Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb Objektivizace nákladů pobytových zařízení sociálních služeb Bakalářská práce Autor: Obor: Gabriela Steiner Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Vedoucí práce: Ing. Jiří Horecký, MBA Praha Duben 1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Včelničce dne 27. 4. 2011 Gabriela Steiner 2

Poděkování Děkuji tímto za cenné odborné rady vedoucímu bakalářské práce, Ing. Horeckému, MBA. Dále děkuji své rodině za podporu nejen po dobu vzniku této práce, ale po celou dobu studia. 3

Anotace Tématem této bakalářské práce Objektivizace nákladů pobytových zařízení sociálních služeb je s využitím vybraných metod analyzovat náklady a výdaje imaginárního domova pro seniory. Jejím cílem je vyvrátit všeobecnou hypotézu, že domovy pro seniory jsou nejnákladnější sociální službou a potvrzení předpokladu návratnosti více než poloviny státem vynaložených nákladů zpět do státního rozpočtu. V souladu s výše uvedeným cílem této práce je nejprve věnována pozornost definici sociálních služeb, jejich vývoj od raného středověku až po současnost. Je popsán vliv zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách na současnou sociální oblast a systémy financování sociálních služeb. Dále jsou popsány modely sociálních služeb ve vybraných zemí Evropy, porovnání těchto modelů s modelem v České republice. V praktické části jsou popsány aplikované použité metody a postupy. Je zmíněn makroekonomický a mikroekonomický pohled. Následně je provedena objektivizace nákladů imaginárního domova pro seniory a posouzení relevantnosti hypotézy. Závěrem je shrnutí celé práce, postřehy z jejího zpracování a její možná využitelnost. Annotation The topic of my bachelor work is: Cost objectification of residential care homes is to analyze with the help of selected methods the costs and incomes of an imaginary care home for seniors. The goal of the work is to disprove the general hypothesis, that the care homes for seniors are the most expensive social service and the confirmation of the return assumption of more than a half of state costs back to the state budget. In accordance with the set goal of this work is first to describe the definition of social services, its development from the early middle Ages up to the present. I described the influence of the Act of social services to the social area and the financing systems. Further I described the concepts of social services in selected European countries and compared them to the Czech one. 4

Obsah ÚVOD 7 1 SOCIÁLNÍ SLUŽBY 8 1.1 ÚČEL A DEFINICE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB...8 1.2 HISTORIE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB...9 1.2.1 CHUDINSKÁ PÉČE PO VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY V ROCE 1918...11 1.2.2 PRVOREPUBLIKOVÉ OBDOBÍ...12 1.2.3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY V OBDOBÍ SOCIALISMU...13 1.2.4 OBDOBÍ 1989-2006...14 1.2.5 OBDOBÍ 2006 2010...17 1.2.5.1 Obsah zákona o sociálních službách...18 1.2.5.2 Druhy sociálních služeb vymezené zákonem o sociálních službách...19 2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V ČR 23 2.1 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DO ROKU 2007...23 2.2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PO ROCE 2007...24 2.2.1 ROZDĚLENÍ POSKYTOVANÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE ÚHRADY...25 2.2.2 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI...27 2.3 POROVNÁNÍ FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB S VYBRANÝMI ZEMĚMI EU...29 2.3.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V EVROPSKÝCH ZEMÍCH...30 2.3.2 FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V NĚMECKU...32 2.4 SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ DOMOVŮ PRO SENIORY...35 3 METODY A HYPOTÉZA 38 3.1 HYPOTÉZA...38 3.2 POUŽITÉ METODY A POSTUPY...38 3.3 MAKROEKONOMICKÁ ANALÝZA...39 4 ANALÝZA NÁKLADOVOSTI DOMOVŮ PRO SENIORY 41 4.1 MAKROEKONOMICKÝ POHLED...41 4.2 MIKROEKONOMICKÝ POHLED...42 4.3 POPIS VZORKU...43 5 OBJEKTIVIZACE NÁKLADŮ DOMOVŮ PRO SENIORY 45 6 MAKROEKONOMICKÝ A SPOLEČENSKÝ PŘÍNOS 48 6.1 SPOLEČENSKÝ PŘÍNOS...48 6.2 MAKROEKONOMICKÉ PŘÍNOSY DOMOVŮ PRO SENIORY...49 5

ZÁVĚR 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 53 SEZNAM ZKRATEK 55 SEZNAM TABULEK 55 6

Úvod Téma této práce jsem si zvolila proto, že mě zajímá vývoj a zdroje financování pobytových zařízení sociálních služeb a v budoucnu bych se ráda věnovala této oblasti. I když nejsem v současné době přímo zainteresovaný pracovník sociální sféry, tak mě zajímají možnosti efektivnosti poskytování sociálních služeb, budoucí vize této sféry, hlavně vliv zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách i s pozdějšími úpravami na vývoj financování. Cílem této práce je potvrdit nebo vyvrátit všeobecný předpoklad, že: domovy pro seniory, jakožto pobytové služby sociální péče, jsou pro stát velmi nákladnou službou. Chtěla bych prokázat, že minimálně polovina vynaložených nákladů na tuto oblast se z makroekonomického hlediska vrací zpět do státního rozpočtu a podporuje celkově sociální politiku státu. A v neposlední řadě bych nechtěla opomenout ani společenský přínos pobytových zařízení sociálních služeb. Teoretická část obsahuje definice sociálních služeb, vývoj a změny, které přinesl výše uvedený zákon v oblasti sociálních služeb a hlavně v systému financování. Pozornost je věnována významné změně a to koncipováním nové sociální dávky příspěvku na péči V současné době je hodně diskutované téma využití příspěvku na péči v souvislosti se změnou výše tohoto příspěvku u I. stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Dále jsou popsána specifika financování domovů pro seniory. Financování těchto zařízení je vícezdrojové, tzn., že jsou financovány ze státních dotací, dotací krajů a obcí, od zřizovatele, dále pak těmto zařízením náleží příspěvek na péči a úhrady od uživatele. Praktická část popisuje metody a postupy, které jsou použity při objektivizaci nákladů domovů pro seniory, popření hypotézy a shrnutí celé části. 7

