Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta informatiky a statistky

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statistické metody v ekonomii Autor bakalářské práce: Veronika Doskočilová Vedoucí bakalářské práce: doc.ing. Jitka Langhamrová, Csc. Sňatečnost v Českých zemích v období 1950-2011 školní rok 2012/2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne. podpis

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala zejména své vedoucí bakalářské práce doc.ing. Jitce Langhamrové, Csc. za uţitečné rady, připomínky a návrhy v průběhu zpracování bakalářské práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce nese název Sňatečnost v Českých zemích v letech 1950 2011. Jejím hlavním cílem je zmapovat některé ukazatele sňatečnosti, zhodnotit jejich vývoj, změny ve vývoji a průběh. Sňatečnost je zde prezentována formou ukazatelů sňatečnosti. Na začátku se práce zabývá vývojem sňatečnosti jako takové v průběhu sledovaného období 1950 2011. Popisuje změny ve vývoji, zásadní faktory, které sňatečnost ovlivnily v průběhu sledovaného období a dostává se aţ k současnému stavu sňatečnosti. Dále se práce zabývá vývojem míry sňatečnosti. Tuto sňatečnost sleduje pro muţe a ţeny zvlášť. Hodnotí vývoj míry sňatečnosti a rozdíly mezi pohlavím, které jsou zde patrné. Práce dále sleduje sňatečnost z pohledu sezónnosti sňatečnosti. Sezónnost sňatečnosti je zde prezentována na základě sezónních indexů. Rovněţ jsou zde zaznamenány změny, zejména co se týká kulturních tradic a pověr. Další část práce se zabývá prvosňatečností a zkoumá ji skrze index prvosňatečnosti. Práce v této fázi řeší, jak moc velkou část tvoří prvotní sňatky, zda pořád ještě převládají tak, jako tomu bylo dříve a jaké změny se v této oblasti udály. Poslední část práce je věnována míře sňatečnosti nevdaných. Klíčová slova: sňatečnost, vývoj sňatečnosti, míra sňatečnosti, sezónnost sňatečnosti, sezónní index sňatečnosti, prvosňatečnost, míra sňatečnosti nevdaných

Abstract The bachelor thesis is titled Marriage rate in Czech countries in 1950 2011. Its primary goal is to explore marriage coefficients and valorize its development, changes and course of them. The marriage rate is presented in form of coefficients of marriage. In the beginning, the thesis inquire into development of marriage in 1950 2011. It describe changes in development and the main factors which have an influence to marriage. It describe it up to the present. The thesis inquires into development of marriage rate. It describe the marriage rate for men and women separated. It describes the marriage rate and differences between men and women. In the next part thesis describe seasonality marriage rate. It is presented in the form of seasonal indexes marriage rate. There are also describes changes. Especially in the cultural traditions and superstitions. The next thesis inquires into marriages of singles. It is presented in the form of marriage rate of singles. It describes size of part which participates on marriage. And if it is still the main part, as it was in past. The last part of the thesis describes marriage rate of not-married women. Key words: marriage rate, marriage rate development, seasonality of marriage rate, seasonal index marriage rate, marriage rate of not-married women, marriage rate index of not-married women

Obsah 1. Úvod...7 1.1. Vymezení základních ukazatelů a metod...8 1.2. Metodika pouţitá pro výpočet sezonních indexů sňatečnosti...8 2. Sňatečnost...10 2.1. Vymezení základních pojmů...10 2.2. Míry sňatečnosti...14 2.3. Vývoj počtu uzavřených sňatků v letech 1950 2011...14 2.4. Vývoj míry sňatečnosti dle věku ţenicha...22 2.5. Vývoj míry sňatečnosti dle věku nevěsty...24 2.6. Sezónnost sňatečnosti...27 2.7. Vývoj sňatečnosti svobodných...32 2.8. Vývoj míry sňatečnosti nevdaných...36 3. Závěr...38 Seznam příloh...41 Seznam pouţité literatury...46

1. Úvod Za téma své práce jsem si vybrala sňatečnost v českých zemích v letech 1950 2011. Mým cílem bylo zmapovat vybrané ukazatele sňatečnosti, zhodnotit jejich vývoj a zaměřit se na specifické rysy sňatečnosti v Českých zemích. Sňatečnost je svým způsobem specifická. Je totiţ jediným demografickým ukazatelem, který závisí čistě na vůli jedince a lze jej libovolněkrát opakovat. Ve své práci jsem se zaměřila nejprve na vývoj sňatků jako takový v průběhu let. Celé časové období jsem si pro přehlednost rozdělila na menší části a věnovala se tak kaţdé části zvlášť, abych je mohla dopodrobna prozkoumat. Jak je z mé práce vidět, kaţdé období se vyznačuje něčím specifickým a kaţdé období je svým způsobem jiné. Poté jsem se zaměřila na klasickou míru sňatečnosti. Zhodnotila jsem její vývoj a to jak za muţe, tak za ţeny zvlášť. Pozorovat tuto skutečnost zvlášť pro kaţdé pohlaví bylo velmi důleţité, jelikoţ zde panují značné rozdíly, kterými se dále ve své práci také zabývám. Velmi důleţitou částí mé práce je také pozorování vývoje sňatečnosti. Sňatek jako takový je obecně v ţivotě jedince důleţitým faktorem a kaţdý tak svatbu pečlivě plánuje. Díky tomu lze pozorovat určité sezónní výkyvy v této oblasti. Sňatky například velmi závisí na počasí. Lidé proto málokdy plánují sňatek do měsíců, o kterých se všeobecně ví, ţe nejsou nakloněny příznivému počasí. Důleţitou roli hrají také ekonomické moţnosti. V neposlední řadě pak různé kulturní či náboţenské tradice. A také různé pověry. Kaţdý jistě zná pověru svatba v máji, do roka máry. Tato pověra byla velmi dlouhou dobu vinu na tom, ţe počet sňatků v měsíci květnu byl dlouhodobě velmi nízký. Jak tato pověra vznikla a má-li ještě dnes na obyvatelstvo naší země takový vliv jako kdysi, i to se pokusím ve své práci zdůvodnit. A dalším významným faktorem, který se v poslední době objevuje, jsou tzv. magická data. V další fázi mé práce jsem se zaměřila na sňatečnost svobodných. Vzhledem k tomu, ţe sňatek lze v ţivotě jedince nesčetněkrát opakovat, bylo pro mne důleţité, zaměřit se na sňatky pouze svobodných, abych tak mohla prozkoumat, jakou měrou se svobodní podílí na sňatečnosti. Sňatečnost svobodných jsem si opět rozdělila na sňatky dle ţenicha a sňatky dle nevěsty. I zde jsou totiţ, stejně jako v jiných oblastech sňatečnosti, patrné jisté rozdíly. Jako poslední jsem se rozhodla prozkoumat vývoj sňatečnosti nevdaných ţen. V naší společnosti se totiţ stále objevují ţeny, které se za celý ţivot nevdají ani jednou. Ať uţ 7

