MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ZÁVĚREČNÁ PRÁCE BRNO 2010 ING. EVA TROMBIKOVÁ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Listové skvrnitosti obilnin Závěrečná práce Vedoucí práce: doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D. Vypracovala: Ing. Eva Trombiková Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Listové skvrnitosti obilnin vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Dne Podpis...

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí závěrečné práce doc. Ing.Ivaně Šafránkové, Ph.D. a doc.ing.radovanu Pokornému, Ph.D. za metodické vedení a rady, které mi poskytli pro zpracování zadané závěrečné práce.

ABSTRAKT Cílem závěrečné práce bylo sledování a vyhodnocení výskytu původců listových skvrnitostí obilnin. V roce 2007 a 2009 na lokalitě Krnov byl na pšenici ozimé sledován a vyhodnocen výskyt braničnatky pšeničné (Mycosphaerella graminicola, Septoria tritici anam.). První výskyt patogenu byl zjištěn v obou letech na jaře ve fázi sloupkování (31,32 BBCH). Hodnocení bylo prováděno dle Metodiky Státní rostlinolékařské správy. Intenzita výskytu braničnatky pšeničné (slabý až střední výskyt) se zvyšovala v závislosti na stoupajících srážkových úhrnech. Během vegetace byly sledované porosty ošetřeny fungicidy. Klíčová slova: pšenice ozimá, braničnatka pšeničná, listové skvrnitosti obilnin. ABSTRACT The topic of this final work was monitoring and evaluation of the occurrence of septoria leaf blotch caused by the fungus Mycosphaerella graminicola. In the two years 2007 and 2009 the occurrence of the septoria tritici blotch (Mycosphaerella graminicola, Septoria tritici anam.) has undergone monitoring and assessment in the winter wheat on a locality Krnov. During the spring of both observation years, the first occurrence of the pathogen was detected during the stem elongation stage (31,32 BBCH). The evaluation was made according to the Guidelines of State Phytosanitary Administration. The intensity of the occurrence of the septoria tritici blotch (small to medium) was increased in accordance to the raised rainfall amounts. During the vegetation period were observed ground covers treated by fungicides. Key words: winter wheat, septoria tritici blotch, septoria leaf blotch.

OBSAH: ÚVOD 7 1 CÍL PRÁCE. 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED.. 9 2.1 Pšenice ozimá (Triticum aestivum L.). 9 2.1.1 Původ a botanická charakteristika pšenice ozimé... 9 2.1.2 Význam pšenice ozimé 10 2.2 Agrotechnika pšenice ozimé 11 2.2.1 Předplodina pšenice ozimé.. 11 2.2.2 Zpracování půdy.. 11 2.2.3 Výživa a hnojení pšenice ozimé.. 12 2.3 Braničnatka pšeničná... 13 2.4 Integrovaná ochrana rostlin. 15 2.4.1 Odrůdová odolnost pšenice ozimé... 16 2.4.2 Fungicidní ochrana pšenice ozimé.. 17 3 MATERIÁL A METODY... 21 3.1 Charakteristika lokality 21 3.2 Charakteristika sledovaných odrůd. 21 3.3 Metodika sledování a hodnocení zdravotního stavu pšenice... 22 4 VÝSLEDKY A DISKUSE... 25 5 ZÁVĚR. 28 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.. 30

ÚVOD Pěstování obilnin je nedílnou součástí zemědělské produkce. V České republice v rámci osevních postupů je nejčastěji pěstovanou plodinou a nejvýznamnější obilninou pšenice ozimá. Pšenice ozimá je komodita s největším podílem v potravinářském řetězci. Cílem každého pěstitele obilnin je dosažení maximálního výnosu zrna vysoké kvality. V pěstitelských oblastech České republiky jsou nejen rozdílné klimatické a půdní podmínky, ale liší se i průběh počasí v jednotlivých letech. Ve zhoršených půdních a klimatických podmínkách je dosažení vysokého výnosu a kvality podmíněno zvýšenými vstupy. Jednotlivé intenzifikační zásahy musí být vzájemně vyváženy tak, aby na základě nedostatku jednoho z nich nedošlo ke zbytečným ztrátám výnosu. Současně je však zbytečné vkládat do obilnin nadbytečné investice, které v daných podmínkách rostliny nedokáží využít. To platí stejně jak pro dávky hnojiv, tak pro pesticidní ochranu. V rostlinné výrobě je ochrana obilnin proti chorobám a škůdcům velmi významná. Ochrana obilnin proti houbovým chorobám využívá jak preventivní opatření (pěstování odolných odrůd), tak agrotechnická i kurativní (aplikace fungicidů). Rozvoj symptomů houbových chorob a šíření patogenů je ovlivněno průběhem počasí. Pro účinnou ochranu obilnin ohrožených houbovými patogeny je rozhodující jejich včasné rozpoznání. Při výskytu patogenů nad prahem hospodářské škodlivosti musí být provedeno fungicidní ošetření, které stále patří k efektivním zásahům a může přinést až 30% zvýšení výnosů a celkové zlepšení řady kvalitativních parametrů zrna. Závažnost jednotlivých houbových chorob pšenice ozimé se mění, mj. i v souvislosti se způsobem hospodaření. V 70. a 80. letech minulého století v důsledku pěstování pšenice opakovaně po sobě patřily mezi důležité choroby pat stébel. V současnosti jsou významnými chorobami pšenice ozimé klasové a listové skvrnitosti. Mezi nejvýznamnější původce listových skvrnitostí pšenice ozimé patří padlí travní, braničnatka pšeničná, světle hnědá skvrnitost a rzi. 7

1 CÍL PRÁCE Cílem závěrečné práce bylo sledování a vyhodnocení výskytu původce tečkované listové skvrnitosti pšenice ozimé, braničnatky pšeničné (Septoria tritici). 8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Pšenice ozimá (Triticum aestivum L.) 2.1.1 Původ a botanická charakteristika pšenice ozimé Počátky pěstování pšenice souvisejí se vznikem zemědělství. Za původní centrum pšenice se považuje jihozápadní Asie. Na našem území se pšenice rozšířila již od počátku slovanského osídlení, tj. v 5. století n.l. Společně s ječmenem je pšenice nejstarší známou pěstovanou rostlinou. Rod pšenice (Triticum L.) patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae) a zahrnuje řadu druhů. Pšenice má klas složený z vícekvětých klásků, které jsou umístěny na jednotlivých článcích klasového vřetene. Klásky mohou být 1 2, ale až 7květé, z nichž zpravidla 1 4 jsou plodné. Základní chromozómové číslo n = 7 a podle počtu chromozómů se rod Triticum L. dělí na tři skupiny: diploidní (2n = 14), tetraploidní (2n = 28) a hexaploidní (2n = 42). Do skupiny diploidních pšenic (2n = 14) patří: pšenice planá jednozrnka, Triticum boeticum (Boiss.) Schiem, která má klas úzký, plochý, ve zralosti rozpadavý. Klásky jsou dvoukvěté, ale jen spodní je plodný. Dalším diploidním druhem je pšenice kulturní jednozrnka, Triticum monococcum L., která má klas úzký, ve zralosti méně rozpadavý. Klásky jsou dvoukvěté, ale obvykle dozrává jen jedna úzká sklovitá obilka. Vyskytuje se převážně jako jarní forma. Do skupiny tetraploidních pšenic (2n = 28) patří: pšenice planá dvouzrnka, Triticum dicoccoides L., pšenice dvouzrnka, Triticum dicoceum Schrank, pšenice Timofejevova, Triticum timopheevi Zhuk, pšenice naduřelá, Triticum turgidum L., pšenice polská, Triticum polonicum, a pšenice tvrdá, Triticum durum Desf. Ze skupiny tetraploidních pšenic se nejvíce pěstuje pšenice tvrdá, Triticum durum Desf. Její klas je nelámavý, dlouze osinatý, každá osina je většinou delší než klas. Plevy jsou téměř stejně dlouhé jako pluchy. Obilky jsou sklovité, trojhranné s vpadlým klíčkem a s lepkem vhodným pro výrobu těstovin. V oblastech jejího největšího pěstování převažují jarní odrůdy. 9

