ANTHROPOS. Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010

ANTHROPOS Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontology and Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.) JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Eine Interdisziplinäre Studie

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.) JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Eine Interdisziplinäre Studie MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM BRNO 2010

Publikaci odborně recenzovali: Mgr. Martin Ivanov, Dr., Ústav geologických věd PřF MU, Brno (kap. 16) RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 7) RNDr. Jaroslav Kadlec Dr., Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 3, 6) RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 13 15, 17) RNDr. Jiří Otava CSc., Česká geologická služba, Brno (kap. 3) Ing. Ivo Světlík, PhD, Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 10) doc. PhDr. Slavomír Vencl, DrSc., Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 4, 5, 9 10, 12) Vydání publikace bylo financováno Správou jeskyní Moravského krasu. 2010, Edited by Zdeňka Nerudová 2010, Translation Karel Valoch, Jana Kličová, Bernadeta Kufel, Michaela Rašková Zelinková, Martina Moravcová, Zdeňka Nerudová 2010, Layout Silvie Straková, Lea Novotná 2010, Moravské zemské muzeum ISBN 978-80-7028-367-7

K. Valoch při návštěvě Krems-Wachtbergu 20. 8. 2007. Foto P. Neruda. K. Valoch beim Besuch in Krems-Wachtberg am 20. 8. 2007. Foto P. Neruda. Doc. PhDr. Karel Valoch, DrSc. se narodil 15. dubna 1920 v Brně. Tuto publikaci mu věnujeme k jeho neuvěřitelným 90. narozeninám.

OBSAH / INHALT Zdeňka Nerudová Petr Neruda 1. PŘEDMLUVA VORWORT 11 Jiří Hebelka 2. ÚVODNÍ SLOVO GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE JESKYNĚ BALCARKY GENERELLE REKONSTRUKTION DER BALCARKA-HÖHLE 13 Ladislav Slezák 3. GEOLOGICKÁ POZICE JESKYNĚ BALCARKY DIE GEOLOGISCHE POSITION DER BALCARKA-HÖHLE BEI OSTROV (BEZ. BLANSKO) 15 Karel Valoch 4. HISTORIE VÝZKUMŮ JESKYNĚ BALCARKY DIE GESCHICHTE DER ERFORSCHUNG DER BALCARKA-HÖHLE 21 Petr Neruda Zdeňka Nerudová 5. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PROSTORU BALCARKA MUZEUM V LETECH 2001 2002 ARCHÄOLOGISCHE GRABUNG IM BEREICH DES HÖHLENTEILES MUSEUM IN DER BALCARKA-HÖHLE 28 Petr Neruda 6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007 STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND DER GRABUNG DES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007 35 Nela Doláková 7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007) PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSE DER SEDIMENTUNTERSUCHUNG IN DER BALCARKA-HÖHLE (2007) 51 Luděk Seitl 8. JESKYNĚ BALCARKA ZIMOVIŠTĚ SAMIC JESKYNNÍHO MEDVĚDA OSTEOLOGICKÝ MATERIÁL Z VÝZKUMU V R. 2007 DIE BALCARKA-HÖHLE, EIN ÜBERWINTERUNGSPLATZ VON HÖHLENBÄHRENWEIBCHEN DAS OSTEOLOGISCHE MATERIAL AUS DER GRABUNG IM JAHRE 2007 55 Zdeňka Nerudová Petr Neruda 9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY. TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSE DER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE. 67 Petr Neruda 10. CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU. CHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHEN BESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IM MITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT 83 Bernadeta Kufel 11. USE-WEAR ANALYSIS OF MAGDALENIAN BURINS FROM BALCARKA CAVE TRASOLOGICKÁ ANALÝZA RYDEL MAGDALÉNIENU Z JESKYNĚ BALCARKY 96 Karel Valoch 12. KOSTĚNÉ A PAROHOVÉ ARTEFAKTY Z JESKYNĚ BALCARKY KNOCHEN- UND GEWEIHARTEFAKTE AUS DER BALCARKA-HÖHLE 100 9

Michaela Rašková Zelinková 13. INDUSTRIE Z TVRDÝCH ŽIVOČIŠNÝCH MATERIÁLŮ Z JESKYNĚ BALCARKY DIE INDUSTRIE AUS HARTEN TIERSTOFFEN AUS DER BALCARKA-HÖHLE 107 Michaela Rašková Zelinková 14. SOBI Z BALCARKY: SEZONALITA A DEMOGRAFIE DIE RENTIERE DER BALCARKA-HÖHLE: SAISONALITÄT UND DEMOGRAPHIE 131 Michaela Rašková Zelinková 15. SUBSISTENČNÍ STRATEGIE MAGDALÉNSKÝCH LOVCŮ: EXPLOATACE SOBŮ SUBSISTENZSTRATEGIE DER MAGDALÉNIEN-JÄGER: EXPLOITATION DER RENTIERE 143 Miriam Nývltová Fišáková 16. SEZONALITA MAGDALÉNIENSKÉ LOKALITY BALCARKA PODLE ANALÝZ PŘÍRŮSTKU ZUBNÍHO CEMENTU. SAISONALITÄT DER MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLE IN DER BALCARKA-HÖHLE NACH DER ANALYSE DES ZUWACHSES VON ZAHNZEMENT 156 Martina Moravcová (Ábelová) 17. PALEOEKOLOGICKÉ A PALEOKLIMATICKÉ INTERPRETÁCIE NA ZÁKLADE IZOTOPOVEJ ANALÝZY 18 O/ 16 O A 13 C/ 12 C SKLOVINY DRUHOV RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. A URSUS SP. Z LOKALITY BALCARKA (MORAVSKÝ KRAS, ČESKÁ REPUBLIKA) PALÄOÖKOLOGISCHE UND PALÄOKLIMATISCHE INTERPRETATION AUF GRUND DER ANALYSE VON ISOTOPEN 18 O/ 16 O UND 13 C/ 12 C DES ZAHNSCHMELZES DER ARTEN RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. UND URSUS SP. AUS DER BALCARKA-HÖHLE (MÄHRISCHER KARST, TSCHECHISCHE REPUBLIK) 160 Petr Neruda Zdeňka Nerudová 18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSE DER BALCARKA-HÖHLE 173 19. ADRESÁŘ AUTORŮ / LIST OF CONTRIBUTORS 178 10

