Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci Architektura a umělecká výzdoba

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Seminář dějin umění Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci Architektura a umělecká výzdoba Bakalářská diplomová práce Tereza Nejedlá Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. 2013

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce Mgr. Ondřeji Jakubcovi Ph.D. za jeho podporu, cenné rady a vstřícný přístup. Dále děkuji Probošství Jindřichova Hradce za to, ţe mi umoţnili prohlídku kostela, a poděkování patří také pracovníkům Muzea Jindřichohradecka za jejich vstřícnost a ochotu mi pomoci. V neposlední řadě děkuji fotografu panu Pavlu Körnerovi, díky kterému mohla vzniknout bohatá obrazová příloha této práce.

Obsah Úvod... 5 Kritika pramenů a literatury... 6 Historické okolnosti zaloţení kostela a jeho dějiny... 11 Stavební dějiny kostela a průběh umělecké výzdoby... 15 Architektonický popis kostela a Pirchanské kaple... 19 Oltáře v kostele a další mobiliář... 22 Epitafy v kostele... 25 Nástěnná malba v kostele... 28 Pirchanský oltář... 30 Epitafy v Pirchanské kapli... 34 Nástěnné malby v Pirchanské kapli... 36 Sakrální architektura kolem roku 1600... 39 Závěr... 42 Bibliografie... 43 Seznam obrazové přílohy... 47 Obrazová příloha... 50

Úvod Musím přiznat, ţe jsem nebyla moc nadšená, kdyţ mi vedoucí práce navrhl jako téma mé bakalářské práce kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Tato stavba je ve městě známá asi jen tím, ţe stojí naproti Vysoké školy ekonomické a díky tomu si ji většina lidí vybaví jako ten kostel v parku. Také já jsem měla vůči této památce své předsudky, protoţe zvenčí nevypadá nijak zajímavě a navíc je na několika místech poničena rukou sprejerů, coţ jí ještě na vzhledu ubírá. Kdyţ jsem však prostudovala literaturu a postupně se začala seznamovat s fakty, pochopila jsem, ţe tento kostel si pozornost zaslouţí, protoţe je naprosto neoprávněně opomíjen a skoro zapomenut. Cílem této práce je tedy vytvořit monografii kostela. Budu se zabývat nejen architekturou, ale také původní uměleckou výzdobou, která je mnohdy přemístěna jinam a v kostele se jiţ nenachází. Z této monografie by tudíţ měla vyplynout umělecko-historická hodnota této stavby. Práce je rozdělena na dvě základní části. V první části se zabývám historickými souvislostmi, které vedly k zaloţení kostela, a popisuji, kdy a jak byl kostel umělecky vybavován. Druhá část zahrnuje popisy jednotlivých architektonických částí kostela a uměleckých děl, která se zde nachází nebo nacházela. Postupně se tak budu věnovat architektuře, oltářům, epitafům jako zvláštnímu druhu posmrtné památky a nástěnné malbě. Samostatné oddíly jsem vyhradila tzv. Pirchanské kapli, která přiléhá ke kostelu a je jeho nejvýznamnější částí, takţe si zaslouţí zvláštní pozornost. V závěru práce jsem se snaţila zařadit kostel do kontextu soudobé architektury v Čechách a tím potvrdit, ţe patří mezi jedinečné sakrální renesanční stavby. 5

Kritika pramenů a literatury Informace o kostelu Nejsvětější Trojice najdeme v nejrůznější literatuře o Jindřichově Hradci, stavba se ale ještě nedočkala monografického zpracování. Snaţila jsem se shromáţdit tyto informace nejen z literatury, ale prošla jsem také prameny ke kostelu, které se nacházejí v Jindřichově Hradci ve dvou archivech, 1 a pokusila jsem se ověřit některá data. Jelikoţ byl kostel zaloţen se svolením panovníka Adama II., nejvíce archivních pramenů je uloţeno právě v oblastním archivu, který se nachází přímo v areálu jindřichohradeckého zámku. Ve fondu Velkostatek Jindřichův Hradec (VJH) nalezneme informace o stavbě a stavebních opravách kostela v letech 1590 1922. 2 Je zde mnoho kvitancí a smluv, které svědčí o korporativní fundaci kostela, jeho finančních nákladech a postupné umělecké výzdobě. Tyto prameny úředního charakteru však neskýtají ţádné podstatné jméno umělce, který by se podílel na stavbě a výzdobě kostela, takţe známe jen jména fundátorů a kameníka Kryštofa Casolara uvedené v literatuře. Pro tuto práci je nejpřínosnější inventář z roku 1791, díky kterému můţeme zrekonstruovat vybavení kostela, dnes dochované jen z části. Dalším zdrojem informací se stal fond Proboštský úřad Jindřichův Hradec (PÚ J. Hradec), 3 který je uloţen v okresním archivu. Zde jsou opět kvitance a smlouvy o opravách kostela tentokrát z let 1829 1935. Přínosným se stalo nalezení smlouvy s umělcem Janem Řehořem a jeho účtu, které potvrdily datum výmalby kostela nacházející se v literatuře. Poslední fond, který se váţe ke kostelu, je také v okresním archivu pod názvem Kulturně historický archiv (KHA). 4 Zde uţ nalezneme nejnovější informace z let 1954 1964 související s novodobými opravami kostela a zrušením hřbitova. Také jsem tu našla dobovou fotografii hřbitova a nákresy architektonických článků. Poprvé se zde objevují prameny, které se váţou k tzv. Pirchanské kapli. 5 Dočteme se o novějších opravách kaple a restaurování nástěnných maleb, které se v ní nacházejí. Kaple je ve starších pramenech vnímána jako součást kostela, takţe data jsou známá převáţně z literatury. O opravách a renovacích Pirchanské kaple v 19. století přinášejí informace noviny Ohlas od Nežárky, díky kterým máme představu o jednotlivých etapách práce. Noviny byly vydávány v 19. století hradeckým tiskařem Josefem Landfrasem. V Pirchanské kapli se nacházel také 1 Oba archivy patří pod SOA v Třeboni jsou to SOA Třeboň, oddělení Jindřichův Hradec a SOkA Jindřichův Hradec. 2 SOA Třeboň, oddělení Jindřichův Hradec, Velkostatek Jindřichův Hradec, inv. č. 3871, sign. III Ka 14, kart. č. 66, Kostel Nejsvětější Trojice v J. Hradci. Stavby a stavební opravy 1590 1922. 3 SOkA Jindřichův Hradec, Proboštský úřad Jindřichův Hradec, inv. č. 158, sign. 4-a/1, kart. č. 37, Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Opravy kostela 1829 1935. 4 SOkA Jindřichův Hradec, Kulturně historický archiv, inv. č. 1642, kart. č. 368, Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. 5 Kaple byla nazvaná Pirchanskou aţ v 17. století po svém obnoviteli, proto pouţívám zkratku takzvaná. Pro zjednodušení uţ dále v textu tuto zkratku nepouţívám. 6

