Chronická ischemická choroba dolních končetin je onemocnění postihující tepny. Průsvit tepen se zužuje a může dojít, až k jejich postupnému uzávěru. Následkem tohoto procesu, je ischemie neboli nedokrevnost, což znamená, že končetina, která se nachází pod tepenným uzávěrem, přestává být zásobována dostatečným množstvím krve a tím tedy i důležitými živinami a kyslíkem. Příčiny ischemické choroby dolních končetin Příčin tohoto onemocnění a tedy uzávěru či zúžení tepen, je několik. Jsou jimi ateroskleróza a zúžení tepen, na základě poruch nervů, které postiženou cévu ovlivňují. V dnešní době, je nejčastější příčinou ateroskleróza, dříve označována, jako kornatění tepen. Ateroskleróza, je dlouhodobě probíhající onemocnění, které je způsobené především ukládáním látek tukové povahy (aterogennů), ve stěně tepny. V místě,kde se tukové látky ukládají, vzniká zúžení průsvitu tepny a krev tedy nemůže dostatečně proudit, do další její části. Příznaky a projevy ischemické choroby dolních končetin: Nejznámější rozdělení, je podle pokročilosti onemocnění a to do čtyř fází. První fáze se nazývá stadiem latence, nemocný nepociťuje žádné obtíže, ale postižená končetina a zvláště její okrajová část bývá chladná, zejména pokud je i okolní teplota prostředí nízká.
Jestliže by bylo provedeno vyšetření cév dolní končetiny, odhalilo by se i v této fázi počínající zúžení. Později, ve druhé fázi onemocnění se objeví typický příznak a tím je intermitentní klaudikace-přerušované kulhání. Při námaze dolní končetiny, nejčastěji při chůzi, vzniká prudká bolest postižené končetiny, která nemocného donutí kulhat nebo se zastavit. Pokud se nemocný zastaví a odpočine si, bolest odezní a on může pokračovat v chůzi. Bolest se v návaznosti na námahu objevuje proto, že svaly při aktivitě potřebují větší množství kyslíku, který jim přináší krev, ale v důsledku tepenného zúžení, k nim nemůže krev proudit v dostatečném množství a uspokojit tak svalovou potřebu. Jestliže se onemocnění dále zhoršuje, bolest se objevuje při ujití kratších vzdáleností (již po 200 300 metrech) a nemocnému výrazně zhoršuje kvalitu života. Je možné říci, že čím kratší je vzdálenost, kterou je postižený člověk schopen ujít, aniž by při tom pociťoval bolest, tím horší je stav tepen. V tomto stadiu se již mohou objevovat trofické změny(suchost kůže, ztráta ochlupení, ochablost svalstva, pomalý růst a lomivost nehtů). V třetí fázi je bolest končetiny trvalá, objevuje se přes den, ale mnohdy nemocnému působí největší problémy v noci, kdy jej budí ze spánku. Úleva se pak dostaví při svisu končetiny. Není tedy neobvyklé, když nemocný spí s nohou spuštěnou z postele nebo dokonce raději přenocuje v křesle. V poslední, čtvrté fázi, je stav prokrvení končetiny již kritický, objevují se svalové záškuby a křeče. Nemocný je ohrožen gangrénou (odumřením tkání), která se nejprve projeví na okrajových částech, tedy prstech. Každá, byť drobná, ranka na postižené noze je vážným ohrožením, díky špatnému prokrvení se totiž rány nehojí a vznikají tak rozsáhlé defekty. Bohužel, tato fáze může často končit amputací. Dále lze projevy dělit, podle toho, v jaké části tepny, se nachází zúžení či uzávěr. Pociťuje-li nemocný bolest chodidla, jsou pravděpodobně postiženy tepny bérce.
