Analýza zahraničního obchodu s pivem ze sladu v letech 2001 2005

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV MARKETINGU A OBCHODU Analýza zahraničního obchodu s pivem ze sladu v letech 2001 2005 DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: Ing. Ida Vajčnerová Veronika Surmařová Brno 2006

1

2

3

4

5 OBSAH OBSAH... 5 1 ÚVOD... 7 2 CÍL A METODIKA PRÁCE... 8 2.1 CÍL PRÁCE 8 2.2 METODIKA PRÁCE 8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 TEORIE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU 11 3.1.1 KLASICKÁ TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 11 3.1.2 NEOKLASICKÁ TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 12 3.2 ZAHRANIČNÍ OBCHOD A NÁRODNÍ EKONOMIKA 14 3.3 FORMY VNĚJŠÍCH EKONOMICKÝCH VZTAHŮ 16 3.4 FUNKCE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU 18 3.5 ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ POLITIKA 20 3.6 NÁSTROJE A OPATŘENÍ OBCHODNÍ POLITIKY ČR 21 3.6.1 AUTONOMNÍ NÁSTROJE OBCHODNÍ POLITIKY... 22 3.6.2 SMLUVNÍ NÁSTROJE OBCHODNÍ POLITIKY... 24 3.7 DOPAD VSTUPU DO EU NA OBCHODNÍ POLITIKU ČR 26 3.7.1 AUTONOMNÍ OBCHODNÍ POLITIKA... 27 3.7.2 SMLUVNÍ NÁSTROJE EU... 29 3.7.3 ZMĚNY VŮČI EU 15... 31 3.7.4 ZMĚNY VŮČI NOVÝM ČLENŮM EU... 32 3.7.5 ZMĚNY VŮČI TŘETÍM ZEMÍM... 32 3.7.6 CELNÍ ŘÍZENÍ... 33 4 PRAKTICKÁ ČÁST... 36 4.1 CHARAKTERISTIKA KOMODITY PIVO 36 4.1.1 PIVOVARSTVÍ A SLADAŘSTVÍ V ČR... 36 4.1.2 PIVO... 38 4.1.3 VÝROBA PIVA... 39 4.1.4 CHARAKTERISTIKA NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH PIVOVARŮ V ČR Z HLEDISKA... 41 VÝVOZU... 41 4.2 ZAHRANIČNÍ OBCHOD S PIVEM ZE SLADU V LETECH 2001 2005 47 4.2.1 VÝVOJ ZÁKLADNÍCH UKAZATELŮ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU VE SLEDOVANÉM OBDOBÍ. 48 4.2.2 HODNOCENÍ VÝVOJE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU S PIVEM POMOCÍ... 68 BAZICKÝCH A ŘETĚZOVÝCH INDEXŮ... 68 4.2.3 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OBCHODNÍ PARTNEŘI ČESKÉ REPUBLIKY... 75 VE SLEDOVANÉM OBDOBÍ... 75 4.2.4 VLIV VSTUPU ČR DO EU NA ZAHRANIČNÍ OBCHOD S PIVEM ZE SLADU... 79

6 5 DISKUSE... 88 6 ZÁVĚR... 91 7 POUŽITÁ LITERATURA... 95 8 PŘÍLOHY... 98

7 1 ÚVOD Již v dobách ranné sumérské dynastie, asi 3 000 let před naším letopočtem, mělo pivo v životě tehdejších lidí význačné místo a stalo se i předmětem zájmu tehdejších vládců. Například Starobabylonský panovník Chammurabi (1762-1750 př.n.l.) nechal doslova vytesat do svého zákoníku i několik ustanovení o trestech za lichvu a falšování při výrobě piva. České pivovarnictví se vyznačuje svojí dlouholetou tradicí, jehož počátky sahají až do 11.století. Od té doby vyniká české pivo svojí jedinečnou chutí, příjemnou vůní a dobrou pěnivostí. Díky mistrovství celé generace sládků mohou dnes české pivovary konkurovat světovým výrobcům piva. I když si v současné době rozhodující podíl na našem trhu mezi sebou rozděluje několik velkých pivovarů, malé pivovary s klasickou technologií, charakteristickou chutí a kvalitou piva dokreslují produkci výrobců piva a přispívají k pestrosti českého trhu. Česká republika patří k pivovarským velmocím a s průměrnou roční spotřebou piva na hlavu okolo 160 litrů bezkonkurenčně vede žebříček. Jedním z důvodů proč jsem si vybrala pro analýzu zahraničního obchodu pivo, je právě jeho význam a tradice v České republice a vzhledem k tomu, že se od 1. května 2004 český zahraniční obchod zcela změnil, chtěla jsem zjistit, jestli vstup České republiky do Evropské unie ovlivnil zahraniční obchod s touto komoditou. Již před vstupem do Evropské unie dominoval českému zahraničnímu obchodu styk se zeměmi EU s podílem zhruba 80 %. Od května 2004 se z něj stal obchod vnitrounijní, probíhající uvnitř jednotného vnitřního trhu a v souladu s jeho pravidly. Zahraničním obchodem pak zůstal pouze styk se zeměmi mimo Unii, který se na našem celkovém zahraničním obchodě před vstupem do Unie podílel přibližně 20 %. Český zahraniční obchod má několik možností, kterým směrem se ubírat. Jednou z nich je kopírovat teritoriální a zbožovou strukturu zahraničního obchodu EU a hledat způsoby, jak si v zavedené a silné konkurenci ostatních zemí EU vydobýt své místo. Druhý přístup může stavět na tradičních pevných vazbách, které si na některých trzích vybudovaly české firmy v minulosti.

8 2 CÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 Cíl práce Cílem této práce je provedení analýzy zahraničního obchodu s pivem ze sladu v letech 2001 2005 a zhodnocení dopadu vstupu České republiky do Evropské unie na zahraniční obchod s touto komoditou. V rámci analýzy zahraničního obchodu s pivem je sledován vývoj základních ukazatelů ZO, dále je provedeno statistické srovnání prostřednictvím bazických a řetězových indexů a predikován vývoj exportu a importu v roce 2006 na základě výsledků zahraničního obchodu ve sledovaném období. Dílčím cílem je zjištění hlavních dodavatelů a odběratelů a snaha o definici klíčových faktorů ovlivňujících zahraniční obchod s pivem. 2.2 Metodika práce Vlastní práce je rozdělena na literární přehled a praktickou část. V rámci literárního přehledu diplomové práce jsou vysvětleny teorie zahraničního obchodu, jeho základní formy a funkce, dále je proveden stručný nástin zahraničně obchodní politiky ČR a jejích nástrojů a vzhledem ke sledovanému období také popsán dopad vstupu České republiky do EU na obchodní politiku. Informace pro zpracování této části jsem čerpala především z odborné literatury, jejíž seznam uvádím dále. V praktické části se pojednává o historii pivovarnictví, o výrobě piva a jsou zde představeny nejvýznamnější pivovary v České republice z hlediska exportu. Dále je tato část zaměřena na hodnocení vývoje dovozu, vývozu, obchodní bilance a obratu zahraničního obchodu s pivem ze sladu ve sledovaném období. Poté je provedeno statistické srovnání v jednotlivých letech pomocí bazických a řetězových indexů. Pro přehlednost důležitých skutečností celou praktickou část provázejí grafy. Podkladem pro zpracování analýzy o odeslání a přijetí dané komodity mi byly výkazy pro Intrastat, jejichž sběr a prvotní kontrolu zajišťuje Generální ředitelství cel (GŘC), další zpracování, kontrolu a následné zveřejnění zajišťuje Český statistický úřad (ČSÚ). Dále jsem použila data o vývozu a dovozu získávané pro statistické účely z JSD. Pro získání údajů o zahraničním obchodě České republiky jsem použila zbožovou klasifikaci Kombinovaná nomenklatura (KN 8). Základem kombinované