tzv. Pirchanský oltář a dva epitafy rodiny Pirchanovy. 6 Všechna díla jsou dnes uloţena v Muzeu Jindřichohradecka. 7 Tyto památky jsou v literatuře neprávem opomíjené, proto jsem ráda, ţe mi knihovna muzea poskytla restaurátorské zprávy, 8 které vznikly k těmto dílům v osmdesátých letech 20. století. Stejně tak jsem měla k dispozici restaurátorskou zprávu nástěnné malby v kostele Nejsvětější Trojice, 9 kterou vlastní Probošství Jindřichův Hradec. V Národním památkovém ústavu, ú. o. p. České Budějovice mi poskytli zaměření kostela z roku 1968. 10 Informace o kostelu najdeme v literatuře především v menších broţurách o Jindřichově Hradci. Nejstarší zpracování se však nachází v knihách pojednávajících o historii města. První dějiny Jindřichova Hradce napsal farář Josef Štěpán Claudius. 11 Kostel Nejsvětější Trojice spojuje s historickými událostmi ve městě a najdeme zde základní data o kostelu, která později převzali další autoři. V roce 1862 vychází kniha Jana Trajera Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis. 12 Jednu kapitolu knihy věnoval autor kostelu. Zabývá se okolnostmi vzniku hřbitova a jeho vysvěcením. Základní data však přejímá z dějin Claudia. Pro zdůvodnění vzniku hřbitova a jeho vyuţívání je uţitečná broţura Hřbitovy Jindřichova Hradce od Jana Muka. 13 Jsou zde zmíněny všechny dobové hřbitovy a popsány okolnosti jejich zaloţení. V části o hřbitovu Nejsvětější Trojice čerpá autor částečně z publikace Jana Trajera. O jednotlivých náhrobních kamenech v kostele i kolem něj nás informují články Josefa Nováka, které postupně vycházely v novinách Ohlas od Nežárky. Tyto články byly poté vydány v broţurce v roce 1904. 14 V knize Jana Evţena Ortha se nalézají nové informace vztahující se ke vzniku hřbitova a jeho financování, je patrné, ţe autor provedl průzkum archivních materiálů. 15 Dějiny města Jindřichova Hradce od archiváře Františka Teplého jsou nejrozsáhlejší a nejpodrobnější historií města. V sedmi svazcích autor shrnuje celé dějiny včetně základních informací o kostele Nejsvětější Trojice, 6 Opět pouţívám zkratku tzv. ze stejného důvodu jako u kaple. Dále uţ budu psát pouze název oltáře. 7 Informaci o uloţení epitafů v Muzeu Jindřichohradecka jsem získala od historika umění pana Jakuba Valáška, který zde pracuje. 8 Karel Mezera Klára Šafářová, Restaurátorská zpráva. Renesanční rozkládací oltář z Pirchanské kaple kostela Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci, Praha 1985, nestr. Věra Frömlová, Restaurátorská zpráva. Neznámý renesanční mistr ze 16. stol.: Epitaf rodiny Pirchanovy, Praha 1987, s. 1 3. 9 Tomáš Švéda Pavel Besta, Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice Jindřichův Hradec (restaurátorská zpráva), Jindřichův Hradec 2010, nestr. 10 NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, sign. PD 6599, Kristian Rudolf, Zaměření kostela - měřítko 1:100, 1968. 11 Josef Štěpán Claudius, Geschichten der Stadt Neuhaus, Neuhaus 1850, s. 31 42. 12 Jan Trajer, Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, Budweis 1862, s. 44 47. 13 Jan Muk, Hřbitovy Jindřichova Hradce a jejich osudy, Jindřichův Hradec 1939, s. 3 15. 14 Josef Novák, Náhrobní kameny Jindřicho- Hradecké. Občanům Jindřicho-Hradeckým, ctitelům minulosti rodného města, věnuje práci dvojích prázdnin, Jindřichův Hradec 1904, s. 39 63. 15 Jan Evţen Orth, Nástin historicko-kulturního obrazu Jindřichova Hradce od konce 15. století až k povstání stavovskému, Jindřichův Hradec 1879, s. 14 15. 7

které jsou ve druhém svazku prvního dílu. 16 Poprvé je zmíněn rok 1597, kdy byla dokončena Pirchanská kaple. Důleţitou prací je Monografie města Jindřichova Hradce od Františka Rulla. 17 Jako první autor se podrobněji zabývá stavebními dějinami kostela a datací jeho umělecké výzdoby. Přínosné je shrnutí dějin utrakvismu v Jindřichově Hradci. Můţeme zde sledovat vývoj vztahu mezi hradeckými jezuity a utrakvisty. Obsáhle se kostelu věnuje Ludvík Domečka ve svém Průvodci po Jindřichově Hradci a okolí. 18 Popisuje dějiny kostela a zároveň také jeho uměleckou výzdobu. Poprvé zde najdeme nepravdivé tvrzení o románských sloupech pod kruchtou kostela: Nejzajímavějšími z celého kostela sv. Trojice jsou dva románské točité sloupy, jež podpírají kruchtu. Sloupy ty pocházejí z konce 12. nebo počátku 13. stol. jsou tudíž skoro o tři sta let starší nežli stavba kostela. 19 Tato informace je vyvrácena v publikaci Vojtěcha Birnbauma. 20 Autor zde slohovou formu sloupů nazývá tzv. románskou renesancí. Povaţuje ji za spojení pozdně gotických prvků s románskými a rozvíjí myšlenku osobitého historizujícího slohu 16. století: Spojují-li tak jindřichohradecké zámecké sloupy motivy románské s pozdně gotickými, 21 pak mohou pocházeti jen z této poslednější doby, poněvadž pouze ta mohla znáti vedle svých vlastních slohových forem i románské, nikoli naopak. 22 Zvláštní je, ţe toto upřesnění se v knihách o Jindřichově Hradci objevuje aţ v roce 1974 v publikaci Emy Sedláčkové Charvátové. 23 V této knize jsou však uvedena chybná data zaloţení hřbitova (rok 1572 místo správného 1582) a přistavení hranolové věţe (1882 místo 1852). 24 Ve stejném roce, kdy vyšel průvodce Ludvíka Domečky, vychází také Malebný průvodce po Jindřichovu Hradci od Josefa Mikuláše Boleslavského. 25 Najdeme zde pouze shrnutí jiţ známých dat. Je zde však 16 František Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce I/II, Jindřichův Hradec 1927, s. 359 360. 17 František Rull, Monografie města Jindřichova Hradce, Jindřichův Hradec 1875, s. 17 19. 18 Ludvík Domečka, Průvodce po Jindřichově Hradci a okolí, Jindřichův Hradec 1888, s. 111 124. 19 Ibidem, s. 121. 20 Vojtěch Birnbaum, Románská renesance koncem středověku, Praha 1924, s. 5 46. 21 V literatuře se uvádí, ţe sloupy byly nejspíše přeneseny ze starší stavby- hradeckého zámku nebo kostela sv. Maří Magdalény. Tato informace však není ničím podloţena. 22 Birnbaum (pozn. 20), s. 14. 23 Ema Sedláčková Charvátová, Jindřichův Hradec, Praha 1974, s. 64 66. 24 Ibidem, s. 64 65. 25 Josef Mikuláš Boleslavský, Malebný průvodce po Jindřichovu Hradci, Praha 1888, s. 86 89. 8

