26-51-H Elektrikář. Pracovní verze, listopad 2002

Rámcový vzdělávací program pro obor 26-51-H Elektrikář Pracovní verze, listopad 2002 Obsah: A. Obecná část 1. Úvod 2 2. Charakteristika rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání 4 3. Pojetí a cíle středního odborného vzdělávání 7 B. Kurikulární management 1. Zásady tvorby školního vzdělávacího programu 15 2. Doporučení k realizaci školního vzdělávacího programu 18 3. Základní podmínky pro uskutečňování vzdělávacího programu 19 4. Rámcové rozvržení obsahu vzdělání ve ŠVP 21 5. Průřezová témata 22 6. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami 33 C. Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání 1. Charakteristika RVP pro obor vzdělání 38 2. Kurikulární rámec všeobecného vzdělávání 39 3. Kurikulární rámec odborného vzdělávání 64 1

A. Obecná část 1. Úvod Národní program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha 1, stanovuje dlouhodobou strategii vzdělávání a výchovy pro českou společnost, formuluje cíle a priority vzdělávací soustavy. Jako jeden z hlavních cílů vzdělávací politiky vytyčuje dosažení vyšší kvality a funkčnosti vzdělávání tvorbou nových vzdělávacích a studijních programů, které budou odpovídat požadavkům informační a znalostní společnosti, udržitelného rozvoje, zaměstnanosti a potřebám aktivní účasti na životě demokratické společnosti v integrované Evropě a které budou zároveň respektovat individuální a životní podmínky účastníků vzdělávání. 2 Mezi principy demokratické vzdělávací politiky uvádí rozsáhlou decentralizaci řízení vzdělávací soustavy a participaci sociálních partnerů na rozhodování 3. K realizace výše uvedených cílů existují různé nástroje jedním z nich je taková změna kurikulární politiky, která umožní každé škole realizovat na základě své profesní odpovědnosti ty cíle vzdělávání, které si v rámci pravidel předepsaných státem na jedné straně a s respektováním vzdělávacích potřeb žáků, regionu, trhu práce na straně druhé sama stanoví 4. Kurikulární dokumenty proto budou nadále tvořeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň kurikulárních dokumentů bude tvořena Státním programem vzdělávání a rámcovými vzdělávacími programy (RVP). Státní program vzdělávání vymezuje především hlavní zásady kurikulární politiky státu, stěžejní humanistické a demokratické hodnoty, na kterých je vzdělávání založeno, obecné cíle vzdělávání a věcné oblasti a obsahy, které jsou nezbytné pro dosažení stanovených cílů vzdělávání; v současné době není tento dokument ještě zpracován. Rámcové vzdělávací programy (RVP), které jsou vytvořeny (či se vytvářejí) pro předškolní, základní, střední všeobecné a střední odborné vzdělávání, vymezují obecně závazné požadavky pro jednotlivé stupně a obory vzdělávání, cíle vzdělávání pro příslušné stupně a obory vzdělávání, jim odpovídající nezbytné vzdělávací obsahy, rámce pro návrh učebních plánů, pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů a podmínky pro jejich realizaci. Školní úroveň kurikulárních dokumentů bude tvořena školními vzdělávacími programy (ŠVP), které na základě rámcových vzdělávacích programů budou zpracovávat školy a zohlední v nich své konkrétní podmínky. ŠVP je pedagogickým dokumentem školy, který vymezuje cíle vzdělávání a vzdělávací obsahy, obsahuje doporučení pro realizaci výuky a popis podmínek nevyhnutelných pro dosažení příslušných vzdělávacích cílů. Pro podporu tvorby ŠVP bude připravena metodika tvorby školního vzdělávacího programu, ve které budou popsány a zdůvodněny kroky, které by měla škola při tvorbě vzdělávacího programu realizovat. K nezbytnosti realizace výše uvedených záměrů kurikulární politiky v oblasti odborného školství navíc přispívá existence velkého množství oborů odborné přípravy, jejichž vznik byl jedním z důsledků sociálních a ekonomických proměn české společnosti. RVP se mohou stát nástrojem pro snížení počtu oborů při výraznější diverzibilitě vzdělávacích programů. 1 MŠMT Národní program rozvoje vzdělávání v české republice. UIV Tauris, Praha 2001, ISBN 80-211-0372-8 2 tamtéž, str. 18 3 tamtéž, str.18 4 tamtéž, str. 37 2

Struktura kurikulárních dokumentů Státní program vzdělávání RVP pro předškolní vzdělávání ŠVP RVP pro základní vzdělávání Manuál ŠVP Manuál RVP pro střední všeobecné vzdělávání RVP pro střední odborné vzdělávání ŠVP ŠVP Manuál Metodika 3

2. Charakteristika rámcových vzdělávacích programů středního odborného vzdělávání 2.1 Co je rámcový vzdělávací program a o co usiluje RVP pro střední odborné vzdělávání je: - státem stanoveným a schváleným pedagogickým dokumentem, který jednak vymezuje povinný rámec středního odborného vzdělávání a cílové kvality osobnosti žáka, kterých má žák dosáhnout v závěru svého vzdělávání, jednak stanovuje základní pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů v oblasti odborného vzdělávání; - závazným dokumentem pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny jej respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů; - otevřeným dokumentem, který bude ověřován a na základě analýzy získaných zkušeností doplňován a upravován; - veřejně přístupným dokumentem pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost; - pedagogickým dokumentem navazujícím na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. O co RVP pro střední odborné vzdělávání usilují: - vytvoření pluralitního vzdělávacího prostředí RVP má charakter cílového standardu, vymezuje proto pouze očekávané cílové kvality osobnosti žáka na konci jeho vzdělávání (výsledky vzdělávání) a obsahové okruhy, které jsou jedním z prostředků pro vytvoření těchto kvalit; - lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělávání na trhu práce, proto jednak usiluje o to, aby byly větší důraz a pozornost při vzdělávání zaměřeny na rozvoj obecně přenositelných dovedností, tzv. klíčových kompetencí, a na rozvoj všeobecně vzdělávací složky středního odborného vzdělávání, jednak přináší inovace odborné složky vzdělávání, které odpovídají současným potřebám zaměstnavatelů a současně vytváří prostor pro jejich další smysluplné změny; - zvýšení kvality a účinnosti středního odborného vzdělávání, a proto vede školy poskytující střední odborné vzdělávání k tomu, aby si vytvářely svůj vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), ve kterém bude každá škola adekvátně reagovat na: = vzdělávací potřeby žáků a jejich studijní předpoklady; = skutečné podmínky, ve kterých je vzdělávání realizováno; = specifické potřeby trhu práce regionu, ve kterém škola působí; = dosažené výsledky práce školy; - o uplatnění takového pojetí kurikula, které není založeno především na osvojování co největšího objemu faktů, ale je tvořeno systematickou a vyváženou strukturu základních pojmů a vztahů, která umožňuje zařazovat informace do smysluplného kontextu vědění i praxe; - o umožnění rychlých, smysluplných a adekvátních vzdělávacích inovací; - o zlepšení klimatu škol. K čemu RVP přispějí: - k podpoře pedagogické autonomie škol, RVP vymezí pouze cílové charakteristiky a obsahové okruhy, škola sama bude rozhodovat o konkrétní podobě vzdělávání, a to jak v přípravné, tak realizační a hodnotící fázi; 4

