VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Výživa a její vliv na dětskou obezitu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Výživa a její vliv na dětskou obezitu Bakalářská práce Autor: Lenka Švecová, Dis. Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná, Ph.D. Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce se věnuje stravovacím návykům u dětí, zejména stravovacím návykům v rodině a vedení rodičů dětí k pohybové aktivitě a celkovým následkům obezity u dětí. Teoretická část nás upozorní na celkové složení výživy a chyby ve výživě. Empirická část se bude skládat z kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření, který proběhl v ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Klíčová slova Výživa, obezita, pohybová aktivita Abstract This thesis focuses on eating habits in children, especially eating habits in family and guidance of parents of children to physical activity and overall obesity in children effect. The theoretical part takes us into the overall composition of the diet. The empirical part will consist of quantitative research using a survey that were handed out in the clinic pediatrician in Velké Meziříčí. Key terms Nutrition, obesity, moving activition

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Janě Novotné, Ph.D. za cenné rady, trpělivost a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem rodičům a dětem, kteří se podíleli na vyplnění mých dotazníků, pana doktoru MUDr. Liboru Benešovi a sestřičce Janě Komínkové, v jejichž ordinaci byly dotazníky vyplňovány. A v neposlední řadě svoji rodině za podporu a trpělivost při psaní mé bakalářské práce.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 28. 4. 2016. Podpis

Obsah 1. Úvod...8 1.1 Cíle výzkumu...9 1.2 Hypotézy...9 2. Teoretická část... 10 2.1 Základní pojmy... 10 2.2 Složky potravy... 10 2.2.1 Bílkoviny... 10 2.2.2 Tuky... 11 2.2.3 Sacharidy... 11 2.2.4 Stopové prvky... 13 2.2.5 Vitamíny... 14 2.2.6 Voda... 16 2.3 Výživa u dětí... 17 2.3.1 Kojení... 17 2.3.2 Výživa dětí od jednoho roku... 18 2.3.3 Výživa předškolních dětí (3 6 let)... 19 2.3.4 Výživa dětí mladšího školního věku (6 10 let)... 19 2.3.5 Výživa dětí staršího školního věku (10 15 let)... 21 2.3.6 Dospívající (14 18 let)... 21 2.4 Obezita... 23 2.4.1 Příčiny... 23 2.4.2 Vyšetření obezity u dítěte... 24 2.4.3 Rizika dětské obezity... 25 2.4.4 Terapie obezity... 26 2.4.5 Prevence obezity a aktivity ovlivňující obezitu v České republice... 28 2.4.6 Dětský pacient s obezitou v percepci sestry... 29

3. Praktická část... 31 3.1 Metodika výzkumu... 31 3.2 Výzkumný soubor... 31 3.3 Výsledky výzkumu... 32 3.4 Diskuze... 46 3.5 Doporučení pro praxi... 47 3.6 Závěr... 49 4. Použitá literatura... 51 5. Seznam tabulek a grafů... 54 6. Seznam příloh... 55

1. Úvod Člověk musí hodně jíst a spát, aby tělo mělo sílu se obezitě bránit. Murphyho zákon Výskyt dětské obezity v České republice překonal pesimistické předpoklady z osmdesátých let minulého století. Během první fáze epidemie došlo k několikanásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci k čtyřnásobení počtu obézních dětí. V současnosti trpí nadváhou každé 4. dítě, obezitou každé 7. a morbidní obezitou 4 ze sta dětí. Proto jsem si pro svojí bakalářskou práci zvolila téma,,výživa a její vliv na dětskou obezitu. Toto téma mě velice zaujalo, možná i proto, že jsem si jako předchozí absolventskou práci věnovala úrazům u dětí a chtěla jsem podobným tématem pokračovat. Vyměnila jsem úrazy za výživu a rozhodla jsem se zjistit, jak se stravují dnešní moderní rodiny a především získat informace o složení jídelníčku, kolik pohybu tráví děti aktivním způsobem, zda se i rodiče podílejí s dětmi na nějakém sportu a jaké mají znalosti o následcích velkého strašáku obezity. Stojí za vzestupem obezity u dětí změna životního stylu celé rodiny? Dříve si dětí hrávaly spolu venku, rodiče končívali každý den ve stejnou dobu a měli dostatek času se věnovat aktivnímu způsobu života svých dětí. Dnes se kamarády našich dětí stávají počítače a tablety. Rodiče už nekonči vždy ve stejnou dobu, ale často tráví ve svém zaměstnání většinu dne, domů se vracejí večer a často unaveni. Na nějakou společnou aktivitu mnoho času nezbývá. Možná i z nedostatku času dochází k náhradě zdravé domácí stravy za tučnou rychlou stravu z rychlého občerstvení. Empirická část práce byla koncipována jako kvantitativní výzkum realizovaný formou dotazníkového šetření. Dotazník obsahoval uzavřené a polootevřené otázky. Dotazníky byl umisťován do ambulance dětského lékaře. Výzkumný soubor byl tvořen rodiči dětí navštěvující ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Cílem bakalářské práce je zmapovat stravování v českých domácnostech a znalost rodičů v oblasti rizik obezity Aby byli schopni si uvědomit nutnosti podporovat dětskou aktivitu, omezovat sedavý způsob života a snížit obezitu svých dětí. 8

1.1 Cíle výzkumu Cíl č. 1: Zmapovat způsoby stravování v českých domácnostech. Cíl č. 2: Analyzovat znalosti českých rodičů v oblasti rizik vzniku obezity u dětí. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Více jak polovina dotazovaných se bude alespoň 6 x týdně stravovat převážně v domácím prostředí. Hypotéza č. 2: Více než 60 % rodičů zařazuje do jídelníčku svého dítěte minimálně 4. porce ovoce a zeleniny denně. Hypotéza č. 3: Více jak jedna třetina dětí tráví denně svůj volný čas venku. Hypotéza č. 4: Více jak 60 % dotázaných rodičů si je vědoma rizik, které jsou spojeny s obezitou dítěte. 9

2. Teoretická část 2.1 Základní pojmy Výživa Výživa je to strava, která je dostatečně pestrá, obsahuje poměr živin optimální pro rostoucí organismus, s dostatkem mléka jako zdroj vápníku, s množstvím masa jako zdroj železa a s přísunem ovoce a zeleniny pro dostatečný přísun vitamínů a vlákniny. Je to strava, která vyhovuje v mírných obměnách celé rodině, dítě díky ní prospívá, dobře roste a je spokojené. (Gregora, 2010) Stravovací návyky Stravovací návyky si člověk získává výchovou a odnáší si je s sebou do života. Bohužel často obsahují spoustu zlozvyků, kterých není nejlehčí se zbavit. Aby byl člověk schopen se o to pokusit, musí znát zásady správného stravování (Kapounová, 2007). Obezita Definice obezity u dětí je složitější než u dospělých. Obezita je charakterizovaná jako zmnožení tukové tkáně nad optimální mez, kdy je tuková tkáň v nepoměru tělesnou tkání a může přitom měnit své fyziologické funkce. Během dětského věku se množství tukové tkáně v organismu fyziologicky mění. Během růstu se rozlišují tři období, kdy dochází k rozvoji tukové tkáně u dětí. Je to třetí trimestr nitroděložního vývoje a první rok života. Druhé období rozvoje tukové tkáně je zhruba mezi 5. 8. rokem. K třetímu rozvoji fyziologického zmnožení tukové tkáně dochází během dospívání. (Mullerova, 2009). Děti Pro účely této bakalářské práce je pojem dítě definován jako osoba ve věku 5 15 let. 2.2 Složky potravy 2.2.1 Bílkoviny Bílkoviny řadíme mezi základní živiny. Jsou hlavní stavební jednotkou orgánů, zejména svalstva. Bílkoviny jsou součástí hormonů, transportních složek, enzymů a protilátek. Zdrojem energie se stávají jen za mimořádných okolností. Každá molekula bílkovin 10