z osobních důvodů, nebo z ekonomických či náboţenských. Zajímalo mne, jak velký podíl tvoří tyto ţeny a zda jejich počet narůstá, nebo naopak klesá. 1.1. Vymezení základních ukazatelů a metod Základní ukazatel, dle kterého hodnotíme sňatečnost, je jednoznačně hrubá míra sňatečnosti. Je to nejjednodušší ukazatel, jelikoţ se vypočítá jako počet sňatků na 1000 obyvatel středního stavu obyvatelstva za sledované časové období (například kalendářní rok). Velkou nevýhodou tohoto ukazatele je ale fakt, ţe je velmi ovlivněn věkovou strukturou té které zkoumané populace. Vzhledem k tomuto se bohuţel nehodí k mezinárodnímu srovnávání. Někdy je nazýván také jen sňatečnost nebo obecná míra sňatečnosti. Dále je také moţno zkoumat mužskou a ženskou sňatečnost a to kaţdou zvlášť, jelikoţ obě vykazují podstatné rozdíly. Také je moţnost vypočítat sňatečnost svobodných, a to jako poměr prvních sňatků k počtu svobodných sňatkuschopných. Menší komplikací pro výpočet jsou tzv. smíšená manželství. V tomto manţelství jeden z manţelů vstoupil do manţelství poprvé, ten druhý nikoli. Dalším ukazatelem, dle kterého můţeme zkoumat sňatečnost, je specifická sňatečnost. Ta se dá vypočítat dle věku pro kaţdý věk zvlášť a je zásadně počítána pro kaţdé pohlaví odděleně, ojediněle i pro vybrané kategorie sňatkuschopných osob. 1 Sňatkuschopné obyvatelstvo jsou obecně osoby, které splňují zákonné či zvykové podmínky, které jsou vyţadovány pro uzavření sňatku. Osoby, které tyto podmínky nesplňují, jsou označovány jako sňatkuneschopné obyvatelsto. 2 1.2. Metodika použitá pro výpočet sezonních indexů sňatečnosti Ve své práci prováděla výpočty s počty sňatků, které se ale vztahovaly ke kalendářním měsícům s různou délkou (dle gregoriánského kalendáře). Vzhledem k tomuto faktu jsem musela výchozí absolutní počty sňatků přepočítat na stejný počet dní. Zároveň jsem při 1 ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. Praha: codex bohemia, 1997, 272-276. ISBN 80-85963-43-4. 2 ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. Praha: codex bohemia, 1997, 272-276. ISBN 80-85963-43-4. 8

přepočtu zohlednila fakt, zda se jedná či nejedná o přestupný rok. Provedla jsem tedy očištění od kalendářních variací a to následujícím způsobem. Pro nepřestupný rok jsem postupovala následovně. Nepřestupný rok má 365 dní, takţe měsíce, které mají 31 dnů (leden, březen, květen, červenec, srpen, říjen a prosinec) jsem vydělila číslem 1,0191781. Toto číslo jsem dostala podílem. Měsíc únor je specifický tím, ţe má 28 dní, takţe jsem jej vydělila číslem 0,9205479. Toto číslo odpovídá podílu. Měsíce, které měli počet dní 30, tedy duben, červen, září a listopad, jsem vydělila číslem 0,9863013, které odpovídá podílu. U přestupného roku jsem výpočty provedla obdobně. Přestupný rok má 366 dní. Měsíce s počtem 31 dní, tedy leden, březen, květen, červenec a srpen jsem vydělila číslem 1,0163934. To odpovídalo analogicky jako u předchozích výpočtů podílu. Měsíc únor je opět specifický, jelikoţ má v přestupném roce 29 dní. Vydělila jsem ho proto číslem 0,9508196, coţ je podíl. Měsíce s počtem dní 30, tedy duben, červen, září a listopad jsem podělila číslem 0,9836065, které odpovídá podílu. 3 Z takto upravených dat jsem následně získala sezonní indexy sňatečnosti pro jednotlivé měsíce poměrem upraveného absolutního počtu událostí v měsíci k celkovému součtu upravených událostí za kalendářní rok vydělených dvanácti. Kontrolou zde je fakt, ţe součet jednotlivých sezonních indexů za celý rok musí dát výsledek dvanáct. 4 V mé práci jsem však počítala tyto indexy za období několika let, nejčastěji za celou dekádu. Abych tedy získala tato data, postupovala jsem následovně. Poměrem upraveného průměrného počtu sňatků za určité období v měsíci jsem vydělila celkovým součtem upravených průměrných počtů sňatků za rok, vydělených dvanácti. Kontrolou zde je opět fakt, ţe součet jednotlivých indexů za rok by měl být roven dvanácti. 3 ROUČKA, Michal SKOČDOPOLOVÁ, Radka. Vývoj sezónní sňatečnosti v Československu po druhé světové válce a současná situace v mezinárodním srovnání. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje. Praha: Český statistický úřad, 1990, roč. 32, č. 2, s. 116. ISSN 0011 8265. 4 KAČEROVÁ, Eva. Mezinárodní srovnání sezónnosti sňatečnosti. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje. Praha: Český statistický úřad. 2004, roč. 46, č. 3, s. 186. ISSN 0011 8265. 9

Vzorce, pomocí kterých jsem vypočítala indexy sňatečnosti, vypadají takto: 1. Průměrný počet upravených sňatků v určitém měsíci za určitý sledovaný počet let: S, (1) kde S t+k,m je upravený počet sňatků v daném měsíci m za roky t aţ t+k; n značí počet let. 2. Sezonní index sňatečnosti pro určitý měsíc za sledovaný počet let: S S, (2) Kde S je upravený průměrný počet sňatků za měsíc m a za sledované roky n. 2. Sňatečnost 2.1. Vymezení základních pojmů Sňatek Pomocí sňatku dochází mezi dvěma osobami opačného pohlaví k uzavření manţelství. Uzavřením sňatku se také předpokládá reprodukční chování manţelů. Manţelství má také dlouhodobě daleko vyšší stabilitu, neţ neformální souţití. Ţeny, které uzavřou manţelství, mají také více dětí, neţ ţeny, které do manţelství nevstoupí. Velkou zásluhu na tom má schopnost vytvořit rodinné zázemí a jistoty. A také vytvoření lepších ţivotních podmínek pro své děti, coţ se ţenám daří daleko lépe v manţelství neţ mimo něj. Sňatek je to formální akt, který lze opakovat. Osoba, která jednou uzavřela sňatek, se můţe rozvést a znovu uzavřít nový sňatek. Mezi nejvýznamnější událost v ţivotě kaţdé osoby ovšem patří pouze první sňatek. Je nejoslavovanější. Pak také rozlišujeme na sňatky druhého a dalšího pořadí. Ty nastávají u osob jiţ jednou či vícekrát rozvedených či ovdovělých. Jsou ovšem i tací, kteří z mnoha důvodů za celý svůj ţivot neuzavřou ţádný sňatek. Jestliţe oba partneři, kteří vstupují do manţelství, uzavírají svůj první sňatek, jedná se o sňatek protogamní. Jestliţe u 10

