STUDIA TURISTICA onlinečasopisprovzdělávánívcestovním ruchu Tema ckévydáníexpedicekuba2010 VysokáškolapolytechnickáJihlava
Časopis Studia turistica je výstupem projektu Komplexní inovace oboru cestovní ruch na VŠPJ, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0341. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
OBSAH EVA JANOUŠKOVÁ Úvodník: Cesta studentek jihlavské polytechniky za oceán...3 JITKA SEDLÁKOVÁ Historický odkaz Kuby a transformace do současnosti...5 ANETA ČIHÁKOVÁ Cestovní ruch - jedna z nejvýznamnějších složek národní ekonomiky Kuby...9 MICHAELA MARTÍNKOVÁ Kuba, země protikladů...12 EVA ČEGANOVÁ Embargo USA a jeho vliv na ekonomiku Kuby...15 ANETA HAMZOVÁ Politický systém na Kubě...18 ADÉLA SEDLÁČKOVÁ Kuba a její postavení mezi ostatními zeměmi Latinské Ameriky...21 MARTINA ŠILHÁNOVÁ Kuba v období embarga...24 PAVLÍNA KRBCOVÁ Kuba má nejen spoustu rumu, ale i nadbytek vysokoškoláků...28 ANETA KSANDROVÁ Negramotnost na Kubě? Díky Fidelovi už nehrozí...33 BARBORA LÍKAŘOVÁ Národní parky Kuby - skrytý potenciál pro rozvoj turismu...37 PETRA KYSELOVÁ Vliv původních obyvatel na současné Kubánce...40 LENKA VALTEROVÁ Kubánská doprava...43 ZUZANA BITTNEROVÁ V Kubánské přírodě byste PET láhev hledali marně...46 DARJA BAŠKOVÁ Ubytovací zařízení na Kubě...50 JANA RADOVÁ Ropa vieja, fruta bomba nebo guarapo? Pojeďte ochutnat na Kubu!...53 DAGMAR PÁNKOVÁ Studentky na Kubě ochutnaly nejkvalitnější doutníky i nejstarší rum...56
PETRA CHOVANCOVÁ Kubánci žijí na ulici...61 MARKÉTA MATOUŠKOVÁ Kuba není jen Varadero...64 PROGRAM STUDENTSKÉ EXPEDICE VŠP JIHLAVA KUBA 2010...68 REDAKCE ČASOPISU...71
ÚVODNÍK: CESTA STUDENTEK JIHLAVSKÉ POLYTECHNIKY ZA OCEÁN Eva Janoušková Odborná expedice studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava na Kubu! Nejdřív to byla myšlenka z kategorie přání. Že nakonec nezůstalo jen u velkých nesplněných snů, dokládá sborník příspěvků studentek VŠP Jihlava, které pod vedením profesora Petra Chalupy z Katedry cestovního ruchu VŠPJ procestovaly na sklonku roku 2010 Kubu doslova křížem krážem. Jak to vlastně všechno začalo? V dubnu roku 2009 přednášel profesor Chalupa, který je velkým odborníkem na země Latinské Ameriky, pro zájemce z řad našich studentů o Kubě. Několikrát se zmínil o studentských expedicích, které do zemí Latinské Ameriky vedl. Přednáška měla velký ohlas a objevily se i dotazy, kdy takovou expedici uspořádáme pro studenty naší školy. Rozhodli jsme se tedy změnit přání ve skutečnost. V červnu 2009 bylo rozhodnuto, že ideálním obdobím realizace třicetidenní expedice na Kubu bude přelom listopadu a prosince 2010. Nebylo snadné nalézt termín mimo období tropických dešťů a sezónu hurikánů, který by pokud možno co nejméně narušil harmonogram výuky zimního semestru. Ještě v létě 2009 byl připraven návrh smlouvy s Univerzitou v Havaně. Profesor Fernando Molina z kubánského krajského města Sancti Spiritus, kde je pracoviště havanské univerzity, připravil první rámcový návrh programu expedice. Profesor Molina je odborníkem, který na univerzitě vyučuje předměty cestovního ruchu a současně spolupracuje s kubánskou organizací pro cestovní ruch Cubanacan. Velice si vážíme toho, že plánovanou expedici i spolupráci s havanskou univerzitou podpořila na podzim roku 2009 kubánská chargé d affaires paní Barbara Montalvo Alvarez při své návštěvě jihlavské polytechniky. Od listopadu, tedy celý rok před zahájením cesty, se začali hlásit zájemci o účast v expedici. V té době byl také upřesněn program a byla stanovena cena poznávacího pobytu. Celou částku si kompletně hradili jak studenti, tak i všichni tři účastníci z řad akademických pracovníků. Z původního vyššího počtu zájemců z řad studentů nakonec zůstalo osmnáct nadšených děvčat. Už v březnu 2010 bylo nutné složit zálohu na letenky. Včasná platba a využití skupinové letenky znamenalo výrazné snížení ceny. Studentky si také vybíraly témata pro zpracování článků, které obsahuje tento sborník. Pět z nich se rozhodlo pro zpracování bakalářské práce o Kubě. Začala etapa příprav, kdy studentky nejen sbíraly informace, ale také pracovaly na přípravě expedice (zajištění víz, sponzorských darů, pojištění, jednotných triček s logem expedice apod.) V dubnu 2010 byla pozvána skupina studentů a učitelů VŠPJ v čele s tehdejším rektorem Ladislavem Jirků do Prahy na návštěvu kubánské ambasády. Pozvání přijali i studenti, kteří již Strana 3
Kubu navštívili a proběhla zajímavá diskuse. Chargé d affaires byly předány smlouvy s prosbou o jejich doručení havanské univerzitě oficiální cestou. Jak se přibližovalo datum odletu 19. listopadu 2010, vrcholily poslední přípravy. Děvčata sehnala sponzorský dar od jihlavského papírnictví Doubek. Dostali jsme množství drobných školních potřeb. Dárky jsme předali dětem v malé horské škole ve vesnici Santo Domingo. Návštěva školičky a radost malých školáků patřila k nezapomenutelným zážitkům. Všichni účastníci měli při té příležitosti na sobě expediční trička s logem, která pro nás připravila batelovská firma Rejoice. Oběma sponzorům patří velký dík. Pobyt na Kubě znamenal pro studenty jinou formu výuky. Z pedagogického hlediska jde o aplikaci tzv. situační aktivizující výukové metody, tedy způsobu vedení výuky tak, aby bylo vytýčených cílů dosahováno na základě aktivní účasti studentů a jejich bezprostředního zapojení do výukových aktivit. Procestovali jsme celý ostrov a celkem najeli téměř pět tisíc kilometrů. Po celý den v autobuse i v terénu dostávali účastníci podrobné informace o Kubě. Kromě stálých odborných průvodců - profesorů Chalupy a Moliny to byli průvodci v národních parcích, muzeích a dalších navštívených objektech. Děvčata určitě nezapomenou na dlouhou diskusi v písku mezi mušlemi u Atlantského oceánu s profesorem mezinárodního práva Pascualem Correou Alvarézem, který přednášel i v Evropě a neměl problém zodpovědět jakýkoliv dotaz. Každý večer měla dvojice studentek za úkol provést rekapitulaci a zhodnocení poznatků celého dne. Neformální diskuse pak často pokračovala i po večeři. V druhé polovině expedice si účastnice v autobuse zkoušely roli průvodkyň a během delších přejezdů hovořily do mikrofonu o tom, co se doposud o Kubě dozvěděly. K vrcholům pobytu patřila také přednáška a následná beseda s vedoucími pracovníky organizace Cubanacan. Záměrně byla připravena až na závěr expedice. Umožnila nám doplnit si obraz o Kubě jako významné destinaci cestovního ruchu a porovnat informace s vlastními postřehy. Domů si všichni účastníci přivezli kromě zážitků, fotografií a suvenýrů i trochu jiný názor na Kubu, než s jakým na ostrov přijížděli. O Kubě si musí každý udělat obrázek sám. Naše expedice potvrdila, že praktická zkušenost je velice účinnou výukovou metodou. Jsme vděčni za příležitost prožít měsíc v této nádherné zemi plné kontrastů a věřím, že se podobné expedice pro studenty Vysoké školy polytechnické Jihlava uskuteční i v budoucnu. RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu janouskova@vspj.cz Strana 4
