C.3 Bydlení. C.3.1 Charakteristika. C.3.2 Stav a trendy vývoje

C.3 Bydlení C.3.1 Charakteristika Bydlení plní základní potřebu lidské společnosti při uspokojování životních potřeb člověka při regeneraci a reprodukci lidských sil. Bydlení uspokojuje nároky fyziologické, psychologické a sociologické. Ty se realizují ve vlastních objektech pro bydlení a jejich okolí. Bydlení přispívá ke zdraví člověka, je vlastně základním zdrojem lidské energie a sociálních vazeb. C.3.2 Stav a trendy vývoje C.3.2.1 Vývoj bydlení v posledních 10 20 letech v ČR Současná situace bydlení v České republice v sobě nese realitu i reflexi minulé éry. V posledních letech renesance, ale i diferenciace společnosti se však opět rodí klient disponující finančními prostředky a požadující nejvyšší komfort bydlení v rodinném domě. Rovněž se různí požadavky a nároky obyvatel na byt v nájemním domě. Výstavba domů a bytů se stává předmětem podnikání. Diferenciace společnosti si vyžaduje zabývat se otázkou sociálního bydlení, startovními byty pro mladé, ale i bydlením přestárlých a nemocných lidí, ekologií, počínaje domem až po celkovou kvalitu obytného prostředí. V těchto souvislostech je třeba vnímat problematiku architektonických barier, které jsou často limitujícím faktorem kvality tohoto prostředí. V devadesátých letech minulého století došlo k výraznému poklesu bytové výstavby až na jednu z nejnižších hodnot ve statisticky evidované historii. V roce 1995 bylo dokončeno 12 998 bytů, což představovalo 1,26 bytů na 1 000 obyvatel. V dalších letech docházelo k postupnému zvyšování počtu dokončených bytů. Formy bydlení a další související údaje Nově dokončované byty Struktura nově dokončovaných bytů podle investičních forem se od roku 1997 dosti změnila. Nejvýznamnější tendencí je snižování podílu státní (komunální) bytové výstavby od roku 1997 až do roku 2001. V roce 2004 bylo podle investičních forem dokončeno 7 142 komunálních bytů, 1 515 družstevních bytů, 15 755 bylo postaveno v rodinných domech a 7 856 bytů spadalo pod označení ostatní bytová výstavba. Domy s pečovatelskou službou, domovy penziony, domovy důchodců Výstavba domů s pečovatelskou službou a domovů penzionů (viz také kap. C.4), která v letech 1997 2001 stagnovala, zaznamenala v roce 2002 více než dvojnásobný nárůst. Výrazně prosadila výstavba cenově mnohem dostupnějších domů s pečovatelskou službou, která se jeví vzhledem ke stárnutí obyvatelstva jako velice potřebná. Výstavba bytů v nebytových objektech vykazovala od roku 1997 až do roku 2003 rostoucí trend. V posledním desetiletí pokračuje prodlužování průměrné délky života a délky dožití. Narůstá počet šedesátiletých a víceletých. Dochází k rozpadu dvougeneračních domácností, čímž narůstá počet jednočlenných nebo dvoučlenných domácností. Počátkem 90. let se mohutně rozvíjí sociální služby, především díky iniciativě nestátního sektoru. Ze strany státu přichází finanční podpora výstavby domů penzionů a domů s pečovatelskou službou a pro stavby charakteru nájemních domů s malometrážními byty. C.3-1

Koncem 90. let pak je uvolněna dotace na stavbu ústavů pečovatelské péče náhradou za uvolněné restituované objekty. V polovině 90. let připadlo na 100 dokončených bytů 12,4 % na byty v domech s pečovatelskou službou a domech penzionech. Modernizované byty Počet modernizovaných bytů od roku 1997 až do roku 2001 velmi rychle rostl. Po mírné stagnaci byl v roce 2004 zaznamenán opět zvýšený zájem o modernizaci starších bytů, bylo modernizováno 15 469 bytů, což je o 2 708 bytů více než v předchozím roce. I přes tento v posledních třech letech pozitivní vývoj Česká republika stále zaostává, stejně jako v případě dokončované bytové výstavby jak za vyspělými evropskými zeměmi, tak za potřebou bytů vyvolanou nárůstem počtu domácností. 1997 6506 2073 4578 2002 613 853 132 1998 8336 2334 6827 2530 811 407 938 1999 9238 2539 6598 2506 651 767 1435 2000 10466 2911 5926 2339 687 745 2133 2001 10693 2948 5912 1874 708 824 1799 2002 11716 2957 6393 1737 1725 1070 1693 2003 11397 2486 7720 1454 1729 1213 1128 2004 13302 2453 10722 2070 1638 719 1364 0 3 000 6 000 9 000 12 000 15 000 18 000 21 000 24 000 27 000 30 000 33 000 Počet dokončených bytů Rodinné domy Nástavby a přístavby k rodinným domům Bytové domy Nástavby a přístavby k bytovým domům Byty v nebytových objektech Domy s pečovatelskou službou a domovy-penzióny Stavební úpravy nebytových prostorů Tab. 1: Byty dokončené v letech 1997 2004 podle druhu objektu Plochy bytů U bytových domů je podíl čtyř a vícepokojových bytů minimální. U bytových domů převažuje podíl bytů s maximálně dvěma pokoji. V roce 2004 byl průměrný počet pokojů v bytech postavených v bytových domech 1,96. V bytových domech vykazuje ukazatel velikosti obytné plochy bytů kolísavý průběh, v roce 2004 byl 47,5 m 2. Obytná plocha nástaveb a přístaveb k bytovým domům se ve srovnání s rokem 2003 v roce 2004 zmenšila na 49,7 m 2. Technická vybavenost Jednou ze základních kvalitativních charakteristik dokončených bytů je jejich technická vybavenost. Podíl bytů napojených na plynovodní přípojku zaznamenal největší růst u bytů v rodinných domech a jejich nástavbách a přístavbách. Za posledních osm let se jejich podíl zvýšil přibližně na 70 %, přičemž na začátku období se pohyboval mírně na 50 %. Kanalizační přípojkou jsou dlouhodobě lépe vybaveny bytové domy a jejich nástavby a přístavby (více jak 95% podíl dokončených bytů). U nových rodinných domů včetně C.3-2