- k posílení profesní odpovědnosti každého učitele učitel se významně výrazněji než dosud bude podílet na koncipování výuky nejen své vlastní, ale celého školního vzdělávacího programu; - k profesionalizaci učitelstva jako celku příprava a realizace školních vzdělávacích programů předpokládají rozvinuté profesní kompetence učitelů; - k prohloubení přípravného vzdělávání budoucích učitelů i k potřebě jejich kvalitního cíleného dalšího vzdělávání; - ke vzniku uceleného systému (vnější a vnitřní) evaluace výsledků vzdělávání a činnosti škol, ve kterém bude hodnocena především míra naplnění záměrů škol vyjádřených ve ŠVP a který bude podporovat sebehodnocení škol (učitelů, žáků) a využívat jeho výsledků jako trvalého zdroje zlepšování práce škol. RVP není: - pedagogickým dokumentem, podle kterého lze bez dopracování učit; rozpracování do realizační podoby je úkolem ŠVP a dalších školních pedagogických dokumentů; - metodickým návodem/komplexním didaktickým projektem, který zahrnuje i návod/doporučení pro realizaci výuky; vyučovací formy, metody a postupy jsou plně v kompetenci každé školy a budou součástí příslušných ŠVP; - uzavřeným a neměnným dokumentem naopak RVP bude průběžně inovován a upravován; - jediným dokumentem, který ovlivňuje tvorbu ŠVP, tj. přípravu a realizaci středního odborného vzdělávání, postupně bude doplněn metodikou tvorby ŠVP a souborem evaluačních kritérií pro různé druhy a typy středního odborného vzdělávání atd. 2.2 Koncepce rámcových vzdělávacích programů RVP pro střední odborné vzdělávání jsou zpracovány podle oborů vzdělání a stupně vzdělání (stupeň střední odborné vzdělání a stupeň úplné střední odborné vzdělání). Každý RVP má charakter komplexního dokumentu, neboť vymezuje požadavky jak na odborné, tak na všeobecné vzdělání žáků, na rozvoj osobnosti žáka, jeho přípravu pro pracovní uplatnění i život v otevřené demokratické společnosti. Zároveň stanoví i podmínky a další požadavky týkající se realizace RVP. RVP je koncipován tak, aby umožňoval vznik vzdělávacích programů, jejichž realizace nepovede pouze k přípravě úzce zaměřených specialistů v dané oblasti, ale k získání širšího rozsahu kompetencí, které umožní absolventům hledat a nacházet zaměstnání v širší oblasti trhu práce, popřípadě umožní jejich bezproblémovou rekvalifikaci. RVP zahrnuje tyto části: - Obecnou, která vymezuje funkci a postavení RVP v systému kurikulárních dokumentů, pojetí středního odborného vzdělávání, stanoví obecné cíle vzdělávání příslušného stupně, požadavky na osvojení klíčových a obecně odborných kompetencí. - Kurikulární management, kde jsou stanoveny zásady a podmínky realizace RVP, zásady tvorby ŠVP a přístupy k integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Součástí je rámcové rozvržení obsahu vzdělávání vymezeného v RVP (tj. v části Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání), které představuje závazné východisko pro tvorbu učebních plánů ve ŠVP. Jsou zde stanoveny proporce mezi jednotlivými složkami a oblastmi vzdělávání nebo obsahovými okruhy, včetně minimálních hodinových dotací, a další informace 5

potřebné pro tvorbu ŠVP. Dále jsou v části kurikulární management zařazena čtyři průřezová témata, která jsou v současné době považována za společensky významná a prioritní, a proto by měla prolínat celým vzdělávacím programem a vyučovacím procesem. Jedná se o témata: občan v demokratické společnosti, člověk a životní prostředí, informační a komunikační technologie a člověk a svět práce. - Kurikulární rámce pro jednotlivé oblasti vzdělávání: tato část formuluje požadavky na obsah vzdělávání a jeho výsledky v jednotlivých oblastech všeobecného vzdělávání (vzdělávání jazykového, společenskovědního, matematického, přírodovědného, estetického, zdraví a rozvoje tělesné kultury, vzdělávání v ICT) a odborného vzdělávání v příslušném oboru vzdělání, respektive stanoví požadavky na připravenost absolventů pro výkon daného povolání nebo skupiny příbuzných povolání. Dále jsou v této části RVP uvedeny údaje týkající se podmínek přijetí ke studiu, jeho ukončování, organizace studia, uplatnění absolventů aj. Pro vymezení vzdělávání je v RVP užito pojmů cíle vzdělávání, resp. vzdělávací cíle, kompetence a výsledky vzdělávání: a) cíle vzdělávání jsou v tomto dokumentu formulovány z pozice školy, resp. pedagogických pracovníků, a vyjadřují to, k čemu má vzdělávání směřovat, o co mají vyučující svou výukou usilovat; b) kompetence: Obsah tohoto pojmu není v české odborné literatuře jednoznačně vymezen; v RVP středního odborného vzdělávání tímto pojmem obecně označujeme ohraničené struktury schopností a znalostí (deklarativních, procedurálních a strategických) a s nimi souvisejících postojů a hodnotových orientací, které jsou předpokladem pro výkon subjektu (žáka absolventa) ve vymezené oblasti činnosti. Kompetence lze tedy chápat jako specificky integrované vzdělávací cíle. V RVP jsou tímto pojmem označeny především tzv. klíčové kompetence, dále profesní kompetence a kompetence občanské. Klíčové kompetence chápeme jako obecně přenositelné a použitelné kompetence, které každý člověk potřebuje k tomu, aby mohl plnohodnotně žít v současném světě. Současně je pro ně charakteristické to, že mohou být využívány téměř u každé práce bez ohledu na odbornost a přispívají tedy k lepší zaměstnatelnosti absolventů. Jsou tvořeny dynamickými soubory širších kvalit žáka (vědomosti, intelektové dovednosti, postoje, hodnotové orientace), které jsou schopné celoživotního rozvoje a na jejichž utváření se vedle profesní přípravy podílí i zkušenosti a další vzdělávání; prolínají všeobecným i odborným vzděláváním. Jedná se o kompetence komunikativní, personální, kompetence k řešení problémů, k práci s informacemi a k matematickým aplikacím. Profesní kompetence, které jsou odvozeny od výkonu pracovních činností, zahrnují nejen vědomosti a jejich bezchybné užití v praxi, ale i dovednosti, postoje a hodnotové orientace. Dělíme je na - obecně odborné, které jsou shodné pro širokou skupinu pracovníků a jsou obecně uplatnitelné nebo požadované pro jakoukoli pracovní činnost (např. jednat hospodárně a ekologicky, dbát na kvalitu práce a produktů); - specificky odborné, významné pro výkon pracovní činnosti v jednom konkrétním povolání, nebo v několika příbuzných povoláních. Občanské kompetence vyjadřují kvality občana demokratické společnosti; jedná se především o soubor preferencí, hodnot a postojů, které jsou vlastní demokracii, a proto jimi má škola žáka vybavit. 6