jednoho nebo obou partnerů jiţ jde o několikátý sňatek, nazývá se takový sňatek palingamní. 5 V České republice můţe občan uzavřít dva druhy sňatků. Sňatek občanský a sňatek církevní. Sňatek občanský Občanským, nebo také civilním sňatkem se nazývá sňatek, který probíhá před představitelem státu. Pravidla pro uzavření tohoto sňatku tedy určuje stát. Představitelem státu, který tyto snoubence oddá je starosta, místostarosta, nebo jiný člen zastupitelstva obce, popřípadě městské části, který je pověřen tuto činnost vykonávat. V České republice tento sňatek probíhá na obecním úřadě, který je pověřen vést matriku, ale se souhlasem matričního úřadu můţe obřad proběhnout na kterémkoli snoubenci vybraném místě. V cizině lze sňatek uzavřít například na lodi nebo v letadle, pokud jsou pod českou vlajkou. Pokud obřad neproběhne na obecním úřadě, který je pověřen vést matriku, musí být přítomen zaměstnanec místně příslušného matričního úřadu. Do matriky, konkrétně do matriční knihy manţelství se sňatek také zapisuje. Církevní sňatek Církevním sňatkem se nazývá sňatek, kde oddávajícím je kněz nebo jiná osoba pověřená církví či náboţenskou společností. Takovýto sňatek probíhá na místech určených k tomuto obřadu, například kostel nebo jiné místo pro konání náboţenských obřadů. Obřad se řídí zvyklostmi a tradicemi církve, pod kterou snoubenci sňatek uzavírají. Platnost tohoto sňatku nebyla vţdy rovnocenná s občanským sňatkem. Takovýto rovnocenný sňatek mohou snoubenci uzavřít aţ od roku 1992. Pokud chtějí snoubenci uzavřít církevní sňatek, musí primárně také splnit podmínky dané zákonem a oddávajícímu musí předloţit potvrzení matričního úřadu, ţe tyto podmínky splňují. Ohlašovací povinnost má v tomto případě církev. Do zákonem stanovené lhůty musí na matriční úřad oznámit, ţe došlo k uzavření sňatku. Pokud snoubenci uzavřeli nejprve církevní sňatek, nemohou jiţ uzavřít sňatek občanský. Opačně ale lze. Jestliţe tedy uzavřeli sňatek občanský, mohou uzavřít i sňatek církevní, který na občanský sňatek nebude mít vliv. 6 5 PAVLÍK, Zdeněk RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. s. 240. ISBN 21 075 86 6 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Zákon o rodině. [Online] 29. Červen 2009. Dostupné z URL: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/7262/zakon_o_rodine.pdf>. 11

V ţivotě jednotlivce je sňatek jako takový velmi důleţitou událostí. Jak velkou váhu sňatku lidé přikládají, se můţeme snadno přesvědčit. Je dopředu zpravidla velmi dlouho plánován. Sňatkem se pro dva mladé lidi mění dosavadní struktura jejich ţivota, mění tím svůj rodinný stav, zakládají společný ţivot. Sňatek je zpravidla doprovázen zvláštní ceremonií, určitou tradicí, typickou pro daný stát. V České republice se ceremoniál, při němţ dochází k uzavření sňatku, nazývá svatba. Svatba Svatba funguje jako stvrzení svazku dvou lidí a představuje jejich vstup do manţelství. Ţena, která do manţelství vstupuje, je nazývána nevěstou, muţ ţenichem. Oba dohromady jsou nazýváni snoubenci. Vstup do manţelství probíhá při svatebním obřadu, kdy si ţenich a nevěsta řeknou své ano a vymění si navzájem prstýnky. Při svatebním obřadu musí být kromě snoubenců a oddávajícího přítomni také dva svědci. Ke sňatku jsou však potřeba i dokumenty, které umoţní, aby na jejich základě oddávající ţenicha a nevěstu oddal. Při sňatku českých občanů musí oba doloţit občanské průkazy, rodné listy, pokud je jeden ze snoubenců jiţ rozvedený, tak musí doloţit pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manţelství, pokud je jeden z partnerů ovdovělý, tak úmrtní list předchozího manţela/manţelky. Dále pak rodné listy společných dětí, pokud jsou takové a také rodné listy dětí nevěsty, jestliţe jejich otec není znám. U nás je sňatek definován zákonem a kaţdý jedinec, který chce uzavřít sňatek, musí splnit zákonem dané náleţitosti. Jsou to tzv. limitující faktory pro uzavření sňatku. Patří mezi ně minimální sňatkový věk, rodinný stav, určitý stupeň pokrevnosti a pohlaví manţelů. 7 Minimální sňatkový věk Minimální sňatkový věk je zákonem stanoven v mnoha zemích a můţe být rozdílný pro muţe i pro ţenu. V České republice je minimální sňatkový věk 18 let pro obě pohlaví. Ve zvláštních případech pak můţe sňatek uzavřít i mladší osoba. Většinou se tak děje v případě těhotenství partnerky. V tomto případě můţe soud na návrh nezletilého zplnoletit oba partnery, aby mohli uzavřít sňatek. Ani jeden z partnerů však nesmí být mladší 16 let. 7 PAVLÍK, Zdeněk RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka ŠUBRTOVÁ, Alena. Základy demografie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. s. 240. ISBN 21 075 86 12

Rodinný stav Sňatek také mohou uzavřít pouze osoby, které jsou svobodné, rozvedené nebo ovdovělé. Naše společnost je monogamní, jelikoţ jedinec zde můţe mít pouze jednoho partnera/partnerku. Existují však i společnosti, kde je povoleno tzv. mnohoţenství (tzv. polygynní společnost) či mnohomuţství (tzv. polyandrická společnost) a tam tato podmínka neplatí. Stupeň pokrevnosti V mnoha zemích je zakázán také sňatek do určitého stupně pokrevnosti, tzn. sňatky mezi příbuznými. V ČR je tento sňatek zakázán v přímé linii. Jedná se o sňatek mezi rodiči, prarodiči a jejich potomky nebo o sňatek mezi sourozenci. Sňatky v tzv. pobočné linii jsou povoleny, například tedy bratranec a sestřenice se jiţ mohou vzít. 8 Pohlaví novomanželů Sňatek mohou uzavřít pouze osoby opačného pohlaví. V České republice byl sice schválen zákon o registrovaném partnerství, ale není brán jako rovnocenný sňatek. Vzhledem k nízkým počtům a především proto, ţe z tohoto svazku nemohou vzejít potomci, nejsou tato registrovaná partnerství sledována a nemají ani větší význam pro sledování populačního vývoje. 9 Sňatečnost Četností vzniku manţelství se zabývá sňatečnost. Je to demografický proces, jenţ zkoumá sňatky jako hromadný jev. Sňatečnost má stále vliv na porodnost a proto ji řadíme hned za jevy přirozené reprodukce. Můţeme pozorovat i tzv. sezonnost sňatečnosti. Je to dáno tím, ţe snoubenci přikládají velkou váhu tomu, kdy sňatek uzavřou. Pečlivě vybírají měsíc i den konání svatby. Díky tomu lze pozorovat během roku určité výkyvy a frekvence počtu uzavřených sňatků. Sňatečnost měříme pomocí ukazatelů sňatečnosti. Úroveň sňatečnosti je v České republice velmi nízká. Vliv na tuto skutečnost má i fakt, ţe jiţ jednou rozvedení či ovdovělí nespěchají se vstupem do manţelství a často uţ do něj nevstoupí vůbec. 8 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Zákon o rodině. [Online] 29. Červen 2009. Dostupné z URL: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/7262/zakon_o_rodine.pdf>. 9 DEMOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM. Sňatečnost. Demografický informační portál. [Online] 2009 ISSN 1801 2914. Dostupné z URL: <http://demografie.info/?cz_snatecnost=>. 13