HISTORICKÝ ODKAZ DO SOUČASNOSTI KUBY A TRANSFORMACE Jitka Sedláková V listopadu 2010 se na největší karibský ostrov vypravila expedice 18 českých studentek z jihlavské Vysoké školy polytechnické, aby tuto zemi poznaly jako budoucí specialisté cestovního ruchu. Dalším cílem bylo seznámit se podrobně s kubánskou přírodou, kulturou a v neposlední řadě také s historií. Během jednoho měsíce si mohly udělat obrázek o tom, jakým způsobem se vyvíjela kubánská historie a jaký vliv má na současnost této země. Mohly porovnat historii kubánskou s tou naší, českou, a dojít k závěru, že není vhodné srovnávat tyto dvě na první pohled i v mnoha aspektech podobné země. Obrázek: Náměstí revoluce v Santiagu de Cuba (autor: Sedláková) Hlavním faktorem, který při srovnání bývá opomíjen, je fakt, že Kuba je největší ostrov v Karibiku a na její historický, ekonomický a politický vývoj měly vliv absolutně jiné geografické, klimatické, sociologické podmínky. Tyto ovlivnily některé události, které byly klíčové pro vznik důležitých mezníků v kubánské historii, které následně zformovaly kubánský národ a současný stát Kubánskou republiku. Strana 5
Všeobecně se ví, že v roce 1492 objevil Kubu Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova. O devět let později začala jeho kolonizace. V roce 1511 v oblasti dnešního města Baracoa vzniklo první španělské město, které založil Diego Velázquez. Před španělskou kolonizací na území dnešní Kuby žily indiánské kmeny Sibonejů, Guanahatabejů a Tainů, kteří patří do skupiny předkolumbovských Arawaků a na ostrov se dostaly pravděpodobně z území dnešní Venezuely. V průběhu španělské kolonizace byli původní obyvatelé prakticky vyhubeni. Do Nového světa byl od roku 1527 přivezen nespočet černošských otroků z Afriky a Kuba nebyla výjimkou. Po dobu otroctví, které trvalo až do roku 1896 (zrušeno Carlosem Manuelem de Céspedem), narůstala nerovnost mezi lidmi, společnost byla stále více rozdělována na bohatou a chudou vrstvu. Koloniální španělská nadvláda na ostrově prosperovala zejména z chovu skotu a pěstování cukrové třtiny a tabáku. Zlom nastal 10. října roku 1868, kdy začal zdlouhavý boj za nezávislost na Španělsku. Boj trval prakticky až do přelomu století a právě v tomto boji se utvořil kubánský národ. Největšími osobnostmi této doby byli kromě Carlosea Céspeda také Ignacio Agramonte, António Maceo, Maxímo Goméz a především José Martí. V roce 1898 se v do bojů pro své geopolitické zájmy zapojily také Spojené státy. Po španělsko-americké válce v nadvládě nad Kubou bylo Španělsko vystřídáno USA. Nezávislá Kuba s Plattovým dodatkem byla vyhlášena až 20. května 1902, ale ostrov se prakticky stal americkým protektorátem, včetně pronájmu Guantánama. Až do roku 1959 byla Kuba závislá na Spojených státech, které tento ostrov jak politicky, tak i ekonomicky ovládaly. Před rokem 1959 USA vlastnily 75 % kubánské orné půdy, 90 % služeb a 40 % cukrovarů. Volební machinace, podvody, americké vojenské intervence a teror diktátorů podporovaných Spojenými státy provázely kubánský vývoj v první polovině minulého století. Polovina obyvatel žila bez elektřiny a nájem ve městech činil přes 30 % mzdy. Přes milion lidí nemělo práci, půl milionu jich přežívalo v barabiznách bez lékařského zabezpečení a hygienických zařízení anebo žilo pod širým nebem. Zisky plynuly do USA a o vzdělání svých dětí, kterých 90 % sužovali paraziti, si mohli nechat Kubánci jen zdát. Vroce 1953 byl pod vedením Fidela Castra proveden útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba a i když útok skončil nezdarem, tak tento útok znamenal začátek boje proti diktatuře Fulgencia Batisty. Vzniklo Hnutí 26. července, které bylo podporováno kubánským obyvatelstvem. Masová podpora kubánského obyvatelstva umožnila, ve druhé polovině 50. let minulého století, vítězství revolucionářů ze Sierry. 2. ledna 1959, z balkónu radnice v Santigu de Cuba, vyhlásil Fidel Castro vítězství revoluce. V 1959 byla zahájena pozemková reforma a byl odstraněn analfabetismus. Lidem se dostalo bytů a domů, pro všechny byla zajištěna dodávka vody, elektřiny, a proběhla změna ve zdravotnictví. Procesem změn prošlo také školství, kdy dodnes je vzdělání na Kubě bezplatnou záležitostí. Je nutno připomenout, že v roce 1959 vyhlásily USA embargo, které následně přešlo v absolutní blokádu. Po neúspěšné vojenské invazi na Playa Girón, kterou připravila americká CIC se politická situace na Kubě změnila. Protože pokračovala blokáda a nepřátelství ze strany USA, tak se Kuba politicky a ekonomicky orientovala na tehdejší Sovětský svaz. Až do roku 1989 se Kuba za pomoci zemí sovětského bloku sice ekonomicky vyvíjela vpřed, ale zahraniční obchod probíhal pouze v rámci tohoto seskupení. V roce 1989 veškerá pomoc z východu skončila. Na Kubě se rozpadla třetina zemědělských družstev, vznikla 30% nezaměstnanost a mnoho továren přestalo pracovat. Zcela chyběla ropa a další základní potraviny pro fungování státu. Auta vystřídalo půl milionu kol z Číny, místo traktorů na polích museli pracovat lidé s volskými potahy. Situace byla podobná humanitární krizi. Ale Strana 6