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST 1. PŘEDMLUVA Zdeňka Nerudová Petr Neruda Výzkumu moravských jeskyní se pracovníci Ústavu Anthropos MZM věnují dlouhodobě, plánovaně a s nemenší pílí, než ostatním projektům. Na Absolonovu tradici odhalování tajemství Moravského krasu přímo navázal jeho bývalý studentský spolupracovník, později pracovník oddělení pro diluvium, jak byl původně označen Ústav Anthropos, a dnes emeritní zaměstnanec Moravského zemského muzea doc. Karel Valoch. Zpočátku ještě jako student se svým bratrem H. Wallochem a švagrem F. Čupikem někdy i potají paběrkoval v tehdy známých jeskyních, později se však jako řádně vystudovaný archeolog brněnské univerzity společně s dalšími kolegy věnoval pečlivému vědeckému výzkumu jeskyní Moravského krasu. Spolu s R. Musilem přímo zkoumali jeskyni Pod hradem, Žitného a Kůlnu. Za krasový můžeme považovat i výzkum staropaleolitického osídlení předpolí reliktu tzv. Woldřichovy jeskyňky na Stránské skále u Brna v letech 1996 1998, na který dokonce získal finanční podporu National Geographic Society. Jeho životní lokalitou ale byla jeskyně Kůlna, ve které po skončení patnáctiletého výzkumu provedl společně s RNDr. Luďkem Seitlem zdařilou výstavní instalaci, jež získala cenu Henry Ford European Conservation Awards za rok 1998. Aktivní účasti na výzkumech jeskyní se ale K. Valoch nevyhýbá ani v pokročilém věku, kdy už by měl nárok na odpočinek. Tak se stalo, že jsme v roce 2001 společně prováděli záchranný výzkum jeskyně Puklinové (Neruda Nerudová Valoch 2007) a téměř souběžně také předběžný výzkum v Balcarce Muzeu (2001 2002; Neruda et al. 2002 a zde kap. 5). Do Balcarky jsme se všichni vrátili znovu v roce 2007, kdy začínaly rekonstrukční práce a bylo zapotřebí odborně prošetřit situaci v horním vstupu do složitého systému jeskyně Balcarky. Po celou dobu trvání obou záchranných výzkumů zde byl K. Valoch nejen osobně přítomen, ale neváhal ani aktivně pomoci, bylo-li toho zapotřebí. Svojí účastí na výzkumu v Balcarce se tak K. Valoch jakoby symbolicky vrátil na začátek své profesní kariéry, kdy začínal právě magdalénienem, který odkryl před více než sedmdesáti lety před jeskyní Ochozskou na Říčkách (zkoumal jej v roce 1938 a 1939 a souhrnně publikoval v roce 2002). Jeho zkušenosti a erudice nám byly velkou pomocí a lze si jen přát, aby i nadále vychovával generace nových paleolitiků. Rádi bychom poděkovali mnoha osobám, které se na výzkumu nějakým způsobem podíleli. Především velký dík patří RNDr. Luďku Seitlovi, který díky svému letitému působení v Moravském krasu organizačně podchytil tuto akci, vše uvedl do pohybu, domluvil cenné kontakty a subvence. I jeho zásluhou jsme naprosto bezproblémově mohli spolupracovat se Správou jeskyní Moravského krasu a CHKO Moravský kras. Zaměstnancům obou institucí velice děkujeme nejen za to, že nám umožnili uskutečnit oba výzkumy v jeskyni Balcarce, za finanční prostředky na realizaci, ale i za vyřešení všech problémů a drobností, které se v průběhu akce objevily a které vždy stojí nejvíce sil. Jmenovitě bychom rádi vyjádřili svůj dík řediteli Správy jeskyní České republiky RNDr. Jaroslavu Hromasovi za schválení výzkumné akce a její subvencování. Rovněž bychom chtěli poděkovat vedoucímu Správy jeskyní Moravského krasu panu Ing. Jiřímu Hebelkovi a jeho paní Evě Hebelkové, vedoucí provozu jeskyně Balcarky, za jejich vstřícnost a pomoc. Velice vděční jsme starostovi obce Ostrov u Macochy JUDr. Františkovi Pernicovi za pomoc s organizací zázemí, a také všem brigádníkům, bez kterých bychom výzkum uskutečnit nemohli. Nesmíme zapomenout ani na Ing. Jana Fleka, který o našem výzkumu několikrát informoval v regionálním tisku a také posléze společně s RNDr. Luďkem Seitlem připravili informační panely o archeologických nálezech v jeskyni Balcarce. L. Seitl také vybudoval v jeskyni expozici pro návštěvníky. V neposlední řadě děkujeme za rady a připomínky všem našim recenzentům a jestli jsme někoho opominuli, tak se mu tímto omlouváme. VORWORT Einleitend wird die Tätigkleit von Doz. Karel Valoch gewürdigt, dessen Lebenswerk mit den Höhlen des Mährischen Karstes verbunden ist. Die langjährige systematische Erforschung der Kůlna-Höhle brachte hervorragende wissenschaftliche Erkenntnisse, die er in einer Monographie (1988) und in populärer Form, gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl, in einer gelungenen Ausstellungsexposition in der Höhle präsentierte. Auch weiterhin, als emeritierter Mitarbeiter des Mährischen Landesmuseums, nimmt er an den Forschungsprojekten teil, so auch an der Notgrabung in der Balcarka-Höhle. Gerne möchten wir einige Personen erinnern, denen wir für die Unterstützung unserer Grabung mit Dank verpflichtet sind. In ester Reihe ist es RNDr. Luděk Seitl, der auf Grund seiner langjährigen Beziehung zum Mährischen Karst diese Aktion organisatorisch ins Leben gerufen und sich um die Kontakte sowie um die Subvenzen verdient gemacht hat. Auch durch seine Hilfe hatten wir problemlose Kontakte sowohl mit der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes als auch mit der Leitung des Naturschutzgebietes Mährischer Karst. Den Mitarbeitern beider Institutionen danken wir nicht nur für die Möglichkeit beide Grabungen in der Balcarka-Höhle durchführen zu können 11

PŘEDMLUVA Zdeňka Nerudová Petr Neruda und für die finanziellen Mittel zu ihrer Realisation, sondern auch für die Lösung aller Probleme und Kleinigkeiten, die während der Grabung zum Vorschein kamen und die immer die meisten Kräfte beanspruchen. Namentlich wollen wir unseren Dank dem Direktor der Höhlenverwaltung der Tschechischen Republik Heren RNDr. Jaroslav Hromas für die Zustimmung der Forschungsaktion und ihre Subvenzionierung aussprechen. Bedanken möchten wir auch dem Leiter der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes Herrn Jiří Hebelka und seiner Frau Eva Hebelková, die den Betrieb in der Balcarka-Höhle, einer touristisch sehr attraktiven Höhle, betreut, für ihre Zuvorkommenheit und allseitige Hilfe. Sehr dankbar sind wir auch dem Bürgermeister der Ortschaft Ostrov u Macochy Herrn JUDr. František Pernica für die Hilfe bei der Organisation des Aufenthaltes während der Grabung sowie allen Grabungsmitarbeitern, ohne die man die Arbeiten nicht durchführen hätte können. Nicht vergessen dürfen wir auch Herrn Ing. Jan Flek von der Höhlenverwaltung, der über unsere Grabung einigemale der Regionalpresse Informationen übergab und zuletzt gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl Informationstafeln über die archäologischen Funde in der Höhle vorbereitete. Schließlich wollen wir unseren Dank für Ratschläge und Hinweise allen Rezensenten aussprechen und falls wir noch jemanden vergessen haben, so wollen wir uns hiemit entschudigen. Deutsch von K. Valoch 12

