AMAZONKA HOP TROP A 1. Byly krásný naše plány, # mi byla jsi můj celej svět, Hmi A čas je vzal a nechal rány, Hmi E starší jsme jen o pár let. 2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. A Nebe modrý zrcadlí se F #7 Hmi v řece, která všechno ví, A stejnou barvu jako měly Hmi E tvoje oči džínový. 3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám, Hmi A pořád stejná, přísahám.
BENA VO WHISKY MIKI RYVOLA Ami Ami E 1. neska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, Ami Ami E Ami stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, Ami E stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, Ami Ami E A tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. A E A Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, E A jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká E A do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, E Ami tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. 2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. 3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. 4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. 5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny!
BIBLE NEVĚI 7 1. Mámo, řekni, co to máš, jakou knížku v rukách máš, 7 černej obal s křížkem v dlaních schováváš, 7 řekni, proč s ní chodíš spát, chci to tajemství tvé znát, 7 dospělý jsem, už nemusíš se bát. Zákon dnů, co kolem nás dával svět a dával čas, Ami bible skrývá to, co měl by nosit den, zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je a nač, Ami pomáhá, když na dně zmírá touhy sen. 2. Staré listy otvírám, čtu si slova, vždyť je znám, kdo to psal, řekni, mámo, kdo to psal, ten nás musel dobře znát, život žít snad tisíckrát, zas ji schovej, mámo, každej by se smál.
BLUES FOLSOMSKÉ VĚZNIE REENHORNS / JOHNNY ASH 1. Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver, 7 a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér, ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí 7 a máma mi říkala:"nehraj si s tou pistolí!" 2. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér, a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér, pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and lyde. 3. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít' jsem jak čert, místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. 4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues. pravdu měla máma, radila:"nechoď s tou holkou!", a taky mi říkala:"nehraj si s tou pistolkou!"
BURÁKY K. T. O. 1. Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války A 7 7 a v polích místo bavlny teď rostou bodláky, ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky, A 7 7 jak se tu válej' v trávě a louskaj' buráky. Hej hou, hej hou, nač chodit do války, A 7 7 je lepší doma sedět a louskat buráky, hej hou, hej hou, nač chodit do války, A 7 7 je lepší doma sedět a louskat buráky. 2. Plukovník sedí v sedle, volá:"yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou, pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. 3. Až tahle válka skončí a jestli budem žít, svý milenky a ženy pak půjdem políbit, a když se zeptaj':"hrdino, cos' dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky."
ESTA NA ISLAN MIKI RYVOLA Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj, mý šedivý vlasy mi za pravdu daj'. 1. Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej, kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, je dočista blázen, a ty se mu směj. 2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá. 3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj, že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj. 4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj' tůně a zrzavej mech a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'. 5. Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál. 6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj' mrav, přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav. 7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou. 8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval a veselej avy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal. 9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím, a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním. 10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát, kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát.
IZINE REENHORNS Ami mi Ami 1. Na kraji pouště sluncem spálený mi Ami E Ami stojí naše malý město dřevěný, mi Ami jednoho dne, právě čas oběda byl, mi Ami E Ami se na kraji města jezdec objevil. 2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach, místo cigarety měl v ústech růži, na stehnech pouzdra z chřestýších kůží. F Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal, F na každém nároží zatykač vlál, mi Ami na něm cifra, za kterou by sis žil, E Ami a přece nikdo z nás nevystřelil. 3. Pomalu projížděl hlavní ulicí, město bylo tichý jak město spící, před saloonem zastavil a z koně slez', jeho stín šel za ním a za stínem děs. 4. Zábava u baru prudce zvadla, když vešel dovnitř s tváří u zrcadla, objednal si pití a v místnostech těch každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. 5. On jenom se usmál a dopil svůj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým.
