Vysoká škola polytechnická Jihlava

Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu Model komplexně zajištěného sportovně-poznávacího kurzu pro děti základní školy Bakalářská práce Autor: Pavla Kiewegová Vedoucí práce: Mgr. Pavla Erbenová Jihlava 2012

Copyright 2011 Pavla Kiewegová

Abstrakt Tématem práce je vytvořit model komplexně zajištěného sportovně-poznávacího kurzu pro děti druhého stupně základní školy. Práce je rozčleněna na několik kapitol. Především se věnuje lezení na umělých stěnách a jeho vývoji, umělým lezeckým stěnám a vhodnosti lezení pro děti. Poté následuje kapitola, ve které je uvedeno několik definic cestovního ruchu a blíže popisuje městskou turistiku a způsoby poznání města turistou. Stěžejním bodem práce je tvorba programu, které předcházelo dotazníkové šetření mezi žáky základní školy. Po sestavení programu byla provedena kalkulace celého kurzu a vše bylo předloženo pedagogickým pracovníkům vybraných základních škol, aby vyjádřili svůj zájem či nezájem. Klíčová slova: Lezení. Umělá lezecká stěna. Horolezectví. Cestovní ruch. Městská turistika. Abstract The subject of the thesis is creation of the model comprehensively secured sport-cognitive course for children of second grade of elementary school. The thesis is divided to several chapters. First is dedicated to climbing on indoor climbing walls and its development, to indoor climbing walls and to suitability for childrem climbing. This is followed by chapter, in which are some definitions of tourism and elaborates on the urban tourism and ways of discover of city by tourist. The key point of the thesis is the creation of program that preceded the survey among primary school pupils. After assembling this program was costing the whole course and all this was presented to pedagogical staff of selected primary schools to express their interest or disinterest. Key words: Climbing. Indoor climbing wall. Mountaineering. Tourism. Urban tourism.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce Mgr. Pavle Erbenové za odborné vedení, pomoc a trpělivost, dále rodině za podporu a pochopení a v neposlední řadě všem respondentům, kteří byli ochotni vyplnit mé dotazníky.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplně, že jsem v práci neporušila autorská práva (vy smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práci či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠOJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 5. 12. 2011... Podpis

Obsah Úvod. 14 1 Teorie zabývající se lezením 16 1.1 Horolezectví a lezení 16 1.2 Charakteristika lezení 17 1.3 Historie horolezectví 18 1.4 Lezení na umělých stěnách.. 19 1.4.1 Historie lezení na umělých stěnách. 20 1.4.2 Lezecká stěna.. 22 1.4.2.1 Typy lezeckých stěn. 23 1.4.2.2 Konstrukce stěn 24 1.4.2.3 Lezecké chyty.. 26 1.4.2.4 Umístění jištění 27 1.4.2.5 Oživení stěny 27 1.4.3 Vybavení lezce... 28 1.5 Lezení ve světě a v České republice 30 1.6 Kdy s lezením začít.. 31 1.7 Vhodnost lezení pro děti..32 2 Teorie zabývající se způsoby poznávání města turistou.. 34 2.1 Cestovní ruch 34 2.2 Městská turistika.. 35 2.3 Způsoby poznávání města turistou.36 2.3.1 Prohlídka města na vlastní pěst.36 2.3.2 Prohlídka města s průvodcem...37 2.3.3 Další způsoby prohlídky města. 38 3 Praktická část 40 3.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření..40 3.2 Program sportovně-poznávacího kurzu..53 3.3 Doprava.. 53 3.4 Ubytování...54 3.5 Kurz v lezeckém centru Smíchoff..55 3.6 Podrobný popis programu sportovně-poznávacího kurzu..... 57 3.6.1 První den pondělí 58 12

3.6.2 Druhý den úterý. 58 3.6.3 Třetí den středa. 59 3.6.4 Čtvrtý den čtvrtek..60 3.6.5 Pátý den pátek.. 61 3.7 Kalkulace ceny 61 3.7.1 Doprava... 61 3.7.2 Ubytování a stravování 62. 3.7.3 Lezecký kurz 62 3.7.4 Vstupné....63 3.7.5 Celková cena za sportovně-poznávací kurz pro jednu osobu.. 63 4 Porovnání navrženého programu s dotazníkovým šetřením..64 5 Názory pedagogických pracovníků...65 6 Závěr....68 Seznam použitých zdrojů.. 70 Přílohy.73 13

Úvod a cíl práce Hlavním cílem práce je vytvoření modelu komplexně zajištěného sportovně-poznávacího kurzu pro děti druhého stupně základní školy. K tomuto účelu bylo provedeno dotazníkové šetření přímo ve škole mezi dětmi, které se stalo hlavním vodítkem pro návrh a tvorbu programu lezeckého a poznávacího kurzu. Pro doplnění je součástí práce také zhodnocení celého programu pedagogickými pracovníky. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Model komplexně zajištěného sportovně-poznávacího kurzu. Hlavním důvodem výběru je můj zájem o lezení v jakékoli podobě. Asi před čtyřmi lety jsem měla možnost si vyzkoušet na vlastní kůži slaňování, a to odstartovalo mou chuť dozvědět se o adrenalinovém sportu mnohem více. Několikaletá záliba však zůstává pouze na teoretické úrovni, jelikož ze zdravotních důvodů se této sportovní aktivitě nemohu věnovat. Další pohnutkou, proč jsem si dané téma vybrala a vytvořený program kurzu určila právě pro druhý stupeň základní školy, je ta skutečnost, že lezení na umělé stěně je pro mnohé děti velkou neznámou, ať již proto, že o něj nemají vůbec zájem, nebo by si jej rády vyzkoušely, ale nemají k tomu vhodné podmínky. Teoretická část práce je rozdělena na dvě hlavní kapitoly. První kapitola slouží především k seznámení se s lezením v obecné i podrobnější rovině. Uvádím zde historii horolezectví i lezení na umělých stěnách, detailně se zabývám popisem lezecké stěny a jejími součástmi, stejně tak vybavením lezce. Informuji o organizacích současného lezení u nás i ve světě. Věnuji se také vhodnosti lezení pro děti. Ve druhé kapitole se vzhledem k poznávací části kurzu zabývám okrajově cestovním ruchem, ale především městskou turistikou. V závěru teoretické části jmenuji možnosti, které má turista při návštěvě města. V praktické části Vás seznamuji s výsledky dotazníkového výzkumu, který proběhl před vytvořením konkrétního programu pro sportovně-poznávací kurz. Podle zjištěných výsledků vytvářím program kurzu tak, aby pokud možno co nejlépe korespondoval s nejčastějšími odpověďmi v dotazníku. Poté vytvořený program porovnávám s výsledky, zda jsem splnila požadavky a očekávání žáků druhého stupně Základní školy Přeštice, popřípadě vysvětluji vzniklé rozdíly mezi programem a výsledky 14

dotazníku. Na konec uvádím závěry z řízených rozhovorů s pedagogickými pracovníky vybraných základních škol, kteří se k mému programu pro daný kurz vyjádřili. 15