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST 9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSE DER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE Zdeňka Nerudová Petr Neruda Článek vznikl v rámci grantového záměru MK00009486202. Abstrakt: V příspěvku je popsána analýza kamenné štípané industrie magdalénienu z jeskyně Balcarky a je provedeno její orientační srovnání s dalšími lokalitami v Moravském krasu, respektive na Moravě. Diskutována je i otázka přítomnosti starších industrií. Klíčová slova: jeskyně Balcarka, kamenná štípaná industrie, magdalénien, analogie. Abstract: The article brings the analysis of Magdalenian chipped stone industry from the Balcarka Cave (Moravian Karst, Czech Republic). The old assemblage obtained at the end of 19th century is being compared with other Magdalenian sites in Moravia. The problem of older technocomplexes is discussed, too. Key words: the Balcarka cave, chipped stone industry, Magdalenian, analogy. 1. ÚVOD Pracovníci ústavu Anthropos MZM se v nedávné době věnovali hned dvěma předstihovým archeologickým výzkumům v jeskyni Balcarce. První proběhl na podzim roku 2001 a v lednu roku 2002 v prostoře označované jako muzeum, nacházející se v západní části jeskynního systému. Na základě předběžného průzkumu a publikovaných zpráv jsme předpokládali možnost nalezení lidských artefaktů v reliktech intaktních sedimentů (podrobně viz kap. 5). Druhý výzkum se uskutečnil v červenci a srpnu roku 2007 v místech horního vchodu, kde ve vstupní části nalezl J. Knies (1900; 1902) magdalénienskou industrii, která bude tvořit základ detailního rozboru v této kapitole. Historie výzkumů je velmi podrobně podána v příspěvku K. Valocha (viz kap. 4). Původní zájem badatelů byl věnován místu, které je někdy označováno jako kůlna. Jde ale vlastně o horní vchod do jeskynního sytému Balcarky. První výkopové práce zde prováděl již Jindřich Wankel, který v hloubce jednoho střevíce v roce 1869 při výzkumu náplavy v jeskyni, nalezl ohniště a nástroj z přiřezané kosti (Šamalík 1937, 134). Méně úspěšný byl Martin Kříž, který v jeskyni nechal vykopat dvě sondy, ale nic nenalezl. Na konci 19. století vědecky probádal celou jeskyni Jan Knies, který svou práci také relativně podrobně publikoval (Knies 1900; 1902). Pod vrstvou nánosu, místy až 3 metry hlubokou, objevil šest ohnišť a popelišť a mnoho nástrojů z tvrdých živočišných tkání (zlomky kopí a hrotů), ornamentované úlomky, brousek z břidlice, na 280 kusů kamenných nástrojů a další předměty. Kromě toho našel Knies velké množství osteologického materiálu a také dva zlomky lidských kostí (viz kap. 4). Díky tomu byla jeskyně Balcarka již na počátku 20. století zařazena k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám magdalénienu na Moravě. Mimo tohoto známého osídlení máme k dispozici indicie, svědčící i o starším osídlení. Z Kniesových výzkumů pochází, dnes bohužel nezvěstný, ojedinělý artefakt, který podle K. Valocha dokládá:...další místo pobytu neandertálců v Moravském krasu a naznačuje, že ve sprašovitých bazálních sedimentech jeskyně Balcarky, jež asi zůstaly po vykopání magdalénienské vrstvy Kniesem neporušené, by mohly být ještě další artefakty středního paleolitu (Valoch 1999, 3). Na podkladě rekonstrukce kresby z Kniesových deníků se K. Valoch domnívá, že by mohlo jít o střídavě retušované hrotité drasadlo vyrobené ze spongolitu. V roce 2007 započala úprava stávajícího vstupu, čímž mělo dojít i k narušení dochovaných zbytků pleistocenních sedimentů. V redeponovaných sedimentech se podařilo najít několik artefaktů, které s největší pravděpodobností můžeme spojovat s předmagdalénienským osídlením jeskyně. Nyní se tedy v ústavu Anthropos MZM nachází 319 kusů kamenné štípané industrie pocházejících z výzkumů J. Kniese, navýšených o několik artefaktů, nalezených výzkumem v roce 2007. 2. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE MAGDALÉNIENU Jeskyně Balcarka, nazývaná i jako Balcarova skála, se nachází na začátku Suchého žlebu v ostrovské kotlině (viz kap. 3, obr. 1). Ačkoliv neposkytla tak početný materiál jako například jeskyně Pekárna, je velmi důležitou lokalitou moravského magdalénienu. V Suchém žlebu zdaleka není osamocená, poblíž ní se nachází jeskyně Verunčina, Kravská díra, Smrtní a Srnčí jeskyně a?cigánská, z nichž pocházejí ojedinělé nálezy datované do magdalénienu nebo mladého paleolitu (Valoch Svoboda Balák 2002, 39). Jeskyně Balcarka se nachází v nadm. výšce 460 metrů s portálovým vchodem orientovaným na SSZ. Podélná osa kůlny sleduje přibližně směr S J a délka prostory dosahuje 38 m. Předmětů kamenných vykopali jsme přes 400 kusů, z nichž jest 195 kusů pravých nástrojů. (...) význačné jsou nožíky s jedi- 67

9. TECHNOL. A TYPOL. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY Zdeňka Nerudová Petr Neruda ným ostřím, jejichž hřbet dovedně otupen jest mnohými údery... (Knies 1900, 20). Tak psal o svých nálezech Jan Knies, který v letech 1898 1900 prováděl archeologické výzkumy v jeskyni Balcarce u Ostrova (Knies 1900; 1902). Kniesovy výzkumy probíhaly zejména ve vstupní části portálu jeskyně. Magdalénienské nálezy nezasahovaly hlouběji do jeskyně. Výkopovými pracemi vyklidil holocenní a pleistocenní sedimenty, místy až na úroveň skalního dna. Interiér vstupní partie jeskynního systému byl v minulosti pro účely zpřístupnění veřejnosti několikrát upravován. Za nejdůležitější zásah považujeme vyklizení intaktních sedimentů v prostoře kůlny a vytvoření umělého vchodu vedoucího do spodních pater jeskyně. Přestože zhodnocení štípané industrie z jeskyně Balcarky v kontextu dosud známého magdalénienského osídlení Moravy provedl K. Valoch již v 60. letech (Valoch 1960, 35), rozhodli jsme se s ohledem na potřeby vyvolané archeologickým výzkumem i na posun v dosavadních znalostech provést nový technologický rozbor a srovnání s ostatními soubory. Až na několik nástrojů, které jsou součástí trvalé expozice v pavilonu Anthropos, byla technologicky analyzována celá Kniesova kolekce, čítající 294 artefaktů a srovnána s novými přírůstky, získanými předstihovým archeologickým výzkumem v roce 2007 (tab. 1a, b). Každý artefakt byl zapsán do databáze vytvořené v programu Access; jednoznačným identifikátorem jsou inventární čísla II. stupně, kterými je nálezový materiál opatřen. Kromě nálezových údajů (nálezový kontext, datování, autor výzkumu) byly předměty popsány běžným deskripčním systémem, užívaným při zpracování kamenné štípané industrie, doplněným o detailnější popis znaků typických pro magdalénienskou industrii. Konkrétně byly sledovány metrické hodnoty, celistvost dochování (kompletní, proximální, mesiální, distální část), surovina, stadium výrobního Tab. 1a. Přehled technologických stadií debitáže. Tab. 1a. Struktur der technologischen Stadien der Industrie. Technologické stadium Debitáž Polotovar Výzkum J. Knies Výzkum 2007 ks % ks % z toho nástrojů % z n=290 z nástrojů opotřebení ks % z toho nástrojů z nástrojů opotřebení 1a surovina v valoun 2 8,33 2c odštěp s větší částí kůry ú úštěp 2 0,69 2 0,69 2d odštěp z hran jádra (1 strana) č čepel 2 0,69 2 0,69 2f podhřebenová odštěp č čepel 4 1,38 4 1,38 1 0,75 2m preparační odštěp č čepel 9 3,10 20 6,90 3 5,26 1 2m ú úštěp 11 3,79 4 1 2 8,33 3a odštěp s laterální kůrou č čepel 15 5,17 17 5,86 8 6,02 1 1 4,17 3a ú úštěp 2 0,69 3c cílový odštěp č čepel 190 65,52 221 76,21 99 83,46 10 11 45,83 2 2 3c n neurč. 1 0,34 1 3c ú úštěp 30 10,34 11 3 2 8,33 3f bok jádra č čepel 4 1,38 6 2,07 3 2,26 3f ú úštěp 2 0,69 1 4,17 1 4b odražená těžní plocha č čepel 3 1,03 5 1,72 1 0,75 4b ú úštěp 2 0,69 4d odštěp s distálním koncem č čepel 4 1,38 5 1,72 1 0,75 jádra (outrepassé) 4d ú úštěp 1 0,34 5a zlomky č čepel 1 0,34 2 0,69 1 0,75 5a ú úštěp 1 0,34 2 8,33 5b rydlový odštěp č čepel 4 1,38 6 2,07 3 12,50 5b ú úštěp 2 0,69 290 290 133 16 24 3 2 Debitáž Spaltprodukte Surovina Rohstoff odštěp s větší částí kůry Abhebung mit größerem Kortexrest odštěp z hrany jádra (1 strana) Kernkante einseitig podhřebenový odštěp sekundäre Kernkante preparační odštěp Präparationsabhebung odštěp s kůrou Abhebung mit Kortex cílový odštěp (bez kůry) Zielprodukt (ohne Kortex) Tab. 1b. Přehled těžených jader. A jednopodstavové, B dvoupodstavové, C se změněnou orientací Tab. 1b. Übersicht der im Abbau befindlichen Kerne. A unidirektionell, B bidirektionell, C mit geänderter Orientation Výzkum J. Knies A B C ks Výzkum 2007 A 2o upravené netěžené jádro 1 1 3l těžené jádro čepelové 1 1 1 3m těžené jádro úštěpové 1 1 5d zbytek jádra 1 1 Celkem (ks) 1 2 1 4 1 odštěp z boku jádra Abhebung mit Kernflanke odražená těžní plocha Korrektionsabhebung der Abbaufläche odštěp s distálním koncem jádra (outrepassé) Abhebung mit distalem Kernfuß (outrepassé) zlomky Bruchstücke rydlový odštěp Stichelabhebung Polotovar: v valoun, ú úštěp, č čepel Halbprodukte: v Geröll, ú Abschlag, č Klinge upravené netěžené jádro präparierter nicht abgebauter Kern těžené jádro čepelové Klingenkern im Abbauprozess těžené jádro úštěpové Abschlagkern im Abbauprozess zbytek jádra Kernrest 68