ČERVENÁ ŘEKA REENHORNS 7 F 1. Jsem potulnej cowboy, já se potloukám Emi mi 7 a od ranče k ranči se najímat dám, 7 F a v těch Mlžnejch horách na konci štreky Emi mi 7 potkal jsem holku vod Červený řeky. 2. Pak začlo mi trápení a spousta běd, když táta se bál, abych mu ji nesved', a v těch Mlžnejch horách na konci štreky dal hlídat dceru vod Červený řeky. 3. Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal, abych se s ní konečně pomiloval, a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já líbal holku vod Červený řeky. 4. Sotva mi však řekla:"miláčku můj," ze skal se ozvalo:"bídáku, stůj!" a v těch Mlžnejch horách na konci štreky stál její táta vod Červený řeky. 5. Tam pušky se ježily, moc jich bylo, mně štěstí se najednou vytratilo a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já vobklíčenej byl u Červený řeky. F *: Pak ke slovu přišla má pistol a pěst, Ami já poslal je na jednu z nejdelších cest 7 F a z těch Mlžnejch hor tam na konci štreky Emi mi 7 vez' jsem si holku vod Červený řeky.
IEO HRPA Emi iego, don iego, krásný koně máš, Emi iego, don iego, proč máš v očích pláč? Emi 1. Za to hříbě, done iego, tady nuggety všechny mé máš, Emi za to hříbě, done iego, za tu malou bílou tvář. 2. o očí pohleď svýmu koni, až v nich uzříš ohňů zář, pak skloň hlavu do jeho hřívy a vzpomeň na těch chvil pár. Rec: Tenkrát, tenkrát jsem ještě nevěděl, stařičký done iego, co to hříbě pro tebe znamenalo, nevěděl jsem, že se přihnalo ráno štváno září ohňů až k vratům tvýho ranče s malým živým uzlíčkem v sedle.
ÍK, PANE FOLAR KAMELOT /F # /E / 1. "Lampu zhasni, už je pozdě, musíš spát," /F /E / říkala máma o půlnoci tolikrát, maj 7 zhasnul jsem naoko, Ami 7 než klaply dveře, louskal stránku další. 2. Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat, tábor na Bobří hrázi, Rikitan - kámoš, i když starší. Tak dík, dík, pane Foglar, to se má, Ami 7 ty knížky daly víc než sbor občanských nauk, co nám život natlouká, tak dík, možná se sejdem u tří skal, Ami 7 Ami 7 tam šumí větve stromů a do měsíce hromů bych se hnal. 3. Volal mě přístav a honil vouhlavý, tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty, špehýrkou nakukoval a zkoušel svazek klíčů zvenčí. 4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků, pod vlajkou junáků ctil evadesátku, usínal za úsvitu, kdy dříví na oheň se tenčí.
IVOKÉ KONĚ JAREK NOHAVIA Emi Ami Emi Ami Emi 1. [: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, :] Ami Emi Ami Emi Adim vzduch těžký byl a divně voněl tabákem, Ami Emi Ami Emi H 7 Emi vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. 2. [: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :] [: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :] 3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :] [: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :] 4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :] [: milování je divoká píseň večera. :] 5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :] [: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :] 6. [: htěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :] [: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :] Já viděl divoké koně...
RNOVÁ HAJA REENHORNS 1. Já tu na svým dílci, celkem vzato, bídnej život mám, a tak vypadám dost divně, pámbu ví, myši začnou rejdit kolem, sotva večer usínám 7 na mým dílci v starý chajdě drnový. veře mají panty z kůže, vokna nejsou zasklený, kolem kojoti se plíží hladoví, dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný na mým dílci v starý chajdě drnový. 2. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout, zkusit, jestli potkám štěstí - kdopak ví, sotva napadlo mě tenkrát, že kdy potkám tenhle kout na mým dílci v starý chajdě drnový. 3. Ale rád bych, aby se tu našla dívka laskavá, jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví, jak bych žehnal tomu andělu, že život uznává i na mým dílci v starý chajdě drnový.
