DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE teorie a praxe Dita Chlupová upravil: Martin Dosedla

DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE teorie a praxe Dita Chlupová upravil: Martin Dosedla

část 1. TYPY DIGITÁLNÍCH FOTOAPARÁTŮ DIGITÁLNÍ KOMPAKT Digitálními kompakty rozumíme jednoduché fotoaparáty malých rozměrů. Dle určení a použití bývají vybaveny optickým nebo digitálním zoomem, průhledovým hledáčkem, možností natáčet videosekvence atd. Pro profesionální použití je většina těchto přístrojů nevhodná. VÝHODY jednoduchá obsluha kompaktnost lehký a snadno přenositelný nízká cena velký displej = lepší kontrola fotografií NEVÝHODY optika většinou na nízké úrovni nekvalitní čipy na zpracování obrazu komfort ovládání optický hledáček + obrazovka nízká rychlost při fotografování absence složitějších nastavení

část 1. TYPY DIGITÁLNÍCH FOTOAPARÁTŮ ELEKTRONICKÁ ZRCADLOVKA Elektronické zrcadlovky spadají do poloprofesionální sféry. Přestože mají konstrukčně blíže ke kompaktům kvalitou již zasahují do třídy profesionálních zrcadlovek. Obsahují 2 displeje jeden na místě hledáčku a druhý na zadní straně fotoaparátu. Jejich ovládání je víceméně stejné jako u klasických digitálních zrcadlovek. Většinou disponují širokým zoomem a kvalitní optikou. Běžně se s nimy setkáte i v profesionální sféře. VÝHODY možnost velmi pokročilého nastavení profesionální funkce a ovládání kompaktnost lehký a snadno přenositelné kvalitnější čipy s vysokým rozlišením kvalitní optika, široký zoom až 16x optická stabilizace NEVÝHODY nižší kvalita fotografií oproti zrcadlovkám nižší rychlost - nevhodné např. pro sport vysoký šum při nastavení vyšší citlivosti snímače vyšší spotřeba oproti zrcadlovkám

část 1. TYPY DIGITÁLNÍCH FOTOAPARÁTŮ DIGITÁLNÍ ZRCADLOVKA Digitální zrcadlovky jsou konstrukčně stejné jako klasické zrcadlovky s tím rozdílem, že místo na film je obraz promítán na snímač. Bývají vybaveny nejkvalitnějšími čipy a optikou. Velkou výhodou zrcadlovek je možnost výměny objektivů dle potřeby fotografa. Vzhledem k tomu, že fotograf pozoruje přes hledáček přímo fotografovaný předmět nedochází k žádným zkreslením a prodlevám. VÝHODY kvalita fotografií nejkvalitnější snímače vysoké rozlišení fotografií nejkvalitnější optika možnost rozšíření (objektivy, blesky atd.) rychlost a spolehlivost velmi nízký práh šumu intuitivní a rychlé ovládání NEVÝHODY pozměry, váha, omezená přenostitelnost vysoká cena nutnost dokoupení objektivů

část 2. PARAMETRY OBRAZU Za parametry obrazu lze považovat všechny údaje, které neovlivňují základní obraz poskytovaný samotným snímačem, ale ovlivňují výhradně konečnou podobu fotografie. Možnosti nastavování parametrů obrazu se u jednotlivých fotoaparátu velmi liší, většina fotoaparátů obsahuje tyto možnosti nastavení: Vyvážení bílé obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Odstín barev obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Sytost barev obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Kontrast fotografie obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Ostrost obrazu obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Rozlišení fotografie obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Obrazový formát fotografie obsaženo u dražších a vybavenějších přístrojů Stupeň komprese obsaženo u všech typů digitálních fotoaparátů Použitý barevný prostor obsaženo u dražších a vybavenějších přístrojů Speciální efekty obsaženo u dražších a vybavenějších přístrojů Ne všechny fotoaparáty mají všechny tyto možnosti. Obecně se dá říct čím vyšší třída fotoaparátu, tím rozsáhlejší možnosti parametrů obrazu nabízí. Většina digitálních fotoaparátů obsahuje volbu, při které jsou veškeré parametry nastaveny automatikou fotoaparátu, nastanou však situace, kdy je potřeba některé parametry nastavit ručně.