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST procesu, technologická klasifikce předmětu (úštěp, čepel, jádro, valoun, surovina, neurčitelný zlomek), typ patky, způsob její preparace (abraze); stopy opotřebení a jeho umístění na hranách artefaktu. Kromě toho byl u nástrojů klasifikován typ podle tradičního typologického schématu pro mladý paleolit. 3. TECHNOLOGIE ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Kamenná štípaná industrie J. Kniese z jeskyně Balcarky je charakterizována převahou cílové debitáže s dominancí čepelových polotovarů nad úštěpovými. Preparačních odštěpů, zejména těch s kůrou, se v souboru nachází jen velmi málo, početnější jsou jen odštěpy bez nebo s malým množstvím kůry. Podobně sporadicky jsou zastoupeny i různé technologické odštěpy, jako jsou vodicí hrany jader, sekundární hrany jader, boky jader nebo reparace těžních ploch (tab. 1a). Výrobní odpad reprezentují tři zlomky úštěpů a tři rydlové odštěpy. Kromě běžné debitáže se v souboru nachází také 4 jádra, z nichž prokazatelně 3 lze označit za těžená (obr. 3:9, tab. 1b). Technologie jejich sbíjení je výrazně čepelová, zaměřená na získávání pravidelných úzkých čepelí z připravených jednopodstavových jader. Dvoupodstavová jádra jsou doložena jen v jednom případě. Zbylá dvě jádra jsou mnohem menších rozměrů: druhé těžené jádro má délku těžní plochy jen 35 mm a poslední jádro, respektive zbytek vytěženého jádra, podle negativů vykazující dvoupodstavový způsob exploatace, má délku pouhých 23 mm. Průměrná délka celých čepelí se pohybuje okolo 40,5 mm. Metrické hodnoty celých úštěpů jsou o něco nižšší než u čepelí; jejich průměrná délka činí 34,5 mm. Některé čepele ukazují, že původní rozměry přinesených jader nebo čepelí byly mnohem větší. V souboru se totiž vyskytují čepele až o délce 68 mm. Jedna z nich, preparační čepel se zbytky kůry, je vyrobena z radiolaritu typu Szentgál (det. A. Přichystal; publik. Oliva 2002; zde obr. 3:6). Typy patek dokládají propracovaný systém preparace úderové plochy před a v průběhu jejich těžby z jader. Patky s kůrou nebo s hladkým (glacigenním) povrchem jsou v souboru přítomny jen jednotlivými kusy, oproti patkám bodovým, které svými 46,1 % zcela převládají. Následovány jsou patkami hladkými preparovanými jedním úderem (21,6 %; tab. 2). Se způsobem přípravy jádra pro odbití polotovarů souvisí také přítomnost dorzální abraze, která se objevuje na proximálním konci odštěpů v místě hrany mezi dorzální plochou a zbytkem úderové plochy. Úprava této hrany probíhala pomocí měkkého abradéru a měla odstranit břit, který se na jádru vytvořil po předcházejícím odbitém odštěpu. Aplikace popsané technologické finesy byla pozorována jen sporadicky a byla prováděna spíše u polotovarů s bodovými a hladkými patkami (tab. 2). Za charakteristický prvek můžeme považovat snahu o vyvýšení úderového bodu nad úderovou plochu jádra. Toho bylo dosaženo nejčastěji odbíjením drobných odštěpů směrem do úderové plochy. Vznikaly tak patky lomené, v několika případech připomínající typické magdalénienské patky typu en éperon. Markantní vyvýšení vykazují i kusy s bodovou patkou. V těchto případech je tvar proximální části odštěpů výrazně obloukovitý s bodem úderu v nejvyšším místě. Celková technologická skladba štípané industrie z jeskyně Balcarky odpovídá jiným analyzovaným souborům z Moravy (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009), pro něž je charakteristický import upravených jader, která jsou na lokalitě těžena již jen s minimální preparací. Jádra proto jsou intenzivně redukovaná a v debitáži převládají cílové polotovary; preparační odštěpy a odpad nebývají v takových souborech dominantní. Místní výroba nástrojů bývá doložena rydlovými odštěpy anebo drobnými šupinami, přičemž podíl nástrojů v souboru je velmi vysoký. 4. SKLADBA RETUŠOVANÝCH NÁSTROJŮ Ve studovaném souboru dominují zejména nástroje, zastoupené 46,8 %. K jejich výrobě byly nejčastěji použity cílové polotovary bez kůry (hlavně čepele), přičemž tato preference dosahuje více než 76 % (tab. 1a). Kromě toho byly výrazněji využity i odštěpy s laterální kůrou a preparační odštěpy bez nebo s malým množstvím kůry. Úštěpy byly jako polotovary častěji použity jen u škrabadel a vráků. Škrabadla jsou druhou nejpočetnější nástrojovou skupinou (13,68 %), přičemž jednoduché varianty jsou doplněny škrabadly dvojitými a na retušovaných čepelích. Celkový podíl rydel je vzhledem k přítomnosti industrie z tvrdých živočišných tkání překvapivě poměrně dost nízký (5,13 %) a je reprezentován vždy jedním kusem rydla klínového, několikanásobného hranového a kombinovaného. Podíl tohoto typu nástroje ale mírně vzroste, započítáme-li mezi ně i případy, kdy je rydlová plocha kombinována s jiným nástrojem (obr. 1: 15 21, tab. 3). Mezi nimi lze za významné považovat rydlo typu Lacan kombinované s vrtákem (obr. 1:19). Poměrně početně je zastoupená jiná skupina nástrojů charakteristická pro magdalénien. Vrtákovité nástroje (9,4 %) zahrnují jak masivnější varianty včetně masivního zobce (obr. 2:37), tak i typické jemné vrtáčky, přičemž tyto jsou často vyhotoveny na úštěpech (obr. 2:27 31). Tab. 2. Přehled typů patek a dorzálních preparací u debitáže. Tab. 2. Übersicht der Schlagflächenrestarten und der dorsalen Präparation der Produkte: kortikální mit Kortex, hladká přirozená natürlich glatt, hladká glatt, lomená winkelig, podlouhlá linear, bodová punktförming, preparovaná präpariert, neurčitá unbestimmt. Dorzální preparace dorsale Präparation, ano ja, ne nein. dorzální preparace typ patky celkem kortikální hladká přir. hladká lomená podlouhlá bodová preparovaná neurčitá ano 0 2 22 14 2 28 5 0 73 ne 3 4 16 12 1 53 6 8 103 celkem 3 6 38 26 3 81 11 8 176 % 1,7 3,4 21,6 14,7 1,7 46,1 6,3 4,5 100 69

