K jednomu z výdobytků moderní doby patří papírové peníze a bankovní systém s centrální bankou v čele. Byť z hlediska lidských dějin existuje toto uspořádání poměrně krátkou dobu ve své současné podobě méně než několik desetiletí většina lidí si na jeho působení zvykla natolik, že už ho ani vědomě nevnímá. Kdo z Vás se důkladně zamyslel nad tím, že ačkoli mu stále roste plat, za svoje příjmy si kupuje stále stejné množství zboží? Nepřetržitě rostoucí ceny, navzdory tomu, že je neustále vyráběno větší množství zboží s menším množstvím vstupů také už většina z nás považuje za naprostou samozřejmost. Přesto v mnoha lidech může hlodat červíček pochybností, jestli dnešní systém centrálního bankovnictví a nekryté papírové měny funguje opravdu tak dobře, jak jeho zastánci tvrdí. A tato pochybnost může narůstat právě v době, jako je ta dnešní, kdy původně skryté nedostatky vycházejí otevřeně najevo. Není a ani nemůže být účelem tohoto krátkého textu detailně rozebrat a porovnat výhody a nevýhody jednotlivých finančních systémů. Pouze chceme nastínit několik základních tezí, které považujeme za logické a správné. Další diskusi se ovšem rozhodně nebráníme. Obyčejný člověk, který má svoje pochybnosti a vydá se na průzkum dnešního systému se může brzy ocitnout zahlcen neznámými a (v dnešní době) často zmateně definovanými termíny jako deflace, likvidita, fiskální a monetární politika, repo sazba, inflace, bankovní multiplikátor a další. Každý z těchto komplikovaně vypadajících termínů má ovšem vztah k předmětu, kterému rozumí většina lidí na této planetě. Tím předmětem jsou PENÍZE. Dnes očíslované papírky, ze kterých moudře shlížejí hlavy velikánů a na nichž je oznámení, že PADĚLÁNÍ BANKOVEK SE TRESTÁ PODLE ZÁKONA. Peníze používáme všichni každý den. Peníze jsou naším důkazem, že jsme někde pro někoho vykonali nějakou službu nebo vyrobili nějaké zboží. My pak toto potvrzení předložíme jiným lidem, když od nich chceme koupit jejich zboží nebo služby. Tento potištěný papírek s číslicí a slovem KORUNY slouží jako prostředek,
který usnadňuje vzájemnou směnu výrobků a služeb. Proč a jak peníze vznikly? V době, kdy peníze neexistovaly, probíhala směna tak, že pan Sedlák měl husu, kterou chtěl vyměnit s panem Krejčím za kabát. Jenže co když pan Krejčí nebude zrovna potřebovat husu, ale něco jiného například boty? Pak by musel pan Sedlák najít někoho, kdo měl boty a byl je ochoten vyměnit za husu, vrátit se s botami k panu Krejčímu a vyměnit je za kabát. Jenže taková komplikovaná výměna by mohla trvat velmi dlouho. Panu Sedlákovi by bylo lépe, kdyby existovala nějaká komodita, kterou by byl pan Krejčí ochoten přijmout výměnou VŽDY, takže by se jeho čas strávený na cestách za botami a kabátem (a mnoha dalšími výrobky) zkrátil. Tato obecně přijímaná komodita se stala penězi.
