josafat), na západě otevřeného do Hornomoravského úvalu, na severu, mimo řešené území je oblast ohraničena plochým, polním svahem od Kartouzky přes Vésku a Dolní Boudu na zalesněnou Jedovou. Na západě je ohraničen předsunutým plochým polním hřebenem mezi Radíkovskou 3
pevnůstkou a Pohořany pod Jedovou (mimo řešené území). Na jihu je uzavřena plochou zalesněnou vedutou hřbetu od Radíkovské pevnůstky k ZOO na Sv. Kopečku. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží malý samostatný soubor konvizuálních celků zaříznutého údolí - IV.a - údolí Josafat. Matrice: Je tvořena lesopolní pozdně středověkou kolonizační krajinou (rámcový typ 5M2). Na okrajích oblasti masivně nastupuje lesní krajina, s výraznými svahy (rámcový typ 5L13). V řešeném území pouze: - Kartouzka zřícenina kláštera v Dolanském údolí V řešeném území pouze: údolí Dolanského potoka V. Oblast krajinného rázu Přáslavické úbočí Ohraničení: oblast tvoří snížená plošina pod hřebenem Skalky-Strážné a Mlýnského kopce, odvodňovaná Vrtůvkou. V řešeném území leží jen malou částí. Na jihozápadě, mimo řešené území, je oblast otevřena přes nižší, konvexní svahy do Hornomoravského úvalu. V řešeném území je na západě uzavřena jihovýchodním svahem kopce s Lošovskou hvězdárnou. Na severu, mimo řešené území, je polootevřena do Mariánského údolí a dále sevřena horizontem plochých zalesněných svahů Strážné. Na východě, po hřebenu nad Varhošťským potokem na Dalskabáty a dále, na jihu nad Doloplazy, Kocourovcem na Přáslavice, vše mimo řešené území. Krajinný suterén: uvnitř oblasti, jako krajinný suterén, leží samostatný soubor konvizuálních celků Mariánského údolí (V.a). Matrice: 5M2, 5L2 matrici tvoří lesní a lesopolní, pozdně středověká kolonizační krajina mírných, ale výrazných svahů (rámcové typy 5M2 a 5L2). V řešeném území žádný pól neleží. V řešeném území částečně leží pouze osa říčky Bystřice v Mariánském údolí. Cíle ochrany tohoto území: Hlavními předměty ochrany v oblasti jsou: Zásadní ochranu zasluhuje veduta Sv. Kopečku s výhledy všemi směry, jako jeden z hlavních pólů Hornomoravského úvalu. Tento cíl vyžaduje posouzení veduty ve třech pozorovacích vzdálenostech. - Z dálkových pohledů na Sv. Kopeček (např. od většiny mariánských poutních míst) je zásadně významná ochrana kontrastní barevnosti světlé vlastní čelní fasády poutního areálu vůči tmavé stromové vegetaci zahrádek i remízů a linií. Fasáda chrámu nesmí proto být v žádném případě stíněna stromy či jinými stavbami, a to ze směrů od severoseverozápadu přes jih po jiho-jihovýchod. Zbytek veduty (zahrádky, i obytná zástavba Samotíšek a Droždína ve svahu) nesmí narušovat kontrastní barvu textury chrámového komplexu a musí tedy být tmavá. Na temeni svahu Sv. Kopečku nesmí být budovány žádné další dominantní stavby, konkurující areálu. 4
- Dálkové pohledy ze Sv. Kopečku do krajiny (např. na mariánská poutní místa) jsou závislá na otevřených pohledech z chrámové terasy a platí pro ně stejná, výše uvedená pravidla. - Ze střední pozorovací vzdálenosti na Sv. Kopeček (zhruba od Klášterního Hradiska a tedy do vzdálenosti cca 3-5 km) se veduta Sv. Kopečku rozpadá na jednotlivé plochy se stejnou texturou a linie, které je oddělují. Zásadní je opět působení velké světlé a málo členité plochy fasády chrámu. Ostatní plochy lze rozdělit podle jejich textur na tři typy: I. texturou je nízkopodlažní, až kobercová výstavba rodinných domků s menšími zahradami (Samotíšky na východ a jih od historického jádra a Droždín na východ a sever od historického jádra). Tato textura je z hlediska vzdálenějších pohledů velmi nebezpečná a navíc se stále rozšiřuje. II. texturu tvoří vrstevnicově, kolmo na osu Papežské cesty, uspořádané pásky zahrad, s převahou sadů a rozptýlené zeleně. Tato textura je patrně původním pokryvem celé veduty Sv. Kopečku. Textura je dnes omezena na plochy uvnitř trojzubce a na jih od pravé osy. Od úpatí do ní však nebezpečně stoupá předchozí, stavební textura a ve vlastních zahradách nevhodně vyrůstají zahradní domky. III. texturu tvoří lesní plochy pokrývající