9. TECHNOL. A TYPOL. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY Zdeňka Nerudová Petr Neruda Obr. 1. Jeskyně Balcarka. Magdalénien. Výběr retušovaných nástrojů (podle K. Valocha 1960, upravila Z. Nerudová). Abb. 1. Balcarka-Höhle. Magdalénien. Auswahl retuschierter Geräte (nach K. Valoch 1960, ergänzt von Z. Nerudová). 70

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Obr. 2. Jeskyně Balcarka. Magdalénien. Výběr retušovaných nástrojů (podle K. Valocha 1960, upravila Z. Nerudová). Abb. 2. Balcarka-Höhle. Magdalénien. Auswahl retuschierte Geräte (nach K. Valoch 1960, ergänzt von Z. Nerudová). 71

9. TECHNOL. A TYPOL. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY Zdeňka Nerudová Petr Neruda Nejpočetněji zastoupeným typem v souboru jsou mikrolitické nástroje (50,43 %), reprezentované zejména čepelkami s otupeným bokem (obr. 2:5 20), v několika případech opatřené navíc ještě i příčnou nebo ventrální retuší (obr. 2:6 7) nebo jemnou retuší na protilehlé hraně. Převažují čepelky s jednou obitou hranou nad čepelkami s oběma otupenými hranami (tab. 4). K otupení jedné z hran byla využita převážně jednosměrně vedená retuš, bipolární orientaci jsme zaznamenali jenom ve třech případech (obr. 2:8 11). Za typologicky výrazné můžeme považovat pilky s otupeným bokem, v jednom případě doplněné i o příčnou retuš. Soupis mikrolitických retušovaných nástrojů z jeskyně Balcarky uzavírají dvě kruhové úseče, z nichž jedna je vyrobena z křišťálu (obr. 2:24). Tento typ bychom očekávali spíše v souborech mladších a představuje tak vedle drobných škrabadel prvek, který se poněkud vymyká dataci magdalénienského inventáře z Balcarky. Poměrně početně jsou zastoupeny i příčné retuše (9,4 %) a různé vruby a zoubky (5,13 %; obr. 2:32, 39). Za ojedinělé typy můžeme považovat čepelový hrot nebo odštěpovač zachycený v kombinaci s rydlem na lomu (obr. 1:25). Mezi kombinacemi je uvedena příčně retušovaná čepel s vrubem (obr. 2:32), upravená z eratického silicitu. Zjevně se ale nejedná o nástroj, ale o polotovar na jeho výrobu. Podobné artefakty jsou popsány také z Hranic Velké Kobylanky (Neruda Kostrhun 2002) nebo Loštic I (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009). Kombinovány ale byly i škrabadlo s rydlem, či rydla s dalšími typy. Za technologicky zajímavý typ můžeme považovat klínové rydlo s dvojicí alternujících vrubů umístěných na protilehlých hranách v proximální části nástroje (obr. 1:21). Mezi nástroje byly zařazeny i kulturně nesignifikantní, různě retušované a opotřebované čepele a úštěpy. Stopy po opotřebení či lokální retuši jsou umístěny častěji na jedné hraně, méně pak na obou podélných hranách polotovaru (tab. 3). Skladba nástrojů v jeskyni Balcarce indikuje specifickou výrobní činnost. Dominující čepelky s otupeným bokem jsou považovány za doklady loveckých aktivit, ať již jednotlivě jako vlastní hroty oštěpů, nebo jako součásti složených hrotů oštěpů. Dalšími početnými nástroji jsou retušované úštěpy, čepele a škrabadla, která jsou nejčastěji spojována se zpracováním kůží. Tomu by napovídalo také poměrně vysoké procento vrtáčků. Důležitou složkou archeologického souboru jsou předměty z tvrdých živočišných tkání (viz kap. 13). Pro jejich zpracování se v mladém paleolitu používala často rydla, jejichž specifická morfologie pracovních hran je obzvláště vhodná pro výrobu kostěné a parohové industrie. Rydla se používala zejména k vytváření paralelních rýh, které sloužily k podélnému dělení parohů nebo kostí a k úpravě jejich povrchu škrábáním. Soubor dochovaných rydel ale není příliš početný vzhledem k předpokládané funkci lokality. Proto jsme se rozhodli využít trasologickou metodu k prokázání propojení operačního řetězce výroby kamenných nástrojů a zpracování tvrdých živočišných tkání. I pouhým okem jsou patrné stopy opotřebení na některých artefaktech, dokládající velmi intenzivní a dlouhodobou činnost. Nejvýraznější jsou na klínovém rydlu na obr. 1:17. Výsledky trasologického rozboru tato pozorování potvrdily. Ukázalo se, že s největší pravděpodobností byla tato rydla skutečně používána (viz kap. 11). 5. SUROVINOVÁ SKLADBA Značná část industrie je velmi silně patinována, což znesnadnilo determinaci použitých surovin nedestruktivními metodami. Detailní určení nebylo možné provést u 79 % kusů v souboru, ale předpokládáme, že silicity z glacigenních sedimentů převládají. Ve zbylé části převažují radiolarity (celkem 28 ks, tj. 8,7 % celého souboru) a spongolity (14 ks; tj. 4,3 % celého souboru) a dále byly relativně četné rohovce typu Olomučany (7 ks). I přes determinační potíže způsobené postdepozičními vlivy můžeme v magdalénienském souboru vyčlenit některé velmi zajímavé druhy surovin. Mezi radiolarity byl již dříve A. Přichystalem determinován jeden radiolarit původem ze Szentgálu a 1 kus pocházející z Vídně. Mezi jednotlivě zastoupené druhy suroviny pak patří rohovec typu Krumlovský les, křemen, křemenec, křišťál, vápenec, porcelanit? a silicit krakovsko-čenstochovské jury (graf 1; Bednarz 1998). Posledně jmenovaná surovina byla zjištěna také v dalších moravských souborech magdalénienu. Dokumentované příklady pocházejí ze starých výzkumů v jeskyni Pekárně, ve vrstvě 6 v jeskyni Kůlně, Býčí skále, Křížově jeskyni, Ochozské a Žitného (Bednarz 1998). Spektrum surovin souboru štípaných artefaktů z jeskyně Balcarky ilustruje typický magdalénienský inventář, v němž převažují silicity z glacigenních sedimentů, doplněné importovanými surovinami jako je silicit krakovsko-čenstochovské jury z Polska, radiolarit a křišťál. Ekonomický podíl sehrávaly i místní suroviny, reprezentované spongolitem, sedimentárním křemencem, křemenem anebo pestrou škálou silicitů, které můžeme zahrnout do skupiny moravských jurských rohovců (graf 1). Z hlediska rekonstrukce ekonomického chování, využití krajiny a meziskupinových interakcí jsou asi nejzajímavější suroviny importované na velké vzdálenosti. Vzácné suroviny jsou doloženy například v epigravettienském souboru ze Stránské skály IV, kde se nacházel křišťál, porcelanit a obsidián (Svoboda ed. 2002, 214). Nepřekvapí tedy, že ani v magdalénienu nejsou velmi vzdálené importy surovin něčím výjimečným. V polské jeskyni Maszycka byl nalezen německý plattensilex distribuovaný ze vzdálenosti 660 km, volyňský pazourek (350 km) nebo dněsterský pazourek (340 km; Połtowicz-Bobak 2009). Świeciechowský silicit byl nalezen jak v jeskyni Pekárně, tak i v 500 km vzdálené jeskyni Ölknitz v Durynsku (Kaczanowska Kozłowski 2005, 75). Přítomnost exotických surovin není nijak výjimečná ani v moravském magdalénienu: v invetáři z jeskyně Ochozské byl identifikován silicit krakovsko-čenstochovské jury, radiolarit typu Szentgál i typ Meczek (akční rádius více než 300 km; Přichystal 2002a; Valoch 2002). Industrie z jeskyně Žitného je známá díky použití obtížně štípatelného křišťálu; z lokality Maloměřice Borky I je znám křemenec typu Bečov (přinesený ze sz. Čech; Valoch 2001, 125), v jeskyni Pekárně je doložen čokoládový i świenciechowský silicit a z Kůlny pochází 72