nástaveb a přístaveb převládá centrální domovní topení, významnější roli hraje také lokální topení. U rodinných domů připadalo v roce 2004 přibližně 64 garáží na 100 dokončených bytů, u bytových domů to bylo přibližně 38 garáží na 100 bytů. Rodinné domy Rodinné domy byly po celé osmileté období stavěny převážně s použitím zděné nosné konstrukce, kde podíl dokončených domů kolísá mezi 93 96 %, v roce 2004 bylo dokončeno za posledních osm let nejvíce rodinných domů s dřevěnou nosnou konstrukcí (2,6 %). U bytových domů má nadpoloviční většinu také zděná nosná konstrukce, podíl montovaných staveb klesl z 22,5 % v roce 1997 na 4,6 %. V roce 1997 činila průměrná výměra stavební parcely určená k výstavbě rodinného domu 887,6 m 2. Dále se plocha stavebních pozemků nových rodinných domů s výjimkou roku 2000 víceméně zvyšovala, v roce 2004 dosáhla rozlohy 1 089 m 2. Za sedm let se tak ukazatel zvýšil o 201,8 m 2, tedy o 22,7 %. Průměrná zastavěná plocha nových rodinných domů zaznamenávala první tři roky sledovaného období rovněž nárůst, v posledních pěti letech však klesá. Podle počtu obytných místností u nových rodinných domů převažují v období 1997 2004 byty se čtyřmi a více pokoji, jejichž zastoupení se neustále zvyšuje (na 78,4 % v roce 2004). Nástavby a přístavby k rodinným domům vykazují s výjimkou v roce 2003 pokojovost mírně nad hladinou 3 pokojů, nástavby a přístavby k bytovým domům neklesly pod 2 pokoje. Velikost obytné plochy bytů v rodinných domech se v posledních osmi letech pohybuje mezi 96 a 97 m 2. Pořizovací hodnota Pořizovací hodnota je udávána za celou stavbu a podle metodických vysvětlivek znamená celkové předpokládané investiční náklady na výstavbu. V posledním roce pokračovala tendence víceméně plynulého zvyšování nákladů na výstavbu nových rodinných domů. V roce 2004 činila průměrná pořizovací hodnota bytu v novém rodinném domě 2 713 tis. Kč. U nových bytových domů činila průměrná pořizovací hodnota bytu v novém bytovém domě 1 424 tis. Kč. Z hlediska struktury dokončených staveb podle intervalů pořizovacích hodnot zjišťujeme, že od roku 2000 se podíl nejlevněji stavěných bytů (tedy za méně než 14 tis. Kč na 1 m 2 užitkové plochy) snížil u rodinných domů z 55,5 % na 29,3 %, a u bytových domů z 21,3 % na 13,4 %. Největší podíl zaujímá u rodinných i bytových domů prostřední interval pořizovacích hodnot od 14 do 26 tis. Kč za 1 m 2 užitkové plochy, přičemž v roce 2004 byl u rodinných domů tento podíl 54,6 %, u bytových domů v roce 2004 poklesl oproti roku 2003 na hodnotu 60,2 %. Rodinných domů s pořizovací hodnotou 1 m2 užitkové plochy vyšší než 26 tis. Kč bylo v roce 2004 16,2 %, bytových domů 26,4 %. C.3-3

Kraj Hlavní město Praha RD BD 4 8,3 55,2 55 40,8 36,7 Středoče ský RD BD 2,7 19,8 91,3 57,8 22,4 6 Jihoč eský RD BD 28,1 32,4 65,6 55,7 12 6,3 Plzeňský RD BD 29 32,6 55,8 53,9 15,2 13,5 Ka rlo varský RD BD 11,7 19,5 38,3 64,3 50 16,2 Ústecký RD BD 38,4 100 50,3 11,4 Li berecký RD BD 9,1 32,7 24,7 52 66,2 15,3 Král ovéhradecký RD BD 34,2 38 28,9 50,8 36,8 11,2 Pardubi cký RD BD 38,5 51,7 50 31 17,2 11,5 Vysoč ina RD BD 4,3 37,2 93,6 50,9 11,9 2,1 Jihomoravský RD BD 33,6 66,1 52,9 20,6 13,5 13,2 Olomoucký RD BD 36,1 37,1 12 55 51,8 7,8 Zlín ský RD BD 16,7 45,4 78,1 47,7 6,9 5,3 Moravskoslezský RD BD 34,4 57,6 56,8 42,4 8,9 ČR celkem RD BD 13,4 29,3 60,2 54,6 26,4 16,2 0% 20% 40% 60% 80% 100% Interval poři zovací hodnoty 1 m 2 užitkové plochy bytů (v Kč) Do 14 000 14 000-25 999 26 000 a více RD = rodinné domy BD = bytové domy 1) Bez nástaveb a přístaveb. Z podkladů ČSÚ zpracoval ÚRS PRAHA, a.s. Graf 1: Struktura bytů dokončených v roce 2004 V roce 2004 se nejdražší byty v bytových domech, které v přepočtu na 1 m 2 užitkové plochy přesáhly průměrnou pořizovací hodnotu 25 000 Kč, stavěly v Libereckém kraji a v hlavním městě Praze. Více jak 20 000 Kč na 1 m 2 užitkové plochy vykázaly ještě čtyři kraje, Karlovarský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský. Naopak nejnižší náklady na pořízení jednoho metru čtverečního byly v Jihočeském a v Pardubickém kraji, ve kterých se stavělo za 16 655 Kč, respektive za 16 673 Kč. 1) Statistické údaje o obyvatelstvu Podle údajů Statistického úřadu se za necelých osm let mezi vznikem České republiky a datem sčítání lidu 2001 se věková struktura obyvatelstva republiky výrazně změnila. Podíl dětí do 14 let klesl téměř o pět procentních bodů, z hlediska dlouhodobého vývoje je to ojedinělé tempo poklesu. Podstatně se snížil i podíl mladých lidí ve věku mezi 15 a 19 lety, naopak vzrostlo zastoupení obyvatel ve věku 40 64 let a 65 a více let. Obyvatelé České republiky na začátku 21. století byli tedy v průměru o více než 10 let starší než o století dříve. 2) Byl-li na přelomu 20. a 21. století růst podílu šedesátipětiletých a starších osob stále ještě tlumen příchodem slabších populačních ročníků do věku 65 a více let, pak v nejbližší budoucnosti po roce 2005 tomu bude naopak a podíl nejstarších věkových skupin prudce stoupat. 2) 1) 2) BURJANEK, Aleš. Podmínky bydlení v ČR podle údajů Sčítání lidu 2001. Fakulta sociálních studií MU v Brně. Český statistický úřad. C.3-4