se skládá z aminokyselin. Doporučená denní dávka bílkovin je 10 15 % celkové energie. (Martiník, 2005) Nedostatečný přísun bílkovin v našich podmínkách nehrozí, výjimkou jsou pouze lidé, kteří se stravují alternativně a ti, kteří drží neodborně sestavené diety. Problémy mohou vzniknout u dětí, když se věnují vrcholovému sportu. Minimální hranice denního přijmu bílkovin je 0,6 g na kilogram tělesné váhy. Ani přebytek bílkovin není pro organismus příznivý. Organismus je nadměrně zatěžován dusíkatými metabolity, které se musí vyloučit přes ledviny a játra. (Kunová, 2011) 2.2.2 Tuky Tuky patří k nezbytným složkám potravy a nedají se zcela nahradit jinými složkami. Jsou nejvydatnějším zdrojem energie v naší potravě. Mají zhruba dvojnásobnou energetickou hodnotu na jednotku váhy oproti bílkovinám a sacharidům. Tuky rozdělujeme na živočišné a rostlinné. Mezi živočišné tuky patří mléčný tuk, sádlo rybí tuk. Rostlinné tuky jsou oleje a stolní tuky vyrobené z olejů. Energetický příjem z tuků by neměl překročit 30 % energie, neměl by, však také klesnou pod 20 %, aby byl zaručen příjem některých důležitých látek. V současnosti je u nás příjem tuku kolem 150 % denní doporučené dávky. Největší podíl na překračování této dávky má skrytý tuk, jehož hlavními zdroji jsou masné výrobky, mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku, trvanlivé a jemné pečivo a smažené pokrmy. (Piťha, Poledne, 2009) Tuky jsou především zásobárnou energie, jsou nezbytnou součástí membrány každé buňky. Rovněž jsou nezbytné pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích a slouží jako mechanická opora a ochrana orgánů, mají schopnost izolační a ve formě hnědého tuku plní funkci termoregulační. (Klimešová, Stelzer, 2013) 2.2.3 Sacharidy Sacharidy jsou cyklické uhlovodíky. Sacharidy mohou být jednoduché a složité. Mezi jednoduché sacharidy patří glukóza, fruktóza a galaktóza. (Grofová, 2007) Glukóza (hroznový cukr) je to sacharid, který se v přírodě vyskytuje nejčastěji. Je to nejdůležitější energetický substrát člověka. V potravě se nachází v medu, ovoci a zelenině. Fruktóza (ovocný cukr) jedná se o nejsladší typ cukru, je to volný monosacharid nacházející se v medu, ovoci a zelenině, častěji se v naší stravě vyskytuje jako součást sacharózy. 11

Galaktóza je obsažena zejména jako součást mléčného disacharidu laktózy. Samostatně se v malém množství vyskytuje v banánech, brokolici, dýni nebo okurce. (Klimešová, Stelzer, 2013) Nejdůležitější jednoduché pentózy jsou ribóza a deoxyribóza, které jsou součástí nukleových kyselin. Složením dvou jednotek jednoduchých cukrů vznikne disacharid, mezi neznámější disacharidy patří sacharóza (řepný cukr), laktóza (mléčný cukr) a maltóza. (Grofová, 2007) Sacharóza je tvořena glukózou a fruktózou. Vzhledem k tomu, že obsahuje fruktózu, je nejsladším disacharidem. Nachází se zejména v cukrové řepě a cukrové třtině. Maltóza se také nazývá jako sladový cukr, je složena ze dvou molekul glukózy. Laktóza hlavní cukr, který je obsažený především v mléce se při trávení rozštěpí na glukózu a galaktózu. V lidském mateřském mléce najdeme 7 % laktózy, tedy téměř dvakrát víc než v kravském mléce. (Klimešová, Stelzer, 2013) Při spojení více jednotek vzniká polysacharid. Mezi polysacharidy patří vláknina a škroby. Škrob je zásobním rostlinným polysacharidem, který najdeme především v rýži, kukuřici a obilninách používaných pro výrobu chleba, cereálií a těstovin. Velké množství škrobu obsahují luštěniny a brambory. Při nákupu pečiva pro dospělé se preferují výrobky z celozrnné mouky. Ve stravování dětí se doporučuje kombinace celozrnného pečiva s pečivem z bílé mouky, protože děti mají horší schopnost jejího trávení. (Klimešová, Stelzer, 2013) Vláknina jedná se o látky sacharidového původu, které bývají součástí buněčných membrán rostlin. Vláknina je odolná vůči lidským trávicím enzymům, ale jsou velmi složitou součástí naší stravy, neboť působí preventivně proti rozvoji řady civilizačních chorob. Doporučený příjem vlákniny u dospělých je 25 30 g. Nejvhodnější zdroj vlákniny je zelenina, výrobky z celozrnné mouky, luštěniny, ovoce a houby. Tepelná úprava usnadňuje zpracování vlákniny v trávicím traktu. (Klimešová, Stelzer, 2013) Sacharidy patří mezi hlavní energetický zdroj pro organismus. Představují 40 55 % celkového příjmu. Prakticky všechny tkáně mohou využívat glukózu. Nezbytná je pro erytrocyty, leukocyty, dřeň ledvin, ischemické tkáně. Glukóza je základním substrátem pro centrální nervovou soustavu, která spotřebuje 130-140 g glukózy za den. 12