i s tímto problémem se Kubánci vyrovnali. Nastalo tzv. Speciální období, kdy se podařilo obnovit fungování státu. Je zajímavé, že jiné země Latinské Ameriky takovéto problémy nepotkaly, ale paradoxně Kuba je stále pro jiné latinsko-americké státy vzorem. V zemi nikdo netrpí hlady. Je zde zaveden přídělový systém, který navíc zaručuje pravidelný přísun základních potravin a potřeb pro veškeré obyvatelstvo a to bez žádných rozdílů. Jak bylo již zmíněno, vzdělání je zde stále bezplatné, školní pomůcky od učebnic po psací potřeby jsou také poskytovány zdarma. Bezplatné zůstalo také zdravotnictví, zůstaly důchody a sociální podpora pro potřebné. Nezaměstnanost je pouhá 4 %. Lidé žijí kulturním životem, chodí do kin, divadel a také na koncerty. Zdravotní péče zůstala na vysoké úrovni. Navíc jsou z Kuby do jiných zemí posíláni ti nejlepší doktoři. V zemi je plná gramotnost. Poznala jsem, že v kubánském socialismus, se lidé cítí svobodní. Např. náboženskou víru může člověk vyznávat jakou chce. Většina studentek, které během měsíce potkávaly spoustu místních lidí a dávaly se s nimi do zajímavých hovorů, zjistily, že zdaleka není vše pravda to, co se píše v některých turistických průvodcích, cestopisech o Kubě, či se někdy vysílá v televizi. Děvčata letěla na Kubu s povědomím takovým, že Kuba je země sociální nejistoty, země, kde není pro cizince úplně bezpečno, Kubánci se bojí promluvit s cizincem a na veřejnosti o svých životech a o stávajícím režimu. Ale s postupem času, den co den se prakticky přesvědčovaly o opaku. Obecně lze říci, že lidé na Kubě veselí, spokojení a mluvit o svých problémech se nebojí. Je jasné, že na každém politickém systému se dají najít všelijaké mouchy, ale to bychom se museli podívat stejně přísným okem i na spoustu dalších zemí naší planety, včetně naší republiky. Studentky se cítily na Kubě velice bezpečně, zažily naprosto uvolněnou příjemnou atmosféru a pohostinnost Kubánců nejen ve velkoměstech jako je Havana či Santiago de Cuba, ale i v malých vesničkách, a všech regionech ostrova, které projely. Mohly se kochat neporušenou panenskou přírodou, jelikož Kubánci chovají k matce přírodě úctu a o svoji zemi velmi pečují. Navštívily spoustu muzeí a dalších historických budov a míst, prezentujících kubánskou historii. Poznaly, že kubánský národ je na svou historii velice hrdý. Historie této země je relativně mladičká, prakticky se prolíná do současnosti a má silný vliv na budoucí vývoj Kuby. Však také hrdinové jako José Martí, Che Guevara či Fidel Castro zdobí billboardy po celé zemi a lidé jim prokazují neformální úctu. José Martí, bojovník za nezávislost, hrdina, který padl v boji za svou vlast, kubánský hrdina číslo jedna je srdci každého Kubánce, včetně jejich dětí. Závěrem se hodí jedna otázka, a to, jak vidí studentky kubánskou současnost a budoucnost Kuby? Každopádně z jejich úhlu pohledu je Kuba místem, kde například turista z České republiky může nabrat pozitivismus, dobrou náladu a poznat nejenom přírodní krásy, ale také se naučit tomu co je to láska ke své rodné zemi. Z pohledu cestovního ruchu bude zajímavé pozorovat další vývoj státem velmi preferovaného turismu na Kubě. Nechme se překvapit a budeme doufat, že si Kuba i přes masový rozvoj turismu ponechá své kouzlo nikdy neporažené země Karibiku. Jitka Sedláková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 4. semestru oboru Cestovní ruch africanjudy@gmail.com Strana 7
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s. Strana 8
CESTOVNÍ RUCH JEDNA Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH SLOŽEK NÁRODNÍ EKONOMIKY KUBY Aneta Čiháková Studentky Vysoké školy polytechnické Jihlava oboru Cestovní ruch vyjely v polovině listopadu roku 2010 na terénní praxi na karibský ostrov Kuba. Tento článek zabývající se významem kubánského cestovního ruchu na místní ekonomice je jedním z výstupů expedice. Tropická Kuba je největším ostrovem Karibiku, porostlým palmami a známým pro dusné počasí a vlhkost dosahující průměrně 80 %. Teplota vzduchu se pohybuje okolo 25 C a moře, ať už Karibské nebo Atlantský oceán, nemá méně než 22 C. Díky teplotě vody vyrostla podél severního pobřeží ostrova druhá nejdelší korálová bariéra na světě. Tato perla Karibiku, jak je ostrov právem nazýván, je také oblíbenou destinací zahraničních turistů - především z Kanady, a právě turisté přinášejí nemalé peníze do státní pokladny. Velkým přínosem by pro Kubu byli movití turisté z USA, kteří zatím na ostrov, pod pohrůžkou velké finanční pokuty a hrozby trestního stíhání z americké strany, nesmí. Kubánské národní hospodářství je centrálně řízenou ekonomikou, podobnou té, jaká byla do roku 1989 v tuzemsku. V současné době probíhá na Kubě veřejná diskuse nad materiály, podle nichž by mělo dojít k její kvalitativní změně. Předpokládá se, že bude nezbytné, aby zhruba 1,5 milionu obyvatel přešlo postupně pracovat nejen do jiných odvětví, ale také do soukromého sektoru. Socioekonomická reforma, která zpočátku asi též povede k mírnému růstu nezaměstnanosti, bude znamenat také změnu v myšlení některých Kubánců. Mnozí, kteří budou muset změnit zaměstnání, dosud pracují v méně produktivních odvětvích a v sektorech, kde je určitá přezaměstnanost. Mají zde jistý výdělek a změnou zaměstnání o něj mohou přijít. Dnešní míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 2-3 %, ovšem každý kdo pracovat chce, práci má. Velkou hnací silou je fakt, že na Kubě neexistují dávky v nezaměstnanosti. Cestovní ruch tvoří 40 % HDP Kuby, což je ve srovnání oproti tuzemsku obrovské číslo. V roce 2011 je očekáváno, že stráví dovolenou na ostrově 2,5 milionu zahraničních turistů. V odvětví cestovního ruchu pracuje 75 000-100 000 obyvatel, v hlavní sezóně je toto číslo i vyšší. Jedná se ovšem i o zaměstnance pracující v tomto odvětví nepřímo, například o prodavačku v obchodu se suvenýry. Velkou zásluhu na těchto vysokých statistických číslech má fakt, že Kuba je pro turisty velmi bezpečný stát. A to jak z pohledu bezpečnosti jako takové, tak ze zdravotního hlediska. Pokud jde např. turista nejen po ulicích Prahy anebo po nějaké latinskoamerické metropoli, či jede-li v metru a nehlídá si své osobní věci (zejména peněženku a mobilní telefon), je možné, že mu věci někdo ukradne. Vždyť pražští policisté řeší denně stovky takových případů. V Havaně i na celém ostrově je situace úplně jiná. Studentky poznaly, že se nemusíte bát chodit s batohem na zádech po městě, anebo cestovat ve veřejném dopravním prostředku. Co se týká zdravotní vybavenosti, ostrov má Strana 9
