1 Slavn milánsk dirigent Claudio Agostini dvakrát lehce zaèukal na atnu panûlské houslistky Ane Larrazábalové, první sólistky a jedné z nejuznávanûj ích umûlkyà na svûtû. Do zaãátku koncertu, pfii nûmï se oba pfiedstaví pfied publikem v Symfonickém sále madridského Auditoria, chybûla hodina. Na programu byla pfiedehra k Figarovû svatbû, následovaná Paganiniho 1) Koncertem pro housle g moll a v druhé ãásti pak Koncert pro orchestr Bély Bartóka 2). Agostini bude jako hostující dirigent fiídit Národní panûlsk orchestr; mûlo to b t jeho první spoleãné vystoupení s touto sólistkou. Agostini, jiï navleãen do fraku, jasnû sly el, jak Larrazábalová za dvefimi pfiehrává stále znovu nejobtíïnûj í pasáïe z Paganiniho Koncertu, známého také jako La Campanella, pojmenovaného podle své tfietí vûty Zvonkové rondo, neboè v závûreãném rondu zazní vïdy souãasnû s nástupem houslí i zvonek. ProtoÏe se dirigent nedoãkal odpovûdi, zaklepal na atnu znovu a tentokrát nástroj umlkl. AÏ po del í dobû se sólistka ozvala, a to takov m hlasem, Ïe si dirigent pfiál, aby ji nikdy nevyru il. 1) Niccolò Paganini, 1782 1840, italsk houslov virtuos, violista, kytarista a skladatel. Dodnes povaïován za jednoho z nejvût ích virtuosû v dûjinách. 2) Béla Bartók, 1881 1945, maìarsk skladatel 11
Dûje se nûco? Já tady zkou ím! Dirigent mûl chuè zmizet co nejrychleji v atnû a neodpovûdût, ale uï bylo pozdû: Larrazábalová otevfiela, aniï vyãkala odpovûdi. KdyÏ ho spatfiila, patnou náladu vystfiídal irok úsmûv. Mistfie, to jste vy. Myslela jsem, Ïe je to ten kritik Vela de Arteaga. Kdykoliv hraji v Auditoriu, nikdy neopomene pfiijít za mnou do atny pod záminkou, Ïe mi chce dodat odvahu. Já ov em vím, Ïe jediné, po ãem touïí, je povûsit si kabát na mûj vû ák. Agostinimu bylo kolem dvaasedmdesáti let, mûl nádhernou hfiívu bíl ch vlasû, na nichï se jinak vûk nepodepsal. Byl vysok a na pódiu se pohyboval tak vzne enû, Ïe mu nûktefií hudební kritici fiíkali Dandy. V boufilivém svûtû klasické hudby, v nûmï vládlo hadrnické jednání a anonymní podrazy, byl Agostini rara avis: nikdo jeho schopnosti nezpochybàoval, ani jej neproklínal. Mûl povûst pokorného, chápavého a velkodu ného ãlovûka, kter nikdy nepomlouvá kolegy ani jiné hudebníky. Oplatil houslistce úsmûv a velmi pfiijatelnou panûl- tinou prohlásil: Chci vám pouze popfiát in bocca al lupo, prohlásil. Ve panûlsku pouïíváme vulgárnûj í úsloví doslova pfiejeme hodnû v kalû. CoÏe? Non capisco. Zfiejmû to vzniklo tak, Ïe dfiíve chodili na koncerty pouze movití lidé, ti si to mohli dovolit, a pfiijíïdûli v koãárech taïen ch koàmi. TakÏe pokud byly u vstupních dvefií hromady kobylincû, znamenalo to, Ïe divadlo je plné. I kdyï nemáte-li zrovna dobr den, není nic hor í neï narvané hledi tû. Nemyslíte, mistfie? Souhlasím. Dovolte, abych vám fiekl, Ïe vypadáte affascinante. Ne lo o povinnou poklonu. Houslistka se jiï nalíãila a její modré oãi, je tû zv raznûné hust mi a kudrnat mi zrzav mi vlasy, se zdály tak obrovské, Ïe se Agostini obával, pokud k ní 12