část 2.1 VYVÁŽENÍ BÍLÉ Vyvážení bílé barvy je pojem, který se při klasické fotografii na kinofilm vůbec nepoužívá. Tam když je fotografie pořízená ať venku na slunečním světle nebo v místnosti pod světlem zářivek, působí přirozeně. U digitální fotografie je potřeba snímači říct jaké je při fotografování světlo. S většinou snímků si poradí automatika fotoaparátů, ale nastanou situace např. kombinace více světelných zdrojů kdy je potřeba fotoaparátu říct jaké je v místnosti světlo. Při nastavování vyvažování bílé mluvíme o nastavování teploty barvy (např. světlo zářivek je obecně chladnější než. žárovek). fotografie pořízené venku rozdíly při různých nastavení bílé barvy fotografie pořízené v místnosti rozdíly Teplota barev - rozsah Praktické metody vyvážení bílé Vyvážení bílé na digitálních fotoaparátech v zásadě funguje 5 možnými způsoby (ne každý fotoaparát má ale všechny možnosti): Automaticky Přednastavené zdroje světla Ručně na konkrétní teplotu světla Vyvážení na střední šedou Dodatečně v počítači ze souboru RAW

část 2.2 ODSTÍN A SYTOST odstíny barev rozdíly při různém nastavení Nastavení odstínu barev má obvykle na obraz jen mírný vliv a je určeno k jemnému doladění barev zejména pro účely portrétů a tedy odstínů pleťové barvy. Většinou není potřeba nijak nastavovat, lze dodělat při zpracování v počítači. Nastavení sytosti barev má velký vliv na celkovou barevnost fotografie. V závislosti na nastavení sytosti lze obecně říct, že fotografie je buď méně či více barevná. Saturace barev zeslabuje nebo naopak zesiluje všechny barvy fotografie. Tuto funkci je potřeba užívat opatrně, při nastavení maximální sytosti barev může dojít ke ztrátám v kresbě fotografie u fotografií barevně sytých objektů (květiny, sytě barevné oblečení, modrá obloha atp. sytost barev rozdíly při různém nastavení Opět lze tyto úpravy dodělat v počítači při zpracování fotografií.

část 2.3 KONTRAST kontrast rozdíly při různém nastavení Nastavení kontrastu má na výslednou fotografii obvykle velký vliv. Určuje jak moc bude kresba ve fotografii výrazná. Obecně se dá říct, že čím vyšší kontrast, tím fotografie působí výrazněji a ostřeji. Vysoký kontrast ale zhoršuje kresbu v tmavých a světlých místech fotografie, a tak je potřeba s kontrastem zacházet opatrně. Vysoký kontrast má tendenci např. vybílit oblohu od mraků či zlikvidovat kresbu ve stínech. Co je to kontrast Kontrast je jednoduše řečeno rozdíl mezi tmavými a světlými místy fotografie. Chceme-li kontrast zvýšit, musíme tmavá místa ještě více ztmavit a světlá místa ještě více zesvětlit. Pokud to přeženeme, světlá místa na fotografii úplně zmizí (nahradí je bílá barva) a tmavá místa se slijí (nahradí je černá barva). Opět lze tyto úpravy dodělat v počítači při zpracování fotografií, ale pouze částečně.

část 2.4 OSTROST OBRAZU kontrast rozdíly při různém nastavení Ostrost obrazu nám určuje, jak moc bude fotografie ostrá. Fotoaparáty nedělají při zpracování fotografie nic jiného, než na obraz aplikují nějakou formu filtru "Doostřit - viz lekce Zoner Photo Studio 8. V menu se nastavuje obvykle jen míra doostření neboli vybírá se z různých předem nastavených sad méně či více doostřujících. Pokud je stupnice ostření uvedena jako (-, 0, +), tak volba "-" rozhodně neznamená rozostřit! Značí jen menší doostřování oproti výrobcem stanovenému základnímu nastavení. Jedná se tedy o takzvané softwarové doostření pokud máte fotografii špatně zaostřenou během fotografování tak ani nastavení maximálního doostření nepomůže. Pro dosažení maximální kvality by ostření měla poslední operace těsně před tiskem nebo prohlížením, proto pokud budeme fotografie ještě zpracovávat v počítači, je lépe nechat nastavení ostření na hodnotě dané výrobcem fotoaparátu. Kompaktní fotoaparáty mívají z výroby nastavené příliš silné ostření a proto je vhodné ho zmenšit o 1 až 2 stupně oproti hodnotě dané výrobcem.

