ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI V ORLICKÝCH HORÁCH

2008 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN 0475 0640 ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI V ORLICKÝCH HORÁCH II. HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ ZÁMECKÉHO KOSTELA Věra Slavíková Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Zámek čp. 1, 252 63 Roztoky u Prahy, e mail: vera_slavikova@centrum.cz 1. POČÁTKY KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Všechny zvraty v duchovním vývoji a životě obyvatel Rokytnice a jejího okolí odrážel ve svém osudu právě kostel Nejsv. Trojice. Zaslouží si pozornost ale také proto, jak tyto změny jako nejstarší, dodnes zde dochovaná, kamenná církevní památka dokumentoval v jednotlivých fázích svého stavebního vývoje. Zámecký kostel nevznikl jako celek, ale prošel poměrně složitým vývojem, kdy byl v různých obdobích podle potřeby přistavován a upravován. Změny v postavení a funkci kostela Nejsvětější Trojice dosvědčují i jeho pojmenování, byl totiž v průběhu své existence označován různě. V prame nech ho můžeme najít jako farní (1636 1684), následně, po výstavbě farního kostela Všech svatých je hned v roce 1685 v účtech označován jako kaple 1/, jindy jako filiální kostel. Dále se s ním můžeme setkat pod názvem zámecký, později získává přívlastek zadní, pohřební či hřbitovní. K počátku dnešní kamenné stavby existuje minimum tehdejších písemností, narativní prameny jej interpretují různě, snaží se nějakým způsobem vypořádat s protestantskou minulostí kostela. Všechny výklady by se daly shrnout do dvou teorií. Jedna tvrdí, že budova byla postavena jako katolická, druhá, častější, že původně protestantská modlitebna byla pro svůj dobrý stav v době po vydání Obnoveného zřízení zemského využita pro katolický ritus. O původu Nejsvětější Trojice svědčí dva soudobé texty, a to epigrafický a diplomatický. V předchozím příspěvku zmíněný církevní řád Kryštofa Mauschwitze byl vydán k píli Boha Svaté Trojice, ke cti a chvále nově vystavěného kostela, jen na vlastní náklady zřízeného. 2/ Podle uvedeného záznamu stála Nejsvětější Trojice již na konci roku 1601 (23. 12.) a mohla sloužit k bohoslužbám. Vznik kostela objasňuje také německý epigrafický nápis, který byl umístěn nad původním vchodem do kostela: Anno 1600. Na den Nejsv. Trojice tento dům Boží Bohu Svaté Trojice ke cti a chvále ušlechtilý, ctný a dobročinný pan Christoph z Mauschwitz a Armenruh 169

na Rokytnici na své vlastní náklady a ke křesťanské památce znovu nechal vybudovat a s Boží pomocí byl dokončen 1603. 3/ Při zkombinování obou dodnes dochovaných pramenů je možné zkonstatovat, že stavba započala v neděli 18. 5. 1600 (na svátek Nejsv. Trojice), první fáze (modlitebna) byla dokončena ke konci roku 1601 4/ a věž, pokud jde o primární uložení pamětního nápisu, byla dostavěna v roce 1603. Pro následující století a půl se nepodařilo nalézt záznam, kde by se řešil vznik kostela. Pouze drobná podotknutí např. v matrikách ukazují, že byl, až do výstavby nového farního kostela, vnímán (v protikladu ke Všem svatým) jako nový. 5/ Teprve od poloviny 18. století se stává jeho původ předmětem zájmu kronikářů, historiků a vlastivědců. Obecně pro ně platí, že čím více se časově vzdalují od počátku 17. století, tím více podrobností letopisci o původu kostela uvádějí. Tak například Václav Hanisch, ředitel měšťanské školy a kronikář, v 30. letech 20. století jako první uvádí, že se zámecký kostel stal na 13 let mod litebnou českých bratří. 6/ Dokonce k působení českých bratří dodává: V současné době se ještě vidí na věži zámeckého kostela.. malovaný věnec, v němž má být husitský kalich.. 7/ Autoři se na vzniku kostela nemohou jednoznačně shodnout. Hned první letopisec P. Teiber v nejstarší pamětní knize farnosti uvedl další Obr. 1: Výřez z indikační skizzy s kostelem Nejsvětější Trojice, zámkem a náměstím v Rokytnici, 1:2 880 (NA: Indikační skizzy, inv. č. 3142, sign. Hr 401, 1840). 170

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II letopočet, a to 1605. 8/ Buď měl v ruce ještě jiný pramen, nebo nepřesně dešifroval vročení pamětní desky. Každopádně ovlivnil mnohé následovníky. 9/ Přesto se současná stavba Nejsv. Trojice vročuje nejčastěji k roku 1600 10/, v pramenech a literatuře se tento rok objevuje ve většině případů, někdy je rokem dostavby či přestavby kostela, jindy rokem zahájení stavby. Někteří usuzují na výstavbu katolického kostela na místě dřívější protestantské sakrální budovy. Hlavně zpočátku je kostel vnímán jako celek, nerozlišují se dvě stavební fáze, ale předpokládá se výstavba v určitém období, a to v letech 1600 1603 11/ či 1600 1605 12/. Jako rok dokončení modlitebny bez věže se objevují ještě dva letopočty, a to 1601 13/ a 1603 14/. Rozdílný je také názor na přístavbu věže. Část autorů se domnívá, že věž byla přistavěna v roce 1605 15/. Postup prací a jednotlivé stavební fáze lze na základě písemných pramenů stěží jednoznačně rozkrýt. Nejpravděpodobnější se jeví výstavba kostela na počátku 17. století na volném prostranství či na místě dřívější méně významné církevní stavby (není však zmíněna v žádném dokumentu Jáchyma Mauschwitze) a následné rozšíření o věž v roce 1603 (pokud je uložení epigrafického nápisu nad původním vchodem primární). Nelze ale vyloučit ani opačný postup prací, což může zjistit až stavební průzkum. Na něj jsme odkázáni i v případě vzhledu kostela, ikonograficky není až do poloviny 18. století doložen. Jen díky pohledu památkáře si tak může me udělat představu, jak Nejsv. Trojice vypadala: Kostel byl zvenčí vybaven poměrně prostě hladké bílé stěny zdobily pouze ryté nárožní armatury a výrazně profilovaná hlavní římsa, ostění portálů a oken opakují zastaralá tvarově pozdně gotická a gotickorenesanční schémata. 16/ Nejsv. Trojice byla vystavěna zřejmě jako kostel pro reformovanou církev. Svědčí o tom konfese stavebníka, který současně se stavbou reprezen tativního, prvního kamenného kostela na panství vydává nekatolický církevní řád a který by nejspíš těžko volil pro plánovanou hrobku kostel jiného vyznání. Navíc v Rokytnici zůstávalo ještě v 2. polovině 18. století povědomí o tom, že prostor Nejsvětější Trojice nebyl původem katolický, o čemž svědčí jednání kolem znovu zřizovaného hřbitova u zámeckého kostela. 17/ 2. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE FARNÍM KOSTELEM Jak již popisovala první část historie ve sborníku č. 14, po roce 1636, od kdy byla v Rokytnici natrvalo obsazena katolická farnost, sloužil zámecký kostel jako farní, a původní dřevěný chrám na náměstí byl používán jako pohřební. Titulatura prvního kněze jako faráře od kostela farního Nejsv. Trojice a filiálního v Neratově je první konkrétní zmínkou od doby výstav by, kterou lze spojit s Nejsvětější Trojicí. Politické, válečné a náboženské zvraty přinesly mj. protireformační opatření. A tak kamenná církevní 171