1 Sociální služby 1.1 Účel a definice sociálních služeb Existuje mnoho různých definicí sociálních služeb a jejich významů. Všeobecně lze rozlišovat sociální služby v tzv. širším a užším pojetí. V České republice jsou sociální služby vnímány a chápány v užším pojetí a lze je definovat jako: Služby, které jsou vykonávány, garantovány a regulovány státem (paralelně i neziskovým či soukromým sektorem), a které vedou k udržení či získání lidské soběstačnosti, k uchování lidské důstojnosti a předchází sociální exkluze či vedou k sociální integraci. 1 V širším pojetí jsou sociální služby chápány jako služby poskytované státem, veřejnosti, tj. zahrnují i např. oblast školství, péče o děti atd. Širší pojetí, resp. chápání sociálních služeb, je používáno jak v Evropské Unii, tak v některých evropských státech. Sociální služby se částečně překrývají s kategorií veřejných služeb. Veřejné služby jsou poskytovány v zájmu veřejnosti. Na rozdíl od služeb komerčních jsou financovány z veřejných rozpočtů, jsou podrobněji definovány legislativou než jiné služby a díky tomu jsou více závislé na politickém rozhodování státu, krajů a obcí. 2 Sociální služby jsou specializované činnosti, které mají pomoci člověku řešit jeho nepříznivou situaci. Příčiny vzniku nepříznivé sociální situace jsou velmi různé, a proto také existuje velmi pestrá škála druhů sociálních služeb. Poskytnutí sociální služby samo o sobě ale nedokáže v plné míře tyto příčiny odstranit. Poskytnutí sociální služby má člověk pomoci, resp. má podporovat jeho vlastní aktivitu k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální služba nemůže převzít odpovědnost člověka za jeho vlastní osud či životní perspektivu. 3 Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, popřípadě je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby proto zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu a skupiny, do nichž patří, případně zájmy širšího společenství. 4 Sociální služby by v maximálním možném rozsahu měly lidem pomáhat žít běžným životem umožnit jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školu a místa víry, účastnit se aktivit 1 KOLEKTIV AUTORŮ. Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. 1. vyd. Tábor: APSS, 2011. s. 13. 2 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 9. 3 http://www.mpsv.cz/cs/9, ze dne 26. 12. 2008. 4 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 10. 8

volného času, starat se sám o sebe a o svou domácnost stejně jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako o všechny další věci, které jsou lidmi vnímány jako samozřejmé až do chvíle, kdy nám v nich nějaký stav či událost začne bránit. Proto existuje velmi silná preference služeb, které jsou založeny na poskytování v rámci vlastního přirozeného společenství, což umožňuje lidem žít ve vlastním domově, pracovat, vzdělávat se, zapojit se do života ve svém okolí. 5 Sociální služby se zaměřují především na: zabezpečení přiměřených životních podmínek pro lidi, kteří svou situaci neumí zvládnout sami, vytváření vhodných podmínek, které by zabránily vzniku nebo nárůstu negativních společenských jevů, vytváření podpůrných aktivit, které zamezí nepříznivý vývoj jedince, rodiny či společnosti. 6 1.2 Historie sociálních služeb 7 Od které doby můžeme datovat vznik sociálních služeb a lze je vůbec nazývat sociálními službami? Z pohledu historie a vývoje společnosti, můžeme usuzovat, že od raného středověku vznikaly prvopočátky tzv. sociálních služeb. Nebylo to ale všude stejné a ve stejné míře chápáno, záleželo na složení obyvatelstva, náboženském vyznání, zeměpisném položení a mnoha dalších faktorech. První sociální služby můžeme datovat po přijetí křesťanství za státní náboženství a po zřízení církve. S křesťanstvím přišla přikázání pomoci chudým, konání milosrdných skutků a poskytování almužen. První církevní služby začaly poskytovat kláštery a později farnosti, které poskytovaly přístřeší, základní stravu a zdravotnickou péči. V rámci katolické církve vznikaly první řády orientované na pomoc chudým a nemocným. Ve 13. století patřil mezi první a nejvýznamnější řád sv. Františka poskytující pomoc chudým a nemocným. Na přelomu středověku a novověku zakládaly své charitativní organizace i protestantské církve. Služby řádů a 5 http://www.cekas.cz/php/pdf/bila_kniha_unor_2003.pdf. ze dne 15.11.2009. 6 KOZLOVÁ, L. Sociální služby pro stárnoucí populaci v České republice. In: Sborník II mezinárodní konference Problematika Generace 50 Plus. Třeboň: 2005. s. 12. 7 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. s. 17-30. 9