ŮM U VYHÁZEJÍÍHO SLUNE J.MAYER Ami F 1. Snad znáš ten dům za New Orleans, Ami E ve štítu znak slunce má, Ami F je to dům, kde lká sto chlapců ubohejch Ami E Ami F Ami E Ami E a v němž jsem zkejs' i já. 2. Mé mámě Bůh dal věnem jen prát a šít blue jeans, táta můj se flákal jen sám po New Orleans. 3. Bankrotář se zhroutil před hernou, jenom bídu svou měl a chlast, k putykám pak táh' tu pouť mizernou a znal jenom pít a krást. 4. Být matkou, dám svým synům lepší dům, než má kdo z vás, ten dům, kde spím, má emblém sluneční, ale je v něm jen zima a chlad. 5. Kdybych směl se hnout z těch kleští, pěstí vytrhnout tu mříž, já jak v snách bych šel do New Orleans a měl tam k slunci blíž. 6.=1.
VĚ NOTY PŮLOVÝ HOP TROP 1. U chaty v údolí dvě noty půlový A 7 vandrák si na basu hrál, bylo to žůžový, nikdo však nepoví, A 7 komu a kde basu vzal, Emi A 7 Hmi puchejře na rukou měl, jak celej zpocenej dřel, Emi A 7 A 7 do blba zíral a na lesy zpíval, že trnul, kdo vokolo šel. Nebylo v chajdě hnutí, když do drátů jsem sáh', a tak svý dřevo dutý vytáh' jsem na práh, Emi A má chajda sotva stojí, už ňáký léta má, a kdo se zpívat bojí, ten ať ji podpírá. 2. Bylo to náhodou, právě se za vodou ansámbl do kupy dal, hospoda šílela, kapela kvílela, čert aby do toho pral, a ten co se za celej den naučil dvě noty jen, tu hrůzu uslyšel, vzal basu a přišel, taky se do díla dal. E A E Nevadí, že jsme slabí, ne zrovna akorát, A E a že svý songy žabí chceme do svítání hrát, F # mi H kdo plíce má, ať zpívá, a klíďo celej den, E A E a kdo snad nudou zívá, [: ať přijde zpívat sem... :]
FRANKIE LOUHÁN NEVĚI / LEN AMPBELL F 1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou 7 F lidem nad hlavou, smutnou dálavou, F já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, 7 F za čas odletěl, každý zapomněl. 7 Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán, F po Státech toulal se jen sám, F a že byl veselej, tak každej měl ho rád. F Ami tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, F a každý, kdo s ním chvilku byl, F 7 ten dlouho se pak smál. 2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a když pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. 3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.
HARY REENHORNS F 1. Jó, vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou a teď ho k Fordu vedou a čtyři na něj jsou, F to když si na něj vyšláp' sám policejní šéf, nechtěl, aby znovu tekla krev. A teď mu zní, teď mu zní poslední, poslední zvonění, jó, pohřební, F v okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál a marně za ním oddíl vojska hnal. 2. Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít, teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí líp, jeho stín se plouží v noci častokrát tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dát.
HEJ, ČLOVĚČE BOŽÍ NEZMAŘI Ami Emi Ami 1. Hej, člověče Boží, zahodil jsi boty, Ami Emi Ami F Ami jakpak bez nich půjdeš dál, touhletou dobou sněží, Ami Emi Ami nehřeje tě slunce, mám o tebe strach. 2. Hej, člověče Boží, zahodil jsi kabát, jakpak bez něj půjdeš dál pár dní před Vánoci, nehřeje tě slunce, mám o tebe strach. 3. Hej, člověče Boží, zahodils' peníze, jakpak bez nich půjdeš dál, nekoupíš si chleba, nedají ti najíst, mám o tebe strach. 4. Hej, člověče Boží, zahodil jsi dřevo, jakpak chceš v tý zimě spát, čas je o Vánocích, světnici máš prázdnou, mám o tebe strach. 5. Hej, člověče Boží, koho jsi to vedeš, dívka zatoulaná bez halíře v kapse, cizí dítě porodí, mám o tebe strach. 6.=1. F A *: Hej, člověče Boží...
