romantická inspirace lidovým folklórem pro dekoraci, obhajoba ekonomických a sociálních reforem, boj proti industriální společnosti.

Arts and Crafts Objevuje se téma uměleckých řemesel, představovaných jako homogenní a ucelené hnutí. Začíná na konci 19. století a končí kolem roku 1910. Šlo o negaci v 19. století zrozené industrializované společnosti, která se vracela k rukodělné práci jako nejkrásnější a tvrdila, že průmysl a strojová výroba je nebezpečí společnosti. Hnutí se orientovala na romantické tradice středověku a protestantismu, čerpala z myšlenek Johna Ruskina a Williama Morrise. Venkovské pojetí života a návrat k přírodě se projevil především ve velkém ovlivnění výstavby rodinných domů inspirovaných anglickými venkovskými domy (lidovější cottage a panský manor). Estetika hnutí ovlivnila moderní styl přelomu 19. a 20. století (secese, art nouveau, modern style, Jugendstill). Hlavní představitelé: John Ruskin, William Morris, Richard Norman Shaw (1831-1913), Philip Speakman Webb (1831-1915), Charles Robert Ashbee (1863 1942), M. H. Baillie Scott (1865-1945). Hlavní principy hnutí: Obhajoba tradičního řemesla při užití jednoduchých forem, středověká romantická inspirace lidovým folklórem pro dekoraci, obhajoba ekonomických a sociálních reforem, boj proti industriální společnosti. Významné události a stavby Arts and Crafts 1883 Založení Arts and Crafts Exhibition Society 1883 Začátek vydávání časopisu The Studio popagujícího Modern Style 1856-59 - Red House, venkovský dům pro Williama morese, anglické hrabství Kent, Phillip Speakman Webb. Nepravidelný racionální půdorys tvaru L, zcela odlišný od všech předchozích pravidel architektury. Vstupní hala s rohovým schodištěm které vedlo do druhého podlaží s intimnějšími prostory dům je tak členěn na společenskou (hala, jídelna, kuchyně, salon) a intimní část (ložnice a salon pro rodinu). Ze vstupních hal se postupně staly hlavní obytné prostory. V místnostech byly krby, obvykle umístěné na osu symetrie. Fasáda postrádá ozdoby, je z režného zdiva (přiznání přírodního materiálu), zvýrazněna je studna, viditelné jsou komíny vysoké kvůli nižší výšce místností. Základem interiérové estetiky se stávají ornamenty a rostlinné dekory. Dbá se na řemeslné detaily, vznikají modelové řady nábytku s jednoduchými plochami a zasklenými vitrínami (řada Mission od G. Stickleyho), interiéry jsou stylizovány do jednotného designu (trámy, dveře, nábytek). Venkovský sům Leyes Wood, sídlo pro Jamese W. Temple, Norman Shaw 1868 velké prosklené plochy drobně členěných oken, ateliér s vrchním osvětlením. Werkbund Ke hnutí Arts and Crafts začali posléze vzhlížet i architekti z Evropského kontinentu. Významný byl Hermann Muthesius, sepsal knihu Das Englische Haus a posléze zakládá umělecký svaz Werkbund, který kopíruje myšlenky Arts and Crafts a přepisuje je do německého prostředí. Hnutí se tává vzorem pro další spolky po celé Evropě. Vlastní dům Hermanna Muthesia učesanější půdorys, vyšší místnosti a širší schodiště (vinou německých předpisů), nábytek také geometrický. Elena Klinik, Kassel, Muthesius 1913 bay window

Modern style Styl inspirovaný hnutím Arts and Crafts, víceméně jeho pokračování v Británii. Hlavní roli hrál Skot Charles Mackintosh 1857 Vznik School of Design v Londýně 1891 Vytvoření Century Gild v Londýně (dílna pro interiéry) Whitechapel Art Gallery, Londýn, Charles Harrison Towsend Windy Hill House, Charles Rennie Macintosh 1899-1901, omítka. Hill House, Helensburgh, Mackintosh Uměleckopůmyslová škola, Glasgow, Mackintosh 1898-1909 velká ateliérová okna, fasáda bez ozdob z kamenného zdiva, princip souborného uměleckého díla jeden styl od kliky až po plot. Významné řešení knihovny. House for an Art Lover, Glasgow, Mackintosh, projekt 1900-1901, postaven až 1989-1996. Dodnes vyráběné interiérové prvky. Willow Tearooms, Mackintosh, estetika postavena už nejen na přírodních materiálech, ale i na barevnosti lakovaný nábytek. Typické jsou Mackintoshovy