uvedena nepřesná informace o vysvěcení kostela. 26 Výchozí literaturou pro tuto práci se stal Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu jindřichohradeckém. 27 Kromě základních dat ke vzniku kostela, zde najdeme ucelený uměleckohistorický popis, který v předešlých publikacích chybí. Autor se převáţně v historických souvislostech odkazuje ke starší literatuře, takţe zde přetrvává omyl se sloupy a je zde uvedeno chybné datum zaklenutí kostela. Nejdůleţitější informace jsou shrnuty v prvním svazku umělecké topografie Umělecké památky Čech. 28 Pod heslem hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice nalezneme jména malířů, kteří vytvořili oltářní obrazy a alespoň přibliţně jsou zde datovány nejen všechny oltáře, ale i dřevěné lavice. K dalším knihám, které však kostelu Nejsvětější Trojice věnují jen několik řádků, patří útlé publikace Milana Gantnera a Jana Muka.. 29 Příspěvek Církevní správa a kostely ve sborníku Jindřichův Hradec 1293 1993. Sborník statí k 700. výročí města Jindřichova Hradce z devadesátých let 20. století nás v krátkém odstavci seznamuje s posledními osudy hřbitova před jeho zrušením a následnou devastací památky v šedesátých letech 20. století. 30 O Pirchanské kapli byly sepsány jen základní informace, které se však v literatuře liší. Protoţe jednotliví autoři předkládají různá data a jména, budu se touto problematikou podrobně zabývat v kapitole o stavebních dějinách kostela. Informace o kapli se v různých verzích opakují v průvodci Ludvíka Domečky, útlé příručce Antonína Matějčka a Karla Třísky Jindřichův Hradec. Zámek a město a v soupisu Josefa Nováka. 31 Základní chyba o umělecké výzdobě kaple je však téměř ve všech publikacích. Epitaf Marie Ţofie Hübnerové je datován rokem 1620, místo správného 1619, který lze vyčíst z textu na epitafu. Správná informace je uvedena jen v soupisu Nováka a v knize Sedláčkové- Charvátové. Umělecké památky Čech sice toto datum zmiňují, ale neupřesňují, o který epitaf se jedná. O nástěnných malbách v kapli naopak nenajdeme v literatuře téměř ţádnou informaci. Jednu větu jim věnoval pouze Ludvík Domečka a publikace Umělecké památky Čech. Nejnovější a nejpřesnější informace o kapli přináší článek Josefa Hrdličky a Ondřeje Jakubce s názvem Tzv. Pirchanská kaple při kostele Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Pohřební memorie raného novověku jako projev měšťanské komemorace a reprezentace, kde je konečně upřesněno, kdo byl skutečným fundátorem kaple. 32 26 Podle Boleslavského vysvětil hřbitov sám arcibiskup Martin Medek, ačkoliv pravděpodobnější je informace z Trajera, kde se píše, ţe k vysvěcení pověřil faráře Diviše. 27 Josef Novák, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu jindřichohradeckém, Praha 1901, s. 241 250. 28 Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. Svazek první. A/J, Praha 1977, s. 618 619. 29 Milan Gantner, Jindřichův Hradec a jeho okolí, Jindřichův Hradec 1925, s. 22 23. - Jan Muk, Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1937, s. 38 39. 30 Václav Filip, Církevní správa a kostely, in: Pavel Břicháček (ed), Jindřichův Hradec 1293 1993. Sborník statí k 700. výročí města Jindřichova Hradce, České Budějovice 1992, s. 121. 31 Antonín Matějček Karel Tříska, Jindřichův Hradec. Zámek a město, Praha 1944, s. 50. 32 Josef Hrdlička Ondřej Jakubec, Tzv. Pirchanská kaple při kostele Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. Pohřební memorie raného novověku jako projev měšťanské komemorace a reprezentace (v tisku), s. 1 7. 9

Mezi neopomenutelné prameny patří také historická ikonografie a obrazová dokumentace památky. Fotografickou dokumentaci tehdejšího stavu památky poskytují ilustrace z publikací Jiřího Hilmery (fotografie Pirchanské kaple i s renesančním oltářem) a Jaroslava Malečka, kde je otištěn pohled na kruchtu s epitafy. 33 33 Jiří Hilmera, Jindřichův Hradec. Městská památková rezervace a státní zámek, Praha 1957, foto nestr. Jaroslav Maleček, Jindřichův Hradec a okolí, Roztoky u Prahy 1993, foto nestr. 10

Historické okolnosti zaloţení kostela a jeho dějiny Město Jindřichův Hradec leţí na řece Neţárce a ze severovýchodu je chráněno rybníkem Vajgarem. První zmínka o zdejším hradu pochází z roku 1220, kdy se zde usadil rod Vítkovců. Místo bylo nejdříve nazýváno Nova Domus ( Nový hrad ), ze kterého vzniklo německé označení Neuhaus. Název Jindřichův Hradec se objevuje v roce 1410 podle zakladatele města Jindřicha Vítkovce. 34 Výhodná poloha při obchodních cestách spojujících české země s rakouským Podunajím zajistila městu ekonomický a kulturní rozmach. Velkou měrou k tomu přispěla také přízeň panovnických rodů, které se zde vystřídaly. Postupně tak došlo k přestavbě gotického hradu na renesanční zámek. O přestavbu se zaslouţili především páni z Hradce a Slavatové z Chlumu a Košumberka. Za vlády Viléma Slavaty byla přestavba historického jádra města dokončena a tuto půdorysnou dispozici si město zachovalo dodnes. Hradec se stal největším poddanským městem v Čechách. Posledním panovnickým rodem sídlícím na zdejším zámku byli Černínové z Chuděnic, kteří zastávali vysoké státní funkce a díky vztahu s Habsburky přiváděli do města významné návštěvy z císařského dvora. Město tedy od počátku 16. století do poloviny 19. století patřilo mezi deset největších měst. 35 S kulturním rozmachem souvisela také duchovní správa. Ve městě byl hlavní farní kostel Panny Marie a několik dalších kostelů (kostel sv. Václava, kostel sv. Máří Magdalény, kostel sv. Jakuba a špitální kostel sv. Alţběty). Pod duchovní správu spadaly také kláštery (minoritský s kostelem sv. Jana Křtitele a františkánský s kostelem sv. Kateřiny). Mezi tyto sakrální památky patří také kostel Nejsvětější Trojice. Ten vznikl na konci 16. století za vlády posledního panovníka z rodu pánů z Hradce, Adama II. Vznik hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice je úzce spjat s náboţenskými poměry v Jindřichově Hradci na konci 16. století. Stavbě kostela předcházelo zaloţení nového hřbitova. V roce 1550 vypukl v Hradci hladomor následovaný nemocemi. Podle faráře Jana z Milevska byl příčinou nemocí nevhodně umístěný hřbitov ve středu města u farního kostela Panny Marie. Proto doporučil, aby se k pohřbívání vyuţíval hřbitov u kostela sv. Václava na předměstí Jindřichova Hradce, který byl určen pro obyvatele okolních vesnic. 36 Tato myšlenka však byla většinou měšťanstva odmítnuta, jelikoţ měšťané nechtěli být pohřbeni na stejném místě jako vesničtí sedláci. Hřbitov se jako provizorní řešení začal vyuţívat o několik let později. 37 Musely přijít ještě další dvě morové epidemie, 38 neţ byla otázka pohřbívání definitivně vyřešena. V roce 1582 vypukla největší 34 František Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce I/I. Část všeobecná. Jindřichův Hradec 1927, s. 6 10. 35 Luděk Jirásko, Jindřichův Hradec, Praha Litomyšl 2007, s. 5 8. 36 Rull (pozn. 17), s. 70. 37 Muk (pozn. 13), s. 4 9. 38 Morové epidemie zasáhly Hradec v roce 1557 a 1571. 11

