Diplomová práce (obor psychologie) ŽIVOTNÍ STYL A SMYSL ŽIVOTA V MLADÉ DOSPĚLOSTI MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra psychologie Diplomová práce (obor psychologie) ŽIVOTNÍ STYL A SMYSL ŽIVOTA V MLADÉ DOSPĚLOSTI Vypracovala: Be.Eva Svobodová Vedoucí práce: prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. Brno 2005

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury".

Mé poděkováni patří zejména panu Vladimíru Smékalovi za obrovskou trpělivost při vedení mé práce. Dále chci poděkovat všem respondentům za ochotně poskytnuté rozhovory.

Obsah : I. Úvod 1 ILTeoretická část 3 1. Životní styl 3 1.1. Životní styl u Adlera 4 1.2. Životní styl u Dreikurse 6 1.3. Klasifikace životních stylů 7 1.3.1. Typy životních stylů podle Adlera 7 1.3.2. Životní styly podle Thorna 8 1.4. Projevy životního stylu 10 1.5. Funkce životního stylu 11 1.6. Současné trendy v životním stylu 13 1.6.1. Singles 13 1.6.2. Prozatímní dospělost 15 1.6.3. Konzumní styl života 16 1.6.4. Víra jako významná součást životního stylu 18 1.6.5. Alternativní životní styly 20 2. Smysl života 22 2.1. Smysl života ve filozofii 22 2.1.1. Fenomenologie 22 2.1.2. Existencialismus 23 2.2. Smysl života v psychologii 25 2.3. Logoterapie 28 2.4. Pozitivní psychologie 31 3. Mladá dospělost 33 3.1. Charakteristika mladé dospělosti 34 3.2. Profesní role 37 3.3. Partnerství/manželství 40 3.4. Rodičovství 41 III. Praktická část 45

1. Cíl výzkumu 45 2. Výzkumný soubor 46 3. Omezení výzkumu 48 4. použité metody 49 5. Analýza dat 52 6. Výsledky a deskripce 53 6.1. Osoby s nízkým naplněním smyslu života 56 6.2. Osoby s vysokým naplněním smyslu života 62 6.3. Životní styly 64 7. Interpretace a závěry 68 8. Souhrn 72 9. Literatura 73 Věcný rejstřík Jmenný rejstřík Přílohy

I. Úvod Pro svoji diplomovou práci jsem si vybrala téma smyslu života a životního stylu v mladé dospělosti. Otázka smyslu života je v současné společnosti velmi aktuální. Životní úroveň se za uplynulé století rapidně zvýšila ve všech svých oblastech a i nadále vzrůstá, takže již jen minimální část lidí se v naší společnosti musí obávat o svůj život či zdraví, hladoví, trpí nouzí, jsou bez lékařské či sociální pomoci. Přesto se ukazuje, že míra naplnění smyslu života u současné populace nevzrůstá. Otázka smyslu života při tom zaujímá velice významnou součást našeho života a její dlouhodobé nezodpovězení či nenaplnění smyslu může přinášet vážné psychické a posléze i fyzické potíže. Druhým, v současnosti neméně aktuálním tématem, je životní styl. Tento pojem je dnes a denně skloňován v médiích v nejrůznějších souvislostech. Často se s pojmem životní styl setkáváme ve spojeni s negativními přívlastky. Hovoří se o tom, že současný životní styl je dlouhodobě neudržitelný, jc konzumní, individualistický a neuznává základní hodnoty a normy. Jistě zde nemusím zdůrazňovat, že způsob našeho života je jednak prostředkem vyjádření našeho vnitřního světa, ale zároveň nás to, jak žijeme ovlivňuje zpětně. Ve své práci se konkrétně budu snažit nalézt souvislosti mezi určitými typy životních stylů, respektive určitými oblastmi životního stylu a mírou naplnění smyslu života. Soustředit se při tom budu na vývojové období mladé dospělosti. Teoretická část se skládá ze tří kapitol, které jsou věnovány životnímu stylu, smyslu života a mladé dospělosti. Jednotlivé pojmy jsou zde podrobně vysvětleny a také blíže charakterizovány. Úkolem praktické části je seznámit čtenáře s provedeným výzkumem, s jeho průběhem a zejména s výsledky tohoto výzkumu. Výzkum je kvalitativní a jeho cílem bylo nalézt souvislosti mezi mírou naplnění smyslu 1