Proč začali lidé příjímat peníze namísto naturálního plnění v podobě husy, kabátu a bot? Protože peníze sami vytvořili a tudíž k nim měli důvěru. Peníze vznikly postupným hledáním té komodity, kterou by byla většina lidí ochotna kdykoliv dobrovolně při směně přijmout a prostředkem, který se začal mezi lidmi těšit takové důvěře, se postupem času staly drahé kovy a zvláště pak ZLATO. Zlato je vzácné, takže v sobě kombinuje vysokou hodnotu v malém objemu. Je vysoce trvanlivé a na rozdíl od drahých kamenů je homogenní a dělitelné na libovolně konkrétní hmotnostní jednotky, v nichž se dá obchodovat. Tyto jednotky jsou mezi sebou snadno převoditelné. Půjčíte někomu 1 unci zlata a on Vám vrátí 1 unci zlata. Když přijedete někam, kde nepoužívají unce, tak víte, že Vám vrátí 28,35 gramu zlata. Když jste si uložili peníze v bance, tak jste dostali potvrzení na uložený počet zlatých mincí nějaké ryzosti a nějaké hmotnosti. Kamkoli, kdykoli jste na světě dorazili, vydali Vám za Vaše potvrzení přesně to, co jste si uložili. Kdyby Vás chtěl někdo podvést a vydal Vám něco jiného než jste si uložili, jeho podvod by byl rychle odhalen. Stačilo vydané množství mincí zvážit a porovnat, zda hmotnost skutečná odpovídá hmotnosti na potvrzení. Pokud neodpovídala, byl potrestán, musel škodu uhradit a byl vystaven veřejné hanbě. Později už s sebou lidé zlato nevozili, vozili s sebou pouze ona potvrzení na uložené zlato. Vznikly papírové bankovky, které byly plně kryty zlatem tak, že vyjadřovaly přesné množství zlata v nich obsaženého. Libra sterlingu byla definována jako ¼ unce zlata tzn. 7,08 gramu zlata a americký dolar jako 1/20 unce zlata tzn. 1,41 gramu zlata. Takže měna (název peněz) jako libra sterlingu nebo americký dolar byl jenom jiný výraz pro přesně stanovené množství zlata. Tento režim se nazýval Zlatý standard a lidstvo jeho prostřednictvím fungovalo po staletí. Všichni Zlatému standardu rozuměli a všichni měli ke Zlatému standardu důvěru. Jenže některým lidem tento způsob směny prostřednictvím zlata ležel v žaludku. Už ve středověku se někteří vládci snažili získat kontrolu nad měnou, zlehčovali peníze
a ty se pak snažili vnutit svým poddaným za jejich původní hodnotu. Ve dvacátém století jsem pak byli svědky procesu, kdy bylo takové zlehčování peněz povýšeno na monetární politiku která má být nutná k dosažení těch nejušlechtilejších cílů. Zastánci takové monetární politiky nazvali Zlatý standard dávno překonaným, systémem, který neodpovídá moderním výzvám nebo barbarským přežitkem. Proč? No přece proto, aby mohli provozovat to, co nazývají dobro. A tak jednoho velmi ošklivého dne vzniklo zákonné platidlo. Jak? To konkrétní dobráci oznámili, že od nynějška je zakázáno přijímat veškeré peníze kryté zlatem a budou se povinně přijímat peníze, které vydali oni. Nyní tedy máme barevně potištěné papírky neboli ZÁKONNÉ PLATIDLO. Všechny druhy zboží a služeb budou placeny zákonným platidlem, tedy barevnými, ničím nekrytými papírky. Všechny dluhy v nich budou povinně hrazeny. A pokud by se snad někdo zdráhal ty barevné papírky přijmout, je zde policie s přichystanou šatlavou. A jak ono zmíněné dobro funguje? Pomocí systému částečného krytí, kdy z jednoho Vašeho bankovního vkladu mohou banky vykouzlit téměř neomezené množství peněz. A kdyby Vás náhodou napadlo, že si svoje peníze necháte doma pod polštářem, abyste se téhle pyramidové hře vyhnuli, na scéně se objeví vláda. Vydá dluhopis, který od ní koupí bankovní systém a celý kolotoč se rozjede úplně stejně. Důvodem je, že podle dobráků potřebujeme nepřetržitý růst, kterého musíme dosáhnout za každou cenu. Když si odmyslíte veškeré abstrakce a představíte si konkrétní situaci, celá absurdita vyjde okamžitě najevo. Namísto banky si představte šatnu, do které si uložíte kabát a šatnář Vám