Chudinství a chudoba jako sociálně historický fenomén: ambivalence dobových perspektiv, individuální a kolektivní strategie chudých a instrumentária řešení Vila Lanna 28. - 30. 5. 2012 1. Jan Kilián jankilian@email.cz Pauperizace městského obyvatelstva ve válečných 30. a 40. letech 17. století aneb poznámky k jednomu paradigmatu. Příspěvek se zaměří na komparaci hmotných a kulturních poměrů různých vrstev městského obyvatelstva za třicetileté války ve středo- a severočeských městech, především se pokusí doložit rozdíly oproti mírovým letům předbělohorským, ale i oproti 20. letům, kdy do Čech ještě nevpadala nepřátelská vojska. Stejně tak se bude věnovat i situaci v 50., případně ještě 60. letech 17. století, aby sledoval eventuální poválečnou revitalizaci nebo naopak potvrdil tradovaný fakt pokračujícího regresu. Vycházet bude zvláště z pramenů narativní povahy s důrazem na individuální a subjektivní prožitek chudoby, ale i ze zdrojů pragmatického charakteru (předně inventáře, odkazy, berní materiály). 2. Andrea Pokludová andrea.pokludova@centrum.cz My a naši chudí : zavádění nástrojů moderní sociální péče v Opavě a Olomouci Téma efektivní sociální péče tvoří nedílnou součást modernizačního procesu činnosti městských samospráv druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Agenda Chudinství/ Armenwesen zpravidla představovala samostatnou kapitolu komunálních rozpočtů; spadalo do ní přerozdělování sociálních dávek, budování špitálů (chudobinců) a sirotčinců, zřizování komunálních zastaváren atd. Komplex otázek vztahující se k chudobě a každodennímu životu zchudlého obyvatelstva tvořil i nedílnou součást utvářejícího se systému veřejného zdravotnictví, a to zejména z pohledu zavádění preventivních a profylakčních opatření k potírání infekčních nemocí. Chudými na přelomu 19. a 20. století, obdobně jako v současné společnosti, nebyli jen práce neschopní, ale i část pracujících, jejichž příjmy z výkonu povolání nestačily na pokrytí základních potřeb (potraviny a bydlení). Zásobování těchto
vrstev obyvatelstva zdravotně nezávadnými potravinami dotovanými z komunálních rozpočtů a učiněné první kroky samospráv na cestě k výstavbě sociální bydlení bude rovněž nastíněno v příspěvku, který bude vycházet z dosavadního stavu poznání výše načrtnuté problematiky pro statutární města Opava a Olomouc. 3. Pavel Kladiwa pavel.kladiwa@osu.cz Sociální reportáže Maxe Wintera jako prostředek boje s chudobou a jako historický pramen Max Winter (1870-1937) byl rakouský novinář, spisovatel a politik. Od roku 1895 působil jako redaktor sociálnědemokratických novin Arbeiter-Zeitung, v nichž zveřejnil více než 1 500 reportáží zabývajících se především pauperismem a sociální otázkou. Reportáže byly ovlivněny jeho přáním zlepšit životní situaci dolních vrstev a politickými postoji (v letech 1911-1918 byl členem poslanecké sněmovny říšské rady za sociální demokracii). Cílem příspěvku je nastínit Winterovy životní osudy a zejména přiblížit jeho osmidílný cyklus reportáží Die Blutsauger des Böhmerwaldes (Vykořisťovatelé Šumavy), na němž pracoval v letech 1905-1908, přičemž informace shromažďoval jak pomocí archivních a tištěných pramenů, tak na základě výpovědí místních lidí. 4. Karel Schelle karel.schelle@schelle.cz Advokáti chudých. Vývoj právního zastupování nemajetných osob 5. Antonie Doležalová dolezala@vse.cz Spravedlnost, rovnost, milosrdenství. Řešení otázky chudinství v diskurzu společenských věd a v historické perspektivě 6. Pavel Cibulka