života a konkrétními životními styly, respektive jednotlivými aspekty životního stylu. Vedlejším cílem výzkumu bylo stručně popsat a charakterizovat vybrané životní styly z hlediska rodiny, vzdělání, zaměstnání a profesní kariéry, manželského nebo partnerského života, trávení volného času, hodnot, víry a životních cílů. 2

II. Teoretická část 1. Životní styl Internetová encyklopedie Wikipendia říká, že "lifestyl is the way a person or group of person lives. This includes patterns of sociál relalions, consumption, entertainment and dress. A lifestyle typically ako reflects an individualvs attitudes, values or worlview. " [Životní styl je způsob života, kterým osoba nebo skupina osob žije. Zahrnuje vzorce sociálních vztahů, spotřebu, zábavu a oblékání. Životní styl také odráží jedincovy postoje, hodnoty či jeho světonázor.]. Jiná internetová encyklopedie Co je co, uvádí, že je jedná o sociologický pojem a znamená vyhraněné typické formy chování lidí ve společnosti. Vzniká z životního způsobu člověka a představuje jeho formální a estetickou stránku." Podle D. Chaneyho (1996) je pojmu životní styl užíváno velice široce a je problematické tento pojem nějakým způsobem vymezit. Nicméně uvádí, že nám životní styl pomáhá definovat naše postoje, hodnoty a sociální pozici. Dává také smysl tomu, co lidé dělají a proč to dělají. Čáp (1990) užívá životního stylu ve větší šířce, nejen na způsob života jedince, ale i sociálních skupin a celé společnosti. Souhrn činností určité společnosti, sociální skupiny nebo jednotlivce se označuje výrazy způsob života, životní způsob, životní styl apod. Zahrnuje charakteristiky toho, jak lidé pracují a také toho, jak žijí mimo zaměstnání. Patři sem způsob výroby a vztahy na pracovišti, ale také způsob života v rodině, péče o děti i staré a nemocné lidi, vztahy mezi sousedy, odpočinek a sebevzdělávání, volný čas... Nejde tedy jen o činnosti vnějškově popisované, ale zároveň o určitě společenské vztahy, tradice, hodnoty a požadavky a také tomu odpovídající skupinové a individuální hodnotové orientace, názory a postoje, způsoby uspokojování potřeb atd. Způsob života tedy zahrnuje momenty lidského bytí i společenského vědomí i skupinových a individuálních charakteristik " (in:čáp,1999:19). 3

V současné době se pojem životní styl často prezentuje pouze jako povrchní a dočasný způsob chování, manifestovaný například typickým účesem, pravidelnou návštěvou fitness centra nebo pouhou příslušností k určité sociální skupině. V pravém slova smyslu ale znamená dlouhodobou orientaci, zahrnující vnitřní i vnější charakteristiky jedince. Životním stylem tak obvykle rozumíme způsob, jakým jedinec žije, jaký je jeho pohled na svět, hodnoty, priority, zájmy, postoje, chování, cíle a celkové životní zaměření. Zahrnuje též externí charakteristiky jako styl oblékám, účes, způsob vyjadřování a v neposlední řadě také to, jaké si jedinec volí přátele, partnera, s kým se stýká a v jakém prostředí se pohybuje. 1.1. Životní styl u Adlera A. Adler je zakladatelem individuální psychologie, teorie osobnosti, která je sociálně psychologická, vývojová a kognitivní. Zpočátku své profesní dráhy se věnoval zejména pocitu méněcennosti a úsilí o jeho překonání. Domníval se, že základní lidskou motivací je vůle k moci". V pozdější fázi svého života se zaměřil na jednu ze základních potřeb každého člověka a to, náležet k lidské společnosti. Upravil své původní přesvědčení o lidské motivaci, namísto vůlí k moci" postuloval základní lidskou motivací nálezem k lidské společnosti. Podle Adlerova učení je člověk v podstatě sebeurčující, utváří svou osobnost podle toho, jak chápe sám sebe a své vlastní zkušenosti. Důležitější než tyto zkušenosti samotné, je ovšem to, jak je člověk interpretuje. Individuální psychologie zdůrazňuje jedinečnost každého individua a klade důraz na celost lidské osobnosti, proto bývá někdy také označována jako holistická. Pojem holismu a jednoty osobnosti je jedním ze základních principů individuální psychologie. Druhým je, že veškeré lidské chovám je 4