epidemie moru, při níţ umíraly desítky lidí denně. Svatováclavský hřbitov uţ nestačil svou kapacitou a měšťané konečně pochopili naléhavost situace. 39 Hradečtí utrakvisté se obrátili na panovníka Adama II. z Hradce s ţádostí o povolení zřídit nový hřbitov. 40 Bylo pro něj vyhrazeno místo na Novoměstském předměstí na konci Jarošovské ulice. V této části (od dnešní Kmentovy ulice aţ k nádraţí) se nacházely pole, louky a rybníky. Měšťané si zde za hradbami zřídili ovocné zahrady s altánky. Proto se této části také říkalo na zahrádkách. Aby zde vzniklo prázdné místo, nechal Adam II. majitele zahrad vyplatit. 41 Svou půdu zde měla také fara, ke které nejdříve získala pole Ondřeje Tlachny a dvě zahrady. 42 Finanční prostředky pro zřízení hřbitova věnovalo několik jindřichohradeckých cechů- koţeluţský cech věnoval pět kop grošů, krejčovský čtyři kopy a pekařský dvě kopy grošů. Přispěli však také majetní měšťané. 43 Farář Diviš nechal na hřbitově zřídit dřevěnou kapli se zvonicí a v roce 1584 hřbitov vysvětil svěcením aqua gregoriana. 44 Povolení k vysvěcení dostal Diviš od praţského arcibiskupa Martina Medka. 45 Ačkoliv hradecká vrchnost byla katolického vyznání, ve městě stále přibývalo více a více přívrţenců podobojích. Ti zde neměli ţádný kostel pod svou patronací, proto ţádali Adama II., zda by si na hřbitově mohli postavit utrakvistický kostel. Adam II. byl i přes své vyznání tolerantní vůči protestantským církvím a vydal povolení ke stavbě, která začala roku 1590. 46 Mezi hradecké utrakvisty patřili nejbohatší měšťané, kteří byli hlavními iniciátory stavby - hejtman Jan Zelender z Prošovic, měšťan Václav Hartl, Jan Čech z Kozmačova, Jiří Mazanec, Pavel Mautner, Melichar Hoffman zvaný Kampl, Vavřinec Svoboda, Matouš Kocker, Tobiáš Klement, Bartoloměj Bednář, Jiří Cosolar a Jiří z Kře. Ke stavbě přispěli však i někteří katolíci a okolní vesnice. 47 Tato památka se tedy stala jednou z mála korporativních fundací v Jindřichově Hradci. Je významná nejen svou náboţenskou úlohou, ale především tím, ţe ji nechali postavit bohatí měšťané, kteří zde umístili své rodinné hrobky. Stavba kostela byla dokončena v roce 1594. Své mše zde neslouţili jen podobojí, ale i katolíci s povolením arcibiskupa Zbyňka Berky. Ale uţ v únoru, ještě před dokončením kostela, pozval Adam II. na své panství jezuity. Stalo se tak na naléhání jeho manţelky Kateřiny z Montfortu, která byla zapřisáhlou katoličkou. Ve stejném roce získali jezuité patronátní právo ke všem kostelům ve městě, 39 Muk (pozn. 13), s. 9. 40 Claudius (pozn. 11), s. 31. 41 Orth (pozn. 15), s. 14. 42 Hřbitovu se poté dlouho říkalo Tlachnovo pole. Teplý (pozn. 16), s. 360. 43 Orth (pozn. 15), s. 14 15. 44 Řehořská voda je druh svěcené vody, která se pouţívá při očišťování kostela od zla, které zde bylo spácháno, nebo při očišťování pohanských kultovních míst před jejich křesťanským vyuţitím. Od 7. 8. století se do vody přimíchává sůl, popel a víno. Rupert Berger, Liturgický slovník, Praha 2008, s. 539 540. 45 Trajer (pozn. 12), s. 45. Muk (pozn. 13), s. 9. 46 Claudius (pozn. 11), s. 31. 47 Ibidem, s. 32. Trajer (pozn. 12), s. 45. 12

