Právní úprava vlastnického práva

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva Právní úprava vlastnického práva Bakalářská práce Autor: Martina Koudelná Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Jan Tuláček Praha Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech dne 28. 4. 2014 Martina Koudelná

Poděkování: Děkuji JUDr. Janu Tuláčkovi za ochotu, vstřícnost a pomoc při zpracování této bakalářské práce.

Anotace Bakalářské práce zejména vyhodnocuje právní úpravu vlastnického práva v České republice. Toto právo působilo již v historii a postupem času se vyvíjelo, což je podrobně popsáno v bakalářské práci. Dále obecně rozebírá některé oblasti vlastnického práva, kdy zejména je důležité si uvědomit, že s tímto právem se setkáváme v každodenním životě. Každá osoba má práva i povinnosti spojené s vlastnickým právem, může aplikovat toto právo a zároveň je povinna plnit povinnosti s vlastnickým právem spojené. Klíčová slova ABGB, BGB, Code civil, Nový občanský zákoník, právní úprava, Vlastnické právo.

Annotation This work is based especially on the legislation of the property right in the Czech Republic. This right has acted in history and has developed, which is described in detail in this work. There are also analyze some general areas of the property right, especially when it is important to note that this right we encounter in everyday life. Every person has rights and obligations in the property right, everybody can apply this right and everybody is obliged to fill the obligations associated with the property right. Keywords Property right, legislation, new Civil code, Code civil, ABGB, BGB

OBSAH Úvod... 8 1. Vymezení vlastnického práva... 9 1.1. Právo římské a jeho vlastnictví... 9 1.2. Vlastnické právo a obecný občanský zákoník, ABGB a BGB... 11 1.3. Vlastnické právo a střední občanský zákoník... 14 1.4. Právní úprava vlastnického práva v pojetí socialismu, komunismu a anarchismu... 15 1.4.1. Právní úprava vlastnického práva v pojetí socialismu, komunismu a anarchismu ve 20. století... 20 1.5. Využívání kosmického prostoru včetně měsíce a jiných nebeských těles v rámci vlastnického práva... 23 2. Právní úprava vlastnického práva... 25 2.1. Držba... 25 2.2. Vlastnictví... 27 2.2.1 Nabytí vlastnického práva... 27 2.2.1.1Právo disponovat... 28 2.2.1.2Právo věc užívat... 29 2.2.1.3Právo brát užitky a plody... 29 2.3. Způsoby nabývání vlastnického práva... 30 2.3.1. Přírůstek... 31 2.3.2. Vydržení... 32 2.3.3. Nález ztracené věci a věci skryté... 32 2.3.4. Věci opuštěné... 33 2.4. Omezení vlastnického práva... 33 2.4.1. Omezení vlastnického práva z důvodu nouze nebo naléhavého veřejného zájmu... 36 2.4.2. Prostředky ochrany vlastnického práva... 36 3. Analýza právní úpravy vlastnického práva... 38 3.1. Vlastnictví... 38 3.2. Spoluvlastnictví... 38 3.2.1. Spoluvlastnický podíl... 39 3.3. Předkupní právo... 39 3.3.1. Zákonné předkupní právo spoluvlastníka... 40 3.4. Správa společné věci... 44 3.4.1. Správce společné věci... 45 3.5. Soudní úprava poměrů spoluvlastníků... 46 6

4. Zhodnocení analýzy problematiky... 48 4.1. Změny v oblasti vlastnického práva... 48 4.2. Změny v oblasti autorského práva... 50 Závěr... 52 Seznam použité literatury... 53 7