stavba, jediná na rokytnickém panství, přešla do vlastnictví katolické církve a stala se farním kostelem. Jeho provoz a potřeby kněze a farnosti bylo nutné zabezpečit. I když je otázkou, zda vůbec existovala nějaká zakládací listina v roce 1636, majitelé panství si uvědomovali, že je nez bytné zajistit kostelní jmění a finanční nezávislost farnosti a faráře. Ukázalo se to zvláště v době nedostatku a strádání. Městečko Rokytnice, které se pomalu vzpamatovávalo z válečných útrap 18/, postihl 26. 7. 1661 požár, který proměnil téměř celou zástavbu v popel, včetně dřevěného městského kostela, radnice a školy. Podle kronikářských záznamů zůstaly nepoškozeny jen kamenné stavby zámku a zámeckého kostela a v jejich blízkosti osm malých domků. 19/ Zdá se však, že ani zámecký kostel nevy trval zcela bez újmy, v korespondenci ohledně vlastnictví lázní se objevují vedle peněz na faru také platby za kostel (v roce 1664 kostel 78 zl. 17 kr.) a věž (v roce 1665 věž 46 zl. 6 kr. 3 d.). 20/ Nejspíš proto se P. Kryštof Florián Blažej (Christophorus Florianus Blasius) Drick rozhodl vyřešit, patrně na konci roku 1665, majetkové záležitosti ohledně lázně, na kterou si dělala nároky jak obec, tak farnost. Už v lednu následujícího roku se rozvinula korespondence mezi rokyt nickým městem a biskupstvím, kdy zástupci města popisovali s pomocí pamětníků osudy lázně, jež byla po velké válce obnovena a od roku 1652 pronajata lazebníkovi za úrok 3 zl. ročně, který ovšem odvedl nájem jen za devět let namísto smluvených třinácti (zřejmě do požáru v roce 1661). Město však oproti tomu na přelomu 50. a 60. let 17. století dotovalo lázeňský dům 37 zl. 13 kr. a 3 d., z toho je nutné vyzdvihnout především 21 zl. 29 kr. 3 d. v roce 1663, kdy se nejspíše jednalo o obnovu po zničujícím požáru. 21/ Přes popisovanou nevýhodnost se zdráhalo předat lázeň ku prospěchu kostela. Jedním z důvodů bylo i to, že Rokytnice a přifařené obce financovaly budování církevních objektů. Nakonec rozhodnutím konzistoře královéhradecké převzal v únoru 1666 P. Drick lázně i se zahradou a vnitřním zařízení do užívání kostela. 22/ Lázeň opravdu připadla kostelnímu jmění, v účtech Nejsv. Trojice coby farního kostela se tak vedle příjmů z jejího pronájmu objevují pravidelně i peníze na opravy. A nová pamětní kniha farnosti již raději uvádí vlastnictví lázně odpradávna. 23/ Nostitzové jako vlastníci panství se snažili obnovit jak rozkvět města, tak zajistit financování farního kostela. Kryštof Václav Nostitz Rhieneck 24/ nejprve v roce 1674 z důvodu své zbožnosti a pro spásu svých poddaných věnoval plat 3 zl. z každého domku, i v budoucnosti postaveného, v nově založené Václavově Seči. 25/ Dále povolil listinou ze srpna 1675 postavit nové nemovitosti na vlastní zámecké zahradě s tím, že každý, kdo si tam postaví domek, bude ve dvou splátkách na sv. Jiří a sv. Michala dávat ročně po 3 zl. kostelu a majiteli panství. 26/ 172

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II V průběhu času se nejspíš finanční situace farnosti zlepšila natolik, že se začal stavět nový farní kostel, a to na místě původního dřevěného kostela Všech svatých, který byl po zřízení farnosti až do požáru v roce 1661 využíván jako pohřební kaple. Proč se vlastně rozhodlo o výstavbě nového kostela? Nebylo by přece jen snazší pouze rozšířit stávající farní kostel Nejsv. Trojice, pokud v dosavadní velikosti jen stěží pojal věřící? Tato otázka zaměstnala všechny kronikáře rokytnické historie. V jejich pracích se objevuje jediný důvod, a to vzdálenost fary od Nejsv. Trojice, která donutila vystavět i po požáru provizorní stavbu: Aby se Nejsvětější svátost v posledním okamžiku z dřevěného kostela zachráněná mohla někde přechovávat, byla na místě shořelého božího domu postavena malá dřevěná kaple, protože od fary až k zámeckému kostelu.. bylo příliš daleko, na příklad, když byl kněz zavolán k těžce nemocnému. 27/ Uvedený argument se zdá poměrně nelogický a kuriózní v kontrastu s tehdejší realitou, zvláště když si uvědo míme, jakou vzdálenost museli duchovní správci překovávat, když měli zaopatřit svátostmi farníky i v odlehlých částech celé kolatury. Jednou z příčin mohl být již zmíněný nedostatečný prostor kostela, což bylo nutné nějakým způsobem řešit. P. Drick totiž už v roce 1676 píše hraběti o tom, že kvůli provozním podmínkám (pro varhaníky, chlapce a hudebníky) nechá v Nejsv. Trojici zřídit nový, širší kůr poblíž oltáře sv. Josefa, jen co získá svolení biskupské konzistoře. 28/ Výstavbu nového kůru se nejspíš povedlo realizovat, protože v roce 1680 účty zmiňují výplatu 1 zl. 12 kr. za práci tesařů a kováře při zavěšení chóru na sloupy u oltáře sv. Josefa. 29/ Opominout nelze ani případnou snahu vrchnosti o oddělení farní komunity od vlastního reprezentativního sakrálního prostoru. Na zámku sice už tehdy existovala kaple sv. Petra a Pavla, ale sloužila patrně jako místo osobní zbožnosti. Zámecký kostel v sobě také splňoval úlohu rodinné hrobky. Už v roce 1642 zde byl uložen Jan Mikuláš jako první majitel Rokytnice z rodu Nostitzů, ovšem jeho nástupci až na jednu výjimku upřednostňovali do počátku 19. století jiný prostor pro pohřby. 30/ Ať už byly za výstavbou nového farního kostela důvody jakékoliv, v době, kdy se realizuje, se Nejsv. Trojice příliš neopravuje, spíše dochází k pravidelné údržbě (drobné zednické, tesařské a zejména sklenářské práce) a k spolufinancování nového kostela. 31/ 3. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE KOSTELEM ZÁMECKÝM A BRATRSTVA Postavení a funkce Nejsv. Trojice se vysvěcením nového farního kostela 11. 6. 1684 32/ radikálně změnily 33/ a Nejsvětější Trojice se opravdu začala profilovat jako zámecký kostel. Bohoslužby se v roce 1684 (až na dvě výjimky) přesunuly hned po vysvěcení do nového farního kostela Všech 173