pfiistoupí je tû blíïe, aby ho nepohltily. Nejnápadnûj í na ní v ak byly aty z ãerného sametu, s hlubok m v stfiihem do V a s odkryt mi zády, které si zvolila protentokrát. Ane Larrazábalovou povaïovali za zázraãnou houslistku jiï od jejího debutu ve tfiinácti letech; v Nûmecku se pfiedstavila s Beethovenov m Koncertem pro housle pod taktovkou Lorina Maazela 1). Nyní, ve sv ch estadvaceti letech, byla krom toho i velmi Ïádoucí Ïenou, objevující se na obálce mnoha mezinárodních ãasopisû. MÛÏu se vás na nûco zeptat, signorina Larrazábalová? Proã jste si k zahájení Festivalu hispánské hudby v Auditoriu zvolila právû Paganiniho Concerto? Larrazábalová drïela housle v levé ruce a smyãec v pravé, a dfiíve neï odpovûdûla, zahrála nûkolik not v pizzicatu 2). Agostini mûl dojem, Ïe sólistka si s ním zaãala nûco jako hudební koketování. Copak vám se Paganini nelíbí, mistfie? Samozfiejmû Ïe ano. Snad vás v ak neurazím, kdyï si dovolím tvrdit, Ïe nikdy nepatfiil ke piãce. PovaÏujete jeho hudbu za druhofiadou? A proã jste tedy souhlasil, Ïe budete tento koncert dirigovat? ProtoÏe mû o to poïádal Antonio Arjona, fieditel Festivalu a jiï tfiicet let mûj pfiítel. A také proto, Ïe hrát s vámi je pocta, signorino. Va e poklona si zaslouïí upfiímnou odpovûì, mínila houslistka s úsmûvem, jenï dirigentovi pfiipadal skuteãnû mnohoznaãn. Mohl byste, prosím, zavfiít dvefie? Dirigent poslechl a Larrazábalová chvíli s odpovûdí váhala, jako by si chtûla utfiídit my lenky. Plnû souhlasím se slovy obdivovaného Ivry Gitlise 3) : Paganini není pouh m evoluãním ãlánkem v dûjinách houslové 1) Lorin Maazel, nar. 1930, americk dirigent a skladatel 2) drnkavû 3) Ivry Gitlis, nar. 1922, izraelsk houslista 13
hry. Chci tím fiíct, Ïe to není tak, Ïe pfied ním tady byli Corelli 1), Tartini 2), Locatelli 3) a pak se objevil Paganini se sv m pfiínosem a za ním zase v voj pokraãoval jednodu e aï do dne ních dnû. Paganini pfiedstavuje stfiih, propast, skok do prázdna. Je tím nejdûleïitûj ím, co housle v jejich dlouhé historii potkalo. Není evolucí, n brï revolucí. Stejnû jako svût uï nebyl t Ï po Kry tofu Kolumbovi, pro housle se v e zmûnilo s Paganinim. Navíc pocházeli oba z Janova. Ale po hudební stránce nelze jeho koncerty srovnávat s posvátn mi velikány, jako jsou Beethoven nebo Mendelssohn. Mnozí si myslí, Ïe v rondu Beethovenova Koncertu je více hudby neï v esti Paganiniho dílech. Nicménû... Larrazábalová se odmlãela, jako by se je tû zcela neodhodlala sdílet s Agostinim v echny svoje my lenky. MÛÏete mluvit upfiímnû, pfiesvûdãoval ji dirigent, jakmile zpozoroval její váhání. Slibuji, Ïe nic z toho, co mi dnes veãer fieknete, neopustí tuto místnost. Pfiiznávám, Ïe moje