pouze kostel Nejsvětější Trojice zůstal pod patronátem městské obce. Jezuité však usilovali i o tento kostel, ale ten jim byl předán aţ o několik let později. 48 Po smrti Adama II. nastoupil na trůn jeho syn Jáchym Oldřich. Ten nebyl tak náboţensky tolerantní jako jeho otec, proto zakázal utrakvistické vyučování a utrakvističtí kazatelé byli z panství vystěhováni. Roku 1604 Jáchym Oldřich umírá a po něm nastoupila jeho sestra Lucie Otýlie provdaná za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. V roce 1607 dal Vilém Slavata jezuitům patronátní právo i ke kostelu Nejsvětější Trojice a nařídil přehrazení hřbitova. Část za kostelem byla vyhrazena utrakvistům, kteří měli zvláštní vchod a směli zde konat pohřby bez zpěvu. 49 50 S tímto omezením práv se podobojí nechtěli smířit a obrátili se na pomoc k Petru Vokovi z Roţmberka, který podporoval nekatolíky. Petr Vok napsal dopis Slavatovi a poukazoval nejen na špatné zacházení jezuitů s hroby podobojích, 51 ale i na porušení Rudolfova majestátu. Slavata však nechtěl podobojím ustoupit a tvrdil, ţe nemůţe měnit rozhodnutí městského magistrátu. 52 Náboţenské rozboje se stále stupňovaly a většina obyvatelstva se postavila proti vrchnosti. Měšťané dokonce odmítli pomoct jezuitům, kdyţ v roce 1615 začal hořet jezuitský seminář. 53 Spor vyvrcholil praţskou defenestrací v roce 1618, kdy byli Slavata a místodrţící Jaroslav Bořita z Martinic vyhozeni z okna Praţského hradu. Po propuknutí stavovského povstání odešli jezuité z Hradce a utrakvisté, kteří se přidali na stranu povstání, získali kostel zpět. 54 Stalo se tak na základě podání ţádosti praţským direktorům, kteří ţádost schválili a v roce 1619 vydali reces s 24 pečetěmi, ve kterém kostel opět přisoudili podobojím. Tuto listinu do Hradce přivezl praţský sekretář Benjamin Fruwein a slavnostně byla přečtena v kostele. Podobojí získali nového evangelického kněze Krištofa Steidlmayera Purbachia. Protoţe si byli vědomi svého 55 56 úspěchu, zaţádali i o patronaci k farnímu kostelu Panny Marie. Také tento kostel jim byl přidělen. Další vývoj událostí byl ovlivněn náboţenskou situací v českých zemích. Po bitvě na Bílé hoře nastala rekatolizace, která se nevyhnula ani Jindřichovu Hradci. Roku 1621 se jezuité vrátili do města a získali zpátky svůj majetek, který jim zůstal aţ do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen. Kostel Nejsvětější Trojice vysvětili a k dalšímu slavnostnímu vysvěcení došlo v roce 1625 praţským 48 Hrdlička Jakubec (pozn. 32), s. 2. 49 Místo, později zazděného vchodu, bylo v roce 1852 označeno kamennou deskou s hradeckými růţemi a s nápisem: Cippus Humilis Prospiae Novotny. Domečka (pozn. 18), s. 114 v poznámce. 50 Rull (pozn. 17), s. 71 72. 51 Měšťan Melichar Hoffman chtěl svou zemřelou manţelku pochovat do krypty v kostele Nejsvětější Trojice, ve které uţ byli pohřbeni jeho rodiče a dcera, ale krypta byla nalezena prázdná. Jezuité tvrdili, ţe neví, kam těla dali. Domečka, pozn. 18, s. 116. 52 Claudius (pozn. 11), s. 56 58. 53 Rull (pozn. 17), s. 75. 54 Ibidem, s. 76. 55 Trajer (pozn. 12), s. 46. 56 Více o stavovském povstání v Jindřichově Hradci Josef Hrdlička, Konflikt jindřichohradeckých měšťanů s Vilémem Slavatou v pamětech Jiříka ze Kře, Jihočeský sborník historický 69-70, 2000-2001, s. 188 208. 13

arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem hrabětem z Harrachu. 57 Hlavní účastníci vzpoury proti vrchnosti byli potrestáni a město ztratilo veškerá privilegia. Ta jim byla navrácena aţ v roce 1626, kdy se téměř všichni obyvatelé stali katolíky. 58 Touto etapou skončily nejdůleţitější dějiny hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice, který byl vyuţíván dalších 300 let. Hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice byl uzavřen v roce 1936 [obr. 1]. V roce 1961 byl definitivně zrušen a část přeměněna na park. Kolem kostela se však dochovalo několik náhrobků významných jindřichohradeckých osobností 19. století, z nichţ nejvýznamnější je hrobka rodiny Landfrasovy v neoklasicistním stylu a Wachtelova hrobka. Od roku 1983 vyuţívalo kostel Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, které zde pořádalo výstavy. 59 Dnes je kostel Nejsvětější Trojice majetkem římskokatolické církve a Pirchanská kaple je propůjčena církvi pravoslavné. 60 Celý objekt je veřejnosti nepřístupný. 57 Více o svěcení kostela František Tischer, Popis svěcení kostela sv. Trojice v Jindřichově Hradci praţským arcibiskupem Arnoštem hr. Harrachem (dne 8. září 1625), Ohlas od Nežárky XXI., 1891, č. 41, s. 326. 58 Trajer (pozn. 12), s. 47. 59 Evidenční list nemovité kulturní památky, č. rejstříku ÚSKP 27341/3-1707, kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. 60 Římskokatolický vikariát. Probošství Jindřichův Hradec, dostupné z http://www.proboststvijh.cz/index.php?stranka=hl-kostely, vyhledáno dne 9. 2. 2013. 14

Stavební dějiny kostela a průběh umělecké výzdoby V této kapitole se nejdříve zaměřím na výstavbu kostela Nejsvětější Trojice a způsoby jeho financování. V druhé části se budu zabývat Pirchanskou kaplí. Jak jsem napsala výše, kostel Nejsvětější Trojice byl korporativní zakázkou. V pramenech pocházejících z let 1591 1594 nalezneme kvitance vystavené hradeckými měšťany Janem Keczlem, Lorenzem Klektarem a Ondřejem Lindaurem, svědčící o přijetí peněz, které byly pouţity na stavbu kostela [obr. 2]. 61 Najdeme zde i ţádost z roku 1590 adresovanou panovníkovi Adamu II., ve které hradečtí měšťané prosí o finanční pomoc na stavbu [obr. 3]. 62 Z těchto několika stvrzenek sice vyčteme přesné částky (50 aţ 150 kop grošů) věnované na stavbu, ale uţ se bohuţel nedozvíme, na co byly přesně pouţity. Jisté je, ţe výstavba kostela probíhala v letech 1590 1594 a tyto kvitance to potvrzují. Jediné známé jméno umělce pracujícího v kostele je Kryštof Casolar, 63 který vytvářel kamenickou výzdobu. O vnitřní výzdobu a zařízení kostela se zaslouţili bohatí měšťané Pavel Mautner a Melichar Hoffman. V roce 1645 nechal Jiří Straka z Erenšteinu postavit věţ - sanktusník nad triumfálním obloukem. 64 Jeho manţelka Zuzana, rozená Pirchanová, se zaslouţila o výzdobu presbytáře v roce 1649 a o dva roky později nechala vyzdobit také loď kostela. 65 Ze stejných let pocházejí malované epitafy, které bývaly umístěny pod kruchtou. Je to Epitaf Jiříka Straky datovaný do roku 1649 a Auftifferovský epitaf z roku 1651. 66 Do první poloviny 17. století spadají dřevěné lavice. 67 Dříve byly rozebrané lavice uloţeny v sakristii, nyní se neví, kde jsou. 68 Část lavic je umístěna pod kruchtou. V kostele se nachází také tři oltáře. Všechny spadají do poloviny 18. století, jejich obrazy však byly nahrazeny v 19. století. Nedatovaná je barokní kazatelna s malovanými obrazy. 69 Z inventáře z roku 1791 máme přibliţnou představu o vybavení kostela v této době [obr. 4]. 70 V seznamu jsou věci rozděleny podle materiálu. Kromě liturgických rouch a předmětů z mosazi, cínu, ţeleza a dřeva jsou zde vyjmenovány tři oltáře, oltář v Pirchanské kapli, kazatelna a dřevěné lavice, 61 SOA Třeboň, odd. J. Hradec, VJH, inv. č. 3871, sign. III Ka 14, kart. č. 66, Kostel Nejsvětější Trojice v J. Hradci. Stavby a stavební opravy 1590 1922, folio 269 v., 272 v., 273 v. 62 Ibidem, folio 276 v. 63 Za provedenou práci získal měšťanské právo. Novák (pozn. 27), s. 241 v poznámce. 64 Josef Novák ve svém soupisu uvádí, ţe nějaká věţ uţ zde moţná byla předtím, protoţe nejstarší zvon pochází z roku 1597. 65 Rull (pozn. 17), s. 17 18. 66 Novák (pozn. 27), s. 246 247. 67 Poche (pozn. 28), s. 618. 68 Informaci jsem získala na Probošství v Jindřichově Hradci. 69 Poche (pozn. 28), s. 618. 70 SOA Třeboň, odd. J. Hradec, VJH, inv. č. 3871, sign. III Ka 14, kart. č. 66, Kostel Nejsvětější Trojice v J. Hradci. Stavby a stavební opravy 1590 1922, folio 243 v., 244 v., 245 v. 15