9 nomenklatury je tzv. Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží. Tato nomenklatura rozděluje zboží do 21 tříd a 97 kapitol. Každá kapitola se dále hierarchicky člení na čtyřmístná čísla a šestimístné položky. Kombinovaná nomenklatura navazuje na hierarchii Harmonizovaného systému a dále ji doplňuje o dvoumístné číselné označení, tj. na osmimístné podpoložky. [10] Při zpracování analýzy zahraničního obchodu s pivem ze sladu jsem použila následujících statistických charakteristik, indexů a ukazatelů [14, 15]: 1. Aritmetický průměr Určující vlastnosti: 2. Indexy a) Indexy bazické se stálým základem Q Q Q Q 1 2 k,,...,,..., 0 Q0 Q0 Q Q n 0, kde symbolem 0 je označeno stálé základní období b) Indexy řetězové s proměnlivým základem p p 1 2,,..., 0 p p 1 p p n n 1 3. Odchylky a) Absolutní odchylka od průměrné ceny = jednotková cena určité země za daný rok průměrná roční cena b) Relativní odchylka od průměrné ceny = (absolutní odchylka od průměrné ceny / průměrná roční cena) * 100 4. Variační rozpětí R = x max x min

10 5. Obchodní bilance OB = export import export > import.. aktivní obchodní bilance export < import.. pasivní obchodní bilance export = import.. vyrovnaná obchodní bilance 6. Obrat Obrat ZO = export + import 7. Predikce vývoje vývozu a dovozu v roce 2006 [8] odhad regresní přímky: T ij = b 0 + b 1 * t ij parciální sezónní indexy: I ij = y ij / T ij empirické sezónní indexy: I j = I ij /n vyrovnání časové řady: Y ij = I j * T ij sezónně očištěné hodnoty: SOH=y ij /I j

11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Teorie zahraničního obchodu 3.1.1 Klasická teorie mezinárodního obchodu Její počátek je spojen s nástupem průmyslové revoluce a s rozmachem mezinárodních trhů. Trvala od 80. let 18. století přes celé 19. století a její konec lze spatřovat s nástupem světové hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Je považována za vědu klasického kapitalismu. Patří do rámce čisté teorie mezinárodního obchodu a přes určité odlišnosti v názorech Smitha a Richarda je postavena na těchto předpokladech [2]: pracovní teorii hodnoty práce jako jediná vytváří hodnotu, dvě země dva druhy zboží, náklady výroby jsou konstantní a poměr výnosů k nákladům je stálý chyběl rozvoj inovací a technologií, výrobní faktory jsou mobilní uvnitř země, existence dokonalé konkurence, svoboda mezinárodního obchodu, obchodujeme v poměru 1:1, nezvažujeme dopravní náklady, nezvažujeme inovaci a vědeckotechnický pokrok, rozdělení důchodů v zemi se nemění pod vlivem výnosů z účasti na mezinárodním obchodě, ve vzájemném obchodu dosahují země stejné výhody. Hlavními představiteli klasické teorie jsou A. Smith, D. Ricardo, J. S. Mill, J. B. Say A. Marshall. Základem Smithovy teorie absolutních nákladů je skutečnost, že největší výhody a následně i celospolečenský blahobyt přináší národům taková mezinárodní dělba práce, při které se země, tzn. ekonomiky celku a jednotlivé firmy, specializují na výrobu výrobků, u kterých dosahují absolutně nejnižší náklady. Přínosem Davida Richarda je teorie komparativních nákladů. Její podstata je založena na tezi, že určitá země se bude specializovat na výrobu a export takového

12 zboží, při jehož výrobě dosahuje nižší komparativní náklady jako partnerská země a bude dovážet takové zboží, při výrobě kterých mají jiné země nižší komparativní náklady. Přínos J. S. Milla spočívá v tom, že se pokusil o zformování výměnných relací v mezinárodním obchodě novým, přesnějším způsobem a spolu s faktorem komparativních nákladů zavedl do modelu mezinárodního obchodu i faktor poptávky.[2] 3.1.2 Neoklasická teorie mezinárodního obchodu Počátek lze spatřovat v roce 1871, kdy W. Jevons a C. Menger, následováni Walrasem vydali svá díla, kde definovali teorii mezní užitečnosti. Tato teorie umožnila vybudování nového systému ekonomického myšlení a druhou významnou teorií je teorie mezní produktivity. Odlišení mezi KPE a NKE spočívá podle Bartoníka zejména [4]: 1. Klasičtí političtí ekonomové se soustředili na nabídku, zatímco neoklasičtí ekonomové věnovali pozornost poptávkové straně. 2. Klasičtí političtí ekonomové se zabývali ekonomickým růstem, neoklasičtí ekonomové se zabývali alokací omezených zdrojů. 3. Neoklasická ekonomie byla zasazena do odlišných ekonomických institucí. Klasická politická ekonomie viděla společnost složenou ze tříd a zkoumala rozdělování mezi nimi. V neoklasické ekonomii je základem spotřebitel. 4. Neoklasická ekonomie představuje i revoluci v metodologii, kdy nastupuje mikroekonomie a mezi hlavní rysy patří vzácnost zdrojů a jejich alokace, tržní rovnováha a hospodářský liberalismus. Předpoklady pro konstrukci neoklasických modelů [2]: 2 země - 2 druhy zboží, nákladová teorie (počátky, teorie 3 výrobních faktorů), technologie je stejná a stejně dostupná v obou zemích, náročnost na stejné výrobní faktory, neexistují dopravní náklady, dokonalá konkurence,

13 volný trh, neuvažuje se o inovaci, náklady výroby se vyjadřují peněžně, výrobní faktory se stávají mobilní. Na Millovu teorii reciproční poptávky navázal anglický neoklasický teoretik Alfred Marshall 1 a rozšířil ji použitím novějších analytických forem v podobě křivky reciproční poptávky. Podstata Haberlerovy 1 teorie příležitostných nákladů bývá vyjadřována tzv. křivkou výrobních možností, která vyjadřuje všechny možné kombinace výroby dvou výrobků při využití zdrojů, jež má určitá země k dispozici. Autory teorie vybavenosti výrobními faktory byli ve 30. letech švédští ekonomově Eli Heckscher, Bertil Ohlin 1 a jejich pokračovatelem byl americký profesor P. Samuelson. Tato neoklasická teorie považuje za základ specializace zemí a mezinárodního obchodu rozdíl ve vybavení jednotlivých zemí výrobními faktory (prací, půdou a kapitálem). Vybavenost jednotlivými výrobními činiteli v zemi ovlivňuje jejich cenu, takže cena toho činitele, kterého má země dostatek je nízká a naopak cena nedostatkového faktoru vysoká. Základem Linderovy 1 teorie o podobnosti ve struktuře poptávky jsou myšlenky, že země bude vyvážet ty průmyslové výrobky, pro které má uplatnění na domácím trhu. Vernon 1 ve své teorii výrobního cyklu konstatoval, že výroba nových výrobků prochází třemi stupni, a to úvodní fází, fází dospívání a standardizace. Teorie úspor z rozsahu vysvětluje, že velké firmy využívají velkovýroby k úsporám prostřednictvím specializace ve strojích a zařízení, technologii, v pracovních silách, slevami od subdodavatelů, od nichž nakupují velká množství výrobků. Výchozím bodem této teorie je představa, že velký domácí trh umožňuje vývoz výrobků, které se vyrábějí se zmenšenými náklady a ty se pak snižují úměrně s prodejem výrobků. [2] 1 in BALÁŽ, P., Mezinárodné podnikanie [2]