Pěstitelsky nejvýznamnější je skupina hexaploidní (2n = 42), do které patří: pšenice špalda, Triticum spelta L., a pšenice setá, Triticum aestivum L. Pšenice špalda, Triticum spelta L., má klas lámavý, dlouhý, velmi řídký. Klásky jsou čtyřkvěté, ale jen dva kvítky jsou plodné, obilky jsou pevně uzavřeny v pluchách. Používá se k výrobě těstovin. Pěstuje se ozimá i jarní forma. Častěji pěstovaným druhem je pšenice setá, Triticum aestivum L., která má nelámavý klas, osinatý nebo bezosinný, různě hustý. Plevy i pluchy jsou vejčité nebo podlouhle vejčité se zřetelným kýlem. Obilky jsou nahé, buclatější, na řezu oblé, s mírně vystouplým klíčkem, na protilehlé straně ochmýřené. Pšenice setá vznikla pravděpodobně ze špaldy a vyskytuje se ve čtyřech varietách: lutescens, s bezosinným či osinkatým klasem, bílé barvy, milturum, s bezosinným či osinkatým klasem, červené barvy, erythrospermum, s osinatým klasem, bílé barvy a ferrugineum, s osinatým klasem, červené barvy (Špaldon et al., 1986; Petr a Húska, 1997; Zimolka et al., 2005). 2.1.2 Význam pšenice ozimé Ozimá forma pšenice seté, Triticum aestivum L., je v České republice rozhodující obilninou a její produkce má zásadní význam pro vytváření optimálních proporcí mezi rostlinnou a živočišnou výrobou a zásobováním obyvatelstva potravinami. Pěstuje se ve všech výrobních podmínkách a zaujímá více než čtvrtinu orné půdy (28 %) a zhruba 60 % plochy obilnin. Ozimá pšenice má ze všech druhů obilnin největší předpoklady pro intenzifikaci produkce. Příznivé míry rentability pěstování je dosahováno především ve stanovištních podmínkách kukuřičné, řepařské, částečně také obilnářské výrobní oblasti. Sklizňové plochy ozimé pšenice se ve víceletém trendu udržují poměrně vyrovnané. Meziroční výkyvy v osévaných plochách se pohybují řádově v desítkách tisíc hektarů a v případě nepříznivého průběhu počasí při zakládání porostů (září, říjen) nebo po silných mrazech mohou přesahovat 100 tis. hektarů (Hůla et al., 2008). 10

2.2 Agrotechnika pšenice ozimé 2.2.1 Předplodina pšenice ozimé Předplodina může výrazně ovlivňovat půdní vlastnosti důležité nejen pro růst rostlin, ale také pro tvorbu výnosu a kvalitu zrna (může ovlivňovat zásobení rostlin dusíkem v období nalévání zrna, kdy se rozhoduje o jeho kvalitě). Pšenice ozimá je ze všech obilnin nejnáročnější na předplodinu. Při výběru předplodiny je nutno zohlednit podmínky výrobní oblasti, požadavky odrůd a konečné využití produkce. Nejvhodnějšími předplodinami v našich podmínkách jsou jeteloviny (vojtěška), luskoviny, olejniny (řepka ozimá a mák). Pěstování pšenice ozimé po obilnině je z hlediska výnosu, ale i kvality zrna méně výhodné, neboť obilniny způsobují obtížně kompenzovatelné zhoršení půdních vlastností. K tomu přistupuje riziko většího zaplevelení specifickými plevely obilnin a vyšší napadení porostu patogeny, především původci chorob pat stébel a škůdci. Tyto negativní dopady obilní předplodiny je pak nutné kompenzovat vyššími dávkami minerálních hnojiv a pesticidů, což zhoršuje rentabilitu pěstování pšenice ozimé (Zimolka et al., 2005; Hůla et al., 2008). 2.2.2 Zpracování půdy Systém zpracování půdy a zakládání porostů je důležitou složkou pěstebních technologií obilnin. Volbu technologie zpracování půdy a založení porostu je potřeba přizpůsobit konkrétním podmínkám pěstování (stanovištním podmínkám, zařazení pšenice ozimé do osevního postupu, stavu půdy po sklizni předplodiny). V současné době se ještě při zakládání porostů pšenice ozimé v mnoha zemědělských podnicích vychází převážně z klasických postupů zpracování půdy a setí. Sledy pracovních operací konvenčního zpracování (s obracením) půdy se uplatňují v celé ČR. Vedle toho se na základě vědeckých poznatků a výsledků dlouhodobých polních pokusů, vedených v různých půdně-klimatických podmínkách, prosazují typy minimalizačních technologií zpracování půdy a zakládání porostů pšenice ozimé (Hůla, Procházková, Kovaříček et al., 2004; Zimolka et al., 2005). 11

Jak ukazují poznatky z dlouholetých výzkumů i zkušenosti zemědělské praxe, obilniny obecně reagují příznivě na snížení hloubky a intenzity zpracování půdy. Minimalizační technologie zpracování půdy a zakládání porostů pšenice ozimé jsou často používány na těžkých půdách, kde stav půdního prostředí mnohdy vylučuje kvalitní založení porostů konvenčními postupy zpracování půdy s orbou. Použití minimalizačních technologií je zde často jediným způsobem, jak založit porost. Vhodná je zde především náhrada orby mělkým kypřením s následným výsevem pšenice ozimé bezorebnými secími stroji (Hůla et al., 2008). Včasně a vhodně volené způsoby zpracování půdy rozhodujícím způsobem ovlivňují počet rostlin po vzejití, ale také pro přezimování, a rozhodují i o zaplevelení a výskytu chorob (Zimolka et al., 2005). Souvislost mezi výskytem chorob a způsobem zpracování půdy není jednoznačná, ale je zvýrazněna především v letech, kdy jsou výskyty vyšší a škodlivost přesahuje hospodářsky únosnou mez. K chorobám, které mohou mít v souvislosti se způsobem zpracování půdy větší význam, patří: virové choroby, sněti, choroby pat stébel, choroby kořenů, fuzária v klasech a hnědé skvrnitosti na listech (Parikka, 2005; Dill-Macky a Jones, 2000). 2.2.3 Výživa a hnojení pšenice ozimé Optimální výživa rostlin je nezbytným předpokladem pro zdárný růst a vývoj rostlin, ale také pro jejich dobrý zdravotní stav. Při nevyrovnané výživě dochází k negativnímu působení na metabolismus rostlin a často jsou významně ovlivňovány nejen výnosotvorné prvky, ale i kvalita produktu. Pšenice ozimá patří mezi plodiny se střední potřebou živin. Na 1 tunu zrna odčerpá v průměru 25 kg dusíku, 5 kg fosforu, 20 kg draslíku, 2,4 kg hořčíku a 4 kg síry. Největší příjem dusíku a draslíku je v období intenzivního růstu, tj.od fáze sloupkování do fáze kvetení. U draslíku dochází k jeho výraznému poklesu od fáze kvetení do sklizně, zatímco odběr fosforu si zachovává stejnou dynamiku s mírným nárustem v období tvorby zrna. Vápník, síra i hořčík jsou odebírány rostlinou intenzivně do fáze růstu, následně se jejich čerpání snižuje a v období tvorby zrna opět roste. 12