svatých. 34/ I další léta pokračovala ve stejném duchu, ještě v roce 1685 zde proběhlo 11 služeb Božích, od následujícího roku se pravidelně sloužilo jen na svátek sv. Josefa a Nejsv. Trojice, případně se zde odehrály nanejvýš dvě další mše, ovšem bez jakýchkoliv pravidelností a zdá se, že od devade sátých let 17. století zůstalo jen u slavení dvou základních svátků. 35/ Zároveň ale ještě P. Teiber v polovině 18. století zaznamenává povinnost farnosti, kdy jednou měsíčně mají dva mladí lidé s pochodněmi doprová zet Nejsvětější svátost do zámeckého kostela. 36/ Ztráta statusu farního kostela přinesla vedle změny postavení a funkce i úbytek financí. Nejenže příjmy do pytlíčka samozřejmě směřovaly do farního kostela, kde se konaly služby Boží, ale také peníze spojené s pohřby (svíce, příkrov) se snížily. Rovněž každoroční nájem z lázní přešel do jmění Všech svatých. 37/ Nejsv. Trojici zůstaly platy z domků zámeckých a z Václavovy Seči, které se po dostavění domků ustálily v roce 1685 na 36 zl. ročně (5 domků na zámecké zahradě a 7 ve Václavově Seči), placených ve dvou ročních splátkách na sv. Jiří a sv. Michala. 38/ I když se nové finanční platy redukovaly, naspořené jmění kostela umožňovalo opravy, z příjmů kostela se mj. hradila obnova věže v letech 1688 1690. 39/ Udržování kostela ve řádném stavu znamenalo, že našel své uplatnění. Oproti kostelu Všech svatých, který kronikáři charakterizují jako městský, Nejsv. Trojice získává přívlastek zámecký. Zajisté je to dáno tím, že se Nostitzové Rhieneck zajímají o rokytnické panství, např. v 90. letech 17. století majitelé pobývají nejednou v Rokytnici a účastní se církevního života. 40/ Zároveň podporují i kult sv. Josefa, kterému se v Rokytnici dařilo (časté dary na svíce k tomuto oltáři a platby za opravy oltáře sv. Josefa). Tento přímluvce za šťastnou smrt je zde zejména vnímán jako člen svaté rodiny, čemuž odpovídá i snaha o založení bratrstva Ježíš, Maria, Josef, jako jednoho z typických patrocinií bratrstev v pobělohorské době. 41/ Farář Michal Ignác (Michael Ignatz) Czaekert navázal na snahy svých předchůdců a s podporou majitelů panství se mu v roce 1699 podařilo při kostele Nejsv. Trojice zřídit Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef dokonce papežskou bulou. K podpoře bratrstva měla sloužit nadace, kterou Kryštof Václav zajistil bratrstvu základní jmění 200 zl, každoročně přinášejících 6 % úrok. Podmínkou bylo sloužit 24 mší za 12 zl. ročně, samozřejmě u josefského oltáře. 42/ Ke Kryštofu Václavovi jako patronovi se obraceli duchovní nejen s prosbou o podporu bratrstva, ale také za méně příznivých okolností. Kostel Nejsv. Trojice sice nepadl za oběť ničivému požáru v roce 1661, ani on sám však nebyl ušetřen před přírodní pohromou. P. Czaekert 23. 3. 1701 oznamuje vrchnosti, že v zámeckém kostele řádil blesk. Dne 11. 3. 1701 totiž jeho úder zasáhl věž a přilehlou stranu kostela, zůstala po něm vytlučená a rozbitá okna. Na straně vstupu na věž popisoval duchovní 174

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II správce špatný stav střechy, dále velkou část zdi kostela, která byla zbořena, z věže dokonce spadly na kostel velké kameny. Rozsah škod měl zjistit hejtman, po jeho návštěvě měli patronovi podat úplnější informace. Zatím nebylo možné sloužit mše, dokud se neopraví okna, u nichž jsou nutné nové rámy. K věži podotýká, že bude třeba odstranit více zdi, aby vůbec bylo možné obhlédnout zvony, a dále že se musí spravit hodiny. 43/ Jen šťastnou shodou okolností se zachovala tato mimořádná událost, jinak prameny pro léta na přelomu 17. a 18. století naprosto chybí. Stavební aktivity lze pro 18. století ověřit v účetních materiálech kostela Nejsvětější Trojice od druhé dekády. Záznamy jsou relativně úplné, chybí až roky 1775 1783, 1791 1795 a 1797 1827. Zádušní účty filiálního kostela Nejsvětější Trojice 44/ se tedy dochovaly pro dobu oprav ve 20. a 30. letech a potvrzují, že úpravy se uskutečnily ve dvou fázích, nejprve větší oprava střechy 1715 1718 a přístavba roku 1720, pak dostavba 1733 1734. Bohužel se zde nezapisovaly konkrétní stavební úkony. V jakém rozsahu probíhaly přestavby, se lze pouze domnívat, protože dnes nemáme k dispozici např. ani rozpočty či smlouvy s řemeslníky, natož pak plány. Chybí nám rovněž srovnávací materiál i v dalších případech, protože příjmy a vydání kostelního jmění nereflektují dary, práce financované donátory či poddaných atd. Snad jen z drobných indicií lze sestavit možnou podobu rekonstrukce. Účetní knihy obsahují tři částky, podle nich v roce 1720 náklady na stavbu činily 225 zl. 9 kr. a v letech 1733 a 1734 stavební výdaje dosáhly 334 zl. 33 kr. a 390 zl. 23 kr. Jak je vidět, výsledný součet skutečně nepatří k závratným částkám. Nedá se sice vyloučit přímý finanční zásah majitelů panství, kteří Nejsvětější Trojici považovali za svůj, tj. zámecký, kostel. Muselo by však jít o osobní intervenci, protože v dochovaných účtech panství 45/ se neobjevuje nic vyjma částky 13 zl. 10 kr. v almužnách za obecní prkna k opravě věže zámeckého kostela, vydané v letech 1717 1718 se svolením vrchnosti, 46/ a obnosu 7 zl. 42 kr. jako almužny za vápno a prkna k opravě kostelních dveří v roce 1721 47/. Nabízí se srovnání s tehdejšími stavbami v Rokytnici a okolí. Už zmiňovaná novostavba kostela Všech svatých (bez věže), realizovaná před půl stoletím, přišla na 926 zl. 45 kr. 48/ V Rokytnici se taktéž uskutečnila rekonstrukce objektu v letech 1718 1721, kdy Nostitzové Rhieneck opravovali zámek za 480 zl. 49/ Případnějším komparačním materiálem mohou být soudobé sakrální stavby v okolí. Náklady na kostel ve Vrchní Orlici dostavěný v roce 1712 činily 1000 zl, ale nejspíše se na stavbě šetřilo. 50/ Na místní poměry velký poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově si vyžádal v průběhu jeho budování v letech 1723 1735 investici 5773 zl. 51/ Ve stejné době (1727 1729) se místo dřevěného stavěl zděný kostel i v sousedním Pěčíně (panství Žamberk), jehož celá stavba stála 1978 zl. 27 kr. 52/ Zatímco všechny uvedené stavby mají své stavitele 53/, u Nejsv. 175