židle s vysokým opěradlem. Art Nouveau Stylově nejvýraznější směr modernismu v Evropě, především frankofonních zemích, jehož kořeny sahají do středověku, především v chápání konstrukce, materiálu a prostoru využití kamene i jako obkladového materiálu. Ovlivnění geometrismem Skota Ch. R. Mackintoshe. Styl vytvořil jedinečné celky především v Bruselu, ( považován za hlavní secesní evropské město, domy opisují středověkou parcelaci jsou úzké a dlouhé), Nancy, Paříži a Lille. Rostlinný dekor je uplatněn jako v jiných centrech, nicméně s větší výtvarnou expresí a zaujetím pro plastičnost. Art noveau proniklo také do interiérů v charakteristické podobě nábytku. Začátek vydávání časopisu Art et Décoration, Francie Hotel Tassel, Brusel, Victor Horta, 1893-95, půdorys svázán úzkou parcelou v bloku, vzniká univerzální základ do příčného konstrukčního systému schodiště osvětlené zenitálním oknem shora je uvnitř dispozice, kolem něj je uzel jádra, na obě strany jsou umístěny obytné místnosti. Fasáda je ještě souměrná, kopíruje historické předlohy a doplňuje je o moderní prvky. Schodiště podpírá litinový sloup, který už postrádá klasické trojdělení a nabývá tvaru expresivně vyjádřeného rostlinného dekoru. Hotel Van Eetvelde, Brusel, Victor Horta 1895, na fasádě přiznána železná konstrukce, která tvoří i hlavní estetickou formu interiéru v rostlinami inspirované podobě). Maison Saint-Cyr, dům na velmi úzké parcele s kovovými balkony podepřenými sloupy, vše oblých rostlinně tvarovaných tvarů. V horním patře je kruhové okno, které se stává klasickým prvkem art noveau architektury. Maison Cauchie, Paul Cauchie, 1905. Architektem výtvarník, dům podobný Mackintoshově tvorbě, kruhové okno s balkonem, elegantní vertikální budova, na fasádě figurální malby. Maison du Peuple (Lidový dům), Brusel, Victor Horta, 1896-99, zbořen 1965, kulturní dům určený pro sociálně slabší vrstvy. Ve fasádě patrné železo, půdorys dán maximálním zastavěním získaného nároží zbytkových parcel, dispozice dána množstvím provozů koncertní sál pod subtilní kovovou konstrukcí na střeše, salony podporující spolkovou činnost, obchody v přízemí, restaurace. Pozemní vstupy do metra, Paříž, Hector Guimard, 1900 Old England Store, 1898, Brusel Stoclet Palace, Brusel, Josef Hofmann 1905-11, palác pro bankéře, architektura předznamenávající Artdeco. Geometrický a uspořádaný charakter, hlavní budova s věží, upravená zahrada, fasáda z mramorových desek a bronzu. Architektura v jednotě spojená se sochařstvím (Klimt) a malířstvím. Interiéry zdobeny mramorem, bohatě vyvedená hala, jídelna a koupelna. Prostorová uvolněnost (i v koupelně).

Ecole de Nancy Škola uměleckého řemesla založená 1901(umělecký sklář Émil Gallé a další umělečtí řemeslníci Vallin, Majorelle, Daum, Prouvé, děti těch všech se staly architekty), styl převzat z Art Nouveau, velkou roli hrají sklo, železo, kámen a barevná keramika. Ze školy vyšli architekti Gutton, Weissenburger, Emil André, Henri Sauvage, Emile Vallin, Hector Guimard. Zdroje myšlení jsou v historii, především v pozdní gotice a renesanci Palais Ducal v Nancy z roku 1512 má portál vyhnaný až nad střechu, prvek často používaný v Art Nouveau. Dům a obchod v Nancy, Henri a Henry Gutton, rue Benit, 1900-1, železná konstrukce předsazeného nárožního portálu. Dům v Nancy na Rue Louis Majorelle, Henri Sauvage 1901-2, forma anglického cottage s francouzskými klasickými prvky především v půdoryse. Mnoho rozdílných detailů, odlišná nepravidelná okna, asymetrie, přesto ale bytelnost a soudržnost. V jídelně umístěn krb na ose a v centru místnosti, osy hrají v interiéru velkou roli, stejně tak barokizující schodiště. Maison Huot, Nancy, Emile André 1903 maximální až manýristické rozvolnění art nouveau architektury, konstrukční podstata jednotlivých prvků nahrazena jen dekorativností. Vejčité okno. Maison Bergeret, Nancy, Lucien Weissenburger 1903-4, společně s truhlářem a kovářem Majorellem a sklářem Gruberem. Villa Marguerite, Nancy, Henry