HEJNO VRAN WABI RYVOLA F B b 1. Když nad pasekou vzlétne hejno vran, F hejno vran, hejno vran, B b je léta pel už dávno vyprodán, 7 F podzim se hlásí chladem jasných rán, B b v tom ránu prochází se sám a sám, 7 F kdo městu dávno sbohem dal. F A 7 A tak se touláš trávou spálenou, mi nevíš, jak rozloučit se s létem, B b díváš se na krajinu vzdálenou, 7 F kterés' dal celý život svůj. 2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran, a bílých hvězd je všude oceán, přece si nepostavíš pod ně stan, budeš spát pod širákem, jak tě znám, i když už podzim přichází.
HO HO WATANAY ŽALMAN 1. Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky, dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá. 3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. 4. V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá.
HOLUBÍ ŮM JIŘÍ SHELINER Ami Fmaj 7 Emi 7 Ami 1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, Fmaj 7 Emi 7 Ami stával v údolí mém starý dům. Ptáků houf zalétal ke krovům, Ami Fmaj 7 Emi 7 Ami měl jsem rád holubích křídel šum. 2. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach. Ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. Ami A 7 mi Ami Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, mi míval stáj vroubenou, bílý štít. A 7 mi Ami Kde je dům holubí a ta dívka kde spí, mi Emi Ami vždyť to ví, že jsem chtěl jen pro ni žít. 3. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. 4. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí. Můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům...
HONE KRAV RUOLF ORTÉS Ami 1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav, Ami den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav, Ami Ami tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát, F Ami když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát. Ami Ami F Ami [: Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou. :] 2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé, oblohou se neslo jeho kopyt dunění a za ním jeli honci až k smrti znavení. 3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak, proudy potu máčely jim tvář i košili a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý. 4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"pozor dej, svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej, bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."
HRÁZ NEVĚI maj 7 /F # Emi 1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl, Ami pár kůží a krb, co dřevo z něj voní, 7 s jarem, když máj rozdá barvy svý, 7 tu sosna krásná nad chajdou se skloní, maj 7 /F # Emi a říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem, E svý ahoj jí dáš a pak je tu den, Emi zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, 7 7 svět s ním, svět s ním. 2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj' rosou, víš, že času je dost, to znáš, a možná potkáš někde dívku bosou, po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků vás uvítá chajda a pak je tu den, zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, svět s ním, svět s ním. 3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem: je poslední den, voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí, ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém, zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ním, svět s ním...
HUSITA JAREK NOHAVIA A 1. [: Pásával jsem koně u nás ve dvoře, A ale už je nepasu, :] Hmi A chudák, ten je dole, a pán nahoře, A Hmi A všeho jenom do času, jó, všeho jenom do času. 2. [: Máma ušila mi režnou kytlici, padla mi jak ulitá, :] táta vytáh' ze stodoly sudlici: teď jseš, chlapče, husita, jó, teď jseš, chlapče, husita. A Hmi Emi A 7 A 7 (-) [: Hejtman volá:"o zbraně, bijte pány, hr na ně!" :] Hmi Emi A 7 Hmi Emi A 7 a mně srdce buší, lásce dal jsem duši, jen ať s námi zůstane. 3. [: U města Tachova stojí křižáci, leskne se jim brnění, :] sudlice je těžká, já se potácím, dvakrát dobře mi není, jó, dvakrát dobře mi není. 4. [: Tolik krásnejch holek chodí po světě, já žádnou neměl pro sebe, :] tak si říkám: chlapče, křižák bodne tě, čistej půjdeš do nebe, jó, čistej půjdeš do nebe. 5. [: Na vozové hradbě stojí Marie, mává na mě zdaleka, :] křižáci, kdo na ni sáhne, mordyje, ten se pomsty dočeká, jó, ten se pomsty dočeká. 6. [: htěl jsem jí dát pusu tam, co je ten keř, řekla:"to se nedělá," :] když mě nezabijou, to mi, holka, věř, budeš moje docela, jó, budeš moje docela. 7. [: Už se na nás ženou křižáci smělí, zlaté kříže na krku, :] jen co uslyšeli, jak jsme zapěli, zpět se ženou v úprku, jó, zpět se ženou v úprku. 8. V trávě leží klobouk, čípak mohl být, prý kardinála z Anglie, v trávě leží klobouk, čípak mohl být, prý kardinála z Itálie, tam v tý trávě zítra budeme se mít já a moje Marie, jó, ať miluje, kdo žije, jó,
ať žije historie!
