Problematika péče o novorozence v rozvojových zemích (Uganda) a možnosti humanitární pomoci

Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra Porodní asistence Problematika péče o novorozence v rozvojových zemích (Uganda) a možnosti humanitární pomoci Bakalářská práce Autor: Martina Bellušová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Fendrychová Brno 2008

Čestně prohlašuji, že text závěrečné práce jsem zpracovala samostatně, za odborného vedení vedoucí práce a uvedla jsem všechny zdroje k tomu použité. V Brně, dne 25.4.2008 Martina Bellušová

Tato závěrečná práce je koncem mé dlouhé cesty za získáním vzdělání porodní asistentky. Jsou zde lidé, kteří mi psaní práce ulehčili a bez kterých by asi nikdy nevznikla. Největší poděkování patří vedoucí práce, Mgr. Jaroslavě Fendrychové. Její praktické rady a odborné připomínky mi vždy dodaly sílu jít dál a naději, že práci dokončím. Velké poděkování ovšem patří i všem těm, kteří pomohli Vám, aby jste si mohli moji práci přečíst. Proto zvláštní poděkování směruji vždy věrným přátelům a rodině. DĚKUJI!. Martina Bellušová

Obsah 1 Úvod... 7 2 Cíl a metodika práce... 9 3 Humanitární pomoc... 10 3.1 Historie humanitární pomoci... 11 3.2 Humanitární pomoc a Česká republika... 11 3.3 Humanitární organizace v České republice... 13 3.3.1 Český červený kříž... 13 3.3.2 Arcidiecézní charita Praha... 13 3.3.3 Nadace mezinárodní lékařské pomoci... 14 3.4 Lékaři bez hranic... 14 3.4.1 Principy organizace Lékařů bez hranic... 15 3.4.2 Charta organizace Lékařů bez hranic... 16 3.4.3 Lékaři bez hranic a Česká republika... 16 3.4.4 Cíle a úkoly organizace Lékaři bez hranic... 17 3.4.5 Financování organizace Lékaři bez hranic... 18 3.5 Humanitární organizace ve světě... 18 3.5.1 OSN... 19 3.5.2 WHO... 19 3.5.3 UNICEF... 19 3.5.4 UNESCO... 20 4 Uganda... 21 4.1 Perla Afriky... 21 4.2 Problém zvaný zdravotnictví... 22 4.2.1 Prenatální péče... 23 4.2.2 Postnatální péče... 24 4.2.3 Rozdíly mezi bohatými a chudými... 24 4.2.4 Imunizace dětí... 24 4.2.5 Návaznost péče... 25 4.3 Země dětí... 25 4.4 Uganda, země mnoha nemocí... 26 4.4.1 AIDS... 27 4.4.2 Malárie... 27 4.4.3 Krvácivá horečka Ebola... 29 4.4.4 Mortalita a morbidita... 29 4.4.5 Infekce... 31 4.4.6 Sepse... 31 4.4.7 Kojení a prevence infekcí... 32 4.4.8 Asfyxie... 32 4.4.9 Nízká porodní hmotnost... 32 4.4.10 Průjem... 33

5 Humanitární činnost v Ugandě... 34 5.1 Velký příběh malé nemocnice... 34 5.1.1 Začátky Česko-ugandské nemocnice... 34 5.1.2 Proč právě Buikwe... 35 5.1.3 Cíle projektu Česko-ugandské nemocnice... 36 5.1.2 Financování nemocnice... 37 5.1.3 Personál nemocnice... 38 5.1.4 Vybavení nemocnice... 38 5.1.5 Dispozice nemocnice... 38 5.2 Médecins Sans Frontiéres... 39 6 Praktické aspekty humanitární práce... 41 6.1 Co vše je potřeba než se můžete stát pracovníkem humanitární organizace... 41 6.1.1 Vhodní kandidáti... 41 6.1.2 Výběrové řízení a úspěšní uchazeči... 42 6.1.3 Život a humanitární mise... 44 6.2 Zkušenosti a zážitky z misií... 45 6 Závěr... 50 7 Souhrn... 52 8 Seznam literatury... 54 9 Seznam zkratek... 60 10 Seznam příloh... 62

Pregnant women and infants, publikováno v (39). Život každé matky a dítěte je důležitý!