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST Tab. 3. Přehled typů retušovaných nástrojů (podle D. de Sonneville-Bordes). Tab. 3. Typenverzeichnis (nach D. de Sonneville-Bordes). V Geröll, ú Abschlag, č Klinge, n unbestimmt. Typ Popis typu č ú v n ks ks % 1 škrabadlo 9 1 10 2 škrabadlo nevýrazné 1 1 2 3 škrabadlo dvojité 1 1 16 13,68 5 škrabadlo na ret.čepeli 1 1 8 škrabadlo úštěpové 2 2 23 vrták 3 1 4 24 vrták nevýrazný 1 1 11 9,40 26 vrtáček 2 4 6 27 rydlo klínové 1 1 31 rydlo klínové několik. 1 1 35 rydlo hranové 2 2 6 5,13 38 rydlo příčné nevýrazné 1 1 41 rydlo smíšené několikanásobné 1 1 49a čepelový hrot 1 1 1 0,85 61 příčná retuš šikmá 1 1 62 příčná retuš vkleslá 3 3 63 příčná retuš vyklenutá 1 1 65 laterální retuš 4 4 11 9,40 65a laterální retuš ventrální 1 1 66 bilaterální retuš 1 1 74 vrub dorzální 3 3 74 vrub ventrální 1 1 75 zoubky střídavé 1 1 6 5,13 74+75 vrub dorzální a zoubky 1 1 83 kruhová úseč 1 1 2 85 čepelka s otupeným bokem 44 44 85 čepelka se dvěma otupenými boky 4 4 86 čepelka s otupeným bokem a příčnou retuší 2 2 87 pilka s otupeným bokem 3 3 59 50,43 86+87 pilka s otupeným bokem a příčnou retuší 1 1 89 čepelka s vrubotitým otupeným bokem 1 1 90 čepelka se spodní retuší 1 1 85+90 čepelka s otupeným bokem a ventrální retuší 1 1 17 škrabadlo - rydlo 1 1 23+36a rydlo Lacan - vrták 1 1 28+74 rydlo klínové - vrub střídavý 1 1 5 4,27 46a+76e rydlo na lomu - odštěpovač 1 1 60+74 vrub ventrální - příčná retuš 1 1 101 zlomky retušovaných nástrojů 2 2 2 1,71 Celkem retušovaných nástrojů - magdalénien 117 100 100 laterální opotřebení 11 2 13 100 bilaterální opotřebení 1 1 2 100 opotřebení příčné 1 1 Celkem opotřebení - magdalénien 16 Nástroje včetně opotřebení (magdalénien) 133 Nástroje z výzkumu 2007 příčná retuš 1 1 sekáč 2 2 laterální opotřebení 1 1 bilaterální opotřebení 1 1 73

9. TECHNOL. A TYPOL. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY Zdeňka Nerudová Petr Neruda Obr. 3. Jeskyně Balcarka. Magdalénien (1 9). Výběr retušovaných nástrojů a debitáže 1 6; 7 9 jádra (podle K. Valocha 1960, upravila Z. Nerudová); 10 21 předměty nalezené při záchranném výzkumu v roce 2007. Kresba Z. Nerudová. Abb. 3. Balcarka-Höhle. Magdalénien (1 9). Auswahl retuschierter Geräte und Halbprodukte 1 6; 7 9 Kerne (nach K. Valoch 1960, ergänzt von Z. Nerudová); 10 21 während der Grabung 2007 gefundene Artefakte. Zeichnung Z. Nerudová. 74

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST jeden obsidiánový artefakt (Valoch 1988). Ovšem zajímavé suroviny můžeme najít i mnohem blíže jeskyni Balcarce, konkrétně v jeskyni Srnčí a Verunčině. Mimo surovin pocházejících přímo z oblasti Moravského krasu (rohovec typu Olomučany, spongolit nebo rohovce z rudických vrstev), se zde nacházely i silicity z glacigenních sedimentů, radiolarit nebo rohovec typu Krumlovský les (Přichystal 2002b). 25 20 15 10 5 0 kr kř kře kři ol př ra sgs sp ra-sz vp po? jp Graf 1. Surovinové složení kamenné štípané industrie magdalénienu z jeskyně Balcarky: kr rohovec typu Krumlovský les, kř křemen, kře křemenec, kři křišťál, ol rohovec typu Olomučany, př přepálené, ra radiolarit, sgs silicit z glacigenních sedimentů, sp spongolit, ra-sz radiolarit typu Szümeg, vp vápenec, po? porcelanit?, jp silicit krakovsko-čenstochovské jury. Diagramm 1. Rohstoffstruktur der gespaltenen Steinindustrie aus der Balcarka-Höhle: kr Hornstein Typus Krumlovský les, kř Quarz, kře Quarzit, kři Bergkristall, ol Hornstein Typus Olomučany, př verbrannt, ra Radiolarit, sgs Silizit aus glazigenen Sedimenten, sp Spongolit, ra-sz Radiolarit Typus Szümeg, vp Kalkstein, po? Porzellanit?, jp Silizit aus dem Jura von Kraków-Czenstochówa. Importované suroviny na magdalénienských lokalitách dokládají i zajímavý fenomén interakcí mezi různými kulturními skupinami. V případě jeskyně Balcarky jsou takové kontakty zachyceny využitím radiolaritu, který je typickou surovinou na slovenských epigravettienských lokalitách. Jurský radiolarit typu Szentgál se nachází v Zadunajském středohoří, v pohoří Bacony. Lokalita s výchozy je situována nedaleko Ajky, asi 20 km západně od Veszprému (Přichystal 2009, 115). Přímá vzdálenost mezi jeskyní Balcarkou a lokalitou Szentgál je tedy přes 260 km. Zdroje byly masivně exploatovány zejména v období mladého neolitu, ale nálezy suroviny na jihozápadním Slovensku a v Dolním Rakousku svědčí o jejich využívání již v období starého neolitu. Ze sledovaného časového období mladší fáze mladého paleolitu ale nejsou v okolí surovinových výchozů známy lokality, a proto předpokládáme spíše cílené výpravy za surovinou (Přichystal 2009, 116). Podobně také radiolarity typu Wien-Mauer byly těženy v mladším stupni MMK a pro jejich exploataci v paleolitu nemáme prozatím spolehlivé doklady. Analogickou situaci máme popsánu pro magdalénienské lokality z území jižního Polska, které dokládají směnu surovin s epigravettienskými skupinami severního Maďarska (świeciechowský silicit a limnosilicit). Na Slovensku, přes něž byly tyto vzájemné výměny uskutečňovány, prozatím chronologicky adekvátní nálezy nemáme, nicméně o významu této trasy svědčí doklady starší, které souvisí s transportem silicitu typu Świenciechów a limnosilicitu, které máme doloženy na lokalitě Barca II (Mester 2000, 91). Rovněž na jedné z nejvýchodněji položených magdalénienských stanicích Grodzisko Dolne, dokládají suroviny kontakty východním i západním směrem (Kostrhun 2004, 94). Interakce magdalénienu s epigravettienem v Polsku dokládají importy volyňského pazourku či průnik magdalénienu východním směrem po řeku San, mimo centrum osídlení (Kostrhun 2004, 125). Projevy takového chování jsou známy i na epigravettienských lokalitách. Na polské lokalitě Jasło, jejíž inventář by snad mohl být epigravettienský, je doložen limnosilicit i volyňský pazourek (Pawłowska Petrykowski Valde-Nowak 2003 2004; k dokladům těchto surovin na Slovensku nejnověji Kaminská 2006). Na základě podílu jednotlivých surovin můžeme konstatovat, že hlavní kontakty moravských magdalénienců směřovaly na sever a severovýchod. Zpětný kontakt mezi Moravou a polskými stanicemi bohužel nemůžeme přesně doložit, protože tato problematika prozatím nebyla detailně studována. Oblast střední Moravy, donedávna chudé na doklady přítomnosti magdalénienského osídlení (po dlouhou dobu byly v literatuře uváděné pouze Hranice Velká Kobylanka; Neruda Kostrhun 2002), poskytla nové informace o existenci donedávna neznámého osídlení v Lošticích I (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009) a v Přerově (Škrdla 2008). Silicity z glacigenních sedimentů tedy mohly být získávány vlastními výpravami či kontakty se severněji se nacházejícími skupinami lovců. Zcela specifickou otázkou je exploatace surovin na západ od moravského magdalénienského osídlení. Izolace vůči českému prostředí, projevující se nedostatkem surovin z Čech, se projevuje v celém našem paleolitu (Přichystal 2002a). Kromě bečovského křemence z Brna-Maloměřic I žádný podobný doklad nemáme. Magdalénienští lovci se ale na západ vydávali, a to do oblasti Českomoravské vysočiny. Zde se nacházejí relativně bohaté zdroje křišťálu a záhněd. Místní exploataci zdrojů se podařilo doložit nejen soubory křišťálové industrie z Moravského krasu (nejznámnější je Žitného jeskyně u Křtin), ale i konkrétními nálezy ze zdrojové oblasti. Nejprůkaznějším nálezem je čepelka v otupeným bokem v kontextu technické debitáže z lokality Krásněves (k problematice Valoch 2004). Exploatace zdejších surovin je zvláštní právě v porovnání k paleolitickému osídlení Moravy a Čech, neboť stabilní sídliště se zde evidentně nenacházejí. To zajisté souvisí s klimatickými, a tudíž i ekosystémovými podmínkami. Zdejší surovinové zdroje se podle našich poznatků prakticky nedají na území jižní Moravy detekovat (např. rekognoskací říčních sedimentů) a zbývá tedy pouze mož- 75