ISLAN WABI RYVOLA Emi Hmi 7 1. Má zem je krásná jako stín červených borovic, Emi Hmi H 7 tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic, Emi H 7 Emi Ami H7 7 hřímá zemí fjordů severák, Ami H 7 7 má země zpívá jako pták, Emi Hmi 7 vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená. 2. Můj starý kompas na svou zem dávno už zapomněl, jít za modrou střelkou nikdy jsem v pravý čas neuměl, když září na obloze Velký vůz, zpívam o své zemi smutný blues, o zemi, kde roste jenom lišejník, jenom mech a lišejník. 3. Tam, kde můj otec míval dům z červených borovic, vítr už odvál všechen dým ze starých voskovic, o tom, kde jsou lidé, co jsem znal, o dívce, kterou jsem nikdy nepoznal, jen staré ságy zpívají, zpívají, zpívají.
JARNÍ KURÝR MIKI RYVOLA F 1. unění kopyt večer slýchávám, Emi E údolím jarní kurýr jede k nám, Ami F E 7 v peřejích řeka zvoní a jarem vítr voní, Ami F E 7 Ami přijíždí jarní kurýr, dobře ho znám, ví, celej kraj to ví: F F E 7 Ami veze nám jaro v brašně sedlový. 2. Zase jdou krajem vánky voňavý, vobouvám svoje boty toulavý, dobře ví moje milá: i kdyby víla byla, tyhle toulavý boty nezastaví, mám boty toulavý, ty ani kouzlem nezastaví. 3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou, musím jít stopou bílou toulavou, neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím, prošlapám cestu domů jarní travou, víš, ty to dobře víš, ty moje boty nezastavíš.
JARNÍ TÁNÍ NEVĚI Hmi Emi 1. Když první tání cestu sněhu zkříží Emi F # Hmi a nad ledem se voda objeví, Emi voňavá zem se sněhem tiše plíží, Emi F # Hmi tak nějak líp si balím, proč, bůhví. Přišel čas slunce, zrození a tratí, F # na kterejch potkáš kluky ze všech stran, Hmi Emi [: Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí, F # Hmi oživne kemp, jaro, vítej k nám. :] 2. Kdo ví, jak voní země, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám, jaro je lék na řeči, co nás nudí, na lidi, co chtěj' zkazit život nám. 3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo, srdce těch pánů, co je jim vše fuk, pak bych měl naději, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. F # Hmi + oživne kemp, jaro, vítej k nám...
JARO II. FEŠÁI Ami Ami 1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz, Ami tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás, Ami z těžkých černých mraků se stále sypal sníh Ami a vánice sílí v poryvech ledových. Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá, mi do sýpek se raději už nikdo nedívá, zvěř z okolních lesů nám stála u dveří mi Ami a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž. 2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, když vystrašenej soused na okno zaklepal: "Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí, já do města bych zašel, doktor snad poradí." Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal, dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval: "Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!" 3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám, na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám, trvalo to dlouho, než se vítr utišil, na sněhové pláně si každý pospíšil. Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám, kterým bych v té bouři nejel ani sám, a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem, krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal. Ami Ami *: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací...