1. Teorie zabývající se lezením 1.1 Horolezectví a lezení V dnešní době představuje horolezectví široké spektrum činností, že je velice těžké a obtížné jej konkrétně definovat. Můžeme však s jistotou říci, že všechny tyto činnosti, které horolezectví v sobě zahrnuje, mají jedno společné, a to pohyb v terénu při postupování směrem vzhůru. 9 Z původní jedné sportovní disciplíny, jejímž cílem bylo jediné, a to zdolávání vrcholků hor, se postupně utvořila celá řada více či méně příbuzných sportovních aktivit. Postupně mohu jmenovat jednoduché lezení bez lana, dále lezení v lezeckých centrech na umělých stěnách či zdolávání ledových stěn nebo přírodních skal, nejtěžší formu horolezectví na Alpských stěnách či extrémní horolezectví v oblasti nejvyšších pohoří světa. 9 Pro lepší orientaci uvádím schéma s rozčleněním jednotlivých disciplín horolezectví. Obr. č. 1: Rozdělení horolezectví 16 16

A jaký je vlastně rozdíl mezi horolezectvím a lezením. Můžeme říci, že tou největší odlišností mezi dvěma jmenovanými disciplínami je terén, ve kterém se lezec či horolezec pohybuje. Lezcem je člověk, který pro lezení využívá umělé stěny, budovy, skalky apod. Naopak horolezec se pohybuje přímo v horolezeckém terénu, jakým jsou hory a velehory, ty se vyznačují delšími nástupy, vícedélkovým lezením nebo například objektivním nebezpečím. Z uvedeného popisu tak vyplývá, že se horolezec musí vyznačovat lepšími dovednostmi a znalostmi než lezec. V obou případech se však jedná o sportovní disciplíny se značným rizikem. Proto vědomosti o zacházení s lezeckým materiálem a o chování se v lezeckém terénu jsou naprostou samozřejmostí. 5 1.2 Charakteristika lezení Lezení je sportem, který může uchvátit malé holky a kluky stejně dobře jako dospělé ženy i muže. Dá se s ním začít v jakémkoliv věku. V podstatě se mu může věnovat každý relativně zdravý člověk, který nezná fobii z výšek a má alespoň trošku rád adrenalin. Pro mnoho lidí se tento obyčejný sport stává především životním stylem. O lezení můžeme říci, že se jedná o jakýsi svět existující sám pro sebe, jenž má význam také jen sám o sobě. Psycholog Mihaly Czikszentmihaly dokázal popsat lezení takto: Jste tak zaujatí tím, co právě děláte, že nemyslíte na sebe jako na bytost oddělenou od toho, co právě děláte Nevnímáte zvlášť sami sebe a svůj výkon. Lezení vás zcela naplňuje. Lezení je jakési střídání stavu jistoty a nejistoty, napětí a uvolnění. Je to jakási výzva. Lezec je nucen na každém svém kroku řádně zvažovat další postup, řešit rizikové situace, překonávat svůj vnitřní strach z pádu. Pokud se nám podaří v sobě probudit schopnost neustále překonávat výzvy obtížnosti, posilujeme důvěru ve své vlastní schopnosti. 14 Již od pradávna patří samotné lezení do základního pohybového fondu člověka. Jsou při něm využívány čtyři ze šesti smyslů, jakými jsou zrak, sluch, hmat a smysl pro udržování rovnováhy. Lezení bylo a stále je pro člověka přirozeným pohybem. I když v minulosti byl tento pohyb využíván mnohem častěji a člověk se bez něj neobešel. Ať už se jednalo o šplhání na strom z důvodu ulovení kořisti, schování se před divou zvěří či sklízení úrody z ovocných stromů. Postupem času však civilizace o takový pohyb člověka pomalu připravuje, už nás nic nenutí šplhat. Na všechno máme 17

různé pomůcky, například žebříky, požární plošiny a další komplikované stroje. Pocit potřeby šplhat se dnes přirozeně objevuje pouze u malých dětí, které se snaží někam vyšplhat a něco nového tak objevovat. 14 Jak jsem již zmínila, lezení může být sportem opravdu pro všechny věkové kategorie, stačí mít na mysli věkové fyziologické zvláštnosti a styl lezení jim přizpůsobit. Každý, kdo leze, si nachází svůj cíl, kterého je rozhodnut dosáhnout. A jelikož v lezení v žádném případě nerozhoduje jen svalová síla, ale především správná technika spolu s koordinací, a to vše dohromady si žádá zmobilizování fyzických i duševních sil, může se stát, že jedna lezecká cesta je úplně stejnou výzvou pro mladé i staré, ale také pro silné a slabé. Nesmím zapomenout, že lezení není sportem, který by vylučoval z účasti handicapované lidi. 14 V současné době zaznamenává lezení jako sport obrovský boom, jako všechny ostatní outdoorové aktivity. Přesto se však jedná o jakési oživení sportovního odvětví a ne o vznik nové sportovní disciplíny. Samotné první zmínky o lezení i jeho výuce pochází již z 18. století, kde se objevují v programech filantropistů. Nebylo však považované za samostatnou sportovní disciplínu, ale bylo zahrnuto do souboru úkolů jako jedna z možností, jak překonat překážky. 14 Různorodost lezeckých disciplín se výrazně rozvíjela v posledních letech a díky tomu vznikly, vedle tradičního horolezectví, nové lezecké okruhy, které jsou žádané u stále většího počtu lidí. Lezecká popularita mezi sportovními nadšenci stále stoupá a jejich první kroky vedou většinou k umělé stěně, kde objevují své první horolezecké terény. 14 1.3 Historie horolezectví V dřívějších dobách sloužilo horolezectví spíše vědcům a geografům, kteří se tak dostávali postupně na přístupnější vrcholy odlehlých hor ve světě. Tehdy bylo hlavním účelem prohlubování znalostí nebo zaplňování neznámých, bílých míst na mapě světa. A tak byla v průběhu 18. a 19. století objevena velká část nejvyšších světových pohoří, průsmyky i ledovce. 3 Spíše vědecký postoj k lezení byl zcela změněn díky britské střední a vyšší sociální třídě obyvatelstva. Jmenované skupiny lidí si lezení ve vysokých horách oblíbily vždy 18

přes dobu letních prázdnin. Oblíbenými oblastmi se staly švýcarské, rakouské, francouzské a italské Alpy, kde se začal plně rozvíjet alpinismus, tedy slézání vysokých hor. Horolezečtí nadšenci se vydávali zdolávat Alpy s místními muži, kteří jim dělali horské průvodce. Prvopočátkem zlaté éry alpinismu se tak zřejmě stal výstup na Wetterhorn roku 1854, kdy jej zdolal Sir Alfred Will se svými průvodci. V průběhu následujících několika let byly překonány všechny vysoké vrcholy Alp. V roce 1857 byl v Londýně založen Alpský klub, který měl na starost rozvoj sportovní disciplíny a staral se též o jeho příznivce. 3 Přelom století je vyznačován čím dál více smělejšími výstupy, a to především ve vápencových oblastech Rakouska a Itálie. Pokroky zaznamenával i vývoj nových metod v jištění lezců, což zajišťovalo stále lepší a dokonalejší bezpečnost. Díky první světové válce a období po ní se celkový vývoj horolezectví zřetelně zpomalil. Velké množství odvážných nadšenců pro tuto sportovní disciplínu válečné boje nepřežilo, přesto na přelomu 20. a 30. let začalo docházet opět k určitému rozvoji. 3 V období před druhou světovou válkou, kdy byl v Evropě zkrácen pracovní týden na čtyřicet hodin, nastoupila jakási zlatá éra skalního lezení. Lezení bylo z velké části ovlivněno obrovskými pokroky ve výrobě materiálů před začátkem války i během ní. Objevily se boty s profilovanou podrážkou (tzv. vibramy), nylonová lana, smyčky a karabiny, které opět o trochu zvýšily bezpečnost lezců. 3 1.4 Lezení na umělých stěnách Pohnutkou pro vytvoření umělých lezeckých stěn byla lidská soutěživost. Vždyť kde jinde se dá určit vítěz v lezení ve stejných podmínkách pro všechny. O umělé lezecké stěně můžeme hovořit jako o tréninkové pomůcce ke zvyšování výkonnosti ve skalách, jako o prostoru pro rekreační pohyb nebo jako o prostoru, který umožňuje vzájemné srovnávání výkonnosti při závodech. 15 Umělé stěny se skládají z konstrukce připevněné k budově a pláště stěny z překližkových desek. Tyto desky pláště mohou mít nejrůznější povrchovou úpravu a další nerovnosti, aby lezcům více imitovaly skály v přírodním terénu. Na plášti jsou šrouby uchyceny chyty odlišných tvarů. 14 19