velmi kvalitní síť zdravotnictví, počínaje rodinnými lékaři ve vesničkách přes kvalitní polikliniky až po specializovaná zdravotní centra ve větších městech. Zdravotnictví je pro místní obyvatele zcela bezplatné, pro návštěvníky z ciziny je nezbytné mít uzavřené cestovní pojištění. Zdravotních komplikací se však zahraniční turisté obávat nemusejí. Žádné očkování není povinné, pouze je doporučena vakcinace na hepatitidu A + B a břišní tyfus. Všude je z veřejných vodovodů na ostrově pitná voda. Tropické nemoci jako malárie, žlutá zimnice nebo horečka dengue se na ostrově nevyskytují. Z tohoto pohledu je to tedy jeden z nejbezpečnějších ostrovů Karibiku vůbec. Není divu, že je ostrov oblíbeným cílem exotických dovolených. Častým typem cestovního ruchu, se kterým se na Kubě můžeme setkat, je cestovní ruch zdravotní. Tento typ turismu je určen spíše pro místní obyvatele a turisty z okolních zemí Latinské Ameriky jako je Venezuela, protože ozdravné pobyty jsou hrazeny státem. Kubánci se speciálně nezaměřují na domácí cestovní ruch. Snadno dostupné přímořské oblasti maximální vzdálenost k moři je na ostrově 80 km - slunné klima, čisté moře, nádherné pláže a celoroční teplo, umožní využít daných podmínek, kdykoliv je to možné. Na ostrově se díky rozmanité přírodě však začíná rozvíjet ekologický turismus a velmi časté jsou různé kongresové akce nebo pracovní cesty. Nejoblíbenějším cílem turistů je oblast Varadera, kde najdeme asi 50 hotelů v různých kvalitách. V dřívějších dobách to bylo oblíbené místo americké smetánky, dnes sem nejčastěji jezdí kanadští turisté a dále občané ze západní Evropy (Německo, Velká Británie). Některé hotely, nejen na Varaderu, byly postaveny a jsou provozovány ve spolupráci se Španěly. Jsou to obzvláště ty nejnovější a nejluxusnější. Zisk si rozdělují a po 90 letech přechází hotely plně do vlastnictví Kuby. Varadero najdeme necelých 110 km od Havany a nachází se v provincii Matanzas. Oblast se pyšní 18 km dlouhou písčitou pláží, kterou omývá, někdy trochu divoký, Atlantský oceán. Nadšení turisté zde najdou vše potřebné pro strávení své ničím nerušené dovolené. V oblasti nechybí tradiční tržnice, útulné obchůdky, restaurace, diskotéky nebo bary s nabídkou míchaných nápojů. Oblíbeným turistickým cílem je místní delfinárium, kde si za poplatek můžete s delfíny zaplavat. Velmi častým dopravním prostředkem po rozlehlém středisku je povoz tažený koňmi nebo výletní autobus, který jezdí celý den nepřetržitě okolo destinace. Zatím neřešeným problémem je občasný zápach z nedalekých naftových vrtů, který se šíří podle směru větru. Kubánci by se v dohledné době měli rozhodnout, jestli v oblasti Varadera upřednostní cestovní ruch, anebo těžbu ropy, zatím se - naštěstí - přiklánějí k variantě první. Další oblastí, kde potkáte větší množství turistů, je hlavní město Havana - španělsky La Habana. Ve městě je mezinárodní letiště Josého Martí, ze kterého je možné se taxíkem dostat do některého z mnoha hotelů. Havana není zcela typické kubánské město, protože se stává metropolitní a není nepodobná městům evropským. Největším turistickým lákadlem je určitě Capitolio nedaleko známého hotelu Inglaterra. Nepsanou povinností každého návštěvníka je alespoň nahlédnout do slavných barů Floridita a La Bodeguita del medio, kde si své koktejly vychutnával samotný Ernest Hemingway. Pokud chce však turista poznat opravdovou Kubu, není nic lepšího než zamířit na východ ostrova, například do města Santiago de Cuba, které bývalo hlavním městem nebo navštívit úchvatné městečko Baracoa, kde se vylodil roku 1492 sám Kolumbus. Strana 10
Obrázek: Pohled na Capitolio v Havaně (autor: Čiháková) Ostrov Kuba má, co se týká cestovního ruchu, spoustu možností jak zaujmout cestovatele. Má co nabídnout nejen turistům, kteří zbožňují bílý písek a šum moře, ale i těm, kteří chtějí poznat kus málo turisticky probádané a přitom - nebo možná právě proto - tak tajuplné země, která se pyšní množstvím kulturních a přírodních krás. Není divu, že cestovní ruch je významnou složkou kubánské ekonomiky a kubánská vláda věří, že oblíbenost destinace bude nadále strmě stoupat. Aneta Čiháková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch anetacihakova@seznam.cz POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 2. FROESE, Gesine. Kuba: s cestovním atlasem. 3. české aktualizované vydání. Ostfildern (Germany): MAIRDUNOMT, 2008. 123 s. Strana 11
KUBA, ZEMĚ PROTIKLADŮ Michaela Martínková Skupina studentek z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě sedí u průzračného Karibského moře pod exotickým slunečníkem z palmového listí, které je častým stavebním materiálem Kubánců. Navíc je nic nestojí. Že je Kuba zemí protikladů, poznaly studentky cestovního ruchu v rámci měsíční terénní praxe. Obrázek: Prodej na ulici ve městě Baracoa (autor: Martínková) Každá ze čtrnácti provincií Kuby je plně soběstačná v zajištění obživy, elektrického proudu i pitné vody. Stejně tak soběstační se zdají místní obyvatelé, kteří jsou schopni zužitkovat vše, co i přes již padesát let trvající americké embargo, jejich trh nabízí. Pojízdnými americkými veterány počínaje, přes sovětská nákladní auta z 60. let minulého století a československými Jawami konče. Embargo má za následek nedostatek kvalitních léků a omezenost tuzemského trhu na výrobky z Peru, Bolívie, Peru, Ekvádoru, Nikaragui a Venezuely, tedy tzv. zemí ALBA, mezi kterými stále probíhá směnný obchod s ropou, platba jednotným platidlem a možnosti Strana 12
studia venezuelských studentů lékařských a právnických fakult na Kubě. Také Čína zásobuje Kubu spotřebním zbožím, elektronikou, oděvy i jízdními koly. V době, kdy náš národ začínal stavět Národní divadlo, bylo na tomto ostrově stále otroctví a začínala občanská válka proti španělským kolonizátorům. Po staletí Kubáncům poroučeli Španělé, po nich Američané a až do roku 1990 se projevoval politický vliv Sovětského svazu. Nyní, v tzv. speciálním období, si obyvatelé ostrova ekonomický chod své země řídí sami. Působí neuvěřitelně, že v rozvojové zemi Latinské Ameriky je každá domácnost elektrifikovaná a nedílnou součástí každého domu je televize, lednička a často i klimatizace. Minimální měsíční plat je 250 kubánských pesos dále jen CUP, lékaři, učitelé a policisté berou 800 CUP díky ekonomické reformě, která zajišťuje vyšší příjem vysokoškolsky vzdělaným odborníkům. Měsíční náklady na elektřinu a vodu se platí paušálním poplatkem ve výši 130 CUP. Každý Kubánec má celoživotní nárok na nákup v přídělovém obchodě v místě svého bydliště, kde nakoupí v rozmezí 0,15-5 CUP základní potraviny i hygienické potřeby a oblečení. Všechny účastnice expedice mile překvapilo, že každý zde má možnost vybrat si, zda bude pracovat ve státním nebo soukromém sektoru. Jistota pravidelného