církevních organizací měly již v některých případech ústavní charakter, ale nebyly specializované na určité typy klientů. Církev byla prvním poskytovatelem sociálních služeb. Ze strany státu se vůči chudým uplatňoval spíše represivní přístup, pramenící z vnímání chudých a potřebných jako společenské hrozby. Nemajetní lidé, tuláci, žebráci, cikáni, duševně nemocní, nemocní nakažlivými nemocemi, nemajetní cizinci a lidé vyvázaní z rodinných pout, z místních vazeb, z podřízenosti církví a svrchovanosti označovaní termínem nepříslušní byli odháněni od sídel a tvrdě postihováni i za jen domnělé přestupky. Tato situace převládala až do počátku novověku, kdy postupně upravovali chudinskou péči jako povinnost institucí světské moci Důležitým mezníkem ve vývoji chudinské péče byly první chudinské zákony vydané anglickou královnou Alžbětou I. v 16. a 17. století. Jednalo se o právní předpisy Kodex chudých z roku 1597 a Chudinský zákoník z roku 1601, které ukládaly obcím povinnost pomáhat svým práceneschopným chudým a měly celostátní působnost. Následně se ve Francii a v Německu chudinská péče přesunula do pravomoci měst a později obcí. Se vznikem centralizovaných států v Evropě se začala centralizovat i politika státu vůči chudým. Významným znakem této politiky bylo rozlišování chudých lidí na práceschopné, kteří byli umisťováni v německých a anglických donucovacích pracovnách a práceneschopné, jímž byly zajištěny podmínky k přežití, např. poskytnutí přístřešku a souhlas k žebrotě. Tato politika kolísala mezi velmi tvrdým přístupem k práceschopným lidem a přístupem tolerantnějším, kdy tito lidé mohli získávat z veřejných rozpočtů část prostředků na svou obživu i svých rodin, formou dávek dorovnávajících příjem do výše existenčního minima, které se odvozovalo např. z místní ceny chleba. V Anglii se sledovalo, zda nejhůře placený člověk nemá menší příjem než člověk žijící z podpory. Budování státních sociálních služeb sebou přinášelo i odpovídající systém administrativy a kontroly, čímž se začalo byrokratizovat. Pod patronací státu začaly postupně vznikat služby ústavního typu, jež měly dlouhodobě pečovat o znevýhodněné lidi. Zpočátku tyto ústavy byly nediferencované, v útulku žili chudí, tuláci, žebráci, děti, staří i nemocní. Změna nastala na přelomu 18. a 19. století, vznikala velká zařízení pro opuštěné děti (sirotčince), pro lidi trpící duševními poruchami (blázince), pro staré lidi (starobince), pro lidi nemajetné (chudobince) aj. Tímto vznikala tradice ústavní péče, jako první a hlavní možnost řešení vážných sociálních problémů jednotlivce. 10

Na venkově se obyvatelé obce střídali v zajišťování minimální výživy potřebným, kterým bylo zajištěno ubytování v obecních bytech či domech tzv. pastouškách. Byla posilována solidarita lidí žijících v jedné obci. (Můžeme to chápat jako počátky komunitních sociálních služeb). Na našem území byla veřejná chudinská péče legislativně upravena až v polovině 19. století postupným zaváděním institutu domovského práva, které bylo postupně zavedeno jako soubor práv a povinností, jež vyplývaly z právního vztahu mezi příslušníkem obce, jenž měl vůči obci domovské právo, a obcí samotnou. Domovské právo stanovilo právo na pobyt v obci a nárok na chudinské zaopatření. Toto právo příslušelo každému československému občanu, ale pouze jen v jedné obci, bylo možné ho nabýt narozením (manželské dítě nabývalo příslušnost rodičů, nemanželské příslušnost matky), dále provdáním se (manželka nabývala příslušnost svého manžela) a přijetím do obecního svazku (buď výslovně usnesením obecního zastupitelstva, nebo mlčky pokud obec trpěla, aby občan, i když neměl platný domovský list, se zde nepřetržitě po dobu 4 let zdržoval). Domovskou příslušnost bylo možné získat v dané obci také přikázáním, a to v případě státních zaměstnanců, důstojníků, duchovních či veřejných učitelů. Domovská příslušnost občana k určité obci se prokazovala domovským listem, který byl považován za neplatný, pokud nebyl vyplněn v souladu s platnými právními předpisy. 1.2.1 Chudinská péče po vzniku Československé republiky v roce 1918 Jak je všeobecně známo, po 1. světové válce vznikla Československá republika a to 28. října 1918 z Rakousko-uherské říše vyhlášením samostatnosti, proto také zpočátku přejala zákony z Rakouska-uherska včetně těch co upravovaly sociální péči. Mladý stát začal postupem času přizpůsobovat samosprávu a zákony svým potřebám, ale i nadále přetrvávaly prvky z minulosti. Chudinská péče byla u nás poskytována až jako krajní řešení situace, kdy chudý nebyl zabezpečen z jiných zdrojů. Povinnost správních orgánů vznikala, až když člověk nemohl být zabezpečen rodinou, z jiných systémů veřejného zabezpečení nebo nebylo možné zabezpečení ze spolků, fondů a soukromoprávních subjektů. Odpovědnost subjektů byla formulována, jako posloupnost s hlavní prioritou rodiny. V případě, když žádal o chudinské zaopatření člověk, který neměl v obci domovské právo, měl nárok na časově omezenou chudinskou péči a to pouze pokud poskytnutí péče nesneslo odkladu nebo přespolní onemocněl v obvodu obce a nemohl být propuštěn z péče. 11