účelné, vázané na nejaké cíle a pochopit chovaní můžeme tedy pouze tehdy, když porozumíme cílům dané osoby. Cíle jsou základem lidské motivace i chování, jsou poměrně jednoduše identifikovatelné, ale spíše v symbolické podobě. Často nemusí být vůbec vyjádřeny verbálně a osoba je nemusí mít, na vědomé úrovni, ani zcela identifikované. Tuto jednotu a jedinečné zaměření každého člověka vyjadřuje pojmem životní styl Původně používala individuální psychologie pojmu životní plán," ale jelikož vedl tento pojem někdy k nedorozumění a špatnému výkladu, přistoupila k termínu životní styl." / kdybychom rozuměli pudům, podnětům, instinktům a podobně, nedokázali bychom předpovědět, co se stane. Někteří psychologové se snaží své závěry vyvozovat zpozorování instinktivního chování nebo z dokladů o traumatu, ale při bližším zkoumám zjistíme, že všechny tyto prvky předpokládají existenci konzistentního životního stylu. " (in:adler, 1999:46). Životní styl se podle Adlera vytváří již během prvních čtyř až pěti let života dítěte na základě asimilací vlivů z jeho těla a z vnějšího prostředí. Tento raný životní styl bývá také označován jako prototyp. Životní styl jedince je určován jednak vnitřními vlivy (osobní životní cíl, sebepojetí, city vůči ostatním, osobní logikou neboli chápáním světa) a vnějšími vlivy (struktura rodiny, rodinná konstelace). Životní styl obsahuje základní sebepojetí a životni cíl, pohled na svět a způsob zacházení s životními situacemi. Ten zůstává během života jedince relativně stabilní, jelikož člověk akceptuje základní přání a životní vzor jako pravdivé a většinou interpretuje životní události v téže linii, jako jsou jeho primární přesvědčení." (in:dreikursová-fergusonová, 1993, 23). Individuální psychoterapie se zaměřuje na změnu životních plánů. Prvním krokem je identifikace životního stylu, která se nejčastěji děje formou ranné vzpomínky. Metoda ranné vzpomínky se snaží objevit vztah mezi prototypem životního stylu v dětství a naším současným chováním a prožíváním. Jedinec je vyzván, aby si pokusil vybavit nějaký zážitek z dětství a ten vyprávěl. Dotazy poté zjišťujeme podrobnosti vyprávěné 5

situace, zejména jaké emoce ji provázely. Při interpretaci předkládáme osobě nejprve své představy a nápady, ale podstatné je, jak to vidí on sám. Postupně se tak propracováváme k jeho současnému životnímu stylu a soukromé logice, tedy pohledu na svět i sebe sama. Důležitým vodítkem a zároveň významným ovlivňujícím činitelem jsou pro životní styl sourozenecké pozice. V sourozeneckých pozicích viděl Adler velmi silný vliv a hodně s nimi pracoval. Popsal obecné charakteristiky prvorozených, druhorozených, třetích dětí. Nejde jen o pořadí, ale i vztahy k sourozencům jako takovým. Podobný účel jako metoda ranné vzpomínky má i výklad snů. Stejně jako u ranné vzpomínky i zde se používají amplifíkační metody, je třeba více se vyptávat a neříkat hned interpretace. Kratochvíl (2002) uvádí jako základní zásady pro individuální psychoterapii následující: Poznat klientův nerealistický životní plán. Vést klienta ke změně životního stylu. Dodávat odvahu k této změně. 1.2. Životní styl u Dreikurse Dreikurs (1937) vysvětluje vznik životního stylu na základě životního plánu. Podobně jako Adler uvádí, že se utváří již v poměrně raném dětství. Dítě má, podle Dreikurse, vyvinutou určitou povahu již mezi 4-6 rokem života a tato povaha se již neměnní Povaha je projevem určitého životního plánu, který si dítě vytvořilo pro další způsob života. Dítě ve svém myšlení, cítění a jednání používá určitých konstrukcí a šablon, které nazýváme osobní notou" nebo rytmem života". Tak vzniká z individuálně různého životního plánu životní styl, charakteristický pro určitého jedince. 6