které uţ jsem zmínila. Jako jediný hudební nástroj jsou uvedeny varhany, které se nyní nachází v kostele sv. Máří Magdalény v Jindřichově Hradci. 71 O osudech kostela v období šedesátých a sedmdesátých let 17. století se dozvídáme opět z archivních pramenů. Jsou to však jen kusé a velmi sporadické informace. Stvrzenka z roku 1668 dokazuje přijetí dvou tisíc cihel z hradecké cihelny [obr. 5]. Opět není popsáno, na co byly cihly pouţity. Mohla zde probíhat oprava hřbitovní zdi. Další dvě kvitance z roku 1674 a 1678 dokazují přijetí peněz. 72 O vývoji stavby nám tento materiál nevypovídá, ale alespoň víme, ţe i v těchto letech byl kostel financován místními obyvateli. Ludvík Domečka a František Rull uvádí, ţe kostel byl v padesátých letech 18. století nově zaklenut. Autoři uvádějí dataci 1757. Jedním z moţných argumentů, který však tuto informaci zcela nepotvrzuje, můţe být restaurátorský výzkum malby, která se dnes nachází na klenbě kostela. V něm je potvrzeno, ţe pod malbou není ţádný zbytek starší výmalby, coţ by mohlo potvrzovat novější zaklenutí kostela. 73 Na rozdíl od uvedených autorů Josef Novák ve svém soupisu uvádí dataci 1759. Podařilo se mi zjistit, ţe stejný rok je vyryt na jednom z trámů v krovu kostela s přípisem, ţe v tomto roce byla klenba vytvořena. 74 Odtud tedy patrně i J. Novák odvodil tuto svou dataci. Klenba kostela tedy není renesanční, ale pochází aţ z pozdějšího období. Podle Františka Rulla byl kostel v roce 1819 nově pokryt střešní krytinou a vybílen. Ve stejném roce byla postavena nová sanktusová víţka na místě té staré. 75 Přestavby v průběhu 19. století se netýkaly jen kostela, ale i přilehlého hřbitova. V letech 1819 1820 bylo postaveno hrobníkovo obydlí a kostnice a opravena zeď kolem hřbitova. 76 Od roku 1829 do roku 1935 probíhaly různé opravy kostela. Jedna z nejdůleţitějších proběhla mezi lety 1850 1852, kdy byla snesena zmíněná víţka a místo ní vznikla věţ před průčelím, do které byly umístěny dva zádušní zvony. Po stranách věţe byly prolomeny dva nové vchody. 77 Opravy se týkaly i interiéru a exteriéru kostela. 78 Dataci výmalby kostela se podařilo potvrdit archivními prameny. V archivu je uloţen dopis, ve kterém probošt Hoffmann ţádá o vyplacení odměny českobudějovickému malíři Janu Řehořovi [obr. 6a]. 79 Zmiňuje zde rok 1894 jako začátek práce na výmalbě. K tomuto dopisu jsou přiloţeny dva 71 Informaci jsem získala na Probošství v Jindřichově Hradci. 72 SOA Třeboň, odd. J. Hradec, VJH, inv. č. 3871, sign. III Ka14, kart. č. 66, Kostel Nejsvětější Trojice v J. Hradci. Stavby a stavební opravy 1590-1922, folio 254 v., 255 v. a 256 v., r. 73 Švéda Besta (pozn. 9), nestr. 74 Kvůli špatným světelným podmínkám se nepodařilo tento nápis zdokumentovat. 75 Novák (pozn. 27), s. 241. 76 Rull (pozn. 17), s. 18. 77 Trajer (pozn. 12), s. 47. Rull (pozn. 17), s. 19. 78 O dějinách kostela také Coelestin Frič, Chrámové stavby města Jindř. Hradce. Příspěvek monografický, Ohlas od Nežárky VII., 1877, č. 46, s. 377 378. 79 SOkA Jindřichův Hradec, PÚ J. Hradec, inv. č. 158, sign. 4-a/1, kart. č. 37, Kostel Nejsvětější Trojice v J. Hradci. Opravy kostela 1829-1935, folio 98 v. 16