Úvod Hlavním cílem mé bakalářské práce je snaha analyzovat oblast vlastnického práva. Právní úpravu vlastnického práva jsem si zejména vybrala z důvodu toho, že mě toto téma oslovilo tím, že se s ním setkáváme každodenně a chtěla jsem se s touto problematikou blíže seznámit. Během studia materiálů, které mi posloužily ke zhodnocení této úpravy, jsem zjistila, že v minulosti institut vlastnictví v rámci evropských státu nebyl zcela upraven jednoznačně a rozvíjel se postupně na základě vzájemného styku kultur evropských zemí. V části první se má bakalářská práce zaměřuje na vymezení vlastnického práva z hlediska historie. Nejdůležitějším bodem této části považuji přijetí obecného občanského zákoníku, který vzešel z tradičního římského práva a je zcela imponující, že existence vlastnického práva byla upravována již od dob starého Říma. V části druhé se spíše věnuji komparaci právní úpravy vlastnického práva z hlediska nabývání vlastnického práva, způsobem nabývání a omezením vlastnického práva. Dále jsem v této části uvedla prostředky potřebné k ochraně vlastnického práva. Ve třetí části analyzuji vlastnictví, spoluvlastnictví, předkupní právo, správu společné věci a soudní úpravu poměrů spoluvlastníků podle Nového občanského zákoníku. Ve čtvrté kapitole jsem zhodnotila změny některých institutů vlastnického práva vůči občanskému zákoníku z roku 1964, který byl nahrazen dne 1.1.2014 zákonem č. 89/2012 Novým občanským zákoníkem. Tato práce mi pomohla blíže prohloubit vědomosti o této problematice a bude mi nápomocná i v mém osobním životě, z důvodu každodenního setkávání s touto problematikou a určitě bude nápomocná i mému okolí, kdy jim budu moci poradit. 8

1. Vymezení vlastnického práva Tato kapitola analyzuje náhled na právní úpravu z hlediska historie, zejména je důležitá část týkající se obecného občanského zákoníku, který vychází z tradičního římského práva, které existovalo již od dob starého Říma. 1.1. Právo římské a jeho vlastnictví V právu římském se považovalo vlastnictví za právní panství nad věcí, a to všeobecné přímé a výlučné. Můžeme říci, že se jedná o současnou definici vlastnického práva. Během vývoje římského práva došlo k mnoha změnám. První etapu vývoje lze označit jako jednotnou instituci římského vlastnictví, které si pohrávalo s myšlenkou uchvácení mocenského záboru,,manu capare, jednalo se o původní nabývání vlastnictví. Nejstarší forma nabývání vlastnictví byla tzv. okupace (occupatio). 1 a) Chycení zvířat, b) nabytí ostrova, c) nabytí kořisti, d) nabytí věcí opuštěných 2. Jednalo se o nabývání vlastnictví věci bez pána. Co se týkalo cizí věci, ta se dala vydržet. Vlastnictví bylo považováno za právní vztah osoby k věci, což znamenalo možnost s věcí ze strany vlastníka jakkoliv nakládat, ale vůči třetí osobě vlastnictví neexistovalo. Existovalo pouze vlastnictví,,absolutní, čili neomezené. Vlastník se svým vlastnictvím může nakládat podle svého vědomí a svědomí, třeba je i zničit, pokud mu to zákon nezakazuje. 3 Protože vlastnictví je právem absolutním, nemůže,,zmizet. Po jeho omezení, ať už z jakéhokoliv důvodu, se vždy navrací do původní podoby, což se vyjadřuje tím, 1 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 2 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 3 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 9

že vlastnictví je flexibilní. Obnovu plného práva a zároveň odpadla nějaká omezení tzn.,,dispoziční oprávnění k věci, jednalo se o to, že vlastník nemusí být držitelem věci. Toto oprávnění se vztahovalo pouze k věcem hmotným z důvodu toho, že římské právo jiné vlastnictví neuznávalo. 4 Římský právník a učitel práva Gaius, o jehož životě není příliš známo, vydal svá díla mezi lety 130 a 180 a vycházeli z jeho názorů i soudci, kteří se při rozhodovaní ohlíželi na jeho názor. 5 Gaius ve své učebnici,,práva ve čtyřech knihách hovoří o tom, že buď jsou věci v našem panství či mimo něj. Dále věci označuje za veřejné, které nepatří do žádného majetku ani do soukromého majetku patřícího jednotlivcům. Dále rozděluje věci na tělesné a na netělesné. Za tělesné věci lze považovat veškeré věci, na které si můžeme sáhnout, například pozemky, otroci, zlato aj. Co se týká netělesných věcí, nelze se jich dotknout, např. obligace (jedná se o výraz pro určitou nutnost a povinnost). 6 Další rozdělení věci bylo chápáno jako mancipační a nemancipační věc. Rozdíl mezi mancipační věcí a nemancipační věcí v rámci nabývání vlastnictvím byl značný. Věc nemancipační byla přijímána v rámci tradice s veškerými právními účinky na druhé. Co se týká věci mancipační, ta byla převáděna pomocí mancipace nebo injurecesse. Mancipace byla považována za formální, abstraktní a odvozené nabytí věcí nad určitými osobami a věcmi. Například se jednalo o prodej placený v hotovosti, například drahé kovy. K prodeji došlo za účasti 5 svědků a osobou držící váhy. Osoba přednesla slavnostní komentář a kouskem drahého kovu udeřila do vah a kov odevzdala zciziteli, který kov přijal. Injurecesse se prováděla v záležitostech týkajících se římských občanů, vedl jí prétor nebo správce provincie. 7 4 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 5 viz Gaius [online]. 3.9.2013 [cit. 2013-09-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/gaius 6 viz Obligace [online]. 20.7.2013 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/obligace 7 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 10