Každý životní plán by v sobě měl zahrnovat tři základní životní úkoly. Jsou jimi povolání (každá činnost nutná pro lidi"), láska (schopnost mít kladný vztah k druhému) a lidské společenství. 1.3. Klasifikace životních stylů Jelikož už vymezení pojmu životní styl není jednoduchým problémem, klasifikace životních stylů je pak pravým oříškem. Samozřejmě, že každý člověk má svůj vlastní zcela jedinečný a nezaměnitelný životní styl, ale alespoň přibližná klasifikace, nám může pomoci se v této problematice lépe orientovat. Často se například hovoří o venkovském a městském způsobu života. Život ve městě je spojen s hektickým tempem, stresem, civilizačními chorobami, průmyslem, trestnou činností a anonymitou. Venkovský způsob života bývá naproti tomu označován jako klidnější, se zdravějším stravováním, lidé se zde navzájem znají a výroba je převážně zemědělská. Samozřejmě život ve městě i na vesnici s sebou nese výhody i nevýhody. 1.3.1. Typy životních stylů podle Adlera Adler (1999) hovoří o normálním životním stylu a nepřizpůsobeném životním stylu. K prvnímu patří lidé, kteří jsou společensky orientovaní a za jejich činnosti plynou společnosti nějaké výhody. Mají dostatek energie a odvahy čelit každodenním starostem a problémům. Nepřizpůsobený životní styl v sobě zahrnuje lidi, kteří jednak nejsou dobře sociálně přizpůsobeni a jednak nejsou schopni dostát běžným povinnostem a životním nárokům. Ve společnosti a v komunikaci jsou tito Kdé často plaší, opatrní, stydliví, nové situace a druhé lidi pokládají za nepřátelské, v případě nutnosti rozhodovat jsou váhaví. 7

Vedle toho stanovil ještě čtyři základní životní styly. Jeho klasifikace vyplývá z chování jedince k okolí (sociální cítění) a ze stupně aktivity. Stupeň aktivity je utvářen již v ranném dětství na základě toho, co dítě shledává úspěšným při řešení vnitřních i vnějších problémů. Sociální cítění Stupeň aktivity nízký Vysoký Vysoké chtivý typ sociálně užitečný typ Nízké vyhýbající se typ vládnoucí typ Lidé náležící k vládnoucímu typu jsou potencionálně nebezpeční pro svou agresivitu a egocentričnost. Tento typ identifikoval Adler jako první. Chtivý typ je dle Adlera nejběžnější životní styl, který by se dnes dal označit jako konzumní. Patří sem lidé, kteří očekávají, že druzí budou uspokojovat jejich potřeby a na ostatních tak závisejí, či dokonce parazitují. Vyhýbající se typ je také sociálně neužitečný. Jedná se o lidi, kteří se vyhýbají problémům a zejména situacím, kde by mohl být posílen jejich pocit méněcennosti. Sociálně užitečný typ je podle Adlera jedinec, který je v sociální i osobní normě, může být považován za plně rozvinutou, harmonickou osobnost. 1.3.2. Životní styly podle Thorna Podle F.C.Thorna je životní styl dynamický mechanismus, jímž jedinec řeší své problémy. Každý člověk má určité mechanismy adaptace na životní situace, které se dělí na útočné a obranné. Je to organizující faktor osobnosti Životní styly dělí na základních deset typů : 8

1. Normální styl, který se vyznačuje vyváženým vztahem mezi společenským citem (orientace na druhé) a snahou o uplatnění, převahu a moc. 2. Individualistický styl, jehož vyznavači se zabývají otázkou, jak působit na druhé. Snaží se od druhých odlišit, mají málo společenského citu. 3. Vykořisťovatelský styl, k němuž náleží jedinci s nedostatkem společenského citu, případně i s rysy nenávisti, je schopný využívat druhé, aby se dostal dopředu. 4. Rozmazlený typ zhýčkaného dítěte, kterému rodiče ve všem vyhověli, náladový, sobecký, zvyklý dostávat. 5. Vzdorný, odporující styl, k němuž náleží ješitní lidé bez porozumění pro lidské vztahy, spíše nenávistný, stranící se společnosti, nedůvěřivý. 6. Dominantně-autoritářský styl, patří k němu lidé přesvědčeni, že vše umí udělat nejlépe. Tendence druhým lidem radit, vést je, někdy až nutit k poslušnosti. 7. Konformní styl, který se vyznačuje snahou zapadnout, nevyčnívat z řady, lidé přizpůsobiví až pohodlní. 8. Únikový styl jehož představitelé se snaží jakoby uniknout od lidí. Jedná se o lidi uzavřené, nevyhledávající společnost. 9. Vychytralý styl značí osobnosti, které bychom mohli charakterizovat jako manipulátory". Využívají svého důvtipu a druhých lidí k dosažení svých cílů. 10. Vyhýbavý-ignorujicí styl vyjadřuje únik a nezávaznost. 9