příjmu je podle našeho místního průvodce profesora Fernanda Moliny pro většinu Kubánců lákavější než nejisté příjmy pro provozovatele restaurací, soukromých ubytování tzv. casas particulares, nebo hromadné dopravy. Soukromý podnikatel může prozatím zaměstnávat pouze členy své rodiny. Chystající se ekonomická reforma, na jejímž vzniku se podílejí i profesoři právnických fakult, kteří hledají nejúčinnější řešení pro podporu soukromého podnikání a zemědělské produkce, by měla mimo jiné zajistit odpovídající podmínky zaměstnavatelů pro zaměstnávání jiných osob než pouze rodinných příslušníků. Současná data ukazují, že nezaměstnanost je na Kubě pouze 4 %. Pravděpodobně i díky tomu, že zde není vyplácena žádná podpora v nezaměstnanosti. Kuriózní zajímavostí je, že i přes nízké HDP (hrubý domácí produkt) je HDI (index vzdělanosti) nejvyšší ze všech zemí západní polokoule. Svůj podíl na tom má i podíl lékařů na obyvatele, který je 1 lékař na 19 osob a také úroveň vzdělání. 70 % Kubánců má vysokoškolské vzdělání. I přesto, že je Kuba relativně izolovaným ostrovem, Kubánci překvapí svými znalostmi a kultivovaným vystupováním. Je třeba dodat, že na ostrově 95 % místních obyvatel umí číst a psát. Michaela Martínková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch martinkovamichaela@seznam.cz Strana 13
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. CIA: Publications [online]. 2010, December 29, 2010 [cit. 2010-12-30]. The World Factbook: Central America and Caribbean: Cuba. Dostupné z WWW: <https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cu.html>. ISSN 1553-8133. 2. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. 3. SVOBODA, Stanislav. Britské listy [online]. 2004 [cit. 2010-12-30]. Kuba, jak ji neznáte v číslech. Dostupné z WWW: <http://blisty.cz/art/16604.html>. ISSN 1213-1792. Strana 14
EMBARGO USA A JEHO VLIV NA EKONOMIKU KUBY Eva Čeganová Slyšela jsem, že,,na Kubě Ti za propisku urvou ruce, říká jedna ze spoluúčastnic terénní měsíční expedice Vysoké školy polytechnické z Jihlavy, když skupina studentek čeká na letišti Ruzyně na let do Havany. A proč by měli Kubánci někomu,,rvát ruce pro něco tak běžného jako obyčejná propiska? Za všechno může embargo, které bylo 3. února 1962 uvaleno USA na veškerý obchod s Kubou, která byla dokonce vyloučena z hospodářské a sociální rady OSN. USA k tomu měly v té době své důvody vyplývající z ekonomických a politických změn po vítězství revoluce a vyhnání diktátora Batisty ze země. Před rokem 1959 totiž USA vlastnily na ostrově 75 % orné půdy, 90 % služeb a 40 % cukrovarů, které byly v rámci Castrova převratu znárodněny. Volební machinace, podvody, americké vojenské intervence a teror diktátorů podporovaných Spojenými státy provázely vývoj v první polovině minulého století, pro nějž se dokonce užíval výraz gangsterismo. Situaci na Kubě výstižně charakterizoval výrok tehdejšího prezidenta Menócala: co je výhodné pro American Sugar Corporation, to je výhodné pro Kubu nebo označení, které užil Antonio Mella pro prezidenta Gerarda Machada, když ho nazval tropickým Musolinim. Americká mafie až do konce roku 1958 úzce spolupracovala s diktátorem Batistou, který uplatňoval ekonomická doporučení amerického bankéře Adama Truslowa a pod vedením CIA nelítostně likvidoval opozici. Jako houby po dešti vyrůstala nová kasina, hotely a nevěstince pro americkou klientelu a ve městech kvetl obchod s drogami. V čem embargo vůbec spočívá? Kuba nesmí vyvážet své zboží do USA, dovážet smí pouze zemědělské produkty a to s velkým omezením. Podniky ze třetích zemí nesmějí Kubě prodávat žádný produkt či zařízení, které obsahuje více než 10% komponentů, pocházejících z USA. Nesmějí prodávat do USA produkty ani zařízení obsahující kubánské suroviny. Dále se embargo vztahuje na pohyb občanů, kdy občané USA nesmějí cestovat na Kubu, jinak jsou perzekuováni. Také dolar, jako platidlo se nesmí používat v mezinárodních transakcích aj. A komu se dnes USA odvděčují nebo proti komu svým embargem bojují? Fidel Castro je sice uznávanou autoritou, ale jako již starý pán je v politickém důchodu. Embargo je přežitkem z dob studené války. Více než 70% dnešních Kubánců se narodilo za embarga a bohužel nezná nic jiného. Přesto, že OSN opakovaně vyzvala USA ke zrušení embarga, odpověď je stále stejná. Politika na Kubě se nemění, proto zůstane i embargo. Nejspíš každý zná obrázky typické pro Kubu, tedy staré Chevrolety, Cadillacy, Buicky anebo sovětské automobily Lady, Moskviče, VAZ a UAZ. Lidé si i z důvodů blokády jednoduše nemohou moderní auta dovolit, anebo nemají náhradní díly. Proto jsou auta neustále Strana 15
opravovaná a kupodivu, i po 70 letech používání, zcela pojízdná. Totéž platí o československých motocyklech Jawa. Obrázek: Živnost zaparkovaná před domem (autor: Čeganová) A tak je to tady bezmála se vším. Vždyť v dnešní době není jednoduché najít výrobek, který prakticky neobsahuje dílčí komponenty z USA. Kubu však dosud nezlomilo ekonomické embargo, které jen od roku 1959 do roku 2007 způsobilo zemi škodu přes 80 miliard dolarů. Navíc demokratičtí senátoři Robert Torricelli z New Jersey a Robert Graham v roce 1992 předložili zákon, který nejenže zakazuje obchodovat s Kubou, ale zákaz se vztahuje i k dceřiným firmám amerických obchodníků v zahraničí. V důsledku tohoto zákona, který je jasným porušením mezinárodního práva, zaznamenala Kuba schodek v obchodu v celkové výši 718 milionů dolarů, z čehož 91 % připadalo na potraviny a na léky. Když ani to Kubu nesrazilo na kolena, byl Toriicelliho zákon o čtyři roky později doplněn zákonem, který připravili advokáti rodiny Bacardí. Senátoři Dan Burton a Jesse Helms dostali velkorysé příspěvky z firemní pokladny a předložili tzv. Helms-Burton Act., který zasahuje dokonce do suverenity mezinárodních organizací a jiných států a překračuje jakékoliv pravomoci USA. Kdyby mezinárodní finanční instituce např. poskytla úvěr Kubě, USA vyhlásí proti ní sankce, což se vztahuje na jakoukoliv hospodářskou pomoc nebo na jakýkoliv obchod s Kubou. Ani výrobky z třetích zemí, které obsahují kubánské suroviny, se nesmí dovážet do USA a americkým manažerům a jejich rodinným příslušníkům je zakázán vstup na kubánské území. Zákon také zcela protiprávně stanoví, jaké politické poměry musí na Kubě panovat, aby byla blokáda zrušena. Zákony jsou zcela jasným zásahem do práv Kuby na sebeurčení. Blokáda se dostala až na hranice zločinu apartheidu, protože znemožňuje nebo vážně ztěžuje dovozy všech druhů zboží, včetně potravin, léků, zdravotnických přístrojů, zařízení a součástek či školních pomůcek z velké části světa. Vlivem blokády Kubě nezbývá než obchodovat s Čínou či Jižní Koreou a za několik málo peněz, co mají, si koupit potřebné. Strana 16