Hlavním zdrojem sacharidů pro člověka je rostlinná strava obiloviny, ovoce a zelenina. Jediným zdrojem sacharidů živočišného původu jsou pro člověka mléko a mléčné výrobky. (Grofová, 2007) 2.2.4 Stopové prvky Jod do těla přichází formou soli, hojně se vyskytuje i v mořských plodech a mořských rybách. Nedostatkem jodu v organismu vzniká zvětšená štítná žláza, snížená vštípivost paměti a poruchy soustředění. Doporučená denní dávka soli je 5 g a u dětí ještě méně. Sodík velice často je součástí nervových, svalových a tělesných mechanismů. Hlavním zdrojem sodíku pro tělo je kuchyňská sůl, proto akutní nedostatek tohoto prvku v těle nehrozí. Draslík je velice důležitý pro funkci svalů a nervů. Vyskytuje se v banánech nebo špenátu, maximální denní dávka je 1 g. Molybden vyskytuje se v mnoha enzymech s antioxigenačním účinkem. Z potravin je nejvíce obsažen v luštěninách, mléčných výrobcích, obilovinách a velice dobře se vstřebává. Nikl nedostatek způsobuje pomalý růst. Za optimální denní dávku se považuje 100 mg. Křemík podporuje tvorbu kolagenu a kostní dřeně. Za optimální denní dávku křemíku považujeme 25 mg. Křemík nalezneme v celozrnném pečivu, pomerančích, mandlích, rozinkách, cibuli, mrkvi, dýni a červené řepě. Vanad podobně jako chrom se podílí na činnosti štítné žlázy a podporuje účinnost inzulínu. Průměrný příjem je 15 mg, nejbohatším zdrojem jsou ústřice, houby, paprika a pažitka. Bór denní potřeba tohoto prvku je pouze 1 mg, který je obsažen především z rostlinné stravy. Bor podporuje vstřebávání vápníku, mozkovou funkci, energetický metabolismus a imunitu. Selen mimo antioxidačních účinků se podílí na urychlování tvorby hormonů štítné žlázy je znám také jeho protirakovinný účinek. Má i vliv na růstu vlasů. Chrom jedná se o nepostradatelný prvek, který je součástí metabolismu tuků a cukrů. Denní dávka se pohybuje okolo 600 mg, má prokazatelný účinek na úbytek tělesného tuku. Zinek je nepostradatelným stopovým prvkem, který se vyskytuje v mnoha orgánech a tkáních. Můžeme ho najít přibližně ve 200 enzymech. Zinek má význam pro vývoj 13

prostaty a pohlavních žláz, je také součástí inzulínu a prospívá léčbě cukrovky, urychluje hojení ran a vředů. Nedostatek zinku vede k opoždění dospívání, pomalému růstu, menstruačním poruchám, pomalému hojení ran, bolestem kloubů, ateroskleróze, ztrátou schopností se učit, ztrátou chuti i čichu. Nejbohatším zdrojem zinku je čerstvá ústřice, škeble, maso, ryby, mléčné výrobky. Doporučená denní dávka je u dětí 10 mg a 15 mg u dospělých. (Mach, 2012; Kohout, 2005) 2.2.5 Vitamíny Vitamíny neposkytují tělu žádnou energii, ale přesto jsou nedílnou součástí stravy. Obvykle jsou potřebné v denní dávce několika miligramů nebo mikrogramů. Vitamíny jsou součástí enzymů, biokatalyzátorů chemických reakcí v organismu, některé jsou i významnými antioxidanty. Lidský organismu si vitamíny nedokáže sám vyrobit, proto je nutné je získávat prostřednictvím stravy. Vitamíny se dělí na rozpustné ve vodě a v tucích. Vitamíny, které řadíme mezi rozpustné ve vodě, v těle častěji chybí. Vitamíny rozpustné v tucích se v těle hromadí a jejich nedostatek se projeví až po delší době. Vitamín A (retinol) je v potravě ve formě retinolu. Je obsažený v rybím tuku, vnitřnostech, mrkvi, špenátu, salátu, meruňkách i rajčatech. Je nezbytný pro růst a buněčný vývoj, zrak a imunitní funkci. Při nedostatku vzniká šeroslepost, rohovatění kůže, zvýšené riziko infekce. V našem podnebním pásu se avitaminóza vyskytuje minimálně. Vitamín D (kalciferol) kromě příjmu potravou je vitamín D v těle syntetizován působením slunečního záření. Pro jeho denní potřebu stačí jen několikaminutová expozice na slunci. Vyskytuje se v játrech, žloutku, kakau a houbách. Je velmi důležitý pro vstřebávání vápníku a fosforu ze střeva, ukládání vápníku do kostí a zubů. Nedostatek se vyskytuje minimálně a způsobuje křivici či poruchu mineralizace kostí. Vitamíny E (tokoferol) je obsažen v rostlinných olejích. Ořechy a semena, žloutek, celozrnné obiloviny. Brání poškození membrán buněk, a podílí se na funkci reprodukčních orgánů. Nedostatek se projevuje poruchou krvetvorby, jater a reprodukce. Vitamíny K (fylochin) vyskytuje se v listové zelenině, zelí, špenátu, rajčatech, brokolici, žloutku, játrech. Je důležitý pro tvorbu některých bílkovin, nezbytný pro 14

normální srážlivost a reguluje hladinu vápníku v krvi. Nedostatek se vyskytuje minimálně. Způsobuje poruchy srážení krve, krvácivost, osteomalacii. Vitamín C nachází se téměř ve všech organismech. Je velice citlivý na poškození teplem a světlem. Zdrojem je citrusové ovoce, brokolice, paprika, jahody, kiwi, brambory. Je velmi významný antioxidant, důležitý pro tvorbu kolagenu, vstřebávání železa, aktivátor metabolismu. Nedostatek se projevuje sníženou imunitou, zvýšenou únavou a krvácivostí dásní. Vitamín B1 (tiamin) je nezbytný k získávání energie ze sacharidů. Důležitý pro funkci nervového systému a srdečního svalu. Je obsažený v celozrnných obilovinách, ořechách, luštěninách, sóji a vepřovém mase. Nedostatek se projevuje ztrátou chuti k jídlu, zmateností a nervovými poruchami. Vitamín B2 (riboflavin) zdroji vitamínu jsou kvasnice, mořské řasy, játra, mléko, jogurt, vejce, maso, ryby a obilniny. V organismu je nezbytný k získání energie ze sacharidů, tuků a bílkovin, nezbytný pro dobrý stav kůže a odolnost proti infekci. Způsobuje riziko infekce zánětů kůže a sliznic a padání vlasů. Vitamín B3 (niacin) hlavními zdroji jsou játra, libové maso, drůbež, luštěniny, brambory a ořechy. Podílí se na metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin, je důležitý pro činnost nervové soustavy. Při nedostatku vznikají záněty kůže a sliznic, únava, deprese. Vitamín B5 (kyselina pantotenová) je obsažený ve všech potravinách živočišného i rostlinného původu. Zajišťuje metabolismus sacharidů a tuků. Nedostatek se vyskytuje minimálně. Vitamín B6 (pyridoxin) nalezneme ho v libovém mase, vejci, celozrnném pečivu, obilninách, banánech, kvasnicích, sóji. Metabolizuje sacharidy, tuky i bílkoviny. Důležitý pro imunitní funkci, funkci nervového systému a tvorbu červených krvinek. Nedostatek se vyskytuje minimálně, pokud se vyskytuje, způsobuje anémii, depresi a zmatenost. Vitamín B7 (biotin) je široce rozšířený ve všech rostlinných i živočišných potravinách. Metabolizuje sacharidy, tuky a bílkoviny. Při nedostatku způsobuje záněty kůže a padání vlasů. Vitamín B9 (kyselina listová) hlavními zdroji jsou játra, listová zelenina, pomeranče, pšeničné kličky. Je důležitý pro tvorbu červených krvinek a funkci nervového systému. Je nutný pro buněčné dělení a tvorbu DNA, RNA. Dále je důležitý před početím a během těhotenství, kdy snižuje riziko rozštěpů u plodu. Při dospívání zvyšuje pevnost 15