Tab. 2: Struktura obyvatelstva ČR podle vybraných věkových skupin v letech 1950 2001 30 25 20 15 10 5 0 1950 1961 1970 1980 1991 2001 0-14 65+ Graf 2: Vývoj podílu věkových skupin 0 14 a 65+ při sčítáních od roku 1950 (podíl věkové skupiny v %, obě pohlaví) Tab. 3: Vývoj syntetických ukazatelů věkové struktury obyvatelstva podle výsledků sčítání v letech 1900 2001 Sňatkový věk se po roce 1990 výrazně zvýšil, dříve běžné sňatky snoubenců mladších 20 let se staly naprostou výjimkou. Nejhlubší pokles vdanosti byl přitom zaznamenán u žen ve věku do 39 let tedy u žen ve fertilním věku. Je nesporné, že patří k jedné z příčin hlubokého snížení porodnosti. C.3-5

Stárnoucí populace Česká republika stárne a její stárnutí se urychlilo. Vzhledem k nepravidelnostem věkové struktury obyvatelstva se stárnutí v posledních desetiletích 20. století neprojevilo bezprostředně ve vzrůstajícím počtu starých lidí, proto jeho vliv nebyl příliš pociťován. Již v prvních dekádách 21. století se však počet starých lidí výrazně zvýší tím také důrazně zesílí nároky na důchodový, sociální a zdravotní systém. Tato perspektiva je zatím zastřena dočasnými výhodami současné věkové struktury. Již v nejbližší budoucnosti se však populační stárnutí stane zásadním sociálním i ekonomickým problémem České republiky. Demografická prognóza 4 500 Struktura cenzových domácností podle sčítání lidu (ČR) počty domácností (tisíce) 4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1276 1090 939 669 515 55 15 85 40 45 307 325 434 250 576 2405 2488 2557 2513 2334 1961 1970 1980 1991 2001 rok Domácnosti jednotlivců Vícečlen. nerodinné d. Neúplné rodiny Úplné rodiny Graf 3: Struktura cenzových domácností podle SLBD 2001 Struktura domácností Nejvýznamnější změny proběhnou ve struktuře domácností. Počet úplných rodin se bude kontinuálně nepatrně zvyšovat, avšak jejich podíl na celkovém počtu domácností poklesne z 54,6 % (2001) na úroveň kolem 50 % v roce 2030. Uvnitř této skupiny se však významně změní podíl úplných rodin bez závislých dětí, tj. bezdětných dvojic a starších manželských párů, jejichž děti se již ekonomicky osamostatnily, případně založily vlastní rodiny a to až na 33 %. Podíl úplných rodin se závislými dětmi se naopak sníží z 25,5 % (2001) postupně až na pouhých 18 %. Je to způsobeno jak vlivem věkové struktury (snižování počtu mladších manželských párů), tak i snižováním sňatečnosti a zvyšováním rozvodovosti. Počet neúplných rodin se bude zvyšovat pouze do roku 2020, a to rychleji v první polovině tohoto období. Na přírůstku se budou podílet zejména neúplné rodiny se závislými dětmi (vliv rozvodovosti), po roce 2020 však rychleji poroste podíl těchto rodin bez závislých dětí (tj. jeden rodič se spolubydlícím ekonomicky samostatným dítětem nebo dětmi). Podíl neúplných rodin se tak zvýší z 13,5 % (2001) na 14 %, po roce 2030 však opět dosáhne jen 13,2 % ze všech domácností. Nejdynamičtější skupinou budou i nadále domácnosti jednotlivců. Jejich počet se zvýší do roku 2030 o cca 350 tisíc (základní varianta) resp. 400 tisíc (nerodinná varianta) a podíl vzroste z 29,9 % (2001) na více než jednu třetinu (34,0 resp. 34,7 %) v roce 2030. Vývoj domácností jednotlivců je složitým procesem, neboť se zde uplatňují vlivy změn věkové struktury, trendu osamostatňování dospělých dětí před sňatkem včetně jejich samostatného C.3-6

bydlení, vysoké rozvodovosti, jež ještě zřejmě nedosáhla svého vrcholu, zvyšující se míry nesezdaných soužití při zachování odděleného trvalého bydliště a na druhé straně předpokládaného snižování úmrtnosti ve vyšším věku a tedy delšího přetrvávání soužití starších párů. Pokud se týká velikosti domácností, početně porostou pouze domácnosti jednotlivců a dvoučlenné domácnosti. Domácností se třemi a více členy bude nadále ubývat. 3) C.3.2.2 Bydlení v okolních zemích Okolní země evropského regionu, které nebyly postiženy diktaturou proletariátu, mají delší zkušenosti s vývojem systému podpory bydlení, který zahrnuje jak programovou podporu nové výstavby, tak i ekonomické a společenské stimuly k získávání bydlení. Země sdružené v EU si uchovávají vlastní přístup k této problematice, který tak reflektuje rozdílné historické, ekonomické, společenské a politické prostředí v každé zemi. Graf 4: Počet bytů na 100 hospodařících domácností kolem roku 2000 srovnání České republiky a vybraných evropských zemí Poválečný vývoj evropských bytových politik se odehrával zhruba ve třech fázích. Po válce byly veškeré síly zaměřeny na obnovu výstavby a odstranění válečných škod. Bytová výstavba byla orientovaná sociálně, hlavní důraz byl kladen na množství budovaných bytů a zlepšení technické úrovně bydlení. Jsou hledány nové možnosti zrychlení a zlevnění výstavby, často na úkor dlouhodobější kvality a ekonomičnosti provozu. Jsou stavěny velké urbanistické celky s mnoha bytovými jednotkami, často jsou však opomíjeny sociální a společenské souvislosti. V dalším období začínají být zřejmé nedostatky překotné výstavby, pozornost se logicky přesouvá i na kvalitu bydlení a obytného prostředí, na sociální vztahy. Stále větší část veřejných výdajů je věnována obnově a zkvalitnění bytového fondu. Změny v pohledu na potřeby a kvalitu výstavby jsou doprovázeny i změnami v politice dotací, začíná se objevovat deregulace nájemného, sledují se účinky dotační politiky na jednotlivé sociální vrstvy apod. 3) KUČERA, Tomáš. Perspektivy demografického stárnutí České republiky. Přírodovědecká fakulta UK v Praze. C.3-7