14 Určitou reakcí na klasickou teorii mezinárodního obchodu na přelomu 18. a 19. století bylo teoretické zdůvodnění protekcionismu. Jeho hlavním představitelem byl německý ekonom Fridrich List. Jeho teorie byla založena na tzv. stadiálním vývoji, kterým země procházejí a dospěl k závěru, že klasická teorie mezinárodního obchodu vyhovuje vyspělým zemím, není však vhodná pro země, které ve svém rozvoji nedosáhly vysoké hospodářské úrovně. [16] 3.2 Zahraniční obchod a národní ekonomika Dle Bartoníka [4] je v zásadě možné identifikovat dvě základní skupiny důvodů, pro které se jednotlivé státy i ostatní individuální subjekty zapojují do mezinárodního obchodu. Jedná se o důvodu objektivní a subjektivní. Důvody objektivní jsou obecně platné, vzniklé buď na základě přírodních podmínek, nebo v důsledku historického vývoje a patří sem nerovnoměrné rozložení přírodního bohatství, klimatické podmínky, snížení dopravních nákladů v mezinárodní přepravě a její zrychlení díky technickému pokroku, snížení komunikačních nákladů v mezinárodních komunikacích a obrovské zrychlení komunikace jako důsledek rozhodujícího pokroku a aplikacích elektroniky a výhodná poloha státu. Subjektivní důvody jsou důvody ovlivněné politickou nebo ekonomickou výhodností provádění zahraničního obchodu danou zemí. Zahraniční obchod, jako odvětví hospodářské sféry zaměřující se na směnu hmotných i nehmotných statků mezi dvěma nebo více sáty, je historicky nejstarší a velice významnou formou vnějších ekonomických vztahů. Vliv vnějších ekonomických vztahů na hospodářský rozvoj jednotlivých zemí se podstatně prohloubil zejména v poválečném vývoji světového hospodářství. Podle Černohlávkové [6] je možno v souladu se závěry teorií mezinárodního obchodu klasických, neoklasických i moderních konstatovat, že zahraniční obchod patří v současné době k rozhodujícím faktorům, ovlivňujícím ekonomický růst jednotlivých ekonomik i ekonomiky světové. Zapojení země do zahraničního obchodu s sebou přináší dopady v podobě přímého vlivu, kdy vývoz zmenšuje a dovoz zvětšuje vytvořený hrubý domácí produkt a národní důchod. Nepřímý vliv se vyznačuje možností, že za vyvezené zboží můžeme získat nejen stejné, ale i vyšší množství prostředků dle principu komparativní výhody. Zahraniční obchod také mění strukturu vytvořeného hrubého produktu a národního důchodu a obohacuje rozmanitost nabídky na trhu v dané zemi. Základní zásadou

15 příznivého zahraničního obchodu by měla být snaha dovézt za spotřební zboží kvalitní moderní techniku a technologii, které povedou ke zvýšení hrubého produktu a hlavně čistého produktu v budoucnu. Tím, že se prostřednictvím zahraničního obchodu dostávají do daného hospodářství zahraniční ceny, se jednak mění objem hrubého produktu a národního důchodu, ale také se zásadně ovlivňuje tvorba cena na celém vnitřním trhu. Ten je nucen se vyrovnat se zahraniční cenovou úrovní a přizpůsobit se jí, což má obvykle zpětně příznivý vliv na konkurenční schopnost domácího průmyslu a služeb vůči zahraničí. [4] Přelom 20. a 21. století se vyznačuje významnými proměnami teorie a praxe mezinárodního obchodu. Hlavní změna se týká tržních podmínek, které s sebou přináší postupující proces globalizace. Firmy, zboží i spotřebitelé přestaly být národními a staly se součástí jednoho globálního trhu. Liberalizace, internacionalizace a globalizace otevírají firmám nové příležitosti podnikání a zároveň zvyšují celosvětovou konkurenci. Většina českých podniků si uvědomuje nutnost rozvoje mezinárodních aktivit a má zájem uplatnit své výrobky na zahraničních trzích. Vstup České republiky do EU představuje pro české podnikatelské subjekty velkou příležitost, protože se jim otevřel obrovský trh s více než 450 milióny obyvatel, trh se stabilním podnikatelským a právním prostředím a dobře fungujícím institucionálním zázemím. Zároveň se však jedná o trh vysoce konkurenční, na kterém uspějí pouze firmy s promyšlenou dlouhodobou strategií, schopné přizpůsobit se náročným podmínkám a moderním trendům. Česká republika je relativně malou ekonomikou s relativně vysokou mírou industriálního rozvoje a vysokou intenzitou zahraničního obchodu, který je jedním z dominantních faktorů dosahování vnitřní ekonomické rovnováhy. Míra otevřenosti české ekonomiky zdaleka nedosahuje míry otevřenosti ekonomik obdobného typu z oblasti tržních ekonomik, ale z dlouhodobého hlediska dochází k vzestupu míry otevřenosti české ekonomiky. Z hlediska dynamiky míry otevřenosti české ekonomiky, se Česká republika zařadila mezi země s největší dynamikou míry otevřenosti. Pokud jde o tvar otevřenosti ekonomiky, tak na základě ukazatele teritoriální struktury ZO se Česká republika orientuje směrem k západním tržním ekonomikám, což zajišťuje stabilitu, rozvoj, demokracii. Podle komoditní struktury ZO specializační profil české ekonomiky odpovídá komparativním výhodám české ekonomiky. Komparativní výhody chápeme jako komplex faktorů, které ovlivňují relativní

16 postavení určité země či regionu v zapojení do mezinárodní dělby práce a které jsou zohledňovány jako kritéria efektivní struktury zapojení země či regionu do mezinárodního obchodu. [3] Existují určité obecné tendence v míře zapojení jednotlivých zemí do mezinárodní dělby práce v závislosti na typu ekonomiky. Čím je ekonomika větší, tím je její průměrné relativní zapojení do mezinárodní dělby práce menší, opačný závěr pak platí pro ekonomiky malé (tzv. negativní korelace). A čím je ekonomika vyspělejší, tím při srovnatelném ekonomickém rozměru je zapojena do mezinárodní dělby práce intenzivněji než ekonomika s nižším stupněm ekonomické vyspělosti (tzv.pozitivní korelace). 3.3 Formy vnějších ekonomických vztahů Zahraniční obchod se uskutečňuje prostřednictvím velkého množství jednotlivých obchodních operací. Důvody, kvůli nimž se podniky rozhodnou obchodovat s partnery na zahraničních trzích, mohou být velmi různorodé. Často se tak rozhodují v situacích, kdy nemohou svoji podnikatelskou strategii v úplnosti naplnit na domácím trhu. Na relativně malých národních trzích, ke kterým bezesporu ČR patří, bývá orientace na zahraniční trhy nezbytná nejen pro podniky velké, ale i pro značnou část malých a středních podniků. Zahraniční obchod může poskytovat firmám širší odbytové možnosti i nové podnikatelské příležitosti. Navíc angažovanost podniku ve vývozu i dovozu snižuje jejich závislost na trhu domácím a vede většinou k větší stabilitě firmy. Nejjednodušší formou vstupu na zahraniční trhy, kterou začínají obvykle rozvíjet své mezinárodní aktivity české podniky, jsou tradiční vývozní a dovozní operace.