kostí. Nedostatek se projevuje anémií, defekty nervového systému novorozenců a poškozením střev. Vitamín B12 (kyanokobalamin) nachází se téměř ve všech potravinách živočišného původu, jako jsou játra, vejce a mléko. Je velice nutný pro růst a dělení buněk a tvorbu červených krvinek a pro transport kyseliny listové. Nedostatek se projevuje anémií, únavou a degenerativními změnami nervového systému (Klimešová, Stelzer, 2013). 2.2.6 Voda Lidský život je základním způsobem spojen s vodou. Tekutiny jsou pro lidský organismus bezpodmínečně nutné k základním biologickým dějům a biochemickým reakcím. Slouží jako transportní systém k přenosu živin, odpadních látek a informací. Rovněž také slouží jako rozpouštědlo, udržuje stálou tělesnou teplotu a tím zajišťují chemicky a fyzikálně stálé vnitřní prostředí. Voda sice nepatří mezi základní živiny, ale stálé množství, odpovídající přívod a výdej je zásadní pro život. Voda se podílí od 46 % do 75 % na tělesné hmotnosti (Martiník, 2005). Denně je potřeba vypít okolo 2 3 litrů vhodných tekutin. Nejvhodnější tekutinou je kvalitní pitná voda o teplotě 8 10 o C. Potřebu tekutin většinou zvyšuje tělesná aktivita, horečnaté nebo průjmové onemocnění, horko nebo vlhko. Je nutné pít pravidelně během dne a nečekat až na pocit žízně. Pitný režim nejde nahradit černou kávou, černým čajem, sladkými nápoji ani mlékem. Proto nejvhodnějším nápojem je pitná voda, ovocný nebo bylinkový čaj, voda s citronem, zelený čaj (Piťha, Poledne, 2009). Nedostatek tekutin způsobuje dehydrataci organismu, což nejdříve ze všeho začnou vnímat mozkové buňky. Mezi první příznaky patří bolesti hlavy. Akutní nedostatek tekutin se projevuje pocitem žízně, nedostatek většího množství vedou k poklesu fyzické a psychické výkonnosti, pocitu slabosti, nevolnosti a křečím (Kunová, 2011). 16

2.3 Výživa u dětí Mezi rozhodující faktory uspokojeného tělesného a duševního vývoje jedince patří kvalita přijímané potravy a živin v ní obsažených. Důležitý je poměr mezi základními živinami, jako jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. Doporučené normy vycházejí ze základních výzkumů provedených v různých zemích a především z doporučení Světové zdravotnické organizace (Fraňková, Pařízková, Malichová, 2013).,,Vhodná výživa je v průběhu prvních dvou let života základem pro optimální růst, zdraví a psychomotorický vývoj dítěte. Zvýšená pozornost výživě dětí v období přechodu z výhradně mléčné stravy na stravu rodinnou je věnováno teprve relativně krátkou dobu. Snaha o zlepšení výživy kojenců a malých dětí vedla k četným mezinárodním a národním aktivitám, jejichž výsledkem bylo přijetí Globální strategie výživy kojenců a malých dětí členskými státy Světové zdravotnické organizace na Světovém zdravotnickém shromáždění v roce 2002. (Kudlová, Mydlilová, 2005, s.11) 2.3.1 Kojení Mateřské mléko poskytuje většině dětí optimální výživu jako jediný zdroj potravy do šestého měsíce a spolu s nemléčnou stravou i po šestém měsíci. Složení mateřského mléka odpovídá přesně potřebám novorozence a následně kojence. Jeho složení se mění v průběhu prvních dnů, během dne i jednoho kojení. (Kejvalová, 2005; Schneidrová, 2005) Základní podmínkou kojení je, že dětský organismus není zatěžovaný nadbytkem tuků, bílkovin a cukrů což je nezbytné pro dobrou funkci jater a ledvin. A především je to první krok v prevenci vzniku obezity (Fořt, 2007) Kojení má pro děti velký přínos z hlediska nutričního i po prvním roce. Děti kojené ve věku 12 23 měsíců získávají 35 40 % energie z mateřského mléka. (Schneiderová, 2005) Energie, jejichž kalorická hodnota zralého mléka je přibližně 69 kilokalorií /100 ml. Bílkovina tvoří 7 10 % kalorické hodnoty. Hlavní bílkovinou je laktalbumin, který činí mléko snadno stravitelným. Tuky tvoří 50 % kalorické hodnoty mléka. Složení tuků se mění během jednoho kojení. Cukry tvoří přibližně 40 % kalorické hodnoty mateřského mléka. Cukry jsou zastoupeny především laktózou, část laktózy je nezbytná pro vývoj mozku. Zbylý cukr, který se dostane do spodní části střev, se podílí na osídlení střeva laktobacilem. 17

Vitamíny jsou obsaženy v mateřském mléce a zpočátku kryjí potřeby novorozence, ale některé je později nutno doplňovat. Jde především o vitamín D, v našem podnebním pásmu nekompenzuje tento nedostatek ani sluneční záření. Vitamín K, který se podílí na prevenci krvácivých stavů, je novorozenci aplikován injekčně již v porodnici (Kejdová, 2005). Výhody mateřské mléko má optimální složení, je lehce stravitelné, obsahuje nenahraditelné složky imunity, zvyšuje obranyschopnost, má jedinečné složení, optimální teplotu, je vždy připravené ke konzumaci, je velmi ekonomické, protože téměř nic nestojí, jeho složení má velký vliv na prevenci obezity, nikdy se nepřejí a blízkost matky je nenahraditelná. (Kejvalová, 2005) 2.3.2 Výživa dětí od jednoho roku Je charakterizovaný zpomalením růstu ve srovnání s prvním rokem života. Mateřské mléko by mělo být součástí výživy batolete až do konce druhého roku, přestože samo není schopné pokrýt energetické a nutriční hodnoty batolete. Mateřské mléko je i nadále ze 40 % zdrojem energie. (Mullerová, 2009) Děti od jednoho roku začínají postupně ochutnávat stravu dospělých. Jelikož jde rodič dítěti příkladem, je důležité, aby se rodina stravovala racionálně. Jídelníček by měl obsahovat dostatek zeleniny, ovoce a především nahradit živočišné tuky rostlinnými a co nejvíce omezit produkty rychlého občerstvení. Jídla pro batolata by měla být lehce stravitelná, nekořeněná jen lehce solená a především co nejméně náročná na kousání. Zelenina společně s cereáliemi by měly tvořit základ jídel jako u dospělého. Zajistí dostatečný příjem minerálů, vitamínů a vlákniny. Od 18. měsíce je možno postupně přidávat malé množství luštěnin. Z živočišných bílkovin podáváme libové maso, drůbež a mléko. V jídelníčku by nemělo chybět ani mléko, které je hlavním zdrojem vápníku, denní dávka vápníku u dětí je 800 mg. Z mléčných výrobků jsou vhodné především zakysané produkty, jako je bílý jogurt, smetanový zákys nebo kefír. Slazené jogurty a tvarohy zatěžují organismus velkým obsahem cukru. Maso je nejdůležitějším zdrojem železa. Červené maso má vyšší podíl železa než bílé. Zavádění nových druhů potravin může být příčinou alergické reakce, proto je vhodné je do jídelníčku zavádět s odstupem několika dnů. Dítě by mělo jíst 4 5x denně a strava by měla být pestrá. Mezi potraviny, které může dítě vdechnout, patří potraviny, jako jsou oříšky, popcorn nebo kousky syrové zeleniny.(gregora, Zákolestecká, 2009) 18