V období přibližně od poloviny 70. let minulého století do současnosti dochází především k dalšímu vývoji v oblasti ekonomické a politické. Mimo jiné se začíná výrazněji prosazovat privatizace a soukromé vlastnictví bytového fondu. Potřeby výstavby bydlení jsou řešeny stále komplexněji s ohledem na společenské vazby. Po ropné krizi v 70. letech je kladen zvýšený důraz na ekonomii provozu využíváním nových technologických poznatků. Důležitým hlediskem se stává ekologie, což se projevuje jak při volbě materiálů a technologií, tak i při stále přísnějších požadavcích na celkovou energetickou úspornost a ohleduplnost staveb vůči životnímu prostředí. Vývoj a realizace úsporného bydlení probíhá s podporou společnosti. Realizovány jsou jak jednotlivé objekty, tak i rozsáhlé soubory. Společnosti mnoha evropských zemí pociťuje sociální zodpovědnost a potřebu dostatečné nabídky kvalitního bydlení i pro nižší příjmové skupiny obyvatelstva. Z nepřeberného množství zahraničních realizací staveb s úsporným bydlením uvádíme příklady dvou přístupů. Výstavba sociálního bydlení ve Vídni Má dlouhou tradici. Město dlouhodobě aktivně podporuje výstavbu sociálního bydlení, dává prostor novým tendencím a koncepčním přístupům k těmto stavbám. Stavby jsou realizovány na mnoha místech města, jako samostatné objekty i jako rozsáhlé ucelené urbanistické soubory. 1918 nouzové bydlení, squatters 1920 1924 dělnické kolonie 1924 1934 výstavba podporovaná městem 1934 1945 válka 1960 nápravy válečných škod Obr.1: Sociální bydlení ve Vídni. (Zpracováno dle příspěvku Social Housing in Vienna, Wolfgang Förster, konference Budoucnost sociálního bydlení ve Vídni, 13. a 14. listopad 2003, Ares Tower Vinna) C.3-8

1960 1980 urbanistická expanze, panelová výstavba, výstavba organizovaná městem i bytovými společenstvími 1980 1995 ekologické přístupy, lokální tematická výstavba 1995 výstavba v brownfields, developersky organizovaná výstavba Obr. 1: Sociální bydlení ve Vídni. (Zpracováno dle příspěvku Social Housing in Vienna, Wolfgang Förster, konference Budoucnost sociálního bydlení ve Vídni, 13. a 14. listopad 2003, Ares Tower Vinna) Obr. 2: Kompaktní bydlení. Obytný soubor Halen. Atelier 5 C.3-9

Švýcarský Atelier 5 se od poloviny 50. let minulého století věnuje vývoji kompaktního bydlení. Množství jeho realizací dostatečně prokázalo životaschopnost a úspěšnost jejich koncepcí bydlení. Halen se realizoval 1959 1961. Je vzdálen asi deset minut jízdy autem z centra Bernu. V tehdejší době to bylo bráno jako odvážný a v jistých kruzích až bláznivý projekt. Realizace ale přinesla Atelieru 5 mezinárodní obdiv a uznání. Halen se stal prototypem pro městskou enklávu, vzorovým modelem pro sídliště na omezeném pozemku, na kterém se vytváří na sebe volně navazující prostory vlastního mikroklimatu, zbavené hluku a dopravy. Je to také odpověď na mnoho politických a ekologických problémů pozdní moderny. Že tato cesta byla správná, nasvědčují podobné pozdější realizace mnoha architektů. Výchozí schéma lineárního řazení paralelních nosných stěn je odezvou typického historického řádu katastrálního parcelování. Aplikace tohoto řádu odpovídá morfologii pozemků, možnostem orientace bytových dispozic a požadavkům na velikost bytů v projektech realizovaných v okolí Bernu. Řadové řazení je ideální pro terény s mírným, lineárním a pravidelným spádem a je podkladem pro koncepci úzkých, víceúrovňových dispozic. Obr. 3: Obytný soubor Halen. Perspektivní řez domem. Atelier 5 Skupiny domů mají poměrně uzavřenou koncepci vzhledem k veřejné zóně, i když se již zde objevuje poměrně omezená tzv. filtrační zóna vchodového vnitrobloku. Pro Atelier 5 pojem sídliště neznamená pouhé nashromáždění bytových jednotek nebo bloků, ale útvar vnímaný jako prostorový celek. Koncepce veřejných prostor vyjadřuje hodnotu každého celku, jak je tomu odedávna. Architekti vystupují jako obhájci tradiční městské struktury. Ve všech koncepcích najdeme základní hierarchii městských prostorů. Podstatná je koncepce a forma seskupení domů, která vytváří směs soukromých a veřejných prostor, koncepce podchycující sociální projev, vylučující jakoukoliv segregaci. Veřejné prostory musí být obyvateli cítěny jako pokračování a rozšíření vlastního bytu. Možnostmi zástavby se ve svých teoretických pracích i realizacích zabývá mnoho výrazných architektonických týmů. Například holandský ateliér MVRDV ve své publikaci Farmax, excursion on density, nahlíží na tvorbu sídel pomocí průzkumů a vyhodnocení hustoty zastavění, typů staveb, komunikací, hustoty dopravy, sociologických a demografických popisů a podobně. C.3-10

Obr. 4: Obytný soubor Halen. Situační plán. Foto Atelier 5 Obr. 5: Farmax formy kompaktní zástavby ve vztahu k hustotě zástavby C.3-11

