Vysoká a nevábnû zbarvená mlha se lepila mezi toskánské

1 Vysoká a nevábnû zbarvená mlha se lepila mezi toskánské hory a pohlcovala v echny pfiíli hlasité zvuky aï na dusot kopyt a vzdálené krákání vran. Bylo pfied v chodem slunce tfiináctého dne mûsíce prosince léta Pánû 1496 den po zimním slunovratu, jemuï uãení astrologové fiíkali letní bod, kdyï se Alessandro Castaciano vracel koàmo domû od své milenky. Opût se jednou tajnû se li v domku na vinicích poblíï Lukky. BlaÏenû malátn Alessandro se tak tak drïel v sedle, vdechoval Caterininu vûni, jeï mu ulpûla v atech, a snil s otevfien ma oãima. Ze spfiádání snû ho vytrhlo zakrákání napfied jedno, potom druhé. Alessandro se rázem probral. Rozlouãil se s pomy lením na Caterinina hedvábná stehna a zamûfiil svou pozornost na krkavce, které nûco vypla ilo. Ptáci pfiilétávající ze v ech stran vytvofiili ãern mrak, jenï se hluãnû sná el do lesa. Alessandro navedl hnûdáka doprava, pobídl ho ostruhami a pfiimûl zvífie k nedlouhému cvalu. Do lesa to bylo na dostfiel ku í. Pak se ohlédl pfies rameno a spatfiil za sebou pravidelné ãerné stopy koàsk ch kopyt, které vedly ke kraji lesa od viniãné cesty, po níï pfiijel. Pfied hou- tím a nakupen m zvadl m listím koni pfiitáhl uzdu. Hejno ptákû narostlo a rozãilené ha tefiivé krákání se rozléhalo po ka tanovém háji. Mlha ãpûla vlhkostí, hnilobou a lemovit mi houbami. Vãera mohutnû pr elo, ale první ráno po zimním slunovratu zfiejmû slibovalo slunn den. Alessandro za jízdy podél hou tiny naslouchal kfiiku ptákû, zadrïoval dech a uvolnil si d ku v pochvû. 9

Pod kopyty konû ustilo zaïloutlé listí a chrastily suché úponky, ale z lesa nebyl sly et Ïádn praskot vûtví ani jiné zvuky. Alessandra pfiepadl nedobr pocit a s koneãnou platností zapudil vzpomínky na noc strávenou v bílém povleãení za svitu svící a s hlavou mezi Caterinin mi prsy. Na kraji lesa leïely dva pokácené stromy, tfietí stál ikmo zaklínûn o koruny a nûkolik kfiovisek bylo vytrháno. Pár krokû odtud na malé m tinû se válely vûtve, listoví, kusy kûry a nûkolik kmenû pofiezan ch na délku deseti stop. Vrány pofiád je tû krouïily ve vzduchu, nûkolik jich uï sedûlo na mokr ch vûtvích jako malé ãerné pfií erky a pátravû si prohlíïely Alessandra. KdyÏ si pfiitáhl konû napravo a projel do lesa kapradím, z nûhoï stfiíkala voda, ptáci se rozprchli do v ky. PoblíÏ do pûli oloupaného kmene leïelo nehybné tûlo. Alessandro, jemuï kaïd fiíkal Sandro, vytrhl nohu z tfimene, vyskoãil ze sedla a tasil d ku. Jak tak bûïel po rozryté lesní pûdû mezi tfiískami a kousky kûry, uvidûl, Ïe nehybné tûlo je zalité krví a úplnû nahé. Pfied ním le- Ïela mrtvá Ïena. Rozcapená, napûl na boku, napûl na zádech, stehna od sebe. Sandro nevûfiil vlastním oãím. Váhavû popo el blíï. Po zádech mu pfiebûhl mráz a roztfiásla se mu kolena. Krev nasládle ãpûla. V u ích mu huãel neznám tón zanikající ve skfiehotu krkavcû. V rozednívajícím se ránu jiï rozpoznával, Ïe mrtvá má levou ruku ufiíznutou v pfiedloktí. RovnûÏ scházela ãást obliãeje a obû oãi. Pod tím Sandro rozeznal Ïivé maso, svaly a kosti. To, co chybûlo, musel oddûlit ostr m fiezem ãlovûk zjevnû znal vûci. NapÛl otevfiená ústa, z nichï byly vylomeny dva zuby, jako by ze sebe vyráïela nûm v kfiik nebo povzdech krajního utrpení. Krev na nepfiirozenû bílé kûïi jiï zaschla, ale kapky ze stromû, dopadající s ohavn m zvukem na tûlo, vytváfiely rozmazané skvrny. Mladá Àadra chybûla. Z rány vyãníval na pûl prstu dlouh hrot ípu z ku e. 10