17 Zahraniční obchod má tři formy: 1. Export vývoz Představuje hodnotu zboží vyrobeného v zemi a vyvezeného do zahraničí za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v zahraničí. Celkový vývoz se tak skládá z odeslání do států EU a vývozu do třetích zemí. [5] Většina firem volí pro vstup na zahraniční trhy vývoz, který představuje prodej vlastní produkce za hranice. Tato metoda vyžaduje malé investice a je relativně bez rizika. Jedná se o způsob, jak se dostat do zahraničního obchodu bez velkého objemu lidských a finančních zdrojů. Rozlišujeme mezi přímým a nepřímým vývozem. Podle Tepstra a Saratha [17] se přímý vývoz uskutečňuje prostřednictvím distributorů, obchodního zástupce, exportního makléře, komisionáře nebo širokosortimentní exportní firmy. Úkolem přímého vývozu je marketingový kontakt, marketingový výzkum, fyzická distribuce, export dokumentů, oceňování apod., a to vše musí firma zajistit sama. Přímý vývoz obvykle přináší větší prodeje než nepřímý. Výhodou přímosti není pouze zvýšení prodeje, ale také zvýšená kontrola, lepší marketingové informace a rozvoj odborné způsobilosti v zahraničním obchodě. Náklady přímého vstupu jsou vysoké, protože exportér odpovídá za vše sám. Ball a McCulloch [3] považují nepřímý vývoz za jednodušší, protože nevyžaduje ani speciální výzkum, ani velké finanční výdaje. V tomto případě je možné využít exportního podniku nebo exportního společenství. 2. Import dovoz Hodnota zboží nebo služeb, duševních práv přijatých ze zahraničí, které přestoupili státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v tuzemsku. Celkový dovoz se tak skládá z přijetí ze států EU a dovozu ze třetích zemí.[5] 3. Reexport - vývoz dovozu Zboží, které je nakoupeno v cizině a je tam také prodáno, posléze dopraveno do jiné země, tzn. že neprochází územím ČR, je dle poznatků nabytých během studia prostředkem reexportu přímého. Jestliže zboží je dovezeno ze zahraničí do ČR, ze které je opět prodáno a vyvezeno do jiné země, jedná se o reexport nepřímý.

18 Důvody reexportu: a) obchodně politické překážky vysoká cla, množstevní omezení, zákaz dovozu a vývozu b) kompletace vývozů reexportéra možnost kompletovat sortiment svých výrobků s dovezenými, což znamená rozšíření nabídky c) ekonomické velké nákupy za nižší ceny a prodej za vyšší ceny do zahraničí Obchodní bilance a obrat zahraničního obchodu Obchodní bilance se používá pro účely sledování situace a vývoje v zahraničním obchodě. Obchodní bilance je dílčí bilancí platební bilance a vyjadřuje vzájemný rozdíl objemu exportu a importu v příslušné měně nebo jejího ekvivalentu za určité časové období. [7] Příjmy obchodní bilance tvoří export, aktivní zušlechťovací styk, aktivní licenční obchody, služby související s exportem (doprava, pojištění, skald a servis) a reexporty. Do výdajů obchodní bilance zahrnujeme import, pasivní licenční obchody, pasivní zušlechťovací styk a služby související s importem. [4] Je-li hodnota vývozu větší než hodnota dovozu, pak je bilance aktivní, v opačném případě je pasivní. Pokud je jejich hodnota shodná, jde o vyrovnanou bilanci. Saldem rozumíme rozdíl mezi hodnotou vývozu a dovozu. [4] Obrat ZO je součtem hodnoty dovozu a vývozu země. Zahrnuje buď jen hodnotu zboží (zahraniční obchod v užším slova smyslu) nebo hodnotu zboží a služeb (zahraniční obchod v užším slova smyslu). [1] 3.4 Funkce zahraničního obchodu Fungování zahraničního obchodu v ekonomice jednotlivých zemí je značně rozdílné v závislosti na typu ekonomiky pokud jde o ekonomický rozměr a ekonomickou vyspělost.

19 Přesto za obecně platné funkce můžeme označit tyto: 1. transformační funkce Zahraniční obchod mění strukturu domácích zdrojů ve strukturu žádoucí v oblasti užití. Zvlášť výrazná je tato funkce u relativně malých ekonomik, kde dovozní toky jsou předpokladem překonání limitů ve vybavení výrobními zdroji resp. v účinnosti jejich vynakládání s ohledem na rozměr vnitřního trhu. Limity jsou dány přírodními podmínkami, jimiž je nedostatečná surovinová základna, omezený prostor, klimatické a půdní podmínky a ekonomickými podmínkami jako jsou nízká kvalifikace PS, nedostatek domácího kapitálu). Transformační působení zahraničního obchodu tedy rozšiřuje varianty uspokojování potřeb. [6] 2. transmisní funkce Vyšším typem transformačního působení vnějších ekonomických vztahů na národní ekonomiku je tzv. transmisní funkce, která je nástrojem přenosu informací, kritérií a stimulů z vnějšího prostředí do domácí ekonomiky pro využití v rozhodovacích procesech domácích subjektů. [5] 3. růstová funkce zahraničního obchodu Zapojení země do mezinárodní dělby práce formou zahraničně obchodní směny přináší dosažení úspor vynaložené národní práce, neboli naplňuje princip ekonomie času. Uplatnění principu ekonomie času v mezinárodním měřítku je zdrojem zvýšení tempa růstu nad rozvojové možnosti v rámci izolované národní ekonomiky.[4] 4. zahraniční obchod jako bariéra růstu domácí ekonomiky Existují teoretické přístupy, které vysvětlují příčiny a podmínky, při jejichž naplnění se zahraniční obchod z potenciálního faktoru růstu může stát brzdou či faktorem zaostávání ekonomiky. [6] Například zastánci protekcionistických teorií tvrdí, že pokud jsou průmyslová odvětví určité země v počáteční fázi vývoje, pak země není schopna čelit zahraniční konkurenci a svobodný obchod bude znamenat poškození domácí ekonomiky. Zdůrazňují tedy potřebu dočasného státního protekcionismu, dokud domácí průmysl nedosáhne zralosti.