1 Úvod Výběr tématu bakalářské práce ovlivnil můj osobní postoj, názor a dlouho přetrvávající touhu účastnit se humanitární mise. Jelikož jsem si vybrala profesi porodní asistentky, mým snem je pomáhat těhotným ženám, aby porod pro ně nebyl posledním okamžikem v životě a stejně tak, aby tuto šanci měli i novorozenci. Chudší, rozvojové krajiny v Asii, Africe a Latinské Americe nazývány jako třetí svět (5), jsou právě ty země, které humanitární pomoc potřebují a mnohdy jsou na ni odkázány. Neexistují jednoznačná kritéria, dle kterých by se dalo určit, zda daná země patří mezi rozvojové nebo nikoli. Důvodem je, že se nedají přesně určit všechny jejich společné vlastnosti. Byli však vytvořeny dva základní přístupy. První, užší přístup je založen na koloniálních vazbách. Podle něho je rozvojovou zemí každá kolonie, polokolonie nebo závislá země, která získala nezávislost. Je to metoda historicky starší a dnes již málo používaná. Širší přístup Světové banky je založen na hrubém domácím produktu na hlavu. V obou případech dochází ke změnám. Protože každá země je něčím jiná a žádná charakteristika nebude obsahovat všechny znaky a tedy žádný seznam ani nebude zahrnovat všechny rozvojové země. Nejčastěji se za rozvojové země označují krajiny, kde je: nízký hrubý domácí produkt na osobu, vysoké přírůstky obyvatel nebo velikost populace, vysoká nezaměstnanost, vysoký podíl obyvatelstva žijící pod hranicí chudoby, vysoké příjmové nerovnosti, dominance zemědělství na HDP (hrubý domácí produkt) i zaměstnanost, zahraniční obchod tvořící jen malý podíl na HDP a jeho zaměření na export primárních komodit (19). Přestože těchto krajin je nespočetné množství, každá je něčím jiná. Mě zaujala země, kde žije více dětí než dospělých. Kde obyvatelé nevědí, co je to stáří. Kde pro ženy den porodu není očekávaný den D. Vybrala jsem si Ugandu zemi dětí. Porod dítěte je v Ugandě hlavní sociální problém (52) a míra mateřské mortality je jedna z nejhorších ve světě (60). Uganda patří mezi ty nejchudší země na světě 7

(příloha č.1) a také se řadí k nejméně vyspělým krajinám (příloha č.2). Dlouhá léta ji sužují AIDS, malárie, infekce a mnoho banálních nemocí, které zde způsobují prudký nárůst sirotků. Uganda je typickým příkladem rozvojové země, která nutně potřebuje pomoc od vyspělých zemí. Potřebuje humanitární pomoc. 8

2 Cíl a metodika práce V bakalářské práci jsem se zaměřila na problematiku péče o novorozence v rozvojových zemích, konkrétně v Ugandě a také na možnosti humanitární pomoci jako řešení tohoto problému. Cílem je informovat o závažnosti dané situace a motivovat k aktivní účasti prostřednictvím humanitárních organizací. Jelikož jde o práci nevýzkumného charakteru, z tohoto důvodu nejsou stanoveny žádné hypotézy, pouze cíl, s jakým byla práce napsána. Protože jsem zatím v Ugandě nebyla, musela jsem se uspokojit s literárními zdroji. Tato krajina je ovšem dost jedinečná a sehnat v České republice materiál potřebný k dostatečnému zpracování bakalářské práce byl takřka nemožný. Obrátila jsem se proto na Velvyslanectví České republiky v Ugandě, lépe řečeno v Nairobi (Keňa). Česká republika nemá přímo v Ugandě své velvyslanectví. Dalším, dost podstatným zdrojem informací, byla pro mne humanitární organizace Lékaři bez hranic. Ochota jejich kanceláře byla pro mne přínosem a také Setkání s Lékaři bez hranic, které se konalo u nás na lékařské fakultě. Zbytek informací jsem musela čerpat ze zahraniční literatury, které je sice mnohem více než tady u nás, pro mne však byla nedostupná a tak jsem si musela vystačit pouze s její internetovou podobou. Přes všechny překážky a nedostatek zdrojů v českém jazyce, jsem nakonec získala množství zajímavých informací, na podkladě kterých jsem vytvořila bakalářskou práci. Jelikož já sama jsem měla problém s nedostatkem materiálu o této problematice v České republice, doufám, že tato bakalářská práce bude sloužit právě těm, kteří by sice měly zájem o účast v humanitárních misích, chybí jim však dostatečné informace. 9