část 2.5.1 ROZLIŠENÍ FOTOGRAFIE Změna velikosti fotografie při úpravách ořezáním Rozlišení ve zjednodušené formulaci udává velikost fotografie. Jako jednotka míry slouží 1 pixel obrazový bod. Fotografii tvoří velké množství pixelů - čím jich je více, tím větší množství jemných detailů je fotografie potenciálně schopná zaznamenat. Rozlišení fotoaparátu se udává v milionech pixelů běžně se setkáváme s označením, že fotoaparát má např. rozlišení 6 Megapixelů zanmená to 6 000 000 pixelů. Toto číslo je dáno násobkem šířky a výšky fotografie (např. pokud má fotografie šířku 3000 pixelů a výšku 2000 pixelů je jejich násobek 6 000 0000 pixelů = 6 Megapixelů. Obecně se dá říct, že čím větší fotografie chcete tisknout tím by měl mít fotoaparát vyšší rozlišení. Kompaktní digitální přístroje a elektronické zrcadlovky mívají rozlišení do 10 Megapixelů, profesionální zrcadlovky do 16 Megapixelů a speciální fotografické přístroje na studiové snímky i kolem 32 Megapixelů. Změna rozlišení fotografie Dostatek pixelů se extrémně hodí, pokud nestihnete vyfotit fotografii kompozičně dostatečně přesně a chyby kompozice napravujete následným ořezem fotografie v PC. Fotografie se ořezávají zcela běžně, zejména pokud vám vadí fotografické prohřešky jako šikmý horizont (moře, obzor) či stromy, zdi nebo osoby. Ořez je často nezbytný též pro zachování pravidel kompozice obrazu nebo prostě k odstranění nezajímavých, nadbytečných či rušivých částí obrazu.

část 2.5.2 POMĚR STRAN Typy zpracování při zadání do fotolabu Poměrem stran se rozumí podíl delší strany fotografie ku její kratší straně. Bohužel v poměru stran panuje historický zmatek daný samostatným vývojem různých odvětví. Televize a PC monitory zavedly standard 4:3, kterému vychází vstříc většina kompaktních fotoaparátů. Fotografický průmysl díky kinofilmu zavedl standard 3:2, který používají filmové i digitální zrcadlovky. Poslední dobou roste obliba nového standardu 16:9 (plasmové a LCD televize, filmy na DVD, nové monitory a notebooky). Bohužel samostatnou řadu zavedly i papírové fotografie, a tak např. oblíbené formáty 9 x 13 cm či 13 x 18 cm neodpovídají ničemu. Pokud tedy váš fotoaparát produkuje fotografie v poměru stran 3:2 a vy potřebujete fotografii 13 x 18 cm, mnoho pixelů bude opět ztraceno - cca 8%. Zadávání do minilabů Vzhledem k tomu, že fotoaparáty používají různý poměr stran a fotolaby pouze standartní velikosti fotografií používají se různé způsoby jak fotografii zpracovat, aby došlo co k nejmenší ztrátě z původní kompozice. Plný formát neboli bez ořezu jednoduchý, problém s okraji S ořezem (Cut) jednoduchý, hrozí ztráta kompozice Přepočet fotografie (Resampling) náročné, ale kvalitní. Někdy je potřeba fotografie dodělat při úpravách v počítači.

část 2.6 STYLY SNÍMKU Změna velikosti fotografie při úpravách ořezáním Přepnout v rychlosti všechny parametry vždy, když se změní obsah scény, je velmi obtížné. Proto bývají fotoaparáty vybaveny předdefinovanými styly snímků a obvykle umožňují definovat i několik stylů vlastních. Profesionální fotoaparáty dokonce umožňují nahrát do fotoaparátu několik kompletních sad parametrů z PC. Styl snímku není nic jiného než sada parametrů obvykle zahrnující nastavení času a clony, odstín barev, sytost barev, kontrast a ostrost. Ostatní parametry se většinou stylů snímků netýkají a je třeba je nastavovat samostatně. Možnosti stylu snímku se liší podle fotoaparátu. TYPICKÉ STYLY SNÍMKU: Standardní (Standard) často též označen jako Normální (Normal) či Natural Je určen pro obecné použití a obvykle je základním nastavením fotoaparátu. Odpovídá názoru výrobce, jak má vypadat správná fotografie. Obvykle silněji doostřuje, lehce zvedá kontrast a sytost barev. Lidem se prostě takové fotografie líbí a výrobci jim logicky vycházejí vstříc. Neutrální (Neutral) - obvykle se všemi hodnotami nastavenými na střed a často tak slouží pro snímky u kterých se předpokládá úprava v PC. Přímé prohlížení obvykle vypadá poněkud vybledle, nekontrastně a málo ostře. Portrét (Portrait) - obvykle mírně snižuje kontrast, méně doostřuje a zlepšuje podání pleťových odstínů jejich posunem do teplých barev. Nastavení clony je nižší, aby pozadí nerušilo portrét Krajina (Landscape) - pro líbivé zachycení krajinné scenérie obvykle zvýšuje kontrast, saturaci barev a silněji doostřuje snímek. Často též projasňuje zelenou a modrou barvu - barvy typické pro krajiny. Nastavení clony je vysoké. Svěží (Vivid) - obvykle označuje styl snímků se zvýšeným kontrastem i saturací barev a silnějším doostřením. Ostrý (Sharp) - Silně doostřuje, ostatní ponecháno na standardních hodnotách. Měkký (Soft) - Naopak málo doostřuje. Vhodné pro portréty, náladové snímky a snímky doostřované až v PC. a mnoho dalších používaných u různých fotoaparátů. Pohyb - Čas je nastaven na co nejnižší hodnotu, aby fotoaparát dokázal zachytit rychle se pohybující předmět Noční snímek - Automatika fotoaparátu umožní nastavit parametry na extrémně dlouhý čas. Vhodné použít stativ při nočních snímcích je velmi málo světla a člověk dokáže z ruky udržet čas 1/30 vteřiny. Při nočních snímcích se však délka expozice pohybuje i v desítkách sekund.