Pšenice ozimá je velmi náročná na dusík. Celkovou dávku dusíku aplikovanou v průběhu vegetace dělíme na: 1.regenerační hnojení (brzy na jaře - pro obnovení nadzemní biomasy), 2.produkční hnojení (na počátku sloupkování - pro optimální tvorbu výnosotvorných prvků), 3.kvalitativní hnojení (ve fázi posledního listu až počátek metání - pro technologickou jakost). Rozdělení dávky dusíku v průběhu vegetace a stanovení množství aplikovaného dusíku je závislé od vlastností jednotlivých odrůd pšenic a jejich využití (Zimolka et al., 2005). Dusíkatá výživa představuje významný faktor, který může ovlivňovat napadení pšenice ozimé listovými chorobami. Vliv dusíkaté výživy se nejvýrazněji projevuje v ročnících se střední úrovní napadení. Výsledky výzkumu prokázaly, že napadení listovými skvrnitostmi se zvyšuje při nedostatku dusíku. Termín aplikace dusíku má pro rozvoj chorob nižší význam. Vyšší vliv na napadení listovými chorobami mají pozdější termíny aplikace dusíku. Současně je ale nutné mít na zřeteli, že v ročnících s velmi příznivými podmínkami pro rozvoj chorob se vliv dusíkaté výživy na úroveň napadení snižuje (Klem a Klemová, 2008; Krupinsky a Tanaka, 2001). 2.3 Braničnatka pšeničná (teleom.) Mycosphaerella graminicola (Fuckel) J. Schröt. 1894 (anam.) Septoria tritici Rob. ex Desm. 1842 Braničnatka pšeničná je taxonomicky řazena do říše Fungi, oddělení Ascomycetes, řádu Mycosphaerellales, čeledi Mycosphaerellaceae, rodu Mycosphaerella (Kůdela et al., 2002). V současnosti je braničnatka pšeničná nejdůležitější listovou chorobou pšenice nejen v Evropě, ale i v jiných oblastech světa. Vyskytuje se na celém území České republiky. Časté a silné napadení braničnatkou pšeničnou způsobuje ztrátu asimilační plochy listů a následně snížení výnosu až o 30 %. Mezi hostitelské rostliny se řadí také žito a trávy (Bittner, 2009). Příznaky napadení se objevují na listech pšenice již na podzim, v podobě oválných, ve středu světlejších skvrn, které se vyvíjejí do nepravidelných nekrotických 13

skvrn (lézí). Jejich velikost i tvar může být u jednotlivých odrůd odlišný. Při proměřování velkého souboru skvrn braničnatky pšeničné z různých odrůd a různých oblastí republiky byly zjištěny značné rozdíly v délce i šířce. Délka se pohybovala od 2,92 do 19,55 mm a šířka od 0,46 do 2,07 mm. Skvrny často splývají, listy žloutnou a odumírají. Ve skvrnách se objevují po relativně dlouhé latentní periodě více než tří týdnů tmavohnědé až černé pyknidy, které bývají seřazeny v řadách. Uvnitř pyknid se tvoří asexuální pyknospory. Ty jsou uzavřeny v cirrhu, který může mít podobu protáhlého, zahnutého úponku nebo jakoby ronící kapky. Cirrhus tvoří tzv. zabezpečující medium pro pyknospory a je tvořen vysokou koncentrací cukrů a proteinů. Poskytuje pyknosporám ochranu během suchého počasí. Pyknospory uvnitř pyknidy mohou být přítomny ve dvou formách. Buď jako makropyknospory (35 98 1 3 µm) se 3 5 septy nebo jako mikropyknospory (8 10,5 0,8 1 µm) bez sept. Obě spórové formy jsou schopny infikovat pšenici. Po delším období (5 12) týdnů se na odumřelém pletivu listu uvnitř hranice staré skvrny objevují pseudothecia, jednokomorové plodničky o velikosti (70 100 µm) se sexuálními askosporami, které jsou o velikosti (10 15 2 3 µm) se dvěma buňkami (Baudyš et al., 1958; Eyal et al., 1999; Věchet, 2007; Věchet, 2008). Braničnatka pšeničná má neobvyklý způsob infekce a kolonizace pletiv pšenice. Když za podmínek vysoké vlhkosti sexuální askospory nebo asexuální pyknospory přistanou na povrchu listu hostitele, vyklíčí a houba pomocí hyfy proniká do listu pasivně otevřeným průduchem. Během počáteční fáze kolonizace hostitele houba roste a větví se uvnitř stomatálních dutin a v mezibuněčných prostorách mezi mezofylovými buňkami, ale netvoří žádné struktury nutné pro vlastní výživu. Během latentní periody nejsou hostitelské buňky poškozeny a nejsou patrné žádné viditelné symptomy. Zejména u náchylných odrůd pšenice je vytvářeno velké množství biomasy houby uvnitř listu, zatímco u rezistentních odrůd bývá vývoj houby omezen. Tuto fázi lze považovat za neagresivní spojení patogena a hostitele. Z důvodů, které ještě nejsou plně objasněny, se neagresivní spojení nakonec rozpadne a patogen nastupuje více virulentní, nekrotrofní fázi. Období cyklu, které probíhá ve stejnou dobu s objevením jeho pyknidových útvarů uvnitř substomatálních prostorů, vede k vývoji symptomů skvrny, které jsou charakteristické pro tuto chorobu (Věchet, 2009). 14

Patogen přežívá několik měsíců na posklizňových zbytcích v půdě. Na dostatečně zapraveném materiálu odumírá houba poměrně rychle. Vedle nepohlavních pyknospor, které se šíří dešťovými kapkami na vedlejší rostliny a do vyšších listových pater, se na posklizňových zbytcích vytvářejí také černá pohlavní pseudothecia, z kterých jsou na počátku října uvolňovány askospory a šířeny větrem. Takto je infikováno ještě na podzim a v zimě mladé osení. Ke sporulaci na posklizňových zbytcích je nezbytná trvalá vysoká vzdušná vlhkost. Počet askospor se během podzimu zvyšuje plynule. V zimě zůstává na určité úrovni a na jaře nabývá opět na významu. Větrem mohou být askospory rozšířeny na větší vzdálenost a mohou vyvolat primární infekci mladých rostlin. Pro epidemické šíření a úspěšný vývoj patogena jsou důležité vyzrálé, tmavě zbarvené pyknidy (Vaverka, 1995; Šindelková, 2008). Braničnatka pšeničná je fakultativní parazit, který snadněji kolonizuje starší odumírající pletiva. Teprve po dostatečně masivním napadení spodních listů a následujících dešťových srážkách dojde k infekci horních listů. O škodlivém výskytu choroby na horních listových patrech rozhodují především dostatečně intenzivní srážky v době sloupkování a metání, které zajistí transport pyknospor z dolních starších listů. Poměrně spolehlivou honově specifickou prognózu lze zpracovat v období sloupkování. Kontroluje se 20 až 30 náhodně vybraných odnoží a sleduje se 5. a 6. list shora. Jestliže se potvrdí přítomnost pyknid a v následujícím období se vyskytnou dny se srážkami, při nichž spadne 10 a více milimetrů během 24 hodin, lze předpokládat škodlivý výskyt choroby (Vošlajer et al., 2003). 2.4 Integrovaná ochrana rostlin {IOR} - IOR je soubor vzájemně se doplňujících agrotechnických, biologických, chemických, fyzikálních a preventivních metod bez nežádoucích vedlejších negativních dopadů na životní prostředí. Nemalou roli hraje také ekonomické hledisko, proto se stanovuje u jednotlivých patogenů ekonomický práh škodlivosti, což je hladina intenzity choroby, při které je pokles hodnoty produkce větší než náklady vynaložené na ochranná opatření. V integrované ochraně se uplatňuje řada preventivních a přímých metod. Mezi preventivní metody patří agrotechnické způsoby ochrany, šlechtění na 15