3 Humanitární pomoc Humanitární pomoc zahrnuje aktivity, které představují bezprostřední reakci na humanitární krizi. Ta se obecně popisuje jako situace, ve které jsou běžné prostředky lidí, které jim garantují důstojný život, ohroženy v důsledku přírodní katastrofy nebo lidmi zaviněné krize. Jde tedy pouze o krátkodobou pomoc, uspokojení základních životních potřeb. Humanitární pomoc vychází z principu humanity. Zachování lidské důstojnosti je jednou z nejdůležitějších zásad. Hlavním cílem humanitární pomoci je zmírnění útrap lidí, ochrana životů a respekt vůči lidské důstojnosti (23). Aby byla pomoc efektivní a kvalitní, je potřeba vědět, co daná země potřebuje. Špatně naplánovaná a realizovaná pomoc je nejen málo účinná, ale může mít okamžité či dlouhodobé negativní následky. Důležitá je neutralita a nestrannost. Jednou ze zásad je také nikdy neposkytovat pomoc na základě východiska: Nemají nic, tak musejí být vděční za všechno. Ještě důležitější však je, aby se na realizaci poskytované pomoci zúčastnili i samotní příjemci této pomoci (23). Špatně plánovaná a organizovaná pomoc: může škodit - např. nedostatek mateřského mléka u kojících žen je většinou následkem šoku z katastrofy. Tento stav však rychle přejde a dítě může být opět kojeno. Vážné problémy ale naopak způsobí náhrada kojení instantní formulí (mlékem v prášku), které se připravuje v nesterilním prostředí. je neefektivní nebo nesmyslná - např. nákup balených vod: často je rychlejší a levnější zajistit přísun pitné vody na místě (oprava pumpy). ponižuje a vytváří závislost: - např. vepřové muslimům: pomoc, která nerespektuje vyznání, ponižuje lidskou důstojnost. Humanitární pomoc je právně zakotvena v tzv. Mezinárodním humanitárním právu (International Humanitarian Law, IHL). Na tomto právním podkladě definuje největší humanitární organizace Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce (International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies, IFRC) svoje principy v tzv. Kodexu chování (Code of Conduct). Tato pravidla znamenají především, že pomoc není politická a nesmí tak ani být vnímána, že při poskytování humanitární pomoci nesmí 10

být nikomu straněno a že má být založena čistě na potřebách lidí bez ohledu na rasu, vyznání nebo národnost (23). 3.1 Historie humanitární pomoci Poskytování humanitární pomoci má dlouhou historii (4). Základy jedné z nejznámějších humanitárních organizací - Mezinárodního výboru červeného kříže (International Council of the Red Cross ICRC), jsou datovány do roku 1863 ve švýcarské Ženevě (59). V roce 1919 pak vznikla slavná britská organizace Zachraňte děti (Save the Children), věnující se hlavně humanitární pomoci dětem po celém světě (23). Kolem roku 1930 byl vytvořen americký Mezinárodní výbor pro záchranu (International Rescue Committee - IRC) na pomoc Židům, který se později stal jednou z největších světových humanitárních organizací. Jako reakce na druhou světovou válku vznikly také britský Oxfam (The Oxford Committee for Famine Relief Oxfordský výbor pro pomoc hladovějícím) nebo americký CARE (Cooperative for Assistance and Relief Everywhere Sdružení pro radu a pomoc kdekoli). Ve Francii začala fungovat francouzská organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontiéres - MSF) a postupně mnoho dalších nevládních neziskových organizací, které poskytují pomoc v různých částech světa. V České republice to byly hlavně Česká katolická charita a společnost Člověk v tísni (59). 3.2 Humanitární pomoc a Česká republika Česká republika už v současnosti patří do kategorie vyspělých zemí. Přeřadila se tak ze skupiny zemí rozvojových. Oficiálně se tak stalo 1.3.2006, i když dohoda byla ujednána už více jak rok. Do této skupiny ji v Praze slavnostně povýšil šéf Světové banky Paul Wolfowitz. Důvodem byla ekonomická stabilita ČR (Česká republika), která zabezpečila ekonomickou nezávislost od Světové banky. Povýšení do kategorie vyspělých států v praxi znamená, že ČR už nebude od Světové banky přijímat úvěry, ale naopak bude pomáhat chudším státům (24). Česká republika poskytuje pomoc do zahraničí prostřednictvím zasílání finančních prostředků, rozvojové pomoci (cílem je přispět zejména k omezení chudoby v méně vyspělých částech světa cestou ekonomicko-sociálního udržitelného rozvoje), zasílání materiální humanitární pomoci, vysílání vojáků a speciálních sil (např. záchranné operace za pomoci psovodů) a vysílání lékařských týmů pro ošetřování a zaškolování místních zdravotníků (17). 11