1.4. Projevy životního stylu Životní styl se projevuje prakticky ve všech našich každodenních činnostech, emocích, prožívání, postojích a hodnotách. Záldadními oblastmi, kde se způsob života projevuje je bezesporu profese, zaměstnání. Neznamená to jen samotný výběr profese a pracoviště, ale i pracovní nasazení, pracovní tempo. Důležité jsou také naše vztahy na pracovišti, zda dokážeme pracovat kolektivně nebo spíš individuálně, zda umíme vycházet s nadřízenými, případně i podřízenými kolegy, jak se stavíme k náročným pracovním úkolům, zda lépe pracujeme pod tlakem nebo v uvolněné atmosféře. Silně se způsob života také projevuje ve vztahu partnerském nebo manželském, potažmo v našem rodinném životě a výchově dětí. I výběr přátel, se kterými se chci a budu stýkat, je našemu způsobu života značně podřízen. Také způsob trávení volného času je ovlivněn naším způsobem života. Je důležité, zda volný čas trávíme pasivně nebo aktivně, o samotě nebo s přáteli, zda má náš volný čas nějakou strukturu nebo děláme, co nás zrovna napadne. Naše zájmy a koníčky vypovídají mnohé o naší osobnosti. Je naší oblíbenou víkendovou činností vysedávání s kamarády v hospůdce u piva či raději aktivně sportujeme nebo navštěvujeme koncerty vážné hudby? Výrazně se životní styl projevuje v našich plánech do budoucna, v tom jaké máme cíle, čeho bychom chtěli dosáhnout, jaké je naše zaměření. Patří sem jak cíle krátkodobé (např. letošní zimu pojedu s partnerem na hory), tak dlouhodobé (např. přihlásím se na jazykovou školu a naučím se další cizí jazyk). Křivohlavý (2004, a) uvádí charakteristiky osobních cílů, které vedou k dobrému subjektivnímu stavu. Jedná se o cíle, které jsou: konkrétně definované, splnitelné cíle, které se přibližují nejvyššímu, celoživotnímu zaměření definované v termínech duchovní dimenze života je v nich obsažena skupinová afilace 10

zaměřené na zvyšování intimity v nejužších přátelských vztazích generativm cíle vycházející z vlastního rozhodnutí vyznačující se vyšší mírou oddanosti zvolené činnosti. Důležité jsou ale i vnější znaky, například podoba prostředí, ve kterém žijeme. Jak máme zařízený byt či dům, je nějak vyzdobený, jsou vněm květiny nebo obrazy? Cítíme se tam dobře? Do těchto vnějších projevů rozhodně patří i styl našeho oblékání, je ležérní a uvolněný nebo vždy dokonale a precizně upravený a sladěný? Chceme svým oblečením na sebe upozornit nebo spíše zapadnout do davu na ulici? Také účes, módní doplňky, u žen make-up a celková vnější podoba leccos vypovídá o našem způsobu života. Adler (1999) uvádí jako základní projevy životního stylu řeč těla (tělesné pohyby, držení těla, zaujímání postojů vůči druhým), bázlivost (prototyp ustrašeného nebo nerozhodného člověka), nálady jakožto duševní postoje, osobní vlastnosti (určitá vlastnost představuje odpověď mého životního stylu na to, jak vnímám problém), víra v předurčení, která může vyústit až v pocit nadřazenosti, závist a žárlivost (bývají známkou pocitu méněcennosti) a maskulinní protest jako závist dívek a žen na společenské postavem mužů. 1.5. Funkce životního stylu Tak, jako se životní styl projevuje prakticky ve všem, co děláme, jsou i funkce životního stylu velmi rozmanité a široké. Zmíním zde proto, jen ty nejhlavnější. Životní styl je určující při veškerém výběru, ať už se tento výběr týká podnětů, nabízejících se možností, přátel apod. Životní styl pracuje selektivně. 11

Shulman a Mosat (1999) uvádějí, že selekce zahrnuje výběr směru, kterým jedinec prochází životem ke svému cíli. Selektivní vnímání tak přijímá jenom ty podněty, které odpovídají individuálnímu životnímu stylu. Napomáhá odhalit takové situace, ve kterých je dobré reagovat, i takové, ve kterých je lépe být pasivní. Životní styl také pomáhá k predikování a předjímání dalších událostí, má funkci jakéhosi radaru, jenž vyhledává události a situace odpovídající schématu životního stylu. Má také funkci archeologickou, což znamená, že pomáhá selektovat a rekonstruovat vzpomínky tak, aby odpovídali současnému životnímu stylu. Životní styl má také funkci rozhodovací, pomáhá při rozhodování jak každodenních otázek, tak i v obtížných životních situacích. Přičemž při rozhodování o každodenních maličkostech" postupujeme většinou automaticky, tak, jak máme zažito a danou situaci často nevnímáme jako situací, kde je možno se rozhodnout. Další oblastí, kde se životní styl uplatňuje, je hledám příslušného sociálního statutu, postavení ve skupině nebo společnosti. Svým způsobem, zejména skrze žité hodnoty, uskutečňované cíle a plány, profesi a způsob trávení volného času, nám ukazuje, kde je naše místo a kdo jsou moji blízcí. Životní styl má také přímý vztah k naším životním cílům a ideálům, potažmo i k identifikaci a definování jáství. Ovlivňuje naše krátkodobé i dlouhodobé životní plány a způsob jejich uskutečňování. Způsob života má tendenci sám sebe upevňovat, protože žijeme ve shodě se svým životním stylem a tím ho, prostřednictvím každodenního opakovaného užívání, posilujeme. 12