rezistenci a fytosanitární opatření. Mezi přímé metody patří fyzikální způsoby ochrany, biologická a chemická ochrana (Hrudová et al., 2006). V současné době k nejrozšířenějším způsobům ochrany obilnin patří šlechtění na rezistenci a chemická ochrana. 2.4.1 Odrůdová odolnost pšenice ozimé Odrůdová odolnost k patogenům by mohla být nejlevnějším způsobem ochrany a zároveň vlastností, která umožňuje s minimálním vkladem udržet vysoký výnos a kvalitu produktu pěstované odrůdy. V ÚKZÚZ je hodnocena intenzita výskytu choroby devítibodovou stupnicí (9 - nejvyšší odolnost, úplná rezistence, 1 - bez odolnosti k dané chorobě). Odolnost odrůd proti komplexu listových chorob dosahuje u pšenic nejvýše stupně 6 a pohybuje se jen mezi hodnotami 4 6. Odrůdová odolnost je významným faktorem omezení rizika rozvoje epidemie. Odrůd rezistentních k braničnatce pšeničné je jen velmi málo, většina je náchylná nebo středně náchylná. Proto je ochrana proti braničnatce pšeničné závislá ve větším rozsahu na chemické ochraně (Zimolka et al., 2005). Stále je patrné, že genetika rezistence k braničnatce pšeničné je méně studována, než genetika k padlí travnímu nebo ke rzím. Rezistenci k této chorobě můžeme rozdělit na specifickou (kvalitativní, oligogenní), která je skoro úplná a na nespecifickou (kvantitativní, polygenní), která je izolátově nespecifická, neúplná, částečná. Již od počátku osmdesátých let minulého století se šlechtitelé pokoušejí vybrat odrůdy rezistentní k této chorobě. Tak jako u ostatních chorob i tady platí, že specifická rezistence hostitelské rostliny nemusí být trvalá. Populace patogena se může adaptovat například na nově zavedenou odrůdu. Spontánní mutace, sexuální rekombinace a somatická hybridizace s nebo bez následného jaderného splynutí a rekombinace (parasexuální cyklus) mohou také poskytnout nové kombinace virulence vytvářené uvnitř jednotlivých populací patogena. Pomocí molekulárních markérů byly prokázány u populací M. graminicola různé hladiny genetické variability. Vysoká diverzita uvnitř populace a významná migrace mezi populacemi patogena zabraňuje genetické izolaci. Náchylné odrůdy selektují vyšší hladiny agresivity patogena na poli. Bylo zjištěno, že populace patogena izolované z náchylných odrůd tvořily vyšší hladiny choroby 16

v průměru na odrůdy, než populace izolované ze středně rezistentních nebo rezistentních odrůd. Mezi izoláty M. graminicola byla demonstrována lokální specifická adaptace. To naznačuje, že izoláty byly více virulentní k odrůdám pšenice, kterým byly předtím vystaveny. Existují také příklady rezistentních odrůd, které se staly náchylnými k místní populaci M. graminicola po několika letech. Původně se usuzovalo, že agresivita M. graminicola nemá odrůdovou specifitu. Avšak četné studie podaly důkaz rozdílných interakcí odrůda izolát. Podobně srovnání s izoláty z jiných regionů ukazuje značnou geografickou diferenciaci pro patogenitu, způsobenou selekčním tlakem různých hostitelů. Populace M. graminicola je vysoce geneticky odlišná a může se sexuálně reprodukovat několikrát během sezóny pěstování pšenice. To ale zvyšuje riziko adaptace patogena ke genům rezistence rozmístěných v populaci hostitele. Všechny uvedené poznatky upozorňují na značnou složitost populace původce braničnatky pšeničné a interakcí hostitel patogen. Dosud bylo identifikováno 8 genů rezistence. Vysoké hladiny polní rezistence k braničnatce pšeničné by mohlo být dosaženo pyramidováním několika izolátově specifických genů rezistence. Rezistence k braničnatce pšeničné je důležitým faktorem při výběru odrůd pšenice, zejména v oblastech, kde je tato choroba běžná (Arraiano et al., 2001; Eriksen et al., 2003; Chartrain et al., 2004; Věchet, 2006). 2.4.2 Fungicidní ochrana pšenice ozimé Fungicidní ochrana se postupně stala jedním z nejvýznamnějších a nejefektivnějších opatření v procesu pěstování obilnin. Základem úspěchu je využití přípravků, které jsou schopné zabezpečit míru fungicidní ochrany odpovídající ekonomice pěstování v daných podmínkách. Dostatečné spektrum účinnosti je základ, který musí splňovat vhodný fungicid. Ošetření obilnin proti listovým chorobám je v našich podmínkách zpravidla nejdůležitějším fungicidním zásahem. Ochrana posledního listu je rozhodující z hlediska výživy klasu, neboť jeho rychlé poškození houbovými chorobami přináší nenávratné škody na výnose (Ort, 2009). Správná fungicidní ochrana obilnin patří k nejefektivnějším zásahům na poli. Může přinést až 30% zvýšení výnosů a celkové zlepšení řady kvalitativních parametrů zrna. Konečnou výši zisku ovlivňují zejména stále více dva základní faktory: cena za 17