2.3.3 Výživa předškolních dětí (3 6 let) Předškolní věk je charakterizován pozvolným lineárním růstem dítěte. V průměru jde o přírůstek 2,5 kilogramu a 6 centimetru ročně. V tomto věku se mohou začít objevovat charakterové vlastnosti dětí, kdy začnou některá jídla odmítat. Většina studií zabývající se obezitou a její prevencí se shodují na tom, že předškolní věk je základem pro přijetí správných stravovacích a pohybových návyků. Základem jídelníčku jsou obiloviny a pečivo, které by se měly v jídelníčku objevovat ve 2 3 porcích. O dávce bílkovin se neustále diskutuje. Nízký příjem bílkovin a energie do konce čtvrtého roku života je spojen se snížením mentálních funkcí. Nadbytečný přísun sebou nese i nadbytečný příjem tuků. Nedílnou součástí by měly být mléčné výrobky. Jejich konzumace by měla být u předškoláků ve 3 porcích denně. Z masa upřednostňujeme světlé drůbeží a rybí. Denně by dítě mělo sníst 30-60 g masa. Je však možné několikrát týdně maso nahradit vařenými luštěninami nebo vejci. Tuk, který je významným zdrojem energie, není vhodné nijak zásadně omezovat, protože děti pro svůj růst v tomto období potřebují velké množství energie. Důležité je zaměřit se na kvalitu a správný výběr. Ovoce a zelenina hrají v jídelníčku důležitou roli již v tomto věku a stejně jako u dospělých i tady platí pravidlo 5 porcí denně. Pitný režim by měl být u těchto děti 1,5 litru tekutin za den, přednostně však neslazené nápoje, neperlivé vody, čaje. Mezi potraviny, které by se v jídelníčku neměly příliš často vyskytovat, jsou sladkosti, slané pochutiny, uzeniny, limonády. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009) 2.3.4 Výživa dětí mladšího školního věku (6 10 let) Období mladšího školního věku je rozhodující pro osvojení a přijetí celoživotních zásad zdravé výživy. Stravovací režim tohoto věku je ovlivněn převážně změnami, které jsou spojeny se změnou denního režimu. Pravidelnost stravovaní je ovlivňováno nástupem do školy, novými kamarády a navštěvováním nových kroužků. Proto je nutné v tomto věku pečlivě sledovat psychickou a fyzickou kondici a reagovat zavčas již na malé změny. Obiloviny a pečivo tvoří základ jídelníčku, protože jsou zdrojem energie, vitamínů a minerálních látek, celozrnným pečivem do těla děti dostávají vlákninu. Děti by měly jíst 3 4 porce jídla denně. 19

Mléčné výrobky jsou doporučovány v dávce 2 3 porcí. Maso by mělo být zastoupeno v množství 60 90 g, velice důležitý je druh masa, které bude dítě jíst. Přednost by mělo mít drůbeží maso bez kůže, telecí, libové vepřové a hovězí. Velice důležité je i rybí maso, které obsahuje více nenasycené mastné kyseliny, která příznivě působí na srdečně cévní soustavu nebo nervovou tkáň. V jídelníčku by se měly objevit nejméně 1x týdně. Ovoce je potřeba v každém věku. Denně by děti v tomto věku měly sníst přibližně 2 porce. Nejvhodnější je vždy ovoce čerstvé nebo z nich vylisovaná šťáva. Zelenina by měla být součástí každého denního jídla. Nejzdravější je zelenina čerstvá ve formě salátů nebo jako příloha k masu. Pro její větší množství vlákniny, je důležité dávat pozor, aby se denní dávky nepřekračovaly. Děti by měly vypít 1,8 2 litry tekutin. Zvýšený pitný režim by měl být při sportovní aktivitě, teplém počasí, při nemoci. Základem by i nadále měla být stolní voda, ovocné a bylinné čaje nebo ředěné 100 % džusy a minerální vody. Sladké limonády a sladkosti, jsou příčinou zvyšování tělesné hmotnosti, proto je vhodné jejich příjem co nejvíce omezit. Navíc cukr působí negativně na zubní sklovinu a podporuje vznik zubního kamene. I v tomto věku je vhodné omezit pokrmy z restaurací a rychlého občerstvení. Nepravidelnost ve stravě, která je spojena s nástupem do školy může způsobit zvýšení tělesné hmotnosti. Prvním jídlem dne by měla být snídaně, která pokrývá 20-25 % celkového příjmu energie a je jedním z nejdůležitějších jídel. Rodiče by měli svým dětem připravovat každý den svačiny, pokud děti nebudou mít připravenou svačinu, může jim chybět okolo 10 15 % energie. Jestliže si svačinu kupují děti samy, často většinou vybírají nezdravé potraviny, jako jsou sladkosti a limonády a tím navyšují svůj denní příjem energie. Správným řešením není sladkosti zcela zakazovat, ale vybírat kvalitní a z výživového hlediska vhodnější varianty. (Piťha, Poledne, 2009) Mimo výživu je vhodné sledovat i pohybovou aktivitu dětí, protože školní děti na rozdíl od předškoláků tráví mnoho hodin sezením ve školní lavici. U mladších dětí s nadváhou je třeba klást důraz na pohybovou aktivitu a namotivovat je do sportů, které jim vyhovují a postupně se je naučí pravidelně navštěvovat. V jídle by se měly naučit co největší pravidelnosti a to včetně snídaní a pitného režimu. (Mullerová, 2009) 20