vlastní temena svatokopeckého masivu, od Kartouzky na severu po Ovčačku na jihu. Tvoří základní, tmavou texturu celého úbočí čelních svahů Nízkého Jeseníku a je tedy pozadím pro světlé textury poutního místa. Do této textury se nebezpečně vkliňuje zástavba, až již jde o enklávu ZOO nebo o zahrádkářské lokality nad Dolany a Tovéřem. Jednotlivé textury jsou protkány a odděleny liniemi, z nichž jasná je hlavní osa Papežské cesty od Klášterního Hradiska na poutní chrám. Boční osy trojzubce jsou dnes zarostlé a z dálky se neuplatňují. Je tedy jasné, že základem chráněné veduty celého Nízkého Jeseníku jsou zalesněné svahy a temena III. textury, do níž je jako singularita vklíněn pás zahrad I. textury, kolmých na hlavní osu. Jakákoliv zástavba, pohledově se uplatňující v těchto základních plochách textur je nežádoucí a nebezpečná. - Nadhledy ze Sv. Kopečku na úbočí a úpatí ve střední vzdálenosti jsou, díky mírnému konkávnímu zakřivení svahu pod Kopečkem, relativně výrazné. Zde se uplatňovaly barokní půdorysné linie trojzubce cest s alejemi, ale patrně i další, složitější linie oválu apod. Odpověď na vývoj členění tohoto úbočí musí nalézt stavebně historické a krajinářsko historické průzkumy. Ty by měly vyústit v krajinářsko - památkářskou studii dalšího vývoje a ochrany. - Z hlediska blízkých, interiérových pohledů na Sv. Kopeček je důležité především uspořádání alejí s poutními cestami a obou (do krajiny i do vsi) předprostorů poutního areálu. Jejich uspořádání je plně v kompetenci památkové péče. - Interiérové pohledy od Sv. Kopečku jsou významné především v obnově barokního trojzubce na temeni svahu. Zvýšenou ochranu zasluhují enklávy harmonických kulturních krajin Lošovského údolí, Dolanského údolí a Posluchovské pláně nad údolím Bystřice. Jde o pohledově uzavřené zemědělské enklávy uvnitř masivu Sv. Kopečku a jejich hodnota je stvrzena zařazením do Přírodního parku Údolí Bystřice. Enkláva Lošovského údolí obsahuje dvě částečně zachované plužiny záhumenicovou s návesní vsí Lošov a dominikální s pozdní ulicovkou Radíkov. V Dolanském údolí je to dochovaná záhumenicová plužina s návesní vsí Véska a na Posluchovské pláni záhumenicová plužina s okrouhlicí Posluchov. Typy plužin i vsí signalizují pozdní osídlení středověké až novověké osídlení, korespondující již s Nízkým Jeseníkem. - Důležité je ochránit dochované krajinné hodnoty fragmenty původních plužin a hmotové řešení archetypálních domů. 5
- Areál golfového hřiště v Dolanském údolí působí v daném prostoru cizorodě a je třeba jej do krajiny začlenit, a to buď formováním hřiště podle v místě obvyklých krajinných struktur a prvků nebo jej zakrýt masivním pásem lesní zeleně. - Ohrožení krajiny znamená výstavba zahrádkářských a chatových osad, u kterých je navíc zjevná tendence přechodu na trvalé bydlení. Základem působení krajiny Svatého Kopečku, a tedy jeho matricí, jsou rozsáhlé lesní porosty. - Jde o převážně jehličnaté a smíšené porosty. Jehličnaté neopadavé lesy jsou zvlášť významné z dálkových pohledů na čelních svazích, kde celoročně zabezpečují kontrastní tmavou texturu svahů oproti světlým texturám poutního areálu. - Přirozenou skladbu lesa samozřejmě představují různé kombinace listnatého lesa, kde jsou jehličnany pouhou příměsí. Tomu odpovídají i pestré lesní interiéry. - V lesních masivech jsou v enklávách pamětihodnosti typu Radíkovské pevnůstky s chatovým táborem, zbytků kláštera Kartouzska, ZOO s rozhlednou či zbytky po dolování zlata pod Lošovem. Mimo souvislé řešené území leží zmíněná síť mariánských kostelů. Jejich přímá pohledová provázanost na Sv. Kopeček se omezuje na kostelní věže či vysoká průčelí. Ze země jsou pozorovatelné pouze a právě s terasy Sv. Kopečku. - Ochrana přímých pohledů kostel Sv. Kopeček je obdobná ochraně radioreléových paprsků, včetně ochranných pásem. Vzhledem k převýšení kostelních věží se však v prostorovém uspořádání okolo jednotlivých chrámů projeví jen minimálně výškovým omezením staveb a zeleně na maximální hladinu cca 10 20 m nad terénem (podle konfigurace terénu). - Nejjasnější