Gutton 1905, Parc du Saurupt - zahradní město s individuální zástavbou movitých vlastníků. Mnoho různorodých prvků. Art Nouveau v Katalánsku Z hlediska světového vývoje se zde Art Nouveau vyvinulo ve zcela výjimečný styl, který v sobě mísil estetické i konstrukční vlivy křesťanské středověké a islámské maurské architektury (kupole apod. převzaté z rané křesťanské architektury doplněné typicky islámskou velkou barevností a dekorativními geometrickými ornamenty provedenými často v majolice, barvené vypalované keramice). Hlavním představitelem byl Antonio y Cornet Gaudí. Kromě výše zmíněných věcí hrála v jeho tvorbě také velká katolická zbožnost a tudíž inspirace ve středověké křesťanské architektuře gotice apod. Velkou roli sehrál Eusebio Güell [Gwel], textilní továrník, který se stal velkým mecenášem a obdivovatelem Gaudího tvorby a umožnil mu tak zrealizovat cokoli, co navrhl. Gaudího díla tak nejsou poznamenána kompromisy a ustupováním investorům. Gaudí se opíral o tradiční materiály, formy a stavební postupy používal kámen (vyztužený železnými tyčemi; z co nejbližších zdrojů) a cihly, s betonem pracoval pouze ve formě nevyztuženého cementu. Finca (farma) Güell, 1884-87 Casa Vicens, 1883-88, monumentálně působící dům, islámské vzory, bohatě detailně členěno vertikálně i horizontálně Palacio Güell, 1886-89, komplikovaný městský palác se středověkými prvky (zvětšené fiály na atice), skeletovitost, především v interiéru převýšené oblouky. Casa Batló, 1904-6, přestavba domu z první pol. 19. stol, práce s kamenem a glazovanou keramikou, promyšlené a originální komponenty, obklady často skládány ze střípků. Casa Milá 1906-10, architektura zcela podřízena organickému uvolnění, komíny přetvořeny do obrovských fiál, kovová zábradlí balkonů. Ocelová sloupová konstrukce obkládaná kamenem. Park Güell, 1900-14, zahradní město se vším základním vybavením - izolované domy v zeleni a obchodní a administrativní centrum. Centrum v motivu antické agory s monumentálním schodištěm

Colonia Güell, Santa Coloma de Cervello, 1898, 1908-15, dělnická kolonie, spolupráce s Beliverem a Bellvehlem. Spojení spíše utopického města a textilní fabriky, nedokončená kaple. Kaple a krypta, Santa Coloma de Cervello, nekonvenční a originální, postavil jen kryptu, kámen a cihly, středověký prostor, ale deformovaný podle statických principů zakřivené sloupy, zešikmené stěny. Gaudí navrhl také nábytek. V sakristii režná cementová omítka a režné cihly. Sagrada Familia, 1883-1926. 1866 vzniklo Sdružení Stoupenců sv. Josefa, které stavbu propagovalo a prosazovalo. 1882 začala stavba neogotické katedrály (Francisco de Paul del Villar y Lozano), který po roce po neshodách stavbu opustil. Sdružení sestavila komisi pro vybrání nového architekta. Předseda komise Joan Martorell i Montells doporučil Gaudího a uvedl ho Eusebiu Güellovi. Na začátku Gaudího práce byl hotový věnec kaplí. Gaudí navrhl robustní a monumentální formu na středověkém principu převedeném do novogotiky. Jde o širokou pětilodní katedrálu s věncem kaplí a s transeptem. V návrhu jsou ještě kruhové kaple a křížové chodby kolem katedrály. Gaudí stihl jen dokončit věnec kaplí a jižní vchod. Od 50. let se začal budovat severní vstup a postupně probíhá celá dostavba, už ale v železobetonu. Gaudí pracoval s rozdílnými mocnostmi sloupů (nejtlustší byly v transeptu, měly být z porfyru a nést prakticky celou stavbu, ostatní měly být jen žulové z místního kopce). Všechny součásti stavby mají svou symboliku a důvod podepřený konstrukční logikou stavby. Jeho stavba tak začala Bránou zrození. Vlastní dům, 1900, Santa Coloma de Cervello, Joan Rubió Bellver tradiční forma gotické maurské architektury Palau de la Música Catalana Lluis Domenech i Montaner, duch Art Nouveau obohacený o klasické řádové prvky a místní barevnost a motivy. Vídeňská secese a moderna Moderní architektura ve střední Evropě byla pod silným vlivem Vídně, která se na přelomu století stala významnou