20 Další z nejznámějších teoretických přístupů je Bhagwatiho teorie zbídačujícího růstu, která hovoří o ekonomickém poklesu méně vyspělých zemí pod vlivem zvyšování nabídky exportních komodit těchto zemí. 3.5 Zahraničně obchodní politika Zahraničně obchodní politika je souhrn aktivit státu, pomocí kterých cílevědomě působí na zahraniční obchod. V závislosti na hospodářské a sociální situaci na daném teritoriu bude toto působení zaměřeno liberálněji, nebo protekcionisticky. Podle Bartoníka [4] je liberalismus chápán jako směr, při němž jsou více či méně rychle odstraňovány překážky obchodu a trh je otevírán zboží z ciziny, zároveň se však zvyšují možnosti tuzemským výrobcům. Otevírání trhu, zejména v ekonomikách s malým vnitřním trhem, vede ke zvýšení konkurence. Tento aspekt na jedné straně snižuje ceny, přináší zisky spotřebitelům, působí protiinflačně a vede k posílení cenové stability. Na druhé straně liberální přístup po jistou dobu působí jako faktor, který má restrukturalizační účinky a může vytvářet jisté sociální tlaky. Jiným důsledkem téhož jevu je však orientace na prosperující sektory a růst specializace, s čímž je spojeno snížení nákladů a zvýšení vývozů. Výhody liberalismu dle Černohlávkové jsou [6]: - zisky spotřebitelů, které plynou přímo z nižší spotřebitelské ceny, - růst specializace a tím prosazování komparativních výhod v té které zemi, - rozšíření trhů po zavedení liberalizmu se zvyšuje množství obchodovatelného zboží - přechodem na výrobu sériovou či hromadnou se snižují jednotkové výrobní náklady, - zvýšení konkurenceschopnosti na domácím trhu - cenová stabilita v domácí ekonomice. Kliková [11] spatřuje výhody liberalismu v růstu světové ekonomiky a životní úrovně díky využití specializace, dělby práce, komparativních výhod a úspor z rozsahu a v přínosu konkurence v nižších cenách a větším výběru. Argumenty protekcionismu spočívají zejména v existenci zranitelnosti hospodářství a důsledků z toho plynoucích. Skutečnost, že otvírání ekonomiky způsobuje vstup na trh zahraniční konkurence a tím i mnohdy likvidaci některých méně

21 efektivních či slabších provozů lze chápat jako negativní nikoli jako přechodný jev. Jiným argumentem je obava z přílišné závislosti na dovozech a že otevření ekonomiky bude mít významný vliv na makroekonomickou stabilitu. Existují však nástroje pro eliminaci těchto vlivů, jimiž jsou kursová politika a proces začleňování do větších integračních struktur. Protekcionismus velmi často napomáhá konzervaci určité situace, která nemá vždy za následek pozitivní vývoj ekonomiky a často je podbarvena politickými podtexty. Černohlávková [6] spatřuje výhody protekcionismu v: - transferovém efektu, charakterizuje vliv dovozu na domácí ekonomiku a je vysvětlován na problému následné nezaměstnanosti, - druhým problémem je dopad otevřenosti ekonomiky na makroekonomickou stabilitu, jelikož existují obavy, že zisky plynoucí z liberalizmu budou převýšeny rostoucí zranitelností ekonomiky. Při pevných kurzech přináší vstup na trhy ostatních zemí, které jsou jako celek méně stabilní, nevýhody. Pohyblivé kurzy zmírňují dopad zahraničních makroekonomických vlivů, - třetím problémem je přílišná závislost na dovozech v klíčových produktech. Čím větší je podíl dovozů na celkové domácí spotřebě, tím více je země vystavena nebezpečí embarga, - s tím souvisí i otázka ochrany národních zvyklostí. Podle Klikové [11] spočívají výhody protekcionismu v: - ochraně strategických odvětví a technologií, - ochraně dětského období průmyslu, - zamezování zvětšování rozdílu a životní úrovně mezi bohatými a chudými zeměmi - omezeném vlivu transferu poptávkových či nabídkových šoků. 3.6 Nástroje a opatření obchodní politiky ČR K realizaci záměrů obchodní politiky používá stát soustavu nástrojů a opatření. Zákonem určuje orgány oprávněné rozhodovat o aplikaci obchodně politických opatření v souladu s vytčenými cíli. Obvykle jsou to centrální úřady země, zpravidla ministerstva (obchodu, hospodářství, zahraničního obchodu, financí, zahraničních věcí).

22 Z hlediska právního členíme nástroje zahraniční hospodářské politiky na: - autonomní primární (základní) nástroje, o jejichž zavedení rozhoduje stát sám ze své suverénní moci, - smluvní sekundární (odvozené), které vstupují v platnost na základě výsledků mezinárodních ujednání, úmluv mezi dvěma státy (bilaterální) nebo mezi více státy (multilaterální). [16] 3.6.1 Autonomní nástroje obchodní politiky Autonomními, jednostrannými nástroji se země snaží: - omezit dovoz konkurenceschopnějšího zahraničního zboží a ochránit tak domácí výrobu, k tomu slouží nástroje omezení dovozu, - podporovat různým způsobem vývoz domácích podniků na zahraniční trhy, k tomu slouží nástroje podpory vývozu. [6] 1. Nástroje omezení dovozu a) tarifní nástroje omezení dovozu Tarifním nástrojem omezení dovozu jsou cla. Jedná se o dávky vybírané ze zboží, které přechází hranici a jsou historicky nejstarším obchodně politickým prostředkem, ale nikoli prostředkem nejúčinnějším. Původ cel je fiskální, vyvinula se z obchodních a dopravních dávek a poplatků za používání cest, mostů, přístavů a za ochranu kupců. Základní funkce cla: 1. finanční (fiskální) v tomto případě jsou cla ukládána na dovážené druhy zboží, jejichž domácí výroba je podrobena spotřební dani. Jejich hlavním účelem je získat finanční přínos státu. [12] Fiskální funkce cla ztrácí na důležitosti tím více, čím vyspělejší je hospodářství země. Zatímco v rozvojových zemích mohou příjmy z cel naplňovat státní rozpočet za 20 i více procent, podíl cla na příjmech do rozpočtu vyspělých zemí nepřesahuje zpravidla 5 %. [10] 2. ochranná (protekcionistická) účelem je ochrana vnitřního trhu před dovozem cizího zboží tím, že je cla zdražují. Znesnadňují pronikání levnějšího zahraničního zboží zhoršením jeho konkurenceschopnosti vůči domácí výrobkům. Jsou-li sazby tak vysoké, že zcela vyloučí zahraniční konkurenci,

23 nazývají se prohibičním a jejich účinek je stejný jako zákaz dovozu. [13] Cílem spotřebitelů i dovozců jsou cla co nejnižší a snahou výrobců je naopak obhájit co nejvyšší celní ochranu před zahraniční konkurencí. [10] 3. obchodně politická jedná se o nejdůležitější funkci cla. Clo je nástrojem, kterého se dá využít nejen k usměrňování tuzemské výroby, ale také ke komoditním i teritoriální regulaci obchodu. Podle Klabouchové [10] lze vyváženým a strukturovaným systémem celních sazeb uplatňovaných v závislosti na druhu zboží a na zemi jeho původu lze docílit požadované struktury dovozu i vývozu zboží. Cla podle směru pohybu zboží: 1. dovozní nejvýznamnější obchodně politické prostředky, zjm. dovozní cla ochranná, 2. vývozní užívají se již spíše výjimečně, mohou mít formu: - finanční bývají uvalena zejména na hlavní položky vývozu jako zdroj příjmů státní pokladny - ochrannou mají za cíl znesnadnění vývozu surovin a polotovarů, aby byla podpořena vlastní průmyslová výroba či zhoršena konkurenceschopnost zahraniční výroby na světovém trhu, - průvozní měla význam hlavně fiskální, s rozvojem dopravy byla ve vyspělých zemích postupně zrušena. [5] b) netarifní nástroje omezení dovozu: - množstevní omezení stanovují nejvyšší možnou hranici dovozu určitého zboží, nejdříve omezí obchod, a tím pak dosáhnou zvýšení cen na domácím trhu. - minimální cena je antidumpingovým opatřením. Stanoví se minimální cena a za nižší cenu nelze zboží do zemí dovážet. - devizové restrikce zásahy státu do hospodaření s tuzemskými a cizozemskými platebními prostředky. Sahají k nim země s nedostatkem konvertibilní měny nebo se silně pasivní platební bilancí. - normy jde o odlišné, přísnější technické, zdravotnické a hygienické normy. [6]