Celé tûlo bylo poseté krábanci, fiezy a pinav mi fleky. Po okrajích ran pobíhali mravenci a vytváfieli ãernou ÀÛru, jeï mizela v trávû. Na pravé noze mûla Ïena obutou zelenou botu z tenké kûïe. Nûco se v Sandrovi vzpíralo pochopit, na jak hrûzn nález narazil. Ale vzchopil se, zhluboka se nadechl, zavfiel oãi a dfiepl si vedle mrtvoly. KdyÏ chtûl opatrnû pohnout její pravou rukou, v iml si, Ïe posmrtná ztuhlost jiï nastala. Po bfii e mrtvé lezli ãerní brouci. První paprsky slunce zaãaly proráïet mlhu. M tina se tfipytila v stfiíbfiitém pfiísvitu. Ptáci mlãeli, kûà netrpûlivû orvával kfioví. Sandro se nutil pozornû si prohlédnout kaïdou hrûznou podrobnost a nevûda proã v típit si v e do pamûti bystr m zrakem fiemeslníka. Mrtvou nekrá lily Ïádné perky, dokonce ani prsten. V podpaïních jamkách a na nohou, jakoï i na pfiirození, se nenacházel jedin chlup. Sandro se narovnal a zavrtûl hlavou, jakmile si uvûdomil, Ïe pofiád je tû svírá v ruce d ku. PaneboÏe..., sly el sám sebe fiíkat. Kdo tohle mohl udûlat? A co já teì...? V eho nechat a pryã! Zasunul d ku do pouzdra, pfiekroãil mrtvolu a uvolnil uzdu zachycenou o vyrvan kofien. KdyÏ se vytahoval do sedla, kûà nadzvedl hlavu. Cel zmámen nedokázal myslet na nic jiného neï na návrat domû. Nitro mu zaplavovala temnota, hnus a smutek. Pobídl konû ostruhami a se sluncem v zádech, jeï ho nehfiálo, cválal podél kraje lesa ke starému mostu pfies Serchio, pryã od Lukky, mûsta své milenky. Pravideln pohyb koàského tûla a jemn rytmus dusotu kopyt ho pfiimûly opût jasnû myslet. Je tû pfied chvílí mrzl. Teì se potil úlevou, Ïe se vzdaluje od znetvofiené mrtvoly. Zima a její radostné noci byly ty tam, doznívající chuè vína kysla a vûtrala. SvÛj nález bude muset ohlásit mûstské radû a ta se ho bezpochyby zeptá, co tam za 11

slunce v chodu pohledával. S trochou námahy mohou vystopovat otisky podkov do vinice a k domku, jenï patfií Lucindû di Beccafumi. A odtud se uï snadno dostanou k její nejlep í pfiítelkyni Caterinû di Bargoni a jejímu muïi Agostinovi, kter zasedá v radû star ích mûsta. Sandro a Caterina se milovali uï dva roky. Byla to nejkrásnûj í Ïena z Lukky, o dva roky mlad í neï on. Nejkrásnûj í proto, ponûvadï milovala jeho, pûtadvacetiletého fiemeslnického syna bez penûz a moci, s rukama i païemi pln mi jizev po popáleninách. KdyÏ se plamen svíce zrcadlil v jejích edozelen ch oãích nebo se její medové vlasy dlouhé aï po pás rozlily po pol táfii, Sandro se celé hodiny opájel jistotou, Ïe proïívá zázrak. Jeho otec tvrdil, Ïe choè consigliera Agostina di Bargoni vypadá jako Botticelliho Zrození Venu e. Sandro sám ten obraz ve Florencii nikdy nevidûl. Milenci se uï dva roky museli skr vat. Pfied Agostinem a kaïd m, kdo by jejich tajnou lásku mohl odhalit a prozradit. Caterina dvakrát nebo tfiikrát do mûsíce promûnila Lucindin zdûn domek, v nûmï se skladovaly sudy a náfiadí, ve vfielou fií i smyslû. Stûny potaïené suknem, hofiící svíce, v ko ích ãekaly lahûdky zabalené ve vlhké látce, v krbu Ïhnula polena a na mastnû lesklé hlinûné podlaze leïely pol táfie a pfies nû prostûradla a koïe inové pfiikr vky. Noci se pak rovnaly propit m hodinám pln m nûïnosti a vá nû. Lucindina chûva vytahovala pol táfie, prostûradla, podu ky a sklenice z úkrytu, kter ani Sandro neznal, a ráno je vïdy uklidila zpût. Jezdec pfiitáhl uzdu naplno, obrátil konû a zahledûl se do slunce. Stálo jako bíl Ïhnoucí kotouã v mlze, jeï se zaãala rozpou tût nad Lukkou a vrcholky jejích ãetn ch vûïí. V srdci se mu jako hlava neznámého ãerného zvífiete zaãalo zvedat podezfiení, Ïe nález mrtvoly uvrhl Caterinu i jeho do nebezpeãí. AÈ se stane cokoli, musí Caterinu chránit. Stejnû jako sebe. 12