metropolí celé Evropy. Vedle výtvarných umělců se zde soustředili i ostatní umělci a také vědci a představitelé významných společenských vrstev. Vídeňská architektura navíc díky několika významným osobnostem expandovala. Vídeňská secese vznikla roku 1897 jako protest proti Akademii, kterou vedl Otto Kolomann Wagner a zpočátku tvořil podle německého klasicismu, později sepisuje knihu Moderní architektura. Sececi založili ji Gustav Klimt a Koloman Moser, k nim se později přidali Josef Hoffmann a Josef Maria Olbricht. Název vznikl podle časopisu Odtržení (Secession), který propagoval odtržení od akademických historizujících a eklektických staveb. Vzniká významný Pavilon secese a významný časopis Ver Sacrum. Hoffman postavil Stockletům palác v Bruselu. Vídeňská secese je pokračováním Arts and Crafts. Pavilon Secese Josef Maria Olbricht, 1898, práce s rostlinnými motivy a klasickými myšlenkovými postupy (symetrie, římsy Otto Klomann Wagner (1841-1918, spáchal sebevraždu hladovkou na protest proti válce, rozdal všechen majetek). Při akademii založil speciální školu pro doučení již hotových architektů. Od roku 1894 nastoupil Wagner na Akademii jako profesor, začíná se mluvit o Wagnerově škole Wagnerschule. Její absolventi pak tvořili domy s podobnými idejemi a estetickým názorem, všichni tak vlastně stavěli domy jako Wagner první dvě patra určena obchodu, nad tím obytná patra a nahoře ateliér. Fasáda nese secesní zdobení. První vlastní vila, Huttelsdorf, 1868-1888, klasická Paladiovská vila. Landesbank, Vídeň, 1883-1884, zastřešení dvorany s kovovou ksotrou. Nájemný dům, Universitatstrasse, Vídeň, začátek moderního urbanismu, základní jednotkou města je dům. Klasické Wagnerovské a studenty opakované členění, viz výše.

Městské muzeum, návrh, odkazy ke klasice. U-bahn Pavilion, Vídeň, Karlsplatz, 1900, souměrnost, želená konstrukce, všechny znaky secesní formy. Kostel sv. leopolda v psychiatrické léčebně Steinhof u Vídně, 1902-7, půdorys řeckého kříže, v detailu jasná estetika secese florální dekor, ale v umírněné novoklasičtější geometrické podobě. Výrazová čistota a kvalita, kamenné obklady. Druhá vlastní vila, Vídeň 1905-7, výrazově střídmější, ale modernější, na fasádě zobrazena vnitřní dispozice, opuštěna symetrie, ale z klasiky je přebrán pravidelný rytmus oken. Na fasádě použita geometrická majolika. Poštovní spořitelna, 1904-5, 1909-10, v opozici proti tehdejším architektonicky eklektickým bankám, spořitelna je moderní sice na tradičním půdoryse, ale s moderními prvky. První část je pro všechny běžné spořitele, dostavba vznikla hlavně pro movité klienty s cennými papíry a dalšími moderními ceninami. Hlavní dvorana je zastřešena subtilní kovovou prosklenou konstrukcí, která je ale ve skutečnosti jen spodní částí dvouplášťové konstrukce. U stěny stojí nic nenesoucí hliníkové (jedno z prvních použití hliníku jako obkladového materiálu) sloupky výdechy vzduchotechniky, zcela moderně přiznané, ba dokonce estetizující. Na podlaze je sklobeton, který umožňuje prosvětlení prostor pod dvoranou, nebo naopak rozzáření podlahy. Malý sál v novější části už nese stopy začínajícího art-deca. Schodiště jsou nesena železnou výrazně vertikálně orientovanou konstrukcí. Návrh průčelí galerie současného umění Ernst Ludwig Haus, Darmstadt, 1901, Josef Maria Olbricht, výstavní hala, průčelí okopírované od galerie současného umění. Kolonie Darmstadt, Josef Maria Olbricht, 1901,4,8. Mělo jít o zahradní město pro významné umělce sponzorované Ernstem Ludvíkem Essenským. Výstavní pavilon, centrum s tzv. Svatební věží (střecha z měděných plechů odstupňovaných půlválců, bez ohledu na vnějšek rozmístěná okna) a domy pro umělce. Vlastní dům, J. M. Olbricht modernější čistější Vlastní dům, Peter Behrens anglický typ domu Obytný dům, Vídeň, 1901, nastupující secese, Josip Plečnik Návrh na letenský průlom, Praha, Antonín Engel 1910 průlom svahem jako pokračování historického města vedoucí k navrhované nové budově parlamentu.