Soutěžními lezeckými disciplínami u lezení na umělých stěnách je lezení na obtížnost, rychlost a bouldering. U lezení na obtížnost je srovnávacím kritériem schopnost lezců vylézt danou cestu maximální obtížnosti On Sight (jedná se o vylezení cesty na první pohled, to znamená, že lezec nemá žádné informace o dané cestě a snaží se ji vylézt na první pokus, bez pádu a odsedávání do jištění), nebo vylézt výše než ostatní soupeři. Při závodu, kde záleží hlavně na rychlosti, je kritérium zřejmé, jedná se o vylezení stejné cesty v co nejrychlejším čase. I obecně platí, že rychlost se rovná polovině bezpečnosti. Při lezecké disciplíně bouldering se soutěží na krátkých úsecích boulderech a vítězí lezec s nejvyšším součtem bodů z jednotlivých cest. 2 1.4.1 Historie lezení na umělých stěnách Během dlouhé a velice bouřlivé doby, pokud tak můžeme nazvat 50 let lezeckého sportu, se názory zemí, národních svazů a organizací i samotných lezců razantně měnily. Počátek lezení na umělých stěnách je velice úzce propojen se závodním lezením na skalách ve volné přírodě. Šlo o to, aby lezci měli mezi sebou srovnání, a k tomu potřebovali navzájem absolutně stejné podmínky. Úplně první závody v již zmíněném skalním lezení proběhly v SSSR, na Krymu, v roce 1947, kde se jednalo o závod v lezení na rychlost. 14 Velké množství závodů ve skalním lezení se uskutečnilo posléze, v období 60. a 70. let 20. století. Závody však probíhaly neoficiálně bez vzájemné návaznosti na sebe. Šlo tedy vždy o určení vítěze daného závodu a to bylo vše. Nejednalo se o žádné světové žebříčky lezců, žádné sčítání bodů za vyhrané závody apod. 14 V 70. a 80. letech 20. století se poprvé závodí také ve Francii a Itálii, kdy zároveň vzniká nová etapa rozvoje lezení. Zde mají závody ve skalním lezení své stoupence, ale také odpůrce, ať už se jedná o odborníky či přední lezce. V červnu roku 1985 se uskutečnil historicky první závod v lezení na obtížnost novým stylem v italské Bardonecchii. Nový styl znamenal, že žádný z lezců danou cestu nikdy před tím nelezl, jednalo se tedy o její zdolání bez nacvičování a pádu. Prvními, kdo závody vyhráli, byli Stefan Glowacz a Catherine Destivellová. 14 O dva roky později, v roce 1987 v Bioux (Savojsko), nastal naprosto zásadní přelom závodního lezení. Závody v Bioux byly po celou dobu doprovázeny špatným počasím, deštěm, tedy i nízkým počtem diváků a velice špatnými a nebezpečnými podmínkami 20

pro samotné lezce. Tehdy se již pořadatelé zamýšleli, jaká bude další budoucnost závodů. Čím dál více rostly obavy ze závislosti závodů na počasí, to bylo doprovázeno stále náročnějšími přípravami lezeckých cest a prostorů pro diváky ve volné přírodě. S rostoucím počtem závodů klesaly možnosti hledat stále nové a pro lezce neznámé, terény k objektivnímu soutěžení. Závody také měly obrovský negativní dopad na životní prostředí. Do skal se vrtaly umělé cesty, chyty byly modelovány pomocí cementu a prostor pro lezení byl přísně ohraničen. Docházelo k rozsáhlému kácení stromů kvůli divákům a k výstavbě parkovišť přímo u skal. S ohledem na životní prostředí tak dochází k omezení závodů v přírodě, což dává vzniknout umělým stěnám. 14 V listopadu roku 1987 byly v Grenobelu uspořádány první závody na světové úrovni na umělé stěně v hale. Závody se staly prvními, které byly schváleny UIAA (Mezinárodní horolezecká a lezecká federace, z francouzštiny Union internationale des associations d alpinisme). A od roku 1988 se závody v lezení uskutečňují pouze na umělých stěnách. 14 Rok 1990 je charakteristický postupným zvyšováním počtu závodů po celém světě. V italském Turině se odehrálo v tomto roce první Mistrovství světa v závodním lezení. Ve Francii bylo závodní lezení přijato jako profesionální a vrcholový sport. 14 V roce 1991 se Mezinárodní horolezecká a lezecká federace (UIAA) stala členem Asociace mezinárodních sportovních federací AGFIS, což je podmínka pro uznání sportovního lezení jako olympijské disciplíny, jelikož lezení na obtížnost není dosud olympijským sportem. Podle předpokladů by se lezení na obtížnost mohlo dostat na program olympijských her v roce 2020. 17 Dnes se tedy soutěží v lezení na obtížnost, rychlost a v boulderingu. Vše se odehrává pouze na umělých stěnách, kdy jsou zachovány regulérní podmínky pro závod pro všechny zúčastněné lezce, každý zdolává stejnou obtížnost za stejného počasí. 14 Lezení se však vyvíjelo i po druhé linii. Stavěly se umělé stěny ve sportovních centrech a především na univerzitách ve Spojených státech a v tehdejším SSSR. Jednalo se o dřevěné bariéry s dřevěnými chyty a lištami, používaly se zdi s vystouplými kameny. To vše sloužilo a slouží dodnes, i když v dnešní době s jistými úpravami 21