komoditu a náklady na pořízení zvolených fungicidů. Abychom využili maximálního potenciálu účinnosti fungicidu, měl by být použit v nejranějších stupních epidemie chorob. Neméně důležité je rovněž přihlížet k vlastnostem jednotlivých odrůd, zejména z pohledu náchylnosti k chorobám. Velkou roli hraje i kvalita provedení aplikace, množství použité vody, zamezení úletu postřikové tekutiny, kvalitní a přesně seřízená aplikační technika (Vašek, 2009). Pokud se v porostech na jaře objeví rozvinutá epidemie braničnatky pšeničné, je třeba reagovat přizpůsobením systému fungicidní ochrany, který bude použit. První ochranný zásah, který zpravidla přichází v úvahu v počátku sloupkování, by neměl být v tomto případě vynechán ani výrazně odkládán. Chorobu je vhodné tímto ošetřením alespoň částečně eliminovat a to tak, že budou fungicidně ochráněny nejbližší listy zdroji infekce, na které by se v krátké době mohla rozšířit. Nelze příliš očekávat, že fungicidní látky zničí již vytvořenou infekci na napadených listech z podzimu, protože se ve velké míře jedná o pletiva částečně nebo úplně odumřelá, ve kterých systemicky účinné látky především skupiny triazolů nemohou dostatečně působit. Triazoly by však měly být základem tohoto fungicidního zásahu a to v kombinovaných přípravcích. Takto provedený ochranný zásah může být účinný maximálně po dobu jednoho měsíce, spíše však 3 týdnů, neboť se jedná o vegetační období maximálního růstu rostlin pšenice. Zvyšování objemu biomasy rostlinných pletiv obsah fungicidní látky zřeďuje a především systemický transport těchto látek do vyšších listových pater je omezen. Z tohoto důvodu je u porostů napadených braničnatkou pšeničnou časně na jaře třeba počítat s druhým ošetřením, které by mělo odpovídat období objevení se praporcového listu, avšak s přizpůsobením termínu aplikace podmínkám ročníku. Rozhodující pro úspěšnost ochrany je nutnost zachytit počátek dalšího šíření choroby v porostu, které je přímo závislé na srážkách a vlhkosti listového povrchu. V tomto období je pravý čas pro využití fungicidních kombinací triazolových látek se strobiluriny (Tvarůžek a Horáková, 2004). Rozhodování o použití fungicidů při pěstování pšenice má řadu podmínek, které musí být dodrženy. Znalost odrůdových vlastností, specifik lokality a dlouhodobých trendů průběhu a rozložení srážek a teplot je třeba analyzovat jako komplex ve vztahu k znalostem epidemiologie a biologie hlavních fytopatogenních organismů. V našich podmínkách se podařilo dosáhnout intenzity fungicidní ochrany na úrovni dvou dávek za sezónu. Strobilurinové fungicidy se staly významnou součástí řešení programů ochrany rostlin proti chorobám u celé řady plodin (Bartlett a kol., 2002). Mezi hlavní 18

přednosti těchto látek patří široké spektrum účinku na celou škálu patogenů, nízké používané dávky a vynikající výnosové a kvalitativní efekty. V současné době je prakticky každou sezónu v ČR registrována nová účinná látka z této skupiny, a tak se informace o jejich vlastnostech stále aktualizují. Načasování fungicidních zákroků má velký význam pro co nejvyšší využití výnosového potenciálu odrůd. Ze zjištěných výsledků je zřejmé, že lze očekávat maximální efekty ochranných zákroků provedených od druhé poloviny sloupkování. Nejen termín, ve kterém bylo ošetření provedeno, ale i časový odstup od ošetření druhého mají zásadní význam. Optimální délka této periody je 2 až 3 týdny, avšak zásadní roli hraje i typ použitého přípravku a v něm obsažená účinná látka. Podle zjištěných výsledků, ale i dalších polních pokusů, prováděných v různých místech ČR, v naší republice dosud nenastaly problémy se vznikem rezistence patogenů ke strobilurinům a tudíž je možné od takových fungicidů očekávat dostatečnou účinnost (Tvarůžek et al., 2008). Podmínkou dosažení maximálních výnosů je vedle již zmíněného potenciálu odrůd také uchování asimilačního aparátu rostlin v aktivním stavu po co možná nejdelší období růstu a vývoje s důrazem na období tvorby zrna. Vysoká hladina výživy je zúročována jen takovými porosty, které jsou zdrávy a na kterých se neprojevuje dopad vývoje chorob a souvisejícího stárnutí asimilačních orgánů. Role fungicidů je v současném pěstování obilnin a při stávající úrovni dědičně založené odolnosti stále rozhodující. Formy a druhy účinných látek vymezují optimální čas pro jejich použití, nesprávné načasování termínu ošetření daným přípravkem snižuje možnost přesného zásahu patogena. Z výsledků je zřejmé, že kolísající zastoupení komponent komplexu listových skvrnitostí mezi jednotlivými oblastmi, ale i ročníky, může působit značné rozdíly v konečném efektu fungicidního zákroku. Z tohoto důvodu je třeba sledovat vývoj povětrnosti po dobu hlavního růstu, pravidelně vyhodnocovat epidemickou situaci v porostech a neprovádět ochranné zákroky paušálně. Pokud existuje odborně zdůvodněná potřeba aplikovat fungicidy již v časném jaře, je třeba v následujícím období počítat s odezněním fungicidního efektu a po uplynutí 2-3 týdnů znovu s možností potřeby ošetření fungicidem. Byla potvrzena stále vysoká účinnost strobilurinů. Pokud byly tyto fungicidy použity již v prvním zákroku, významně se zlepšoval ochranný účinek proti původcům listových skvrnitostí (Tvarůžek a Vyšohlídová, 2009). 19

Velmi významným faktorem pro efektivní a ekonomickou ochranu porostu je prognóza a signalizace chorob. Ve světě existuje řada modelů. Jedním z nich je ProPlant Expert program, který na základě přesného měření teploty, srážek a slunečního svitu upozorní v dané lokalitě na podmínky vhodné pro rozvoj vybraného patogena, a tím i na termín efektivního zásahu proti němu. Správné načasování fungicidního ošetření přináší zdravější porost a zisk. Při příliš časné aplikaci fungicidů se odbourají účinné látky a fungicidní účinek odezní dřív, než by bylo žádoucí vzhledem k výskytu chorob. Při pozdě provedeném ošetření je fungicidní účinnost výrazně nižší, a tím je nižší i výnos. Proto využívání prognostických modelů může být jednou z cest, jak používat fungicidy tak, aby byl maximálně využit jejich fungicidní potenciál (Bezdíčková, 2009). 20

3 MATERIÁL A METODY 3.1 Charakteristika lokality Sledování výskytu braničnatky pšeničné bylo provedeno v katastrálním území Krnov Opavské Předměstí, kód monitorovaného pozemku 500 1070/22, celková výměra 44 ha. Sledovaná lokalita se nachází ve výrobní oblasti bramborářské v nadmořské výšce 416 m. Půdní poměry: půdní typ půdy hnědé (nyní označované jako kambizemě), půdní druh půda hlinitá. Způsob zpracování půdy minimalizace. 3.2 Charakteristika sledovaných odrůd CUBUS: Původ: Greif x SB 71189 Udržovatel: KWS LOCHOW GMBH, D Zástupce v ČR: SOUFFLET AGRO a.s. Rok registrace: 2004 - polopozdní odrůda kvalitní (A) jakosti s vysokým výnosem doporučená pro pěstování ve všech oblastech. Dobře reaguje na zvýšenou intenzitu pěstování. Vyžaduje pozdní kvalitativní dusíkaté hnojení, vzhledem k vysokým výnosům má tendenci snižovat obsah dusíkatých látek. Rostliny jsou nízké, středně odnožující, zrno je středně velké. Přednosti: střední odolnost proti napadení plísní sněžnou a vymrzání a odolnost proti napadení braničnatkou plevovou v klasu. Pěstitelská rizika: menší odolnost proti napadení komplexem chorob pat stébel, listovými skvrnitostmi a rzí pšeničnou, náchylnost k napadení fuzariózám klasů. 21