Humanitární pomoc do zahraničí je nedílnou součástí zahraniční politiky České republiky, která ji poskytuje podle naléhavosti situace a potřeb postiženého státu, podle možností ekonomiky, disponibilních zdrojů státního rozpočtu, v souladu se zásadami a rezolucemi mezinárodního společenství (Organizace spojených národů, Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce atd.) a s vlastními prioritami a zájmy. Děje se tak buď na bilaterální úrovni nebo jde o přímou pomoc postiženému státu. Další možností je využití mezinárodních vládních i nevládních mechanismů na pomoc konkrétním skupinám obyvatel. Pro mnohostrannou humanitární pomoc využívá ČR mezinárodních humanitárních organizací. Může také jít o spolupráci s nevládními humanitárními organizacemi jako je např. Člověk v tísni, Český červený kříž a z církevních organizace ADRA (Adventist Developement and Relief Agency, Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj) a Česká katolická charita. Tyto patří v ČR k těm nejatraktivnějším, které mají bohaté zkušenosti v poskytování pomoci (18). Česká republika již několik let poskytuje na základě předpisů uvedených v příloze č. 3 následující typy pomocí do zahraničí: Záchranářská humanitární pomoc do zahraničí: připraveny jsou speciální typy odřadů složeny vždy tak, aby odpovídaly potřebám v místě mimořádné události (požární odřad, povodňový odřad, USAR (Urban Search and Rescue Team, Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí), ), členy odřadu jsou hlavně příslušníci HZS ČR (Hasičský záchranný sbor ČR) a dále mohou být součástí odřadu také příslušníci kynologických brigád, Policie ČR, apod. Materiální humanitární pomoc do zahraničí: potom, co je podána konkrétní žádost postiženého státu a zvážena českou stranou, humanitární pomoc je případně Českou republikou poskytnuta. Rozhoduje také Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí. Finanční humanitární pomoc do zahraničí: zde rozhoduje Ministerstvo zahraničních věcí ČR ve spolupráci s MV (Ministerstvo vnitra) - generálním ředitelstvím HZS ČR. Většinou je poskytována prostřednictvím mezinárodních organizací. Druhá možnost je přímo na bankovní konto určené postiženým státem. Poradenská. Kombinovaná (38). 12

3.3 Humanitární organizace v České republice Původně Československá rada pro humanitární spolupráci, dnes Česká rada humanitárních organizací, vznikla 2.5.1990. Cílem bylo zmírnit lidské utrpení realizací nejrůznějších humanitárních projektů v duchu humanitních ideálů, na jejichž základě vznikla Československá republika. Do dnešní doby se do České rady humanitárních organizací přihlásilo 225 členských organizací (příloha č. 3). Spolu zaměstnávají více než 8 000 pracovníků v sociálních službách (10). Z důvodu velkého počtu těchto organizací zde zmíním pouze ty, které jsou důležité z hlediska historie poskytování humanitární pomoci, aktivní pomoci v Ugandě nebo jsou jinak významné. 3.3.1 Český červený kříž Dá se říci, že Český červený kříž, humanitární občanské sdružení působící na celém území České republiky, je počátkem humanitární pomoci v ČR. Má celkem 69 tisíc členů a dobrovolníků sdružených v 1 598 místních skupinách. Český červený kříž je jedinou státem uznanou národní společností Červeného kříže na území České republiky ve smyslu mezinárodního práva. Cílem tohoto sdružení je především předcházet a zmírňovat utrpení, chránit zdraví, život a úctu k lidské bytosti, podporovat vzájemné porozumění, přátelství a mír mezi národy bez rozdílů národnostních, rasových, náboženských, třídních a politických a usilovat o naplňování základních principů hnutí Červeného kříže (humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost) (11). 3.3.2 Arcidiecézní charita Praha Arcidiecézní charita Praha je organizační jednotkou římskokatolické církve. Byla založena zřizovací listinou pražského arcibiskupa. Jde o organizaci, která poskytuje pomoc lidem v nouzi a to na základě křesťanské lásky. Náboženská, politická či rasová příslušnost zde nehraje roli (1). Jedním z projektů organizace je i Adopce na dálku, který byl založen v roce 1993. Jde o možnost poskytnou vybraným dětem vzdělání prostřednictvím sponzorů z ČR. V současnosti projekt pomáhá více jak 16 000 dětem v mnoha zemích a jednou z krajin je i Uganda (7). Projekt Adopce na dálku je však pouze pro ty nejchudší, které vybírá místní komunita dané oblasti. Není zde žádná protekce, diskriminace nebo náboženská diferenciace. Jedinou podmínkou je být chudý. V Buikwe (asi 50 kilometrů od Kampaly - hlavního města Ugandy, nedaleko Viktoriina jezera) je již 4 000 sponzorovaných dětí (48). 13