JARO NA ALJAŠE K. T. O. 1. Až jaro na Aljašku zavítá k nám, A hromadu zlata já za zimu mám, šampaňský víno si do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. 2. S dívenkou krásnou budu tam žít, čeká na jihu a chci si ji vzít, mosaznou postel si do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. 3. Z těch velkejch plánů nezbylo nic, já dva roky čekal a moh' jsem snad víc, teď už je vdaná a co z toho mám, když jaro na Aljašku zavítá k nám? 4. Nač věšet hlavu: nedá se žít, šampaňský víno tu sám budu pít, s partnery svými tu zůstanu sám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. 5.=1.
JEM ZPÁTKY O LESŮ ŽALMAN Ami 7 1. Sedím na kolejích, které nikam nevedou, Ami 7 koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou, Ami 7 Emi mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, Ami 7 jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu? Emi Z ráje, my vyhnaní z ráje, Ami 7 7 kde není už místa, prej něco se chystá, Emi z ráje nablýskaných plesů Ami 7 7 jdem zpátky do lesů za nějaký čas. 2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, mělo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe, šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. 3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou, a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou.
JOU PO MNĚ, JOU JAREK NOHAVIA 1. Býval jsem chudý jak kostelní myš, F # mi A na půdě půdy jsem míval svou skrýš, A [: pak jednou v létě řek' jsem si: ať, svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :] 2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám, [: zlato jak zlato, dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. :] Jdou po mně, jdou, jdou, jdou, A na každém rohu mají fotku mou, Hmi kdyby mě chytli, jó, byl by ring, A tma jako v pytli je v celách Sing-sing. 3. Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt, [: jó, byla to kráska, já měl peníze, tak začla láska jak z televize. :] 4. Pak půl roku nato řekla mi:"ost, tobě došlo zlato, mně trpělivost, [: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš," tak jsem na cestě a chudý jak veš. :] 5. Klenotník Smith mi do očí lhal, dvě facky slíz' a dal, vše mi dal, [: a pak jsem vzal nohy na ramena, ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :] 6. Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh' a straním se žen, [: jó, kladou mi pasti a do pastí špek, já na ně mastím, jen ať mají vztek. :] Jdou po mně jdou, jdou, jdou, na nočních stolcích mají fotku mou, kdyby mě klofly, jó, byl by ring, být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.
JÓ, TŘEŠNĚ ZRÁLY WALEMAR MATUŠKA 1. Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály, E 7 Ami F 7 sladký třešně zrály a vlahej vítr vál, a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli, E 7 Ami F 7 7 sluncem, který pálí, tou dobou stádo hnal. Ami mi 7 Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály, E 7 Ami F mi 7 sladký třešně zrály, a jak to bylo dál? 2. Tam, jak je ta skála, ta velká bílá skála, tak tam vám holka stála a bourák opodál, a moc sa na mne smála, zdálky už se smála, i zblízka se pak smála a já se taky smál. 3. Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, abych prej si ji vzal, ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá, jen abych ji měl rád a žil s ní jako král. 4. Pokud je mi známo, já řek' jenom: dámo, milá hezká dámo, zač bych potom stál, ty můj typ nejsi, já mám svoji racie, moji malou racie, a tý jsem srdce dal. 5: Jó, u tý skály dál třešně zrály, sladký třešně zrály a vlahej vítr vál, a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli, E 7 Ami F mi 7 #7 sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál.