2.2. Míry sňatečnosti Sňatečnost můţeme měřit a pozorovat pomocí různých ukazatelů. Tyto míry lze spočítat pro jednotlivé věky zvlášť a také zvlášť pro jednotlivá pohlaví. Hrubá míra sňatečnosti je základní ukazatel. Vyjadřuje relativní četnost sňatků v populaci. Vyjadřuje se v promile a je definována takto: (3) kde S ukazuje počet uzavřených sňatků ve sledovaném období a ukazuje střední stav obyvatelstva ve sledovaném období. Je vztaţena vţdy na 1000 obyvatel. 10 Lze také sledovat míry sňatečnosti pro kaţdé pohlaví zvlášť. Mezi mužskou sňatečností a ženskou sňatečností je někdy značný rozdíl a vyplatí se je proto sledovat odděleně. Spočítají se jako poměr počtu sňatků, ku počtu sňatkuschopného obyvatelstva kaţdého pohlaví. Také míry sňatečnosti svobodných jsou velmi významným ukazatelem, protoţe poměr svateb, kdy oba snoubenci jsou svobodní, je stále nejvyšší. Spočítá se jako poměr prvních sňatků k počtu svobodných muţů a ţen. Míry sňatečnosti rozvedených a míry sňatečnosti ovdovělých se spočítají obdobně. Lze také měřit podíl trvale svobodných. Tento ukazatel nám udává podíl těch, kteří nevstoupili do manţelství do určitého věku, po kterém jsou jiţ první sňatky velmi zřídka. Tento věk je nejčastěji 50 let. Většinou je nahrazen podílem zůstávajících svobodných. Dále můţeme pozorovat a měřit také míry sňatečnosti podle věku, průměrný věk při sňatku, rozdíl věku novomanželů, pravděpodobnost uzavření sňatku, četnost svobodných, průměrný věk při prvním sňatku, mediánový a modální věk při prvním sňatku. 11 2.3. Vývoj počtu uzavřených sňatků v letech 1950 2011 V následující části bych ráda popsala vývoj počtu uzavřených sňatků v letech 1950 2011. Pro lepší přehlednost a ucelenost jsem si sledované období rozdělila na desetileté intervaly, pouze poslední interval je delší, tedy dvanáctiletý. 10 KALIBOVÁ, Květa PAVLÍK, Zdeněk VODÁKOVÁ, Alena. Demografie (nejen) pro demografy. 3. přepracované vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. s. 123. ISBN 978 80 7419 012 4. 11 ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. Praha: codex bohemia, 1997, 272-276. ISBN 80-85963-43-4. 14

1950-1959 Na začátku roku 1950 byl počet uzavřených sňatků velmi vysoký. V roce 1950 došlo ke sníţení věku, při kterém je moţno uzavřít sňatek z 21 let na 18 let. Také byly vypláceny novomanţelské půjčky, coţ přispělo k nárůstu počtu manţelství. V tomto období uzavíralo sňatek mnoho lidí jiţ v mladém věku. Důvodů bylo mnoho. V tehdejší společnosti bylo snadné osamostatnit se, finančně se zajistit a přivést tak dítě do zajištěného manţelství. Důvodem k uzavření sňatku bylo také velmi často těhotenství partnerky. Byly zde také určité sociální jistoty v podobě různých sociálních dávek, přidělení bytu a novomanţelských půjček. Toto období se proto také někdy označuje jako marriage boom. V období po válce je nejčastěji uplatňován model tradiční rodiny. Rodina vznikala sňatkem a děti se plodily v manţelství. 12 Vývoj počtu sňatků v tomto období lze vidět v následujícím grafu. Graf č. 1: Vývoj počtu sňatků v letech 1950 1959. 100 000 95 000 90 000 85 000 80 000 75 000 70 000 65 000 60 000 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 12 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 15

1960 1969 Toto období je povaţováno za období tradiční rodiny. Pokračuje zde trend, který se často označuje jako pokračující marriage boom. Mnoho lidí uzavíralo sňatek. Příčiny lze hledat i v tom, ţe v těchto letech dorostly do sňatkového věku válečné a poválečné generace, které jsou velmi početné. V těchto letech byla vysoká míra sňatečnosti. Důvodů je více. Lidé přestali mít strach z bídy, z případné nezaměstnanosti. Nebyli uţ tak nejistí, a proto se rozhodli vstoupit do manţelství. 13 Vývoj počtu sňatků v letech 1960 1969 přikládám. Graf č. 2: Vývoj počtu sňatků v letech 1960 1969. 100 000 95 000 90 000 85 000 80 000 75 000 70 000 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 1970 1979 Intenzita sňatečnosti v tomto období klesá, a to jak u svobodných, tak i u rozvedených a ovdovělých. Příčiny poklesu můţeme hledat i v tom, ţe se začínají uplatňovat i jiné formy souţití, neţ klasické manţelství. Například značně se uplatňovalo tzv. faktické manţelství. 13 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 16

Znamená to, ţe partneři spolu ţijí a fakticky fungují jako manţelé, ale nejsou oddáni. Pouţívá 14 se pro ně téţ označení druh a druţka. V tomto období je tzv. faktické manţelství oblíbené především u starších osob. Další formou bylo například souţití dvou mladých lidí předtím, neţ se rozhodnou vstoupit do manţelství. Novým fenoménem se také stává tzv. LAT (living apart together), jinak také oddělená souţití. Partneři zde preferují souţití a hospodaření v oddělených domácnostech. I přes pokles sňatečnosti si ale Česká republika dokázala udrţet tradiční model časných sňatků a tradiční rodiny aţ do počátku 90. let. Vývoj počtu sňatků v letech 1970 1979 jsem znázornila v následujícím grafu. Graf č. 3: Vývoj počtu sňatků v letech 1970 1979 100 000 95 000 90 000 85 000 80 000 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 1980 1989 V tomto období byla sňatečnost velmi vysoká. Česká republika patřila k zemím s univerzální úrovní sňatečnosti. Jako samozřejmost se v tehdejší době bral sňatek v co nejmladším věku. Mladé dívky se vdávali v průměru okolo 21 let. Mladí muţi se ţenili v průměru okolo 24 roku 14 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 17

ţivota. V roce 1985 byla polovina ţenichů, kteří vstupovali do prvního manţelství, ve věku 21,9 27,4 let. S tímto průměrem mělo Československo jeden z nejniţších věků při uzavírání sňatků v Evropě. Čím později sňatek přišel, tím více člověk vybočoval a společnost na něj nazírala jako na podivína, dívala se na něj skrz prsty. Lidé se proto snaţili uzavřít sňatek v co nejmladším věku, aby tak vyhověli společenským tradicím. Tyto sňatky byly často neuváţené, s čímţ souvisela i vysoká rozvodovost a další uzavírání sňatků, druhých a dalších. To mělo za následek další zvyšování míry sňatečnosti. Jen velmi málo rozvedených lidí zůstalo ţít bez opětovného vstupu do manţelství. Aţ 40 % rozvedených muţů se do 5 let od rozvodu znovu oţenilo. U rozvedených ţen to tak zcela neplatilo. Ty se vdávaly aţ mnohem později a méně, neţ muţi. Z 1000 rozvedených ve věku 15-49 let se znovu oţenilo 110 muţů a 91 ţen. V roce 1990 se prudce zvedl počet sňatků. Tento jev souvisel zejména se skutečností, ţe bylo dopředu oznámeno zrušení poskytování nízkoúročených novomanţelských půjček od 1.1.1991. Vývoj sňatků v období 1980 1989 je znázorněn v následujícím grafu: Graf č. 4: Vývoj počtu sňatků v letech 1980 1989 85 000 83 000 81 000 79 000 77 000 75 000 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 1990 1999 Sňatečnost se pak začala prudce měnit od roku 1990. V roce 1991 a 1992 byla tato změna ještě méně výrazná, průměr počtu uzavřených sňatků v tomto období ještě odpovídal celkovému průměru, a sice 7 sňatků na 1000 obyvatel. V dalších dvou letech však tento 18