Obec, která péči poskytla, mohla požadovat po domovské obci náhradu nákladů za poskytnutou péči, uplatnit tzv. regresivní právo. Vyšší územně samosprávné svazky byly povinnými subjekty pouze v případě, pokud z obecního rozpočtu nebylo možné financovat vysoké náklady péče. I když okresy a země (obdoba dnešních krajů) neměli přímo zákonnou povinnost k takové činnosti, vznikalo mnoho okresních a zemských zdravotních a sociálních ústavů. Po 1. světové válce byla v republice široká skupina potřebných. Tímto termínem byli označováni váleční veteráni, vdovy a sirotci, invalidi, rodiny bez živitele rodiny. Mnozí lidé si z války nesli následky dlouhodobého hladovění, podvýživy, sníženou imunitou, čímž hrozilo časté onemocnění tuberkulózou. V důsledku války bylo mnoho nemajetných a nezaměstnaných, kteří přežívali v nelidských podmínkách, provizorních příbytcích a byli ohroženi na zdraví. Tato situace vyžadovala systematické řešení zvláště v oblasti chudinství, sociální reformy a rozvoj sociální péče. Byly zakládány dobrovolnické organizace s cílem pomoci chudým, nemocným a handicapovaným. V této době vzniklo ministerstvo sociální péče a zákony daly základ veřejné sociální péči a komplexnímu pojetí sociální péče. Začalo fungovat i sociální pojištění, které zajistilo zaměstnancům podporu v nemoci, stáří či invaliditě. 8 1.2.2 Prvorepublikové období Nejčastější formou poskytované péče za první republiky byla péče ústavní. Mezi nejmodernější ústavní zařízení patřily Masarykovy domovy sociální ústavy hlavního města Prahy v Krči (dnes Thomayerova fakultní nemocnice). Nacházelo se zde 6 starobinců s celkovou kapacitou 1 200 lůžek, 1 ústav pro 100 seniorských manželských párů, 3 chorobince s 800 lůžky, 2 dětské ozdravovny (ozdravovna pro děti do 6 let a zotavovna pro děti ze sociálně slabých vrstev), 3 dětské ústavy. Celkem měly tyto ústavy 3 256 lůžek. V tomto období bylo veřejné chudinství odlišováno od chudinství soukromého. Soukromé chudinství bylo provozováno dobročinnými spolky a humanitárními organizacemi. Mezi nejčastěji využívané můžeme zařadit tzv. vývařovny. Soukromé chudinství bylo celospolečensky podporováno. Těžištěm dobrovolné péče bylo budování, vydržování a podpora ústavů. Mezi nejvýznamnější dobrovolné spolky na našem území patřily: Společnost Československého Červeného kříže, organizace Okresních péčí o mládež, Masarykova Liga proti tuberkulose. 8 KOLEKTIV AUTORŮ, Pečovatelská služba v České republice. 1. vyd. Tábor: APSS, 2010. s. 21-22. 12

Musí být zdůrazněn i rozvoj pečovatelské a ošetřovatelské péče a s tím související vzdělávání na středních sociálních školách. Sociální služby se přestaly orientovat pouze na okamžitou pomoc, ale začaly s preventivním působením a poradenstvím. Prvorepublikové období zaznamenalo nevídaný rozvoj specializovaných poradenských služeb. Existovaly poradny pro volbu povolání, pro duševní zdraví, městské sociální poradny, poradny pro úchylné děti, poradny pro matky s dětmi, tuberkulózní poradny a venerické poradny. Tyto poradny vznikaly jako církevní nebo nestátní zařízení, ale postupně některá zařízení byla přebírána státem. 1.2.3 Sociální služby v období socialismu Období po vniku samostatné Československé republiky se historicky označuje jako prvorepublikové. Jak již bylo zmíněno výše, postupně se vyvíjelo a formovalo dle potřeb státu. Období tzv. Druhé republiky a následně protektorátu Čech a Moravy v souvislosti se sociálními službami v této práci zmiňováno nebude. Bude popsána situace po roce 1948. Zřejmě prvním krokem ke změně sociálních služeb můžeme uvést zrušení institutu domovského práva v roce 1948 a nahrazením institutem československého občanství. Díky tomuto přešla starost o znevýhodněné z obcí na stát. Vládnoucí komunistická strana převzala model centrálního plánování ze Sovětského svazu a aplikovala ho i na oblast sociální politika a sociální péče. Znárodněna byla podstatná část majetku jednotlivců, družstev, spolků a církví. Očekávalo se, že vyvlastněním bude odstraněna nezaměstnanost, chudoba a sociální problémy. Sociální problémy byly chápány jako kapitalistický přežitek a nebyla jim věnována dostatečná pozornost Mimo znárodnění majetku převzal stát i privátní fondy důchodového zabezpečení, nemocenského a úrazového pojištění a připojištění. Tím na sebe převzal veškerou sociální ochranu a sociální zabezpečení obyvatelstva. Takto získané prostředky se nevrátily do důchodového systému, ale byly použity na poválečné obnovy a také do zbrojního průmyslu. Sociální péče byla plně závislá, jak po stránce organizace, tak po stránce financování, na státních úřadech. Centrální úřady KSČ rozhodovaly o sociální politice a jednotlivá rozhodnutí byla realizována národními výbory. Sociální činnost byla chápána jako okrajová část a redukovala se převážně na poskytování peněžitých dávek, byla omezena pečovatelská služba, kterou převzala v roce 1952 státní zdravotní správa a v roce 1955 ji stát svěřil opět Československému Červenému kříži, pouze na pomoc hlavně na nemocné a osamělé občany. Nepřipouštělo se, že by někdo v socialistickém státě potřeboval sociální pomoc. 13

V důsledku kritiky stávajícího sociálního systému došlo v šedesátých letech k postupnému znovuzavedení sociální péče. Pozitivním trendem byl zvýšený zájem o staré osoby, rozvoj geriatrie a gerontologie a objevování nových přístupů ke starým lidem. Začala stoupat poptávka po pečovatelských službách, vznikala stacionární zařízení pro seniory (tzv. domovinky), denní sanatoria pro psychiatrické pacienty, podporu měly i místní kluby důchodců. Zároveň vznikaly manželské poradny, které později začaly provádět výběr žadatelů o osvojení a adopci dítěte. Vznikaly i první linky důvěry většinou ve velkých psychiatrických léčebnách. Avšak ústavní zařízení zůstávala velká, klienti pobývali v místnostech s mnoha lůžky, hygienické podmínky byly často velmi špatné, respektování klienta a jeho potřeb bylo nedostatečné. Právní úprava sociálních služeb v ČR Legislativní úpravu regulující oblast a systém sociálních služeb lze rozdělit primárně do dvou hlavních období. První období, které začíná r. 1989 a je determinováno právními normami, které byly přijaty v r. 1988 a 1991 a období druhé, jehož mezníkem je zákon o sociálních službách platný rokem 2007. Poslední subkapitolou této části jsou očekávané novely, zejména zákona o sociálních službách v letech 2011-2013, které lze očekávat vzhledem k programovému prohlášení vlády, ale i partikulárním zájmům Asociace krajů, Svazu měst a obcí, Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR, resp. klíčových hráčů na poli sociálních služeb. Tato dvě primární období lze však označit jako kruciální z hlediska působnosti, kompetencí a odpovědností státu, resp. Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, okresních úřadů, resp. krajů a obcí. 1.2.4 Období 1989-2006 Právní období je vymezeno právní úpravou, která pochází z r. 1988 a 1991: Zákon FS ČSSR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení Zákon FS ČSSR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zejména upravoval: a) důchodové zabezpečení b) sociální péči 14