Asi největší přítěž ve formě embarga Kuba pociťuje ve zdravotnictví, na kterém si tak zakládá a je jedním z nejdůležitějších odvětví. Kubánské zdravotnictví užívá mnoho účinných léčiv z přírody, ale často jsou nezbytná i léčiva farmaceutická, především při komplikovaných operacích. Některá z běžně dostupných léčiv z amerických laboratoří jsou ale Kubě odepřena, mnohé operace, na příklad operace srdce, jsou tedy mnohem komplikovanější a trvají déle. Kubánci proto usilovně vyvíjejí vlastní léčiva, ale vývoj je velice nákladný. Některá léčiva z kubánské továrny jsou USA nabízeny jako protihodnota těm, co na Kubě chybí, USA ale, v rámci utuhování embarga odmítají. Kuba má také velký potenciál cestovního ruchu, kterého mnozí turisté využívají, ne tak turisté z USA, kteří by do státní pokladny přinesli nemalé peníze. Nějaké procento přicestuje na Kubu nelegálně přes Kanadu nebo Mexiko, ale bez embarga by byl objem turistů z USA několikanásobně větší. Dnešní odhadované ztráty z cestovního ruchu jsou asi 7 miliard dolarů. V neposlední řadě je znevýhodněn i obchod s kubánskými doutníky, které jsou uznávané jako nejlepší na světě. Ovšem v rámci embarga se do USA vyvážet nesmějí. Kubánský doutník se tedy v USA dá pořídit jen na černém trhu za nekřesťanské peníze. A proč tedy na Kubě,,trhají ruce za propisku? Konkrétně jde o náplň do propisky, na kterou se vztahuje patent USA, Kuba si jej tedy pořídit nemůže. Dolary slouží k nákupu jiných, potřebnějších věcí Z toho vychází i nedostatek spotřebního zboží a služeb na Kubě, protože Spojené Státy ve velkém skupují všemožné patenty a know-how. Takže jak velký vliv má embargo na ekonomiku Kuby? Nesmírný. Eva Čeganová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch EvaCeganova@seznam.cz POUŽITÝ INFORMAČNÍ ZDROJ 1. CHALUPA, Petr. Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby. Brno: CERM, 2002. 152 s. ISBN 80-7204-249-1. Strana 17
POLITICKÝ SYSTÉM NA KUBĚ Aneta Hamzová Naše představa o kubánském režimu je dána letitými zkušenostmi pod vládou komunistů a množstvím zkreslených informací, které nám poskytují různá vydání průvodců, dokonce i ti, kteří Kubu navštívili. Domnívám se, že naše expedice si uvědomila, že mezi socialistickými režimy na Kubě a bývalým režimem u nás jsou značné rozdíly. Kuba je socialistickým státem, kde vedoucí úlohu má komunistická strana vedená Fidelem Castrem. Volby se konají každé čtyři roky. Sjezd komunistické strany se uskuteční v únoru letošního roku. Fidel Castro oznámil, že nebude kandidovat na předsedu komunistické strany. Vzdá se tedy poslední funkce, která mu oficiálně náleží. Obrázek: Fidel Castro (zdroj: www.brisbanetimes.com) Přes 70 % obyvatel Kuby je členy zmiňované komunistické strany. Od 18 let je možné zapojit se do politického života a stát se členem svazu mladých komunistů, kde lze působit do 30 let. Ti, kteří jsou úspěšní, mohou být poté navrženi do komunistické strany. Ostatní strany jsou výrazně pravicové, je jich tady několik, dvě mají asi po 6 tisících podpisech. K vytvoření politické strany je nutné nasbírat 10 tisíc podpisů. Nové strany mají spojení s Miami, kde žijí lidé, kteří museli Kubu po roce 1959 opustit a kteří by rádi s pomocí americké vlády svrhli současný kubánský režim. Tohle by pravděpodobně vedlo k tomu, že Kuba by se dostala na ekonomickou a hospodářskou úroveň svých sousedů v karibské oblasti. Nikdo nyní nemá statut politického vězně, během čtyř měsíců Kuba uvolnila 47 lidí a ve vězení zůstávají ti, kteří teroristicky ohrožují Kubu. Strana 18
V čele země stojí prezident, kterým je v současné době Raul Castro. Fidel Castro se v roce 2006 dočasně vzdal prezidentských pravomocí kvůli špatnému zdravotnímu stavu ve prospěch svého bratra Raula Castra. Oficiálně pak na post prezidenta rezignoval v roce 2008. Poslední televizní projev bývalého prezidenta byl překvapivě krátký a čtený, doby jeho několikahodinových vášnivých projevů jsou zřejmě pryč. Fidel Castro vládl Kubě 49 let po převzetí moci během revoluce v roce 1949. V místních volbách jsou kandidáti nominováni otevřeně. Každé CDR (Výbory na obranu revoluce) si navrhne nejméně dva kandidáty. Když jsou všichni kandidáti vybráni, konají se volby, které mají pět kol. Zákonodárná moc náleží na celostátní úrovni Národnímu shromáždění lidové moci Kubánské republiky (parlamentu). Na Kubě funguje 180 členný jednokomorový parlament, který volí členy Státní rady Kubánské republiky (kolektivní hlavy státu) a na návrh svého předsedy schvaluje složení Rady ministrů (vlády), které náleží moc výkonná. Na začátku března 2009 Státní rada schválila reformu vlády, v rámci které se vyměnilo 10 ministrů. Na Kubě působí následující ministři: - Ministr cukru zemědělství rybolovu vnitra strojírenství vědy, technologie a životního prostředí vnitřního obchodu informatiky a spojů stavebnictví kultury školství; vysokého školství hospodářství a plánování financí a cen revoluční armády potravinářského průmyslu základního průmyslu lehkého průmyslu spravedlnosti zahraničních věcí zdravotnictví práce a sociálních věcí dopravy turistického ruchu pro zahraniční obchod a investice revize a kontroly vlády. Neustále se spekuluje o tom, zda režim nespěje pomalu ke svému konci a nevrátí se ke kapitalismu. Ať už máme jakýkoliv názor na to, jak by se měla politická situace na Kubě vyvíjet, nechme toto rozhodnutí na Kubáncích. Strana 19
Aneta Hamzová Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka oboru Cestovní ruch aneta.hamzova@seznam.cz POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE 1. 2. Fidel Castro - Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: <http://tema.novinky.cz/fidel-castro>. Zahraničně-politická orientace [online]. 2010 [cit. 2011-01-04]. Dostupné z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/sti/kuba-zahranicne-politicka-orientace/3/1000788/>. Strana 20