c) výsledky vzdělávání - v operacionalizované podobě vyjadřují konkrétní vzdělávací požadavky na změnu osobnosti žáka ve všech rovinách (tj. kognitivní, afektivní, psychomotorické), jsou konkretizací vzdělávacích požadavků; v RVP jsou formulovány z pozice žáka (ve 3. os.sg.). Obsah vzdělávání a požadavky na úroveň jeho osvojení jsou zpracovány formou obsahových okruhů, které mají interdisciplinární charakter, a jim odpovídajících specifických cílů vzdělávání vyjadřujících požadované kompetence, resp.výsledky vzdělávání (výuky). Pro všeobecné vzdělávání jsou vzdělávací požadavky stanoveny podle vzdělávacích oblastí, a to jednotně pro celý stupeň vzdělávání. Obsahové okruhy odborné složky vzdělávání vymezují jednak učivo obecně - odborné, společné pro všechny obory vzdělávání, jednak učivo specifické pro daný obor vzdělání. Učivo vymezené RVP představuje neopominutelný základ vzdělávání v daném oboru vzdělání a musí být zahrnuto a rozpracováno v každém ŠVP. Rovněž tak musí být dodrženy proporce jednotlivých složek a obsahů vzdělávání stanovené v rámcovém rozvržení obsahu vzdělávání. 3. Pojetí a cíle středního odborného vzdělávání Má-li střední odborné vzdělávání připravit žáky na smysluplný a odpovědný život, musí nutně a ve všech důsledcích reflektovat stále se zvyšující komplikovanost a proměnlivost současného i budoucího světa a života lidí v něm. Jeho koncipování proto vychází z celoživotně pojatého a na principu znalostní společnosti vybudovaného konceptu vzdělávání, ve kterém je vzdělávání cestou i nástrojem rozvoje lidské osobnosti. Hodnotu vzdělávání nelze jednostranně odvozovat pouze z ekonomických či jiných účelů, nebo chápat úzce pragmaticky. Vzdělání není pouhým souhrnem vědomostí a znalostí, není pouze rozvíjením rozumových schopností, ale jeho nedílnou součástí je osvojování a rozvíjení sociálních a dalších dovedností, přijímání a preferování duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k jiným lidem, ke společnosti jako celku i k životnímu prostředí. Jeho součástí je také utváření emocionálního a volního rozvoje a schopnosti uplatnit se v měnících se podmínkách zaměstnanosti, a tím i na trhu práce. Cíle vzdělávání proto nutně musí být odvozovány jak z individuálních, tak společenských potřeb 5. Jako teoretické východisko pro koncipování struktury cílů středního odborného vzdělávání byl použit známý a respektovaný koncept čtyř cílů vzdělávání pro 21. století 6. Záměrem koncepce RVP středního odborného vzdělávání je dosažení potřebné vyváženosti mezi všemi uvedenými komponentami vzdělávání tak, aby byl žák skutečně připraven na svůj další život (osobní, občanský i profesní) a jeho proměny. Tomuto záměru bude nezbytné podřídit jak koncipování školních vzdělávacích programů, tak vlastní realizaci výuky v průběhu školního vzdělávání se žáci budou vzdělávat tak, aby v jeho závěru byli kompetentní k výkonu všech potřebných činností. Pedagogické sbory škol musí usilovat o vytvoření takového edukační prostředí, které každému žákovi poskytne dostatek příležitostí 5 BK, s. 14 6 Delors,J. et al Učení je skryté bohatství (formulovala Mezinárodní komise UNESCO Vzdělávání pro 21. století). Praha, UIV 1997, s. 125 ISBN - učit se poznávat, to znamená osvojovat si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se; - učit se jednat, to znamená naučit se tvořivě zasahovat do svého životního (tzn. přírodního i společenského) prostředí; - učit se být, to znamená porozumět vlastní osobnosti a jejímu utváření v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami; - učit se žít společně, učit se žít s ostatními to znamená umět spolupracovat s ostatními, a moci se tak podílet na životě společnosti, nalézt v ní své místo. 7

pro učení se a rozvoj jeho schopnosti jednat, a to i v situacích blížících se podmínkám reálného pracovního i mimopracovního prostředí. 3.1 Obecné cíle středního odborného vzdělávání Záměrem středního odborného vzdělávání je připravit žáka na úspěšný, smysluplný a odpovědný osobní, občanský i profesní život v podmínkách měnícího se světa 7, tzn.: 1. Učit se poznávat, tj. osvojit si nástroje pochopení světa a rozvinout dovednosti potřebné k učení se, prohloubit si v návaznosti na RVP základního vzdělávání poznatky o světě a dále je rozšiřovat. Vzdělávání směřuje k: rozvoji základních myšlenkových operací žáků (analýza, syntéza, indukce, dedukce, generalizace, abstrakce, konkretizace, srovnávání, uspořádání, třídění aj.), jejich paměti a schopnosti koncentrace; prohloubení a rozvoji nejen reproduktivního, ale i produktivního, divergentního, konvergentního myšlení žáků; osvojení obecných principů a strategií řešení problémů (praktických i teoretických) stejně jako dovedností potřebných pro práci s informacemi; vytvoření - na základě osvojení skutečně podstatných faktů, pojmů a generalizací takové struktury poznání žáků (v jednotlivých oblastech středoškolského odborného vzdělávání), na jejímž základě lépe porozumí světu, ve kterém žijí; k prohloubení a rozšíření vědomostí žáků o světě, který je obklopuje; porozumění potřebným vědeckým, technickým a technologickým metodám, nástrojům a pracovním postupům z různých oborů lidské činnosti a poznání (které tvoří obsah středoškolského vzdělávání) a k rozvíjení dovedností jejich aplikace; osvojení poznatků, pracovních postupů a nástrojů potřebných pro kvalifikovaný výkon povolání a pro uplatnění se na trhu práce; rozvoji dovednosti žáků učit se a být připraven celoživotně se vzdělávat. Vzdělávání v této oblasti musí v průběhu celého studia usilovat o vyváženost mezi všeobecným rozhledem, který je základním předpokladem k pochopení světa, ve kterém žijeme, a odborností, kterou žák získává v rámci své přípravy na zvolené povolání. Široce pojaté všeobecné vzdělání současně vytváří nezbytné předpoklady pro další celoživotní vzdělávání žáků. Složitost a rozsáhlost, kterých dosáhlo stále se vyvíjející lidské poznání, vede při vzdělávání nezbytně k většímu důrazu na poznávání nástrojů a metod poznávání, základních pojmů a pramenů než na osvojování si množství dat, informací a faktů, které často rychle zastarávají. 2. Učit se pracovat a jednat, tj. naučit se tvořivě zasahovat do prostředí, které žáka obklopuje, vyrovnávat se s různými situacemi a problémy, umět pracovat v týmech, být schopen vykonávat povolání a pracovní činnosti, pro které byl připravován. 7 Hranice jednotlivých oblastí, resp. v nich stanovených cílů, pochopitelně nelze zcela jednoznačně a pevně stanovit, proto se obecné cíle místy překrývají či prolínají (vzbuzují zdání duplicity). Obecné cíle, které zároveň tvoří i součást klíčových kompetencí, jsou konkretizovány v části RVP týkající se klíčových kompetencí. 8