S Lucindou a Caterinou se znal od sv ch dvanácti let ze slavností a potulek po mûstû. Pfied pûti lety ji coby osmnáctiletou a bezmála uï moc starou provdali za consigliera di Bargoniho. Oba se znovu potkali, teprve kdyï SandrÛv otec z povûfiení rady odléval bronzová dûla a tvaroval plno souãástí, s nimiï do Lukky posílal Sandra. Povolil uzdu a pfiikrãil se pod vûtvemi vrby, z nichï kapala voda. Podkovy dunûly po stezce vedoucí k potoku. Alessandro se vytrhl ze zamy lení a mûl za to, Ïe ví, co podnikne. 13

2 Obytn dûm, stáje, stodoly a huè, kovozpracovatelská dílna Castacianov ch, to v e se nacházelo ponûkud mimo vesnici Arliano, na ohybu potoka, po nûmï se obãas dalo plavit dfiíví na topení a kter ústil do fieky Serchio. Arliano leïící v estimílovém kruhu panství sice opl valo krásn m star m kostelem, nikoli v ak velk m poãtem obyvatel. Tak brzy ráno je tû nikdo nepracoval, jenom z kuchyàsk ch komínû stoupal koufi. Alessandro odsedlal konû, odstrojil ho a odvedl do stáje. Rozrazil dvefie do kuchynû a v iml si uï posté, Ïe v dfievûné konstrukci chybûjí dva bronzové ãlánky. Otec Girolamo sedûl pfii jediné svíãce u stolu vprostfied útulného nepofiádku mezi zásobami a kuchyàsk m náãiním. Kreslil nûco uhlem na dfievûnou desku. Pfied ním stál dïbán. Sandro se posadil. Ramena mu spadla dopfiedu a uvolnil se. Byl opût v dûvûrném bezpeãí domova, cítil studen koufi, bylinn nálev a víno. Otec na nûj pohlédl a pronesl napûl nevrle, napûl s úlevou: Zpátky z noci plné vá ní, synku? Pak se nadechl a ve tváfii se mu objevil úsmûv: Koupal ses v její vonné lázni, Sandro? Je to cítit? Sandro si odepnul opasek s d kou a sedl si ke stolu. Bylo to... krásné, nûïné a divoké. Jak jsi mi sám vyprávûl o tom, cos dûlal dfiív. Pofiád mi je tû nefiekne, kdo tû tak h ãká svou vá - ní a libou vûní? Girolamo si notnû pfiihnul ze dïbánku. Ani bys to nechtûl vûdût, otãe. Radûji ne. Sandro, je- 14