BARROKO: Původ: PBIS 94/82 x Tambor Udržovatel: Société RAGT 2n, F Zástupce v ČR: RAGT Czech s.r.o. Rok registrace: 2005 - polopozdní odrůda nově zařazená mezi odrůdy s chlebovou (B) jakostí vzhledem k středně vysoké až nízké objemové hmotnosti. Odrůda s vysokým výnosovým potenciálem, vhodná pro pěstování ve všech výrobních oblastech. Rostliny jsou nízké, středně odnožující, zrno je středně velké až velké. Přednosti: odolnost proti poléhání, střední odolnost proti vymrzání, střední odolnost proti napadení padlím travním na listu i v klasu, střední odolnost proti napadení braničnatkou plevovou v klasu a střední odolnost proti napadení rzí pšeničnou. Pěstitelská rizika: náchylnost k napadení plísní sněžnou, menší odolnost proti napadení listovými skvrnitostmi, menší odolnost proti porůstání (Horáková et al., 2009). 3.3 Metodika sledování a hodnocení zdravotního stavu pšenice Pro sledování výskytu braničnatky pšeničné byla použita metodika Státní rostlinolékařské správy - Metodiky monitoringu chorob a škůdců obilnin, řepky a máku (Beránek et al., 2008). Pozorování výskytu braničnatky pšeničné na pšenici ozimé se provádí u 20 rostlin (odnoží) při úhlopříčném průchodu porostem (10 míst 2 rostliny = 20 rostlin). Místa odběru rostlin jsou rovnoměrně rozmístěna podél trasy průchodu. Hodnocení se provádí ve fázi 1. kolénka (31 BBCH), 2. kolénka (32 BBCH), objevení se posledního listu, tzv. praporcový list (37 BBCH), počátek metání (51 BBCH) a prvá zrna dosáhla poloviny své konečné velikosti, obsah zrn vodnatý (71 BBCH). 22

1. Hodnotí se počet listů s výskytem pyknid braničnatky pšeničné. V jednotlivých růstových fázích se odebírají následující listová patra: a) fáze 31 32 BBCH. Z odnoží ve vzorku se odebere střídavě 4. a 5. list shora (F 5, F 6; vzorek tvoří 10 listů F 5 a 10 listů F 6). Ve fázi 32 BBCH se nebere v úvahu tvořící se list F 1. b) fáze 37 BBCH. Z odnoží ve vzorku se odebere střídavě 4. a 5. list shora (F 4, F 5). Tvořící se praporcový list se nebere v úvahu. c) fáze 51 BBCH. Z odnoží ve vzorku se odebere střídavě 3. a 4. list shora (F 2, F 3). d) fáze 71 BBCH. Z odnoží ve vzorku se odebere střídavě 2. a 3. list shora (F 1, F 2). Tabulka č.1: Stupnice pro stanovení třídy výskytu pyknid braničnatky pšeničné Třída výskytu % listů s výskytem pyknid Bez výskytu 0 Slabý výskyt méně než 12 Střední výskyt 12 50 Silný výskyt více než 50 2. Napadení listů, tj. velikost plochy čepele listu s příznaky výskytu braničnatky pšeničné ve fázi 71 BBCH. Hodnotí se horní dva listy (F, F 1). Tabulka č.2: Stupnice pro hodnocení napadení listů braničnatkou pšeničnou Stupeň napadení % napadení listové plochy 0 bez napadení 1 1 2 2 5 3 6 25 4 26 50 5 více než 50 23

Tabulka č.3: Stupnice pro stanovení třídy výskytu napadení listů ve fázi 71 BBCH Třída výskytu Index napadení % Bez výskytu 0 Velmi slabý výskyt méně než 20 Slabý výskyt 20 39,9 Střední výskyt 40 70 Silný výskyt více než 70 Pšenice ozimá, odrůda Cubus byla zaseta 20.9.2006 po předplodině mák setý. Výživa dusíkem byla rozdělena do následujících dávek: 18.9.2006 - Amofos - v dávce 150 kg ha -1, 25.2.2007 - LAV - v dávce 150 kg ha -1 29.3.2007 - DAM 390 - v dávce 150 l ha -1, 17.4.2007 - DAM 390 - v dávce 150 l ha -1 22.5.2007 - DAM 390 - v dávce 25 l ha -1 Ošetření fungicidy: 27.4.2007 - Tango Super - v dávce 0,6 l ha -1 22.5.2007 - Caramba - v dávce 0,5 l ha -1 + Tango Super - v dávce 0,5 l ha -1 Pšenice ozimá, odrůda Barroko byla zaseta 13.9.2008 po předplodině řepka ozimá. Výživa dusíkem byla rozdělena do následujících dávek: 5.9.2008 - Amofos - v dávce 150 kg ha -1, 25.3.2009 - LAV - v dávce 150 kg ha -1 16.4.2009 - DAM 390 - v dávce 150 l ha -1 + Campofort - v dávce - 5 l ha -1 2.5.2009 - DAM 390 - v dávce 150 l ha -1, 9.6.2009 - DAM 390 - v dávce 20 l ha -1 Ošetření fungicidy: 2.5.2009 - Tango Super - v dávce 0,6 l ha -1 18.5.2009 - Falcon 460 EC - v dávce 0,6 l ha -1 24

4 VÝSLEDKY A DISKUSE Výskyt braničnatky pšeničné v roce 2007 Odrůda pšenice ozimé CUBUS byla pěstována po předplodině mák setý. Výsev byl proveden 20.9.2006. Po výsevu nastal velký nedostatek srážek, který nadále trval i celý říjen a způsobil tak problémy při vzcházení. Měsíc listopad byl teplotně nadnormální a srážkově bohatý, takže se ve většině mladých rostlin podařilo vytvořit prvé pravé listy, popřípadě první odnože. Sledovaný porost vstupoval do zimy ve fázi počátku odnožování bez výskytu chorob. V roce 2007 bylo možno provádět první hodnocení chorob již v polovině března, porost se nacházel ve fázi 25 BBCH pátá odnož viditelná. Tabulka č.1: Výskyt pyknid braničnatky pšeničné na listech Datum: Růstová fáze (list) T( C) SRA(mm) Intenzita(%) Třída výskytu 9.4.2007 31 BBCH (F5,F6) 11,5 0,3 0,00 bez výskytu 16.4.2007 32 BBCH (F5,F6) 8,8 5,7 5,00 slabý výskyt 7.5.2007 37 BBCH (F4,F5) 14,8 11,5 5,00 slabý výskyt 14.5.2007 51 BBCH (F2,F3) 13,8 23,9 10,00 slabý výskyt 4.6.2007 71 BBCH (F1,F2) 15,1 27,7 25,00 střední výskyt Sledovaná braničnatka pšeničná nebyla zjištěna. Vdubnu, v době sledování, byly srážkové úhrny nad 5 mm a teploty se pohybovaly od 8,8 C do 11,5 C. Porost byl ve fázi sloupkování - 32 BBCH fáze 2. kolénka, kdy byl zjištěn slabý výskyt (5%) pyknid braničnatky pšeničné na spodních listech. Tabulka č.2: Napadení listů braničnatkou pšeničnou ve fázi 71 BBCH Datum: Růstová fáze (list) T( C) SRA(mm) Intenzita(%) Třída výskytu 4.6.2007 71 BBCH (F1) 15,1 27,7 5,00 velmi slabý výskyt 4.6.2007 71 BBCH (F) 15,1 27,7 2,00 velmi slabý výskyt 25