volba Paganiniho Concierta má hodnû spoleãného s fiaskem, kter utrpûla Suntori minul mûsíc v Carnegie Hall. Larrazábalová mluvila o japonské houslistce Suntori Gotoové, narozené v Ósace o rok pozdûji neï ona. Pro oslnivou techniku a tepl tón byla povaïována za její velkou soupefiku. Nûco jsem o tom zaslechl. Co pfiesnû se stalo? MÛÏete si pfieãíst zdrcující kritiku na webov ch stránkách New York Times. Suntori hrála La Campanellu pfied nûkolika t dny v Carnegie a jiï v kadenci 4) v zaãáteãním allegru zahrála nûkolik fale n ch not. Publikum jí to odpustilo, neboè nevím sice proã je zcela na Japonãinû stranû. Ve finále ji v ak poïádali o pfiídavek. Místo aby Suntori uznala, Ïe není v nejlep í formû, a vybrala si stfiednû tûïk kus, chtûla si vytrhnout trn z paty, 1) Arcangelo Corelli, 1653 1713, italsk houslista a skladatel 2) Giuseppe Tartini, 1692 1770, italsk houslista a skladatel 3) Pietro Locatelli, 1695 1764, italsk houslista a skladatel 4) sólová virtuózní pasáï v koncertech 14
tedy napravit chyby tak, Ïe se vrhla na Paganiniho Capriccio ã. 24, snad to vûbec nejtûï í, co kdy bylo pro housle napsáno. Ano, to je skoro opováïlivost, prohlásil Agostini s váïn m v razem. I proto, Ïe nesmíme zapomenout, Ïe Suntori se teprve nedávno uzdravila z tûïkého úrazu zápûstí, je to tak? Larrazábalová nedokázala potlaãit gesto opovrïení. Zranûní zápûstí? Nevûfite v emu, co se fiíká, mistfie. Moji informátofii mi prozradili, Ïe Suntori zaãíná trpût trémou z publika, coï by mohlo její kariéru ukonãit. Chcete-li pfiedstoupit pfied posluchaãe, musíte b t z jednoho tûsta myslím, Ïe italsky tomu fiíkáte polenta; to ona zcela jasnû není. A k ãemu do lo v prûbûhu Capriccia? Podle TimesÛ to byl naprost debakl. Hrála oktávové dvojhmaty tak, Ïe znûly jako septimy, z glissand 1) udûlala skoky, pizzicato levou rukou nesly eli ani v první fiadû a tóny neladily aï o ãtvrt tónu. Po deváté variaci se sama rozhodla ukonãit své patetické vystoupení a ode la do atny, doprovázena ledov m mlãením publika. NeodváÏili se ji vypískat, je pro nû stále nedotknutelná, ale její fanou ci utrpûli jednu z nejvût ích umûleck ch poráïek posledních let. Nevûdûl jsem, Ïe to bylo aï tak hrozné. V Americe Suntori skonãila, mistfie, a je docela moïné, Ïe se pokusí vzkfiísit svou kariéru v Evropû. A já jsem se proto rozhodla, Ïe jako pfiídavek zahraji právû Paganiniho Capriccio ã. 24. Chci, aby se k Japonãin m u ím doneslo, Ïe pokud by se skuteãnû rozhodla ukrást mi moje teritorium pfiímo zde, v mém království, bude to mít sakra tûïké. Agostini se v duchu usmál, kdyï si uvûdomil, Ïe pod vzezfiením okouzlující Ïeny se ukr vá jedna z nejsoutûïivûj ích a nejambicióznûj ích osobností, jaké za padesát let svého profesního Ïivota potkal. Nepochybuji, poznamenal, Èastn, Ïe Larrazábalová není jeho soupefikou, Ïe Suntori onûmí, jakmile si jen pfieãte kritiky 1) klouzavé spojení dvou tónû 15