muï pouze Caterina nûkdy fiíkala Alessandro, si podal kalich a naplnil ho po okraj. Napil se teplého lektvaru a váhavû, chraptiv m hlasem zaãal: Musím ti... Stalo se nûco stra ného. Cestou sem, asi tak pfied hodinou, jsem objevil nûco dûsivého. Mrtvolu. Mladá Ïena. Mrtvá a znetvofiená. Zastfielená ku í. Mrtvola byla je tû tuhá. Muselo se to stát pfied pár hodinami. Tedy v noci. Girolamovi ztuhla tváfi. Vrásky kolem úst se prohloubily a jizva, jeï se mu táhla od pravého oka po tváfii, zbûlela. Civûl na Sandrovy ruce, jako by na nich hledal stopy krve. Sandro tenhle v raz znal: otec v duchu vá- Ïil kaïdé slovo tak dûkladnû, ba podezíravû, jako kdyby provûfioval voskov model odlévací formy. Mezi jeho nádechy a v dechy panovalo mlãení, jen polena v krbu praskala. Potom naklonil hlavu jako ãíhající volavka. Naplnil si kalich a fiekl: Obává se, Ïe by mohli vysledovat tvoji stopu? Jels po cestû z vinohradû? Kde jsi tu mrtvolu na el? Cos vidûl? Povûz mi to hezky v echno dopodrobna! Oknem se vkradly dovnitfi sluneãní paprsky, dotkly se dna mûdûn ch kotlû, v mnohonásobném odrazu se zatfipytily po místnosti a vykreslily v prachu témûfi vodorovné prouïky. TakÏe... Sandro se opfiel lokty o stûl. Na kraji lesa mezi vinohrady a rákosinou na Serchiu se kácely stromy. V lese, kter patfií Lucce. V ude byla mlha... Sandro líãil v e pfiesnû, jak ho to otec nauãil. Jak ho vydûsilo hejno vran, dovedlo ho k zohavené mrtvole a co v echno tam uvidûl. ZÛstalo tam po tobû nûco? Pár dnû pfied Vánocemi! Ztratils nûco? Nejsou tam stopy, které jsi mohl zanechat jenom ty? TfiebaÏe Sandro nevynechal Ïádnou z otfiesn ch podrobností, otec Girolamo zjevnû nebyl z mrtvoly tak vydû en jako jeho syn. Sandro pomalu zavrtûl hlavou. Niãeho jsem se nedotkl, tati. Na zemi v lese bylo plno stop otisky no- 15

hou, kopyt a ve v ech voda. Bylo mokro. Ptáci je tû z tûla Ïádné maso nevyklovali. MoÏná oãi? Nevím. Vidûls tu Ïenu nûkdy? Byla z Lukky? VzpomeÀ si. Girolamo vstal, pfiinesl z ko e nûkolik tûïk ch bronzov ch dílû a narovnal je na stûl. Sandro vyprázdnil kalich a odpovûdûl: I kdybych ji znal pûlku obliãeje mûla odfiíznutou. A pak ta spousta krve. Nikdo nemûïe fiíct, jak vypadala. Snad její matka. Otec si pfiejel ukazovákem jizvu pod okem, pfiik vl a pravil: Mrtvola Ïeny v lese no, to není zase tak nic neobvyklého. Hodnû se umírá a zabíjí, a nejen ve Florencii. Ale ty fiezy a znetvofiení jako kdyby lékafi potfieboval ruku a pûl obliãeje... Ale na co? Aby pitval svaly, lachy a kosti? Girolamo pokrãil rameny. V Lucce? To provedli jiní uï dávno. Já fiíkám: tu chudinku mohl takhle zfiídit jenom netvor. Taky mû to napadlo, pfiiznal Sandro. Ty jsi to jenom jasnû pojmenoval. Ví, vûc se má tak... Sandro poloïil ruce na stûl pln v kresû a kreslicího náãiní. AÏ to budou vy etfiovat, mohli by pfiijít na mû a na tu Ïenu, co jsem s ní byl. Toho se bojím. Girolamo v znamnû pfiik vl. Chvíli je tû uvaïoval a pak zavrãel: Vezme stûïeje a v kresy, Sandro. A nezapomeà na úãet. PÛlku objednávky máme hotovou. Sandro vûdûl, Ïe se obnovuje spousta dvefií v Palazzo degli Anziani kousek od mohutné vûïe uprostfied Lukky. Mûstské consiglio generale objednalo tûïké panty a zámky podle v kresû a udan ch rozmûrû od jednoho umûlce z Lukky. Osedlám ti bûlou e. Obleã se, jeì k mrtvole a potom dál do mûsta. Meã tady nech, vezmi si jenom nûï do holínky. Nález ohlas mûstské stráïi. ekni jim, Ïe tû z cesty odlákalo hejno vran. Zbyteãnû nemluv, Sandro. A zeptám se, jestli si u nás skuteãnû objednají hlavnû, odpovûdûl Sandro. Takhle to udûláme, tati. Tvoje rady jsou vïdycky nejlep í. 16