Jak uvádí TVARŮŽEK (2008) časování fungicidních zásahů u ozimých obilnin respektuje základní pravidlo ozdravit porosty po zimním období a potlačit v zárodku rozvoj chorob, následně pak zabránit postupu chorob k horním listovým patrům a do klasů. Jarní primární epidemie původce braničnatky pšeničné je tedy vhodné eliminovat fungicidně. V květnu, ve sledovaném období, se pohybovaly teploty od 13,8 C do 14,8 C a srážkové úhrny od 11,5 mm do 23,9 mm. Porost pšenice ozimé byl ve fázi objevení se posledního listu až v počátku metání (37 51 BBCH). V porostu byl opět zjištěn slabý výskyt (5% - 10%) pyknid braničnatky pšeničné na spodních listech. Podle TVARŮŽKA (2008) je pro dosažení maximálního výnosu rozhodující zajistit udržení zdravých posledních dvou listových pater a klasů. Asimilační aktivita těchto vegetačních orgánů vytváří většinu asimilátů, které jsou translokovány do vyvíjejících se zrn. Použití fungicidů je vhodné směrovat do doby po plném objevení se klasů, po vymetání. Poslední sledování braničnatky pšeničné proběhlo v červnu, kdy byla teplota 15,1 C a srážky 27,7 mm. Porost pšenice ozimé byl ve fázi 71 BBCH (obsah zrn vodnatý). Byl zjištěn střední výskyt (25%) pyknid braničnatky pšeničné na 2. a 3. listu shora. Ve fázi 71 BBCH se hodnotí i napadení horních dvou listů (F1, F). Na listu F1 byl zjištěn velmi slabý výskyt (5%) napadení a na listu F byl zjištěn také velmi slabý výskyt (2%) napadení. V roce 2007 byl u pšenice ozimé, sledované odrůdy CUBUS, dosažen výnos zrna - 4,5 t ha -1. Výskyt braničnatky pšeničné v roce 2009 Pšenice ozimá, odrůda BARROKO byla zaseta 13.9.2008 po předplodině řepka ozimá. Po výsevu nastalo chladnější období s mírnými srážkami. Podle ŠTRANCE (2010) lze hodnotit průběh podzimu 2008 pro růst a vývoj většiny porostů ozimů jako celkově příznivý. V prosinci nastalo oteplení a při vizuální prohlídce porostu bylo zjištěno, že porost pšenice ozimé byl vyrovnaný, rovnoměrně vzešlý, ve fázi 3. listu a bez výskytu chorob. V lednu a v únoru byly vydatné sněhové srážky a nastaly celodenní mrazy. K vyzimování porostu pšenice ozimé, zřejmě i v důsledku sněhové pokrývky, nedošlo. Měsíc březen byl chladný a deštivý, porost pšenice ozimé byl ve fázi odnožování, bez výskytu chorob. V dubnu nastalo velké oteplení a sucho. Ve druhé polovině dubna se teploty pohybovaly od 10,5 C do 13,3 C a úhrn srážek od 2,0 do 6,0 mm. 26

Tabulka č.1: Výskyt pyknid braničnatky pšeničné na listech Datum: Růstová fáze (list) T( C) SRA(mm) Intenzita(%) Třída výskytu 20.4.2009 31 BBCH (F5,F6) 10,5 6,0 10,00 slabý výskyt 27.4.2009 32 BBCH (F5,F6) 13,3 2,0 10,00 slabý výskyt 11.5.2009 37 BBCH (F4,F5) 12,1 11,8 20,00 střední výskyt 25.5.2009 51 BBCH (F2,F3) 15,5 42,0 50,00 střední výskyt 17.6.2009 71 BBCH (F1,F2) 16,0 23,3 35,00 střední výskyt Tabulka č.2: Napadení listů braničnatkou pšeničnou ve fázi 71 BBCH Datum: Růstová fáze (list) T( C) SRA(mm) Intenzita(%) Třída výskytu 17.6.2009 71 BBCH (F1) 16,0 23,3 23,00 slabý výskyt 17.6.2009 71 BBCH (F) 16,0 23,3 10,00 velmi slabý výskyt Porost pšenice ozimé se nacházel ve fázi sloupkování 31 32 BBCH a byl zjištěn slabý výskyt (10%) pyknid braničnatky pšeničné na spodních listech. V první polovině května dosahovaly srážky 11,8 mm a teploty se pohybovaly kolem 12 C. Porost byl ve fázi 37 BBCH a byl zjištěn střední výskyt (20%) pyknid braničnatky pšeničné na spodních listech. V týdnu od 18.5. do 25.5.2009 při teplotě 15,5 C byly zaznamenány srážky 42 mm. Vlivem vydatných dešťových srážek došlo k šíření pyknid braničnatky pšeničné na okolní rostliny a do vyšších listových pater a při sledování porostu ve fázi metání 51 BBCH byl zjištěn střední výskyt (50%) pyknid braničnatky pšeničné na 3. a 4. listu shora. Poslední sledování braničnatky pšeničné bylo provedeno v červnu, kdy byla teplota 16,0 C a srážky 23,3 mm. Porost pšenice ozimé byl ve fázi 71 BBCH (obsah zrn vodnatý). Byl zjištěn střední výskyt (35%) pyknid braničnatky pšeničné na 2. a 3. listu shora. Ve fázi 71 BBCH se hodnotí napadení horních dvou listů (F1, F). Na listu F1 byl zjištěn slabý výskyt (23%) napadení a na listu F byl zjištěn velmi slabý výskyt (10%) napadení. V roce 2009 byl u pšenice ozimé, sledované odrůdy BARROKO, dosažen výnos zrna 5,7 t ha -1. 27

5 ZÁVĚR Braničnatka pšeničná patří v posledních patnácti letech mezi závažné listové choroby pšenice. Vyskytuje se na celém území České republiky. Časné a silné napadení braničnatkou pšeničnou způsobuje ztrátu asimilační plochy listů a snížení výnosů až o 30 %. V roce 2007 u odrůdy CUBUS byl zjištěn první slabý výskyt braničnatky pšeničné (5%) na jaře ve fázi sloupkování (32 BBCH). Po zjištění výskytu bylo provedeno první fungicidní ošetření (Tango Super). Následovalo období s mírnými srážkami (do 11,5 mm). Při dalších kontrolách porostu (fáze 37, 51 BBCH) byl rovněž zjištěn slabý výskyt braničnatky pšeničné (5-10%) ve spodních listových patrech. Druhé fungicidní ošetření (Caramba + Tango Super) bylo provedeno až po 4-týdenním odstupu od prvního fungicidního ošetření. Koncem května byly zaznamenány vyšší srážky (28 mm) a v porostu byl zjištěn střední výskyt braničnatky pšeničné (25%). Na horních dvou listových patrech, které ovlivňují výši výnosu, bylo zjištěno velmi slabé napadení braničnatkou pšeničnou (2-5%). V roce 2007 byl dosažen výnos zrna 4,5 t ha -1. V roce 2009 u odrůdy BARROKO byl zjištěn první slabý výskyt braničnatky pšeničné (10%) na jaře ve fázi sloupkování (31 BBCH). Po zjištění výskytu bylo provedeno první fungicidní ošetření (Tango Super). Pak byly zaznamenány mírné srážky (do 11,8 mm) a při dalším sledování ve fázi tvorby praporcového listu byl zjištěn střední výskyt braničnatky pšeničné (20%). Bylo provedeno druhé fungicidní ošetření (Falcon 460 EC) ve 14-denním odstupu od prvního fungicidního ošetření. Po aplikaci fungicidu ve druhé polovině května následovaly vydatné srážky (42 mm) a v porostu byl zjištěn střední výskyt braničnatky pšeničné (35-50%). Na horních dvou listových patrech, které ovlivňují výši výnosu, bylo zjištěno slabé napadení braničnatkou pšeničnou (10-23%). V roce 2009 byl dosažen výnos zrna 5,7 t ha -1. Jako možnosti ochrany proti braničnatce pšeničné se uvádí: pečlivá likvidace rostlinných zbytků a vzešlého výdrolu; správný osevní postup nevysévat pšenici po pšenici; vyrovnaná výživa; výběr odrůd s vyšším stupněm rezistence; aplikace fungicidů za vegetace podle signalizace. Správné načasování fungicidní ochrany má velký význam pro co nejvyšší využití výnosového potenciálu odrůd (při nástupu epidemie braničnatky pšeničné ve druhé polovině sloupkování). Nejen termín, ve 28