Vzdělávání směřuje k: formování aktivního a tvořivého postoje žáků k problémům, k hledání různých variant řešení a kritickému zvažování pozitiv a negativ uvažovaných řešení; adaptabilitě žáků na nové podmínky, k jejich schopnosti tvořivě do těchto podmínek zasahovat, tj. k flexibilitě a kreativitě žáků; rozvoji aktivního přístupu žáků k pracovnímu životu a své profesní kariéře včetně schopnosti přizpůsobovat se změnám na trhu práce; zodpovědnému, tj. cílevědomému, soustředěnému, vytrvalému a pečlivému, přístupu žáků k týmové i samostatné práci; vytváření odpovědného přístupu žáků k plnění svých povinností a k respektování stanovených pravidel; tomu, aby žáci uměli správně odhadovat své možností a schopnosti, zvažovali a respektovali možnosti a schopnosti jiných lidí; rozvoji dovedností potřebných k vyjednávání, diskusi, případnému kompromisu, k obhájení svého stanoviska i přijímání stanoviska jiných tomu, aby chápali práci a pracovní činnosti jako příležitost k seberealizaci a sebeaktualizaci. Trh práce prochází v důsledku technologického pokroku rychlými a neodvratnými změnami, které budou pokračovat. Škola proto musí usilovat v nejvyšší možné míře o to vybavit žáky adaptabilitou a flexibilitou, rozvíjet jejich tvůrčí potenciál, jejich inovativní, ale i samostatné a kritické myšlení. Současně je nezbytné podporovat a rozvíjet ty lidské kvality, které škola dosud často opomíjela, zejména dovednost navazovat a rozvíjet pevné vztahy s jinými lidmi, ovlivňovat soudržnost týmu. 3. Učit se být, tj. porozumět vlastní rozvíjející se osobnosti a jejímu utváření v souladu s obecně přijímanými morálními hodnotami, jednat s větší autonomií, samostatným úsudkem a osobní zodpovědností. Vzdělávání směřuje k: rozvoji tělesných i duševních schopností a dovedností žáků; prohlubování dovedností potřebných k sebereflexi, sebepoznání a sebehodnocení; utváření adekvátního sebevědomí a aspirací žáků; utváření a kultivaci svobodného, kritického a nezávislého myšlení žáků, k rozvoji jejich úsudku a rozhodování; přijímání odpovědnosti žáků za vlastní myšlení, rozhodování, jednání, chování a cítění; kultivaci emočního prožívání žáků, včetně prožívání a vnímání estetického; k rozvoji kreativity a imaginace žáků; k rozvoji volních vlastnosti žáků; k rozvoji specifických schopností a nadání žáků. Součástí vzdělávání nutně musí být osobnostní rozvoj a kultivace všech stránek osobnosti každého vzdělávaného, a to včetně odhalování všech jeho specifických schopností či nadání. Teprve na základě poznání sebe sama, porozumění sobě samému lze rozvíjet nezávislé a kritické myšlení a cítění, hledat své místo ve společnosti a přijímat plnou odpovědnost za své jednání. 9

4. Učit se žít společně, učit se žít s ostatními, tj. umět spolupracovat s ostatními a moci se tak podílet na životě společnosti, nalézt v ní své místo. Vzdělávání směřuje k: tomu, aby žáci respektovali život a jeho trvání jako nejvyšší hodnotu a kritérium pro své rozhodování; vytváření úcty k živé i neživé přírodě, k ochraně a zlepšování přírodního a ostatního životního prostředí; prohlubování osobnostní, národnostní a občanské identity žáků, jejich připravenosti tuto identitu chránit, ale současně také respektovat identitu jiných lidí; tomu, aby se žáci ve vztahu k jiným lidem oprostili od předsudků a předsudečného jednání, xenofobie, intolerance, rasismu, agresivního nacionalismu, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti; utváření slušného a odpovědného chování žáků ve smyslu uznávaného úzu etikety a čestného života; tomu, aby žáci cítili potřebu aktivně se zapojit do občanského života, spolupracovat na zachování demokracie a jejím zdokonalování; k rozvoji komunikativních dovedností žáků a dovedností potřebných pro hodnotný partnerský život i pro život v širším (pracovním, rodinném, zájmovém aj.) kolektivu. Složitost a proměnlivost současného světa v sobě zahrnují možnost potencionálního vzniku řady konfliktů, vzájemných averzí a napětí. Vzdělávání proto musí působit jako zmírňující činitel. Žáci se musí naučit v mezích daných demokracií a humanitou - respektovat druhé, jejich kulturu a životní styl, musí být připraveni k tomu umět se do druhých vcítit a v případě nutnosti jim pomoci. Vzdělávání musí být založeno především na zdůrazňování toho, co je lidem společného, než na poukazování na to, co je odlišuje a rozděluje. Vzdělávání, které naplňuje výše uvedené cíle, vede k vytváření a rozvoji následujících kompetencí: 1. klíčových kompetencí 8 : komunikativní kompetence - vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných; personální kompetence - plánovat a řídit své učení, spolupracovat s ostatními a pracovat jako člen týmu; kompetence k řešení problémů - řešit samostatně běžné pracovní i mimopracovní problémy; kompetence k práci s informacemi využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi; kompetence k matematickým aplikacím - aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů. 2. profesních kompetencí (obecně odborných i specificky odborných): usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb; jednat hospodárně, adekvátně uplatňovat kritérium ekonomické efektivnosti; být schopen rozvíjet vlastní podnikatelské aktivity; 8 Konkretizace klíčových kompetencí a kompetencí profesních je uvedena v samostatných částech RVP. 10

dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci; 3. občanských kompetencí: uvědomovat si - v rámci plurality a multikulturního soužití - vlastní kulturní identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých lidí; jednat odpovědně, samostatně, aktivně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i pro zájem veřejný; umět myslet kriticky zkoumat věrohodnost informací, tvořit si vlastní úsudek, být schopen o něm diskutovat s jinými lidmi. 3.2 Charakteristika klíčových kompetencí Rozvíjení komunikativních kompetencí směřuje k tomu, aby žáci uměli: - vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných; - formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově správně; - účastnit se aktivně diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje; - zpracovávat jednoduché texty na běžná i odborná témata a různé pracovní materiály, dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii; - zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z projevů (přednášek, diskusí, porad apod.) jiných lidí. Rozvíjení personálních kompetencí směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - identifikovat požadavky na vědomosti, dovednosti a kompetence potřebné pro realizaci určitého úkolu nebo činnosti; - vytvořit si reálný učební i pracovní plán, stanovit jednotlivé činnosti a jejich logickou posloupnost; - navrhnout časový rozvrh tak, aby byl úkol splněn ve vymezeném čase; - volit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro splnění jednotlivých aktivit; - využívat ke svému učení různých prostředí a podmínek, pozorovat jiné lidi v jejich pracovních rolích, konzultovat s nimi a učit se i na základě zprostředkovaných zkušeností; - průběžně sledovat realizaci činností a v případě potřeby korigovat postup; - vytrvat při odstraňování různých obtíží a usilovat o zvládnutí všech požadavků pro realizaci úkolu; - zjišťovat a kriticky hodnotit svůj pokrok při dosahování cílů svého učení i práce, přijímat hodnocení svých výsledků i ze strany jiných lidí, adekvátně na ně reagovat, přijímat radu i kritiku; - podílet se na realizaci společných pracovních činností, spolupracovat s ostatními a podněcovat pracovní tým, pracovat v týmu v různých pracovních pozicích a rolích. Rozvíjení kompetencí řešit samostatně běžné pracovní i mimopracovní problémy směřuje k tomu, aby se žáci byli schopni: - plánovat a organizovat nějaké akce nebo činnosti, tzn. vypracovat plán akce nebo činnosti, realizovat jej při efektivním využití času, lidí, peněz, zařízení a dalších zdrojů, korigovat realizaci v důsledku nepředvídatelných okolností při zachování stanovených cílů, zhodnotit úspěch realizace s využitím různých metod ( např. pozorování, měření apod.) a navrhnout doporučení ke zlepšení organizace podobných akcí v budoucnu; 11

- navrhovat, jak zlepšit fungování existujícího systému nebo procesu (resp. navrhovat nové výrobky nebo služby), tzn. zhodnotit dosavadní fungování systému s využitím různých způsobů zjištění (pozorování, měření apod.), identifikovat problémy fungování systému ve vztahu k požadavkům různého charakteru (funkčním, finančním, ekologickým apod.), navrhnout a vyzkoušet způsob (event. variantní způsoby) řešení vedoucí ke zlepšení výsledků, zhodnotit efektivnost navrženého řešení a hodnocení podpořit konkrétními výsledky. Rozvíjení kompetencí využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - využívat efektivně prostředky informačních a komunikačních technologií; - rozumět běžným i odborným graficky ztvárněným informacím (grafy apod.); - využívat informací z běžných i odborných textů a materiálů, používat informace relevantní pro potřeby řešení konkrétních problémů; - volit vhodné informační zdroje k vyhledání požadovaných informací a odpovídající techniky (metody, způsoby) k získání informací, hodnotit informační zdroje a informace z hlediska jejich relevance; - orientovat se v získaných informacích, zaznamenávat a uchovávat textové, grafické i numerické informace způsobem umožňujícím jejich rychlé vyhledání a využití. Rozvíjení kompetencí aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů (kompetencí k matematickým aplikacím) směřuje k tomu, aby žáci byli schopni: - využívat správně termíny kvantifikujícího charakteru; - zvolit pro řešení úkolu odpovídající matematické postupy a techniky a používat vhodné algoritmy; - využívat a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata apod.) reálných situací a využívat jich pro řešení; - využívat a převádět správně měřicí i jiné jednotky (např. měnové); - nacházet funkční závislosti při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat a využít pro konkrétní řešení; - provést reálný odhad výsledku řešení praktického úkolu; - sestavit ucelené řešení praktického úkolu na základě dílčích výsledků. 3.3 Charakteristika profesních (odborných) kompetencí Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn.: - chápat kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku; - dodržovat stanovené normy a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti; - dbát na zabezpečování parametrů kvality procesů nebo výrobků, zohledňovat požadavky klienta či zákazníka. Jednat hospodárně, adekvátně uplatňovat kritérium ekonomické efektivnosti, tzn.: - pracovat a jednat hospodárně, mít reálnou představu o kvalitě své práce; - při posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běžném životě) zvažovat možné náklady, výnosy a zisk, brát v úvahu i jiná hlediska, např. ekologické, sociální; - ekonomicky a s ohledem na životní prostředí nakládat s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami; 12

- znát význam, účel a užitečnost vykonávané práce, společenské a finanční ohodnocení dané profese. Být schopen rozvíjet vlastní podnikatelské aktivity, tzn.: - znát a umět realizovat základní aktivity potřebné k založení vlastního podniku, chápat podstatu, cíl a riziko podnikání; - orientovat se v základních ekonomických činnostech a zásadách řízení podniku, znát základní legislativu týkající se právních podmínek podnikání; - při rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit jednat čestně a poctivě s cílem zajistit stabilitu, solidnost a perspektivu firmy; - vytvářet ekonomicky i sociálně příznivé pracovní klima, dbát na dodržování pracovněprávních ustanovení. Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn.: - chápat bezpečnost práce jako součást péče o zdraví své i spolupracovníků (ale i klientů a zákazníků) i jako součást řízení jakosti a jednu z podmínek pro získání či udržení certifikátu podle příslušných norem; - dodržovat právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; - spolupodílet se na provozuschopnosti a odstraňování závad strojů, zařízení, přístrojů, osobních ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek a na vytváření bezpečného pracovního prostředí; - umět uplatňovat své oprávněné nároky týkající bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či při případném pracovním úrazu. Aplikovat elektrotechnické poznatky v praxi - znát nejdůležitější elektrotechnické veličiny a zákony; - pochopit podstatu a využití stejnosměrného a střídavého proudu, elektrostatických a elektromagnetických jevů; - umět řešit elektrické obvody v ustáleném stavu; - znát podstatu a funkci elektrických strojů a přístrojů; - být seznámen s výrobou a rozvodem elektrické energie; - pochopit základy aplikované elektroniky; - umět provádět základní elektrická měření a správně vyhodnocovat naměřené výsledky měření. S porozuměním používat technickou dokumentaci - znát různé druhy technické a elektrotechnické dokumentace, rozumět této dokumentaci; - znát způsoby technického zobrazování; - umět schématicky zobrazovat prvky elektrických a elektronických přístrojů a zařízení; - rozumět funkčním, přehledovým a montážním elektrotechnickým schématům a výrobním výkresům. Bezproblémově volit vhodné elektrotechnické materiály a součásti pro určitá odpovídající zapojení a užití - využívat znalosti elektrotechnických obvodů a elektrotechnických materiálů; - aplikovat poznatky z oblasti elektrotechniky při řešení praktických problémů; - využívat poznatky z oblasti znalosti základních prvků součástkové základny při opravách a údržbě elektrotechnických zařízení. Provádět elektrotechnická měření a v souvislostech vyhodnocovat naměřené výsledky - umět v souvislostech zvolit vhodnou měřící metodu pro měření na elektrotechnických a elektronických obvodech a zařízeních; - vyhodnocovat a využívat naměřené hodnoty pro kontrolu, diagnostiku, odstraňování závad a uvádění zařízení do provozu včetně jeho seřízení a provozního nastaven. 13