Česká secese a moderna Moderna nazývána Secese, ovlivnění Vídní, propojení s hnutím uměleckých řemesel Gesamtkunstwerk, souborné umělecké dílo. Secese často prolnula s historizujícími prvky a vytvářela tak svébytnou podobu jakéhosi národního slohu. Ten díky tendenci odporu k Rakousko-Uhersku ovládl stavební kulturu Prahy i dalších měst. 1895 Národopisná výstava v Praze Průmyslový palác, Praha Královská obora, Jubilejní výstava 1891, Bedřich Münzberger, moderní konstrukce, do průčelí promítnuta železná konstrukce, jinak ale novobarokní podoba. Brána národopisné výstavy, 1895 Praha, Antonín Wiehl, provizorní brána, kopíruje ve dřevě oblouk Průmyslového paláce, ale přidává formy tradičních národních prvků. Café Corso na Příkopě, Praha, Bedřich Ohnmann 1897, inspirace barokem, nastupující secese (kovová markýza nad vrchním podlažím). Peterkův dům na Václavském náměstí, 1899, Jan Kotěra, secesní architektura ovlivněná Wagnerschule, i když modifikuje estetická názor. Hotel Central, Praha 1900, Bedřich Ohmann, Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák, kovová markýza nahoře a nad vstupem. Pojišťovna Praha, Osvald Polívka 1902-3. Okna pod markýzou jsou ve tvaru písmen PRAHA. Na fasádě reliéfy Ladislava Šalouna. Obchodní dům U Nováků, Praha, Osvald Polívka, Wagnerovské schéma + osová symetrie Topičův dům - opět Wagnerovský Národní dům, Hradec Králové, Jan Kotěra 1902-4, už bez Wagnerovských principů, větší projevení národních motivů. Národní dům v Prostějově, Jan Kotěra, složení z několika funkčních částí, uvnitř reliéf od Františka Kysely Tři Grácie. Obecní dům v Praze, Osvald Polívka, Antonín Balšánek, 1902-11, na konci Královské cesty, vznikl jako protiváha Slovanskému domu, společenskému domu německých obyvatel, Obecní dům vzniká jako reprezentační dům města a jako důležitý politický počin. Architektura je nejvíce inspirována francouzskou architekturou třetího císařství. Monumentalita, až těžkopádnost. Dojem symetrie, ta je ale ve skutečnosti narušena půdorysně i detailně. Uvnitř velký sál koncertní (pro velká díla vyžadující velké orchestry) i taneční Smetanova síň. Všude se objevuje umělecké řemeslo a projevuje se opojenost elektrickou energií svítidla v kavárně a restauraci jsou všude možně a hrají dominantní roli. Trmalova vila ve Strašnicích, Praha, Kotěra 1902, národní lidové prvky penesené do modernismu, sídlo spíše venkovského charakteru. Janův keňský dům, Luhačovice, Dušan Jurkovič 1902 také lidové prvky a modernismus sepětí tradičních hodnot (hrázdění) a modernismu (výmalba, skleněné tvárnice) Hudební pavilonek v luhačovickém parku, dřevěný. Dům bedřicha Smetany, Luhačovice, Emil Králík 1910-11, styl zvaný (Individualistická) Moderna, novější rysy a tvary, secesní principy a výzdoba. Palác Lucerna, Praha 1910-11, Vácslav Havel, moderna na polyfunkční palácové stavbě; železobetonová konstrukce. Uvnitř sály a pasáž Palác Koruna, Antonín Pfeifer 1911, také polyfunkční a železobetonový s pasáží. První česká vzájemná pojišťovna v Praze, Osvald Polívka 1907, železobetonová skeletová konstrukce, uvnitř halová kancelář. Muzeum v Hradci Králové, Kotěra 1909-12, modernost s klasickými prvky - centrální kupole, mohutný vstupní portikus x viditelné propsání vnitřku na fasádu, čisté plochy, režné zdivo. Wenkeův dům v Jaroměři, Josef Gočár, 1909-10, zavěšená skleněná stěna přes 1. a 2. podlaží.