2.3.5 Výživa dětí staršího školního věku (10 15 let) Některé děti v tomto věku mohou procházet bouřlivým obdobím, které je spojeno s nástupem puberty. Období je charakterizováno rychlejším růstem, tělesným vývojem a také hormonálními změnami. Děti v tomto věku o tom co jedí, často rozhodují samy. Je třeba věnovat pozornost dostatečné konzumaci tuků, kdy přednost by měly mít opět tuky rostlinné před živočišnými. Mléčné výrobky je vhodné konzumovat ve dvou denních porcích, nejen že obsahují plnohodnotné bílkoviny, ale i vápník, který je potřebný pro růst kostí. Konzumace ovoce a zeleniny u dospívajících je často podstatně menší. Zejména chlapci často zeleninu odmítají, ačkoliv by měla být součástí téměř každého denního jídla. Starší děti mohou konzumovat celozrnné pečivo a téměř bez obav jim nahradit bílé. Luštěniny jsou často opomíjené. Obsahují však kvalitní rostlinné bílkoviny, minerální látky, vlákninu a v jídelníčku by se měly objevovat alespoň 2x týdně. Maso a tedy živočišné bílkoviny, není vhodné z jídelníčku nijak vynechávat, protože jejich nedostatek může způsobit poruchy růstu a vývoje. Problém bývá v tomto období s pitným režimem. Děti sice za den vypijí požadované množství tekutin, vybírají si však převážně sladké limonády, které obsahují velké množství cukru, barviv a dalších nevhodných látek. Základem pitného režimu by i nadále měla být přírodní stolní voda, ovocné čaje a menší množství minerální vody. Pravidelností v jídle předcházíme zvyšování tělesné hmotnosti, vzniku nadváhy a obezity. Pokud děti jí pouze 2x denně dochází k ukládání části energie do těla a k tloustnutí. Proto i nadále platí, že by měly jíst 5 6x za den. Bílkoviny jsou potřebné pro obnovu a růst tělesných tkání, tvorbu hormonů a celou řadu důležitých funkcí v organismu. Z toho důvodu se u dětí nedoporučují alternativní způsoby stravování, jako je vegetariánství. Odmítání živočišné stravy má kromě nedostatku plnohodnotných bílkovin také za následek nedostatek některých vitamínů nebo minerálních látek. Správný vývoj může ohrozit i nadměrná konzumace pokrmů z restaurací rychlého občerstvení. Jídlo v těchto restauracích má často zbytečně vysokou energetickou hodnotu, je tučné, slané a celkově nezdravé, což může podporovat zvyšování tělesné hmotnosti. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009) 2.3.6 Dospívající (14 18 let) Výživa v tomto věku se příliš neliší od stravování dospělých. Pokud si děti již v raném věku osvojily zásady zdravé výživy, nedělá jim problémy je dodržovat a tak se vyhnout 21

celé řadě zdravotních komplikací, které jsou spojeny s nezdravou stravou. Těmito požadavky se moc dětí a dospívající neřídí. Jídelníček je často chudý, jednostranný a energeticky bohatý. Proto je velmi důležité udržet energetickou rovnováhu organismu. Důležité je v tomto věku, při normální hmotnosti zbytečně nesnižovat energetický příjem a dostatečně sportovat. V případě nadváhy je důležité zvyšovat fyzickou aktivitu vhodným způsobem a vyvarovat se potravin s vysokým energetickým obsahem, v tomto období jsou to alkoholické a slazené nápoje, časté návštěvy rychlého občerstvení a tučná mletá masa. (Piťha, Poledne, 2009; Mullerová, 2009) 22

2.4 Obezita Obezita je definována nadměrným zmnožením tuku ve vztahu k ostatním tkáním organismu. V posledních desetiletích se objevuje u stále nižších věkových skupin a také postihuje předškolní věk. Zdravotní riziko představuje pro děti svými aktuálními a dlouhodobými důsledky. Již v průběhu růstu je doprovázena řadou nežádoucích morfologických a metabolických poruch. Negativně působí na činnost kardiovaskulárního systému, způsobuje předčasný rozvoj aterosklerózy, diabetes mellitus nebo ortopedické problémy, které jsou spojeny s nadměrným zatěžováním pohybového aparátu (Staňková, Pařízková, Malichová, 2013). Celosvětově dochází k nárůstu prevalence nadváhy a obezity mezi dětmi a dospívajícími. V roce 2004 se dle kritérií International Obesity Task Force odhadovalo, že kolem 10 % dětí na celém světě ve věku 5 17 let trpí nadváhou a 2-3% obezitou. V České republice v současnosti s nadváhou bojuje okolo 50 % obyvatel a obézních je 20 %. Obézních dětí je v současnosti okolo 15 20 %. Především zvýšený výskyt obezity nemá za následek pouze zdravotní problémy. Děti s nadváhou nebo obezitou mají problémy se sociální izolací a přijetím do společnosti. (Hainer, 2011; Zlatko, 2012; Hills, 2007) 2.4.1 Příčiny Ve více než 95 % případů dětské obezity mluvíme o primární nebo esenciální obezitě, jejichž příčinou je dlouhodobě pozitivní energetická bilance v důsledku zvýšeného energetického příjmu na úkor energetického výdeje. Příčiny obezity nejsou jen genetické, ale i faktory prostředí. Nemalý podíl na nárůst obezity má i nezdravý životní styl dětí. Nezanedbatelný vliv má také reklama v televizi.,,každá hodina strávená u televize nebo počítače zvyšuje riziko obezity o 2 %. (Pastucha a kol., 2011; Shusterová 2012 s.10). a) Genetické dispozice Genetické dispozice mohou tendenci ke vzniku obezity buď posilovat, nebo naopak před ní chránit. Ve 40 70 % jsou změny tělesné hmotnosti determinovány genetickými faktory. Náchylnost k obezitě je individuální a uplatňuje se kumulativní efekt všech genetických predispozic v interakci s prostředím. Výrazným rizikovým faktorem vzniku obezity je přítomnost nadváhy či obezity u rodičů. Pravděpodobnost, že dítě dvou obézních rodičů bude obézní, je vysoké. Důvodem jsou nejen genetická predispozice v rámci dané rodiny, ale i rodinné zvyklosti ve vztahu k jídelním a pohybovým 23

aktivitám. Přítomnost obezity v dětství a dospívání zvyšuje riziko jejího přetrvávání do období dospělosti. Uvádí se, že obezita u 26 41 % předškolních a 42 63 % školních dětí přetrvává do dospělosti. (Kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol., 2013) b) Prostředí Vliv rodiny a zvyklostí ve vztahu k jídlu a k pohybu je pro dítě zásadní. Ve většině případů rodiče obstarávají nákupy, a tudíž mohou ovlivnit složení potravy. Proto nelze říci, že pouze děti mohou za to, že jedí nevhodná sladká, slaná a tučná jídla. Poslední desetiletí jsou charakteristická výraznou změnou ve způsobu výběru a množství konzumované stravy, dále pak poklesem zejména spontánní pohybové aktivity. Děti často dávají přednost potravinám tučným, smaženým a obsahujícím jednoduché sacharidy. Tyto potraviny mají nižší sytící schopnost, a proto vedou k přejídání. (Málková, 2014) 2.4.2 Vyšetření obezity u dítěte Vyšetření obézního dítěte se provádí pomocí anamnestického vyšetření, antropometrického a laboratorního vyšetření. a) Anamnestické vyšetření Z rodinné anamnézy se zaměřuje na výskyt obezity u rodičů, sourozenců, prarodičů, ale zaměřujeme se také na jejich zdravotní stav a to přítomnost nemocí jako je diabetes mellitus, hypertenze, ischemická choroba srdeční nebo cévní mozková příhoda. V osobní anamnéze na výskyt gestačního diabetu u matky, porodní hmotnost a délku kojení. Ve sportovní anamnéze se zaměřujeme na celkový počet hodin strávený pohybovou aktivitou. Ve farmakologické anamnézy se zaměřujeme na užívání léků zvyšující hmotnost nejčastěji užívání kortikoidů. Sociální anamnéza, kdy se u dětí z rozvedených manželství a z neúplných rodin snažíme namotivovat a snažíme se zapojit širší rodinu, při ovlivňování stravovacích i pohybových návyků (Pastucha a kol., 2011). b) Antropometrická vyšetření Antropometrická vyšetření jsou součástí vyšetření obézního dítěte. Antropologická vyšetření nám umožňují posoudit přiměřenost tělesné hmotnosti, kvalifikovat množství tkáně a zejména sledovat změny tělesného složení v průběhu času. Většina těchto technik je rychlá, neinvazivní a rychlá. Při základním vyšetřením obézního dítěte 24