1.2. Vlastnické právo a obecný občanský zákoník, ABGB a BGB Právní moc na počátku 19. století si rakouská kodifikace vzala za své pojetí mezi galorománskou a angloamerickou právní kulturou. V roce 1872 byl schválen,,code Civil, jednalo se o koncept tělesných a netělesných věcí. Ukázalo se, že Martiniho osnova z roku 1796 byla tak rozsáhlá, že bylo vlastnictví zaznamenáno v ABGB v 353 a ten říkal, že,,vše, co někomu patří, všechny jeho věci nehmotné i hmotné, slují jeho vlastnictví 8. Všeobecný zákoník občanský,,allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erblȁnder der Ȍsterreichischen Monarchie (dále jen,,abgb ) byl v právní praxi považován za obecný zákoník občanský. Tento obecný zákoník občanský byl hlavním právním pramenem habsburské monarchie až do jejího zániku. Dne 1. června 1811 byl vyhlášen Františkem I. platným pro všechny země rakouského císařství. V České zemi byl platný sice do roku 1965, ale byl nahrazen roku 1950 tzv. středním občanským zákoníkem. Zákoník vzešel zejména z tradičního římského práva, ale zohledňoval přirozené právo. Roku 1848 docházelo k novelizaci předpisů práva vlastnického, směnečného, obchodního a stavebního a později byla vydána samostatná právní úprava, která dne 1.1.1900 vstoupila v platnost. Roku 1904 byla jmenována komise, která měla na starost přípravu Nového občanského zákona. Komise se k tomuto úkolu moc dobře nepostavila a za své si tento úkol vzalo následně ministerstvo spravedlnosti, přičemž s výborem parlamentu došlo ke zveřejnění v červenci roku 1907 a upravený návrh byl přijat v prosinci 1912 v poslanecké sněmovně. 9 V období 1. světové války probíhala novelizace prostřednictvím Františka Josefa I. a ABGB bylo přijato zákonem č. 11/1918 do československého práva a zákon byl uveden 8 Právní rozhledy. Praha: C.H.BECK, 2011. ISSN 1210-6410. 9 viz Všeobecný zákoník občanský [online]. 2013 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/v%c5%a1eobecn%c3%bd_z%c3%a1kon%c3%adk_ob%c4%8dansk%c3%b D 11

pod názvem recepční právo. Recepční právo bylo platné pouze pro Čechy, Moravu a rakouské Slezsko, na Slovensku bylo platné uherské právo. Proti tomuto dualismu Československo dlouho bojovalo a během období I. republiky se sjednocení nepodařilo. Až do nástupu komunistické strany, kdy strana ukončila dualismus v občanském právu. ABGB prošlo několika novelizacemi, na českém území bylo platné do 31.12.1950 a poté bylo nahrazeno středním občanským zákoníkem. Během platnosti ABGB nikdy nebyl vydán v českém znění ve sbírce zákonů. 10 Německo v 19. století bralo vlastnictví pouze v hmotných věcech. To se projevilo v 903 v BGB. Jednalo se o základní kodex občanského práva, v překladu,,bürgerliches Gesetzbuch (dále jen,,bgb ). Za zmínku stojí uvést Kommentar, ve kterém je uvedeno,,předpis neobsahuje žádnou definici vlastnictví, nýbrž popisuje podstatný obsah práv, která náleží vlastníkovi. Vlastnictví podle BGB je věcně právo absolutní povahy, které působí vůči všem. Jde o plné právo na věci 11. Dále dle právní teorie lze rozdělit oprávnění vlastníka: - pozitivní vlastnické oprávnění - negativní vlastnické oprávnění Pozitivní vlastnické oprávnění lze definovat dle Kommentare asi takto:,,podstatný obsah vlastnického práva jde po dvou liniích. Za prvé může vlastník věci s touto nakládat podle libosti, podle volné úvahy. Toto platí jak pro faktické, tak i pro právní jednání, úkony. Vlastník věci může věc užívat, poškodit, zničit a spotřebovat; vlastník s věcí může disponovat, může věc změnit, zatížit, převést, nebo zrušit 12. Negativní vlastnické oprávnění lze definovat dle Kommentare asi takto:,,vlastník věci může ostatní osoby vyloučit z působení, účinku na svou věc 13. Z hlediska práva se jedná 10 viz Všeobecný zákoník občanský [online]. 2013 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/v%c5%a1eobecn%c3%bd_z%c3%a1kon%c3%adk_ob%c4%8dansk%c3%b D 11 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 12 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 13 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 12