cibulka@brno.avcr.cz Spojení podnikatelských a komunálních elit při obecně prospěšných aktivitách v oblasti chudinství na příkladě Brna v letech 1873-1914 Případová studie opírající se o rozbor činnosti některých spolků zabývajících se sociálními projekty (laciné stravování, zajištění levného bydlení) v Brně, např. Brünner Volksküchen- Verein, Der gemeinnützige Verein zur Erbauung billiger Wohnungen in Brünn. Autor se soustředí na spolky, v nichž zejména spolupracovalo vedení města s představiteli místní podnikatelské vrstvy. Bude se zabývat otázkami společenské prestiže, komunalizací těchto zprvu privátních projektů, srovnáním s individuálními projekty podnikatelů (např. F. Wannieck). 7. Lukáš Fasora fasora@phil.muni.cz Politické souvislosti činnosti České zemské péče o mládež na Moravě 1908-1937 Příspěvek tematizuje vznik centralizovaného systému péče o osiřelou a sociálně potřebnou mládež na příkladu zemské organizace pro české děti na Moravě. Ve středu pozornosti stojí téma zákonem z roku 1921 nařízená částečná centralizace a etatizace výkonu péče, zdůvodněná jako nutná reakce státu pro překonání sociálních důsledků světové války. Příspěvek sleduje postoj odborné veřejnosti a některých spolků, tj. dobrovolných aktérů na poli péče, kteří byli nuceni pod tlakem této normy rezignovat na část své dosavadní samostatnosti. Reálný průběh procesu rozhodně nekorespondoval se striktní mluvou zákona a při provádění normy vzniklo společenské a politické napětí, jehož analýza je hlavním tématem příspěvku. Vzhledem k vazbě řady dobrovolných organizací k politickým stranám se zápas o centralizaci péče vyprofiloval jako pole pro boj mezi státotvornými českými levicovými stranami na jedné straně a různorodou, ad hoc spolupracující koalicí oponentů, v níž se nacházeli mj. agrárníci, lidovci, ale také komunisté a jako partner se nabízely také německé politické strany. Komplikovaná a rozporná cesta k centralizaci a etatizaci péče měla být završena vydáním zákona v roce 1937, vzhledem k celkové krizi čs. státnosti však již k dovršení procesu nedošlo.
8. Milan Hlavačka hlavacka@hiu.cas.cz Městský chudinský systém ve Znojmě v první polovině 19. století Městský chudinský systém na Moravě nabyl v první polovině 19. století jasných byrokratizovaných kontur, neboť byl postaven pod státní dohled. Profesionalizace, byrokratizace a státem dohlížená evidence chudinských fondů (nikoliv chudých) však chudinskou otázku ještě systematicky neřešily. Ta přišla až o několik desetiletí později a jejím vzorem se stala pro znojemskou komunu organizace chudinství vídeňské velkokomuny. Chudinství: historický přehled, badatelské koncepce a naše deficity Pokus o historický přehled vnímání chudinské problematiky od raného novověku do první poloviny 20. století s vytýčením dobových konceptů a zahraničních a našich badatelských přístupů. 9. Daniel Baránek daniel.baranek@gmail.com Institucionalizace a modernizace dobročinnosti v moravských a slezských židovských komunitách Ochrana nuzných a ubožáků před bezprávím patřila vždy mezi základní imperativy judaismu. Poskytnutí pomoci nad rámec práva bylo ovšem ponecháno na rozhodnutí jednotlivce, jelikož ne každému umožňovalo jeho ekonomické postavení poskytnout potřebnému vskutku účinnou pomoc. Věřící však mohl svou dobrou vůli efektivně projevit skrze komunitu. Této úlohy si byly dobře vědomy také židovské komunity, které vznikaly na Moravě a ve Slezsku v průběhu 19. století. Institut podpory chudých v každé židovské komunitě existoval od jejího samého počátku, ovšem dobročinné instituce se vyvinuly až po ustavení rituálních a vzdělávacích zařízení. Autor se v tomto příspěvku tedy zaměří především na proces institucionalizace dobročinnosti, na faktory ovlivňující tento proces, na místo dobročinnosti v hodnotovém žebříčku nových židovských komunit a na prostředky židovských komunit používané k potírání chudoby. Dále se autor pokusí nalézt odpověď na otázku, zda profesionalizace židovské dobročinnosti vedla také k jejímu odosobnění a zda na