průměr klesl a na nízké hladině jiţ zůstal aţ do přelomu století. V té době byl průměr okolo 5 sňatků na 1000 obyvatel. Z dlouhodobého průměru můţeme vyčíst, jak velký úbytek sňatků v tomto období nastal. Od roku 1950 aţ do roku 1993 počet sňatků nikdy neklesl pod 60 000 a počet sňatků na 1000 obyvatel nikdy neklesl pod 6. V tomto období byla sňatečnost nejniţší od roku 1945. Zároveň se zvýšil průměrný věk nevěst před prvním sňatkem. V roce 1993 byl tento věk 23,2 let a do roku 2000 vzrostl na 26,9 let. V roce 1994 však poprvé klesl počet uzavřených sňatků pod 60 000 a od této doby stále klesal. V letech 1996 2000 se pak průměrný počet sňatků pohyboval okolo 55 000. Úbytek sňatků nastává i přes fakt, ţe věku 20 a vice let se začínají doţívat početné generace 70. let. Pokles sňatečnosti můţe mít svou příčinu také ve společenském zvratu v roce 1989. Mladá generace začala po této změně měnit svůj ţivotní styl, sňatky v co nejmladším věku jiţ nebyli společenskou nutností, a tudíţ ubylo jak neuváţených sňatků, tak následných druhých a dalších sňatků z důvodu rozvodu. Mladá generace má nyní přístup na volný trh pracovních sil, coţ ale vyţaduje lepší a delší přípravu na budoucí povolání. Počet studentů vysokých škol prudce vzrostl. Po ukončení školy také absolvent potřeboval delší pracovní zkušenosti. Navíc je zde i moţnost vycestovat a pracovat či studovat v zahraničí. Nemají před sebou jiţ jednotný ţivotní styl, jeţ platil doposud, ale naopak nepřeberné mnoţství moţností a perspektivu. Z těchto důvodů mnozí odkládají manţelství do vyššího věku. Tato skutečnost vyplývá také ze změny ekonomických podmínek. Lidé se hůř dostávají k vlastnímu bytu, mají menší sociální jistoty. Zvyšuje se také ta část populace, která se rozhodla, ţe proţije celý ţivot bez partnera, popřípadě bez stálého partnera a tudíţ na sňatek vůbec nepomýšlela. A také ta část, která se rozhodla manţelství uzavřít aţ po určité době partnerského souţití, či aţ po narození dětí. Změny, které v tomto období nastaly a zapříčinily tak sníţení sňatečnosti, paradoxně přiblíţily průměrnou míru sňatečnosti u nás té, která byla v té době standardní v západní Evropě. V té proběhl největší pokles v 70. a 80. letech a od té doby si drţí stálou úroveň. V tomto období se tak stává běţné, ţe polovina 25-letých ţen ještě nevstoupila do manţelství. viz. 15 15 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 19

Vývoj počtu sňatků v letech 1990 1999 přikládám v následujícím grafu. Graf č. 5: Vývoj počtu sňatků v letech 1990-1999 100 000 95 000 90 000 85 000 80 000 75 000 70 000 65 000 60 000 55 000 50 000 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 2000 2011 Od roku 1990 pak sňatečnost klesá velmi dramaticky a postupně se tak dostává na nejniţší úroveň sledovaného období. V letech 2001 2005 bylo uzavřeno průměrně pouze 51 000 sňatků. V roce 2003 vývoj počtu sňatků zaznamenal své lokální minimum. V tomto roce bylo uzavřeno méně neţ 50 000 sňatků. A navzdory tomu, ţe se ve sňatkovém věku stále ještě nachází početné generace 70.let. Méně sňatků bylo uzavřeno pouze v letech 1915 1917, v období první světové války. V roce 2004 počet sňatků začíná vzrůstat, i kdyţ ne nijak dramaticky. V roce 2005 je zrušena povinná vojenská sluţba a v roce 2006 bylo povoleno uzavření registrovaného partnerství. Oba faktory ale mají jen podruţnou roli ve změně vnějšího rámce uzavírání sňatků. Daleko výraznější byl nárůst v roce 2007. V tomto období bylo oddáno nejvíce párů za posledních 10 let. Posunuje se i věk, kdy mladí muţi vstupují do prvního manţelství a to na rozmezí 25,9 33,0 let. V roce 2008 se z 1000 rozvedených znovu oţení pouhých 41 muţů a 38 ţen. Je zde tedy vidět značný pokles oproti období druhé poloviny 80. let. A podobný trend lze pozorovat i u ovdovělých. V následujících obdobích bohuţel sňatečnost prudce klesá a v roce 2011 se dostává na nejniţší úroveň od roku 1918. V současné době jsou sňatky na velmi nízké úrovni. Je to dáno také ekonomickou situací, kdy 20

lidé si nejsou jisti svou prací, nemají mnoho sociálních jistot a mají daleko těţší cestu zabezpečit se. Daleko více v této době dávají přednost studiu a budování kariery, aby se tak pro budoucí ţivot zajistili a sňatek tudíţ přesouvají aţ na pozdější dobu. Také se mění struktura faktických manţelství. V této době převaţují faktická manţelství u osob do 30 let věku. Jde především o předmanţelský test souţití bez dětí. Jen málo partnerů ţije ve faktickém manţelství zároveň s dětmi. 161718 Pro představu přikládám graf vývoje počtu sňatků v období 1950 2011. Vývoj počtu sňatků v období 2000 2011 přikládám v následujícím grafu. Graf č. 6: Vývoj počtu sňatků v letech 2000 2011 60 000 58 000 56 000 54 000 52 000 50 000 48 000 46 000 44 000 42 000 40 000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Zdroj: czso.cz, vlastní zpracování 16 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 17 BURCIN, Boris, Tomáš KUČERA. Populační vývoj České republiky 2007. 1.vydání. Praha: Katedra demografie a geodemografie PřF UK v Praze, 2009, 25-32. ISBN ISBN 978 80 86561 46-2. 18 BURCIN, Boris, Editovala Ludmila FIALOVÁ. Populační vývoj České republiky v letech 2001-2006. 1.vydání. Praha: Katedra demografie a geodemografie PřF UK v Praze, 2007, 23-30. ISBN ISBN 978 80 86561 77 6 21

1950 1953 1960 1963 1966 1969 1972 1975 1978 1981 1984 1987 1990 1993 1996 1999 2002 2005 2008 2011 2.4. Vývoj míry sňatečnosti dle věku ženicha Graf č. 7: Vývoj míry sňatečnosti dle věku ženicha, pro věk 15 34 za období 1950-2011 140 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15-19 20-24 25-29 30-34 Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty V grafu č. 1 vidíme vývoj míry sňatečnosti dle věku ţenicha v období 1950-2011. Pro přehlednost nejdříve uvádím graf s věkovou strukturou do 34 let a poté graf se staršími ţenichy, jelikoţ tam nejsou změny tak výrazné a v jednom grafu by nebylo vše přehledné. Nejdříve se zaměříme na vývoj míry sňatečnosti u muţů do 19 let. Ve věku do 34 let zaujímá v grafu téměř nejniţší pozici. Muţi se tedy nikdy neţenili v hojném počtu v takto mladém věku. Na začátku padesátých let byla míra sňatečnosti muţů do 19 let 11,1 a zhruba tuto hodnotu si uchovala aţ do začátku 70. let. Poté mírně stoupala, ale většího vzestupu se dočkala aţ v 70. A 80. let. Tehdy dosahovala své největší hodnoty, a sice 14 15 sňatků na 1000 muţů. V devadesátých letech začala opět klesat, a to prudce aţ o polovinu. V současné době je průměrně 0,7 sňatků za 1000 muţů ve věku do 19 let. Vidíme tedy, ţe v dnešní době se mladí muţi téměř neţení. Věková skupina muţů ve věku 20-24 let tvořila velmi dlouho dominantní skupinu ţenících se muţů. V padesátých letech byla sňatečnost těchto muţů přes 95 sňatků na 1000 muţů. 22