o negatorní obranu vůči třetím osobám. Za zmínku stojí uvést i právo na ochranu zvířat. Zvíře se dle německého hmotného práva nepovažuje za věc. 14 Antonín Randa by v současnosti dodal, že vlastnictví se může považovat za tautologii, či právnickou nemožnost a že duševní vlastnictví nelze považovat za vlastnictví. Tautologie je definice v kruhu, tedy např. vlastnictví je vlastnictví. 15 Pohlížel na toto právo z hlediska sociálního a v hospodářských souvislostech. Je tedy pravděpodobné, že by pohlížel z jiného úhlu pohledu na období postmoderny, než-li na období páry. 16 Antonín Randa patřil v období 19. století mezi nejvýznamnější právníky a měl veliký přínos v rozvoji práva. Poukázala bych na jeho dílo týkající se vlastnického práva, ve kterém je uvedeno,,vlastnictví jest bezprostřední a úplná čili nejsvrchovanější právní moc nad věcí hmotnou nebo správněji řečeno: pojmová právní možnost přímého a neomezeného nakládání s věcí hmotnou. Pravím: pojmová možnost; neboť byť i vlastnictví v některém případě věcnými právy jiných osob bylo obmezeno, vždy dle pojmu jeho zbývá možnost, že práva obmezující časem přestanou a tudíž vlastnictví svého původního neobmezeného objemu opět dosáhne 17. Poskytuje tedy vlastnictví právní moc ku všemožnému nakládání věcí pokud určitý jeho způsob pro zvláštní příčinu vymezen není. Definice 354 zákona jest ovšem nesprávná, hlavně proto, že k podstatě práva vlastnického počítá i moc nakládati požitky věci, kdežto vlastnictví vlastnictvím býti zajisté nepřestává, když požívání věci někomu jinému například, usufruktuáři náleží. Zmíním termíny, které byly používány, a to,,vlastnictví a,,právo vlastnické. Tyto termíny se používaly nejednotně, a je tomu tak i dodnes. 18 14 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 15 viz Tautologie [online]. 20.7.2013 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/tautologie 16 viz Právní rozhledy. Praha: C.H.BECK, 2011. ISSN 1210-6410. 17 Antonín Randa [online]. 2013 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/anton%c3%adn_randa 18 viz Antonín Randa [online]. 2013 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/anton%c3%adn_randa 13

1.3. Vlastnické právo a střední občanský zákoník V 111 129 občanského zákoníku z roku 1950, zvaného střední, byla upravena práva vlastnického nabývání. Rozdíly byly zejména v nabývání vlastnického práva zvláštními způsoby dle socialistického vlastnictví a dle obecného nabývání. Nabývání dle socialistického způsobu především upřednostňovalo znárodnění tj.,,základním a trvalým způsobem nabývání státního socialistického vlastnictví byla rozšířena socialistická reprodukce 19. Do této skupiny bychom zařadili konfiskaci, propadnutí a zabrání věci, nabývání vlastnictví k daním, dávkám, poplatkům a pokutám, vyvlastnění, nabývání věcí, které nepatřily nikomu a věcí ztracených po marném uplynutí lhůt, a odúmrť. Co se týče nabývání z hlediska obecného vlastnictví, na základě středního občanského zákoníku se rozlišovalo: a) Smlouvou, b) zákonem a výrokem úředním, c) vydržením, d) nabytím věcí, které nikomu nenáležejí a jsou za nepatrnou cenu, e) nalezená věc za nepatrnou cenu, f) děděním atd. 20. Dále se ve středním občanském zákoníku uvádělo vlastnictví soukromé k výrobním prostředkům a jednalo se o zůstatek kapitalistických výrobních poměrů, které bylo postupně likvidováno. Definice vlastnického práva zněla asi takto:,,vlastník smí s věcí v mezích právního řádu nakládat, ji požadovat od každého, kdo ji má neprávem ve své moci, a neoprávněnému zásahu se opřít 21. 19 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 20 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 21 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 14