C.3.2.3 Současný stav legislativy v ČR Současná ČSN 73 4301 Obytné budovy exaktně definuje dispozici bytů s jejími provozními vztahy, aniž by umožňovala tvůrčí přístup k změnám pojetí bydlení známých ze zahraničí. Obecně technické požadavky na výstavbu jsou souborem závazných požadavků. C.3.3 Principy řešení v územním plánování C.3.3.1 Podmínky a požadavky na území pro bydlení Vitruvius v knize Deset knih o architektuře při definování správného místa pro bydlení píše: Při výstavbě města je třeba zachovávat tato pravidla: Předně výběr nejzdravějšího místa. Bude to místo položené výše a ne mlhovité, ne plné jinovatky a neobrácené ani k parným, ani ke studeným světovým stranám, nýbrž k mírným, a konečně místo, které se vyhne bažinatému sousedství. Proudí-li totiž k městu při východu slunce ranní větříky, k nimž se přidají vyvstalé mlhy, a roznášejí-li mezi obyvatelstvem svým vanutím s mlhou smíšené jedovaté výdechy bažinných živočichů, udělají z onoho místa místo choroboplodné. Rovněž nebude místo zdravé, bude-li položeno podél moře k jihu nebo proti západu. Bydlení jako základní urbanistická funkční složka Bydlení jako společenský proces nemůžeme izolovat od ostatních funkcí života lidí v procesu jejich společenské existence. V současnosti můžeme nacházet řadu požadavků pro území s funkcí bydlení. Při navrhování obytných budov ovlivňuje jejich výsledné řešení celá řada požadavků vyplývajících z podmínek konkrétního staveniště. Tyto požadavky, které mají charakter zastavovacích, technických, hygienických i ekonomických podmínek výstavby, ovlivňují proto nejen provozně dispoziční, hmotové a architektonické řešení území, ale i konstrukční provedení a v neposlední řadě také výši nákladů na její realizaci a vlastní provoz. Přírodní podmínky jsou základními a určujícími podmínkami lokalizace ploch bydlení. Vyplývá to z fyziologických nároků na bydlení, z možností realizace a provozu obytných celků. Jedná se o: geologické (zakládání, ev.sesuvy, výskyt surovin, seismicita), geomorfologické (svažitost, výškové členění, konfigurace terénu), hydrologické (podzemní a povrchové vody, jejich čistota, agresivita a pod.), klimatologické (teplotní poměry, srážkové poměry, inverze, větrné poměry), pedologické a biologické, tj.ekologické poměry a podmínky rostlinného krytu. Dobré geologické podmínky jsou základními podmínkami hospodárnosti výstavby. Geologický průzkum a jeho vyhodnocení určuje podmínky pro zakládání budov, stavbu komunikací, ev.způsob uložení inženýrských sítí. Základová spára má mít stejnorodé fyzikální vlastnosti, např. pro soustředěnou středopodlažní zástavbu nemá klesnout pod 0,25 MPa, pro nízkopodlažní zástavbu 0,15 MPa. Geologický průzkum dále označuje terény nevhodné pro zakládání, jako jsou např. sesuvná území, tekuté písky a pod. C.3-12

Geomorfologické podmínky jsou dány konfigurací, výškovým členěním a svažitostí terénu. Pro soustředěnou obytnou zástavbu s ohledem na montážní způsob výstavby je především vhodný málo členitý terén se spádem do jednoho povodí (povrchové vody, kanalizace) a se sklonem k osluněné straně. Pro těžkou stavební montáž a převládající řádkovou zástavbu je vhodný terén do 5 % sklonu. Od 5 % do 8 % sklonu je nutno sledovat terén (vrstevnice) při způsobu zastavění. Do 12 % sklonu osluněné strany je terén možný pro bodovou formu zástavby, s potížemi při vedení obslužných komunikací a inženýrských sítí. Do 15 % sklonu osluněné strany je terén možno využít pro určité druhy individuální zástavby, nad 20 % sklonu (J.JV.JZ) pro terasovou obytnou zástavbu. Důsledky terénních úprav ve svažitých územích je nutno řešit již v základním urbanistickém konceptu, kde vedle hledisek stavební a provozní ekonomie, bilancování přesunu zeminy, konceptu obslužných komunikací a technické infrastruktury je nezbytné sledovat celkové krajinné působení. Podmínky hydrologické určují stavební možnosti s ohledem na hladinu spodních vod, její kolísání, ev. stupeň agresivity. Jsou důležité pro způsob zakládání a izolace obytných budov. Neméně důležité je bilancování a způsob odvádění povrchových vod. V základním urbanistickém konceptu je nutno zvažovat poměr zpevněných ploch a zatravněných pozemků, možnost vytváření povrchových vodních ploch jako důležitého prvku mikroklimatu obytných celků a tak zabránit hydrologické devastaci území. Podmínky klimatologické určují místní teplotní a srážkové poměry, výskyt inverze a převládající směry větrů. Pro obytnou zástavbu nejsou vhodné inverzní polohy (pomalý odtok studeného vzduchu), místa častého výskytu mlh, nevětrané kotliny, ev. návětrné plošiny. Částečně je lze měnit umělými zásahy, tj. vhodnou orientací a formou zastavění, zakládáním zelených pásů, větrolamů, ev. vnitřním vodohospodářským režimem. Konečné dlouhodobé důsledky pro provoz a mikroklima je však nutno pečlivě zvážit. Příslušné státní normy shrnují území a místa se stejnými podmínkami v oblasti nebo pásma a stanovují pro ně technické nebo fyzikálně technické údaje. Naše republika je rozdělena z hlediska teplotních podmínek do tří oblastí se základními vnějšími teplotami 12 C, 15 C a 18 C (dle ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát). K těmto oblastem jsou vztaženy všechny požadavky na tepelně technické vlastnosti konstrukcí, prostorů i budov. Podmínky pedologické, biologické a ekologické ovlivňují výběr staveniště s ohledem na ochranu bonitních zemědělských půd a nepřípustnost jejich zastavění. Hledisko celkové ekologie krajiny shrnuje klimatologické, geologické, pedologické a biogeografické údaje o jejich významu pro vegetaci a celkový režim krajiny. Jde o ochranu přírodních hodnot, důležitých prvků vegetace, o možnou míru technických zásahů a vytváření předpokladů pro tvorbu nových krajinných a parkových úprav jako nezbytné součásti kulturního obytného prostředí. Podmínky čistoty ovzduší jsou velmi důležité a posuzují se na jednotlivých staveništích v návaznosti na směr převládajících větrů a na zdroj znečištění. Limitní hodnoty pro obsah škodlivin v ovzduší jsou stanoveny v Hygienických předpisech Ministerstva zdravotnictví. C.3-13