Dodržovat zásady ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních - znát požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na určitých elektrotechnických zařízeních; - dodržovat základní právní předpisy a normy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních. 14

B. Kurikulární management 1. Zásady tvorby školního vzdělávacího programu (ŠVP) 1.1 Charakteristika ŠVP ŠVP je stěžejním pedagogickým dokumentem školy, na jehož základě škola realizuje vzdělávání v daném oboru vzdělání. Je komplexním didaktickým projektem, který vymezuje cíle/výsledky vzdělávání, obsah vzdělávání, didaktické postupy uplatňované při realizaci školního vzdělávacího programu a personální, materiální a organizační podmínky nezbytné pro dosažení stanovených cílů vzdělávání, a to pro celé období studia. Tvorba ŠVP je plně v kompetenci ředitele školy, ten je také plně odpovědný jak za kvalitu ŠVP, tak za úroveň jeho realizace. ŠVP je povinnou součástí dokumentace školy. Škola zpracovává ŠVP v souladu s odpovídajícím RVP a v souladu s obecně platnými právními předpisy. Při tvorbě ŠVP se škola opírá o příručku Metodika tvorby ŠVP. Česká školní inspekce posuzuje soulad mezi ŠVP a odpovídajícím RVP, popř. zákonem. Základními východisky pro tvorbu ŠVP jsou: - odpovídající schválený RVP; - platná legislativa; - analýza potřeb trhu práce, zvláště regionálního, a požadavky na odbornou i osobnostní způsobilost té kategorie pracovníků, pro kterou jsou žáci připravováni; - analýza vzdělávacích potřeb a možností žáků; - analýza reálných možností školy a podmínek pro její pedagogickou práci. Školní vzdělávací program musí být koncipován tak, aby: - vytvořil předpoklady pro širší uplatnění žáků na trhu práce a pro jejich celoživotní vzdělávání/učení; - umožnil všem žákům osvojit si obecně přenositelné tzv. klíčové kompetence (byť toto osvojení bude na různé úrovni); - vedl ke zvýšení celkové vzdělanosti a kultivace žáků, a to jak zajištěním jejich odborného vzdělávání a přípravy na výkon povolání, tak promyšlenou realizací jejich osobnostního a sociálně-kulturního rozvoje; - zajistil spravedlivý přístup ke vzdělávání všem žákům, pokud studiu a získání odborné kvalifikace ve zvoleném oboru nebrání zdravotní či jiná specifická omezení; - umožnil každému žákovi rozvoj odpovídající jeho dispozicím (vrozeným i získaným) a usiloval o jeho optimální studijní úspěšnost; - umožnil vyjádřit profilaci školy. ŠVP je výsledkem společné práce pedagogického sboru a vedení školy. Participace každého pedagogického pracovníka na tvorbě ŠVP je součástí jeho pracovních povinností. Při koncipování ŠVP zahrnuje škola učitele jako tvořivého, kompetentního a odpovědného odborníka. Školní vzdělávací program je výrazem profilu dané školy, odráží její klima, pedagogické záměry, postavení školy v regionu a její vztahy se sociálními partnery, zejména se zaměstnavatelskou sférou. Současně vytváří prostor pro uplatňování takových stylů pedagogické práce, které pozitivně ovlivní učení žáka a jeho výsledky i sociální prostředí třídy a celé školy. 15

1.2 Struktura ŠVP 1. Úvodní identifikační údaje Název vzdělávacího programu, resp. název konkrétního oboru vzdělání a jemu přidělený číselný kód, název a adresa školy 2. Profil absolventa Profil absolventa plní v každém ŠVP dvě podstatné a nezastupitelné funkce: - z hlediska tvorby ŠVP je jejím východiskem, ze kterého se odvíjí koncepce a obsah všech dalších částí školního vzdělávacího programu; - vně školního systému pak plní především informační funkci, a to jak na vstupu (pro žáky a jejich rodiče při volbě vzdělávacího programu), tak na výstupu (pro zaměstnavatelskou sféru, eventuálně pro volbu vhodného navazujícího vzdělávání). Proto jsou součástí profilu absolventa i identifikační údaje převzaté z rámcového vzdělávacího programu. Profil absolventa je tvořen dvěma částmi, které do jisté míry korespondují s výše uvedenými funkcemi: - informace o možnostech uplatnění absolventa v praxi,vyjádřené formou výčtu typických pracovních činností, pozic či povolání; - očekávané výsledky vzdělávání žáka: výsledky vzdělávání žáka vyjadřují to, co bude absolvent po ukončení studia skutečně umět, jaké stěžejní kompetence, postoje, dovednosti a vědomosti si v průběhu vzdělávání osvojí. Tvorba profilu absolventa musí zohledňovat: - výsledky vzdělávání, včetně kompetencí, a vzdělávací obsahy definované v odpovídajícím rámcovém vzdělávacím programu; - požadavky specifické pro výkon pracovních činností v daném oboru vzdělání, popř. i v jeho školou nabízeném zaměření; - požadavky, které vznikají na regionální či lokální úrovni, nebo jsou vyjádřením záměrů školy. Specifické kompetence absolventa a požadavky na odborné vzdělání v konkrétním oboru formuluje škola ve spolupráci se zaměstnavatelskou sférou, na základě RVP, profesních standardů nebo katalogů povolání (Integrovaného systému typových pozic). 3. Charakteristika vzdělávacího programu Informace obsažené v charakteristice vzdělávacího programu jsou důležité zejména pro ty, kteří se aktivně podílejí na realizaci programu (tj. učitelům), ale i pro nadřízené orgány nebo veřejnost. Kromě základních informačních (identifikačních) údajů (název a číselný kód ŠVP, dosažený stupeň vzdělání, délka a formy studia, podmínky přijetí ke studiu, ukončování studia) blíže popisuje zejména celkové pojetí vzdělávání v daném programu vyjadřující charakter pedagogické koncepce, kterou škola zastává. Zaměřuje se na popis vnitřní struktury obsahu, organizaci výuky (zvl. z hlediska začlenění odborného výcviku nebo odborné praxe a projektové výuky), metodických přístupů preferovaných školou ve výuce a při hodnocení žáků (klasifikační řád školy je základním dokumentem školy nikoli jednotlivých ŠVP), způsob rozvoje klíčových kompetencí, začleňování průřezových témat a další informace důležité z hlediska realizace vytyčených cílů a záměrů. 16