dne ního koncertu, kter jistû v echny okouzlí, signorina. JiÏ pfii zkou kách mûl orchestr leckdy potíïe s tím, aby vám vûbec staãil. Jak dokáïete zahrát tak závratné pasáïe bez ztráty jediné noty? Je to i proto, Ïe i já, jak sám vidíte, fiekla a ukázala Agostinimu hlavici houslí, jsem uzavfiela mal pakt à la Paganini. Italovy oãi opustily na nûkolik vtefiin sólistãin v stfiih, na nûjï se soustfiedil aï dosud, a pohlédl na v raznou hlavici jejího nástroje. Byly to jedineãné housle, mistr Agostini nikdy podobné nevidûl. Hlavice byla ukonãena zneklidàující podobiznou ìábla. 16
2 Ménû neï kilometr od Auditoria se inspektor z Oddûlení vraïd madridské Kriminální policie zoufale snaïil najít místo, kde by mohl zaparkovat automobil. S tfiináctilet m synem Gregoriem, studentem ãtvrtého roãníku hudební konzervatofie, jel na koncert Larrazábalové. Gregoriova matka a Perdomova manïelka Juana zemfiela pfied rokem pfii potápûní v Rudém mofii, a i kdyï to nejhor í uï bylo za nimi, inspektor zjistil, Ïe kdykoliv se na ni náhodou stoãí rozhovor, chlapec se zmínkám o ní stále vyh bá. Dokonce otce poïádal, aby si zmûnil pozadí na poãítaãi, kde byla usmívající se matka. Poprvé spolu otec a syn jeli na koncert a poprvé mûl Perdomo vkroãit do onoho slavnostního a pfiesnû uspofiádaného svûta klasické hudby. Gregoriova matka, pocházející z rodiny legendárního Pabla Sarasateho 1), jehoï housle uchvacovaly ctitele hudby v polovinû 19. století, v típila synovi lásku k hudbû; to ona vïdy doprovázela Gregoria do Auditoria, nebo kdyï nebyla doma její rodiãe. Po matãinû smrti chlapec na koncerty chodit odmítal, aï pfied deseti dny a pro Perdoma to byl dûkaz, Ïe syn pfiekonává pomalu smutek poïádal Gregorio otce, aby koupil lístky na vystoupení souãasné hvûzdy, Ane Larrazábalové. Pro ni mûl hoch slabost. Zábava pfii la inspektora na dvû stû eur za kfieslo od pfiekupníkû. 1) Pablo de Sarasate, 1844 1908, panûlsk houslista a skladatel 17
UÏuÏ vcházeli do Auditoria, kdyï tu inspektora pfiepadl strach, Ïe nebude spoleãensky na v i, neboè pfiísn protokol symfonick ch veãerû mu byl zcela cizí. Jsem v tv ch rukou, Gregorio. Musí mi naznaãit, kdy mám tleskat. Klid, tati, nedovolím, aby ses znemoïnil. Dûkuju, synu. Ne, nejde o tebe, n brï o mû. NedokáÏe si pfiedstavit tu ostudu, kdyï nûkdo zatleská v nevhodn okamïik a v ichni hledí jenom na nûj. A právû tomu musíme zabránit. Nejdfiíve bys mûl vûdût, Ïe hned na zaãátku, je tû pfied tím, neï se zaãne hrát, se tleská dvakrát: poprvé, jakmile vstoupí koncertní mistr. Co to je? zji Èoval Perdomo a proklínal jakousi padesátnici, která mu právû obsadila volné parkovací místo. Hrozil dé È a jako by se v ichni rozhodli, Ïe pojedou vozem. Je to první houslista, vysvûtloval Gregorio, kter se ponûkud zastydûl, kdyï sly el, jak otec za volantem nevybíravû