9. TECHNOL. A TYPOL. ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE Z JESKYNĚ BALCARKY Zdeňka Nerudová Petr Neruda nost záměrného průzkumu krajiny, přičemž se ale zdroje křišťálu nacházejí ve vzdálenosti větší než 40 km od Moravského krasu. 6. SROVNÁNÍ S OSTATNÍMI MORAVSKÝMI MAGDALÉNIENSKÝMI LOKALITAMI Industrie z jeskyně Balcarky je charakterizována výrazným podílem cílové debitáže, malým zastoupením jader, která jsou ve všech případech doložena v pokročilém stadiu redukce, a poměrně vysokým podílem nástrojů, a to jak těch, které sloužily k opracování dalších surovin, tak i těch, které spojujeme s loveckými aktivitami. Komplexně provedené rozbory významných souborů magdalénienu máme k dispozici zejména z prostoru Moravského krasu. Srovnatelných analýz se dočkaly zejména inventáře z jeskyně Pekárny (Klíma 1974; Voláková 2001, 2005), Kůlny (Kostrhun 2005), Ochozské jeskyně (Valoch 2002) a Býčí skály (Oliva 1995, 1996; Sobczyk 1984), mimo toto území pak z lokality Hranice III Velké Kobylanky poblíž Hranického krasu (Neruda Kostrhun 2002) a Loštic I Kozího vrchu (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009). Obdobné údaje pro menší stanice jsou k dispozici zejména pro jižní část Moravského krasu (Škrdla 1997, 1998, 2002; Škrdla Kos Přichystal 1999). Na většině velkých moravských stanic, které považujeme za stabilní sídliště a které byly z ekonomického hlediska závislé na importovaných surovinách, je doloženo velké množství odpadu, které souvisí s místní redukcí jader a výrobou kamenných nástrojů. Pouze v kolekci debitáže z jeskyně Pekárny je patrná převaha cílových stadií výroby (přes 62 %) nad kategorií odpadu (28,3 %) a reparačními procesy (4,44 %; Voláková 2005, tab. 1; odečteny kategorie jader). Dílenský odpad převažoval v kůlenských vrstvách 6 a 5, přičemž po jeho vyloučení z kvantitativní analýzy zřetelně dominovaly produkty z cílových stadií exploatace jader (74,4 % ve vrstvě 5 a 73,3 % ve vrstvě 6; Kostrhun 2005, tab. 5). Podobně i v industrii z plošiny před Ochozskou jeskyní převažoval odpad a z hlediska preferovaných polotovarů jasně dominovaly cílové čepele, bez ohledu na typ suroviny (Valoch 2002). Analogickou situaci jsme zaznamenali i na povrchové lokalitě Hranice III Velká Kobylanka, kde kategorie odpadu představuje nadpoloviční podíl v industrii (52,25 %), následovaný produkty těžby (29,95 %) a preparace (11,11 %; Neruda Kostrhun 2002, tab. 4). S exploatací kamenných surovin úzce souvisí charakter jader. Pro magdalénienské soubory je typická intenzivní redukce jader z importovaných surovin, přičemž převažují jádra dvoupodstavová, která umožňují efektivnější kontrolu podélné konvexity těžní plochy. Ve vrstvách 5 a 6 v jeskyni Kůlně byla jádra zastoupena 1,7 % z veškeré industrie (resp. 2,9 % bez odpadu), a to ve všech fázích redukce od upravených netěžených forem, přes jádra těžená (u kterých jednoznačně převládá čepelová těžba), až po fáze reparace a zbytků (Kostrhun 2005, 89). Obdobnou situaci můžeme konstatovat i pro jeskyni Pekárnu, kde je podíl jader 2,83 % z veškeré industrie (Voláková 2001, tab. 2; Voláková 2005, tab. 1). I zde jsou zastoupeny všechny fáze přípravy a těžby jader včetně jejich konečných forem (Voláková 2001, tab. 1). Nevelké množství jader pochází i z analogické lokality Brno-Maloměřice Borky I. Jádra jsou zde doložena jenom 20 kusy, převážně v pokročilém stadiu redukce. Výrazný vliv na ekonomii zpracování importovaných surovin měla jistě distribuční vzdálenost. Suroviny z nejvzdálenějších zdrojů byly využívány mnohem ekonomičtěji. Rozdíl ve způsobu sbíjení stejně jako v ekonomice využití jader ve vztahu k použité surovině byl konstatován např. pro jeskyni Pekárnu (Voláková 2001, 110) a zřetelně se projevuje v jeskyni Býčí skále, kde mimo jiné lidé zpracovávali rohovec typu Býčí skála (Oliva 1995, 1996; Sobczyk 1984). Z něj připravená jádra dosahují mnohem větších rozměrů než jádra z pazourku. Podobná situace je na lokalitě Hostim. Zde byla využívána mj. místní břidlice (Vencl 1995, 38). Vliv distribuční vzdálenosti na ekonomii zpracování suroviny je evidentní na lokalitě Hranice III Velká Kobylanka. Ta se nachází nedaleko zdrojové oblasti eratického silicitu v glacigenních sedimentech a podíl jader je zde vyšší (3,47 % veškeré industrie, resp. 7 % po odečtení odpadu). Zastoupeny jsou všechny fáze, od počátkových a upravených jader, přes těžené a reparované kusy až po stadium zbytků a zlomků. Ze surovin byly na jádra používány hlavně silicity z glacigenních sedimentů (78,4 %), dále chalcedonová hmota (19 %) a v jednom případě bylo jádro upraveno z radiolaritu (Neruda Kostrhun 2002, 111). Vzhledem ke snadnější dostupnosti suroviny nebyla jádra tak intenzivně těžena a větším podílem jsou zastoupeny také jejich jednopodstavové varianty. Nelze však vyloučit, že dané rozdíly souvisí s jinou předpokládanou chronologickou pozicí hranické lokality, která vykazuje odlišnosti i ve výběru polotovarů a typologické skladbě. Za nejvýraznější prvek souboru z Balcarky považujeme čepelky s otupeným bokem, které jsou souhrnně zastoupeny více než 40 % 1. Podobné procento těchto nástrojů se vyskytovalo v kolekci z Loštic I (43,96 %, dohromady s čepelkami s oboustranně obitým bokem pak 48,3 %; Neruda Nerudová 2008, tab. 4). Nižší indexy, mezi 30 40 % vykazují jeskyně Žitného, Křížova a Ochozská (Valoch 1960, 67). Podílem škrabadel (13,4 %) se industrie z jeskyně Balcarky řadí mezi jeskyni Žitného (12,27 %) a Ochozskou (10,53 %). Škrabadla jsou zhotovovány na úštěpových i čepelových polotovarech, a jsou spíše drobnějších rozměrů 2 ; často se nacházejí i jako zlomky. Index rydel je v Balcarce velmi nízký, činí pouhých 2,2 % (bez rydlových nástrojů v kombinacích). Mezi nimi se ovšem vyskytuje jeden exemplář rydla typu Lacan. Tento typ je signifikantně zastoupen hlavně na stanici Borky I v Brně- Maloměřicích (Valoch 1963) a nově také z lokality pod širým nebem v Lošticích I (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009). Na ostatních moravských lokalitách se objevuje jen ojediněle (např. Kůlna starý výzkum, Valoch 1 K. Valoch úvádí index ILD (čepelek s otupeným bokem) 51,28 % (Valoch 1960, 67). 2 Morfologicky připomínají epimagdalénienské typy z jeskyně Kůlny, což je poněkud v rozporu s datací inventáře z Balcarky. 76