účty z roku 1896 s rozpočtem malby podepsané zmíněným malířem [obr. 6b]. 80 Malbu tedy můţeme datovat lety 1894 1895. Přičemţ rok 1895 je zmíněn v literatuře. Tímto datem končí významné přestavby a úpravy kostela Nejsvětější Trojice, od té doby se podoba stavby nezměnila. V padesátých a šedesátých letech 20. století proběhlo několik oprav a rekonstrukcí. 81 Kostel byl uzavřen a vlivem klimatických podmínek dochází k postupnému chátrání. Muzeum Jindřichohradecka se snaţí zachránit alespoň vnitřní vybavení kostela. Tak postupně došlo k restaurování bočních oltářů a nedávno bylo dokončeno restaurování obou epitafů. Oltáře byly navráceny na původní místo a epitafy budou vystaveny v muzeu. 82 V kostele se nachází několik náhrobků. Nejvýznamnější z nich je náhrobek rodiny Melichara Hoffmana (1599) u hlavního oltáře a náhrobky Jiřího Straky z Erenšteina (1645) a jeho manţelky Zuzany nacházející se v sakristii. 83 O výstavbě Pirchanské kaple máme mnohem méně informací, které jsou navíc velmi odlišné. Kaple byla přistavěna ke kostelu (jak dokazují zazděná okna na epištolní straně presbytáře) a byla dokončena v roce 1597. Velmi sporné je však určení zakladatele a pozdějšího obnovitele kaple. Ludvík Domečka pokládá za zakladatele kaple Šimona Pirchana. Protoţe však ţádný člen rodiny Pirchanů není uveden mezi iniciátory stavby kostela, je pravděpodobné, ţe objednavatelem kaple byl někdo jiný. Tuto skutečnost osvětluje zmínka v příručce Antonína Matějčka a Karla Třísky. Stavbu kaple přisuzuje Janu Čechovi z Kozmačova, kterého najdeme i v seznamu zakladatelů kostela, takţe můţeme předpokládat, ţe zaloţil právě kapli. Tuto informaci jasně potvrzuje nejnovější studie Josefa Hrdličky a Ondřeje Jakubce. 84 Ve studii je podrobně popsán rodokmen rodiny Čechů z Kozmačova a jednotlivé osudy rodinných příslušníků. V literatuře se dozvídáme, ţe kaple je pojmenována po jeho obnoviteli, 85 proto je jasné, ţe to musel být příslušník rodiny Pirchanů. Josef Novák datuje obnovu kaple do roku 1690 a za obnovitele povaţuje Řehoře Pirchana. Pokud však vezmeme v potaz, ţe se v kapli nachází náhrobek Šimona Pirchana, 86 mohli bychom ho také pokládat za obnovitele. Ten však zemřel v roce 1676, a tudíţ by nesouhlasil rok obnovy. Odpověď nacházíme na jednom z epitafů této rodiny, kde je Řehoř Pirchan zmíněn nejen jako objednavatel tohoto díla, ale téţ jako obnovitel kaple. V kapli se také nacházel Pirchanský oltář, který je datován stejným rokem jako kaple [obr. 7]. Vzhledem k tomu, ţe došlo k určení objednavatele kaple, můţeme říct, ţe také oltář byl vytvořen pro 80 Ibidem, folio 100 v., 101 v. 81 Více o rekonstrukcích SOkA Jindřichův Hradec, KHA, inv. č. 1642, kart. č. 368, Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. 82 Informace jsem získala od historika umění pracujícího v Muzeu Jindřichohradecka pana Mgr. Jakuba Valáška. 83 Josef Novák (pozn. 14), s. 39 63. 84 Hrdlička Jakubec (pozn. 32), s. 3. 85 Matějček Tříska (pozn. 31), s. 50. 86 Domečka (pozn. 18), s. 122. 17

Jana Čecha z Kozmačova. Dále se zde nacházely dva epitafy Pirchanské rodiny. 87 Epitaf rodiny Pirchanovy (I), který se nalézal na druhé straně oltáře, není datován [obr 8]. 88 Z nápisu na Epitafu rodiny Pirchanovy (II) vyčteme, ţe ho nechal vytvořit Řehoř Pirchan v roce 1690 [obr. 9]. S největší pravděpodobností se jedná o epitaf, který je zmíněn v soupisu Josefa Nováka. Ten uvádí, ţe i toto dílo bylo umístěno na druhé straně oltáře. Jelikoţ další umělecké vybavení kaple není nikde zmíněno, je studie od Hrdličky a Jakubce přínosná také informacemi o soupisu majetku Jáchyma Čecha, ve kterém je zmíněna část vybavení kaple, jeţ se zde uţ nenachází. Šlo o dva turecké koberce, dva ubrusy na oltáře, dva velké mosazné svícny, krucifix a obraz sv. Jeronýma. 89 V Uměleckých památkách Čech jsou nástěnná malba nade dveřmi, kamenná křtitelnice i ozdobné ţelezné mříţe kladeny do období kolem roku 1600. Výzdoba interiéru kaple byla tedy vytvořena jen pár let po dostavbě, jak potvrzuje její charakter. Nástěnná výmalba však datována není. Ve zdi kaple je zasazena náhrobní deska s dřevěnými dvířky (ta uţ se na epitafu dnes nenachází) z roku 1619 věnovaná manţelce Kristiána Hübnera Marii Ţofii, rozené Wiehové. 90 Kaple byla stejně jako kostel v 19. století opravována. V roce 1893 byla znovu vydláţděna kameny, renesanční ţelezné mříţe byly opraveny a byly vyčištěny kruţby v oknech. Dřevěné součásti nahradily kamenné. 91 Nástěnné malby byly přemalovány v roce 1895 stejným malířem, který vymaloval kostel. S největší pravděpodobností byl v této době také přemalován Pirchanský oltář. 92 Nevíme však, zda se i na tomto díle podílel malíř Jan Řehoř. Také náhrobní deska Marie Ţofie Hübnerové byla přemalována. 93 Posledními opravami prošla kaple v 70. letech 20. století. 94 Původní nástěnné malby zde objevil malíř Karel Mezera, který v roce 1985 spolu s Klárou Šafářovou také provedl restaurování Pirchanského oltáře. 95 O dva roky později byl restaurátorskému průzkumu podroben i epitaf Pirchanovy rodiny pod vedením restaurátorky Věry Frömlové. 96 Kromě zmíněného náhrobku Šimona Pirchana se před dveřmi kaple nachází náhrobek Šimona Čecha z Kozmačova a v kapli je umístěn náhrobek jejího zakladatele Jana Čecha z Kozmačova. 97 87 Pro lepší orientaci označím epitafy římskými čísly I a II. 88 V restaurátorské zprávě od Věry Frömlové je pouze uveden renesanční malíř z 16. století. 89 Hrdlička Jakubec (pozn. 32), s. 6. 90 Rull (pozn. 17), s. 19. 91 Oprava kaple Pirchanské, Ohlas od Nežárky XXIII., 1893, č. 23, s. 329. 92 Oprava Pirchanské kaple v kostele sv. Trojice, Ohlas od Nežárky XXV., 1895, č. 26, s. 260. 93 Ibidem, s. 260. 94 Smlouvy o restaurování SOkA Jindřichův Hradec, KHA, inv. č. 1642, kart. č. 368, Kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichově Hradci. 95 Mezera Šafářová (pozn. 8), nestr. 96 Frömlová (pozn. 8), s. 1 3. 97 Novák (pozn. 14), s. 39 63. 18