c) nemocenské zabezpečení umělců, kteří svou činnost nevykonávají v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, občanů poskytující věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru, jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících d) zabezpečení léčebně preventivní péčí, nemocenské zabezpečení, zabezpečení rodiny, matek a dětí dalšími dávkami a zabezpečení některých skupin pracujících, zvláštními sociálními dávkami upravují zvláštní předpisy: zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené zákon č.103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníků 9 a dále pak definoval cílové skupiny a stanovení služeb a dávek: Sociální péče zahrnuje zejména péči o rodinu a děti občany konající službu v ozbrojených silách a členy jejich rodin občany se změněnou pracovní schopností občany těžce zdravotně postižené staré občany občany, kteří potřebují zvláštní pomoc občany společensky nepřizpůsobené V rámci sociální péče se poskytují zejména tyto dávky a služby peněžité dávky věcné dávky výchovná a poradenská péče 9 Zákon FS ČSSFR č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. 15

sociálněprávní ochrana pracovní rehabilitace ústavní sociální péče péče v ostatních zařízeních sociální péče pečovatelská služba stravování kulturní a rekreační péče mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených bezúročné půjčky 10 Zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSFR v sociálním zabezpečení definuje působnost a kompetence ministerstva práce a sociálních věcí, okresních úřadů, resp. krajů a obcí. Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působení orgánů ČSR v sociálním zabezpečení specifikuje obsah jednotlivých sociálních služeb, příspěvků a dávek, jakožto podmínky pro oprávnění na jejich příjem. Od počátku 90. let byly postupně uvedeny do života nové principy poskytování sociálních služeb, které jsou běžně uplatňovány v sociálních systémech vyspělých evropských zemí. Jedná se o tyto principy: demonopolizaci sociálních služeb decentralizaci státní sociální správy demokratizace sociální správy pluralizace financování sociálních služeb změna postavení člověka při poskytování sociálních služeb přiměřenost sociální pomoci sociální potřebě personifikace sociální pomoci profesionalizace sociální pomoci 11 10 Zákon FS ČSSR č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. 16

1.2.5 Období 2006 2010 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, účinný od 1. 1. 2007, přináší zcela nové pojetí systému sociálních služeb, zavádí základní předpoklady pro vznik kvazi tržního prostředí, systematicky hodnotí a popisuje kvalitu poskytovaných služeb, přináší typologii služeb, posilňuje postavení uživatele atp. Hlavním cílem zákona o sociálních službách je podporovat proces sociálního začleňování a sociální soudržnosti společnosti. Zákonem stanovené principy určují základní rámec pro transformační proces podporovaný dokumentem Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb. Nový zákon vytváří systém registrací sociálních služeb, který přinese úplný přehled o sociálních službách v České republice. Díky povinné registraci je možné detailně sledovat vývoj nabídky sociálních služeb, a to na celostátní i regionální úrovni. Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je poskytovaná pomoc: dostupná z hlediska typu pomoci, územní dostupnosti, informační dostupnosti a v neposlední řadě také z hlediska ekonomických možností uživatelů, efektivní má být uzpůsobena tak, aby vyhovovala potřebě člověka a nikoliv potřebám systému, kvalitní má být zabezpečována způsobem a rozsahu, který odpovídá současnému poznání a možnostem společnosti, bezpečná má být bezpečná tak, aby neomezovala oprávněná práva a zájmy osob, hospodárná má být zabezpečována tak, aby veřejné i osobní výdaje používané na poskytnutí pomoci v maximálně možné míře pokrývaly objektivovaný rozsah potřeb. 12 Zákon č.108/ 2006 Sb. o sociálních službách vznikl již v polovině 90. let a během krátké doby své platnosti byl předmětem relativně mnoha novelizací: 29/2007 Sb. 213/2007 Sb. 261/2007 Sb. 124/2008 Sb. 129/2008 Sb. 11 PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 aktual. vyd. Praha: ASPI, 2007. s.23. 12 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v plném znění. 17

274/2008 Sb. 479/2008 Sb. 108/2009 Sb. 223/2009 Sb. 362/2009 Sb. 227/2009 Sb. pouze dvakrát Prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách č. 505/2006 Sb. byla novelizována 166/2007 Sb. 304/2007 Sb. 1.2.5.1 Obsah zákona o sociálních službách Základní zásadou je individuální řešení potřeb osob poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb, musí působit aktivně, podporovat rozvoj samostatnosti, posilovat jejich sociální začlenění. Vymezuje některé pojmy, definuje okruh oprávněných osob, působnost v oblasti sociálních služeb. Stanovuje podmínky poskytování sociálních, příspěvku na péči, předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, předpoklady pro výkon sociálních služeb, akreditace vzdělávacích zařízení a akreditace vzdělávacích programů, inspekce sociálních služeb. Nový zákon o sociálních službách přináší novou kategorizaci sociálních služeb. Sociální služby se podle nové právní úpravy dělí na tři oblasti: služeb. služby sociální péče sociální poradenství služby sociální prevence Zákon obsahuje rovněž dělení forem, v jakých se tyto služby mohou poskytovat. Jsou to služby: pobytové, ambulantní nebo terénní. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních 18

Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby nebo ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí 13 Základní služby představují výchozí prvky systému komponenty neboli součásti dále nedělitelné, které v kontextu situací uživatele vytváří komplexy služeb. Vymezení základních sociálních služeb dává potenciálním uživatelům konkrétní představu o tom, co bude obsahem pomoci, resp. služby, nabízené poskytovatelem. Zároveň umožňuje definovat, jaké činnosti musí poskytovatel zabezpečit, aby mohl označit nabízené služby konkrétním názvem, např. jako noclehárna tento komplex je tvořen těmito základními prvky: ubytování, hygiena, poradenství. 14 1.2.5.2 Druhy sociálních služeb vymezené zákonem o sociálních službách 15 Výčet uvedených služeb se vztahuje pouze na služby konkurenčního nebo doplňkového charakteru pobytových zařízení sociálních služeb. Sociální poradenství Sociální poradenství zahrnuje základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, pro oběti trestných činů a domácího násilí; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Odborné sociální poradenství je poskytováno bezplatně. 13 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. 14 KOZLOVÁ, L. Sociální služby. 1. vyd. Praha:Triton, 2005. s. 17. 15 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. 19

Služby sociální péče Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Osobní asistence Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Pečovatelská služba Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase (především časovým vymezením se odlišuje od služby osobní asistence) v domácnostech osob a ambulantních zařízeních.. Tísňová péče Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. Průvodcovské a předčitatelské služby Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti Podpora samostatného bydlení Podpora samostatného bydlení je terénní službou poskytovanou osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. 20

Odlehčovací služby Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Centra denních služeb a Denní stacionáře V denních stacionářích a centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Týdenní stacionáře V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy pro osoby se zdravotním postižením V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou obvykle uzpůsobeny věku a charakteru potřeb klientů vyplývajících z druhu zdravotního postižení. Domovy pro seniory V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na 21

návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení, které má charakter běžného bydlení v bytech a domech. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče Ve zdravotnických zařízeních ústavní péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. 16 16 87. schůze RHDS, Vybrané statistické informace. 22

2 Financování sociálních služeb v ČR 2.1 Financování sociálních služeb do roku 2007 Systém financování sociální péče byl do konce roku 2006 značně roztříštěný, jelikož některé zdroje plynuly obcím a krajům, jiné zdroje plynuly přímo poskytovatelům služeb. Tento systém neměl pro poskytovatele rovný přístup ke zdrojům, nevedl k rozvoji služeb a zájmům uživatelům sociálních služeb. Do konce roku 2006 byly ze státního rozpočtu na úhradu provozních nákladů sociálních služeb poskytovány dotace. Jednalo se o dotace obcím na lůžko, jejichž výše byla po celou 2. polovinu 90. let a na počátku tohoto tisíciletí stabilní. Dotace krajům a obcím na výkon zřizovatelských funkcí, dotace nestátním neziskovým organizacím poskytujícím sociální služby a výdaje na provoz ústavů sociální péče zřizovaných ministerstvem. Kraje z vlastních zdrojů financovaly provoz vlastních příspěvkových organizací, provoz obecních zařízení sociálních služeb a dále podporovaly činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Obce dostávaly ze státního rozpočtu pouze dotace určené na podporu jimi zřizovanými provozy domovů důchodců a ústavů sociální péče. Obce z vlastních zdrojů financovaly pečovatelskou službu, provoz vlastních příspěvkových organizací a v menší míře rovněž podporovaly činnost nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby. Nestátní neziskové organizace byly financovány vícezdrojově, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, z příjmů od uživatelů a z ostatních zdrojů, jako jsou například sponzorské dary. Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně realizovalo dotační řízení v oblasti sociálních služeb určené na podporu nestátních neziskových organizací poskytujících sociální služby na území kraje. Jednalo se následující typy služeb: osobní asistence, pečovatelská služba, domovy a penziony, stacionáře, sociální služby poskytované v nestátních zdravotnických zařízeních, raná péče, tísňová péče a různé odlehčovací služby pro seniory, osoby s tělesným postižením, osoby s mentálním postižením, osoby se smyslovým postižením, osoby s duševním onemocněním, osoby s kombinovaným postižením nebo osoby s jiným zdravotním postižením. Dalšími zdroji financování byly úhrady od klientů za poskytovanou péči ubytování, stravování a služby. 23

2.2 Financování sociálních služeb po roce 2007 Od 1. 1. 2007 se změnil systém financování sociálních služeb a to po přijetí zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Zákon o sociálních službách přináší zcela nový systém jejich financování. Zásadní změnou je zavedení příspěvku na péči, který dává uživateli služby možnost zvolit si poskytovatele dané služby. Další výraznou změnou je zrovnoprávnění vládních a nevládních poskytovatelů sociálních služeb a posledním zásadním prvkem je vícezdrojové financování, kdy např. u pobytových služeb, je výše dotace odvislá od schopnosti poskytovatele čerpat další disponibilní zdroje (platby od uživatelů, příspěvek na péči, příspěvek zřizovatele apod.). Za zmínku ještě stojí platby z fondu veřejného zdravotního pojištění pobytových zařízením sociálních služeb, což je zcela nový zdroj financování a hlavně tím dochází k narovnání již několik let neracionálního principu poskytování zdravotní péče hrazené z jiných zdrojů než - princip rovného přístupu k financím (stejné možnosti získání finančních prostředků na poskytování sociálních služeb bez ohledu na právní formu organizace či zřizovatele), - princip volby uživatele (uživatel sociálních služeb disponující příspěvkem na péči si vybírá poskytovatele sociálních služeb) Primární finanční zdroje: a) platby uživatelů sociálních služeb, b) příspěvky na péči dle 11, zákona č. 108/2006 Sb., c) státní dotace dle 101 zákona č. 108/2006 Sb., d) výnosy z veřejného zdravotního pojištění (pouze u pobytových služeb). Výše jednotlivých zdrojů je variabilní zejména v závislosti na struktuře uživatelů, na kvalitě poskytované péče, na typu zřizovatelského subjekt, příp. na dalších sekundárních faktorech. Sekundární finanční zdroje: a) vedlejší hospodářská činnost (pronájem nebytových prostor, výroba stravy, praní prádla, prodej výrobku, apod.), b) příspěvek zřizovatele na činnosti (výše příspěvku je velmi různorodá vzhledem k typu zřizovatele a regionu), c) dary, d) příjmy za fakultativní úkony, 24