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST 1992, 194) nebo se jedná o formy rydel na vkleslé retuši bez výrazněji vytaženého krčku. Tyto nástroje můžeme nalézt v souboru z předpolí jeskyně Pekárny (Klíma 1974, Tab. 9: 134, X: 138), v Ochozské jeskyni (Valoch 1994, 2002) a jinde. Ostatní typy rydel (hranová, klínová, několikanásobná i smíšená) spadají do variační šíře běžných magdalénienských typů. Odlišná jsou rydla z Hranic III Velké Kobylanky, kde jsou častější klínové varianty na nepravidelných, spíše úštěpových polotovarech, kdežto v Lošticích byla preferovaným typem polotovaru čepel. Charakteristickým typem magdalénienu jsou i vrtáky. V inventáři z Balcarky jich je relativně vysoké procento. Vedle typických jemných vrtáčků se zde vyskytuje i jeden masivní vrták zobec. Překvapivý není ani výskyt odštěpovačů, které nejsou sice kulturně průkazným typem, ale indikují specifický způsob zpracování osteologického materiálu na lokalitě samé. Časté jsou v souborech s významným zpracováním tvrdých živočišných tkáních. Typické jsou proto v gravettienu (cf. Neruda Nerudová 2009), ale nejsou výjimkou ani v magdalénienských souborech z Ochozské jeskyně, Pekárny nebo Kůlny a vyskytly se i v analogickém souboru z Brna-Maloměřic. Na příklad v loštickém souboru je nápadný předmět, který svojí formou připomíná kostěnkovské nože sensu stricto; ty jsou ale obvykle spojovány s funkcí podélného řezání organického materiálu (Neruda Nerudová 2008; Neruda Nerudová Čulíková 2009). Na základě dostupných údajů můžeme konstatovat, že magdalénienská industrie z Balcarky zcela zapadá do kontextu moravského magdalénienu, pro nějž prozatím nejsme schopni vyčlenit nějaké regionální nebo chronologické skupiny. Na rozdíl od německých a polských prací, které na základě nástrojů vyčleňují několik skupin magdalénienu (Hanitzsch 1969; Feustel 1980, 68; Kozłowski 1989), se tento přístup v české archeologii příliš neuplatnil. Na problémy spojené s detailním členěním upozornili S. Vencl (1962, 540) a K. Valoch (1992, 197) a nyní se i v novější německé literatuře poukazuje na řadu problémů, které ovlivňují vydělení lokálních a chronologických skupin na základě typologie (Weniger 1989, 335). Tab. 4. Srovnání četností retušovaných hran a způsoby jejich otupení u mikrolitických nástrojů. 1 jedna hrana, 2 dvě hrany, a unipolární otupující retuš, b bipolární otupující retuš, c jemná retuš, d pilkovitá retuš, e ventrální retuš. Tab. 4. Anzahl der retuschierten Kanten und die Art ihrer Abstumpfung an Mikrogeräten. 1 eine Kante, 2 beide Kante, a unipolare Stumpfungsretusche, b bipolare Stumpfungsretusche, c feine Retusche, d gezähnte Retusche, e ventrale Retusche. 1 hrana 2 hrany z toho kombinace s jinou retuší Typ 1a 1b 1a2a 1b2a 1a2c 1a2d 1a2e 83 2 85 42 2 3 1 12 85+90 1 1 86 1 1 86+87 1 1 87 2 3 89 1 90 1 Celkem 51 2 4 1 12 4 1 Celkem 1 2 53 5 Celkem 83 90 58 7. FUNKCE LOKALITY Dosud provedené analýzy, zaměřené na stanovení funkce lokality, srovnání sídelních struktur, ekonomického chování anebo mobilitu magdalénienské populace, poukazují na strukturální využívání krajiny v rámci specifických činností (cf. Weniger 1989). Skupiny lidí byly již natolik silné, že si mohly aspoň přechodně dovolit rozdělení na menší jednotky v souvislosti s loveckými aktivitami nebo zásobením kamennou surovinou. Magdalénien je poměrně uniformní paleolitickou kulturou, takže hledání regionálních či časových rozdílů je poněkud obtížné. I přes rozvoj datovacích metod se potýkáme stále s problémem příliš nepřesné datace jednotlivých lokalit, takže skutečná rekonstrukce chování populace není možná. Lze ale sledovat určité časoprostorové trendy a ty mezi sebou porovnávat. Srovnání magdalénienských lokalit v Německu např. ukázalo, že se objevují určité strukturální rozdíly, které charakterizují chování magdalénienců v různých sídelních oblastech. Důležitým prvkem podobně orientovaných analýz bývá určení funkce lokalit. Informační základna, kterou v současnosti disponujeme pro jeskyni Balcarku, je značně heterogenní z hlediska kvality vstupních dat. Nálezovou situaci můžeme rekonstruovat výhradně za pomocí Kniesem publikovaných zpráv (1900, 1902), v nichž popsal 6 ohnišť v přední části tunelovitého vstupu do jeskynního labyrintu Balcarky. Nalezenou kamennou industrii sice můžeme technologicky a typologicky hodnotit podle současných standardů, ale nemůžeme naše poznatky doplnit o analýzu prostorového rozmístění artefaktů, což by mohlo zpřesnit celkového hodnocení situace (rozptyl a orientace artefaktů, časoprostorové relace jednotlivých struktur apod.). Pro analýzu funkce lokality můžeme využít i artefakty z tvrdých živočišných tkání, které jsou důležitou součástí dochovaného souboru. Shrneme-li dostupná fakta, pak můžeme zdůraznit několik znaků, které jsou klíčové pro řešení problematiky funkce lokality. Několik ohnišť naznačuje možné opakované využití jeskynní prostory, případně strukturované využití jeskyně větší skupinou lidí i v delším časovém horizontu. V tomto směru je důležité zahrnout do analýzy množství kamenné industrie. Celkovým počtem 294 ks se Balcarka řadí spíše mezi malé lokality. Pro objektivnější zhodnocení můžeme využít model publikovaný J. Wenigerem (1989, 344), který stanoví velikost a částečně i funkci lokality na základě poměru jader a nástrojů: velikost lokality počet jader velikost lokality počet nástrojů A 1 20 a 1 50 B 21 50 b 51 100 C 51 100 c 101 200 D 101 200 d 201 500 E > 200 e > 500 77