Trojice neznáme bohužel pro přestavby v 20. 30. letech 18. století žádné jméno. Bylo by zvláštní, kdyby ji v první fázi nezískal Carl Antoni Reina, který v Rokytnici žil a pracoval na všech významných stavebních projektech Nostitzů Rhieneck první třetiny 18. století (výše zmíněné kostely rokytnického panství, přestavba zámku a patrně i kaple sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků, která probíhala současně s úpravou zámku). Samozřejmě nelze vyloučit ani práci jiného zednického mistra. Konkrétně účty zachované od roku 1712 54/ ukazují nejen to, že první tři roky docházelo k udržovacím pracím, ale zároveň dokládají, že kostelní jmění nebylo nevýznamné, v roce 1712 půjčili 100 zl. obci, o rok později 150 zl. bez úroku na stavbu fary. Významnější přeložení krytiny proběhlo v letech 1715 1717, kdy se nakoupil šindel, prkna, hřebíky a červená barva na věž. Platilo se za provedenou práci tesařskému mistrovi (30 zl.), ale i nádeníkovi za desetidenní práci (1 zl. 10 kr.), celkem se z kostelního jmění uhradilo téměř 138 zl. V roce 1718 si za víc jak 71 zl. pořídili 506 tabulí plechu a další potřebnosti a práci na oplechování věže (2 tesaři pracovali 10,5 dne, navíc je čekal ještě 1 den se šindelem). V následujícím roce se prováděly dokončovací práce (bílení, zednické práce, opravy oken a zámku). Zároveň se skoro každý rok objevil příjem za prodaný starý a nový, zbylý materiál, což svědčí o tehdejším hospodárném uvažování. V roce 1720 se pustili do přístavby kostela, výdaje obsahují mimo drobné opravy zásadní výlohu 225 zl. 9 kr., která je rozepsána zvlášť, víc jak polovina se zaplatila za železo na svory a zástrčky a jejich dovoz, zbytek přišel řemeslníkům, především zedníkům, dále tesařům, nádeníkům, kováři, truhláři, malíři a sklenáři, ale i staviteli za jeho námahu. Kolem 10 zl. se dalo za další materiál, tedy za hřebíky, vápno, červenou barvu, olej a štětec. V roce 1721 se spíše věnovala pozornost vybavování kostela a dokončovacím pracím zaplatilo se pouze truhláři za práci na schodech k oratoři, pak ještě sklenáři za okno. 55/ Na základě účetních položek je obtížné s jistotou posoudit, kde přesně proběhla dostavba kostela. Je ale pravděpodobné, že úprava kostela probíhala v duchu tehdejší stavební činnosti v Rokytnici, kdy si Nostitzové Rhieneck dotvářeli své sídlo (Reinova přestavba zámku), k němuž se počítal i jejich prostor v zámeckém kostele, tedy že nejprve došlo k dostavbě oratoře. 56/ Svědčila by pro to i investice za nové schody k oratoři po dostavbě. Dále pak i to, že druhá možná přístavba rozšíření lodi probíhala až v 30. letech, dokladem čehož je klenák s datací 1734 nad vstupem do lodi. Zároveň je ale nutné podotknout, že dostavba oratoře nejspíš nahradila nějakou dřívější prostoru sakristie a oratoře, neboť se v účtech z konce 17. stol. (1682 oprava okna na panském chóru) a v letech 1712 a 1716 (zřízeny schody k oratoři za 4 kr. a plechový kanálek v sakristii 12 kr.) zmiňují opravy a úpravy v sakristii a oratoři. 176

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II Dalších deset let se peníze investovaly zase jen do udržovacích prací, částky od pár krejcarů do několika zlatých dostali za svou práci tesaři, šindeláři, zedníci či sklenáři. Jenže už v roce 1733 můžeme v účtech najít částku 334 zl. 33 kr. za stavbu na kostele. 57/ O rok později je stejným způsobem zapsán i další výdaj 390 zl. 23 kr. Práce však zde nejsou specifikovány, a tak lze jen předpokládat, že když se už v 70. a 80. letech 17. století řešil nedostatek prostoru, situace za další půlstoletí nebyla příznivější, a tak nejspíš došlo k prodloužení lodi. Úpravy v lodi a v chóru vedle již zmíněného klenáku z roku 1734 dosvědčuje také dnešní stavební podoba kostela, zejména odlišné druhy oken v lodi, které pocházejí z různých období. Rovněž by je mohl potvrzovat výdaj v roce 1735 za sestavení varhan či platby za práci a lavice na chórech. Tyto platy už předznamenávají zase období nevelkých, udržovacích investic (opravy vrat, hřbitova, schodů, zámků a oken), z nichž vybočuje v roce 1741 snad jen vybudování průduchu nahoře v kostele na sádrovém stropu, což informuje o vlhkosti kostela již v polovině 18. století. Výlohy tehdy zřejmě přesáhly příjmy, alespoň v roce 1743 podle účtů dodal do rozpočtu filiálního kostela Josef Nostitz Rhieneck finance ve výši 121 zl. 17 kr. Mohlo jít ale i o finanční vnos na předpokládané úpravy podlahy v kostele. V letech 1744 1746 se totiž kostel vylepšoval, zejména prací kameníka (a to patrně ze Žamberka). Uvedená léta jsou trochu nejasná platilo se poměrně dost (cca 173 zl.) kameníkovi za jeho práci (bohužel bez bližšího určení), za kamenné desky a dále za související zednické práce a za nové dveře u oltáře (zůstává otázkou, zda byly nově vybourány nebo pouze nahradily své starší předchůdkyně). I když množství kamenných desek naznačuje, že byla zřejmě provedena kompletní zádlažba kostela, písemné prameny jasnou odpověď nedávají. Současně docházelo k pravidelné údržbě (hřbitovní vrata a zeď, školní chór, opravy oken a šindelů). 58/ V letech 1749 1750 došlo k podstatné opravě věže. Nejprve v roce 1749 nakoupili materiál (dubové dřevo až z Jelení, šindel, hřebíky, bílý plech z Prahy a obyčejný z Rychnova), za vše spolu s prací zaplatili přes 117 zl. Po přípravné fázi došlo v roce 1750 na opravu střechy a krovů věže. A setkáváme se zde vlastně s prvním konkrétním jménem člověka, který zodpovídal za důležitý úkol. Smlouva s tesařským mistrem Antonem Grundtem z Marienthalu (dnes Niemojów) na stavbu nové kostelní věže byla sepsána na 80 zl., jemu také patřila platba za poloviční koňský povoz. Další peníze se vyplatily za práci tesařskou, zednickou (7 a tři čtvrtě dne) a kovářskou. Pořizoval se rovněž plech a jiné potřebnosti. Věž se natírala 13 a čtvrt dne, a to červenou barvou, do níž se přidávala křída, ocet a olej. Zajímavé jsou položky související s makovicí, kterou doručil posel z Hradce Králové. Díky podrobným zápisům o výdajích víme např. to, že 177