e) příspěvky městské samosprávy a územně vyšších samosprávních celků, grantů, nadační fondy apod., f) ostatní, výše neuvedené zdroje. Jediný společný faktor pro všechny poskytovatele sociálních služeb, resp. pro všechny typy sociálních služeb, jsou státní dotace těmto poskytovatelům. U státních dotací jsou určující dvě hlavní proměnné, jejich souhrnná výše a přesný postup přerozdělení koncovým příjemcům. 2.2.1 Rozdělení poskytovaných sociálních služeb dle úhrady 17 Sociální služby dle tohoto zákona jsou poskytovány bez úhrady nákladů nebo za částečnou nebo plnou úhradu nákladů. Výš úhrady nákladů vychází ze smlouvy uzavřenou mezi poskytovatelem a klientem. Bez úhrady nákladů jsou poskytovány: Sociální poradenství Raná péče Telefonická krizová pomoc Tlumočnické služby Krizová pomoc Služby následné péče Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Terénní programy Sociální rehabilitace Sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež Služby sociálně terapeutických dílen Sociální služby poskytované za úhradu v pobytových zařízeních těchto typů: Týdenních stacionářích Domovech pro osoby se zdravotním postižením Domovech se zvláštním režimem 17 PRŮŠA, L. Ekonomie sociálních služeb. 2 přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 68. 25

Domovech pro seniory Zdravotnických zařízeních ústavní péče Chráněném bydlení Centrech sociálně rehabilitačních služeb V těchto zařízeních hradí klienti úhradu za ubytování, stravu a ve sjednaném rozsahu poskytovanou péči. Výše maximální úhrady za ubytování a stravu je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách a činí: 160 Kč denně za poskytování ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Po úhradě za ubytování a stravu musí osobě zůstat alespoň 15% jejích příjmů u služeb poskytovaných v pobytových zařízeních s výjimkou týdenních stacionářů, kde musí osobě zůstat alespoň 25% jejího příjmu Úhrada za péči je stanovena u pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši přiznaného příspěvku. Úhrada za péči v týdenních stacionářích je stanovena ve výši 75% přiznaného příspěvku. Sociální služby poskytované za úhradu těchto druhů služeb: Osobní asistence Pečovatelské služby Tísňové péče Průvodcovských a předčitatelských služeb Podpora samostatnosti bydlení Odlehčovacích služeb Služeb v centrech denních služeb Služeb v denních stacionářích U těchto služeb hradí klient úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou, maximální výše úhrady je stanovena vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a činní: 26

85 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění definovaných úkonů, 160 Kč denně za poskytnutí ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím, 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. Výjimky poskytnutí služby bez úhrady pečovatelské služby jsou: rodinám, u kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, do 4 let věku těchto dětí, účastníkům odboje, osobám, které jsou účastny rehabilitace, osobám zařazeným v táboře nucených prací nebo pracovním útvaru a pozůstalým manželům (manželkám) po těchto osobách. Sociální služby poskytované za úhradu těchto druhů služeb: azylové domy domy napůl cesty terapeutické komunity V těchto sociálních službách hradí klient úhradu za ubytování a stravu, maximální výše je taktéž upravena vyhláškou č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách a činí: 140 Kč za zajištění celodenní stravy (70 Kč za zajištění oběda), včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, 90 Kč denně za poskytnutí ubytování včetně provozních nákladů souvisejících s jeho poskytnutím. Za poskytnutí sociálních služeb v noclehárnách a nízkoprahových denních centrech klienti hradí úhradu ve výši stanovené poskytovatelem. 2.2.2 Příspěvek na péči Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou nový zákon o sociálních službách přináší, je koncipování nové sociální dávky příspěvku na péči která představuje zcela nový nástroj 27

financování sociálních služeb a která by měla výrazně přispět k potřebným, žádoucím a očekávaným změnám v této oblasti. Příspěvek na péči je poskytován těm osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Nahrazuje příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, který byl vyplácen osobě pečující. Cílem zavedení příspěvku na péči jako nového nástroje financování sociálních služeb bylo 18 : - zabezpečit svobodnou volbu způsobu zabezpečení služeb a reverzibilní přechod od pasivního závislého pacientství k aktivnímu klientství, - sjednotit podmínky pro získání veřejných prostředků všemi subjekty, poskytujícími péči za podmínek jejich registrace, - zvýšit prvek spoluúčasti občana při řešení jeho sociální situace. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby ve 4 stupních. Míra závislosti na pomoci jiné fyzické osoby se posuzuje na základě hodnocení schopnosti osoby zvládat celkem 36 úkonů, péče o vlastní osobu obsahuje 18 úkonů a dalších 18 jsou úkony soběstačnosti. Jednotlivé úkony jsou v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky 505/2006 Sb. Příspěvek na péči je pravidelně se opakující dávka, vyplácená obcí s rozšířenou působností. Sociální pracovník této obce zkoumá v domácím prostředí, jak je osoba soběstačná a jaké úkony zvládá bez pomoci jiné osoby. Měsíční výše příspěvku na péči v Kč Stupeň závislosti Mladší 18 let Starší 18 let I. lehká 3 000 Kč 800 Kč II středně těžká 5 000 Kč 4 000 Kč III. těžká 9 000 Kč 8 000 Kč IV. úplná 12 000 Kč 12 000 Kč Tabulka č. 1 zdroj:zákon 108/2006 Sb. 18 PRŮŠA, L. Příspěvek na péči černá díra reformy sociálního systému, FÓRUM sociální politiky. 2009, č. 3, s. 15. 28