vydá potvrzení. Potom se objeví nějaký expert, který sdělí, že máme malý růst, protože je na světě málo kabátů. A celou situaci vyřeší tak, že buď rozhodne o vydání dalších potvrzení na neexistující kabáty nebo utrhne Vašemu kabátu rukávy, límec a knoflíky, protože potom to bude budit zdání, že je tady více kabátů. A tomuhle se říká dobro nebo také moderní bankovnictví. A provozovatelé popsaného absurdního divadla jsou nazýváni měnovými autoritami a těší se všeobecnému obdivu. Samozřejmě, že dříve nebo později dojde na vyrovnání bilance vytištěných papírků se skutečnými kabáty. Na druhé straně Atlantiku můžete aktuální vyrovnávání bilance barevných papírků
s kabáty (vlastně realitami) pozorovat on-line. A tak máme v oběhu stále více a více peněz, na papírcích jsou napsána stále větší čísla, za která si koupíme stále stejně. Haléře, ty drobné mince, už zmizely, protože jsou ve světle rostoucích cen k ničemu. A lidem, kteří si spoří, jejich úspory mizí stejně rychle jako sníh na jarním slunci. Tohle je totiž podle tzv. zastánců obyčejných lidí dobro. Proč nelze podobná kouzla provádět v systému Zlatého standardu, kdy jsou peníze kryté zlatem? Protože gram je pořád gram, unce je pořád unce. Lze to zvážit, lze to spočítat a podvod je okamžitě nebo velmi brzy odhalen. Což se s těmi barevným papírky udělat nedá. Co je koruna? Kolik měří? Kolik váží? Co tedy chceme? Žádáme, aby zákonodárci umožnili vznik soukromých peněz krytých komoditou. Aby byly peníze skutečnou komoditou, která bude podléhat přímé kontrole občanů při soutěži na volném trhu. Dnes takovou možnost nemáme.vlády a centrální banky si pro své rozhazování vytisknou tolik barevných papírků, kolik se jim zlíbí. Zlato jim to znemožní. Zlato se totiž nedá vytisknout. Počet podpisů: Datum: 01-09-2012 Adresováno: Parlamentu ČR Podporuje: Vladimír Krupa Sergej Pavljuk Praha 4 Kralupy nad Vltavou
Jan Zvěřina Mimoň Martin Štefka Bohutice Martin Mikolášek Moravské Budějovice Michal Jeřábek Liberec Jakub Večeřa Praha Michal Nosek Děčín Břetislav Konupčík Olomouc Lubomír Moric Ostrava Pavol Lupták Bratislava Robert Singleton London Tomáš Šikýř Pacov Ondřej Sedlačík Velký Karlov Vlastimil Brašna Letiny Hynek Jína Košťálov Jakub Skala Praha Jiří Chovanec Humpolec Vendula Procházková Praha Martin Skřivánek Psáry Filip Skalák Polná B Böhm Prostějov Vladimír Uher Říčany Václav Fiala Sušice Dušan Moravecký Ostrava Tomáš Hubálek Praha Jakub Švejda Praha Petr Jelínek Nejdek Ivo Stanislav Klecany Jana Žižková Liberec Miroslav Matušný Ostrava Radek Jeřábek Malešovice
Jan Macharáček Brno Petr Špála Liberec; Antonín Hegr Žatec Milan Kebrle Česká Třebová Vít Šesták Brno Jan Jílek Praha David Švarc Ústí nad Labem Frantisek Janicek Brno Martin Štěpaník Praha Ondřej Hříbek Vsetín Jakub Michálek Praha 2 vladimír černoch třebíč Richard Pech Čáslav Zbyněk Andrýsek Napajedla Bohumil Šourek Praha 4-Háje Robert Štulajter Štětí jakub rak havířov jan hošna Přibram 7 Tomáš Tichák Bystřice p/h Milan Česák Hradec Králové Bohumil Drexler Litvínov Ladislav Kocián Zlín Matúš Bandúr Považská Bystrica Martin Halva Osiky Fryč Jan Cítov (okr. Mělník) Jan Borský Praha Vítězslava Plchútová Hovorany Milan Dvořák Praha Robin Javorek Blansko Antonín Suchan Děčín 4
Jiří Čáp Chomutov Kamil Kukura Ústí nad Labem Jaroslav Kohout Praha Václav Dvorský Kroměříž Lukáš Staník Most Tomáš Szépe Mladá Boleslav Jaroslav Kercl Brandýs nad Orlicí Hynek Řihák Brno Josef Hejcman Náchod Adam Pizúr Český Těšín Jiří Valouch Jablonné nad Orlicí Marek Schwarz Praha ivan Žaludek otrokovice Karol Lušpai Bratislava Pavel Gálik Berlin Jaroslav Martínek Říčany u Brna Karel N J (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. (2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. (3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.