KUBA A JEJÍ POSTAVENÍ MEZI OSTATNÍMI ZEMĚMI LATINSKÉ AMERIKY Adéla Sedláčková Lidové kapely v ulicích, fiesty, karnevaly, kohoutí zápasy, pozůstatky dávných, záhadně zmizelých civilizací, nádherné pláže, pestrobarevné květiny, pralesy, pouště, zasněžené vrcholky hor, lidé s horkou krví a otevřených srdcem, hrdí na svůj národ a půdu, na které vyrostli, malé horské vesničky, dřevěné domky, ve kterých jen televize a ledničky připomínají, že i sem vkročilo 21. století, ohromná velkoměsta, srovnatelná s evropskými a severoamerickými, to všechno je Latinská Amerika, barevný kontinent, lákající svou bouřlivostí a neklidem. Lidé jsou často velmi chudí, nevzdělaní, v širším měřítku se ve spojení s Latinskou Amerikou mluví mnohdy o porušování lidských práv i o tom, zda tu vůbec nějaká lidská práva existují, a přesto, nebo právě proto je v povaze obyvatel dobrosrdečnost, nespoutanost a ochota kdykoliv projevovat to, co právě cítí, pro Evropana až nepochopitelná. A přitom jejich život není jednoduchý. Nezájem úřadů se často střídá s nevyzpytatelností počasí, nebezpečím tropických nemocí i strachem z toho, jak sehnat obživu. Mnoho lidí pak přichází do velkoměst za vidinou lepšího života. V moci měst rozvojových zemí však není uživit zástupy nových obyvatel, a tak zde, stejně jako v Africe či Asii vznikají nechvalně proslulé slumy, místa, kam se bojí chodit i policie. Odhaduje se, že v Latinské Americe žije asi 128 miliónů lidí ve slumech [1], z celkového počtu 580 miliónů obyvatel [2]. Výjimku z tohoto špatně rozběhlého soukolí tvoří ostrov Kuba. Možná právě proto, že je izolovaná od okolního světa mořem, nedopadá na ni chudoba ostatních zemí tohoto regionu tak silně, vláda má větší moc, které se lidé nebrání, mají svůj latinskoamerický temperament spolu s bezplatným školstvím, zdravotnictvím, díky přídělovému systému mají co jíst, a to jim umožňuje žít klidný život. Na Kubě, stejně jako v ostatních zemích Latinské Ameriky, je zakázána dětská práce. Ve většině zemí se tyto zákony však porušují, děti vychodí průměrně 4 roky povinné školní docházky proto, aby mohly pracovat a pomáhat svým výdělkem rodinám. Honduras a Guatemala jsou země, které dětské práce nejvíce využívají. Až 1,6 milionu dětí je nuceno z důvodu špatné ekonomické situace pracovat, většinou pak v kávovém průmyslu [3]. Na Kubě se s dětskou prací není možno setkat, všechny děti navštěvují školu, nosí čisté školní uniformy a dostávají jídlo zdarma. Jsou zde i zvláštní školy pro mentálně a fyzicky postižené děti. Celých 9,10 % HDP vydává Kuba do školství, pro srovnání, v případě Brazílie to jsou 4 %, Argentina, Panama, Honduras 3,80 % a Haiti jen 1,40 % HDP [4]. Studium je zde velice vážené, děti chtějí být doktory a učiteli. Studovat se skutečně vyplatí co nejdéle, vysokoškolské koleje jsou zdarma, stejně tak jídlo a studenti navíc dostávají od státu peníze. V současné době se dokonce Kuba potýká s problémem velkého počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí a nejspíše ho bude řešit zpřísněním přijímacích testů na vysoké školy. Strana 21
Obrázek: Kubánští školáci (autor: Sedláčková) Také zdravotnictví Kuby je na velmi dobré úrovni. Lékařů je dostatek a jsou na své zaměstnání velmi hrdí. Stejně tak zdravotní sestry, které je běžné potkat na ulici v jejich uniformách. Jsou tu, podobně jako v České republice, klasičtí praktičtí i specializovaní lékaři, polikliniky i nemocnice. Zvláštní péče je věnována i turistům, na Kubě je na rozdíl od ostatních zemí běžné, že každý hotel má svého lékaře. Vybavenost zdravotnickým materiálem, léky a hygiena v nemocnicích na tak vysoké úrovni není, o tom se mohl přesvědčit jistě už lecjaký turista. Kojenecká úmrtnost je na Kubě nejnižší z celé Latinské Ameriky 6,22, za ní je Chile s 8,58 a Kostarika s 9,7, pro srovnání na sousedním Haiti je to neuvěřitelných 71,65 [5]. I celková míra porodnosti je na Kubě nízká, narodí se zde 1,6 dětí na 1 ženu, na Haiti je to 4,79 a v Paraguay 3,89 [6]. Nezaměstnanost se vláda na Kubě snažila eliminovat na co nejnižší možnou míru. Lidé pak za minimální plat zametají ulice, naplňují tašky v obchodech, anebo pracují jako hlídači, Kuba je proto velmi bezpečná, turisté se nemusí bát okradení. Míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo 1,80 %, například v Guatemale je nezaměstnanost 3,2 %, v Paraguay 5,8 % a v Ekvádoru 8,8 % [7]. Nyní je však velmi pravděpodobné, že se nezaměstnanost na Kubě rapidně zvýší. Jak přiznal i sám Fidel Castro: Kubánský model ekonomiky se ukázal jako nefunkční. [8] Vláda zjišťuje, že až milion lidí je zaměstnáván zbytečně a hodlá je propustit. Nově zaváděná pravidla by měla i kubánským firmám zmírnit striktní omezení a zároveň by mělo být vydáno mnohem více živnostenských licencí. Jak se Kubánci s touto, pro ně novou situací vypořádají, ukáže čas. Adéla Sedláčková Vysoká škola polytechnická Jihlava studentka 7. semestru oboru Cestovní ruch adelasedlacek@seznam.cz Strana 22
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE [1] citováno 29-12-2010, dostupné z http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/nadace/nadace_soubory/obcasnik/slumy.pdf [2] citováno 29-12-2010, dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/latin_america [3] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.doubleshot.cz/blog/2009/12/25/paradoxlatinske-ameriky-detska-prace-a-kava/ [4] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-skolstvi--vydaje [5] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.zemepis.com/ku.php [6] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-celkova-miraporodnosti [7] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.topglobus.ru/poradi-statu-miranezamestnanosti [8] citováno 29-12-2010, dostupné z http://www.lidovky.cz/kuba-se-pripravuje-naperestrojku-drs-/ln_noviny.asp? c=a100915_000073_ln_noviny_sko&klic=238900&mes=100915_0 Strana 23