provázanost kostelů na Sv. Kopeček je viditelná v noci, při osvětlení kostelních věží, jinak významně závisí na atmosférické viditelnosti. - Součástí je i pohledová osa mezi Sv. Kopečkem a Klášterním Hradiskem, dříve stvrzená barokní osovou cestou alejí (dnes zrušenou nákladovým nádražím). Zde je navíc třeba respektovat pohledový paprsek přímo na zemi alespoň v úseku do 1 km od Hradiska. K dosažení těchto cílů se navrhuje: V územních plánech obcí respektovat navrženou zonaci: V zóně 1. úbočí Sv. Kopečku a poutním areálem: - udržovat typické uspořádání bezlesé a nezastavěné matrice, tvořenou vrstevnicově členěných políček a sadů; - chránit a obnovovat aleje u barokního trojzubce cest, jako hlavní spádnicové prvky; - provést pro celou zónu stavebně a krajinářsky historický průzkum a na jeho základě na tuto zónu zpracovat krajinný plán formou regulačního plánu, s cílem maximálně obnovit původní barokní kompozici a chránit texturu stávající matrice - do té doby nepovolovat výstavbu ani dostavbu žádných nadzemních staveb; - nepřipustit změny siluety Sv. Kopečku, dominantnost rozhledny v ZOO alespoň barevně potlačit (tmavou texturou). V zóně 2. skryté temeno Sv. Kopečku na východ od poutního areálu: - povolovat pouze výstavbu z dálkových pohledů skrytou za poutním areálem či lesem; - zóna je jedinou větší plochou na Sv. Kopečku bez významnějších pohledových limitů a je proto prozíravé ji chránit pro potřeby veřejné vybavenosti, včetně infrastruktury V zóně 3. pohledově exponované svahy Nízkého Jeseníku: 6
- připustit pouze takové změny ve využití ploch, které v dálkových pohledech v úbočí; respektují kontrastní tmavou lesní texturu. Světlé polní a sídelní textury v úpatí i úbočí nenavrhovat; - nepřipustit posun zahrad a zástavby dále nahoru po úbočí; - udržovat v úbočí dominantní zastoupení spádnicových liniových prvků; - respektovat současný lesní typ využívání svahů a jejich texturu; - temena svahů udržovat zalesněná. Výstavba na odlesněném jižním temeni je v krajním případě možná, musí však být regulována tak, aby byl horizont v pohledech od západu a jihozápadu tvořen souvislou, neprůhlednou clonou korun stromů a je proto třeba na celou lokalitu zpracovat regulační plán. V zóně 4. zemědělské enklávy za čelními svahy: - při rozvoji sídel respektovat typickou skladbu daného typu návesních sídel; - chránit dochovanou liniovou strukturu historických plužin sídel; - chránit venkovský charakter sídel; - zvláštní pozornost věnovat uchování a ochraně urbanistické a krajinné struktuře Posluchova; - při jakýchkoliv změnách v zemědělské krajině respektovat typ okolní matrice; - nepovolovat další rozvoj krajinu deformujících sportovních a rekreačních aktivit používajících volnou krajinu (golf, cross apod.); - respektovat prostorovou orientaci a charakter hlavních krajinných os a případné nové záměry v krajině od nich prostorově odvíjet; - zvláštní pozornost věnovat ochraně, příp.obnově typického přechodu sídla do plužiny v humnech. V zóně 5. ostatní lesní krajina: - při jakýchkoliv změnách respektovat typ okolní matrice a typickou skladbu dřevin; - při nových výsadbách více preferovat geograficky původní listnaté dřeviny; - povolovat pouze stavby prostorově a technologicky nezbytné pro prvovýrobní využívání dané plochy; - nutné stavby zásadně skrývat v bezlesých enklávách a nepřipustit jejich převýšení nad okolní stromy. V zónách 6. jednotlivé kostelní průčelí a věže v pohledové síti mariánských poutních míst: - u všech dále vyjmenovaných kostelů, ve směru u každého chrámu uvedeného azimutu, vymezit ochranné pásmo 20 m na každou stranu, ale až 10 m pod kótu nejvyšší části chrámu. V tomto koridoru by neměla být žádná (stavební, ani stromová) clona. Mariánské kostely Azimut Dub nad Moravou 15,8 Dubany 39,7 Hnojnice 139,0 Cholina 98,9 Jednov 74,1 Klášterní Hradisko 65,1 Kojetín 4,7 Kralice na Hané 32,1 Mostkovice 50,0 Myslejovice 41,7 Olomouc - Dolní náměstí 54,6 Olomouc - Sokolovská 54,0 Protivanov 65,4 Slatinice 66,0 Stará Ves 338,2 7
Šubířov 85,2 Uničov 134,7 Velký Týnec 2,4 8