Architektonický popis kostela a Pirchanské kaple Kostel Nejsvětější Trojice se nachází v severní části města. Dříve byla tato část předměstím za hradbami nazývaným Nové (Veliké) město, popřípadě Praţské předměstí. Tato oblast byla hlavním sídlem soukenického průmyslu. 98 Kostel stojí na vyvýšenině bývalého hřbitova (dnes parku), který má tvar nepravidelného lichoběţníku a je obehnán kamennou zdí. Nalézá se v pravé části parku, u rohu ulic Jarošovská a Miřovského. Kostel má jednolodní podélnou dispozici s uţším polygonálním presbytářem a hranolovou věţí v průčelí. Ze severní strany přiléhá k presbytáři obdélná sakristie, z jiţní strany Pirchanská kaple s polygonálním závěrem [obr. 10]. Do kostela můţeme vstoupit dvěma vchody po stranách věţe, která je vbudována do průčelí. Třetí vchod umístěný ve věţi vede na kruchtu a nahoru do věţe. Interiér kostela má sálovou dispozici. Prostorná loď působí vzdušně. Uţší presbytář je od ní oddělen triumfálním obloukem [obr. 11] a v západní části se nachází kruchta v celé šířce lodi. Klenba kostela zachovává renesanční pojetí, ačkoliv byla vytvořena aţ v roce 1759. Loď je zaklenuta valenou klenbou se čtyřmi lunetami na kaţdé straně. Jednotlivá pole klenby jsou oddělena klenebními pasy. V místě, kde se dotýkají vrcholy klenebních výsečí, jsou umístěny svorníky s kamennou pětilistou růţí. Klenební výseče jsou dekorovány štukovými zrcadly tvaru kvadrilobů a rámů s vloţenými rozetkami. Zrcadla jsou po obvodu zdobena štukovými pásy s dekorem ve tvaru bobulí a v rozích největších zrcadel jsou malé maskarony [obr. 12]. Tato zrcadla zvýrazňuje barevná výmalba. Výběhy klenby podpírá šestice pilastrů, přičemţ na kaţdé straně jsou kolem prostředního okna umístěny dva [obr. 13] a těsně před kruchtou jeden. Pilastry dórského řádu jsou kanelovány, mají dřík a jednoduchou nezdobenou hlavici. Na jednom z nich (na pravé straně) je v horní části dříku plasticky vytvořen malý obdélník s rytířem na koni. Tato malá ozdoba je zvýrazněna červenou barvou [obr. 14]. Presbytář je uţší a niţší neţ loď kostela. Klenba je valená s lunetami, tedy stejná jako v lodi, tentokrát se dvěma lunetami na obou stranách. Závěr klenby tvoří tři výseče. Vrcholy klenebních pasů jsou opět spojeny svorníkem, který je rýhovaný [obr. 15]. Na epištolní straně presbytáře je vidět pozůstatek oken, která byla zazděna kvůli přístavbě Pirchanské kaple. Kruchta kostela spočívá na třech obloucích, které jsou uprostřed podepřeny dvěma sloupy [obr. 16a, 16b]. Jak uţ víme, sloupy jsou vytvořeny ve stylu tzv. románské renesance [obr. 17]. Sloup se skládá z vysoké osmiboké patky, která je dekorována kulatými výklenky vroubenými plochými pásky. Tyto výklenky jsou nerománské, protoţe románský sloh je pouţíval spíše k výzdobě monumentální architektury, ne takto drobné. Zcela renesančním prvkem jsou však pásky kolem těchto výklenků, které můţeme povaţovat za zjednodušené renesanční šambrány. Točitě kanelovaný dřík a krychlová hlavice se zaoblenými spodními rohy jsou typicky románské, avšak dekorativní zdobení 98 Orth (pozn. 15), s. 14. 19

hlavice v podobě půlkruhu s pětilistou růţí je opět renesanční (pětilistá růţe byla ve znaku rodu Vítkovců, z něhoţ pochází i páni z Hradce). Prstencové články, které oddělují dřík od patky a hlavice, jsou tvořeny šikmou plochou se ţlábkem. Tento prvek je pozdně gotický. 99 Jak uţ jsem napsala výše, snoubily se zde prvky románské s renesančními a pozdně gotickými. Pravý sloup (z pohledu z lodi) má niţší patku. Aneţka Merhautová - Livorová v článku o historismu pozdního středověku vysvětluje, ţe románský sloh byl volen převáţně kvůli záměrnému odklonu od gotiky, protoţe prostorové měřítko románského slohu [ ] bylo daleko přijatelnější než měřítko gotiky, dosud nazývané vrcholnou. 100 Pod kruchtou je kříţová klenba a mezi dvěma vchody vybíhá do prostoru část zdi věţe. Vchodem v levé zdi presbytáře se dostaneme do sakristie. Sakristie je přibliţně stejně velká jako Pirchanská kaple, ale je niţší. Má podélnou dispozici a je zaklenuta kříţovou klenbou, kterou nese šestice pilastrů. Uprostřed klenby je umístěno pouze jedno štukové zrcadlo ve tvaru kvadrilobu, které je rámováno perlovcem a dekorováno čtyřmi maskarony. Stejně jako zrcadla v lodi kostela je i toto zvýrazněno modrou barvou. Ţebra klenby jsou červeně polychromována a opět dekorována perlovcem stejně jako svorníky. Kolem nich jsou modré pásy s bílými kytičkami [obr. 18]. Na klenbě je vidět zbytek ţluté výmalby. Pilastry jsou zdobnější neţ pilastry v lodi kostela [obr. 19]. Pod hlavicí je umístěn vejcovec a horní část dříku je dekorována prstencem. Pod ním se nachází okřídlená hlavička anděla. Nad pilastry jsou štukové kruhové ozdoby. Některé hrany klenby jsou zdobeny perlovcem. Sakristie má dvě pravoúhlá okna v boční zdi a jedno naproti dveřím. Dveře jsou umístěny na západní straně. Nad okny a dveřmi je také osazena malá štuková hlavička anděla s křídly. V boční zdi vedle okna se nachází výklenek, kde bývala nejspíše nádoba se svěcenou vodou. Na věţ vede točité schodiště. Po něm se dostaneme na půdu kostela, kde je krov klenby. O patro výše je umístěn zvon [obr. 20]. Exteriér kostela je zcela gotizující. Stavba vypadá velmi jednoduše a na první pohled není ničím zajímavá. Kostel je postaven z lomové ţuly a je bíle omítnut. 101 Průčelí rozděluje na dvě části dvoupatrová věţ, která je zabudovaná uprostřed [obr. 21]. V obou částech se nachází vchod vedoucí do kostela. Dveře jsou jednoduché dřevěné s hrotitým zakončením orámované kamenným ostěním, které kopíruje jejich tvar. Nad vchody je umístěno okno (v interiéru nad kruchtou), které však není hrotité jako ostatní okna kostela, ale půlkruhově zakončené. Věţ je rozdělena na tři části patrovými římsami. Spodní část věţe je prolomena menším vchodem. Dveře jsou ukončena půlkruhově, ostění vchodu je pravoúhlé, ničím nezdobené. Nad tímto vchodem vystupuje z omítky plasticky pojatý kříţ. Nad kříţem je malé polokruhové okýnko s parapetem na konzolách. V prvním patře se nachází malé rosetové okno vyplněné kruţbou ve tvaru květiny. Je to stejné okno jako se nachází v patře pod ním, kde je však zmenšeno na půlkruh. V posledním patře je opět okno hrotité. Pod korunní římsou je vytvořen vlys s hrotitými oblouky. Na dvou bočních stranách věţe jsou umístěny okna v přízemí a ve 99 Birnbaum (pozn. 20), s. 12 16. 100 Aneţka Merhautová Livorová, K otázce historismu pozdního středověku, Umění II, 1954, č. 1, s. 70. 101 Novák (pozn. 27), s. 241. 20