její štafírování trvalo šest dní. Platilo se za její posvěcení i slavnostní usazení (truňk pro muzikanty a tesaře). Celkově v roce 1750 stála práce a materiál při věži 247 zl. 13 kr. Zároveň je znovu vidět, jak se šetřilo, do pokladny v tomto roce plynul příjem za prodej starého plechu, cvočků a jiného železa a dřeva, i zbylých nových prken, plechu a dřeva. Také v následujícím desetiletí se Nejsv. Trojice pečlivě udržuje, z obvyklých činností vybočují jen opravy na chóru (nové trámy, rákosový strop). 59/ Stav nejspíše z této doby, z poloviny 18. století, 60/ máme poprvé doložen nejen písemně, ale rovněž ikonograficky. Nostitzové Rhieneck, kteří si pořizovali galerii svých sídel, nezapomněli ani na Rokytnici. 61/ Realistické zobrazení města zachycuje Nejsv. Trojici v dobrém stavu, s červenou bání a dvoubarevně pojednanou fasádou (růžová, příp. červená, s bílými rámci), která koresponduje s celkovým laděním města (zámek, farní kostel, fara, kaple sv. Anny 62/ ). Dnešnímu stavu však neodpovídá východní průčelí, v němž chybí střecha presbytáře. 63/ V roce 1761 se řešil zvon, který bylo nutné přelít (308 zl. 38 kr.). Pro věž to znamenalo, že se musela kvůli transportu zvonu probourat a znovu vyzdít zeď, což se hradilo v roce 1762. V první polovině 60. let se vylepšoval interiér (kazatelna, oltář sv. Josefa), s čímž následně souvisely úpravy dlažby. Jako již dříve účty až do poloviny 70. let 18. století dosvědčují, že kostelu se věnovala obvyklá péče drobnými opravami (okna, střecha, podlaha, hřbitovní ohrazení), jen v roce 1771 dosáhla renovace střechy skoro 40 zl. 64/ Na dalších deset let jsou účty přerušeny, o případné opravě věže jsme však informováni nepřímo z účtů za rok 1784 65/ a 1787 66/, kde se zmiňují zbylé cvočky na plech z opravy věže v roce 1775. Práce v tomto roce se bohužel nepodařilo potvrdit, zato v roce 1777 byl proveden návrh na zednické a tesařské práce při zámeckém kostela (zvonice, hřbitovní zdi), aby se zabránilo případnému neštěstí, a to za 90 zl., z čehož bylo 33 zl. na práci (tesařský mistr 3 zl. za speciální práce a 2 osoby na zednickou práci po 30 dnech práce 30 zl.), zbytek stál materiál (písek, vápno, cihly, prkna, hřebíky a železné svory). 67/ Věž se opravovala v roce 1780, kdy se za materiál a práci tesařů, ale hlavně zedníků zaplatilo 116 zl. 31 kr. 68/ O sedm let později se ukázalo jako potřebné opravit střechu, a tak v letech 1787 1788 se hradil hlavně šindel, hřebíky, prkna a tesařská práce, celkem úprava stála 65 zl. 45 kr. 69/ Podobnou, ale menší správku kostelní jmění zapravilo taktéž v roce 1795. 70/ V průběhu 18. století došlo tedy k několika zásadním stavebním zásahům, dále proběhlo několik větších oprav. Vždy mezi významnějšími opravami probíhaly drobné údržby a téměř každodenní péče, zhusta se 178

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II Obr. 2: Pohled na město Rokytnice nejstarší vyobrazení kostela Nejsv. Trojice (NPÚ, ú.o.p. v Josefově, Hrádek u Nechanic, inv. č. 3289, s. d. /kolem pol. 18. století/). platilo za šindel, práci zedníka či tesaře. I když často chybí konkrétní popis práce, nejběžnější byla renovace střechy a věže. Měly by se poznamenat i další okolnosti, které nějak zasáhly nebo mohly ovlivnit zámecký kostel. Nejprve záznamy o svěcení kaplí, křížů a soch v rokytnické farnosti informují o tom, že v roce 1741 byla vysvěce na farářem Ignatzem Kubenem kaple sv. Jana Nepomuckého u zámec kého kostela na náklady Františka Schedivého. 71/ Do nebezpečí se kostel dostal 10. 12. 1760, tehdy ve 4 hodiny ráno postihl oheň kostelní domek naproti špitálu (který sousedil se zámeckým kostelem), požár naštěstí zachvátil pouze dva domky. 72/ Nejdůležitější událostí se však do budou cna stalo obnovení hřbitova kolem zámeckého kostela, protože hřbitov kolem farního kostela již kapacitně nepostačoval. K přesvěcení hřbitova u zámeckého kostela došlo 9. 11. 1772 farářem Janem Františkem Teiberem, jeho kaplanem Antonínem Baudišem a magistrem Jiřím Lederem, jáhnem, a to na základě povolení biskupské konzistoře, aby se zde mohlo znovu pohřbívat. 73/ 179

4. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE HŘBITOVNÍM KOSTELEM Do církevní sféry výrazně zasáhly v českých zemích josefinské reformy, které měly mít pro Nejsv. Trojici dalekosáhlé následky. Podle kronikářů měl být kostel Nejsv. Trojice v roce 1784 74/ uzavřen a zrušen. Ovšem majiteli panství Josefu Vilému Nostitzovi Rhieneck se podařilo odsvěcení kostela zabránit tím, že pro něj získal úlohu hřbitovního kostela 75/ a později také rodinné hrobky. Neblahý úděl pak přešel na kapli sv. Anny, sv. Šebestiána a 14 sv. pomocníků, kterou zrušili a prodali do soukromých rukou. 76/ Ovšem další část josefinských náboženských reforem se již přímo dotkla zámeckého kostela a jeho významu pro farnost. Na základě dvorských dekretů z května a srpna 1783 bylo zrušeno Bratrstvo Ježíš, Maria, Josef. Znamenalo to, že bratrstvo bylo rozpuštěno, majetek byl rozprodán a finance přešly do nově vytvořeného fondu pro chudinskou péči a nižší školství. V Nejsv. Trojici tím pádem přestaly být financovány tradiční dvě mše bratrstva za měsíc. Pravděpodobně v rámci změn v církevní správě, zčásti možná zájmem tehdejšího faráře, došlo v roce 1793 k zlistinění práv, platů a povinností rokytnického duchovního správce. I přes omezení významu Nejsv. Trojice, zůstala v závazcích faráře bohoslužba v zámeckém kostele. Za desátky z vrchnostenských důchodů měl totiž farář dle zřizovací listiny zaopatřovat svátostmi a vedle dvou mší (za členy hraběcí rodiny Nostitzů Rhieneck a za zemřelé) sloužit každou první neděli mši v pohřebním kostele v Rokytnici. 77/ Mimo pravidelnou liturgii se zámecký kostel v průběhu 19. století používal jako náhradní prostor pro doby, kdy nebylo možné sloužit bohoslužby ve Obr. 3: Město Rokytnice v Orlických horách, v pozadí zámecký kostel, Anton Johann Venuto (ÖNB Wien, Bildarchiv, FKB Vues Böhmen, Serie 2, Tafel 224, sign. E 27 593 C, 1814). 180