24 2. Nástroje podpory vývozu Ve všech rozvinutých ekonomikách existují instituce, které analyzují zahraniční trhy a poskytují podnikům za úplatu či zdarma informace o zahraničních trzích, o možnostech vývozu a rizikách trhů. Kromě podpory domácí výroby omezením přístupu zahraniční konkurence na vnitřní trh se většina zemí snaží také různými opatřeními stimulovat vývozní expanzi domácích výrobků. Stát může podporovat vývoz různými prostředky, mezi něž podle Černohlávkové [6] patří: - vládní úvěry, - státní záruky za dodavatelské úvěry, - devalvace měny, - vývozní subvence. 3.6.2 Smluvní nástroje obchodní politiky Smluvními nástroji obchodní politiky je regulován obchod mezi dvěma či více zeměmi tak, jak se na tom tyto země dohodly. Dohoda se týká především pravidel pro používání autonomních obchodně politických nástrojů ve vzájemném obchodě mezi jednacími zeměmi. V obchodní politice rozeznáváme nástroje: a) dvoustranné jednání o podmínkách vzájemného obchodu se účastní dvě země. Patří sem: - obchodní smlouvy rámcová ujednání mezi dvěma (i více) státy, která obsahují všeobecné zásady a pravidla vzájemného zacházení smluvních stran v oblasti hospodářských styků. Uzavírají se na nejvyšší úrovni, jsou dlouhodobé a vysoce formalizované. Obsahují část úvodní, meritorní, proklaratorní a přílohy. Nejvýznamnější je část meritorní, která obsahuje ujednání (doložky) o podmínkách dovozu a vývozu zboží, otázky celní, daňové, poplatkové. Nejvýznamnější jsou doložky: - reciproční zavazuje partnery poskytnout si navzájem stejné či rovnocenné výhody

25 - paritní závazek stejného nakládání s občany a zbožím druhého státu, jaké smluvní strany poskytují svým vlastním - doložka nejvyšších výhod zavazuje smluvní země poskytovat si navzájem všechny výhody, které poskytly a v budoucnosti poskytnou kterékoli z třetích zemí. Smyslem doložky je zabránit diskriminačnímu zacházení, dosáhnout zrovnoprávnění v zacházení se zbožím a s občany státu, který smlouvu s doložkou nejvyšších výhod uzavřel, se státem, který jinou, dřívější či pozdější úmluvou získal nějaké další konkrétní výhody v oblasti vnějších ekonomických vztahů. - obchodní dohody - jsou výrazně bilaterální povahy, zpravidla vycházejí z obchodních smluv, navazují na ně a konkretizují je a na dobu své platnosti upravují obchodní styky, stanoví rozsah a zbožovou strukturu výměny zboží a mezi smluvními stranami. - platební dohody dohoda mezi státy nebo také emisními bankami o způsobu vzájemného vyrovnávání pohledávek a závazku vzniklých z hospodářských vztahů. Jsou uzavírány v případě, kdy otázka platů není řešena v obchodní smlouvě či taková smlouva neexistuje a obecně mají napomáhat rovnováze platebních bilancí. Určuje se v ní měna, ve které se bude účtovat, počet účtů, platební tituly, úročení, mezní úvěr atd. 2 typy platebních dohod: - ve volné měně - clearingová jednotlivé platby nepřecházejí hranice států, dovozci v obou zemích poukazují platby clearingové bance své země a vývozci dostávají své pohledávky proplaceny od téže banky v přepočtu na vlastní měnu. Mezi pověřenými bankami se v dohodnuté době vyrovnává pouze saldo dohodnutým způsobem. [6] b) mnohostranné smluvní nástroje Mezi mnohostranné smluvní nástroje obchodní politiky patří: - některé mezinárodní organizace nebo instituce, které jsou ve své podstatě smlouvou uzavřenou mezi zainteresovanými zeměmi (např. Světová obchodní organizace, WTO), - integrační seskupení nejjednodušší forma integrace pásmo volného obchodu odstraňuje cla ve vzájemném obchodě mezi členskými zeměmi. Již v tomto stadiu je tedy prakticky zvýhodňován obchod mezi členskými státy na úkor obchodu

26 se třetími zeměmi, při kterém je clo i nadále vybíráno. Vyšší formou integrace je celní unie, kdy si kromě volného pohybu zboží uvnitř seskupení členské země vytvářejí společný celní tarif navenek. Současné přechází část rozhodování o obchodně politických otázkách na nadstátní úroveň. Třetí stupeň ekonomické integrace představuje společný trh, v němž je kromě pohybu zboží uvolněn i pohyb ostatních výrobních činitelů, tj. kapitálu a pracovních sil. - mezinárodní surovinové dohody uzavírají se pouze mezi producenty určité zemědělské komodity nebo minerální suroviny (káva, kakao, pšenice, kaučuk, cín apod.) nebo mezi producenty a spotřebiteli této komodity. Jejich cílem je dlouhodobá stabilizace cen, kdy v rámci dohody je stanoveno cílové cenové rozpětí, ve kterém se má skutečná tržní cena pohybovat. [6] 3.7 Dopad vstupu do EU na obchodní politiku ČR Po vstupu České republiky do Evropské unie je zahraniční obchod ČR souhrnem vnitrounijního obchodu (tj. obchodu se členskými státy EU) a obchodu se třetími zeměmi. Statistika zahraničního obchodu ČSÚ je založena na dvou systémech sběru dat, a to Intrastatu, který sleduje pohyb zboží uvnitř Společenství (přijetí a odeslání zboží z/do států EU) a Extrastatu, což je systém statistiky zahraničního obchodu se třetími zeměmi, které nejsou členskými státy Evropské unie a je založen na získávání údajů z celních prohlášení (Jednotných správních dokladů). Připojením k EU se ČR spolu s řadou dalších kandidátských zemí stala součástí celní unie a vůči třetím zemím uplatňuje společnou obchodní politiku EU. Společná obchodní politika je charakterizována jako cesta k dosažení cílů EU, což je harmonický rozvoj všech ekonomických aktivit při respektování životního prostředí, ekonomické a sociální kohese členských zemí, zvyšování životní úrovně a dodržování solidarity členských států. Tato politika spadá do výlučné kompetence Společenství, a proto ke stejnému datu ČR ztratila svoji suverenitu při tvorbě obchodní politiky, spolupodílí se na formování společné obchodní politiky EU a v souladu se zakládajícími smlouvami přenesla část zákonodárné iniciativy vlády na Evropskou komisi a zákonodárné rozhodovací pravomocí z parlamentu na Radu EU a Evropský parlament, převzala a bude provádět komunitární obchodně politické právní předpisy a ukončí platnost