Objevuje-li se bolest v lýtku, jde zřejmě o porušení průtoku v kolenní nebo stehenní oblasti tepen. Stehenní bolesti ukazují na postižení hluboké stehenní tepny. Bolest v hýždích je způsobena postižením velké tepny v kyčelní oblasti. Rizikové faktory ischemické choroby dolních končetin Jelikož tato choroba vzniká nejčastěji na podkladě aterosklerózy, jsou i rizikové faktory v podstatě totožné. Další rizika představují nedostatek pohybu, vyšší věk, psychické stresy, obezita a hypertenze neboli vysoký krevní tlak, (nad 140/90 mmhg a u diabetiků nad 130/80 mmhg). Na vzniku se podílí i zvýšená hladina cholesterolu v krvi a porucha metabolismu tuků a cukrů. Toto onemocnění, se často objevuje i jako přidružená komplikace diabetu (cukrovky). Většina vyjmenovaných faktorů, se podílí na poškozování stěny tepny a způsobuje tak tvorbu zúžení či uzávěru. Důležité je tedy dodržovat správnou životosprávu. To tedy znamená nekouřit, jíst zdravou a vyváženou stravu, vyhnout se zejména jídlům s vysokým obsahem živočišných tuků.dále je důležitá fyzická aktivita. Léčba ischemické choroby dolních končetin Zásadním, pro správné zvolení terapie, je určení diagnózy a stádia, ve kterém se nemocný nachází. Lékař musí od pacienta zjistit velký rozsah informací. Důležité pro něj bude, kdy se prvně objevila bolest končetiny, v jaké části končetiny je lokalizována, jak dlouho pacienta obtěžuje, vyskytuje-li se pouze při námaze nebo je-li přítomna i v klidu a případně jakou vzdálenost je pacient schopen ujít, aniž by se objevily obtíže. Dále bude pro lékaře nezbytné vědět, jestli pacient netrpí nějakou z chorob, jako je hypertenze či cukrovka nebo zdali se u něj nevyskytují, některé z jiných rizikových faktorů.
Jestliže lékař určí, že se nejedná, o kritický stav, zahájí spolu s dalšími odborníky komplexní léčbu. Cílem této léčby je odstranění tepenného uzávěru nebo zúžení. První krok, je polochirurgické řešení tzv. perkutánní transluminální angioplastika (PTCA). Další postup je farmakologický, což představuje podávání vasodilatační léčby (vasodilatancia léky rozšiřující tepny) většinou ve formě infuzí. Na rozšiřování cév má také příznivý vliv svalová práce, proto je vhodné přiměřené cvičení dolních končetin. Třetí metodou, je provedení endoprotézy. V následující léčbě je důležitá úprava životosprávy a eliminace rizikových faktorů. Dojde-li, vzácně, onemocnění do kritického stádia, pacientovi hrozí amputace postižené končetiny. Je-li problém vázán na krevní trombus, provádí se jeho odstranění (embolektomie) a na něj navazující antikoagulační léčba (léčba bránící srážení krve). Komplikace nemoci spočívají hlavně ve vzniku poranění na postižené končetině. Vznikají tak totiž defekty, které se v důsledku špatného prokrvení nohy nemohou správně hojit a stávají se z nich rozsáhlé rány. Může tak dojít, k rozpadu tkáně a druhotně i sepsi. Flebitida je označení zánětlivého onemocnění žil. Příčiny zánětu žil zahrnují obecně všechny procesy, které poškozují žilní stěnu a stavy způsobující zpomalení proudění krve v žilách a její městnání. Nejčastěji se flebitida rozvíjí v oblasti žil dolních končetin, neboť krev v dolních končetinách má snadný sklon k městnání.