Jsou tam uvedeny nejvyšší přípustné krátkodobé koncentrace a nejvyšší průměrné denní koncentrace nejzávažnějších škodlivin. Radonové riziko Specifickým požadavkem sledovaným v posledních letech je radonové riziko. Pro potřeby územního plánování má význam stanovení radonového rizika způsobeného kombinací objemové aktivity Rn v půdním vzduchu a plynopropustnosti hornin dle ČSN 73 1001 Zakládání staveb: Základová půda pod plošnými základy na základě tabulky: Kategorie rizika Objemová aktivita Rn v půdním vzduchu (kbq/ m 3 ) v základových půdách pro plyny a vodo propustných málo středně dobře nízké méně než 30 méně než 20 méně než 10 střední 30 100 20 70 10 30 vysoké více než 100 více než 70 více než 30 Tab. 4: Stanovení radonového rizika Území zde jsou členěna do 3 kategorií, podle nichž je třeba v realizaci staveb provádět náležitá opatření. U staveb s nízkým rizikem se ochrana stavebního objektu nepředpokládá, střední riziko vyžaduje určitá opatření a vysoké riziko vyžaduje buď zvláštní ochranná opatření nebo se realizace staveb vůbec nedoporučuje. Radonové mapy se zpracovávají ve třech stupních od regionálních 1:200 000, přes mapy pro potřeby územního plánování 1:25 000 1:10 000 až po podrobné 1:2 000 1:1 000 pro bytovou výstavbu. Měly by být k nahlédnutí na odborech životního prostředí příslušných úřadů. Hygienické podmínky Hygienické podmínky jsou souhrnem zdravotních požadavků na obytnou zónu. Tyto požadavky jsou definovány v příslušných hygienických a zdravotních předpisech a v zákonu č.20 /1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jedná se především o vytvoření podmínek pro zdravé prostředí pro bydlení: z fyzikálního hlediska (osvětlení, oslunění, akustické podmínky, prašnost...), z hlediska působení vlivů vlastního přírodního prostředí (výskyt radonu...), jako důsledků negativního působení okolní lidské činnosti (exhalace, přítomnost kontaminací těžkými kovy, radiace atd.). Nástroji zajištění těchto podmínek jsou hygienická pásma ochrany od negativních vlivů dopravy, průmyslové a zemědělské výroby. Akustické podmínky vycházejí ze zvuků vyvolaných uměle a jejich působení na obytné budovy je nutno hodnotit ze dvou hledisek, a to z hlediska hluku vznikajícího provozem uvnitř obytné budovy a z hlediska obtěžování hlukem vnějším vyvolaným průmyslovou výrobou nebo automobilovou, respekt, leteckou dopravou. C.3-14

Nejvyšší přípustné hodnoty hluku z vnějšího prostoru jsou stanoveny Hygienickými předpisy Ministerstva zdravotnictví, které je stanoví ze základní hladiny 50 dba přičtením korekcí podle místních podmínek, povahy a trvání hluku a podle denní doby. V sídlištním obytném souboru se připouští při ustáleném nebo nepravidelném hluku nejvýše hladina hluku 50 dba ve dne a 40 dba v noci. Orientačními výpočty a grafy je možno preventivně ověřovat budoucí negativní působení hluku. Např. pro obslužné komunikace s funkcí dopravně obslužnou se udává min. ochranné pásmo 55 m, pro sběrné komunikace s funkcí dopravně obslužnou Bl 80 m, pro rychlostní komunikace A 210 400m. Obdobná hluková pásma jsou stanovena pro kapacitní odstavné a parkovací plochy. Urbanistická ochranná hluková opatření (odstupy, orientace budov, vedení tras a pod.) a technická protihluková opatření (technické vedení komunikací, protihlukové bariéry, bariérové domy, vegetace) jsou v současné době důležitým spoluurčujícím prvkem v celkovém konceptu zástavby a jsou ověřovány hlukovými studiemi dotčených území. Ochranná hygienická pásma ploch bydlení od průmyslových a zemědělských ploch a objektů jsou stanovena hygienickými předpisy v pěti pásmech a jsou individuálně místně určována. Minimální vzdálenost od výrobních ploch je 50 m. Vedle hluku je také stanovena přípustná mez škodlivin v ovzduší (sv. 30/1967 MZ). Tato ochranná pásma jsou podstatným faktorem ovlivňujícím funkční skladbu obcí. Proslunění Všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu. Do součtu podlahových ploch z jedné strany prosluněných obytných místností ani do součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu se pro tento účel nezapočítávají části podlahových ploch obytných místností, které leží za hranici hloubky místnosti rovné 2,3 násobku její světlé výšky. Obytná místnost se považuje za prosluněnou, jsou-li splněny následující podmínky (viz obrázek): a) půdorysný úhel slunečních paprsků hlavní přímkou roviny okenního otvoru musí být nejméně 25, hlavní přímka roviny je přímka, která je průsečnicí této roviny s vodorovnou rovinou; b) přímé sluneční záření musí po stanovenou dobu vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory, krytými průhledným a barvy nezkreslujícím materiálem, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně jedné desetině podlahové plochy místnosti; nejmenší skladebný rozměr osvětlovacího otvoru musí být alespoň 900 mm; šířka oken umístěných ve skloněné střešní rovině může být menší, nejméně však 700 mm; c) sluneční záření musí po stanovenou dobu dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení ve výšce 300 mm nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru, ale nejméně 1 200 mm nad úrovní podlahy posuzované místnosti; d) výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5 ; C.3-15

e) při zanedbání oblačnosti musí být dne 1. března a 21. června doba proslunění nejméně 90 minut. svislý osvětlovací otvor skloněný osvětlovací otvor Obr. 6: Podmínky proslunění obytné místnosti Požadovanou dobu proslunění pro den 1. března lze nahradit bilancí, při které je mimo přestupné roky celková doba proslunění ve dnech od 10. února do 21. března včetně 3 600 minut (jedná se o 40 dní s průměrnou dobou proslunění 90 minut). Při navrhování obytných budov se bere v úvahu stínění nejen dle současného stavu okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu, popř. územního plánu, jsou-li pro dané území schváleny. Při umísťování obytné budovy do území je nutno prověřit dodržení uvedených podmínek také u obytných místnosti stávajících budov. V obytných místnostech stávajících budov není nutno tyto podmínky dodržet, jedná-li se o doplnění stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popř.formou nástaveb a přístaveb, jestliže doplněná budova zachovává půdorysný rozsah a výškovou úroveň zástavby sousedních budov. Venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března. Pro posuzování doby proslunění nebo oslunění se používají: a) jednotná průměrná severní zeměpisná šířka φ = 50 pro celé území ČR; b) pravý sluneční čas (PSČ). Pravý sluneční čas vznikne rozdělením časového intervalu mezi dvěma následujícími horními kulminacemi slunce na 24 hodin. K horní kulminaci dochází ve 12 hodin, kdy zároveň v daném dni dosahuje slunce maxima své výšky nad obzorem. V závislosti na pravém slunečním čase se stanoví hodinový úhel r ( ) pomocí vztahu: r = 15 (PSČ 12); c) průměrná hodnota sluneční deklinace S{ ), která se pro jednotlivé dny v roce vypočítá podle vztahu: δ= 23,45 sin (0.98D + 29,7M 109), kde D je číslo dne v měsíci a M číslo měsíce v datu posuzování; C.3-16