pro výuku základů lezení, k výcviku záchranných technik a k prožitkovým aktivitám. Nyní postupem času jde vývoj obou těchto linií společně ruku v ruce. 14 1.4.2 Lezecká stěna Je nejsnáze dostupná široké veřejnosti, nejméně náročná na vybavení, na čas, odolná vůči vlivům počasí. Lezení na umělých stěnách je dnes, díky kvalitním materiálům a pomůckám, poměrně bezpečným sportem. Čím je to způsobeno? Především tím, že je lezení přeneseno do prostředí, kde se dá úplně odstranit objektivní nebezpečí, jako je pád kamene, vypadnutí jištění, lavina a podobně. Nebo také rapidním zkrácením úseků mezi dobrým fixně osazeným jištěním, zkvalitněním lezecké výstroje a výzbroje, příjemnými nestresovými podmínkami lezeckých center a množstvím materiálů, které sportovce informují o bezpečnosti při lezení. Dnes jsou umělé lezecké stěny využívány lezci všech kategorií a disciplín. 15 Jedna z prvních umělých lezeckých stěn vznikla v roce 1957, a to na univerzitě v Leedsu, další byla vytvořena v tělocvičně Uralského technického institutu v Jekatěrinburgu. Pomalu se poté postupně dostávaly do dalších škol a sportovišť. Ve 2. polovině 80. let došlo k masivní výstavbě umělých stěn v zahraničí, a to vysokým tempem. Do České republiky se díky změně společenského systému dostávají až na počátku 90. let. V současné době nalezneme umělé lezecké stěny ve školách, víceúčelových halách, sportovních komplexech, na dětských hřištích, dokonce i v mateřských školách. Je pochopitelné, že umělé stěny pro veřejnost mají naprosto rozdílné parametry než umělé stěny určené pro profesionální lezce při mezinárodních závodech. 5 Umělé stěny mají pro lezce bezpočet výhod: Lezení v každém ročním období žádné vlivy počasí Lezení kdykoli, nejen o víkendech žádné přesuny do lezeckých oblastí Lepší organizace výcviku Možnost sestavení různé obtížnosti systematický trénink Menší riziko Možnost lezení i tam, kde nejsou přírodní lezecké terény Není zde negativní dopad na životní prostředí 14 22

Ovšem jako mají lezecké stěny své výhody, nalezneme u nich také jisté zápory. Tím prvním je určitě omezení prožitku pro lezce. Každý, kdo někdy lezl ve volné přírodě, vám potvrdí, že umělá stěna takový pocit nedokáže nahradit. Velkou nevýhodou je také prach, díky uzavřenému prostoru. 14 Dále možnosti změny lezecké cesty dosáhneme pouze neustálou a pracnou přestavbou stávajících lezeckých cest, což nám poskytne bohatou členitost stěny. Toto nemusíme chápat pouze jako nevýhodu umělé stěny, naopak jednoduché profily s velkou plochou a malou členitostí nabízí větší možnosti cvičení a her. Díky tomu lze najednou zaměstnat stejnými úkoly celou skupinu lezců a rychle změnit tvary stěny přišroubováním dodatečných umělých struktur. 1 1.4.2.1 Typy lezeckých stěn Umělé lezecké stěny se postupně ve svém vývoji přizpůsobují požadavkům lezců. Proto dnes existuje celá řada lezeckých stěn, které reagují na rozdílnosti lezeckých disciplín a na odlišnosti nároků na lezecké profily. 5 Prvním typem jsou stěny jako součást lezeckých obchodů. Ty slouží jako dekorace, jako pomůcka při zkoušení bot, sedacích úvazků, karabin apod. Zájemci, kteří si tak chtějí koupit nové vybavení, si jej mohou rovnou vyzkoušet na stěně, a popřípadě si vybrat jiný produkt. Tyto stěny dosahují maximální výšky 2,5 m a nejsou určené pro opravdové lezení. Při zkoušení zde neprobíhá jištění lanem. 14 Dalším typem, kde není lezení jištěno lanem, jsou umělé stěny na dětských hřištích. Jak již z umístění vypovídá, tyto stěny jsou určeny výhradně pro děti. Objevují se jako součást ostatních prolézaček, jako je například věž či brána, vhodná k oblézání různými směry. 1 Dále existují stěny jako součást prezentací. Tyto stěny dosahují maximální výšky 6 m a je na nich vytvořeno několik lezeckých cest. Na těchto stěnách je již lezec jištěn lanem. 14 Posledním typem jsou umělé lezecké stěny pro sportovní vyžití. Tyto stěny ještě rozdělujeme na dvě skupiny: na boulderovací stěny a na velké stěny. Boulderovací stěny nachází své uplatnění nejvíce ve školách a při tréninku, vyznačují se velmi 23

převislými profily. Komerční boulderovací stěny dosahují maximální výšky 4 m, ve školách je tato výška snížena na 3 m. Šířka této stěny se pohybuje mezi 7 a 8 m. Lezci ji používají bez jištění lanem, při lezení je vhodné použít pouze jeden sklon, a to podle cílové skupiny lezců. Nejuniverzálnější je kolmá stěna. Při pádu lezce zachytí na zemi připravené duchny. Za velké stěny pro sportovní vyžití považujeme takové, které přesahují výšku 4 m. U těchto stěn je nutné jištění lanem. Velké stěny dále dělíme podle profilu na školní, komerční a závodní. Školní stěny s menšími rozměry mají jednodušší profily, především se zde objevuje položený a kolmý profil. Komerční stěny nalezneme v lezeckých centrech. Každá stěna má množství různě obtížných cest, které zajišťují mimo jiné kolmé a převislé hrany, kouty a komíny. Velké závodní stěny dělíme také na tři skupiny, a to podle typu závodu: na obtížnost, bouldering, rychlost. Stěny určené k závodům na obtížnost jsou až 18 m vysoké s výraznými převisy, na stěně je vyznačena pouze cesta pro jednotlivé kolo soutěže. Stěny pro bouldering mají pouze jeden profil a vytyčenou cestu pro závodního lezce. Závody na rychlost se odehrávají na mírně převislé stěně, která měří 12 až 15 m s jednoduchým profilem. 1 1.4.2.2 Konstrukce stěn Každá stavba umělé lezecké stěny je podmíněna řídit se evropskými normami CE EN 12 572. Po dokončení stavby je výrobce povinen předat provozovatelům stěny statický posudek, výrobní štítek a pokyny potřebné k jejímu provozování. Dodavatelská firma by měla každý rok zkontrolovat kvalitu ukotvení stěny, stejně tak postupové a vratné jištění. 5 Umělé lezecké stěny jsou tvořeny nosnou konstrukcí uchycenou k budově a pláštěm. V současné době existuje několik způsobů ve stavbě konstrukce umělé stěny. První možností, jak vytvořit konstrukci, jsou dřevěné hranoly a fošny. Tento materiál se používá nejčastěji pro bouldrovací a malé stěny, jeho velkou nevýhodou je obtížnost při vytváření zaoblených profilů. U nás se nejprve používal perforovaný profil, což je další možnost stavby konstrukce. Jedná se o montovanou stavbu s velikou pracností a vysokými pořizovacími náklady. I zde je velice omezená možnost zaoblování profilů. Nejpoužívanějším materiálem pro stavbu velkých stěn jsou jacklové profily, které jsou spojovány svařováním a umožňují zaoblení profilů mnohem snáze než předchozí 24