1950 1953 1960 1963 1966 1969 1972 1975 1978 1981 1984 1987 1990 1993 1996 1999 2002 2005 2008 2011 V dalších desetiletích dokonce ještě vzrostla. V šedesátých letech dosahovala svého maxima, kdy míra sňatečnosti byla více neţ 123 sňatků na 1000 muţů. V dalších letech však začala klesat, v devadesátých letech téměř o polovinu, kdy v 80. letech byla míra sňatečnosti 107,3 sňatků na 1000 muţů a v 90. letech pak pouze 58,2 sňatků na 1000 muţů. V posledních letech klesla sňatečnost muţů ve věku 20-24 let velmi prudce, pohybuje se okolo 15 sňatků na 1000 muţů. Věková skupina muţů ve věku 25-29 let patřila v 50. letech mezi druhou nejpočetnější. Míry sňatečnosti muţů ve věku 25-29 let dosahovala v těchto letech téměř 76 sňatků na 1000 muţů. Bohuţel zde začala míra sňatečnosti klesat jiţ od počátku 60. let a ve svém poklesu aţ na mírný vzestup v 80. letech pokračuje aţ do současnosti. V posledních 20 letech se míra sňatečnosti v této věkové skupině pohybuje okolo 41 42 sňatků na 1000 muţů. U muţů ve věkové skupině 30-34 let dochází poprvé ke vzestupu od 50. let do současnosti. V 50. letech dosahovala sňatečnost těchto muţů 25 sňatků na 1000 muţů. Od počátku 60.let aţ do přelomu století se udrţovala mezi 17 18 sňatky, ovšem v posledních 10 letech stoupla míra sňatečnosti v této věkové skupině na téměř 30 sňatků na 1000 muţů. Je zde tedy vidět, ţe muţi se v dnešní době jiţ neţení v mladém věku a stále více muţů odkládá sňatek z nejrůznějších příčin aţ po 30. roku věku. Graf č. 8: Vývoj míry sňatečnosti dle věku ženicha, pro věk 34 60+ za období 1950-2011 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60+ Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 23

1950 1954 1958 1962 1966 1970 1974 1978 1982 1986 1990 1994 1998 2002 2006 2010 V grafu č. 2 jsem znázornila změny v míře sňatečnosti u muţů ve starších věkových kategoriích. Změny nebyla oproti předchozím skupinám tak výrazné, a proto jsem je oddělila do zvláštního grafu. Tyto věkové skupiny si v průměru za celá léta zachovaly bud stejnou míru sňatečnosti, nebo se jen mírně zvedla či klesla. Například u věkové skupiny 35-39 je sice mírné kolísání, ale průměrná míra sňatečnosti se za celá léta pohybovala mezi 9,6 14 sňatků na 1000 muţů. Ve věkové skupině 40-44 let bylo kolísání ještě daleko menší. Průměrná míra sňatečnosti se pohybovala mezi 6 8 sňatky na 1000 muţů. U dalších věkových skupin je pak míra sňatečnosti téměř konstantní. U věkové skupina 45-49 se pak pohybovala mezi 5 6 sňatky na 1000 muţů, u věkové skupiny 50-54 mezi 4 5 sňatky na 1000 muţů, ve věkové skupině 55-59 mezi 2,9 3,4 sňatky. Věková skupina 60+ má dlouhodobě nejniţší míru sňatečnosti. Míra sňatečnosti se pohybovala mezi 1,3 1,8 sňatků na 1000 muţů za celé sledované období. Lidé v tomto věku jiţ téměř neuzavírají sňatky. V posledních letech bohuţel není tato skupina s nejniţší mírou sňatečnosti. Je jí právě věková skupina muţů do 19 let. 2.5. Vývoj míry sňatečnosti dle věku nevěsty Zde bych ráda prozkoumala vývoj míry sňatečnosti dle věku nevěsty v letech 1950 2011. Opět zde rozdělím jednotlivé věkové skupiny do dvou grafů, jelikoţ ve starších věkových skupinách nejsou změny tak výrazné a v jednom grafu by se na ně nešlo přehledně zaměřit. Graf č. 9:Vývoj míry sňatečnosti dle věku nevěsty, pro věk 15 34 za období 1950-2011 130 120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 15-19 20-24 25-29 30-34 Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 24

Míra sňatečnosti mladých ţen do19 let patřila dlouhá léta mezi druhou nejpočetnější skupinu ţen, které uzavíraly sňatky. V 50. letech byla míra sňatečnosti 69 sňatků na 1000 ţen. V 50. letech byla průměrná míra sňatečnosti u ţen 67 sňatků na 1000 ţen. V 60. a 70. letech míra sňatečnosti u ţen do 19 let věku stoupla, a to aţ na 75 sňatků na 1000 ţen. Poté bohuţel začala klesat, v 90. letech dokonce velmi prudce a to z 67 na 28 oproti 80. létům. V posledních deseti letech pak dosahuje míra sňatečnosti ţen do 19 let pouhé 4 sňatky na 1000 ţen a patří tak mezi jednu z nejniţších věkových skupin, ve kterých ţeny uzavírají sňatky. Věková skupina ţen ve věku 20-24 let patřila dlouho mezi nepočetnější skupinu, ve které ţeny uzavíraly sňatky. Vidíme, ţe v 50. letech byla míra sňatečnosti u ţen v této věkové skupině velmi rozkolísaná. Na začátku 50. let byla míra sňatečnosti 120 sňatků na 1000 ţen. V roce 1953 míra sňatečnosti klesla na 97 sňatků na 1000 ţen, v následujícím roce opět vylétla a v roce 1957 opět klesla na téměř stejnou hodnotu jako v roce 1953. V 60.letech začala míra sňatečnosti u ţen ve věku 20-24 mírně klesat, ale aţ do 90.let si udrţela průměr okolo 102 104 sňatků na 1000 ţen. Poté ovšem velmi prudce klesla, v 90.letech téměř o polovinu, na 66 sňatků na 1000 ţen, v dalších letech téměř znovu o polovinu. V současné době se průměrný počet sňatků v této věkové skupině pohybuje okolo 35 sňatků na 1000 ţen, coţ je oproti 50. letům obrovský propad. Věková skupina ţen 25-29 let patřila v 50. letech mezi třetí nejpočetnější skupinu ţen uzavírajících sňatek. Průměrná míra sňatečnosti dosahovala v 50. letech téměř 30 sňatků na 1000 ţen. V dalších letech kolísala okolo 28 sňatků na 1000 ţen, jediný výraznější propad nastává v 60. letech, kdy se průměrná míra sňatečnosti propadá na 22 sňatků na 1000 ţen. V posledních 10 letech však počet ţen, které uzavírají sňatek v tomto věku stoupá a v současné době míra sňatečnosti těchto ţen stoupla na 47 sňatků na 1000 ţen. Lze tedy pozorovat, ţe zatímco dříve ţeny uzavíraly sňatek spíše ve věku do 24 let, v posledních 10 letech ubývá ţen, které se vdávají mladé, a naopak výrazně přibývá ţen, které se vdávají ve věku 25-29 let. Věková skupina ţen 30-34 let také zaznamenala nárůst oproti posledním letům, i letům předchozím. V 50. letech byla průměrná míra sňatečnosti 13 sňatků na 1000 ţen. V 60. letech nastává mírný pokles na hodnotu 9, avšak v dalších letech si udrţuje průměrnou hodnotu 11 13 sňatků na 1000 ţen. V posledních 10 letech však vidíme větší nárůst, a to aţ na téměř 20 sňatků na 1000 ţen. 25