To bych fiekl. S k m ses tentokrát válel v hedvábn ch prostûradlech? Kdepak hedvábí, tati. Jenom plátno. Umyju se a pak vyrazím. Jednoho dne, aï nastane ten prav ãas, se v echno doví. Bílé voàavé plátno a víno ze Sieny. Sandro se pousmál a zul si zablácené boty. Prozradil jsem toho aï moc. Za hodinu se probudí ãeládka. Sandro nechtûl ãekat, aï pfiijdou dûlníci ze vsi. Odebral se do svého pokoje, zbûïnû se umyl a oblékl si ãisté aty. Pfied oãima mu neustále tanul obraz té mrtvé. Pokou el se pfiedstavit si, jak ta Ïena byla usmrcena a co jejímu dûsivému konci pfiedcházelo. KdyÏ pak vy el z kuchyàsk ch dvefií slunce stálo na ífiku tfií dlaní nad kopcem mezi obrysy cypfii Û -, otec pfiivádûl ze stáje osedlaného bûlou e. Sedlové torby nabité k prasknutí a tûïké. Ty uï bude vûdût, co má fiíct. Otec mu podal uzdu. V tûchto ãasech je dobrá leï nûkdy lep í neï sebeupfiímnûj í pravda. Nech si to v pfií tí hodinû projít hlavou. Sandro se vyhoupl do sedla. Za jízdy se dalo myslet pfiímo skvûle: na kaïdou my lenku, kterou je tfieba zvá- Ïit, staãí ãtyfii nebo osm úderû kopyt. Sandro se sehnul a hfibetem ruky pohladil otcovu zjizvenou tváfi. Díky, otãe. AÏ se vrátím, o v em si promluvíme. Zaváhal a dodal je tû: To nebyla vraïda, jak ji známe. Spatfiil jsem nûco zvlá tního, jakoby propastné zlo. V znam tohoto... znetvofiení zatím neznáme. Uvidíme se dnes v noci. Napfiímil se, povolil uzdu a ostruhami pobídl edého bûlou e. S v kresy, pfiedbûïn m úãtem a zlatavû matnû leskl mi bronzov mi souãástmi v cenû asi padesáti florénû v sedlov ch torbách vyrazil nazpût cestou, po níï pfiijel. 17

3 Odpoãinut bûlou ochotnû poslouchal Sandrovu uzdu. BlíÏili se pomal m cvalem ke kraji lesa a vût inu cesty jezdce i konû oslàovalo slunce. V sedlov ch torbách ti e fiinãely dvefiní panty, svorníky a ãepy. UÏ SandrÛv dûdeãek byl natolik chytr, aby huè neudrïoval ani moc malou, ani moc velikou. Pozemek v rodinném vlastnictví, kde stála dílna a domy, svou velikostí vystaãoval. Dûd Antonio Castaciano odléval malé a stfiední zvony jakoï i hlavnû pro malá polní dûla zvaná hady, ale bombardy nebo moïdífie uï ne. Sandro snil o tom, Ïe jednou zhotoví malé dûlo s dlouhou hlavní, které by se nenabíjelo zepfiedu. Neustále mûnil v kresy a modely závûru. UÏ brzy odliju hlaveà, fiíkal si. JiÏ za ãasû jeho dûda, kdy Filippo Brunelleschi zaãal stavût florentsk dóm Santa Maria del Fiore, dûlníci a pomocníci z vesnice odlévali spoustu v elijakého náãiní, náfiadí, zástrãek a dvefiních pantû. I otec Girolamo a Sandro docilovali mnoha mal mi souãástkami vût ího a vyrovnanûj ího pfiíjmu neï velk mi odlitky. V Lucce, a dokonce i ve Florencii znali spolehlivou huè Castacianov ch a rádi a ãasto s ní spolupracovali. Ale co pfied ãtyfimi lety zemfiel florentsk vládce Lorenzo Medicejsk a dominikán Girolamo Savonarola o klivou shodou okolností nositel téhoï kfiestního jména jako otec Castaciano zaãal ve sv ch kázáních tlouct FlorenÈanÛm do hlavy, Ïe nastane konec svûta, kontakty s bohat m mûstem na Arnu ochably. Sandro tomu byl rád, mohl zato mnohem ãastûji jezdit do Lukky. 18