metody. Na venkovní dětská hřiště jsou používané betonové stěny, které jsou často natřeny veselými barvami, aby přilákaly dětskou pozornost. 14 Opláštění umělých stěn Tváří lezecké stěny je její opláštění. Jedná se o různě tvarované desky s rozmanitou povrchovou úpravou. V České republice se jako klasické a velmi kvalitní řešení využívá převážně překližka. U výrobců umělých stěn je oblíbena díky nižším pořizovacím nákladům. I proto lezci z přírodních terénů nazývají lezce na umělých stěnách jako překližkáře. Horší mechanické vlastnosti s nižší pořizovací cenou má opláštění z lisované dřevotřísky (DTD či OSB). Jedná se o směs hoblin a lepidla. Tento typ opláštění je vhodný pouze na kolmé a položené profily stěny. V České republice se zřídka vyskytují laminátové desky. Ty dokáží dokonale imitovat skalní terén či na nich lze snadno změnit strukturu. Nevýhodou materiálu je časem zřetelné opotřebení a poměrně vysoká pořizovací cena. Venkovní stěny jsou vyrobeny z překližky o tloušťce 16 18 mm, která je povrchově upravena laminací. V kvalitním provedení se jedná o finanční nákladnou záležitost. 1 V roce 2001 se prvně v zahraničí objevily desky vylisované z recyklovaných PET lahví. 14 Struktura a chyty Při výrobě opláštění na stěnu je možné vytvořit struktury na použitých deskách. Struktury jsou reliéfy z plastbetonu, které slouží k naprosto věrné imitaci skalního povrchu na lezecké stěně. Nevýhodou je, že jak strukturu při výrobě opláštění vytvoříme, už ji nelze později změnit. Dnes má každá lezecká stěna kolmé části, nejrůznější převisy a stropy pro lehčí i těžší lezení. Výjimku tvoří bouldrovací stěny, které jsou stavěny bez struktur. V současné době se mnoho výrobců zabývajících se tímto oborem snaží o výrobu malých chytů, které by nahradily stálou strukturu stěny. Pro stěny lze využít i holé zdi budov, kdy se do stěny zavedou speciální hmoždinky se závitem s velkou hloubkou, do kterých se usadí chyty. Variabilnost stěny se pak odvíjí od počtu hmoždinek. Pro zatraktivnění stěny se využívají jehlany, které dokáží změnit profil jak na bouldrovacích, tak i na velkých stěnách. 14 Síť pro uchycení chytů Kvalita stěny je určena především její variabilitou lezeckých cest. A právě variabilita je závislá na struktuře sítě pro uchycení chytů. U velkých stěn je sít vytvořena z natloukacích (narážecích) matek buldoků nebo dýblů ve tvaru rovnostranného 25

trojúhelníku s hranou o délce 25 cm (u bouldrovacích stěn se jedná o 15 cm). Tím je zajištěno nepřeberné množství lezeckých cest, tím i vysoká variabilita lezecké stěny. 14 1.4.2.3 Lezecké chyty Lezecké chyty, imitující skalní útvary, umožňují lezci zdravý a bezpečný pohyb po umělé stěně. Tady dostávají přednost chyty, které jsou vhodné pro kvalitní trénink a nepoškozují klouby a šlachy na prstech. Jejich různorodost je závislá pouze na nápaditosti jejich výrobce. 14 V současnosti je k jejich výrobě nejvíce používán plastbeton, který je sice levným výrobním materiálem, ale má řadu nevýhod. Plastbeton není tak pevný jako polyester, chyty jsou těžší a při navlhnutí křehčí. Výrobci musí pečlivě zvážit tvar chytů. Ve světě je nejvíce používán polyester, který je charakteristický větší pevností, lepším povrchem a chyty mají i lepší tvary. Jeho pořizovací cena je ovšem vysoká. 1 Velikost a značení chytů Za prvé se jedná o externí chyty, které jsou používány nejčastěji, jelikož jsou u lezců i u stavitelů stěn velice oblíbené. Vyznačují se jednoduchou montáží a lezci si snadněji s nimi dokáží načíst cestu. Druhými jsou interní chyty neboli zapušťáky. Tyto chyty doslova splývají s povrchem stěny, a tím lépe napodobují skalní lezení, ovšem díky nim je načtení cesty pro lezce velice obtížné. Další značení chytů: Micro nejmenší XS převážně stupy nebo velice malé chyty S, M, L, XL standardní značení velikosti chytů Chyty velkých rozměrů se zvláštním značením Speciální piktogramy převážně v zahraničí pro snadnější výběr a orientaci Pro různě obtížné cesty v jednom profilu jsou chyty značeny v několika barvách, přičemž základní barvou se stala šedá. 14 Kombinací nejrůznějších profilů a chytů lze sestavit cesty jak pro rekreační, tak i pro výkonnostní lezce. V jednom směru lze sestavit více cest, aby bylo zajištěné dokonalé využití každé plochy lezecké stěny. 14 26

Bouldrovací stěny mají značné převisy s velkým množstvím chytů, některé mohou být i naklápěcí, lze tak dosáhnout jiného sklonu převisu. 14 Počet a hustota chytů Pokročilý lezec pro svou cestu potřebuje 8 a více chytů na 1 m 2. Takto zdatní lezci vyžadují více chytů, ze kterých si mohou vybrat cestu a sami si zvolit lezecký problém pro řešení. Naskytuje se jim možnost co největší rozmanitosti lezení. Naopak lezec začátečník se ve stresu na stěně chytá všeho, co má před sebou, jen aby se na stěně udržel. Vzhledem k problému udržet se na stěně je pro začátečníky nejvhodnější, pokud si nebudou mít z čeho vybírat. To znamená, že čím je cesta jednoznačnější a přehlednější bez zbytečných chytů, tím lépe. Lezec se tak může soustředit jen na svůj pohyb na kolmém profilu. 14 1.4.2.4 Umístění jištění Pro lezení pomocí lana je důležitá stěna vybavená fixními jisticími prvky, jako jsou borháky a nýty. První jištění se umisťuje v maximální výšce 3 m nad zemí, druhé jištění ve výšce 4 m atd. Podle Evropské normy CE EN 12 572 existuje vzorec pro výpočet vzdálenosti mezi jištěními: X = (H + 2) / 5, kdy X je označena vzdálenost mezi jištěními, (H + 2) / 5 označuje vzdálenost od země k poslednímu jištění. Poslední jištění na umělé stěně se musí skládat ze dvou vzájemně nezávislých jisticích bodů. Při lezení na stropě, který je maximálně 3 m nad zemí, je udávána vzdálenost mezi jištěními maximálně 1 m. 1 1.4.2.5 Oživení stěny Každá lezecká stěna je rozdílná dle lezecké disciplíny. Velký rozdíl najdeme mezi stěnou určenou pro výuku a stěnou využívanou k soutěžení. Při stavbě umělých stěn do škol je důležité mít na paměti věkové rozpětí dětí. Stěna by měla být členitá, aby byla co nejvíce podobná volné přírodě. Jsou proto na ní umístěny hrany, kouty, komíny apod. Součástí by měla být šplhací lana i lezecké sítě. Pro začátečníky jsou vhodné kolmé a převislé profily nebo plotny, které představují mírně položený profil. Jednotlivě lze stěny označit barevně podle náročnosti. 14 27