4. Učební plán Učební plán je organizačně obsahovým a časovým rozvržením jednotlivých složek vzdělávání a tvoří organizační rámec vzdělávacího programu. Je zpracován pro celou dobu a všechny realizované formy studia (denní, večerní, dálkové, popř. jako individuální plán pro určité žáky). Škola konstruuje učební plán tak, aby odpovídal jejím pedagogickým záměrům, respektoval vzdělávací potřeby žáků i potřeby konkrétního oboru vzdělání, hygienické a jiné platné normy. Závazným východiskem pro tvorbu učebního plánu je RVP část Rámcové rozvržení obsahu vzdělání ve ŠVP. Vzdělávací oblasti a obsahové okruhy vymezené v RVP jsou východiskem pro stanovení vyučovacích předmětů. Učební plán: vymezuje strukturu vyučovacích předmětů/modulů, jejich rozvržení a hodinovou dotaci v průběhu studia, i dalších aktivit školy, které jsou součástí vzdělávání (např. sportovní aj. kurzy, projektové vyučování, odborná praxe); hodinové dotace vyučovacích předmětů mohou být uvedeny jako týdenní, nebo celkové (ročníkové, za studium; tento způsob umožňuje pružnější organizaci výuky); stanoví závaznost a obligatornost vyučovacích předmětů/modulů jejich rozdělením na povinné, volitelné či výběrové a nepovinné; dále stanoví formu a podíl praktického vyučování, zejména odborného výcviku nebo odborné praxe; uvádí počet vyučovacích hodin v týdnu, který musí odpovídat požadavkům na hygienu vyučovacího procesu, u dálkového studia počet hodin konzultací ve studijním období; součástí učebního plánu je rozvržení vyučovacích týdnů ve školním roce. 5. Učební osnovy nebo vzdělávací moduly V učebních osnovách jsou vyjádřeny výsledky vzdělávání, a to ve vztahu k obsahu výuky v jednotlivých vyučovacích předmětech. Vyjadřují též formy, způsob a obsah činností, které si má žák v souvislosti s daným vzdělávacím obsahem osvojit. Vlastním východiskem tvorby učebních osnov jsou vedle RVP (části Kurikulární rámce jednotlivých oblastí vzdělávání) již zmíněné části školního vzdělávacího programu, zejména profil absolventa. Tvorba učebních osnov je plně v kompetenci školy. To však nevylučuje možnost převzetí a začlenění učebních osnov, které byly vytvořeny jinými školami, pokud tyto osnovy odpovídají podmínkám dané školy. Učební osnovy se skládají ze dvou základních částí - pojetí předmětu a rozpisu učiva. Doporučené formální uspořádání učebních osnov: a) Název vyučovacího předmětu (volí se tak, aby vhodně vystihoval obsah a byl v souladu s označením v učebním plánu). b) Pojetí vyučovacího předmětu, které stručně charakterizuje funkce předmětu ve vzdělávacím programu, vymezuje jeho vzdělávací cíle předmětu, doporučuje specifické metodické postupy, formy a organizaci výuky; přínos k rozvoji klíčových kompetencí, popř. vazbu na průřezová témata a jiné informace významné pro realizaci výuky v daném předmětu a ŠVP. c) Rozsah vyučovacích hodin předmětu daný učebním plánem, popř. doporučuje jejich rozložení v průběhu studia ( v souladu s jeho organizací). d) Rozpis učiva, který vymezuje v podobě tematických celků a témat obsah (učivo) daného předmět, popř. doporučuje časový rozsah (počet hodin) optimální pro výuku 17

tematického celku nebo většího okruhu učiva (tato doporučená dotace není pro učitele závazná, slouží pouze pro usnadnění plánování výuky). Rozpis učiva může být zpracován jako celkový bez rozdělení do ročníků, nebo podle jednotlivých ročníků. ŠVP může být zpracován nikoli formou učebních osnov, ale modulově. Vzdělávací modul je chápán jako různě rozsáhlá, relativně ucelená část vzdělávání, resp. vzdělávacích programů, která: - má svou vlastní specifikovanou funkci a jasně definované výstupní kompetence, postupy a kritéria hodnocení výsledků absolvování modulu, - charakterizuje určitý soubor učebních situací, učebních činností, učební látky, - může být zapojena do rozmanitých vzdělávacích cest či směrů vzdělávání a přípravy. 6. Ukázka žákovského projektu zaměřeného na rozvoj klíčových kompetencí. Doporučuje se, aby součástí souboru učebních dokumentů nebo vzdělávacích modulů byla také pedagogická dokumentace k žákovským projektům zaměřeným na rozvoj klíčových kompetencí v podobě ukázky alespoň jednoho rozpracovaného tématu žákovského projektu. 2. Doporučení k realizaci vzdělávacích programů Mají-li být snahy školy o realizaci vzdělávání podle RVP úspěšné, je nezbytné, aby škola jak při vytváření svého ŠVP, tak při jeho realizaci pečlivě zvažovala, cíleně měnila a odpovědně vyhodnocovala podstatné faktory, které její práci ovlivňují např.: 1. pojetí osobnosti žáka pedagogickými pracovníky: každý žák školy je vnímán jako svébytná individualita, k jejímuž rozvoji škola přispívá: - utvářením přiměřeného sebepojetí založeného na rozpoznání a rozvoji potenciálních možností žáka; - adekvátním respektem k potřebám žáků (nejde pouze o fyziologické potřeby, ale zejména o naplňování potřeb sounáležitosti, uznání, seberealizace); - vytvářením atmosféry, v níž se rozvíjí pozitivní vztah žáka k poznávání jako jedné ze základních lidských aktivit; - vytvářením pozitivních mezilidských vztahů, které žákovi umožňují nalézt odpovídající místo ve struktuře sociálních vztahů školy; 2. pojetí pedagogické práce jednotlivých pedagogických pracovníků: každý pedagogický pracovník školy je vnímán jako zodpovědný, pedagogicky a předmětově/oborově vysoce kvalifikovaný tvořivý profesionál, který: - svou promyšlenou pedagogickou prací přispívá k naplňování cílů školy; - s využitím široké palety vzdělávacích metod a forem usiluje o skutečně činnostní pojetí realizované výuky; - disponuje rozsáhlou škálou metod a postupů hodnocení žáků, využívá cíleně metod pedagogické diagnostiky; - využívá reflexe změn profesního prostředí i sebereflexe ke zkvalitnění vlastní pedagogické činnosti; 3. pojetí pedagogické práce sboru jako celku: spolupráce všech členů pedagogického sboru školy - je utvářena na základě skutečné potřeby spolupráce, v příznivém a otevřeném klimatu; - vyúsťuje v jednotnou strategii profesionálního působení, 18