Dějiny architektury 20. století Nová koncepce myšlení, odklon od historických odkazů. Umění směřuje k abstrakci. Manifest jako teorie, teorie jako manifest. Dříve převažovaly teoretické traktáty, nyní začínají obsahově mnohem kratší, ale údernější, důležitější a výstižnější práce. Otto Wagner 1894: Moderní architektura. Architektům stačí k teoretickému vyjádření jen architektura sama a několik slov. Mnozí se vyjadřovali k formě (Hoffman), většina však reflektovala společenské souvislosti (A. Loos, H. Muthesius). Významnou roli sehrál Le Corbusier (pseudonym) ideologická tendence prosadit modernismus nejen jako architektonický, ale také jako životní styl (trvá až do současnosti). Časopisy o umění Elán a Nový duch. V architektuře stojí dvě protikladná paradigmata: Průmyslová stavba racionální konstrukce a jednoduchá fasáda - Továrna Fagus, Walter Gropius, Adolf Meyer 1911, Alfeld. V rohu domu chybí podpora - prosklené nároží se schodištěm uvnitř. Zavěšená sjednocená fasáda nezávislá na interiéru. Nová estetika podle Petera Behrense a Waltera Gropia: povýšení průmyslových staveb na vyšší úroveň moderní stavby pro moderní dobu, monumentálnost. Turbinenhalle, Petr Behrens, Berlín 1909 mohutné ocelové pilíře nesoucí příhradové nosníky střechy. Prosklené stěny jsou zešikmené pro zvětšení monumentality. Továrna pavilon na 1. výstavě Werkbundu, Walter Gropius symetrie, klasičtější prvky (krok zpět), ale prosklený tubus schodiště. Uvnitř expresionistické malby a plastiky. Plastická (v abstraktním smyslu) výtvarná torba plánu a fasády - ostatní typologie, například skica kubistické průčelí Josef Chochol 1911). Ztráta tektoniky odmítnutí řádovosti. Plastičnost, dobrá čitelnost toho, co architektura je a co skrývá. Ponechání archetypálních tvarových forem (prvků, které dokáží všichni rozeznat geometrická tělesa se vztahem k nejjednodušším domům trojúhelníkový štít, čtvercová okna [tvar, v němž nepřevládá žádný rozměr]). Kubismus Vznikl na počátku 2. desetiletí, zformoval se odtržením skupiny architektů a výtvarných umělců od uměleckého spolku Mánes. Zakládá skupinu Skupina výtvarných umělců a zakládá Umělecký měsíčník (1911-13). Pavel Janák a Vlastislav Hofman publikují teorii, která odmítá Wagnera a modernismus, upřednostňuje výtvarnou plasticitu a dynamiku stavebního díla odvozenou od přírody krystalizace, déšť, vítr, geometrie. Zavádí diagonálu jako nejdynamičtější linii. Dům U Černé Matky Boží, Josef Gočár 1911, Praha - Celetná ulice. Ještě nepříliš plastický, omezení spoustou regulativů, kompromis, ale dobře zvládnutý. Vila v Tychonově ulici Lázeňský dům v Bohdanči, Josef Gočár 1911-12, ryze kubistický, kubisticky členěná uzavřená kolonáda. Vila v Libušině ulici, Praha 1913, Josef Chochol, tradiční rodinný dům anglického typu (trojtrakt s arkýřovým oknem a bytem přes dvě podlaží), ale kubistická fasáda, plot i zahrada. Obytný trojdům pod Vyšehradem, Josef Chochol 1913 Nájemný dům v Neklanově ulici, Josef Chochol 1913, nároží v podobě kubistického kmene stromu, významné prolamování kubistické římsy změna tradiční formy. Přestavba domu v Pelhřimově, Pavel Janák 1913-14, renesanční dům ve fasádě zkombinovaný s kubismem (především štít a nároží) Dům Diamant, Lazarská ulice v Praze, Matěj Blecha 1913, směs moderny s kubismem, ryze kubistický portál bočního vchodu. Sloup s lucernou, Praha, Naproti Pinkasům, Emil Králíček 1913

Kubistický interiér na výstavě Werkbundu, Josef Gočár, Kolín nad Rýnem 1914 první a jediná prezentace na zahraničních výstavách. Kubistické formy promítnuté do nábytku, svítidel, klik, spíše než do stěn směřování jen k nábytku. Futurismus Zrodil se v Itálii v prvním desetiletí dvacátého století, vycházel z opojení strojovou technikou, ve které umělci spatřovali budoucnost. U wagnera studoval teoretik Antonio Sant -Elia vertikální strojová města. Futurismus chtěl přetvořit ruch doby do výtvarného vyjádření forma strojů, rychlosti a války (nezbytný předpoklad zničení starého a tvorby nového). Opojení letadly, vlaky, automobilem. 1909 vychází První manifest futurismu, Fillipo Tommaso Marinetti, 1910 Druhý manifest futurismu, Carlo Carro, Luigi Russolo, Giacomo Balla, Gino Severini, 1910 Technický manifest futurismu. Zakládající manifest futurismu vyšel 1909 v časopise Le Figaro. Nenávist k minulosti, chuť vše zničit. Řvoucí automobil je krásnější než Niké Samothrácká. Konstrukce pro moderní metropoli, Mario Chiattone 1914 Vertikální město vzniká ve chvíli zvýšení dopravy snahy oddělit od sebe různé druhy transportu (dálkové vlaky místní tramvaje metra pěší). Myšlenky nejsou nijak převratné, metra se budovala už všemožně, vrstvení bylo v realizaci už několik let Druhý okruh nadzemní dopravy ve Vídni, Wagner. Návrh budovy, Virgilio Marchi 1909 spíše expresionismus Německý expresionismus Architektura navazuje na expresionistické malířství exprese, dynamika. Souvislost s kubismem, ale měkčí tvary a linie. 