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II farním kostele (např. rekonstrukce farního kostela v roce 1869 78/ ). Sloužil ale i jako určitá rezerva v případě potřeby např. při misiích 79/. Stal se výchozím bodem pro procesí, zejména těch k oslavě svátku sv. Josefa 80/, ale byl i místem, kde se vítaly návštěvy. 81/ V neposlední řadě se stal posledním zastavením při pohřebních průvodech Nostitzů Rhieneck. 82/ Přelom 18. a 19. století neposkytuje k zámeckému kostelu téměř žádné relevantní dokumenty. Například účetní materiály existují zase až od 2. třetiny 19. století, a tak jsme na půlstoletí odkázáni pouze na prameny narativní (městské a farní pamětní knihy) a ikonografické. V městských kronikách 83/ existuje zápis o opravě kostelních hodin v roce 1810, kdy jejich opravu zcela logicky spolufinancovali rokytničtí měšťané jako zástupci města, které hodiny patrně vlastnilo. O několik let později, k roku 1814, je datován akvarel Antona Johanna Venuta. 84/ Jeho veduta zámku a městečka Rokytnice od východu zobrazuje také oba kostely. Jejich vypodobnění však neodpovídá skutečnosti oba jsou viděny z boku (ze severu), jejich rozmístění (a okolních budov např. fary) v rámci města je podřízeno ideálnímu pohledu na zámek. Věž kostela Nejsv. Trojice je umístěna ze středu do typičtějšího prostoru na konec lodi, loď tvoří s presbytářem jednolitou masu, chybí zde jejich členitost. Obě kostelní věže jsou zakončeny křížem, což v případě zámeckého kostela nekoresponduje s realitou, stejně tak počet a velikost oken. Vskutku významným zásahem do statiky a vzhledu kostela se stala přístavba v roce 1821, kdy došlo k vybudování rodinné hrobky, nad ní získaný prostor byl využit jako depozitář. 85/ Kostel sloužil jako místo posledního odpočinku i dříve, dokazují to i sepulkrální památky, ovšem zda se za nimi nacházejí i vlastní hroby, tím si nejsou kronikáři jistí. Pamětní knihy také popisují předcházející prostor k pohřbívání majitelů panství: V tomto kostele je odpradávna pod hlavním oltářem hrobka. Vchod do ní byl zevnitř. Aby se do ní člověk dostal, musela být vyzdvižena několik kroků od hlavního oltáře v podlaze ležící kamenná deska 86/ (sáh dlouhá a čtyři střevíce široká), pak sestoupit po několika kamenných schůdcích dovnitř, kde se nacházela rakev a žádná jiná známka nějakého pochovaného těla. 87/ Matriční záznam (a z něj vycházející Alliger, na nějž navazuje Michalitschke) tělo určuje jako Mikuláše Nostitze, pohřbeného zde v říjnu 1642. 88/ Vybudování hrobky s vnějším přístupem ovlivnil s největší pravděpodobností dekret Josefa II. z 1. 12. 1783, kdy bylo pohřbívání v kostelech zakázáno úplně. Konkrétním impulsem bylo úmrtí hraběnky Johanny Nostitz Rhieneck 3. 6. 1821. Podle přání zesnulé (přála si být po své smrti uprostřed svých poddaných) byla u zámku postavena nová rodinná hrobka, kde byla slavnostně pohřbena.. Ještě dříve, než tam mohla spočinout, musela být pohřbena na hřbitově vedle farního kostela, teprve po dokončení hrobky 181

bylo tělo vyzvednuto a přeneseno. 89/ Průběh dostavby slovně zaznamenali, bohužel bez přesných dat, pamětníci, jedním z nich byl P. Schmidt, který se stal v roce 1810 rokytnickým kaplanem. Vstup do hrobky v kostele byl zevnitř zazděn a postaven jiný vně kostela, což byl pro každého zedníka jistě těžký úkol, avšak zednickému mistrovi Franzi Hanischovi z Hadince se velmi dobře zdařil. Byla podhrabána vnější zeď, a sice na polední straně a vytesány široké schody, které vedly dolů do hrobky. Před vchodem do hrobky byla postavena ještě prostorná předsíň, částečně kvůli vzhledu a částečně z opatrnosti, aby sloužila podhrabané zdi jako opora. 90/ Od té doby se do hrobky ukládaly ostatky členů rodiny Nostitz Rhieneck, a to až do pohřbu posledního člena rokytnické větve Josefa Nostitze Rhieneck v roce 1890, celkem se jednalo o osm osob. I když se zámecký kostel stal místem posledního odpočinku hraběcí rodiny, příjmy nenasvědčovaly majetnosti kostela podle záznamu k roku 1837 dostával i nadále každoročně 36 zl. z privilegovaných domků (5 zámeckých a 7 z Václavovy Seči). Kapitál v pokladně činil pouhých 11 zl. 44,5 kr. konvenční a 11 zl. 51,5 kr. vídeňské měny. Nadačních 50 zl. vídeňské měny bylo uloženo u soukromých osob s úrokem 5 %. Kostelní jmění však nebylo zanedbatelné a bylo uloženo z větší části u stavů: na 2 % úrok 674 zl. 30 kr. vídeňské měny, na 1,75 % úrok 800 zl. vídeňské měny, na 3,5 % úrok pak 130 zl. konvenční měny a 4 % úrok 24 zl. konvenční měny. U soukromých osob se pak nacházelo na 20 zl. kon venční a 597 zl. vídeňské měny na 5 % úrok. Celkem tedy Nejsv. Trojici patřilo 158 zl. 33,5 kr. konvenční a 2133 zl. 21,5 kr. vídeňské měny. 91/ U kostela se evidují i každoroční výdaje, a to dvěma kostelníkům po 2 zl. a učitelům rokytnickému na poplatcích 18 zl. 40 kr. a z Panského Pole na přilepšenou 15 zl. 20 kr. 92/ Hlavním zdrojem peněz tedy byly úročené vklady u vypůjčitelů, nové příjmy (milodary, odkazy) oproti farnímu kostelu nijak zásadně nepřibývaly. Zdá se, že do oprav se na přelomu 18. a 19. století výrazně neinvesto valo, protože P. Schmidt v 2. polovině 30. let 19. století konstatuje v rámci popisu budov farnosti: Tento kostel je postaven z kamene a je ještě v dobrém stavu s výjimkou věže, jejíž zeď má mnohé spáry a trhliny. Má sedm dosti velkých oken, je pokryt šindelem, vevnitř je rákosový strop a jen nad presbytářem se nachází klenba. 93/ Zvonici po stránce stavební skutečně neshledává uspokojivou, o čemž svědčí jeho další komentář: nachází se ve velmi průměrném stavu, má velkou trhlinu ve zdi a tvoří součást kostela v tom smyslu, že na levé straně na úrovni země tvoří předsíň. 94/ Nevalnou situaci kostela potvrzuje soudobá kolorovaná kresba v pamětní knize, i při pohledu z jihovýchodu je fasáda poškozená a s trhlinami, a to nejen na viditelné části věže, ale také na přístavbě hrobky a na jižní stěně. 95/ Ani účty zachované od roku 1828 nezachycují výrazné investice do Nejsv. Trojice. Po celé 19. století se honorují nepatrné opravy oken, 182