konci procesu institucionalizace zbyl nějaký prostor pro dobrovolnost. Konečně se příspěvek bude věnovat také proměnám, které židovské pojetí dobročinnosti prodělávalo v důsledku modernizace židovské společnosti: humanitarizaci, sekularizaci a sionizaci dobročinnosti. 10. Pavel Bek bek@hiu.cas.cz Penzijní stanovy a Stanovy hornické bratrské pokladny Severní dráhy císaře Ferdinanda 11. Iva Madlová imadl@seznam.cz Ein Herr und Vater seiner Guts-Unterthanen. Řešení otázky chudinství na děčínském panství hraběte Františka Antonína Thun-Hohensteina v 1. polovině 19. století 12. Lada Hašková ladaha@post.cz Hostinský žebrákem? Vnímání hranice chudoby v rámci hostinské živnosti pohledem dobových oborových periodik. V příspěvku, respektive syntetickém shrnutí bych se zabývala prožitkem chudoby v prostředí hostinské živnosti na přelomu 19. a 20. století. Převládá totiž názor, že určitá řemesla na tom byla hůře než jiná a právě hostinská živnost je a byla vnímána jako ta, která měla poskytovat dobré živobytí. Vzhledem k tomu, že existovala celá plejáda hostinských zařízení různé velikosti, nabízející různou úroveň služeb a umístěných v aglomeracích s odlišnou sociální skladbou obyvatelstva, je nasnadě, že tento názor je značně zavádějící. V dobových oborových periodikách, jakými jsou Hostimil a Hostinský obzor se setkáme s celou řadou názorů na problematiku finančního zabezpečení nejen hostinských a jejich rodin, ale i dalších pracovníků v této živnosti. O mnohdy problematickém postavení vypovídají i archivní materiály, a to vzniklé jak činností hostinských společenstev, tak i korespondencí mezi úřady a hostinským.
13. Jakub Rákosník jakub.rakosnik@ff.cuni.cz Od hegemonie k marginalizaci: vývoj sociální péče v českých zemích v letech 1860 1960 Příspěvek se zaměří na postižení postavení a funkce chudinství (sociální péče) v rámci systému sociální ochrany, jak se vyvíjel ve sledovaném období. Odhlédneme-li od dílčích forem zabezpečení specifických skupin obyvatel (státní úředníci, svépomocné pokladny dělnické), chudinství bylo až do 80. let 19. století takřka hegemonním nástrojem sociální ochrany obyvatelstva. Poté, co byly postupně zaváděny jednotlivé větve sociálního pojištění, jeho význam začal klesat. Můžeme v tomto směru hovořit o celoevropském trendu. V meziválečném období tento trend pokračoval, a to i za velké hospodářské krize. Rozhodující v tomto směru byl fakt, že ČSR přijala doprovodná opatření, která sice fungovala podle chudinské logiky, tj. na principu testování sociální potřebnosti, aby se vypořádala s důsledky masové nezaměstnanosti, avšak tato tzv. státní stravovací akce byla z obecného režimu chudinství vyjmuta. Po druhé světové válce došlo k postupnému postátnění dosud z institucionálního hlediska značně diverzifikované sociální péče. Uskutečněním plné zaměstnanosti a uzákoněním národního pojištění v roce 1948 začala být tradiční sociální péče chápána jako reziduum minulosti, jehož potřeba postupně vymizí. Negativním důsledkem tohoto nahlížení bylo zvláště nežádoucí podcenění úlohy sociálních služeb o chudé se specifickými potřebami. Tento trend marginalizace sociální péče byl zastaven teprve v roce 1956, kdy se konečně tato matérie dočkala adekvátní právní úpravy. Její předchozí úpadek však byl z důvodu nedostatku zdrojů v plánované ekonomice odstraňován jen velmi pozvolna. 14. Martina Halířová MartinaHalirova@seznam.cz Koncept chudoby v 19. století a podoby péče o chudé 15. Jana Geršlová