Právo s věcí umožňovalo věc: a) Užívat, b) spotřebovat, c) zcizit, d) zatížit je právy jiných osob, e) právo držet věc atd. 22. Vlastnické právo týkající se práv nakládat s věcí nebylo jednotné, ale lišilo se podle druhu a formy vlastnictví. Socialistické vlastnictví bylo vnímáno, jako zdroj blaha pracujícího lidu. Co se týká majetku státu, jednalo se výhradně o vlastnictví státu. Tento majetek státu mohl být zapůjčen národním či komunálním podnikům nebo lidovým družstvům k plnění plánu nebo do trvalého užívání. Co se týká vlastnictví osobního, patřilo do této skupiny vlastnictví zejména věcí ve vlastnictví osobním, například domácí a osobní potřeby. Toto vlastnictví bylo státem nedotknutelné. Soukromé vlastnictví bylo vnímáno jako právo vlastnické, pokud z něho nevyplývalo, že je platné pro vlastnictví socialistické nebo osobní. Vlastnické právo znamenalo to, že vlastník mohl s věcí nakládat a popřípadě si jí vyžádat od osoby, která jej neoprávněně užívá. V případě nouze byl vlastník povinen strpět užívání jeho věci. Vlastník se musel zdržet všeho, co by obtěžovalo práva sousedů. Například se nemohly trhat kořeny cizích stromů na svém pozemku nebo oklestit větve sousedova stromu, zejména v nevhodném ročním období. 23 1.4. Právní úprava vlastnického práva v pojetí socialismu, komunismu a anarchismu V 19. století vznikl rozpor mezi názorem na vlastnictví a reálnými vlastnickými vztahy. Na evropském kontinentu vyvrcholilo vlastnictví z důvodu velikého kapitálů patřícího jednotlivým vlastníkům. Vlastnictví se dostalo pod ochranu občanského práva a stalo se nedotknutelnou institucí. V minulosti bylo vyzýváno ke zrušení vlastnictví. Uvedla bych například Thomase Mora, Campanelly či Winstanleyho, z jejich názorů 22 PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 23 viz PETR, Bohuslav. Nabývání vlastnictví originárním způsobem. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2011. ISBN 978-80-7400-332-5. 15