JOHN HARY REENHORNS 1. John Hardy, to byl malej chudinka, Emi měl za pasem pár bouchaček, v západním pohraničí chlapa voddělal, Emi() () () [: chtěl utýct bez voplejtaček. :] 2. John Hardy nad karetním stolkem stál a do hry nechtělo se mu, nahnědlá holka dolar na stůl hodila: [: "Rozdejte taky Hardymu!" :] 3. John Hardy čtyři karty vytáhnul, a Číňan sebral jenom dvě, John vytáh' moc, tak Číňan shrábnul bank [: a John mu pomoh' do rakve. :] 4. htěl chytit John vlak směrem na východ, ve tmě si ale spletl trať, najednou cítí ruku šerifa: [: "Já musím želízka ti dát!" :] 5. Přivedli Johna pod šibenici a zbejvala jen chvilička, já zaslech' jeho slova poslední: [: [: "Pravdu má jenom bouchačka! :] :]
JONATÁN HOP TROP 1. Když jaro zaťukalo na dveře roku vosumnáctsetšest, Ami přišel vod řeky chlap, co sem jel jen sám a na svou pěst, na sobě hrubej pytel vod kafe nosil místo kabátu, Ami starý osadníci hádali, co k čertu hledá tu. Emi Byl vazoun děsný síly, co sto šedesát mílí Emi se proti proudu dřel, proti proudu dřel, A 7 A 9 A 7 A 9 kam šel, ho všude chválej', že jabloňovou alej 7 pro všechny vysázel, pro všechny vysázel. 2. va měchy, který shodil v kantýně, přivez' na dvouch kánoích, a jak v lokálu svý jméno řek', v tu ránu kdekdo ztich', tam u nás bylo sice nezvyklý, ale každej časem znal Jonatána, co k nám jablečný jadýrka vozíval. 3. Když léty unavenej do trávy se svez' a na zem sed', vopřel se svejma zádama o strom, co právě kvet', my spát pak nechali ho na místě, kde právě přestal žít, krásnější pomník nešel by snad vůbec postavit 4. Až jednou nebudete na světě, lidi ať tu po vás maj' Ami třeba jabka nebo písničku, co si rádi zazpívaj', E 7 Ami 7 třeba jabka nebo písničku, co si rádi zazpívaj'.
KAMARÁ NEVĚI 1. Měsíc cestou svojí nad řekou když hvězdy provází, každej kamarád si s kytarou svý tóny nachází, lajlalaj..., A A + jdeme spolu cestou dál, aby oheň věčný kamarádství plál. A Hmi A A Hmi A Lajlalaj... 2. Někde v dálce život probouzí se, jinej umírá, ještě dneska patnáct let ti bije, zejtra šedesát, lajlalaj..., každou vteřinu se usmívej a v duši pláč a smutek ukrývej. Lajlalaj... 3. A když vlasy tvoje šediví, tvá píseň utichá, můžeš s klidem říct svý poctivý jen "ahoj" do ticha, lajlalaj..., přijdou tuláci ti sbohem dát, pak šeptem řeknou: byl to kamarád.
KYBY TAY BYLA TAKOVÁ PANENKA ŽALMAN 1. [: Kdyby tady byla taková panenka, 7 která by mě chtěla, :] F [: která by mi chtěla syna vychovati, 7 přitom pannou býti. :] 2. [: Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, :] [: ty by jsi mi musel kolíbku dělati, do dřeva netíti. :] 3. [: Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti, :] [: ty bys mi musela košiličku šíti bez jehly a nití. :] 4. [: Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, :] [: ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši. :] 5. [: Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, :] [: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, (Ami) byl by konec všemu. :]
KYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA JAREK NOHAVIA Ami 1. Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola, mi Ami vypadal jsem jako blbec, E F jak i všichni dokola, -la, -la, -la, Ami E Ami jak i všichni dokola. 2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti, jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti, a svou zemi chrániti. 3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil, vzpomněl jsem si na svou milou, krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil, krásně jsem si zabulil. 4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic, po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic, tak nebylo z toho nic. 5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla, protože mladá holka lásku potřebuje, tak si k lásce pomohla, -hla, -hla, -hla, tak si k lásce pomohla. 6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala, řek' jí, že má zrovna volnej kvartýr, tak se sbalit nechala, -la, -la, -la, tak se sbalit nechala. 7. o je komu do vojáčka, když ho holka zradila, nashledanou, pane Fráňo Šrámku, písnička už skončila, -la, -la, -la, jakpak se vám líbila, -la, -la, -la? No nic moc extra nebyla.