kterém bylo ošetření provedeno, ale i časový odstup od ošetření druhého mají zásadní význam. Optimální délka této periody je 2 až 3 týdny. Důležitou roli hraje i typ použitého přípravku a v něm obsažena účinná látka. Při opakovaném používání stejných přípravků je riziko vzniku rezistence, proto je třeba střídat přípravky s různým mechanismem působení ( triazoly a strobiluriny). 29

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ARRAIANO, L.S., BRANDING, P.A., BROWN, J.K.M. (2001): A detached seedling leaf technique to study resistance to Mycosphaerella graminicola (anamorph Septoria tritici) in wheat. Plant Pathology, 50: 339 346. BARTLETT, D.W., CLOUGH, J.M., GODWIN, J.R., HALL, A.A., HAMER, M., PARR-DOBRZANSKY, B.(2002): Review the strobilurin fungicides. Pest Management Science 58: 642 662. BAUDYŠ, E., BENADA, J., ŠPAČEK, J. (1958): Zemědělská fytopatologie 2. ČSAZV SZN, Praha: 69-70. BERÁNEK, J. a kol. (2008): Metodiky monitoringu chorob a škůdců obilnin, řepky a máku. SRS, Brno: 146 s. BEZDÍČKOVÁ, A. (2009): Možnosti efektivního fungicidního ošetření pšenice. Agromanuál 4(4): 38 39. BITTNER, V. (2009): Škodlivé organizmy pšenice. Kurent, České Budějovice: 82 s. DILL-MACKY, R., JONES, R.K. (2000): The effect of previous crop residues and tillage on Fusarium Head Bight of wheat. Plant Dis. 84(1): 71 76. ERIKSEN, L., BORUM, F., JAHOOR, A. (2003): Inheritance and localisation of resistence to Mycosphaerella graminicola causing Septoria tritici blotch and plant height in the wheat (Triticum aestivum L.) geonome with DNA markers. Theoretical and Applied Genetics, 107: 515 527. EYAL, Z. (1999): The Septoria tritici and Stagonospora nodorum blotch diseases of wheat. Eur J. Plant Pathol, 105: 629 641. HORÁKOVÁ, V., DVOŘÁČKOVÁ, O., MEZLÍK, T. (2009): Seznam doporučených odrůd 2009. ÚKZÚZ, Brno: 214 s. HŮLA, J., PROCHÁZKOVÁ, B., KOVAŘÍČEK, P. a kol. (2004): Minimalizační a půdoochranné technologie. Příručka 2004/6. VÚZT Praha: 58 s. HŮLA, J., PROCHÁZKOVÁ, B. a kol. (2008): Minimalizace zpracování půdy. Profi Press, Praha: 248 s. HRUDOVÁ, E., POKORNÝ, R., VÍCHOVÁ, J. (2006): Integrovaná ochrana rostlin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně: 151 s. 30

CHARTRAIN, L., BRANDING, P.A., MAKEPIECE, J.C., BROWN, J.K.M. (2004): Sources of resistence to Septoria tritici blotch and implications for wheat breeding. Plant Patology, 53: 454 460. KLEM, K., KLEMOVÁ, Z. (2008): Vliv dávky, termínu a formy dusíkaté výživy ozimé pšenice na výskyt listových chorob a výnosový efekt fungicidní ochrany. Obilnářské listy 16(4): 121 126. KRUPINSKY, J.M., TANAKA, D.L. (2001): Leaf spot diseases on winter wheat influenced by nitrogen, tillage and haying after a grass-alfaalfa mixture in the Conservation Reserve Program. Plant Disease, 85: 785 789. KŮDELA, V., KOCOUREK, F. a kol. (2002): Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj, Praha: 45 51. ORT, P. (2009): Fungicidní ochrana obilnin pro výnos a vysokou kvalitu. Agromanuál 4(4): 42 43. PARIKKA, P. (2005): The effect of tillage on Fusarium infection and mycotoxins on barely and oats. In Proc. of the BCPC International Congress Crop Sci. and Technology P5B-5. PETR, J., HÚSKA, J. a kol. (1997): Rostlinná výroba I. (Obecná část, obilniny). Agronomická fakulta ČZU, Praha: 197 s. ŠINDELKOVÁ, M. (2008): Diagnostika listových skvrnitostí obilnin pro praxi. Rostlinolékař 19(2): 18 22. ŠPALDON, E. a kol. (1986): Rostlinná výroba. SZN, Praha: 720 s. ŠTRANC, J. a kol. (2010): Agronomické zhodnocení ročníku 2008/2009. Agromanuál 5(2): 66 68. TVARŮŽEK, L. (2008): Vliv termínu ošetření na účinnost fungicidů ze skupiny strobilurinů proti listovým chorobám pšenice ozimé. Obilnářské listy 16(4): 117 120. TVARŮŽEK, L., HORÁKOVÁ, P. (2004): Časný jarní výskyt braničnatky pšeničné v letech 2002 a 2003 možné příčiny, rizika a způsoby ochrany. Obilnářské listy 12(1): 1 4. TVARŮŽEK, L., VYŠOHLÍDOVÁ, M. (2009): Účinnost fungicidů proti listovým chorobám ozimé pšenice v podmínkách vysoké intenzity pěstování a extrémního výskytu chorob. Obilnářské listy 17(4): 110 114. VAŠEK, J. (2009): Zdravé obilniny. Agromanuál 4(4): 44. 31

VAVERKA, S. (1995): Zemědělská fytopatologie. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně: 247 s. VĚCHET, L. (2006): Septoriová skvrnitost. Agromanuál 11(2): 9 11. VĚCHET, L. (2007): Braničnatka pšeničná. Agromanuál 2(5): 14 17. VĚCHET, L. (2008): Významné houbové choroby obilnin. Úroda 56(4): 37 40. VĚCHET, L. (2009): Listové choroby na obilninách. Agromanuál 4(4): 35 44. VOŠLAJER, Z., JUROCH, J., HRUBÝ, R., ZBUZEK, B. (2003): Základní prvky ochrany plodin v období května. Rostlinolékař 14(3): 3 8. ZIMOLKA, J. a kol. (2005): Pšenice pěstování, hodnocení a užití zrna. Profi Press, Praha: 184 s. 32