nadává. Ve panûlsku mu fiíkáme concertino, neptej se mû proã. Je to jak si dirigentûv pomocník. Jakmile vejdou v ichni hudebníci, objeví se on nebo ona, ãasto to b vá i Ïena, a publikum zatleská. A pak? Koncertní mistr pfiikáïe hoboji, aby pfiedehrál a pro sladûní orchestru. Je to dlouhá nota a zní takto: laaa. TakÏe zatleskáme i hoboji? Ale ne. Hoboji se netleská. Koncertnímu mistrovi zatleskáme, pfiestoïe nic nezahraje, zatímco hrajícímu hoboji ne? Jsi si jist? Tati, prosím tû, hoch ukonãil otcovy námitky. Podruhé se tleská, kdyï se objeví dirigent. Tentokrát pfiijde nejdfiíve sám, protoïe se zaãíná Mozartovou pfiedehrou. PfiikáÏe orchestru povstat, aby hudebníci s ním mohli sdílet ovace; potom se otoãí zády k nám a zaãne se hrát. 18
Jak dlouho ta pfiedehra trvá? zajímal se Perdomo, obávající se, Ïe se hned zaãne nudit. Klid, bude se ti to líbit. Je to hudba veselá, málem komická. Po skonãení ouvertury zatleskáme a dirigent na chvíli odejde. Vrátí se za chvíli, tentokrát s Ane Larrazábalovou, která zahraje Paganiniho Koncert pro housle a orchestr. Sem patfií hromov potlesk, protoïe Ane si jej zaslouïí, je to megacrack. Zfiejmû ano, kdyï vezmeme v úvahu, kolik jsem zaplatil za lístky. Je to bomba, tati, jde o dobfie investované peníze. Profesor tvrdí, Ïe ji doma ve panûlsku ani nedokáïeme docenit, pr kdyby Ïila ve Francii nebo v Nûmecku, pojmenovali by po ní ulici. Co je tû musím znát, abych se neztrapnil? Jsem vhodnû obleãen? Není to patné. Pistoli jsi nechal doma? Jasnû. Co si to myslí o svém otci, Ïe jsem kovboj Billy Kid? Mobil musí samozfiejmû vypnout. To mi ani nemusí fiíkat. V prûbûhu koncertu se netleská, ani kdyby se ti nûjaká pasáï obzvlá tû líbila, a sám pozná, kdy cadenza konãí. Co znamená cadenza? Nedûs mû. To je ãást, kdy orchestr nechá houslistu hrát samotného, aby se pfiedvedl v obtíïn ch pasáïích. Ne aby tû napadlo po skonãení cadenzy tleskat, i kdyby tû to dostalo. Perdomo zûstal chvíli ti e a snaïil se vstfiebat v echny Gregoriovy pokyny. Nechápu, jak se mému synovi mûïe ten svût tolik líbit. Nûjak mû to nepfiesvûdãilo, vïdyè tady vïdycky ví pfiedem, k ãemu dojde. Zatímco na rockovém koncertu neví ani, co se bude hrát, a jsi napnut od první chvíle. Tati, na mnoha rockov ch koncertech neví, co hrají, ani kdyï uï zaãnou. Otec a syn se opût odmlãeli, moïná i proto, Ïe moïnost zaparkovat se vzdalovala stále více, dokud Gregorio nevyskoãil. 19
Nech auto za tímhle kontejnerem na sklo. Tam je to zakázané. Pojedeme radûji na parkovi tû. Parkovi tû je daleko a brzo zaãne pr et. Nech to tam. NemÛÏu, Gregorio. Dali by mi pokutu. Ne, tati, tam se pokuta nedává. Jak to ví? KdyÏ Perdomo vidûl, Ïe syn neodpovídá, odtrhl pohled od ulice a zjistil, Ïe Gregorio má zvlhlé oãi. Tak jak ví, Ïe tam se nedává pokuta? naléhal otec. ProtoÏe tam vïdycky parkovala maminka. íkala tomu,mûj úkryt. 20