Je důležité uvědomit si, že krev proudící z žil dolních končetin směrem do srdce teče proti působení gravitační síly. Tento její protigravitační tok je umožněn především systémem chlopní, důležitou úlohu v posunu krve směrem k srdci mají také okolní svaly, které svou činností žíly stlačují. Ke zpomalení proudění krve v žilách dolních končetin proto dochází mj. při dlouhodobém upoutání na lůžko. Z tohoto důvodu bývají dlouhodobě ležícím pacientům fixovány dolní končetiny obinadlem, aby se usnadnil pohyb krve z žil směrem k srdci. Rizikovým faktorem pro zánět žil na noze je rovněž dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného. Zánět žil dolních končetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, neboť systém žil dolních končetin je členěn na hluboký a povrchový. Projevit se zánět žil může v oblasti pánve, ve stehně, v lýtku, v kotníku, zánět povrchových žil se projevuje zejména bolestivostí a zarudnutím v průběhu postižené žíly. Oproti tomu zahrnuje hluboký zánět žil příznaky zejména otoku končetiny, mezi další možné projevy zánětu žil hlubokého systému patří bolestivost. Riziko zánětu hlubokých žil spočívá především ve zvýšené možnosti vytvoření trombu. (Zánětem poškozená stěna žil je náchylná k tvorbě krevních sraženin - trombů.) Tromby se mohou utrhnout, být zavlečeny krevním proudem do plic a zde ucpat pro život důležité cévy - vzniká plicní embolie. Diagnostika zánětu žil se opírá jednak o fyzikální vyšetření (pohled, pohmat), dále může být doporučeno ultrazvukové vyšetření žil. Léčení zánětu žil závisí na příčině zánětu. Žíly dolních končetin na noze rozeznáváme hluboký a povrchový systém žil (žíly vedou neokysličenou krev zpět k srdci) Povrchové žíly: jsou uloženy pod kůží, za normálních okolností jimi proudí jen asi 10% krve odváděné z nohy k srdci Hluboké žíly: jsou uloženy hluboko mezi svaly, vždy doprovází stejnojmenou tepnu (ta vede okysličenou krev ze srdce), řečištěm hlubokého žilního systému protéka asi 90% krve z lýtka a stehna k srdci Perforátory: jsou žíly spojující povrchový a hluboký systém, krev proudí z povrchu do hloubi
Hnací silou pro odtok krve z dolní končetiny je svalová pumpa, tedy kontrakcí (stažením, zatnutím) svalů dolní končetiny se posune sloupec krve směrem k srdci, naopak při relaxaci (povolení) svalů dochází k nasátí krve z okolí do vyprázdněných žil Významnou roli také hrají chlopně v žilách, které brání zpětnému toku krve (dá se říci, že brání gravitaci) PORCHOVÁ FLEBITIDA, ZÁNĚT POVRCHOVÝCH ŽIL jde o akutní zánět stěny povrchových žil dolních končetin(flebitida), někdy může být zasažena i okolní tkáň většinou bývá doprovázeno trombotizací (krevními sraženinami usazenými na žilní stěně) záněz žil postihuje až 25% lidí nad 75 let věku velmi často souvisí s křečovými žilami Příznaky zánětu žil, tromboflebitidy typicky zarudlý pruh na noze, žíla je dobře hmatná žíla je tužší (znak trombózy) oblast je teplejší vůči okolí zánětlivá žíla je bolestivá spontánně i na dotek mírný otok i v okolí při postižení velkých žil je nebezpečí přechodu krevních sraženin a zánětu do hlubokého žilního systému, až ve 20-ti% případů Zánět žil na více místech naráz (většinou na velkých žilách), na žilách bez křečových žil, může naznačovat závažné onemocnění maligní onemocnění, různé infekce. Tato komlikace se týká většinou mladších lidí. Léčba zánětu žil při bolesti je užívají nesteroidní adntiflogistika( Aspirin, Acylpirin, Ibalgin, Ibuprofen ) jak v tabletkách, tak v masti vhodné je končetinu polohovat, pohybovat s ní, jako prevence zasažení hlubokého systému, vhodná je i chůze elastické bandáže končetiny jsou základem na nohu přikládáme studené obklady, chladivé masti vhodná je prevence: kompresivní terapie u křečových žil, doplňky stravy posilující cévní stěnu
Zánět žil většinou odezní po několika týdnech. Riziko komplikací je velmi malé. Pokud ale máte podezření na zánět žil, ihned vyhledejte lékaře, předejdete tak komlikacím! Hluboká žilní trombóza, flebotrombóza jde o trombózu hlubokých žil nohy je nejvážnějším onemocněním žil, protože hluboká žilní trombóza(hluboký zánět žil) je spojena s rizikem plicní embloie vzniká částečným nebo úplným uzávěrem žíly trombem(sraženinou), který dráždí žilní stěnu a vzniká tak zánět Léčba hluboké žilní trombózy toto onemocnění se ani nepokoušejte léčit sami doma při sebemenším podezření a hlubokou žilní trombózu navštivte lékaře embolizace plic je stav, který bezprostředně ohrožuje Váš život! Postihuje 10-30% pacientů s hlubokou žilní tromózou Svalová křeč Jedná se o bolest spojenou s mimovolnými svalovými stahy. Křečí může být postižen jeden sval, ale také celá svalová skupina. Svalové křeče jsou častým a obtížným problémem zejména u pacientů s bolestmi v oblasti páteře (verterobrogenní obtíže) a často se vyskytují i u pacientů s poruchami krevního oběhu, především na dolních končetinách. Křeč může být vyvolána různými faktory. Křeče vznikají jako následek déletrvajícího horka, minerální disbalance nebo jako důsledek nadměrné fyzické zátěže. Samostatnou kapitolou jsou křeče vznikající jako důsledek vysazení některých návykových látek a léků (např. barbituráty), patří sem i případy po vysazení alkoholu u závislých alkoholiků. Jak se onemocnění projevuje Křeč se projevuje déletrvajícím stahem svalu nebo skupiny svalů se současným bolestivým pocitem. Bolest může být hodně intenzívní. Silné a abnormální křeče mohou vést až k bezvědomí (konvulze). Tyto případy jsou však prakticky vždy důsledkem jiné závažné poruchy.