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II Obr. 4: Nejsv. Trojice pohled od jihu, Fr. Postler (Depozitář: FÚ Rokytnice, sign. II/1/2, str. 10, s. d. /po 1836/). zámků a výměny šindelů. 96/ Z roku 1847 se zachoval rozpočet Franze Hanische na zednické práce při opravě hřbitovní zdi u zámeckého kostela, v němž si práce na renovaci zdi (bez materiálu) ocenil na 24 zl. 14,5 kr. Pokud k opravě opravdu došlo, musel ji platit buď patron či velkostatek nebo soukromá osoba, protože v účtech zámeckého kostela se tato ani žádná podstatná položka neobjevila. 97/ V letech 1850 1851 se vyplatilo 16 zl. 18 kr. tesaři Josefu Pöterovi za opravy věže, za nové pokrytí části střechy a hřebíky, přičemž šindel byl od patrona zadarmo. V roce 1855 byla nutná větší renovace kostelní zdi, za niž si stavitel Hanisch vyúčtoval za 54 dní práce 31 zl. 52 kr. 98/ Do poloviny 50. let 19. století (1854) je datována i kolorovaná kresba z pamětní knihy Bened. Joh. Hunkeho 99/, jež amatérsky, ale věcně zobrazuje od východu až jihovýchodu celé město, z něhož dominantně vystupuje zámecký kostel, kde je zachycena přístavba hrobky a depozitáře, věžní cibule je oproti střeše lodi natřena červenou barvou, její odstín je ale slabší než u farního kostela, což může být známkou horšího stavu. Uvedené, relativně drobné opravy zřejmě nestačily na stále přítomný a dlouhodobý problém věž. Hunke píše, že hraběcí rodina se při pobytu v roce 1857 přesvědčila o nutnosti opravy zámeckého kostela, především věže. 100/ Zároveň se měl vyřešit samostatný vstup na oratoř. O rekonstrukci 183

Obr. 5: Výřez z kolorované kresby města Rokytnice, B. J. Hunke (SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 111, kn. č. 69, Hunke I, 1854). se uvažovalo již o rok dříve, svědčí o tom rozpočty prací, které vypracoval zednický mistr Josef Pöter ze Solnice 29. 6. 1856. První 101/ předpokládal větší úpravy, přístup na věž měl být veden točitým schodištěm, nově přistavěný prostor měl vytvářet předsíň ke vstupu do věže, který zachová val, a byl k němu vypracován plán. 102/ Druhý 103/ počítal s jednodušším vstupem na oratoř a byl o třetinu levnější než předchozí. Po kontrole rozpočtů 5. 5. 1857 byly výsledné částky upraveny na 987 zl. 5 kr. a 658 zl. 20 kr. Dnešní stav prozrazuje, že se vybrala minimalistická varianta. Práce proběhly v červenci až říjnu roku 1858 104/ a jejich výsledkem bylo, že při opravě kostela byl zrušen a zazděn vchod do zvonice, a naopak jiný vybourán (oproti uličce, dosud existuje); na místo dřívějšího vchodu byl položen schod oratoria, tam, kde je možno vidět tabuli, kdy byl tento kostel postaven. 105/ Umístění původního vchodu verifikuje nerealizovaný Pöterův plán, současně dokumentuje také schodiště, jímž se před přístavbou vstupovalo na oratoř nepříliš pohodlné schody vedoucí podél zvonice a stáčející se vlevo do oratoře. 106/ Protože opravu si Josef Pöter propachtoval, zaplaceno mu bylo až po ukončení prací. V účetní knize se v roce 1861 objevuje výdaj 430 zl. s vysvětlivkou, že výdaj 642 zl. 16 kr. povoluje c. k. místodr žitelství k proplacení, a tak je Josefu Pöterovi vyplaceno nejprve 430 zl., 184

Obr. 6 a, b: Nerealizovaný plán přístavby schodiště na oratoř, Josef Pöter, půdorys a nárys od severu (SOA Zámrsk: VS Rokytnice, inv. č. 5725, kn. č. 5445, 1856). 185

Obr. 7: Slavnostní výzdoba města při počátku úřadování okresního soudu, pohled na zámek a kostel Nejsv. Trojice (SOkA RK: AM Rokytnice, inv. č. 108, kt. č. 9, 1869). následující rok 1862 je mu doplacena částka 212 zl. 16 kr. a dále mu bylo uhrazeny maličkosti v hodnotě 9 zl. 107/ Kostel neměl na významné úpravy, což potvrzuje i rok 1867, kdy se sice zaplatilo 251 zl. 71 kr. především za šindel a hřebíky a tesařovi za 31,5 dne práce na východní stranu kostela, ale celou tuto výlohu vložil do příjmů hrabě Nostitz Rhieneck. 108/ Z účtů v 70. letech 19. století vystupuje především zajímavá platba 11 zl. 91 kr. v roce 1873 za odstra nění zelených zatuchlých skvrn na omítce, zhotovení linky a natření barvou celého kostela, i s erby a náhrobky. 109/ Stav Nejsv. Trojice z konce 60. let, tedy desetiletí po opravě, doku mentuje návrh na výzdobu města při oslavách, kdy 15. 6. 1869 začal v Rokytnici úřadovat okresní soud. Zámecký kostel (věž a průčelí lodě) je na kolorované kresbě zobrazen s červenou šindelovou střechou, fasáda je bílá (světlá) s jednoduše profilovanou korunní římsou. Věž je ozdobena českou zemskou bílo červenou vlajkou a tvoří tak protipól černo žluté vlajce v císařských barvách (Předlitavska) na farním kostele. 110/ Zatímco samotná budova si v průběhu 19. století vyžadovala z vnějšku relativně průběžnou péči, o zásadní renovaci vnitřního prostoru a mobi liáře, nejsme, jak je vidět z dochovaných písemností, příliš informováni. Ovšem i interiér si žádal své, i když kostelní účty následující opravu téměř nereflektují. Byla totiž zcela v režii soukromníků, a to patrona Nostitze Rhieneck (860 zl.) a zejména pražského obchodníka Josefa Christena (2 000 zl.), který se již podobně postaral o farní kostel Všech svatých 186