Stěna určená pro výuku má několik zón. U zóny A se jedná o prostor pro lezení bez jištění a vyznačuje se tak spodní část stěny do maximální výšky 3 m. Tato hranice musí být zřetelně vyznačena a na ní je umístěno první jištění. Zóna je určena především pro hry a nácvik základních dovedností. Zóna B se nachází v rozmezí 3 8 m. Zde již lezec používá při jištění lano a vyznačený prostor je určen pro začátečníky. Nad hranicí 8 m nad zemí je zóna C, kde se již pohybují zkušení lezci. V tomto prostoru se nachází už převisy a stropy. 14 1.4.3 Vybavení lezce Při jakékoliv lezecké disciplíně je bezpodmínečně nutné používání výhradně profesionálního vybavení. Vybavení musí bez výjimky splňovat dané evropské normy (EN) Evropského výboru pro vydávání norem (CEN). V obchodech najdeme jednotlivé vybavení jen pod odpovídajícím označením. Přísnější kritéria pro vybavení udává UIAA, požadovaná kritéria však nemusí splňovat všechno lezecké vybavení. 8 Lezecké úvazky Jsou jakýmsi pojítkem mezi lezcem a lanem, které se používá k jištění samotného lezce a spolulezce, a především slouží k zachycení lezce při pádu. U lezeckých úvazků je důležitá norma EN 12277. 8 Vyráběny jsou tři základní typy lezeckých úvazků, bederní sedací úvazek ( sedák ), prsní úvazek ( prsák ) a celotělový úvazek. Sedák je složen z bederního pásu a dvou smyček okolo nohou, které při zatížení slouží k rovnoměrnému rozdělení síly na obě stehna. Tento typ lezeckého úvazu je vhodný především pro začátečníky, kteří při lezení používají horní jištění, nebo jsou v pozici druhého lezce. Sedák je využíván také při slaňování. Pokud lezec používá pouze bederní sedací úvaz, při pádu hrozí velké riziko zranění, jelikož se bod připojení těla k lanu a tělesné těžiště nachází téměř ve stejné výšce, proto se trup může převážit dozadu. Na sedáku nalezneme poutka pro přenášení dalšího lezeckého vybavení. Druhý typ lezeckého úvazu, tzv. prsák, je nutné používat vždy spolu se sedákem. Právě prsák brání převážení trupu při pádu vzad. Prsní úvaz tak napomáhá udržení trupu v pozici zpříma. Celotělové úvazky jsou nejvhodnější především pro malé děti do deseti let. Stabilita celého trupu je zajištěna díky spojení hrudi, ramen, zad a kyčlí do jednoho navazovacího bodu. 15 28

Podle účelu můžeme úvazky rozdělit na víceúčelové a sportovní. Jak již z názvu vyplývá, účelové úvazky mohou sloužit pro veškeré lezecké disciplíny. Sportovní či závodní úvazky jsou velice lehké, a proto umožňují velkou volnost při pohybu. 14 Lana Lano má pro lezce několik velice důležitých funkcí. Je důležité proto, že lezce drží jak při spouštění, slaňování, tak i na konci pádu, a slouží také k ochraně před tvrdými dopady na zem. Každé lano, které lezec používá, musí být pevné, lehce zavázatelné a nesmí se zauzlovat. Lezecká lana mají dvě části: jádro a oplet. Jádro určuje charakter daného lana a stará se o chytání pádů, oplet zase chrání jádro před poškozením. 15 Podle toho, jak lano zareaguje na lezcův pád, rozlišujeme lana statická a dynamická. Statická lana, která slouží jen pro statické zatěžování, jsou vyráběna s průměry 9 12 mm a jsou využívána především speleology, jachtaři, záchranáři atd. S tímto druhem lan lze také nacvičovat slaňování nebo vytváření lanové překážky. Dynamická lana vyráběná s 8 12 mm průměry nachází své využití jak v horolezectví, tak i při nejrůznějších pracovních aktivitách. Pokud dojde k pádu, lano zapruží a zachytí energii, která vznikla při pádu díky gravitaci a hmotnosti padajícího lezce. Dynamická lana lze rozdělit na jednoduchá, poloviční a dvojitá. Jednoduchá lana nachází využití u lezení a jištění na skalách a umělých stěnách a na visačce mají označení 1. Poloviční lana, s označením 1/2, musíme používat vždy dvě. Dvojitá lana neboli dvojčata se vždy bez jakýchkoli výjimek používají obě současně. 14 Pomůcky pro jištění V dnešní době existuje velké množství pohodlných a funkčních metod, jak zajistit lezoucího partnera. Při výběru jisticích pomůcek je důležité, abychom dbali několika zásad: Pomůcka sloužící pro jištění musí dobře padnout do ruky Lezec musí vědět, jak s jisticí pomůckou zacházet, a zároveň na jakém principu funguje Vědět, že některé z pomůcek jsou určené levákům nebo pravákům K zajištění lezce je vždy používána karabina s pojistkou, ke které je zapnuta jisticí pomůcka. 15 V České republice jsou pro lezce dostupné a zajímavé čtyři druhy jisticích pomůcek. Osma své využití najde při slaňování, k jištění prvolezce i druhého lezce. Dále můžeme 29

používat Controlory, pod tímto názvem jsou ukryty různě sestavené výrobky všech světových výrobců. Stejně jako osmy se využívají pro slaňování, k jištění prvolezce i druholezce. Tento typ pomůcek je šetrný k lanům, jelikož je každý pramen lana v jednom oku, a tak se lano nekroutí a nepřetáčí přes sebe. Třetím typem je jisticí pomůcka Reverso. Reverso je vhodné jak pro jednoduchá, tak i dvojitá lana. Využití této pomůcky je stejné jako u předchozích jmenovaných. Reverso je velice dobře uzpůsobeno pro uchycení na jisticím stanovišti a je samoblokovací. Posledním typem je jisticí pomůcka Gri-Gri, vhodná k jištění prvolezce i druhého lezce. Tato pomůcka funguje na samosvorném principu, tedy podobně jako bezpečnostní pásy ve vozidlech. Jde tedy o to, že při jemném protahování lano volně prochází a při prudkém pohybu se lano zablokuje. 14 Karabiny Karabiny se řídí normou EN 12275 a jsou určeny k připnutí jisticích pomůcek na úvazek, k postupnému jištění prvolezce, k zajištění lezce na skále na jisticím stanovišti, k zavěšování lana do skob a podobně. Z uvedených způsobů využití karabin vyplývá, že musí existovat mnoho typů karabin s různými konstrukcemi. 15 Rozeznáváme karabiny s pojistkou, která je šroubovací, nebo automatická. U tohoto typu rozeznáváme ještě tvar, a to normální, a karabiny hruškovitého tvaru HMS ( HalbMastSicherung jištění polovičním lodním uzlem). Normální karabiny jsou běžně ve tvaru písmene D a slouží především k sebejištění na stanovištích nebo k zajištění spolulezce. Většinou jsou tyto dvě malé karabiny spojené speciálně prošitou smyčkou, v tom případě hovoříme o tzv. expreskách. Jedna z karabin slouží k zapínání do jisticího bodu a má rovný zámek, druhá, s prohnutým zámkem, usnadňuje zapnutí lana. Karabiny bez pojistky jsou výrazně menší a lehčí. Vyrábějí se s rovným nebo prohnutým zámkem, který může být v plném nebo drátěném provedení. Tyto karabiny známe normální (klasické), odlehčené (placaté) nebo speciálního tvaru (např. Directional). 14 1.5 Lezení ve světě a v České republice Dnes má sportovní lezení své stálé soutěžní disciplíny, které se objevují v systému závodů jak oblastních, tak světového poháru nebo mistrovství světa. Tento sport má také svou organizaci, která zastřešuje soutěžní lezení na umělých stěnách, do roku 2007 30