1905 založena umělecká skupina Die Brücke. 1918 radikální skupina Novembergruppe a skupina Arbeitsrats für Kunst: šest programových bodů nové architektury. 1919, ustanoven expresionismus, 1920 poprvé použit název expresionimus, vychází Ruf zum Bauen (výzva ke stavění). Model a realizace divadla na výstavě Werkbundu, belgičan Henry van der Velde 1914, výstava Werkbundu Skleněný pavilon, výstava W., Max Taut, ocelová konstrukce vyplněná sklobetonem, tvar zašpičatělé kupole. Skici, Herman Finsterlin pokus o totální změnu architektury i její typologie. Barvy, organické tvary skica 1916 Kabinet Doktora Caligariho, Robert Wiene 1920 němý expresionistický film s ex. kulisami. Návrh optické továrny, Erich Mendelsohn 1917, reálná podoba expresionistické architektury. Einsteinova věž v Postupimi realizována, linie měkkých amorfních tvarů. Vydavatelství Mosee, Berlín, Erich Mendelsohn 1921-23 nástavba a přestavba starší budovy, zaoblené nároří, pásová okna. Obchodní dům Schocken bravurní perspektivní skica, realizováno, dnes zbořen Krápníková architektura, Hans Poelzig, unvtiř Velké činoherní divadlo vše zničeno za války. Chemická tovrána v Lubani u Poznaně, Hans Poelzig 1911-13 Památník padlým na hřbitově, Výmar, Walter Gropius, spojnice mezi kubismem a expresionismem, betonový památník, inspirace zlomenou ledovou krou. Kýlový dům, Hamburg, Fritz Hoger, WIlhelm Kreis, ostré nároží, režné zdivo, přesahující horní římsa. I. G. Farben, Hoechst, Peter Behrens 1921-4, expresionistická administrativní budova, výrazně vertikální vstupní hala katedrála německého expresionismu. Barevné cihly (modrá, červená, žlutá), tři centrály za sebou.

Amsterdamská škola Součást mezinárodního expresionismu vázaného na německou cihelno uarchitketuru + středověké kořeny, Viollet-le-Duc. Časopis Wendingen. Rijksmuseum, Pierre Cuypers 1876-85. Hlavní nádraží, Pierre Cuypers 1881-89 Bursa, Hendrik Berlage, uvnitř ocelová příhradová konstrukce. Plan Zuid Hendrik Petrus Berlage, plán předměstí Amsterodamu se sociální výstavbou, 1904-15, obytné bloky. Obytné stavby - Piet Kramer, Michel de Klerk, tradice anglického domu, cihlová expresivní architektura holandského základu. Scheepvaarthuis, Johann van der Mey, Amsterdam 1912, loďařský dům, bohatý dekor, cihly a plech Het Schip, Michel de Klerk. Amsterdam 1917-20. De Bijenkorf obchodní dům, Haag, Piet Kramer 1924-26, výrazná modelace, kámen a cihla. Škola, Hilversum, William Dudok 1921-22 Radnice, Hilversum, William Dudok, čisté dokončení expresionistických tendencí amsterodamské školy, přísnější pravoúhlá geometrie, uchována expresivní plasticita. Cihly se užívaly 10x20 cm, nebo ploché varianty. Gemeente museum, Haag, Petrus Berlage totéž, co Dudokova Radnice. Rudolf Steiner a antropologická společnost v Dornachu V Basileji, společnost zprostředkovávala duchovní hodnoty a meditaci pomocí uměleckých děl. Steiner vybudoval budovu: Goetheanum, kombinující divadlo, knihovnu, čítárnu, galerii a administrativu Antroposofické společnosti. První byla dřevěná (1908, raný expresionismus), poté železobetonová (1924, expresionismus a kubismus, architektura jako sochařské dílo, novátorská forma divadla i architektury), příklad Gesamkunstwerku, syntetizovala různé umělecké žánry, média a efekty (barvy, zvuky, ), jež mají finálně velký spirituální význam. V areálu i menší expresivní stavby. Rondokubismus Rodí se v souvislosti s politickými událostmi Československa po roce 1918. Velký význam hrají zákony na podporu stavebního ruchu. Od roku 1920 existují tři formy: na kubismus navazujíccí změkčené tvary obloučkový dekorativismus, později nazvaný rondokubismus. druhá navazovala na klasicismus žáků Otto Wagnera, třetí se orientovala na purismus a abstraktní proudy v Evropě. Rondokubismus se stal nejrozšířenějším významní veřejné budovy realizované výbornými architekty (Gočár, Janák, Freiwald). Hledá umírněné formy, vrací se ke klasické tektonice v dekorativní podobě, rondokubismus se i díky výstavbě obytných domů v menších městech stává tzv. národním stylem. Na fasádě se objevuje dekor přilepených kruhových a oblých tvarů, časté jsou oblouky. Používají se barvy související s národem červená, modrá, bílá, ve skutečnosti spíš v utlumené podobě jako siena, okrová a nazelenalá, které architektuře svědčily mnohem víc. Architektura, hmota či duch, Pavel Janák 1924, článek v časopise Styl. Legiobanka, Josef Gočár 1922-25, Praha Palác Adrie, Réunione Adriatica di Sicurta, Pavel Janák, Josef Zasche 1923-25, vzorem severoitalská renesance, římsa je tvořená hranolovitými věžemi. Bohatá výtvarná výzdoba. Krematorium v Pardubicích, Pavel Janák 1923. Krematoria vznikla jako důsledek odklonu od katolictví a obracení se spíše k historickým tradicím slovanství. Budova dává velký výraz samotnému procesu spalování výrazné komíny, velký prostor spalovny.