zjišťujeme tělesnou výšku, tělesnou hmotnost a obvod pasu. Přiměřenost tělesné hmotnosti u dětí posuzujeme především podle hmotnostních indexů, nejčastěji Body Mass Index (BMI, kg/(m) 2 ). Jelikož se u dětí a dospívajících hodnoty BMI mění s věkem je proto nutné k hodnocení BMI používat percentilové grafy. Pro českou dětskou a dospívající populaci byla stanovena kritéria nadváhy a obezity. Pro nadváhu jsou hodnoty 90. percentil pro daný věk a pohlaví. Pro obezitu to jsou hodnoty 97. percentil pro daný věk a pohlaví. Mezi další antropologické parametry patří obvod břicha, boků a kožní řasy. Mezi technické vybavení pro antropometrické vyšetření patří stadiometr, který se používá pro měření výškových rozměrů, zejména tělesné výšky. Dále sem patří váhy, pásová míra (krejčovský metr), kaliper, který se využívaná pro měření kožních řas, pelvimetr, což je dotykové měřidlo s rozvinovacími rameny se zaoblenými konci k měření šířkových a hlubokých rozměrů těla.((kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol., 2011) c) Laboratorní vyšetření obézního dítěte Obezita u dětí má často následky metabolické. Jejich ukazatele můžeme prokázat při laboratorním vyšetření. Mezi základní laboratorní vyšetření patří vyšetření lipidového spektra a změny tkání citlivých na inzulín doplňujícím vyšetřením je analýza jaterních enzymů. Další vyšetření nás mohou upozornit na sekundární obezitu, kdy příčinou vyšší hmotnosti je zvýšená hladina kortizolu, hypofyzární nanismus nebo poruchy štítné žlázy. ((Kytnarová, Hainerová, Zamrazilová a kol.). 2.4.3 Rizika dětské obezity Mezi nejzávažnější komplikace dětské obezity patří rozvoj onemocnění kardiovaskulárního systému s hypertenzí, ateroskleróza, poruchy glukózové tolerance, hyperurikémie, poruchy lipidového mechanismu, ale také duševní poruchy se sklonem k depresím a poruchou začleňování se do kolektivu. (Marinov, 2012) a) Pohybový aparát Kosterní systém u dítěte s obezitou je kostra výrazně zatěžována a dochází k častým poruchám. Na páteři se objevuje skolióza, hrudní kyfózy, nejvíce je zatížen skelet 25

dolních končetin s vysokým zatížením kloubů, u nichž dochází k atrofickým změnám. (Pařízková, 2007) b) Cévní systém Stejně jako skeletální systém je zatížen i cévní systém. Často dochází ke vzniku varixů dolních končetin, změny jsou spojeny s porušením cévního epitelu. U většiny obézních dětí nalézáme arteriální hypertenzi a v dospělosti trombembolickou chorobu. (Pařízková, 2007) c) Kardiovaskulární systém Obezita zvyšuje riziko rozvoje srdečního onemocnění a ischemické choroby. Především je ovlivňována systolická a diastolická funkce levé komory. Stoupá i pravděpodobnost poruch srdečního rytmu, vznik ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody a trombembolická nemoc.(schusterová, 2012; Kunová, 2009) Arteriální hypertenze se považuje za jeden z hlavních rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních chorob. Hypertenze bývá často diagnostikovaná již v dětském věku. Uvádí se, že přibližně 1 3 % dětí trpí arteriální hypertenzí. Obezita se připisuje jako největší nezávislý rizikový faktor arteriální hypertenze. Víc jak polovina hypertenzních dětí je obézní.(schusterová, 2012) d) Psychické změny Obézní lidé a především děti mívají často snížené sebevědomí, bývají úzkostní někdy až depresivní. U obézních dětí dochází k různým poruchám chování. Klinické studie svědčí o tom, že mezi obézními dětmi se vyskytuje více problémů chování. Obézní děti trápí jejich nadměrná hmotnost. Děti se trpí pocity osamělosti, smutku a nervozity. Obézní děti patří k méně oblíbeným mezi vrstevníky, stávají se oběťmi šikany a trpí pocity méněcennosti. K problémům méněcennosti často přispívají hodiny tělesné výchovy, protože jsou při nich obézní děti nemotorné a nestačí ostatním dětem. (Pařízková, 2007; Kunová 2009) 2.4.4 Terapie obezity Nejvhodnější léčbou obezity u dětí je rodinná léčby vycházející z principů kognitivně behaviorální terapie (KBT) spojená s úpravou stravy a zvýšenou pohybovou aktivitou. 26

Ambulantní péči je možné v indikovaných případech doplnit o lázeňskou péči, aby byla léčba úspěšná musí být stanoveny reálné cíle. Léčba by měla být zahájena u dětí s nadváhou ve věku vyšším než tři roky. Základním postupem léčby obézního dítěte je edukace správného chování při jídle a dodržování správného jídelníčku. Podkladem intervence je vyhodnotit energetický příjem a jeho fyzickou aktivitu. Energetický obsah redukční diety by měl být takový, aby nebránil lineárnímu růstu a vývoji mozku a především aby nenavozoval zpomalení vzestupu hmotnosti. Poklesu příjmu energie je možné dosáhnout náhradou sladkostí ovocem, zařazením nápojů s nízkým obsahem cukru místo sladkých nápojů a také podpora fyzické aktivity. Léčba obezity je dlouhodobá s častými relapsy. Dětská obezitologická terapie se zaměřuje na změnu životního stylu celé rodiny. V léčbě obezity je také velice důležitý pohyb alespoň 60 minut pobytu venku. U dětí s obezitou je vhodné, aby pohybová aktivita byla také zaměřena na rozvoj a správné držení těla. Vzhledem k riziku poškození nosných kloubů končetin přetížením je vhodné vybírat jednotlivé aktivity podle stupně obezity. Pro děti s vysokým stupněm obezity je vhodné začít s cvičením v bazénu. Pokud některé cviky dělají dětem potíže je možné jednotlivé cviky provádět v méně náročných pozicích. Farmakologická léčba je u děti indikovaná až pokud se vyskytují závažné komplikace a pokud předchozí přesné a přísné dodržování dietních opatření po dobu 6 12 měsíců nebylo úspěšné. Medikamentózní léčba je vždy spojena s dietoterapií a zvyšováním pohybové aktivity. Sibutramin inhibitor zpětného vychytávání noradrenalinu a serotininu není indikovaný u dětí mladších 12 let. Navazuje pocit sytosti, ale má spoustu nežádoucích účinků. Orlistat se ukázal jako účinný u dětí straších 12 let, mimo redukci váhy snižuje také dyslipoproteinémii, rezistenci vůči inzulínu a vysoké hodnoty krevního tlaku. Chirurgická léčba, kdy bariatrické výkony lze provádět v dětském věku velmi výjimečně pouze u dospívajících obézních, kteří musejí splňovat určitá kritéria a to BMI 40 kg/m 2 se závažnými zdravotními komplikacemi nebo BMI 50 kg/m 2 a méně závažné komplikace, dosažení nejméně 95 % dospělé výšky a selhání alespoň 6 měsíční intenzivní léčby. Výkon je možno podstoupit nejdříve ve věku 13 17 let život a u jedince musí být dosáhnuto finální výšky a uzavření růstových štěrbin. Mezi komplikace patří psychická onemocnění, genetická nebo endokrinologická příčina obezity a těžké poruchy jídelního chování. Bariatrický výkon by měl být indikovaný 27