KUBA V OBDOBÍ EMBARGA Martina Šilhánová Konec roku 2010 se stal významným nejen pro skupinu studentek cestovního ruchu Vysoké školy polytechnické Jihlava, ale pro celou tuto školu. Po náročných přípravách se podařilo zorganizovat specializovanou studentskou expedici na Kubu. Měsíční expedice do této rozvojové země se na přelomu listopadu a prosince zúčastnilo 18 studentek. Cílem expedice bylo nejen komplexní poznání ostrovní tropické země, ale především seznámení se zvláštnostmi a perspektivami cestovního ruchu Kuby. Nedílnou součástí bylo, v rámci individuálně zadaných úkolů, zjistit o Kubě mnoho nových aktuálních informací a seznámit se s všedním životem Kubánců. Expedice byla realizována ve spolupráci s profesorem Fernandem Rodríquezem Molinou z Universidad de Ciencias de la Cultura Física y el Deporte Manuel Fajardo de La Habana a s vedením největší kubánské cestovní organizace CUBANACAN. Asi první, co člověka již před cestou, při studiu odborné literatury, udiví, je specifická zahraniční politika. Vychází z faktu, že Kubánci jsou velmi hrdý a vlastenecký národ, který vždy usiloval o svojí národní suverenitu. Snad je to tím, že jim po dlouhá staletí poroučeli Španělé a po desetiletí Spojené státy. Tyto v ovlivňování kubánské politiky a hospodářství na dobu padesáti let vystřídal Sovětský svaz. Teprve po roce 1989 si vlastně Kubánci vládnou sami bez dohledu nějaké světové velmoci. Dnes je Kuba byť chudou, ale nezávislou republikou, čehož si tento národ patřičně váží. Politické vůdce, kteří se o nezávislost Kuby od roku 1868 zasloužili, většina lidí považuje za hrdiny a projevuje jim neformální úctu. Kubánci jsou také velmi vstřícný národ. Neudržují v sobě žádné pocity křivdy z minulosti, a to ani vůči svým dávným utlačovatelům. Navíc ohromují svojí pohostinností a vstřícností. Některé země Latinské Ameriky a Karibiku se ekonomicky a politicky spojují, pomáhají si a vzájemně se podporují ve svém rozvoji. Za tímto účelem také vzniklo v roce 2004 seskupení ALBA. Organizace vznikla z původní spolupráce Kuby a Venezuely, která je zaměřena zejména na výměnu zdravotnických, vzdělávacích a ropných zdrojů mezi oběma státy. Kuba za dodávky ropy poskytuje Venezuele svoje lékaře a provádí ročně více než sto tisíc bezplatných očních operací venezuelských pacientů. Organizace ALBA se rozvíjí na základě myšlenek o sociální, ekonomické a politické integraci. Dnes již ALBA sdružuje 8 států, kterými jsou zákládající členové Kuba a Venezuela, dále pak Bolívie, Nikaragua, Dominika, Ekvádor, Antigua a Barbuda, Svatý Vincenc a Grenadiny. Všechny tyto státy rovnoprávně spolupracují na mezinárodních úrovních a podílejí se především na vzájemné sociální a hospodářské pomoci. V roce 2007 byla zřízena společná banka Bancosur, která sdružuje tyto levicově orientované státy Latinské Ameriky. Důvodem zřízení banky je nezávislost na Světové bance a Měnovém fondu. Úspěchem aliance je zavedení jednotného platidla pro země aliance, které se podařilo v roce 2010. Nazývá se Sucre. Již 6. července 2010 Venezuela a Ekvádor uskutečnili první bilaterální dohodu Strana 24
pomocí měny Sucre, namísto amerického dolaru. V květnu 2009 jednali v bolívijské Sinahotě prezidenti Bolívie, Venezuely a kubánský viceprezident Carlos Lage o možnosti realizace bolívarského integračního projektu ALBA pro celou Latinskou Ameriku. Dlouhodobým cílem projektu ALBA jsou jednotná politika, odstranění obchodních barier mezi zeměmi, hospodaření s vlastními surovinovými zdroji a dalším přírodním bohatstvím a uvolnění toků surovin, zboží a peněz mezi zeměmi Latinské Ameriky. Výhody ze členství v alianci, které Kubě plynou, jsou zřejmé. Kuba na konci tisíciletí investovala značné sumy do rozvoje zdravotnictví a školství. Obě tyto oblasti jsou zde dnes na mnohem vyšší úrovni než v ostatních rozvojových státech Latinské Ameriky. Mnoho studentů například z Venezuely studuje právě na Kubě. Školství na Kubě je zdarma a zahraničním studentům studium a pobyt na Kubě platí jejich stát. Zahraniční studenti během svého studia mají ve svém programu zařazenu také poznávací exkurzi po Kubě. Obdobnou možnost poznat Kubu měly také studentky z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Ve speciálním období, od přelomu tisíciletí, se na Kubě velmi rozvinul cestovní ruch, který tvoří nyní asi 40% celkové ekonomiky země. Zajímavou motivací zahraničních turistů jsou tzv. cesty za zdravím. Kuba totiž láká zahraniční klientelu svým čistým vzduchem, nejnižšími zdravotními riziky z celé Latinské Ameriky a Karibiku, bezpečností a zejména kvalitou svého zdravotnictví. Více než polovina turistů, kteří přijíždějí na Kubu za tímto účelem, je právě ze zemí sdružení ALBA. Pobyty těchto turistů hradí vlády jednotlivých jejich zemí přímo do kubánské státní pokladny. Nejedná se zde o nějaké výměnné pobyty, ale pouze o obchod. Získané prostředky se pak na Kubě věnují zejména na rozvoj zdravotnictví a turismu. Kromě turistů přijíždějících ze zemí ALBA Kuba přitahuje stále více zahraničních návštěvníků. Nejčastěji přijíždějí užít si bělostných pláží Kanaďané, Němci, Francouzi, Španělé, Britové a z Jižní Ameriky Argentinci. Všichni zahraniční turisté platí v konvertibilní měně, která je platná pouze na Kubě a využívá se hlavně pro potřeby cestovního ruchu a zahraničního obchodu. Při léčebných pobytech si tito zahraniční turisté, na rozdíl od domácích, hradí také zdravotní procedury či léky. Potenciálním turistům z blízkých Spojených států stojí stále v cestě americké předpisy. Občané USA, kteří chtějí přijet na Kubu, musejí cestovat buď přes Mexiko, anebo to riskovat nelegální plavbou. Hrozí jim však vysoká pokuta a trestní stíhání. Další oblast, která na Kubě pociťuje problémy vzhledem k embargu, je zdravotnictví. USA zakazují nejen všem americkým společnostem, ale také společnostem dovážejícím produkty do USA, vyvážet na Kubu. Na Kubě se tak může objevit případ, kdy lékaři nemohou použít lék, na který platí embargo. Kubánské děti trpící lymfoblastickou leukémií, jejichž organismus odmítá obvyklé léky, nemohou být např. léčeny americkým produktem Elspar vyvinutým právě pro případy intolerance. V důsledku toho se předpokládaná délka jejich života zkracuje a jejich strádání zvětšuje. Americká vláda zakazuje společnosti Merck and Company dodávky Kubě. Nebylo možné zakoupit přístroj na genovou analýzu nezbytný ke zjišťování původu rakoviny prsu, tračníku a prostaty, který vyrábí Applied Biosystem (ABI). Blokáda USA brání také volnému toku informací a přístupu Kuby k některým novým technologiím. Nedovoluje např. společnostem jako je Microsoft a různým webovým stránkám vstupovat na kubánské trhy. Kuba tak má omezenou šířku pásma i připojení. Embargo však způsobuje Kubě mnoho ztrát a problémů v různých oblastech. Od potravinářského sektoru až po různé odvětví průmyslu. Kubánský lid a vláda řeší stávající situaci spoluprací s jinými zeměmi. Ve spolupráci s Čínou např. probíhá modernizace Strana 25