d) základní vztahy sférické astronomie. Poloha slunce na obloze je určena jeho azimutem A ( ) a výškou h ( ). Hodnoty těchto dvou úhlů (viz obrázek) lze postupně stanovit pomocí vztahů: sin h = sin φ sin δ + cos φ cos δ cos r. Orientaci situace a orientaci objektů ke světovým stranám je nutno při posuzování doby proslunění nebo oslunění doložit spolehlivými podklady. Při stanovení směru poledníku v situaci se přihlíží k meridiánové konvergenci C ( ). Velikost meridiánové konvergence je možné stanovit jedním z těchto způsobů: odečtením z mapového podkladu, kde je meridiánová konvergence vyznačena; je-li situace zpracována v souřadnicovém systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) výpočtem ze zeměpisné délky I ( ) dané lokality pomocí přibližného vzorce C = 24 50' λ /1,34; dotazem u územně příslušného střediska geodézie a kartografie. Zjištěný nebo vypočítaný úhel C ( ) se nanese ve směru hodinových ručiček od svislých souřadnicových čar kartografické sítě mapového podkladu, čímž je určen severní směr. Pro účel posuzování doby proslunění nebo oslunění se za dostatečnou přesnost považuje, jestliže chyba při stanovení hodnoty C ( ) nepřekročí ±0,5. Obr. 7: Azimut, výška slunce, meridiánová konvergence Součástí hygienických podmínek je i zajištění dostatečného množství pitné vody, které se pohybuje od 250 do 350 1 na osobu a den a má stále stoupající tendenci. Také stanovení správného režimu odtoku povrchových vod, celkový způsob údržby, čistění a odstraňování tekutých a tuhých odpadů je součástí hygienických podmínek. Toto spolu se zajištěním tepla a elektrické energie vytváří složitý a náročný problém inženýrské infrastruktury obytné zóny, která je mnohdy limitující pro plánování a realizaci výstavby a je nedílnou součástí celkové urbanistické koncepce řešení. Napojení na inženýrské sítě Je třeba ověřit kapacitní možnosti dané stavem technického vybavení území v místě výstavby (kanalizace, plyn) a podle možností, které na daném místě poskytuje energetická základna pro zdroj vytápění a přípravu teplé užitkové vody. Každé obytná budova musí být napojena na veřejné rozvody vody, elektřiny a případně také plynu. V místě připojení se osazuje hlavní uzávěr (resp.jistící zařízení) a v některých případech také počítadlo odběru, pokud není v souladu s předpisy pro provádění příslušných rozvodů umístěno jinde. Pro napojení domovních rozvodů na veřejné rozvody se v bytovém domě musí navrhovat nutné prostory. C.3-17

Pro napojení rozvodů studené vody se zřizuje v suterénu domů uzamykatelná místnost nebo napojovací šachta, pokud objekt není podsklepen, přístupná poklopem. Tyto prostory musí být odvodněny do kanalizace pro případ poruchy. Napojení na veřejné rozvody silnoproudu, slaboproudu a plynu se zajišťuje v samostatných uzamykatelných hlavních domovních skříních, přístupných z vnějšího prostoru. Zásady napojení určují ČSN o navrhování těchto druhů zařízení. Pro každou obytnou budovu se zpravidla zřizuje samostatná kanalizační přípojka. U rozsáhlejších objektů a v odůvodněných případech lze zřídit dvě i více přípojek, přičemž je nutné se dohodnout předem s příslušnou správou kanalizace. Do vnitřní kanalizační sítě odvodňovaného objektu je zahrnuta celá soustava domovního kanalizačního potrubí až po vyústění hlavního ležatého svodu 1,0 m před budovou. U výškových bytových domů nad 16 podlaží se vyžaduje nouzové osvětlení schodiště a chodeb nezávisle na běžné síti rozvodů v těchto domech, tzn. že musí být napojeno na samostatný zdroj. Nejčastěji se pro tento účel používá akumulátorů. Pro jejich umístění se navrhuje samostatná uzamykatelná a trvale větraná místnost, která musí být oddělena od ostatních prostor domu předsíní, která musí být rovněž trvale větrána. Prostory pro zajištění vytápění v bytových domech jsou různého druhu podle charakteru vytápění: prostory pro uskladnění paliva odděleně pro každý byt u bytových domů s lokálním vytápěním; prostory pro kotelnu, strojovnu a uhelnu u bytových domů,které nejsou napojeny na dálkové vytápění; prostory pro napojení samostatně stojících bytových domů na sekundární rozvody ÚT a teplé užitkové vody - předávací stanice tepla (obvykle u bodových a věžových domů); prostory pro akumulační nádrž teplé vody u obytných budov vytápěných elektrickou energií. Součástí hygienických podmínek je i zajištění dostatečného množství pitné vody, které se pohybuje od 250 do 350 1 na osobu a den a má stále stoupající tendenci. Také stanovení správného režimu odtoku povrchových vod, celkový způsob údržby, čistění a odstraňování tekutých a tuhých odpadů je součástí hygienických podmínek. Toto spolu se zajištěním tepla a elektrické energie vytváří složitý a náročný problém technické infrastruktury ploch bydlení, která je mnohdy limitující pro plánování a realizaci výstavby a je nedílnou součástí celkové urbanistické koncepce řešení. Požární bezpečnost Obecné zásady Pod pojmem požární bezpečnosti jakéhokoli stavebního objektu rozumíme vlastnost stavebního objektu bránit ztrátám na životech a zdraví osob, resp. zvířat a ztrátám na majetku v případě požáru. Toho se dosahuje urbanistickým umístěním objektu, jeho vhodným dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením. Odstupové vzdálenosti Odstupy mezi objekty mají bránit přenesení požáru vnějším prostorem z jednoho objektu nebo požárního úseku na druhý. Přenesení požáru umožňuje vyzařování (sálání) části tepelné energie do volného prostoru vně objektu všemi požárně neuzavřenými otvory (okny apod.) C.3-18