1950 1953 1956 1959 1962 1965 1968 1971 1974 1977 1980 1983 1986 1989 1992 1995 1998 2001 2004 2007 2010 Graf č. 10: Vývoj míry sňatečnosti dle věku nevěsty, pro věk 35 60+ za období 1950-2011 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60+ Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty Zde uvádím míry sňatečnosti u ţen v letech 35-60+. V těchto skupinách nejsou změny tak výrazné, a proto se na ně zaměřím zvlášť. U ţen ve věku 35 39 nedochází v průběhu času k nějakým velkým změnám. V průměru se pohybuje okolo 6 9 sňatků na 1000 ţen. V posledních letech však mírně stoupá a je tak moţné, ţe ţeny stále častěji posouvají sňatek do pozdějšího věku, a více ţen bude uzavírat sňatek v tomto věku. Ţeny ve věku 40 44 let také nemají vysokou míru sňatečnosti. Ovšem v porovnání s předchozím vývojem stoupá. Pro sňatek je stále oblíbenější mladší věk, ale nárůst míry sňatečnosti u ţen v tomto věku svědčí o tom, ţe i v tomto věku ţeny rády uzavírají sňatek a stále jich přibývá. U ţen v pozdějším věku není jiţ míra sňatečnosti tolik zajímavá. Pohybuje se totiţ velmi nízko, téměř vţdy pod 5 sňatků na 1000 obyvatel. Ţeny ve věku 60+ si dokonce udrţují téměř konstantní míru sňatečnosti, a do méně neţ 1 sňatek na 1000 ţen. 26

2.6. Sezónnost sňatečnosti Z dlouhodobých informací a statistik, které sledují vývoj sňatečnosti a její sezonnost, lze vyčíst určitá fakta o oblíbených či naopak neoblíbených měsících, ve kterých lidé uzavírají sňatky. Nejméně oblíbeným měsícem, kdy lidé uzavírají sňatky, je květen. Tuto pozici si květen udrţel poměrně dlouho. Důvod pověry, proč sňatek uzavřený v květnu přináší smůlu, dodnes není známý. Je zde ale několik moţností. Můţe to být způsobeno tím, ţe pokud bylo dítě počato po svatbě v květnu, musí rodička v nejrizikovějších měsících, tedy ve třetím a čtvrtém, vykonávat těţké práce o ţních. To se pak mohlo negativně projevit na zdravotním stavu rodičky a dítěte. Další variantou je moţný komplikovaný porod v zimním období. 19 Mezi další obecně málo oblíbené měsíce, ve kterých lidé příliš nevstupují do manţelství, patří také únor, listopad a prosinec. Naopak nejoblíbenější měsíc pro vstup do manţelství není tak zdaleka jednoznačný. Velmi oblíbený je měsíc červen, obecně letní měsíce, měsíc září. Červen je velmi oblíbeným měsícem zejména proto, ţe se v něm konaly svatby odloţené z května. Lidé dbali na pověry a v květnu vstupovat do manţelství nechtěli. Ale také se v červnu konaly svatby, které by jinak z důvodu letních měsíců byly odloţeny aţ na září. Dalším oblíbeným měsícem je září, které naopak kompenzuje svatby odloţené z letních měsíců z důvodu letních prázdnin. Je zde ale také určité procento nucených sňatků. Je to způsobeno tím, ţe mnoho mladých lidí o letních prázdninách snáze naváţe nové známosti a díky absenci antikoncepce mnoho ţen otěhotnělo právě v období prázdnin. 20 1950 1959 Z přiloţeného grafu č. 5 vidíme, ţe v 50. letech byl nejméně oblíbeným měsícem květen a to díky stále přetrvávajícím pověrám. V tomto měsíce se uskutečnilo průměrně pouze 2559 svateb. Sezonní index sňatečnosti v květnu dosahoval pouze hodnoty 0,4. Druhým nejméně 19 ROUČKA, Michal SKOČDOPOLOVÁ, Radka. Vývoj sezónní sňatečnosti v Československu po druhé světové válce a současná situace v mezinárodním srovnání. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje. Praha: Český statistický úřad, 1990, roč. 32, č. 2, s. 118. ISSN 0011 8265 20 ROUČKA, Michal SKOČDOPOLOVÁ, Radka. Vývoj sezónní sňatečnosti v Československu po druhé světové válce a současná situace v mezinárodním srovnání. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje. Praha: Český statistický úřad, 1990, roč. 32, č. 2, s. 119. ISSN 0011 8265 27

Index oblíbeným měsícem pro uskutečňování svateb byl leden, se sezonním indexem sňatečnosti 0,6. Zde uţ nejde o ţádnou pověru, ale spíše o klimatické podmínky, které v lednu panují. Naopak nejoblíbenější měsíc byl v těchto letech duben, kdy si lidé kompenzovali květnové svatby. Sezonní index sňatečnosti je téměř 1,4. V tomto měsíci se uskutečnilo průměrně 8479 svateb. Druhý nejoblíbenějsí měsíc je překvapivě říjen a prosinec. Sezonní indexy sňatečnosti jsou u obou měsíců 1,3. Takové mnoţství svateb v podzimních a zimních měsících nebývá obvyklé. Lidé své svatby plánují spíše do letních měsíců. Graf č. 11: Sezónní index sňatečnosti v období 1950 1959 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 1960 1969 Z grafu lze vyčíst, ţe nejméně oblíbeným měsícem pro uskutečňování sňatků byl opět květen. Je zde tedy vidět, ţe pověry a strach z květnových svateb stále přetrvávají. Sezonní index sňatečnosti je dokonce ještě menší, neţ za období 1950-1960. Druhým nejméně oblíbeným měsícem je opět leden, se sezonním indexem sňatečnosti 0,5. Coţ je také méně, neţ za minulé sledované období. Naopak nejoblíbenější je tradičně měsíc duben, se sezonním indexem sňatečnosti 1,4. Hned za ním jsou měsíce červenec a říjen. 28

Index Index Graf č. 12: Sezónní index sňatečnosti za období 1961 1969 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty V roce 1965 se více neţ třetina svateb uskutečnila v měsících duben, červen 1970 1979 Dle grafu opět vidíme, ţe květen si stále drţí své prvenství jako nejméně oblíbený měsíc pro vstup do manţelství. Sezonní index sňatečnosti je 0,3. Druhý je tradičně leden. Nejoblíbenější měsíc je duben a hned za ním červen. Graf č. 13: Sezónní index sňatečnosti za období 1971 1879 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 29

Index 1980 1989 V tomto období zůstává nejméně oblíbeným měsícem pro uzavírání sňatků tradičně květen. Avšak tento fakt je naopak velmi kompenzován mnoţstvím uzavíraných sňatků v měsících duben a červen, které patří v tomto období k měsícům velmi oblíbeným. Málo oblíbené jsou také zimní měsíce, kdy je tradičně uzavíráno méně sňatků. Březen zde má charakter průměrného měsíce, coţ jednoznačně dokazuje setření vlivu církve a jejích předpisů o omezování konání slavností v době Velikonoc. V červenci a v srpnu se počet sňatků opět lehce propadá, avšak v září opět stoupá. Ke konci roku je naopak opět niţší, vzhledem ke klimatickým podmínkám. Graf č. 14: Sezónní index sňatečnosti za období 1981 1989 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 1990 1999 Od roku 1990 se stává nejoblíbenějším měsícem vstupu do manţelství červen a to hned z několika důvodů. Lidé si takto mnohdy kompenzují květnové svatby. Nebo naopak chtějí stihnout svatbu před nastávajícími prázdninami. Novomanţelé, kteří uzavřeli sňatek v červnu, pak mnohdy vyuţívají jako svatební cestu zájezdy do zahraničí, tzv. last minute. 21 21 POLÁŠEK, Vladimír. Silnější neţ pověra změny v sezónnosti sňatků. Zpravodaj české demografické společnosti. Praha: Hlavní výbor České demografické společnosti, 2005, č. 36, ISSN 1213 7480. 30