27 všech relevantních národních právních předpisů, stala se smluvní stranou mezinárodních dohod uzavřených ES se třetími zeměmi a ukončí aplikaci jakýchkoli dalších mezinárodních dohod se třetími státy, které nejsou kompatibilní se členstvím v EU a zachovala si své členství ve WTO, ale musí respektovat skutečnost, že členem WTO je současně s členskými státy EU též ES. [19] Po vstupu do EU ČR jako členská země plní podmínky a závazky ze společné obchodní politiky ve vztahu ke třetím zemím. Základní principy společné obchodní politiky EU vůči třetím zemím vycházejí především ze všeobecného liberalizačního procesu v rámci GATT/WTO. Principy společné externí obchodní politiky jsou standardizace liberalizačních opatření, standardizace exportních politik, snižování úrovně celních tarifů a tarifní ochrany a zvyšování transparentnosti netarifní ochrany. Pokud jde o podmínky v obchodu vnitrounijním je ČR součástí společného trhu a jednotného vnitřního trhu. Jednotný trh je předpokladem pro vznik alokačního efektu, který zahrnuje krátkodobou alokaci zdrojů, akumulačního efektu, který obsahuje vliv akumulace výrobních faktorů způsobující střednědobé a dlouhodobé rostoucí efekty a lokační efekt, který zahrnuje geografickou alokaci zdrojů mezi členské státy a regiony Společenství. Dochází tedy k určitým změnám oproti obchodně politickým podmínkám platným vůči členům EU do vstupu do EU a ke změnám vůči novým členům EU. [9] 3.7.1 Autonomní obchodní politika Vedle odstranění cel a netarifních překážek obchodu mezi členskými státy navzájem, základním pilířem, na kterém je společná obchodní politika ES postavena, je společný celní sazebník, neboli společný celní tarif TARIC. Zahrnuje několik tisíc položek a je každoročně stanovován Radou ministrů hlasováním kvalifikovanou většinou. V současné době je úroveň společných celních tarifů v průměru nižší než 5 %. Tuto skutečnost odráží vývoj v mezinárodním obchodě, který směřuje k co největší liberalizaci obchodu mezi zeměmi, a dále výsledky jednotlivých kol GATT. [6] 1. Netarifní nástroje společné obchodní politiky EU a) kvantitativní restrikce množstevní omezení vývozu či dovozu, kterým se stanoví množství výrobků, jež je možno vyvézt nebo dovézt ve stanoveném období.

28 b) dovozní přirážka částka, vybíraná při dovozu výrobku nad rámec běžného cla a je stanovena procentem celní hodnoty výrobků c) dovozní depozitum částka složená při dovozu bezúročné u určeného peněžního ústavu na stanovenou dobu a ve výši stanovené procentem z celní hodnoty, po uplynutí stanovené lhůty je depozitum vráceno. d) sledování vývozu nebo dovozu, kterým je vedení evidence objemu vývozu nebo dovozu výrobku ve dvou případech: - v případě, že existují informace svědčící o možnosti poškození výrobního odvětví, a proto je třeba zjišťovat situaci na trhu a její vývoj - v případě, že to vyžaduje mezinárodní smlouva e) antidumpingové clo dávka vybírána z dovozu výrobku, za cenu, která způsobuje prokazatelnou újmu výrobě odvětví v zemi dovozu f) vyrovnávací opatření dávka vybíraná z dovozu subvencovaných výrobků a jehož účelem je vyrovnání rozdílu vzniklého poskytnutím subvence g) minimální cena spodní hranice ceny, kterou může vývozce požadovat za svůj výrobek. V případě, že minimální cenu nedodrží, zavádí stát proti dovozu tarifní a netarifní opatření podle režimu, který uplatňuje. h) státní obchodní podniky stát, který je zřídí nebo udržuje, jim udělí takové výsady, že vzniknou vážné překážky obchodu. [4] 2. Opatření ovlivňující vývoz Veškeré zboží opouštějící území Společenství podléhá celní kontrole a musí být předloženo k odbavení celním orgánům. Odbavení probíhá na základě Jednotného správního dokumentu a příslušných průvodních dokumentů. Při vývozu Společenství neuplatňuje cla ani jiné poplatky. Opatření ovlivňující vývoz přijímá Společenství zejména k provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jde např. o embarga na vývozy zbraní, munice a vojenských zařízení do určitých zemí a o kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. [6] 3. Opatření ovlivňující vývoz i dovoz Za výjimečných okolností může EU zavést dovozní nebo vývozní restrikce netarifního charakteru z důvodu ochrany života a zdraví lidí, veřejné morálky,

29 národního bohatství umělecké, historické nebo archeologické hodnoty, uchování vyčerpatelných přírodních zdrojů, řešení platební bilance, z důvodu ochrany zvláštních bezpečnostních zájmů apod. [6] 3.7.2 Smluvní nástroje EU Představují bohatý soubor uzavřených dvou či vícestranných dohod, které odrážejí diferencovaný přístup EU k poskytování větších či menších preferencí vůči jednotlivým zemím či regionům.

30 Tabulka č. 1: Preferenční smluvní vztahy 2 Obchodní partner Obchodní vztah s EU Obchodní vztah s ČR ESVO EHS Oblast volného obchodu Slovensko Celní unie Polsko Maďarsko Oblast volného Slovinsko obchodu Oblast volného Estonsko obchodu Litva Lotyšsko Kypr Malta Izrael Turecko Bulharsko Rumunsko Chorvatsko Ostatní země středomoří Mexiko JAR Argentina Brazílie Uruguay Paraguay Chile Zdroj: Materiály MPO ČR Postup k celní unii (jen průmyslové výrobky) jinak oblast volného obchodu Do 2010 oblast volného obchodu Celní unie (jen pro průmysl.výr.) Oblast volného obchodu Do 2010 oblast volného obchodu Oblast volného obchodu Oblast volného obchodu Snaha o Dohody o volném obchodu Nepreferenční vztahy Oblast volného obchodu Nepreferenční vztah Změna pro ČR po vstupu do EU Zlepšení podmínek pro vzájemný obchod Předpoklad vstupu těchto zemí do EU společně s ČR obchodní vztah podle JVT zlepšení podmínek Vstup Kypru a Malty do EU společně s ČR obchodní vztah podle JVT zlepšení podmínek Nezměněné podmínky Zlepšení podmínek pro vzájemný obchod Nezměněné podm., příp. větší ochrana při dovozu zeměď.produktů Zlepšení podmínek pro vzájemný obchod Pokud přijaty a naplňovány Dohody o volném obchodu mezi těmito zeměmi a ES zlepšení podmínek 2 inčernohlávková E., PLCHOVÁ B. A KOL. Zahraniční obchod [6]

31 Tabulka č. 2: Nepreferenční obchodní vztahy EU a ČR a jejich obchodními Partnery 3 Obchodní partner USA Kanada Japonsko Austrálie Nový Zéland Hongkong Singapur J. Korea Země ACP a ostatní rozvojové země (mimo středomoří) Země s přechodovou a státní ekonomikou (mimo CEFTA a Pobaltí) Zdroj: Materiály MPO ČR Obchodní vztah s EU Bezesmluvní vztah založený na doložce nejvyšších výhod Poskytování výhod podle GSP Nepreferenční obchodní vztahy podle doložky nejvyšších výhod Obchodní vztah s ČR Nepreferenční obchodní dohody pro ČR na základě GSP (Všeobecný systém preferencí) Poskytování výhod podle GSP Nepreferenční obchodní vztahy podle doložky nejvyšších výhod Změna pro ČR po vstupu do EU Přechod na obchodování podle doložky nejvyšších výhod ztráta výhod z GSP pro ČR Nezměněné podmínky Nezměněné podmínky 3.7.3 Změny vůči EU 15 Obchodně politickou bází ve vztahu ČR k EU do data vstupu do EU byla Evropská dohoda, zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé. Nejdůležitější částí dohody byla ustanovení, která předpokládala vytvoření zóny volného obchodu průmyslovými výrobky na asymetrickém základě, a to tak, že EU otevírala své trhy pro zboží z ČR rychleji než ČR pro zboží ze zemí unie.tento princip asymetrie byl aplikován s cílem umožnit české ekonomice postupně se adaptovat na konkurenční podmínky na trhu EU. Pokud jde o zemědělské výrobky, tak obě strany si recipročně poskytovaly celní úlevy na vybrané výrobky. 3 inčernohlávková E., PLCHOVÁ B. A KOL. Zahraniční obchod [6]