se jednalo o Mezinárodní radu pro soutěžní lezení (ICC International Council for Competition Climbing), kterou vystřídala Mezinárodní federace sportovního lezení IFSC. V tomto oboru hraje také důležitou roli Mezinárodní federace sdružující jednotlivé horolezecké národní svazy UIAA (The International Mountaineering and Climbing Federation), kde ICC byla její komisí. IFSC garantuje rozvoj sportovního soutěžního lezení na světové úrovni a zodpovídá za pořádání závodů, jako jsou světový pohár, mistrovství Evropy a mistrovství světa. 14 Světových pohárů v závodech na obtížnost se organizuje ročně celkem sedm, v lezení na rychlost se jedná o čtyři a v boulderingu se jich odehrává pět. Každé dva roky se uskutečňuje mistrovství světa, které se tak střídá s mistrovstvím Evropy a ostatních kontinentů. 14 V ČR se o tento druh sportu stará Komise sportovního lezení a mládeže při Českém horolezeckém svazu, která byla zároveň členem ICC. V České republice se každý rok pořádá množství závodů, které zahrnují všechny disciplíny sportovního lezení. Je zde pořádáno Mezinárodní mistrovství České republiky (MMČR) v lezení na obtížnost a také tři závody Českého poháru. Vždy po skončení MMČR je vyhlášen vítěz Českého poháru, a to v kategorii muži a ženy. V boulderingové disciplíně jsou organizovány ročně celkem tři závody Českého poháru a MMČR. Pokud se jedná o rychlostní lezení, je u nás organizováno pouze MMČR. Všechny tyto jmenované soutěže jsou ještě doplňovány rankingovými a oblastními závody. 14 Vedle stylů zdolání lezecké cesty je další motivací k výkonu a k jeho měření hodnocení obtížnosti. U sportovního lezení u nás i ve světě se setkáváme s dvěma různými stupnicemi obtížnosti. První stupnicí je stupnice francouzská, jejíž značení probíhá pomocí arabských číslic. Tou druhou stupnicí, která se při závodech využívá, je stupnice UIAA. Tato stupnice je hojně uplatňována v německy mluvících zemích a směrem na východ. 15 1.6 Kdy s lezením začít Jak bylo již zmíněno, člověk začíná s lezením velice brzy v raném věku a dokonce k tomu nepotřebuje ani lezeckou stěnu, ani lezecké vybavení. Nejprve postačí nábytek, poté jsou to prolézačky na dětských hřištích a také stromy. Již to se stává pro malé děti obrovskou výzvou. 31

Co se týče toho opravdového lezení na umělých stěnách, s tím je nejlépe začít okolo osmého a devátého roku jedince. Tento věk je pro děti typický tím, že se dokážou velice rychle učit nové pohyby a také si je snadno pamatují. Závodníci na umělých lezeckých stěnách začínají s přísnějším a náročnějším tréninkem okolo dvanáctého roku. 14 Lezení je nenásilným sportem a v rekreační formě poskytuje všem věkovým kategoriím radost z pohybu a často také pocit vlastního překonávání. Takže se dá začít opravdu v kterémkoliv věku. 1.7 Vhodnost lezení pro děti Dětský pohyb má svá specifika, která jsou dána věkem, respektive vývojovými stádii dítěte. Při lezení je nutné brát ohledy na fakt, že pohyb dítěte při lezení je od toho dospělého rozdílný a vyžaduje tak jiné postupy při učení. 13 Děti se s lezením setkávají již od útlého věku, tedy od tří až čtyř let, kdy s nimi rodiče navštěvují dětská hřiště s nejrůznějšími prolézačkami. Děti zde tak lezou, přitahují se či šplhají, vykonávají tak lezecký pohyb zcela automaticky na rozdíl od dospělých, kteří nad lezeckými pohyby někdy až moc přemýšlí. To vše mohou děti později využít při lezení na umělé stěně. 13 Jak již bylo řečeno, nelze jednoznačně odpovědět, od kolika let je vhodné děti seznámit s lezeckou stěnou. Vše záleží na individuálním rozvoji jemné a hrubé motoriky a na celkovém vývoji dítěte. Ve čtyřech až pěti letech se rozvíjí hrubá motorika, jemná motorika v šesti až sedmi letech, právě ta je důležitá pro lepší úchopovou techniku a cit pro chyt. 13 Dětské lezení se vyučuje přirozenou metodou, kdy se děti učí z vlastního pohybu a chyb, přesto jsou opravy pohybu instruktory nezbytné, avšak jen do určité míry. V období od sedmi do deseti let vše probíhá napodobováním, proto je velice důležitá kvalitní ukázka. V této době mají děti ještě nízké silové schopnosti, a naopak veliký strach spojený s nedůvěrou v lezecké vybavení. Tyto silové schopnosti se rozvíjí až v době, kdy je na to dětský organismus připraven, tzn. u chlapců od čtrnácti let a u dívek od třinácti let. Během této doby představuje hlavní motiv osvojení správné techniky. 13 32

Velice častým problémem je strach. Ve většině případů se jedná pouze o dočasné obavy, než dítě získá důvěru v jističe, ve své schopnosti a další lezecké vybavení. Pro jedince s velkým a velice těžko odbouratelným strachem může být řešením bouldering. Strach zde není takovou překážkou, jelikož se lezec pohybuje v menších výškách s možností bezpečného dopadu. Díky tomu získává čím dál větší jistotu. Je důležité vždy myslet na to, že lezení by mělo být především zábavou, kdy jsou hry nedílnou součástí cvičení a tréninku. 13 Velké změny v lezeckém pohybu lze u dětí zaznamenat během puberty, kdy se zvětšují silové schopnosti. Děti tak svůj výkon opírají o sílu více než je nutné a v tu chvíli tak trochu zapomínají na naučenou techniku. Při zvětšení síly se na stěně začínají užívat menší chyty, aby si mladí lezci zdokonalili úchopovou techniku. 13 33

2. Teorie zabývající se způsoby poznávání města turistou 2.1 Cestovní ruch Cestovní ruch dnes neodmyslitelně patří k životnímu stylu lidí, kteří díky němu mohou opustit svůj každodenní stereotyp a uspokojit tak své potřeby v této oblasti. Cestovní ruch má však i druhou rovinu pohledu, lze jej totiž chápat také jako oblast podnikatelských příležitostí v nejrůznějších oborech lidské činnosti, z čehož vyplývá, že se tak cestovní ruch stal významnou a nepostradatelnou součástí ekonomiky státu. 12 Existuje mnoho definic, jak vyjádřit význam cestovního ruchu, proto jich zde několik uvedu: 1. Ekonomicky laděná definice od F. W. Ogilvie: Cestovní ruch je ekonomický jev spojený se spotřebou hmotných a nehmotných statků, hrazených z prostředků získaných v místě trvalého bydliště. 12 2. Definice dle UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu): Cestovní ruch je činnost lidí, spočívající v cestování a pobytu v místech mimo místo jejich obvyklého pobytu po dobu kratší jednoho uceleného roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely, ne však vykonávání výdělečné činnosti. 4 3. Definice podle AIEST (Mezinárodní sdružení expertů cestovního ruchu): Cestovní ruch je souhrn jevů a vztahů, které vyplývají z cestování nebo pohybu osob, přičemž místo pobytu není trvalým místem bydlení a zaměstnání. 12 4. Definice Krapf Hunziker z roku 1942: Cestovní ruch je soubor vztahů a jevů, které vyplývají z pobytu na cizím místě, pokud cílem pobytu není trvalý pobyt nebo výkon výdělečné činnosti. 32 5. Definice dle Prof. C. Kaspara z roku 1975: Cestovní ruch je souhrn vztahů a jevů, které vyplývají z cestování anebo pobytu osob, přičemž místo pobytu není hlavním ani trvalým místem bydlení nebo zaměstnání. 33 6. Definice Prof. Gúčika (2000): Cestovní ruch je soubor činností zaměřených na uspokojování potřeb souvisejících s cestováním a pobytem osob mimo místo 34