jana.gerslova@vsb.cz Gottlieb Duttweiler: podnikáním proti chudobě 16. Milan Řepa repa@brno.avcr.cz Formy sociální solidarity a sociální péče a diskurzy o nich ve vesnické komunitě v druhé polovině 19. století Případová studie na základě archivních materiálů z jihomoravského venkova. 17. Sixtus Bolom Kotari bolom-kotari@hiu.cas.cz Svět chudé elity: evangeličtí faráři a jejich rodiny Pastoři tolerančních evangelických sborů v Čechách a na Moravě na konci 18. a v první polovině 19. století dokázali svoji strategií pozoruhodně překlenovat bariéry společenských struktur. Ač v místech svého působení tvořili (intelektuální) elitu, finančně byli závislí na příspěvcích věřících svých sborů. Jejich obtížná vymahatelnost stavěla mnohé duchovní, tím více pak vdovy a sirotky po úmrtí pastora, do takřka bezvýchodné hmotné situace. Navzdory tomu farářské rodiny dokázaly zajistit svým potomkům univerzitní vzdělání i kontakty do nejvyšších pater společnosti. 18. Stanislav Knob Stanislav.Knob@osu.cz Kolektivní strategie chudinství: institucionalizace konfliktů mezi prací a kapitálem Hans Ulrich Wehler ve své práci o modernizaci z roku 1975 vyjmenoval šest důležitých subprocesů, kterými se modernizační proces v historii prosazoval. Jako šestý bod uvádí institucionalizaci konfliktů, která měla zabránit násilným střetům mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a přivést obě strany k jednacímu stolu. Můj příspěvek se bude věnovat této cestě k institucionalizaci tak, jak je popsán v zahraniční a domácí literatuře a doplněn mým výzkumem stávkového hnutí a výluk do roku 1918.
19. Miroslav Sabol Miroslav.Sabol@savba.sk Sociálne pomery slovenských robotníkov a roľníkov v rokoch 1938-1948 Propaganda slovenského štátu od začiatku vykresľovala budúcnosť slovenských rodín v,, ružových farbách. Realita však bola úplne iná. Už od roku 1940 sa plnil zoznam nedostatkových potravín. Postupne sa začali zavadzať odberne knižky na jednotlivé komodity. Čoraz viac robotníkov a roľníkov sa začalo prepadať na hranicu chudoby. Pribúdalo štrajkov, ktoré sa rýchlo eliminovali, aby sa nenarušil pozitívny imidž poslušného spojenca hitlerovského Nemecka. Ku koncu vojny pribúdalo množstvo regiónov na Slovensku kde bola vysoká nezamestnanosť. Prechodom frontu sa ťažké sociálne pomery v rodinách ešte viac zvýraznili a prehĺbili. Najviac postihnuté regióny južného a severovýchodného Slovenska trpeli nedostatkom potravín a hlavne šírením infekčných chorôb. Spustili sa rôzne akcie na pomoc,, Orave a Východnému Slovensku. Situácia sa pomaly začala stabilizovať až začiatkom roku 1947. 20. Milan Pátra patramilan@seznam.cz Spolková sociální péče na příkladu okresu Brandýs nad Labem v letech 1918-1938 Studie se bude zabývat vývojem a působením čtyř sociálně zdravotních institucí, které měly za první republiky co do činění se sociální péčí obyvatelstva. Jmenovitě se jednalo o Okresní péči o mládež, Československou ochranu matek a dětí, Československý červený kříž a Okresní Masarykovu ligu proti tuberkulose. Sledováním těchto spolků v tomto časovém úseku si můžeme utvořit obraz o tom, jak první republika postupnými kroky přebírala vliv v sociální péči a využívala k tomu dobrovolných organizací, které by založeny za Rakousko- Uherska. Postupnými kroky jako bylo přejmenování spolků, výměna starých elit za nové, kladení nových sociálně zdravotních úkolů a zvyšování finančních dotací dochází ke vzniku tzv. polooficiálních institucí, k nimž patřily výše zmíněné spolky. Vyznačovaly se tím, že ačkoliv plnily statní sociální politiku, což vedlo k profesionalizaci a zlepšování sociální péče, zachovaly si i nadále svůj dobrovolně spolkový charakter.