32 Vstupem ČR do EU se nezměnil obchodně politický režim vůči EU 15 ve vzájemném obchodě průmyslovými výrobky byl liberalizován již naplněním příslušné části Evropské dohody k 1.1.2001. Za vyšší stupeň liberálnosti v této oblasti lze považovat ukončení možnosti použití netarifních ochranných opatření, která před vstupem do EU mohla být za určitých podmínek uplatňována. [11] S ohledem na specifický ochranářský režim u zemědělských a potravinářských produktů jsou podmínky obchodu těmito produkty mezi EU a ČR jako členskou zemí změněny. Obchod je zcela liberalizován, jde o začlenění do jednotného vnitřního trhu. ČR je zapojena do společné zemědělské politiky, z čehož vyplynou nepochybně důsledky jak ve smyslu dotací či jiných podpor pro zemědělský sektor ČR, tak i efekty na zvýšení cenové úrovně potravin a zemědělský produktů v ČR. 3.7.4 Změny vůči novým členům EU Je možné shrnout, že u nových členů EU se obchodně politický režim ČR buď nezměnil (ve vztahu ke Slovensku) nebo je dále liberalizován připojením k Jednotnému vnitřnímu trhu (tato změna se týká vztahů k Polsku, Maďarsku, Estonsku, Litvě a Lotyšsku). K větší liberalizaci vstupem do EU dochází ve vtahu ČR k nově přijímané Maltě a Kypru. Před vstupem do EU byl uplatňován režim doložky nejvyšších výhod a vstupem všech tří zemí do EU je vzájemný obchod plně liberalizován zapojením do jednotného vnitřního trhu. [6] 3.7.5 Změny vůči třetím zemím Vstupem do EU převzala ČR ve vztahu ke třetím zemím veškerá pravidla a opatření, uplatňována v rámci Společné obchodní politiky EU vůči třetím zemím. Po vstupu ČR do EU přestaly v ČR platit české celní předpisy, tzn. Celní zákon č. 13/1993 Sb. a vyhlášky vydané k jeho provedení. Základními právními předpisy se staly Nařízení Rady č. 2913/92, kterým se vydává celní zákoník Společenství a Nařízení Komise č. 2454/93, obsahující ustanovení k provádění nařízení Rady zavádějící Celní zákoník Společenství. [6] Celní sazebník ČR používá pro účely klasifikace zboží tzv. kombinovanou nomenklaturu, vycházející z Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu

33 a číselném označování zboží tato kombinovaná nomenklatura a harmonizovaný systém popisu zboží je v ČR používán od r. 1992 a je v souladu s klasifikací zboží EU. Vedle společného celního tarifu je součástí společné obchodní politiky Společenství i soustava netarifních nástrojů, označovaných jako ochranná opatření, např. ochrana před zvýšenými dovozy, poškozujícími domácí výrobce, ochrana nově se rozvíjejících výrob a ochrana před nedovolenými překážkami obchodu apod. Podle pravidel společné obchodní politiky cla vybíraná na vnější hranici při dovozu zboží do EU jdou z 90 % do společného komunitárního rozpočtu, členská země si může ponechat 10 % hodnoty cel vybraných jejími celními orgány jako příjem národního státního rozpočtu. [19] Zatímco zahraniční obchodní politika vůči importu ze třetích zemí je politikou společnou a jednotnou, v případě exportní politiky tomu zdaleka není, jednotlivé členské státy používají vlastní nástroje a opatření. Používané nástroje a opatření proexportní politiky lze členit zhruba do následujících skupin: - finanční pomoc pro výrobce, - technická pomoc, - informační a poradenské služby pro exportéry, - výchova pracovníků pro zahraničněobchodní činnosti, - oceňování nejvýkonnějších exportérů. Vstup ČR do EU proexportní politiku ČR tedy výrazným způsobem neovlivnil. [6] 3.7.6 Celní řízení Vstupem ČR do EU byl novelizován a značně zeštíhlen Celní zákon, došlo ke zrušení celního sazebníku a přestaly platit dohody o preferenčním styku ČR a ostatních států a dohody o národních kvótách vůči třetím zemím. Základní legislativní normou, platnou v současné době v Evropské unii v oblasti celnictví, je nařízení Rady č. 2912/1992 Celní kodex a prováděcí předpis k ECK (nařízení Rady 2454/93), dále potom integrovaný tarif EU - TARIC (nařízení rady ES 2658/87) a nařízení rady EHS 918/83 o systému společenství pro osvobození od cla a nařízení rady ES 2658/87 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. [4]

34 Vstupem ČR do EU se vnitřní obchod v České republice nezměnil. V případě zahraničního obchodu EU je možno po 1. 5. 2004 vyclívat v kterémkoliv státě EU a pro veškeré země mimo EU platí jiné kvóty. Pokud jde o intrakomunitární obchod, tak zde při splnění všech podmínek platí fakturace bez daně a průběh intrakomunitárního obchodu je zahájen podáním celního prohlášení na vnitrostátním celním úřadu, zboží následně projede do ČR bez dalších celních kontrol, přijede na vnitrostátní celní úřad v místě dovozu a celník vyměří daň. Při vývozu, dovozu a tranzitu zboží se tedy celní řízení zahajuje na základě celního prohlášení deklaranta přijatého celním úřadem. Pro účely podání celního prohlášení v obchodním styku bývá v zemích EU obvykle předkládáno celní prohlášení v listinné formě Jednotného správního dokladu (před vstupem Jednotné celní prohlášení) spolu s obchodní fakturou, deklarací celní hodnoty, certifikátem o původu zboží, přepravním dokladem, balícím listem a dalšími předepsanými nebo dohodnutými doklady. Průběh celního řízení je založen na porovnání totožnosti údajů v dokumentech se skutečným stavem zboží. Pro účely vyměření cla a daňových poplatků se v celní praxi používá Celního sazebníku. Celní sazebník (TARIC) je základním nástrojem praktické realizace Celního kodexu a představuje ucelený systém, založený na kombinaci dvou základních údajů, a to číselného označení zboží a celního sazebního opatření. [6] Podle Machkové [12] je vyměřením cla a daní a uplatněním ostatních obchodněpolitických opatření celní řízení ukončeno a je rozhodnuto o propuštění zboží do navrženého celního režimu: - volný oběh používán u tradičních dovozních obchodních operací - tranzit slouží pro účely administrativní, evidenční a kontrolní účely, - uskladňování v celním skladu umožňuje omezenou dobu skladovat zahraniční zboží, aniž by bylo třeba bezprostředně uhradit dovozní celní a daňové poplatky, - aktivní zušlechťovací styk umožňuje zpracování zboží včetně jeho instalace, montáže, kompletace, opravy nebo úpravy a jeho následné zpětné vyvezení do zahraničí, - přepracování pod celním dohledem dovoluje dovozcům přepracování zahraničního zboží v takových operacích, při kterých dochází ke změně sazebního zařazení tohoto zboží,