v obvodových stěnách nebo střeše a také těmi částmi obvodových plášťů, které nemají dostatečnou požární odolnost (jsou z hořlavého materiálu). Záření působí všemi směry v úhlu 160 od plochy z níž vychází. Prostor, ve kterém je tepelné záření tak intenzivní, že může vyvolat požár, vymezuje požárně nebezpečný prostor. V tomto prostoru nesmí být umístěny žádné požárně otevřené plochy jiného ani téhož objektu. Odstupovou vzdálenost je vždy třeba stanovit z obou stran, tj. jak ze strany posuzovaného objektu, tak ze strany protějšího objektu a použije se větší vzdálenost z obou hodnot. U objektů pro bydlení a ubytování se stanoví odstupové vzdálenosti z tab. 4. ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb: Budovy pro bydlení a ubytování. Největší problémy vznikají ve vnějších koutech objektů (atriové dispozice, meandrové domy, polouzavřené dvory apod.). V těchto koutech se obvykle stýkají různé požární úseky (obytné buňky) a odstupová vzdálenost jejich požárně otevřených ploch (oken) se určí z přílohy 1. k ČSN 73 0833. Tuto vzdálenost lze však ovlivnit stavebními prvky z nehořlavých hmot, které okna vzájemně zastiňují. Příjezdy, nástupní plochy, zásahové cesty umožňují provedení účinného protipožárního zásahu. Ke každému objektu pro bydlení a ubytování musí vést přístupová komunikace pro příjezd požárních vozidel a techniky, musí vést buď až k nástupní ploše, nebo do vzdálenosti max. 50,0 m od objektu. Musí být min. 2,5 m široká. Na přístupové komunikace navazují nástupní plochy pro přímý zásah zvenčí. Musí být široké min. 3,5 m a mít sklon v jednom směru max. 5 %, v druhém max. 2 % a musí být umístěny u nejdelšího průčelí. Mohou však být nahrazeny vozovkou sjízdné komunikace v dostatečné blízkosti objektu. Zřizují se u objektů, které nemají chráněné únikové cesty typu B a C a nepřesahují výšku 22,5 m, tzn. že se prakticky zřizují jen u objektů 5-9 podlažních. U objektů nad 22,5 m se nástupní plochy nepožadují. Vnitřní zásahové cesty se zřizují ve všech objektech o výšce nad 22,5 m. Jsou tvořeny únikovými cestami typu B a C a společnými komunikacemi, které na ně navazují. Nejmenší šířka vnitřní zásahové cesty je 800 mm. V objektech vyšších 60,0 je součástí zásahové cesty také požární výtah, umístěný v prostoru chráněné únikové cesty typu C. Umísťováni obytných budov do území Umísťování obytných budov do území, popř. umísťování staveb na pozemcích obytných budov se řídí podle zvláštního předpisů a ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb: Nevýrobní objekty, ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb: Budovy pro bydlení a ubytování, ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel, ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Podmínky pro umísťování obytných budov stanoví rozhodnutí o umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací, je-li pořízena. Jinak se postupuje podle zvláštního předpisu. ČSN 73 4301 Obytné budovy stanoví podmínky pro vzájemné odstupy a proslunění staveb s byty. Vzájemné odstupy staveb Vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. C.3-19

Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, které souvisejí s funkčním využitím území (například sítě technického vybavení, dětská hřiště). Vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace. Tento požadavek se neuplatní u budov umísťovaných ve stavebních prolukách řadové zástavby a u budov, jejichž umístění je řešeno v územně plánovací dokumentaci. Vytvářejí-li rodinné domy mezi sebou volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m. Vzdálenost rodinných domů od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých částí stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se nemusí uplatnit požadavek na odstup od společných hranic pozemků. Vzdálenosti mezi obytnými budovami navzájem nebo obytnými budovami a budovami jiného účelu musí být takové, aby všechny byty splňovaly požadavky na proslunění a na denní osvětlení podle ČSN 734301 Obytné budovy. Vzájemné odstupy a vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras, dále od hranic pozemků a okraje vozovky pozemní komunikace. Požadavky na obytné prostředí Bydlení je funkcí obytného prostředí. Kvalitní obytné prostředí je předpokladem dobrého bydlení, což je dále jedním ze základních předpokladů při uspokojování životních potřeb občanů a zároveň významným ukazatelem jejich životní úrovně. Obytným prostředím rozumíme nejen byt a jeho okolí, je to souhrn faktorů prostorových (náměstí, ulice, vnitřní bloky) a plošných, kde jsou zastoupeny další funkční složky jako je doprava, zeleň a rekreace, event. Občanské vybavení a technická infrastruktura. Základními potřebami člověka jsou spánek, hygiena, jídlo, příprava potravin, údržba domácnosti, výchova dětí, školní výchova, zdravotní péče, distribuce, služby atd., právě tyto potřeby by měly být uspokojovány v místě, kde bydlí. Zdravotní požadavky Všeobecným zdravotním požadavkem v tvorbě obytného prostředí je požadavek budování zdravotně vhodného prostředí člověka a likvidace škodlivých vlivů produktů novodobé techniky. Je to požadavek na vytvoření obytného prostředí s co nejvhodnějším mikroklimatem pro člověka, kde by nedocházelo k narušeni základních úkonů a naopak kde by docházelo k přirozené regeneraci pracovních sil. Zdravotní požadavky lze konkrétně vyjádřit: biologickými potřebami člověka (dostatek čerstvého vzduchu, světla, slunce, zdravotně vyhovující používané předměty atd.); fyziologickými potřebami (dýchání, trávení, krevní oběh, vyměšování); profylaktickými potřebami (ovzduší bez choroboplodných zárodků, prachu, plynu, bezpečnost úrazová, hluková atd.). C.3-20