vyplývalo nespravedlivé rozdělení majetku a vedlo to k nešvarům mezi obyvateli a k chamtivosti jednotlivců. Kritikou se stala obrana původu vyplývající z přirozeného práva,,z pojetí vlastnictví coby přirozeného práva plynou konkrétní nečekané důsledky, které podkopávají základy tohoto konceptu. Má-li vlastnictví rozhodující význam pro rozvoj přirozené svobody člověka, nemělo by být privilegiem a nemělo by z něj mít prospěch jen několik vyvolených, ale naopak majetek by měl být společný. Tatáž nauka o přirozených právech, která obhajovala soukromé vlastnictví a kvůli němuž zničila hrad feudalismu, byla zdrojem opačného pojetí, především komunistického Úplné popření individualismu tedy logickým vývojem vzešlo z konceptu individuality Díky převládající demokracii došlo k určitému posunu v názorech. Vláda více začala s rozšířením volebního práva. Volební právo bylo závislé na občanech disponujících větším majetkem či nepatrným. Tito občané požadovali od státu větší spravedlnost v rozdělování plodů země. Tento požadavek byl v rámci demokracie opatřen díky dani dědické a progresivní dani z příjmu. Finanční prostředky vybrané v rámci tohoto opatření byly použity do sociálních programů. V totalitním režimu vedla tato skutečnost ke znárodnění nebo k regulaci výrobních faktorů a vyplynulo z toho závislé vlastnictví. V případě porušení vlastnických práv by došlo k upevnění vládnoucí moci na úkor vlastníků. Již od středověku až do 19. století bylo vlastnictví spojováno s půdou. V 18. a 19. století i byla Anglie v rámci vlastnictví soustředěna na nemovitý majetek. Volební právo měli pouze vlastníci nebo pronajímatelé nemovitého majetku, který musel mít určitou hodnotu, anebo z ní musel vycházet určitý finanční obnos. Pro Brity byl především důležitý nemovitý majetek a příjmy z něho. Postupem času se především stal důležitý finanční příjem než samotná nemovitost. Vztahy mezi majiteli a nájemci nemovitého majetku se lišil od vztahů továrníků a jejich zaměstnanců. Co se týče průmyslu, panovaly zde vztahy neosobní. Zaměstnavatel vyplatil mzdu dělníkovi za určitou vykonanou činnost a jiný vztah mezi nimi nebyl. Jakmile by zaměstnavatel nepotřeboval dělníka, propustil by ho. V rámci rozvinutého kapitalismu zaměstnavatel nemá vůči dělníkovi žádné morální ani sociální závazky. V případech nezbytných má tento závazek přebírat stát. Mnohem složitější je situace s vystěhováním farmáře z pronájmu než s propuštěním dělníka ze zaměstnání. Z tohoto pohledu vznikají problémy, zejména majetkové. Kapitalismus a industrializace vede ke zničení sociální nerovnosti a k majetkovým rozdílům mezi obyvateli. To se projevilo v Marxově teorii 24. 24 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 16

,,pauperizace tzn., že dělnická strana žila v bídě a vedlo to k vyvolání revoluce a k zániku vlastnictví. Jak vůbec došlo ke vzniku vlastnictví? Marx a Engels uvedli ve svých knihách, že vlastnictví vzniklo již na počátku lidských dějin a majetek hmotný a nehmotný byl ve vlastnictví všech a nemohlo tedy dojít k odcizení, když majetek neměl žádného vlastníka. Marx hájil myšlenku takovou, že sice soukromý majetek byl, ale byl chápán v určité formě a patřil zejména do vlastnictví obce. Především otroci tvořili společnost ve starověku. Soukromé vlastnictví se Engels snažil poukázat s plynoucím časem a v rámci spojeného vlastnictví poukazoval na základ dělby práce,,soukromé vlastnictví se v prastaré, přirozeně vzniklé obci kulturních národů vyvíjí už uvnitř této obce při měně s cizinci ve formě zboží. Čím víc nabývají výrobky obce zbožní formy, tj. čím méně se jich vyrábí pro vlastní potřebu výrobce a čím více se vyrábějí pro směnu, tím více zatlačuje směna i uvnitř obce přirozenou dělbu práce, tím hlouběji je podkopávána stará pospolitost držby půdy, tím rychleji se společenství blíží rozkladu ve vesnici parcelových dělníků. Všude, kde se vytváří soukromé vlastnictví, dochází k tomu v důsledku změněných výrobních a směnných vztahů, v zájmu výroby rozvoje obchodu, tedy z ekonomických příčin. Násilí přitom nehraje vůbec žádnou roli 25. Engelsův názor týkající se soukromého vlastnictví se zejména zaměřil na hlavní cíl, a to, že majetkem byla půda. Podle Engelsova a Marxova názoru soukromé vlastnictví, do něhož se nemohlo zasahovat, vzniklo v období kapitalismu. Kapitalista je osoba, která je svobodná a disponuje určitým majetkem. Kapitalista si nahromadí svůj majetek a k uspokojení jeho potřeb stačí pocit, že vlastní majetek. Marxovo dílo,,ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 je zaměřeno na peníze, a tuto touhu zdůraznil a vedlo to k,,asketickému chování tzn.,,ušetřené peníze vznikly nevyužitou spotřebou, čímž člověk zajistil jejich skrytou hodnotu: Čím méně nejen jíte, pijete, nakupujete knihy, navštěvujete divadla, plesy nebo vykřičené domy, ale i přemýšlíte, milujete, teoretizujete, zpíváte, malujete, šermujete atd., tím více ušetříte a zvětšíte své jmění. Čím méně jste, tím méně žijete, tím více máte, tím více je váš život odcizený a tím více jste díky tomu uspořili. Opakem kapitalisty je osoba žijící v bídě a mezi těmito osobami je uzavřen dialektický vztah,,proletariát a bohatství jsou protiklady. Jako takové tvoří jeden celek. Oba jsou výtvory světa soukromého vlastnictví. Soukromé vlastnictví jakožto vlastnictví, jakožto bohatství je nuceno 25 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 17