Křeče jsou natolik jednoznačným onemocněním, že není nutná zvláštní diagnostika. Pouze v případech hledání jejich příčiny se obvykle pozornost zaměřuje na stanovení hořčíku, protože minerální disbalance tohoto prvku bývá nejčastější příčinou. Souvislost se posuzuje s ohledem na onemocnění páteře, žaludku, diabetes a poruchy krevního oběhu. Specifickým problémem jsou menstruační a těhotenské křeče. Křeče z horka jsou obvykle způsobeny ztrátou vody a elektrolytů v důsledku nadměrného pocení. Po intenzívním a usilovném cvičení nebo po zvýšené fyzické námaze se naopak v noci nebo ráno po procitnutí mohou objevit křeče v lýtku nebo na chodidle. Menstruační křeče jsou důsledkem zvýšené produkce prostaglandinů v těle ženy. Žaludeční křeče bývají obvykle vyvolány přejídáním, konzumací zkaženého jídla (bakteriální jedy) nebo konzumací například jedovatých hub, ale mohou vzniknout i jako důsledek alergické reakce na určitou složku jídla (například metabolická nesnášenlivost lepku). Křeče, které přetrvávají i po zavedení určitých nápravných opatření, vyžadují provedení vylučovací diagnostiky specializovaným lékařem. Medikamentózní léčba spočívá v podávání myorelaxantů, což jsou látky uvolňující svalový stah. Mají však určité nežádoucí účinky, jako jsou závratě, útlum, snižují také sebekontrolu. Ve většině případů ve spojení s alkoholem nastávají stavy silného opojení (významně zesilují účinek alkoholu i při relativně nízkých dávkách). Úlevu při křečích svalů dolních končetin může vyřešit obohacení stravy hořčíkem (v některých speciálních případech i vápníkem), bandážování končetiny a podáváním chininu na noc (zdrojem chininu nemusí být jen léky, ale chinin je obsažen také v některých tonicových nápojích). Suplementace hořčíkem vyžaduje podání rychle vstřebatelné formy, jako nejvhodnější se osvědčil laktát hořečnatý (magnesium lactate). Obvykle stačí podat 2x 100 mg hořčíku první den s odstupem asi 3 až 6 hodin a pokračovat dávkováním 1x 100 mg denně nejlépe po hlavním jídle (uvedené dávky se vztahují pro případ laktátu hořečnatého).
Elektrostimulace spočívá v působení elektrických impulzů na různé části nervové soustavy od okrajových nervů přes míšní až po hluboké mozkové struktury. Elektrické impulzy generované stimulátorem dokážou prostřednictvím léčebné elektrody umístěné v přesně určené nervové struktuře zmírnit příznaky onemocnění. V případě léčby ischemické choroby dolních končetin se stimulují míšní nervy v bederní části páteře. Elektroda se zavede do páteřního kanálu (epidurální prostor) v oblasti beder. Následně lékaři vytvoří podkožní tunel, jímž protáhnou vodič spojující elektrodu a neurostimulátor, který generuje elektrické impulzy. Tento přístroj zašijí pacientovi pod kůži. Pacient dostane malý ruční programátor, jímž přístroj zapíná a vypíná a eventuálně mění původně lékařem nastavenou intenzitu a frekvenci elektrických impulzů. Stimulátor funguje zhruba šest let, poté se dá vyměnit.