Bauhaus Vznik roku 1919 ve Výmaru, pokračování Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy. Vychází První manifest Bauhausu s expresivním dřevorytem Katedrála socialismu (Lyonel Feininger). Ředitelem se stává Walter Gropius (Památník obětem války, 1921). 1923 vydává Gropius Program Bauhausu a malíř Georg Muche navrhuje Atriový ocelový dům. Bauhaus byl moderní nekonvenční učiliště. Jeho myšlenka je založená na užití uměleckého řemesla nikoli jako cíle, ale jako prostředku vzdělání moderních architektů. Jde tedy v podstatě jen o přetavené myšlenky Arts and Crafts. Učiliště vyučovalo architektuře až na konci studia (po více než třech letech), podstatná část výuky byla věnována uměleckým řemeslům (materiály a barvy). Škola se soustředila na spolupráci s výrobní sférou, měla velkou provázanost s praxí vše, co se vymyslelo, se využilo, firmy také zadávaly zakázky. V nábytku se prosadily zámkově upravované trubkové konstrukce, které nahradily ohýbané bukové dřevo. Ve škole působí především abstraktní umělci. Formálně se tedy škola orientovala avantgardním směrem. Architekty byly hlavně ředitelé (Gropius, Meyer 1928, van der Rohe 1930). V roce 1925 se Bauhaus stěhuje do města Dessau a na základě principu výuky zde Walter Gropius staví novou školní budovu. 1933 je Bauhaus zrušen. První budova, Henry van der Welde v interiéru abstraktní geometrické malby a kresby Druhá školní budova, Walter Gropius 1924-25. Stavba splňuje Sullivanovu formulaci forma následuje funkci a je tak údajně první skutečnou stavbou funkcionalismu. Budova stojí na dvou pozemcích přeťatých ulicí, jednotlivé části jsou spojeny mostem. Jednotlivé složky výuky jsou odděleny (dílny, teoretická výuka, pracovny pedagogů, aula, bydlení studentů). Každá část stavby má svůj charakter (tovární hala, škola, obytný dům). Pracovna ředitele Bauhausu přechod architektury do výtvarného umění. Wasili chair nejslavnější křeslo De Stijl - Neoplasticismus Převratné hnutí je z dílen především abstraktních malířů (Mondrian, Doesburg, architekt Rietveld). Theo van Doesburg, Aritmetická kompozice, 1924 bílá žlutá, šedá červená, černá modrá (negativní pozitivní). První manifest, Druhý manifest v časopise De Stijl propagace odpoutání od individualismu, osvobození od tradičních vlivů, výzva k universalismu. Teorie stála na elementárních prvcích z malířství plocha, sochařství - objem, architektury prostor. Nová architektura byla postavena na principu tekoucího prostoru, podpořena pravoúhlými formami, prostor vymezují plochy, nikoli zdi. Architektura má být čtyřdiemnzionálním časoprostorovým kontinuem, bez rozdílu mezi interiérem a exteriérem, důležitý byl moment trvání architekturu vnímáme vždy po určitý časový úsek, který je součástí kompozice. To vše mělo nahradit statičnost a neměnnost stavebních děl. Časoprostorová konstrukce 1923, Theo van Doesburg. Architektonická skica převedení časoprostorové konstrukce do prostoru a objemu Red and Blue Chair, 1917, Gerrit Rietveld, manifestační křeslo. Schröderhaus, Gerrit Rietveld, 1924, dům paní Schröderové, nejslavnější příklad. Café de Unie, Rotterdam, J. J. P. Oud, novoplastický duch fasády. Původní budova zbořena, dnes postavena jinde. Kavárna Aubette, Štrasburk, Theo van Doesburg, 1927, na stěnách použita barevná plasticita pootočená o 45