3.3.3 Nadace mezinárodní lékařské pomoci Nadace mezinárodní lékařské pomoci je nezisková, nevládní a nezávislá charitativní organizace, která má tři hlavní cíle - zdraví, léčba a naděje. Zdraví, protože se zaměřuje na hlavní příčiny nemocí a utrpení, výživu, zdravotní služby a hygienu. Léčbu, protože se rozhodla podílet na záchranných zásazích a humanitární pomoci, při kterých poskytuje vhodné léčebné postupy a pomoc. Důležitá je zde role klinik, nemocnic a dalších zařízení. Naději, protože se zaměřuje na nejchudší, nejzoufalejší rozvojové země, kontaktuje charitativní organizace a slučuje své zdroje, aby vyřešili dlouhodobé i krátkodobé zdravotní problémy a poskytli humanitární pomoc (30). Nadace mezinárodní lékařské pomoci poskytuje pomoc třemi způsoby. Jednak jde o naléhavou zdravotnickou a humanitární pomoc vycházející z dlouhodobých potřeb veřejného zdraví. Dále pak poskytuje vhodnou následnou pomoc, včetně zdravotnického vybavení, zásob, jídla, léků, vitamínů a dalších předmětů potřebných v daném místě. V neposlední řadě také pomoc v kritických dobách (30). Sedm klíčových oblastí působnosti Nadace mezinárodní lékařské pomoci: humanitární pomoc v nouzi, zdravotnický materiál a humanitární pomoc, veřejné povědomí a vzdělání, zdraví v komunitě, týmy krátkodobých misí, zdravotní dobrovolníci, nové přístupy a služby (30). 3.4 Lékaři bez hranic Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières) je mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí. Mnohdy musí pracovat v odlehlých a jen těžce přístupných oblastech. Motivace, profesionalita a připravenost vzdát se na určitý čas vlastní životní úrovně s cílem poskytnout přímou pomoc. Bez těchto předpokladů nelze být pracovníkem organizace Lékaři bez hranic. Organizace vznikla v roce 1971 a byla založena skupinou francouzských lékařů a novinářů. Má přes 2 500 mezinárodních a více jak 23 000 místních spolupracovníků. Tam, kde je to potřeba, zabezpečují zdravotnickou péči, uvádějí do provozu kliniky, vykonávají zde chirurgické operace, snaží se bojovat s epidemiemi a provádí také kampaně v oblasti očkování. Jejich úkolem a jedním z hlavních cílů je vzdělávat, aby byl domorodý personál schopen poskytovat kvalitní péči. Dále zabezpečují provoz výživových center pro podvyživené děti, provozují programy mentální péče a ošetřují pacienty postižené infekčními nemocemi jako jsou tuberkulóza, spavá nemoc 14

a AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome). Poskytovat lékařskou pomoc tam, kde není přístup k zdravotnickým zařízením, to je hlavním cílem organizace Lékaři bez hranic (59). V současné době jsou Lékaři bez hranic největší nezávislou neziskovou lékařskou humanitární organizací na světě, která je svými sekcemi zastoupena v 19 zemích. V 5 humanitárních centrech, které se nacházejí v Paříži, Amsterdamu, Bruselu, Ženevě a v Barceloně, jsou organizovány jednotlivé humanitární akce. Celkem se jedná o přibližně 400 humanitárních programů ve více než 70 zemích světa. V příloze č. 4 je úplný seznam zemí, kde Lékaři bez hranic působí. V roce 1999 byla organizaci Lékaři bez hranic udělena Nobelova cena za mír jako uznání jejich průkopnické humanitární práce na různých kontinentech (27). 3.4.1 Principy organizace Lékařů bez hranic Zdravotnická pomoc - poskytování odborné léčebné a preventivní zdravotnické péče je hlavním posláním. Základ je pomoci překonat krizi a zabezpečit návrat k původnímu způsobu. Zajištění zdravotnické pomoci je tak hlavní činností všech akcí Lékařů bez hranic. Svědectví - jde o pomoc lidem v nouzi a zlepšení jejich situace prostřednictvím svědectví, které lze podávat různými způsoby. Jde také především o to, poukázat na příčiny krize. Nejde o cíl, ale prostředek. Lékařská etika - povinností lékaře je dodržování zásad lidskosti, poskytovat pomoc v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince. Jejich úkolem je také chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře. Diskriminace není přípustná. I v těchto zemích má pacient právo na důvěrnost informací. Lidská práva - podmínkou je také dodržování Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodního humanitárního práva. Patří sem i Právo na ochranu a pomoc civilistům, nemocným a raněným vojákům a válečným zajatcům v ozbrojených konfliktech a Právo na ochranu dětí ve válečných konfliktech. 15

Nezávislost - důležitá je politická, vojenská, náboženská, ekonomická nezávislost nebo nezávislost na jiných zájmech a vlivech. Povolena je pouze finanční nezávislost, protože tak je možné prostřednictvím soukromých dárců zabezpečit pomoc všem lidem v nouzi. Nestrannost - nebere se ohled na rasu, etnický původ, náboženské či politické přesvědčení. Zaměřeno je pouze na lidské utrpení. Neutralita - v případě konfliktu se pracovníci Lékařů bez hranic zdržují jakýchkoliv reakcí a nekomentují politickou situaci. Ovšem to neznamená, že nebude dodržováno lidských práv nebo Mezinárodního humanitárního práva. Transparentnost - organizace nese plnou odpovědnost, účinnost a kvalitu prostředků použitých na svoji práci a pravidelně poskytuje informace o použitých prostředcích. Dobrovolnictví - organizaci Lékaři bez hranic tvoří motivovaní a profesionální pracovníci, kteří jsou ochotni vzdát se na určitý čas vlastní životní úrovně s cílem poskytnout pomoc lidem v nouzi. Misí se zúčastňují dobrovolně a přebírají plnou zodpovědnost za své konání (27). 3.4.2 Charta organizace Lékařů bez hranic Lékaři bez hranic pomáhají lidem v nouzi, obětem přírodních katastrof nebo katastrof způsobených lidským přičiněním, obětem ozbrojených konfliktů, bez diskriminace a bez ohledu na rasu, etnický původ, náboženské nebo politické přesvědčení. Ve jménu všeobecné lékařské etiky a práva na humanitární pomoc pracují Lékaři bez hranic neutrálně a nestranně a vyžadují plnou a neomezenou svobodu při výkonu své činnosti. Spolupracovníci Lékařů bez hranic se zavazují respektovat zásady profesní etiky a zachovávat úplnou nezávislost od jakéhokoliv politického, ekonomického nebo náboženského vlivu. Jako dobrovolníci jsou si členové Lékařů bez hranic vědomi rizik a nebezpečí, kterým jsou na misích vystaveni a nemají právo požadovat pro sebe ani pro své blízké jiné odškodnění, než jaké je organizace schopna poskytnout (27). 3.4.3 Lékaři bez hranic a Česká republika V docela nedávné minulosti, roku 2006, byla založena i Česká kancelář, která patří k rakouské sekci organizace. Cílem je nábor a školení dobrovolníků z České republiky a Slovenska a v neposlední řadě také poskytování informací ze zemí, kde Lékaři bez hranic působí. Zároveň poskytují veřejnosti informace o humanitární situaci v krizových oblastech. Pro organizaci pracují i dobrovolníci, bez nároku na odměnu (27). 16