multidisciplinárním týmem odborníků. (Marinov, 2012; Pařízková, 2007; Mullerová, 2009;.Bourek, 2011) 2.4.5 Prevence obezity a aktivity ovlivňující obezitu v České republice Současná pediatrie se v poslední době velmi zajímá o to jak zastavit vzrůstající trend nadváhy a obezity u dětí. Hlavní roli ve snižování výskytu obezity hraje především prevence. Prevenci vzniku obezity lze shrnout následovně děti by měly být kojeny nejméně do 6. měsíce, dostatek tělocviku ve školách, alespoň 60 minut v každé třídě, soustavnou výchovu rodičů ke zdravým stravovacími návyky a pohybovou aktivitu ve volném čase. Jak vyplívá z předchozího textu, předpoklady k pozdější obezitě svých děti mohou často rodiče ovlivnit sami. Jak stravovací návyky, tak pohybovou aktivitu ve volném čase. a) Preventivní programy v Evropě Evropská unie má řadu politických dokumentů, které mají rámec a určují strategie vymezující tvorbu antiobezitogenního prostředí. Jde zejména o Bílou knihu Strategii pro Evropu, týkající se zdravotních problémů související s výživou, nadváhou a obezitou. Je zde popsán integrovaný model ovlivnění oblasti výživy a fyzické aktivity, procházející napříč všemi sektory veřejného života. (Marinov, 2012; Mullerová 2009) b) Preventivní programy v České republice Významným preventivním programem v České republice byl projekt,,zdravá ABECEDA, který byl zaměřený na děti předškolního věku. Cílem programu je naučit děti zdravému životnímu stylu a naučit je pravidelnému pohybu pro radost již od útlého věku se zapojením celé rodiny, aby z dětí mohli vyrůst zdraví a aktivní dospělí lidé. (Marinov, 2012) Česká obezitologická společnost ČLS JEP sdružuje pod patronací České obezitologické společnosti J. E. Purkyně lékaře, psychology, zdravotní sestry a odborníky dalších profesí zabývající se prevencí a léčbou obezity. Cílem společnosti je také zajišťovat negraduální a postgraduální vzdělání v obezitologii, podporovat výzkum v oblasti obezitologie a vypracovávat doporučené diagnostické a léčebné postupy obezity. Ministerstvo zdravotnictví České republiky intervenční programy podporované Ministerstvem zdravotnictví mají svůj legislativní podklad zakotvený v,,dlouhodobém 28

programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky zdraví pro všechny v 21. století. Část projektů byla řešena či vedena prostřednictvím Státního zdravotního ústavu v Praze. Šlo o úspěšný projekt,,hubneme s bumbrlíčkem, s vyvinutím metodologie, školení lektorů a vytváření sítě hravých redukčních kurzů pro děti 5-10 let. Ministerstvo dopravy České republiky garantuje a společně s dalšími ministerstvy zabezpečuje,,národní strategii rozvoje cyklistické dopravy ČR. Jedná se o významný projekt v oblasti prevence obezity. Jeho cílem je vytvořit podmínky pro cyklistiku. V rámci prevence obezity jsou v České republice realizovány také mezinárodní programy podporované Evropskou unií. (Hainer, 2011) 2.4.6 Dětský pacient s obezitou v percepci sestry Edukace je celoživotní rozvíjení osobnosti člověka působením formálních institucí a neformálního prostředí. Jejím cílem je osvojení nových poznatků, získání nových vědomostí a dovedností, vytváření nových hodnot a postojů v chování. (Magurová, 2009) Proto je kladen na edukaci především celé rodiny obézního dítěte velký důraz. Základem je především dostatečná komunikace, která by měla celé rodině pomoci v oblasti výživového poradenství, určující množství konzumované stravy, vhodnou pohybovou aktivitu a vždy přihlíží na aktuální věk a stav dítěte. Komunikace je velmi důležitá pro navození důvěry a spolupráce mezi rodinou a zdravotnickým personálem. U malých dětí vždy edukujeme přímo rodiče, u větších dětí a adolescentů, bychom se měly snažit navodit spolupráci jednotlivých členů a především obézní dětí. V úvodu léčby je důležité stanovit si nějaké cíle, kterých bychom chtěly dosáhnout a s tím seznámit i celou rodinu. Vždy bychom se měli ujistit, zda je náš výklad dostatečně srozumitelný a ujistit celou rodinu, že se kdykoliv na nás mohou obrátit s jakýmkoliv dotazem. Důležité je celou rodinu dostatečně motivovat, ale během léčby i kontrolovat, zda je léčba i prevence dostatečně dodržována. Neměly bychom zapomínat ani na stud obézního dítěte. Při vyšetřování dětí by v ordinaci mělo být co nejméně lidí, protože děti se často za svoji obezitu stydí a dávají přednost soukromí, stejně tak jako je během vyšetření potřeba citlivějšího zacházení. Během rozhovoru s obézním dítětem je důležitý empatický přístup k pacientům. V žádném případě bychom neměli děti nějakým způsobem odsuzovat. 29

Velice důležité je děti podporovat zejména po psychické stránce a chválit je i za malý pokrok. Obézní děti mají sklony k nízkému sebevědomí a problémy se sebepojetím. Proto i malá pochvala, může mít za následek velké pokroky. (Juřeniková, 2010) 30

3. Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Výzkum bakalářské práce byl pojat jako kvantitativní studie za použití dotazníkového šetření. Úvod dotazníku informuje o účelech výzkumu a obsahuje krátké instrukce, jak dotazník vyplňovat. Zároveň i ubezpečuje respondenty o anonymitě. Dotazník se skládá z 22 otázek, z nichž jich je 17 uzavřených, 2 polootevřené a 3 otevřené otázky. Dotazník je zaměřen na stravovací návyky a pohybovou aktivitu v rodinách. Dotazníky byly rozdány v ambulanci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Dotazníků bylo celkem rozdáno 150 a zpět se mi jich vrátilo 130. Návratnost dotazníků tedy činní 86,6 %. Výsledky výzkumu byly zpracovány do 26 grafů a 1 tabulky. K vyhodnocení dat byl použit program Microsoft Office Word a Microsoft Office Excel. Data byla upravena do sloupcových grafů. 3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl tvořen rodiči dětí ve věku 5 15 let, které navštěvují ordinaci dětského lékaře ve Velkém Meziříčí. Výzkum probíhal od začátku ledna do konce měsíce března roku 2016. Všichni účastníci dotazníkové šetření byli seznámeni se způsobem vyplnění dotazníků. 31