1.6. Současné trendy v životním stylu V životním stylu současné zejména mladé generace lze vysledovat několik trendů. S některými z nich jsme se mohli setkat již před desetiletími, ale jejich masovější rozšíření je otázkou několika posledních let. Podívejme se nyní alespoň na některé z nich. 1.6.1. Singles Výraznou změnu lze sledovat v partnerském životě. Trendem současné doby jsou singles, tedy lidé žijící sami, bez partnera. Jedná se o poměrně heterogenní skupinu a její typologie není jednoduchá. Nejčastěji se setkáme s klasickou typologií, vytvořenou Steinem (1981). Jde v ní o rozlišení, zda situace singles představuje dobrovolnou či nedobrovolnou volbu a zda je dočasná nebo dlouhodobá: 1. dobrovolní dočasní jsou mladí, doposavad nesezdaní či rozvedení, kteří odkládají uzavření nebo znovuuzavření sňatku; 2. dobrovolní stabilní jsou spokojeni se svým nesezdaným stavem a nemají v úmyslu uzavírat manželský svazek, patří sem také skupiny, jejichž životní styl vylučuje manželství (kněží, členové a členky náboženských řádů); 3. nedobrovolní dočasní, jedná se o mladé nesezdané lidi, kteří ale aktivně hledají partnera, dále sem patří starší nikdy nesezdaní, kteří začali hledat; 4. nedobrovolní stabilní představují starší rozvedené, ovdovělé, doposavad nesezdané, kteří sice chtěli manželský svazek, ale nenašli partnera a jaksi akceptovali tento stav. Počet singles stále roste jak České republice, tak celosvětově. Na jedné straně roste počet lidí, kteří si tento způsob života nevybrali, ale každodenní 13

shon, anonymní život velkoměst, osobnostní vlastnosti, jim nedovolují stálého partnera najít, ale roste i počet dobrovolných singles. Přestože je takovýto způsob života obvykle spojován s osamělostí a samotou, roste i počet lidí, kteří se pro tento způsob života rozhodnou dobrovolně. Jak již jsem uváděla výše, hlavními důvody je profesní kariéra a nedostatečné ekonomické zabezpečení pro založení rodiny. Častým důvodem je také absence vlastního bytu a než žít s partnerem/kou u rodičů, to ho/ji raději nemít. Patři sem také skupina osob, která po partnerovi touží, ale cíleně ho nehledají. Volně proplouvají životem s tím, že ta pravá/ten pravý se jednou objeví. Téma singles se stále častěji objevuje v časopisech bulvárních, ale i odbornějších. V bulváru se objevují prakticky jen dva typy článků pojednávající o singles. První typ tento styl života oslavuje, zdůrazňuje, že je symbolem samostatností a silné osobnosti. Druhý typ je většinou zaměřen na ženskou populaci a přináší nejrůznější rady, návody a triky jak ulovit" muže, který žije sám. V časopise Žena a život byl například nedávno uveřejněný průzkum mezi svobodnými třicátníky. Nejčastěji uváděnými důvody, proč žijí singles, byly typu Vyhovuje mi naprostá volnost mé osoby, žádné hlášení, kdy přijdu a kam a s kým jdu," či Člověk má svobodu rozhodování a je zodpovědný jen sám za sebe " nebo V budoucnu se životu ve dvou určitě nebráním, ale prozatím jsem nepotkal tu pravou. " Singles charakterizují další významný rys současného životního stylu a to je individualizace života Každý se má starat sám o sebe a nést za to odpovědnost. Jistým způsobem je z tohoto způsobu života cítit určitá pohodlnost. Z řady různých stránek je život opravdu jednodušší, mám-li odpovědnost jen sám za sebe, nemusím brát ohledy na druhé či riskovat zklamání či rozchod. Novák (2003) uvádí Samota skýtá možnost rozhodnout se sám za sebe něco dělat nebo nedělat, spořit Či utrácet, nebýt rušen a nerušit. Naznačený rys má však i rub. Ve spolupracující dvojici se lépe táhne. Režie rodiny není odpovídajícím násobkem výdajů jednotlivce. Život ve dvou je 14