SLAVÍKOVÁ V.: ZÁMECKÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V ROKYTNICI II (oprava za 10 000 zl.). Průběh renovace zaznamenává současník Hunke: V letech 1875 pojal pan Josef Christen, měšťan a obchodník ve velkém v Praze, zbožný nábožný úmysl ještě za svého života s povolením a souhlasem pana hraběte z Nostitz, jakožto patrona kostela, nechat opravit také tento kostel jako v letech 1868 1869 farní kostel. Brzy začala čilá práce zedníků, kameníků, tesařů, stolařů atd. Pak přišli z Prahy malíři a štafíři, kteří kostel vkusně vyštafírovali zevnitř. Hlavní oltář nechal pan hrabě vyštafírovat na své náklady. Obraz z hlavního oltáře, který představuje sv. Trojici, nechal úplně znova udělat v Praze nákladem 400 zl. Náklady na štafírování činily 460 zl. Postranní oltářní obraz představoval Navštívení Panny Marie, pan Christen ho nechal namalovat v Praze, bez rámu stál 300 zl. a nechal nádherně štafírovat druhý postranní oltář sv. Josefa, kazatelnu a varhany, u prvního oltáře loubí. Také nové lavice, mramorové dláždění nechal položit. Po dokončené práci byl určen den slavnostního vysvěcení na 15. října. 111/ Pražský měšťan Josef Alois Christen, který se postaral o renovaci obou rokytnických kostelů, našel na hřbitově u zámeckého kostela po své smrti 19. 9. 1887 místo svého posledního odpočinku. Jeho náhrobek nese portrétní reliéf, jenž vytvořil Giovanni Ciani z Prahy. 112/ Ve 2. polovině 19. století mapují stav objektu kostelní inventáře. 113/ Tak např. P. Anton Karger jej v roce 1880 charakterizuje jako starý a hezký, v dobrém stavu. A inventář z roku 1893 mj. uvádí, že hřbitov u filiálního kostela bude 15. června 1893 114/ zrušen. 115/ Farní kronika pak upřesňuje, že hřbitov u zámeckého kostela kapacitně nepostačoval průměrným 80 pohřbům ročně, takže se hledal nový prostor k pohřbívání farníků. Jeho svěcení proběhlo za účasti vikáře a okolního duchovenstva 14. června 1893, úřední kolaudace pak o den později. 116/ Na jiném místě se objevuje ještě další datum, ovšem nejspíše chybné: 30. června 1893 byl hřbitov u filiálního kostela Svaté Trojice v Rokytnici zrušen, v důsledku toho nebyly již ani žádné pohřby v kapli. 117/ Tvrzení o zrušení pohřbů v zámeckém kostele však nepotvrzují účty, ale jejich množství časem ubývalo. Jak je vidět z celého období, kdy Nejsv. Trojice sloužila jako hřbitovní kostel, velké investice platil buď patron sám, nebo ve spojení s obcemi farnosti a soukromníky. Kostel sice měl své stálé jmění, které se zhodnocovalo 3 až 5 % (srovnání máme k roku 1865, kdy měl 1975 zl. 36,5 kr., zatímco farní 1714 zl. 23 kr.), jenže oproti farnímu kostelu se jinak nerozšiřovalo, odkazy činily jen 204 zl. 75 kr., zatímco farní kostel dispo noval 9802 zl. 37 kr. 118/ Lidé upřednostňovali farní kostel nejen ve svých odkazech, ale také příjmy z darů při mších či pohřbech pro zámecký kostel nebyly nijak velké. Podle účetní knihy z let 1828 1913 se milodary pohybovaly po celou dobu až do 5 zl., většinou ale kolem 2 zl., později 3 zl., příjmy z pohřbů jen málokdy překročily 20 zl. Od 60. let 19. století hodnoty narostly na 4 zl. a 40 zl., od konce 80. let 19. století se zase zmenšily na částku od 2 zl. a do 10 zl. 119/ (po zavedení korunové měny, která znamenala 187

vlastně poloviční výtěžek, se částky jen mírně zvětšily). Srovnatelné příjmy za pohřby vykazoval do zrušení hřbitova i farní kostel, záleželo tedy spíše na přání pozůstalých, zda se pohřeb konal v zámeckém či farním kostele. Důležitý je i výdaj, který se v účtech objevuje od roku 1856, kdy se platilo za pojištění kostela (v roce 1862 je poprvé specifikováno jako pojištění za kostel, varhany a zvony). 120/ 5. PAMÁTKOVÝ OBJEKT NA OKRAJI ZÁJMU Hřbitov byl zrušen, rovněž nostitzovská hrobka přestala sloužit svému účelu 121/. Jako poslední zde byl 21. 10. 1890 pohřben Josef Nostitz Rienek, jímž 16. 10. 1890 vymřela rokytnická větev Nostitzů Rhieneck po meči. 122/ Pohřbeno zde bylo 8 osob ve 3 řadách 123/, což vesměs dokumentují tři dochované plány hrobky, z nichž patrně vyplývá, že před pohřbem Josefa Nostitze Rhieneck došlo k přemístění rakve z prostřední řady. 124/ Opuštěný hřbitov podnítil tehdejšího faráře P. Václava Hlavsu k vybudování pomníku obětem války 1866. Na hřbitově u Nejsvětější Trojice byli totiž v koutě uloženi vojáci této války (9 rakouských, 1 pruský), kteří v Rokytnici zemřeli. Pomník se podařilo realizovat zaplatil jej žamberský Oskar Parish, z původně získané částky od Ústředního svazu pro udržování válečných pomníků v Hradci Králové (50 zl.) a od dalších dárců (50 zl.) byla zřízena mešní nadace. Čtyři a půl metru vysoký pomník s reliéfem umírajícího vojáka, u něhož stojí jeho strážný anděl a který vytvořil z hořického pískovce sochař Zeipelt ze Žamberka, byl posvěcen na novém hřbitově 21. 11. 1898. 125/ V kostele se stále sloužily dvě mše nejčastěji se v příjmech do pytlíčku objevoval svátek sv. Josefa a Nejsv. Trojice, někdy Dušičky 126/, ale od 20. let 20. století se opětovně slavil jen svátek zasvěcení kostela. Každoročně zde proběhly dva tři pohřební obřady, zatímco většina farníků si přála mít pohřeb ve farním kostele. 127/ A tak jich v zámeckém kostele bylo stále méně. Možná právě proto v době, kdy vznikla nová republika a situace se radikalizovala i v náboženských záležitostech, se snažila zámecký kostel pro sebe získat nově utvořená církev československá. Tyto snahy alespoň reflektuje dopis, který královéhradeckému biskupovi 128/ před jeho návštěvou v Rokytnici adresuje v květnu 1921 Josef Nostitz Rhieneck. Upozorňuje ho na to, že změněné politické poměry v městském i okresním zastupitelstvu, resp. komisi (především národně socialistická strana) způsobily problémy i v církevní sféře, kdy zejména českou menšinu ovládá čiré nepřátelství k velkostatku i vůči katolické církvi.. právě v poslední době rozvinuta byla v R. čilá agitace pro čsl. církev a dějí se pokusy zmocniti se, ať již cestou práva čili úskoku filiálního chrámu Páně v Rokytnici. Situace však nebyla úplně bezvýchodná, z církve vystoupilo podle něj pouze kolem deseti 129/ osob, proto mu doporučoval promluvit k věřícím i v češtině a snad stojí za úvahu, nebude li dokonce vhodno, promluviti k českým osadníkům ve filiálním kostele, jehož jeden čas po 188