21. Jan Al Saheb jan.alsaheb@centrum.cz...aby opravdově chudí byli zaopatřeni a žebrota přestala... Úloha římskokatolické církve při potírání chudoby na přelomu 18. a 19. století Příspěvek se formou případové studie pokusí poukázat na sociální politiku osvícenskoabsolutistického státu, v jehož koncepci představovala jeden z hlavních pilířů centrálně regulovaných zásahů vůči fenoménu chudoby postátněná církev. Na základě analýzy poměrů v konkrétní farnosti budou sledovány zásahy státního byrokratického aparátu do sociální reality pozdně-osvícenského období a v rámci nezbytné kontextualizace jejich důsledky pro církevní správu. Na bedrech nejnižších instancí církevně-správní organizace totiž v praxi spočívala Organizovaná charitní péče reprezentující ve sledovaném období takřka výhradní nástroj k plošnému řešení palčivé sociální otázky. 22. Pavel Matlas pavel.matlas@tb.ceskearchivy.cz Panský špitál jako prostředek sociální disciplinace poddaných? 23. Jaroslav Čechura jaroslav.cechura@tiscali.cz Má jen to, co nosí na sobě. Subjektivní vnímání chudoby na jihočeském venkově 18. století. Chudobu lze stanovit různě, ale tento příspěvek je založen na okolnostech, jak lidé sami vnímali své materiální, sociální a jiné podmínky. Lze to konfrontovat i tím, jak je vnímalo okolí. 24. Jaroslava Smetanová jarkasmetanova@centrum.cz
Chudinství v maloměstských poměrech Sociální zabezpečení a chudinství představovalo jednou z nejdůležitějších výdajových kapitol městského rozpočtu. Městský špitál, podpory pro chudé, odpouštění školního platu, zaopatřování nemohoucích, starost o domovské příslušníky v jiných obcích nebo péče o sirotky odčerpávaly finance z městské kasy. Ani v maloměstském prostředí nelze opomenout ani roli spolků, ať už kulturních, dobročinných, bývalých cechů, nyní společenstev řemeslníků nebo součinnost okresního zastupitelstva v sociálních otázkách ( např.plat okresního lékaře). I z regionálního hlediska nabývala sociální politika v éře Rakouska Uherska stále více na významu v součinnosti s vývojem zákonodárství. 25. Jaromír Tauchen Právní úprava chudinství v Protektorátu Čechy a Morava jaromir.tauchen@law.muni.cz 26. Peter Mičko peter.micko@umb.sk Sociálne postavenie slovenských priemyselných a poľnohospodárskych robotníkov a ich rodinných príslušníkov odchádzajúcich za prácou do Nemecka v rokoch 1939-1945 27. Tomáš Pavlíček Tomas.Pavlicek1@seznam.cz Milerád každému chudému dle možnosti placení usnadním anebo i prominu. Sociálněpastorační souvislosti mezi zkušenostmi českého kléru a očekáváním chudých odpadlíků-starokatolíků v Praze (1900 1903)
Kromě liturgicko-kultických, pastoračních a dalších rolí nese náboženství určitou sociálněintegrační funkci. Pokud náboženství přestává dávat člověku význam vlastní identity, existenčního zajištění a smysl či naději života, ztrácí se víra, loajalita, ochota spokojit se i nadále s vlastní materiální a duchovní situací. Možná řešení začíná hledat historický aktér jinde. V první části příspěvku bude poukázáno na chudé materiální, rodinné zázemí všech alumnů pražského semináře v 80. letech 19. století. Nastupující generace kléru pocházela z vesnických a (malo)městských chudých, sociálně nízkých vrstev (profese