Index Někdy byl měsíc červen vystřídán měsíci červenec, srpen či září. Bylo to ale krátkodobě, například z důvodů neopakovatelných dat, které mohlo mnoho párů povaţovat za magické. Například 9. 9. 1999. Druhé místo zaujímá měsíc září. Obecně však lze říci, ţe nejvíce svateb se uskutečňuje v letním období, v období červen září. Snoubenci totiţ mají moţnost pojmout svatbu trochu netradičním způsobem a uspořádat ji ve venkovním prostředí. Duben je zde tedy aţ třetím nejoblíbenějším měsícem pro uzavření manţelství, coţ je velmi nezvyklé oproti předchozím obdobím. Naopak nejméně oblíbeným měsícem je květen, se sezonním indexem sňatečnosti 0,3. Ke konci roku se pak sezonní index sňatečnosti znovu propadá aţ na téměř 0,6, a to kvůli klimatickým podmínkám. Graf č. 15 Sezónnost sňatečnosti v období 1990 1999 1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 2001-2011 Toto období je velmi specifické a zajímavé z hlediska změn. Dříve bylo naprosto zřejmé, ţe nejméně oblíbeným měsícem pro sňatky byl květen a to dlouhodobě. Ale zde je tomu jinak. V období let 2002 2010 byl nejméně oblíbeným měsícem pro uzavírání sňatků leden. Sesadil tak z prvního místa květen. Není zcela jasné, co tuto změnu zapříčinilo a vyvstává tak otázka, zda je stále aktuální pověra o nešťastných manţelstvích uzavřených v květnu. Květen tedy skončil aţ na druhém místě a v některých letech v tomto mezidobí dokonce aţ na třetím nebo dokonce čtvrtém místě. Byl průběţně střídán měsíci únor, listopad a prosinec. 31

Index V letech 2008 2010 pak byl aţ na šestém místě v pořadí neoblíbenosti. Mezi neoblíbené měsíce se v tomto období zařadil i březen. Naopak nejoblíbenějším měsícem pro vstup do manţelství se stal červen, coţ je také velmi neobvyklé a sesadil tak z prvního místa duben, který byl první dlouhodobě. Navíc sezonní index sňatečnosti pro měsíc červen dosazuje hodnoty 2,0, coţ je daleko více, neţ kdy dosahoval duben ve všech předchozích obdobích. Druhým nejoblíbenějším měsícem pro uzavření sňatků se zde stalo září, třetím srpen a čtvrtým červenec. Duben se v tomto srovnání stal aţ pátým nejoblíbenějším měsícem. To je obrovský propad. Není zcela jasné, co tuto změnu zapříčinilo. Graf č. 16: Sezónnost sňatečnosti v období 2000 2011 2,5 2 1,5 1 0,5 0 Měsíc Zdroj: czso.cz, vlastní výpočty 2.7. Vývoj sňatečnosti svobodných Pro sňatečnost svobodných se někdy uţívá také název prvosňatečnost. Prvosňatečnost udává podíl muţů a ţen, které do 50 let věku uzavřou sňatek. Vývoj prvosňatečnosti v Českých zemích lze rozdělit do několika fází, z nichţ nejdůleţitější jsou dvě fáze. První fází je období od druhé světové války do začátku 90. let a druhá fáze je období následující po tomto datu. 22 22 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka, Věra KUCHAŘOVÁ. Rodina, partnerství a demografické stárnutí. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědeckí fakulta, 2008, 26-28. ISBN 978-80-86561-52-3 32

V první fázi, tedy v období od 2. světové války do začátku 90. let, bylo běţné uzavírat sňatky brzy a takto je uzavíralo mnoho mladých lidí. Tuto fázi můţeme ještě rozdělit na několik částí. V první části v období do počátku 60. let byl úhrn redukovaných prvních sňatků přes 100 %. Úhrn redukovaných prvních sňatků udává podíl osob, které do 50 let věku uzavřeli alespoň 1 sňatek. Tento podíl, tedy přes 100 % znamenal, ţe sňatečnost byla v tomto období velmi vysoká a zároveň se sniţoval věk, při kterém mladí lidé vstupují do manţelství poprvé. V roce 1970 byl u ţen průměrný věk při prvním sňatku 21,5 let a u muţů 24,3 let. Intenzita prvosňatečnosti v tomto období byla 90 % u muţů a 92 % u ţen. Na konci 60. let byly také zavedeny opatření populační politiky, coţ výrazně zvýšilo sňatečnost. Mladí lidé dostávali tzv. novomanţelské půjčky. Tyto půjčky se poskytovaly novomanţelům, kteří dosáhli maximálně 30 let včetně a jejichţ čistý příjem činil méně neţ 5 000 Kčs. Půjčka mohla být poskytnuta do maximální výše 30 000 Kčs a úrok se lišil dle toho, na co byla půjčka poskytnuta. V zásadě byly dvě moţnosti. Půjčka poskytnutá na koupi bytu s úrokem 1 % nebo půjčka poskytnutá na zařízení bytu s úrokem 2,5 %. Obě se splatností 10 let. Další zvýhodnění, kterého mohli mladí novomanţelé vyuţít, byl státní příspěvek na dítě. Dluţníkům stát poskytl 2000 Kčs za první dítě, které se doţilo 1 roku a za kaţdé další dítě, které se doţilo 1 roku pak 4 000 Kčs. Dle odhadů tuto půjčku vyuţilo aţ ¾ rodin, kterým na ni vznikl nárok. 30 000Kčs v té době znamenal příjem za přibliţně 18 měsíců. Díky všem těmto faktorům sňatečnost rostla a svého maxima dosáhla v roce 1978, kdy svobodných ţen do manţelství vstoupilo 98 %. Muţi dosáhli svého maxima o 5 let dříve, a sice v roce 1975, kdy svobodných muţů vstoupilo do manţelství 95 %. S tím byl zároveň spojen i velmi nízký věk při vstupu do prvního manţelství (muţi 24,3 let a ţeny 21,4 let). Na konci 70. let se však intenzita prvosňatečnosti vrátila na svou původní úroveň z konce 60. let, a sice 95 % alespoň jednou vdaných ţen a 90 % alespoň jednou vdaných muţů. Společnost však stále vykazovala tzv. tradiční rysy, mezi které patřil časný a častý sňatek. Rok 1989 byl však rokem posledním, kdy společnost tyto rysy vykazovala. Rok 1990 byl pak velmi výrazný z hlediska zlomu, který nastal. Aţ do konce 80. let byl nejčastější sňatek v období 20 24 let věku. Druhý nejčastější byl ve věku mladších 20 let. Po roce 1990 se ale vše mění. Sňatečnost v České republice pomalu začala přecházet ze starého tradičního modelu na modernější, který byl prosazován v Evropě jiţ od 70. let. V roce 1990 bylo na konci roku 33