3.4.4 Cíle a úkoly organizace Lékaři bez hranic Cílem humanitárních misí není nahradit stávající personál, ale předat jim vědomosti, vyučovat, aby se zabezpečila relativně kvalitní péče. Tato organizace se zaměřuje na pohotovostní (akutní) situace, tedy země, které potřebují neodkladnou pomoc. Proto pak po určité době (někdy třeba i 10 15 let), kdy už je potřeba, aby MSF zemi opustila, předá se jiné organizaci (třeba americké), které se zaměřují na dlouhodobé projekty. Pokud by totiž MSF odjela a nechala oblast nezabezpečenou, situace by se vrátila do starých kolejí. Jestli se vyskytne situace, kdy je práce nad hlavu (např. uzavírání projektu MSF v zemi a předání jiné organizaci), každý dělá všechno (sestra účetnictví apod.). Lékaři bez hranic poskytují pomoc lidem po celém světě, kteří nemají dostatečný přístup k lékařské péči. A proto je hlavním cílem humanitárních akcí zajistit zdravotní péči lidem v nouzi. Neméně důležité je také poskytnou i psychologickou podporu lidem, kteří utrpěli trama. Je-li to potřeba, zabezpečují v postižených oblastech humanitární pomoc a potraviny, pitnou vodu a sanitární zařízení. Organizace pomáhá i lidem vyloučeným ze zdravotního systému. Práce organizace Lékaři bez hranic vychází z přesvědčení, že každý člověk v nouzi má právo na pomoc bez ohledu na svůj původ, názory nebo náboženské vyznání. Aby mohla organizace zodpovědně usoudit, zda je jejich pomoc v dané zemi opravdu potřebná a má vůbec smysl akci realizovat, před zahájením každé akce je nejprve do oblasti vyslán malý tým. Ten je složený nejen z lékařů, ale i odborníků logistiků. Jejich úkolem je zjistit, co postižené obyvatelstvo potřebuje. Důležité ale také je posoudit bezpečnostní rizika a technické problémy, které by se mohly vyskytnout. Pokud je akce schválena, mohou v průběhu několik hodin do krizového regionu odletět letadla s posádkou pracovníků a humanitární pomocí na palubě. Práce v místě krize by ovšem nebyla možná bez podpory domorodého personálu z daného regionu. Humanitární programy často trvají i několik let a bývají ukončeny teprve tehdy, když se situace dostatečně zlepší nebo pokud mohou tyto činnosti převzít jiné organizace. Práce Lékařů bez hranic je často důkazem, že potřebná péče může fungovat i ve ztížených podmínkách a při omezeném množství prostředků. Řada jejich programů, ať už v oblasti HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus), tuberkulózy nebo malárie, je příkladem, který lze následovat. Diagnostické a terapeutické možnosti jsou ovšem omezené. To je často problém u tzv. zapomenutých nemocí, jako je například spavá 17

nemoc. Cílem všech misí pořádaných organizací Lékaři bez hranic je dostat pod kontrolu zdravotní problémy lidí v krizových situacích a zlepšit tak jejich životní podmínky. Úkolem logistiků je zajištění přepravy a skladování materiálu, léků a potravin. Patří sem i podmínky pro hospitalizaci pacientů a ubytování humanitárních pracovníků. Důležitý je taky dohled na fungování komunikace mezi centrálou a jednotlivými místy, kde je humanitární pomoc realizována. Právě díky dlouholetým zkušenostem, které organizace Lékaři bez hranic má, pro ně není problém odhadnout, jaký humanitární materiál bude v příslušné krizové oblasti zapotřebí. V logistických centrech jsou připraveny zabalené a již proclené kontejnery s materiálem a léky pro nejrůznější katastrofy (zemětřesení, záplavy nebo epidemie cholery). Pro různé krizové situace organizace sestavila celkem 150 variant takovýchto kontejnerů s humanitárním materiálem (obr. č. 1). Pak už je Obr. č. 1 Kontajner s humanitárním materiálem snadné je rychle naložit do nákladního letadla, odbavit a dopravit do krizové oblasti. Kromě léků a lékařského materiálu obsahují nejrůznější věci, jako například nářadí, stany, pláštěnky, nádoby na vodu, osvětlovací přístroje nebo dieselové agregáty. Největší logistické centrum organizace Lékaři bez hranic se nachází ve francouzském Bordeaux. Další distribuční sklady se nacházejí v různých zemích, kde humanitární akce probíhají (27). 3.4.5 Financování organizace Lékaři bez hranic Organizace by samozřejmě nemohla fungovat bez soukromých dárců, kteří jsou nejdůležitějším zdrojem financí organizace. Pomoc se tak může poskytovat rychle a hlavně nezávisle na vládách příslušných států. Minimálně 80 % všech výdajů organizace je určeno na poskytování pomoci. Pouze 20 % je použito na péči o dárce a na správu organizace (27). 3.5 Humanitární organizace ve světě Čím více krajin získává nezávislost, tím více vzrůstá potřeba mezinárodních organizací, které je spájejí (5). V dnešní době je už nespočetné množství těchto organizací. Kromě 18