otce, zadluženost, počet sourozenců, počty sirotků apod.). Jako kaplani a faráři se v pražské diecézi dostali do nejrůznějších životních světů a je otázkou, do jaké míry dokázali svou životní zkušenost (Erfahrungshorizont) přenášet, zvěstovat a nabídnout duchovně-materiální řešení lidem v podobně chudé sociální situaci. Dokázali vůbec nabídnout odpověď na jejich očekávání (Erwartungshorizont)? V druhé části příspěvku bude pozornost věnována takřka revoluční sociálně-duchovní vlně tzv. českého starokatolicismu v pražských farnostech v letech 1900 1903. Půjde o to ukázat sociální postavení konvertitů, kteří přestoupili z římskokatolické církve do tábora Františka Išky. 28. Hana Píšalová Pisalova@rsm.cd.cz Chudinská péče v Opavě v období 1860-1914 Příspěvek přiblíží pokusy o řešení chudinské otázky během druhé poloviny 19. a počátku 20. století na příkladu města Opavy, které ačkoliv bylo zemským městem, svým charakterem se řadilo spíše k provinčním městům, kde se zachovaly staroměšťanské vzory chování. Specifika města formovala pohled středních a vyšších vrstev na chudinskou péči, který se postupem času přetvářel od tradičního křesťanského pojetí lásky k bližnímu v povinnost dobročinnosti související se společenským postavením. Úbytek dobročinných odkazů a darů charitativním institucím potvrzuje v opavském prostředí tezi o postupném odklonu od tradičního pojetí zbožnosti a procesu sekularizace společnosti. Na příkladu Opavy je patrné, jak se postupná modernizace společnosti a myšlenková proměna měšťanstva odrážela v postojích k chudým.
Po sledované období provozovala obecní samospráva instituce otevřené chudinské péče, jejichž fungování bylo ovlivněno zavedením elberfeldského systému v roce 1894, a instituce uzavřené chudinské péče. Jejich provoz reorganizace chudinské péče sice neovlivnila, po celou dobu se však potýkaly s nedostatkem míst pro potřebné, což ještě zesílilo po novelizaci zákona o domovské příslušnosti. Reorganizace systému chudinské péče ovlivnila především pohled na chudé, kteří byli podrobněji prověřováni, zda si podporu zaslouží. Důležitým prvkem opavské chudinské péče byla angažovanost měšťanstva nejen v rámci elberfeldského systému, ale také jako součást charitativních aktivit. Z profesní analýzy chudinských pečovatelů vyplývá, že až do roku 1914 měli v chudinské péči organizované obecní samosprávou naprostou převahu provozovatelé řemesla a živností a majitelé nemovitostí. Naopak v dobročinných spolcích zaměřujících se hlavně na podporu chudých žáků se angažovali zástupci obecní samosprávy z řad inteligence a vzdělaného měšťanstva, kteří se v přímé chudinské péči neangažovali. Nedílnou součástí systému chudinské péče byla dobročinnost měšťanů, kteří přispívali charitativním institucím dary, legáty či zakládáním vlastních nadací. Významnou pomocí obecní chudinské péči byly dobročinné spolky. V Opavě se nejvíce angažoval Ženský dobročinný spolek, který i v pozdějších letech poskytoval pomoc chudým bez ohledu na domovskou příslušnost. V souvislosti se změnou vnímání problematiky pauperismu se do ohniska zájmu dostaly také školské spolky, které byly vnímány jako prevence růstu počtu chudých. Zároveň se staly důležitou součástí nacionálního boje.