udržovat samo sebe a tím i svůj protiklad, proletariát. Proletariát je naopak jakožto proletariát nucen rušit sám sebe a tím i podmiňující jej protiklad, který ho činí proletariátem 26. Osoby nemajetné nakonec odstraní ze společnosti osoby majetné a na úkor této skutečnosti se zruší vlastnictví. Dojde ke znárodnění a majetek se stane majetkem společným. Lidé začnou podle svých možností a schopností přispívat a konečným cílem je komunismus. Marx předpokládal, že stroje ušetří práci natolik, že dělníkům bude práce ušetřena v takové míře, že dělníci nebudou muset absolvovat speciální klasifikaci a nebudou muset monotónně provádět pracovní činnost, přičemž moderní průmysl umožní dělníkům různorodou práci a zejména se předpokládalo fungování dělníka po stránce všestranné,,komunistická společnost řídí celou výrobu. Umožní tedy, abychom jednu věc dělali dnes a zítra zase jinou, abychom si ráno zašli na lov, odpoledne rybařili, večer obstarali dobytek a po večeři se věnovali kritice. Zařídili se tedy podle vlastního uvážení, aniž bychom se museli stát lovci, rybáři, pasáky dobytka či kritiky 27. Ve společnosti se objevil tzv.,,anarchistický ideál spočívající v dobrovolném a rovnostářském sdružení výrobců, aniž by do toho stát zasahoval, z něhož plyne vyvrcholení seberealizace. Tzn., že společnost se nestane,,automatizovanou, ale lidé se stanou její součástí. Tento ideál byl založen na představě, která byla později zpochybněna a zároveň se tento ideál stal součástí prací různých literárních žánrů. Ve 20. století byly zcela zavrhnuty teoretické práce zaměření proti vlastnictví. Boris Čičerin, původem z Ruska, v padesátých letech 19. století tvrdil, že,,mir nelze považovat za hon po penězích ani za instituci, v níž vládne předkapitalistický kolektivní duch. Koncem 16. století byl vytvořen carský stát a byl v něm zajištěn pobyt nevolníků v jednom místě a řádný odvod daní. V roce 1883 Američan Denman W. Ross potvrdil tezi o existenci primitivního komunismu u germánských kmenů vycházející ze čtení Tacita a Caesara. Vychází se především v nerozdělení půdy:,,pojmy společný majetek a majetek komunistický se musejí důsledně odlišovat. Jde o dva zcela rozdílné problémy. V raných dílech se vyskytuje mnoho příkladů společného, nikoliv však komunistického vlastnictví 28. Podle děl Rosse se neobjevuje žádná zmínka o nároku na půdu svých 26 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 27 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 28 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 18