Po zavedení příspěvku na péči v roce 2007 došlo k zjištění, že tento příspěvek je některými příjemci úmyslně zneužíván a jejich skutečný účel nebyl naplněn. Příjemce pobíral příspěvek, ale do cílové skupiny poskytovatelů sociálních služeb plynulo jen velmi mizivé procento těchto příspěvků. Tato situace se týkala nejvýrazněji I. stupně, proto byla výše tohoto příspěvku u osob starších 18 ti let v roce 2011 snížena z původních 2 000 Kč měsíčně na současných 800 Kč. Osobně si myslím, že tento příspěvek bude i nadále zneužíván. Změna může nastat, až důsledným kontrolním systémem ze strany státu. Je známo mnoho případů, kdy příjemce I. stupně pobírá příspěvek na péči a přitom je aktivní ekonomický subjekt, i když jeho příjmy nejsou nikde vykázány. Toto rozdělení do 4 stupňů nepovažuji za dostatečné, protože není adresné skutečným potřebám společnosti a dochází k zneužívání tohoto příspěvku a nejsou pokryty skutečné potřeby sociální péče a pomoci. Preferovala bych dávky věcného plnění, jako jsou v Německu, viz kapitola 2.3.2. Zabránilo by to zneužívání příspěvku na péči. 2.3 Porovnání financování sociálních služeb s vybranými zeměmi EU Je rozdělení sociálních služeb stejné jako v České republice? Jak jsou financovány sociální služby v zemích Evropy? Jaký systém koresponduje s naším současným systémem? V evropských zemích nejsou pod pojmem sociální služby chápány pouze sociální služby v pojetí jak je upravuje náš právní řád, ale jejich pojetí je výrazně širší a zahrnuje: sociální ochranu jednotlivců, rodin a skupin, zdravotnictví, zaměstnanost, bydlení. Tato skutečnost nás vede k tomu, abychom v rámci těchto komparací rozlišovali minimálně tyto okruhy problémů: stejný typ služby v různých zemích spadá do jiné kategorie stejná služba poskytovaná seniorům může být v různých zemích řazena do systému sociální péče nebo do systému zdravotní péče, nikdy nemůže být jednoznačně vymezena hranice mezi dobrovolným a nedobrovolným využití služby v některých zemích jsou staří lidé standardně umisťováni do ústavní péče, jinde jim jsou nabídnuty různé formy řešení vzniklé sociální situace např. osobní asistence, 29

při kategorizace způsobuje problémy rozdílná charakteristika sociálních služeb. 2.3.1 Právní úprava sociálních služeb v evropských zemích 19 Koncepce sociálního státu se v jednotlivých regionech Evropy rozvíjely různými způsoby a různým důrazem. V současné době rozlišujeme následující modely sociálního státu: Anglosaský model, který se vyvinul v anglických podmínkách, kde nebyla příliš početná střední vrstva a neměla velký vliv, ale bylo mnoho pracujících a chudých, u tohoto modelu stát přebírá odpovědnost za organizaci sociálního zabezpečení na úrovni minimálních standardů, vše ostatní je ponecháno v rukou místních orgánů a nestátních organizací. Příklad Velké Británie, kde stát figuruje jako subjekt, který služby od poskytovatelů nakupuje, došlo tak k omezení role státu na roli kontrolora a poskytovatele finančních prostředků. Zároveň byla výrazně posílena úloha nestátních poskytovatelů sociálních služeb. V současné době jsou ve Velké Británii sociální služby spolu s dávkami upraveny v zákoně o příspěvcích a dávkách ze sociálního zabezpečení z roku 1992. Tento zákon upravuje dávky a služby pro ty, kdo péči potřebují, i pro ty, kdo o ně pečují. Systém je plně financován ze státního rozpočtu. V souvislosti s redukcí role státu v oblasti sociálních služeb se však objevily určité problémy, a to především u těch typů sociálních služeb, jejichž poskytování nebylo dostatečně lukrativní, proto se těchto služeb v mnoha regionech přestalo dostávat a mnoho klientů tento nedostatek uvedl do velmi nepříjemné situace, jedná se především o některé zdravotnické služby, v důsledku čehož Britové jezdí za lékařskou péčí např. do Francie nebo Nizozemí. Z této zkušenosti Velké Británie vyplývá, že se stát nemůže zcela zprostit své odpovědnosti vůči občanům, kteří sociální služby potřebují. Stát by měl alespoň přijmout roli garanta, nejen dohlížet na kvalitu poskytovaných služeb a hospodaření s veřejnými prostředky v této oblasti, ale i zajistit dostupnost potřebných sociálních služeb, které žádný nestátní poskytovatel nenabízí. Skandinávský model, který je úzce spojen s vlivem sociální demokracie a luteránských církví v tomto regionu, klade důraz na štědrý, i když nákladný sociální stát, rozvoj široké škály sociálních služeb poskytovaných veřejným sektorem a všestrannou podporou rodiny. Příklad Dánska, kde k současné podobě systému přispěl významný faktor, historicky brzký 19 MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007 s. 53-62. 30