část 2.7 OBRAZOVÉ FORMÁTY + KOMPRESE Typy zpracování při zadání do fotolabu Většina kvalitnějších fotoaparátů umožňuje nastavit obrazový formát do kterého bude fotografie uložena a také poměr komprese. Levné kompaktní přístroje podporují pouze základní formát digitálních fotografií JPEG. Dražší kompakty, elektronické zrcadlovky a digitální zrcadlovky podporují i formáty TIFF a RAW, které jsou kvalitnější a vhodné pro profesionální zpracování fotografií. JPEG Ideální a speciálně pro fotografii navržený formát pro ukládání fotografií je JPEG (Joint Photographic Expert Group). Stal se široce akceptovaným standardem právě v digitální fotografii a snad neexistuje fotoaparát, který by snímky neukládal právě ve formátu JPEG. JPEG používá ztrátovou kompresi, která z fotografie odstraňuje okem nepostižitelné detaily zejména v oblasti barev, kde je oko mnohem méně schopné rozlišovat malé rozdíly než v oblasti jasu. Při kompresi je možné nastavit široký rozsah stupňů komprese, a tak se JPEG hodí jak pro poměrně náročné aplikace, kde záleží na kvalitě obrazu, tak i pro aplikace, kde je prioritní velikost souboru (mail, web). Finální úspora velikosti souboru záleží nejen na nastaveném stupni komprese ale i na obsahu fotografie. Ostré fotografie plné jemných detailů (např. pole nebo tráva) lze zkomprimovat mnohem méně než např. jemný portrét s rozostřeným pozadím. I když je JPEG komprese poměrně kvalitní, při vyšším kompresním poměru (nižší kvalitě) se projevuje celá řada tzv. artefaktů - umělých a nechtěných produktů komprese, které v původním obraze nebyly a obraz degradují. Proto se nikdy nepoužívá nastavení nejnižší kvality snímku nejvyšší komprese.

část 3 EXIF informace o fotografii Exif (EXchangeable Image File format) je specifikace používaná digitálními fotoaparáty, která fotoaparátům umožní přidat k fotografii tzv. metadata obsahující důležité fotografické údaje o snímku. Exif je možné přidat jen do souborů typu JPEG, TIFF, RAW, PSD Obsahem Exifu je zejména: Datum a čas pořízení snímku Název fotoaparátu, který snímek pořídil Pro fotografy důležité fotografické údaje jako je expoziční čas, clona, ISO citlivost, ohnisková vzdálenost, způsob měření expozice, použití blesku, vyvážení bílé atd. Přesnou polohu místa udanou GPS souřadnicemi, kde byl snímek pořízen (to ale nabízí jen velmi málo fotoaparátů) Textový popis snímku Informace prokazující autorství (Copyright) Malý problém Exifu je, že definice má mnoho variant a jednotliví výrobci přidávají do Exifu řadu svých velmi užitečných ale nestandardních údajů. Standardní Exif údaje dokáže zobrazit kdejaký prohlížeč obrázků i samotné Windows XP (kliknutí pravým tlačítkem myši na fotografii a dále Vlastnosti/Souhrn/Upřesnit). Ty nestandardní a specifické jen pro určitého výrobce zobrazí buď velmi sofistikované prohlížeče, které s Exif údaji od různých výrobců počítají, nebo speciální programy dodané daným výrobcem.