příslušníků,,obce nefungovaly jako korporace vlastnící půdu 29. Z toho vyplynulo, že spory týkající se půdy neřešilo společenství, ale strany, jichž se to týká i za použití sil. Podle francouzského historika Fustela de Coulanges vzniklo soukromé vlastnictví v antickém starověku a bylo důsledkem kultů božstev ochraňujících domácí krb a rodinu. Tuto skutečnost poznamenal ve svém díle,,antická obec. Fustel de Coulanges vydal článek, ve kterém odmítá nauku Rosse o primitivním komunismu, a to v důsledku špatného výkladu zdrojů a co se týče společného vlastnictví starověkých Germánů odmítal jej ještě nekompromisněji než Ross. Cílem útoku Fustela de Coulangese se stal Georg von Maurer. Fustel de Coulanges se nepřiklání k žádnému názoru nastupujícího primitivního komunismu, a především vycházel z názoru z konce 19. století z myšlenek z vládnoucí Evropy.,,Mezi současnými myšlenkami, jimiž se lidská představivost zaobírá, se objevuje i jedna, jejíž původ lze vystopovatu Rousseaua. Podle ní se vlastnictví na rozdíl od komunismu příčí přirozenému způsobu života. Tuto tezi vzali za svou a začali ji používat i ti autoři, kteří se k tomu rozhodli vědomě 30. Co se týká již zmiňovaného argumentu, který neměl žádný vliv na veřejné mínění, nejen z přesvědčení, že,,komunistický způsob života je přirozený 31, ale především z důvodu nerovnoměrného rozdělení majetku v polovině 19. století tato skutečnost začala trápit i liberály. V knize,,základy politické ekonomie, jejímž autorem byl John Stuart Mill, bylo poukázáno na posun liberalismu k socialismu. Byl přesvědčen o tom, že komunismus je spravedlivý a je slučitelný se svobodou a řekl, že,,vlastnické právo se dosud nepřizpůsobilo zásadám, které ospravedlňují soukromé vlastnictví John Stuart Mill byl zastánce soukromého vlastnictví především z důvodu zvýšení produktivit práce. Zejména měl pochybnosti z neomezeného dědického práva na zděděný majetek a především by,,neomezoval člověka v tom, co by mohl odkázat, ale v tom, co by mohl odkazem či dědictvím získat a to na základě předpisů, které by stanovovaly maximální výši takového majetku 33. Dále se postavil proti tomu, aby za formu vlastnictví nebyla považována půda. Tento názor vyplynul z toho, že půdu nikdo nevyrobil a člověk se movitého majetku nezbavuje a v případě, že někdo majetek vlastní upírá možnost vlastnit půdu 32. 29 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 30 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 31 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 32 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 33 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 19

i ostatním. Podle požadavků statkářů, kteří by se měli podrobit státním nárokům, stát by měl mít možnost zkonfiskovat majetek za jistou náhradu, pokud ji majitel nerozvíjí,,,výsadní právo na půdu by neměl dostat člověk, který na ní nepracuje 34. John Stuart Mill spojil liberalismus se socialismem a zdůrazňoval rovnoměrnost v rozdělování výrobních prostředků. Tato myšlenka pomohla Anglii ke vzniku,,nového liberalismu. Nový liberalismus si byl vědom tvrdé práce a odříkání, ale myšlenka v minulosti byla taková, že chudoba bude vymýcena. Byly známy i takové myšlenky, které tvrdily, že alkoholismus, krádeže či chudoba nejsou vinou občanů nýbrž samotného kapitalismu, který je k těmto činům donutil. Na druhé straně se objevovali zastánci toho, že toto asociální chování existovalo i před nástupem kapitalismu. Obě tyto myšlenky vedly k základům sociálních reforem, které ve 20. století vedly ke vzniku zaopatřovacího státu. Koncem 19. století chtěli liberálové omezit soukromé vlastnictví. Zejména chtěli dosáhnout toho, že vlastnické právo by se mělo podřídit sociální spravedlnosti a autorita by měla být přenesena na stát. V případě, že vlastník si plnil své povinnosti, jeho majetek byl pod ochranou společnosti a v případě, kdyby tomu tak nebylo bylo v kompetenci státu, aby byla splněna ta správná úloha. 35 1.4.1. Právní úprava vlastnického práva v pojetí socialismu, komunismu a anarchismu ve 20. století Ve druhé polovině 19. století byla vytvořena psychologická teorie, která vyplývala ze skutečnosti, že lidé jsou řízeni svými pudy stejně jako zvířata. S tímto tvrzením přišel William James na základě Darwinova tvrzení. James byl zastáncem toho, že jedním z pudů je zištnost. Mezi největší stoupence již zmiňovaného názoru patří Brit William McDougal, který ve svých skriptech poukázal na základní lidské pudy a emoce. Mezi ně patří například pud sebezáchovy, nevole, zvídavost, bojovnost, zištnost aj. V počátku 20. století byla tato teorie odsunuta do pozadí. Důvod byl takový, že lidské chování bylo použito a sloužilo zejména k obhajobě rasové diskriminace a perzekuce. Nejprve se obhajoba zaměřila na černochy a poté na židy. Stoupencem byl Franz Boas, který byl 34 PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 35 viz PIPES, Richard. Vlastnictví a svoboda. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0017-4. 20