Červeného kříže, který se zabývá zmírněním lidského utrpení a podporou zdraví, jsou zde další organizace známé po celém světě: 3.5.1 OSN Organizace spojených národů (OSN) neboli United Nations Organisation (UNO, hovorově UN) má univerzální celosvětový charakter a působí v zájmu zachování míru a porozumění (5). Byla založena hned po 2. světové válce roku 1945. Konference Spojených Národů, která se konala 25. dubna 1945 v San Franciscu, měla za úkol vytvořit základy pro novou mezinárodní organizaci. Chartu OSN podepsalo 50 zúčastněných delegací (13). Platnou začala být po ratifikaci dne 24. října 1945 (36). Sídlem se stal New York, kde se 27. února 1952 poprvé sešli představitelé z krajin celého světa. OSN je výhradně financována z příspěvků členských států. Kritériem pro vyměřování je velikost státu a hospodářská vyspělost. Mezi úředními jazyky OSN patří angličtina, španělština, čínština, ruština, francouzština a na důležitějších schůzích také arabština (13). Všechny členské státy souhlasí se zásadou řešit spory mírovou cestou bez použití síly proti jiným krajinám kromě sebeobrany. Dnes je v OSN téměř 99 % obyvatelstva světa ze 185 států (5). 3.5.2 WHO Světová zdravotnická organizace (SZO) neboli WHO (World Health Organisation) je mezinárodní organizace systému OSN, se sídlem v Ženevě ve Švícarsku. Den založení organizace, 7. duben 1948, se na celém světě oslavuje jako Světový den zdraví. Předchůdcem WHO byla Zdravotnická organizace neboli HO (Health Organisation), agentura Spojených národů. Cílem je dosáhnout nejvyšší možné úrovně zdraví pro všechny. Hlavní úkol je ničit nemoci, především klíčové infekční nemoci. WHO také definovalo zdraví jako: Stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne pouze absenci nemoci nebo tělesných vad. Spolu s členy OSN (kromě Lichteštajnska) má WHO 192 členů. Západní Timor je od 20. května 2002 nejnovějším členem (47). 3.5.3 UNICEF United Nations International Children's Emergency Fund (The United Nations Children's Fund zkrácená forma, Dětský fond OSN) je hlavní světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Ve 157 zemích na celém světě poskytuje humanitární pomoc, ale také dlouhodobý 19

rozvoj v oblastech zdravotní péče, vzdělání a ochrany dětí. Přesvědčením této organizace je, že základ rozvoje lidstva je péče o děti a jejich zdraví vývoj, kam patří výživa, přístup k nezávadné vodě, očkování, vzdělávání, ochrana dětí před jakýmkoliv vykořisťováním. UNICEF se zakládal s cílem odstranit překážky, jako chudoba, násilí, nemoci a diskriminace, které se dětem staví do cesty (63). 3.5.4 UNESCO The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization bylo založeno 16. listopadu 1945. Patří pod OSN a jeho cílem není pouze výstavba školních tříd ve zdevastovaných zemích nebo publikování vědeckých objevů. Vzdělávání, sociální a přírodní věda, kultura a komunikace mají za cíl budovat pokoj v myslích lidí. UNESCO šíří mezinárodní spolupráci v rámci vzdělávání, vědy, kultury a komunikace ve 193 členských státech a 6 asociovaným členům (stav k říjnu 2007). UNESCO založilo 37 krajin, které 16. listopadu 1945 podepsaly Ústavu UNESCA. V platnost vstoupila 4. listopadu 1946 potom, co ji ratifikovalo 20 krajin: Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Řecko, Indie, Libanon, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Saudská Arábie, Jižní Afrika, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. Uganda se k UNESCU připojila 19.listopadu 1962 (61). 20