trvalého bydliště a obvykle ve volném čase za účelem odpočinku, poznávání, zdraví, rozptýlení a zábavy, kulturního a sportovního vyžití, služebních cest a získání komplexního zážitku. 34 Z uvedených definic tak vyplývají charakteristické rysy cestovního ruchu: Změna místa pohybu Přechodný pobyt v místě, které není trvalým bydlištěm cestující osoby Hlavním účelem není výdělečná činnost Vše probíhá ve volném čase účastníka cestovního ruchu Vytváření vztahů mezi lidmi 12 K vlastní realizaci cestovního ruchu tak dochází bezprostředním spojením subjektu a objektu cestovního ruchu, kdy subjektem cestovního ruchu rozumíme orgány a organizace zabývající se cestovním ruchem, pracovníky v oblasti cestovního ruchu a účastníky cestovního ruchu. Objekt cestovního ruchu tvoří rekreační prostor, materiálně-technická základna a služby, zboží a volné statky. 12 2.2 Městská turistika Jedná se o speciální formu cestovního ruchu, kdy účastník cestovního ruchu pobývá ve městě či v městských centrech a jeho hlavním cílem je celkový zážitek z návštěvy města. Neklade se zde důraz na to, zda se účastník cestovního ruchu v daném městě ubytuje, či se jedná o pobyt bez přenocování. 12 Tato forma cestovního ruchu zahrnuje motivy, jako jsou: obchodní, kulturně-poznávací, společenský, sportovní, zážitkový, vzdělávací, zdravotní atd. Ale může se jednat také o návštěvu příbuzných a známých či o tranzit. Pod těmito motivy se skrývá škála nejrůznějších činností. Obchodní motiv v sobě zahrnuje například kongresový nebo výstavní a veletržní cestovní ruch či nákupy. Pod kulturně-poznávacím motivem si můžeme představit poznávání historických stavebních památek, návštěvy galerií a muzeí, účast na folklórních či hudebních akcích, návštěvu divadelních a filmových představení nebo literárních akcí apod. Společenským motivem můžeme chápat návštěvy městských institucí a instituce orgánů státní správy. Vzdělávací motiv v sobě zahrnuje návštěvu školy, docházku do jazykových kurzů, účasti na nejrůznějších školeních, přednáškách či seminářích. 7 35

Pro města znamená vysoká návštěvnost někdy i určitou společenskou nebo dokonce mezinárodní prestiž. Mimo jiné přináší městská turistika i tyto pozitivní efekty: Nárůst příjmů do městského rozpočtu Zkvalitnění vnitroměstské dopravní situace Tvorba zelených ploch Větší využití kapacit ubytovacích a stravovacích zařízení Nárůst příjmů města díky poplatkům za parkovné a ze vstupného do zábavních a kulturních zařízení Rozvíjení kulturně-společenského života ve městě Snížení nezaměstnaností díky novým pracovním příležitostem Rekonstrukce historických budov 12 2.3 Způsoby poznávání města turistou Každý účastník cestovního ruchu, který navštíví neznámé město, chce poznat a vidět z něj co nejvíc. Přitom vůbec nerozhoduje, jestli v daném městě stráví den nebo týden. Každé město se snaží svým turistům nabídnout maximum ve všech oblastech, ať už se jedná o památky, ubytování, kulturní akce, dopravu, stravování či zážitky. Snaží se nabízet takové možnosti, aby si na své přišel každý, kdo město navštíví. Proto téměř v každém městě nalezneme turistická informační centra, ve větších městech máme možnost prohlídky či procházky s průvodcem a pokud to podmínky dovolují, tak i okružní plavby nebo okružní jízdy autobusy či koňskými spřeženími. 2.3.1 Prohlídka města na vlastní pěst Tento způsob bude nejvíce vyhovovat lidem, kteří se neradi váží na větší skupinu lidí a radši si vše prohlédnou sami podle svého zájmu. Jedná se o způsob, který dává turistovi nejvíce svobody rozhodování, kam se podívat, co si prohlédnout a u čeho strávit nejvíce času. Prohlídka města na vlastní měst je také oblíbená a zřejmě nezbytná u rodin s malými dětmi, kdy se vše podřizuje právě nejmenším turistům. Pro takovéto návštěvníky jsou ve městech zřízena turistická informační centra. 36

Turistická informační centra (TIC) Definice hovoří o turistických informačních centrem takto: Turistické informační centrum má charakter veřejné služby, poskytované na základě společenské objednávky státní správy a samosprávy jako součást informačního systému cestovního ruchu. 12. Najdeme je vždy pod označením bílého i na zeleném podkladu. Hlavní náplní těchto, pro cestovní ruch nepostradatelných, organizací je poskytování komplexních informací domácím i zahraničním turistům o veškerých službách (tedy nejen turistických) v daném městě či oblasti. Doplňkovou činností mohou být služby poskytované za úplatu, jako například prodej vstupenek na kulturní akce, směnárenská činnost, prodej upomínkových předmětů, zajištění průvodcovské služby atd. Právě TIC tvoří jeden z článků propagace města, regionu ale i celého státu. Úkolem všech TIC je navázání kontaktu s turisty, aby byli při pobytu v daném městě spokojeni, zdrželi se zde co nejdéle, aby při svém pobytu utratili co nejvíce peněz a samozřejmě aby se do města opět vraceli. 24 Neexistuje žádná právní úprava pro kategorizaci TIC, proto v roce 1995 přijali členové Asociace turistických a informačních center A.T.I.C. ČR pravidla pro svou kategorizaci. Vznikly tak čtyři kategorie: A republikové informační centrum, značené čtyřmi hvězdičkami B oblastní informační centrum, značené třemi hvězdičkami C místní celoroční informační centrum, značené dvěma hvězdičkami D sezónní informační centrum, značené jednou hvězdičkou. 24 2.3.2 Prohlídka města s průvodcem Turisté při svých pobytech ve městě využívají také nabídky služeb místních průvodců. Spoléhají na to, že tito místní průvodci město velice dobře znají jak po geografické, tak i po historické stránce, a mohou tak poskytnout velmi kvalitní výklad. O tyto služby mají především zájem zahraniční turisté, kteří potřebují výklad ve svém rodném jazyce a předpokládají, že jej daný průvodce bude ovládat. Činnost místních průvodců je upravována jednotlivými městskými zastupitelstvy. Pro to, aby mohl průvodce danou činnost vykonávat, musí splňovat podmínku, kterou je vlastnění oprávnění ve formě průkazu, jenž vydává samotné město. 11 37