4. pojetí spolupráce se sociálními partnery (zaměstnavateli či jejich reprezentanty,orgány samosprávy na místní a regionální úrovni, rodiči žáků) jejich spolupráci při projektování i realizaci vzdělávání, participaci zaměstnavatelů v regionu na odborné (zejména praktické) přípravě žáků, vytváření pracovních příležitostí pro žáky aj. 3. Základní podmínky pro uskutečňování vzdělávacího programu Pro uskutečňování vzdělávání v souladu s daným RVP je nevyhnutelné vytvářet vhodné realizační podmínky. Podkladem pro jejich stanovení jsou jak obecné požadavky platných právních norem, tak konkrétní požadavky vyplývající z cílů a obsahu vzdělávání. Pouze ucelený, vzájemně se podmiňující komplex těchto požadavků umožní vytvářet optimální vzdělávací prostředí, které je nutnou podmínkou pro úspěšnou realizaci příslušného vzdělávacího programu a dosažení stanovených cílů a výsledků vzdělávání. Základní podmínky pro realizaci vzdělávacího programu jsou v RVP vymezeny v obecné rovině a je úlohou každé školy, aby je konkretizovala ve svém vlastním školním vzdělávacím programu podle potřeb oboru, aktuálních cílů a reálných možností. Vytváření optimálních podmínek pro uskutečňování školního vzdělávacího programu je potřebné zejména v následujících oblastech: 1. Základní materiální podmínky kmenové (univerzální) učebny pro konkrétní třídy nebo skupiny žáků vybavené víceúčelovým, estetickým a funkčním zařízením; speciální učebny pro výuku jazyků, výpočetní techniky, přírodovědných, odborných aj. předmětů, vybavené speciálním nábytkem, přístroji, nástroji, materiálem a pomůckami; zařízením pro tělovýchovné aktivity (i přírodní a pronajaté), vybavené bezpečným povrchem, nářadím a náčiním; laboratoře a dílny umožňující praktickou výuku nebo odborný výcvik v kapacitě odpovídající potřebám vzdělávacího programu i předpisům na zajištění bezpečnosti práce s ohledem na požadavky dělení tříd na učební skupiny; nezbytné prostory pro uložení nářadí, materiálů a pomůcek a prostory pro přípravnou práci učitele nebo mistra odborného výcviku, vybavené odpovídajícím úložným nábytkem; další prostory a jejich vybavení nezbytné pro jiné vzdělávací či podpůrné aktivity prostory pro řízení školy, osobní hygienu žáků i vyučujících, prostory pro stravování, odkládání oděvu a obuvi, prostory pro zájmovou činnost, setkávání žáků celé školy, aj. ; nářadí, materiály, učebnice, didaktickou a výpočetní techniku, učební pomůcky potřebné pro výuku v jednotlivých oblastech vzdělávání, tělocvičné nářadí a náčiní aj.; 2. Personální podmínky odborná a pedagogická způsobilost pedagogických pracovníků, kteří realizují školní vzdělávací program a plnění dalších kvalifikačních předpokladů nutných k výkonu složitějších, odpovědnějších a náročnějších pedagogických činností a náročnějších řídících činností; plnění kvalifikačních předpokladů a požadavků stanovených pro nepedagogické pracovníky a zaměstnance školy; soulad vzdělávacích a výchovných činností pedagogických pracovníků s cíli vzdělávání stanovenými zákonem a dalšími předpisy; 19

plnění stanovené míry vyučovací činnosti, výchovné činnosti a pedagogickopsychologické činnosti pedagogických pracovníků ve škole; naplňování práva a povinnosti pedagogických pracovníků na další vzdělávání po dobu pedagogické činnosti; 3. Organizační podmínky naplnění požadavků školské legislativy na organizaci a průběh středního vzdělávání, které se uskutečňuje podle školního vzdělávacího programu, ve vazbě na formu vzdělávání v teoretickém vyučování, v praktickém vyučování (odborný výcvik, cvičení, učební praxe a odborná nebo umělecká praxe, popřípadě sportovní příprava) a ve výchově mimo vyučování; praxi v podnikové sféře (pokud je školním vzdělávacím programem stanovena); rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v souladu se Státním programem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty; zprostředkování nejdůležitějších znalostí a dovedností souvisejících s uplatněním žáků ve světě práce a vybavení žáků kompetencemi, které jim pomohou při rozhodování o jejich další profesní a vzdělávací orientaci; rozvoj kompetencí žáků efektivně využívat prostředků informačních a komunikačních technologií při vzdělávání i v osobním a pracovním životě, v souladu se státní informační politikou ve vzdělávání; akce školy (olympiády a další soutěže vyhlašované a financované v resortu školství), které navazují na výuku; programové zařazování problematiky ochrany člověka za mimořádných situací v souladu s právními předpisy pro krizové řízení a civilní nouzové plánování; vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním (pokud je podle školního vzdělávacího programu možné) a žáků vyžadujících jinou speciální péči; 4. Podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při vzdělávacích činnostech bezpečnost a ochranu zdraví osob při vzdělávání a při činnostech, které přímo souvisejí se vzděláváním, popřípadě při jiných činnostech a dodržování podmínek prevence; nezávadný stav objektů, technických a ochranných zařízení a jejich údržbu; zlepšování pracovního prostředí podle požadavků hygienických předpisů a označení nebezpečných předmětů a částí využívaných prostor v souladu s příslušnými normami; pravidelnou technickou kontrolu a revize stavu technických zařízení ve stanovených intervalech a podle požadavků bezpečnostních předpisů; vytváření a dodržování zvláštních pracovních podmínek mladistvých, které stanovují právní předpisy ke zvýšení ochrany jejich zdraví; prokazatelné upozorňování nebo podrobné instruování žáků o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vyučování a výchově nebo v přímé souvislosti s ním seznámení se školním řádem, zásadami bezpečného chování, případně s ustanoveními bezpečnostních předpisů a pravidel, obecných i školských, pokud se vztahují na příslušnou činnost; soulad časové náročnosti vzdělávání s počtem povinných vyučovacích hodin stanovených v rámcovém vzdělávacím programu, při týdenním rozvržení, které respektuje fyziologické a psychické potřeby žáků, podmínky a obsah vzdělávání; ochranu žáků před násilím, šikanou a jinými společensky negativními jevy. využívat vědomosti elektrotechnického oboru v souladu se znalostí bezpečnostních zásad ve smyslu příslušných ustanovení předpisů o ochraně zdraví, požární ochrany a hygieny práce; 20