mimo jiné i nárazníkem proti stresu. Ve vyspělých zemích bývají uváděny čtyři rizikové faktory životního stylu : kouření, vysoký krevní tlak obezita a sklon žít osaměle." (in:novák, 2003:21). Uvádí se také, že ženatí muži a vdané ženy mají vyšší sebevědomí, dosahují hlubšího životního uspokojení a méně strádají. Dokáži si sice představit člověka, který se může plně realizovat v jiných oblastech a potřebu lásky, sounáležitosti či péče o druhé, může uplatnit například v dobrovolnické charitativní činnosti. Myslím si ovšem, že jednak takovýchto lidí není mnoho, a také, že blízký intimní vztah tvoří nedílnou součást lidského života, kterou není možné jen tak vypustit. 1.6.2. Prozatímní dospělost V současné době se začíná posouvat hranice dosažení dospělosti. Mladý člověk často sice přijme to příjemné, co mu dospělost přináší, ale zároveň se nechce vzdát toho poměrně pohodlného života, který mu umožňovala adolescence. Chce svobodu bez odpovědnosti, chce se státe hodně bavit, ale už ne tak moc pracovat. Hranice životního cyklu mladé dospělosti se posunula téměř o deset let a to nejenom z hlediska psychologického a sociálního, ale i z hlediska biologicky podmíněného chování, jako je rození dětí a rodičovství. Jedním ze znaků prozatímní dospělosti je bydlení s rodiči nebo s jedním z rodičů. Samozřejmě, že situace na trhu s byty není dobrá a ani finančně není většina mladých lidí natolik zabezpečena, aby si mohla pořídit vlastní bydlení. Ale nemusí přece hned bydlet v rodinném domku se zahrádkou. Bydlení společně s jedním, dvěma kamarády nebo jiným párem, je finančně únosné i pro ty, kteří teprve začínají vydělávat. Mnoho mladých lidi se však nechce vzdát výhod společného soužití s rodiči, které jsou hlavně finanční. Doma ale mají i méně povinností (je tam vždy nakoupeno, uklizeno, uvařeno). Zejména jedná-ii se o syny, 15

matky se o ně v řadě případů zcela starají. Obzvláště pro rozvedené matky po čtyřicítce, které už přestalo bavit pořád se předvádět na nových schůzkách, je lákavé mít doma dospělého syna jako náhražku za manžela a šikovného kutila. Mnoho dospělých synů se dnes nechce vzdát pohodlí movitější generace svých rodičů a vyrazit poprat se se světem. Obyčejně nevidí důvod, proč by měli vytahovat kořeny před třicítkou. Rozvedená matka i syn tak uspokojí nejednu potřebu. Avšak žena, která přistoupí na takový druh jistoty, šidí svůj vlastní vývoj, a synův ještě více. Tato sociální smlouva je potencionálně vražedná.,, (in:sheehyová. 1999:63). Sheehyová (1999) také uvádí výsledky výzkumu, který byl sice proveden ve Spojených státech, ale myslím, že v evropském prostředí by výsledky byly podobné. Podle tohoto výzkumu jedna třetina svobodných Američanů ve věku 25-34 let stále žije u rodičů. 1.6.3. Konzumní styl života O konzumním stylu života se v posledních letech hovoří stále častěji. Mít, hromadění věcí a pouhý konzum nastupuje namísto být a prožívat. Materiální statky zastiňují morální hodnoty. Je situace opravdu tak vážná? Na konzumním způsobu živote se význačným rysem podílí téměř závratný vývoj ve vědě a technice. To, co ještě včera bylo žhavou novinkou, je za pár měsíců zastaralé a jelikož nikdo nechce být out", pořídí si rychle další novinku, a tak pořád dokola. Zářným příkladem je trh s mobilními telefony a automobily, které se někdy udávají jako základní atributy konzumní společnosti. Právě mobilní telefony a auta jsou vnímána jako symboly svobody a nezávislosti. Hanzlíková (2005) uvádí, že způsob, jakým se o auta zajímáme a staráme, jak je kupujeme a používáme, ukazuje, že se nejedná o pouhé dopravní prostředky. Také to, jak jsou osobní automobily prezentovány v reklamách a médiích obecně, vypovídá o tom, že 16

jsou i symbolem sociálního postavení a prostředkem, skrze který lidé vyjadřují sami sebe. " (in:hanzlíková, 2005:20). Na masovém rozšíření konzumního způsobu života má značný vliv také globalizace jakožto celosvětový proces, založený na propojování trhů různých zemí, především díky obchodu se zbožím a službami a díky volnému pohybu kapitálu a jež má za následek, mimo jiné, i unifikaci kultury. Konzumní kultura vede k chybnému pojetí smyslu života, k jednostrannému uspokojování biologických potřeb a k požitkářství. Uspokojení nelze najít v hromadění majetku a vysoké životní úrovni a tak se tito lidé často stávají obětmi falešného uspokojování, ať už ve formě sexu, jídla, alkoholu, drog nebo adrenalinových sportů. Dychtivost po požitku za každou cenu však nemůže být pochopitelně nikdy uspokojena a proto takový jedinec stále hledá nové a nové způsoby, často za cenu riskování vlastního života, s cílem dosáhnout zvýšení adrenalinu a žádoucího vzrušení. Na konzumní kultuře se významnou měrou podílí také stále větší vliv médií na styl života, zejména mladých lidí. Říká se, že konzumujeme média, což evokuje, že by nás média měla sytit po psychické stránce a náš život činit plným a bohatším. Opak je ovšem pravdou. Ze stránek časopisů na nás křičí titulky : S čím být IN? Co vám nesmí chybět v šatníků tuto zimu? Nezbytní pomocníci v kuchyni!!! v televizních reklamách na nás útočí : Vy jste si ještě nekoupili novou pračku Miele? Jak to, že nemáte pevný zadeček? S bonbony Alpenliebe zažijete štěstí, přátelství, radost, lásku, požitek.!!! Věřili byste, co dokáže jediný bonbon? Reklama zdůrazňuje sebevědomí, sociální prestiž, výkonnost a možnost užívat si." Jak ale uvádí Uunt (2000) i pouhá opakovaná prezentace dokonce i nesmyslného symbolu vyvolá u diváka pocit známosti a příznivou reakci. Reklama obecně ovlivňuje nás život stále víc. Podle Bella (1999)...reklama učila lidi, jak se oblékat, jak vybavit svůj byt, jaká vína 17

kupoval-zkrátka učila je životním stylům, příslušejícím k nově se formujícím statusům. Ačkoli šlo zprvu jen o otázky společenských způsobů, oblékání či jídelníčku, postupně začala reklama ovlivňovat i ještě základnější vzorce lidského chování:strukturu autority v rodině, společenskou roli dětí a mladých lidí jako samostatných spotřebitelů, vzorce lidského chování a pojetí společenského úspěchu. " (in:beil, 1999:87). Přesto všechno je samozřejmé, že uspokojení, štěstí a naplnění smyslu nenajdeme v materiálních statcích, hromadění věcí ani ve vnějším světě, ale v mezilidských vztazích, rozumovém a citovém prožívání, ve společenském úplatném a nasazení. Věci mají sloužit nám, ne my jim. 1.6.4. Víra jako významná součást životního stylu Víra je oblastí, která se i v dnešní době, velice obtížně zkoumá. Přesto již řada výzkumů potvrdila její nedozírný význam na lidský život. Nemám zde na mysli víru, jako určité náboženství, ale víru v cokoli, co nás nějakým způsobem přesahuje, například v to, že celý vesmír má svůj určitý řád a zákonitosti, a nebo víru v to, že každý lidský život má určité poslání. Tato spiritualita se projevuje a také ovlivňuje nejrůznější oblasti lidského života. Spiritualita navozuje naše nejhlubší hodnoty, přesvědčení a pocity, jakož i to, jaký si zvolíme životní styl. Pomáhá dávat význam a smysl našemu životu a ovlivňuje nás mimo jiné v tom, jak pojímat naše stárnutí, choroby, ba i smrt." (in: Soudková, 2004:29). Soudková (2004) dále uvádí, že podle výzkumu úlohy spirituality u okinawských žen starších 65 let se zjistilo, že spiritualita má značné pozitivní přínosy zejména v oblasti snížení stresu, zvýšení pozitivní sociální vazby, zvýšeného sebehodnocení a životní spokojenosti a oceňování vlastního postavení a úlohy ve společnosti. Jsme - li vyznavači určitého náboženství, je náš životní styl tímto ovlivněn patrně ještě více. Důležité zásady v oblasti hodnot, morálky, 18