Optimalizace daňové povinnosti fyzické osoby - drobného podnikatele

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií Optimalizace daňové povinnosti fyzické osoby - drobného podnikatele Bakalářská práce Autor: Kateřina Marková Vedoucí práce: Ing. Magda Morávková Jihlava 2011

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na různé skutečnosti, které by mohly pomoci optimalizovat výsledek hospodaření u fyzických osob. Jedná se o posouzení možnosti optimalizace daňové povinnosti. Práce samotná vychází ze zvolení nejvýhodnější varianty zdanění a současně zjištění, jaký vliv na daňovou povinnost podnikatele bude mít možnost zaměstnávání zaměstnance nebo využití rozdělení příjmů na spolupracující osoby. Část práce je pak zaměřena na pojem daně a daňový systém a jednotlivé paragrafy daně z příjmů fyzických osob. Klíčová slova Fyzická osoba, daň z příjmů fyzických osob, příjmy z podnikání, výdaje, základ daně Annotation This bachelor work is focused on different kinds of ways how to optimize profit by individuals. It is assesing the possibility of optimizing the tax liability. The work itself is based on selectin the most advantageous way of taxing and simultaneously determining what effect the tax liability of bussines would have if using employees or distributing income among coworkers. Part of this work is focused on the concept of duty and tax and individual income tax sections of individuals. Key words Natural person, natural person income tax, enterprise revenues, costs, tax base

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Magdě Morávkové za odborné připomínky, rady a konzultace při tvorbě mé práce.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 5. 5. 2011... Podpis

Obsah 1 Úvod... 8 2 Co jsou to daně... 10 2.1 Funkce daní... 11 2.2 Základní konstrukční prvky daně... 12 2.3 Daňový systém České republiky... 12 2.4 Daňové principy... 14 3 Daň z příjmů fyzických osob... 16 3.1 Poplatníci... 16 3.2 Předmět daně... 17 3.3 Základ daně... 17 3.3.1 6 - Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky... 20 3.3.2 7 - Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti... 21 3.3.3 8 - Příjmy z kapitálového majetku... 21 3.3.4 9 Příjmy z pronájmu... 23 3.3.5 10 Ostatní příjmy... 24 3.4 7 Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti... 26 3.4.1 Příjmy z podnikání zahrnují:... 26 3.4.2 Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti zahrnují:... 27 3.4.3 Daňové výdaje a jejich uplatnění... 27 3.4.4 Paušální daň... 28 3.5 24 a 25 Daňově uznatelné a neuznatelné výdaje... 30 3.5.1 Daňové výdaje ( 24)... 31 3.5.2 Nedaňové výdaje ( 25)... 31 3.6 15 Nezdanitelné části základu daně... 32 4 Praktický příklad... 36 4.1 Základní informace o podnikateli... 36 4.2 Výpočet daně z příjmů podnikatele za rok 2010... 38 4.2.1 Odpisy dlouhodobého majetku za rok 2010... 40 4.2.2 Výpočet daně za rok 2010... 42 4.3 Návrh optimalizace daně z příjmů podnikatele za rok 2010... 44 4.3.1 Optimalizace odpisů dlouhodobého majetku za rok 2010... 44 4.3.2 Výpočet optimalizované daně za rok 2010... 46 6

4.3.3 Výpočet optimalizované daně za rok 2010 při použití paušálních výdajů 48 4.4 Výpočet příjmů spolupracujících osob 13... 51 4.4.1 Odpisy dlouhodobého majetku při spolupracující osobě... 51 4.4.2 Rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby... 51 4.4.3 Výpočet daně z příjmů za rok 2010 u podnikatele... 52 4.4.4 Výpočet daně z příjmů za rok 2010 u manželky... 53 4.5 Výpočet příjmů při zaměstnávání zaměstnanců... 55 4.5.1 Výpočet daně z příjmů za rok 2010 při zaměstnávání zaměstnance bez změny příjmů... 55 4.5.2 Výpočet daně z příjmů za rok 2010 při zaměstnávání zaměstnance při změně příjmů a výdajů... 58 5 Závěr... 61 Seznam literatury... 63 Seznam tabulek... 65 7

1 Úvod V současné době nejvíce používaným slovem nejen mezi ekonomickými nadšenci nebo přímo ekonomy a účetními, ale i obyčejnými lidmi, je slovo daně. Málokdo z nás rád daně platí a málokdo může bez zaváhání říct, že daním rozumí a má jasno v daňové soustavě. Velmi výstižně tuto otázku zformoval jeden z nejvýznamnějších vědců 20. stolení Albert Einstein, který řekl, že Nejtěžší věcí na pochopení na světě je daň z příjmu. (Brezaniová, 2011) Daňový systém České republiky prochází neustálými změnami. Ty vstupují v platnost nejen na začátku nového roku, ale často i v jeho průběhu. Udržet krok se všemi změnami bývá pro někoho, kdo se nezabývá daněmi profesionálně, poměrně dost obtížné. I daňoví odborníci musí někdy pro správný výklad daňových zákonů vynaložit nemalé úsilí. Aby mohli skutečně profesionálně provádět svoji práci musí projít řadou odborných školení a konzultací, což pro ně představuje také vynaložení nemalých finančních prostředků. Proto jsem si pro svoji bakalářskou práci vybrala téma Optimalizace daňové povinnosti fyzické osoby drobného podnikatele. Tito podnikatelé se většinou otázkou své daňové povinnosti buď nezabývají vůbec nebo zabývají, ale až úplně naposled. Proto jsem pro jednoho konkrétního podnikatele, který podniká na základě živnostenského oprávnění, vypracovala několik možností optimalizace, které mu třeba v některém příštím zdaňovacím období pomohou snížit daň. V první části práce jsem rozebrala daňovým systémem v obecné rovině. Popsala jsem některé pojmy, které s daněmi úzce souvisejí, jaké jsou funkce daní a čím jsou daně tvořeny. Část práce jsem věnovala jednotlivým paragrafům, které tvoří daňový základ. Zabývala jsem se také příjmy a výdaji, jejich uplatněním a použitím pro stanovení základu daně. Součástí mé práce je i popis nezdanitelných částí základu daně a slev na dani, které poplatník může pro stanovení daně využít. V praktické části jsem se zaměřila na možnosti optimalizace daňové povinnosti u poplatníka. Vycházela jsem částečně z poskytnutých údajů, které poplatník vykázal za rok 2010. Prvním návrhem optimalizace bylo správné zatřídění příjmů do dílčích základů daně a možnost využití mimořádného odpisu u hmotného investičního majetku. Ve druhém návrhu optimalizace jsem zpracovala možnost využití rozdělení příjmů a 8

výdajů na spolupracující osoby v tomto případě na manželku. V posledním oddílu optimalizace jsem se zabývala změnou výše daně v případě, že podnikatel zaměstná zaměstnance. 9

2 Co jsou to daně Daně jsou obvykle definovány jako povinná, státem nařízená a vymahatelná nevratná platba do státního rozpočtu. Úzce souvisí také s existencí státu i celků územní samosprávy. Můžeme ji definovat i jako transfer od obyvatelstva a firem do veřejného rozpočtu. Pro všechny daně je typické jejich nedobrovolné placení. Vzhledem k tomu, že daně mají důchodový efekt, poplatníci by je nikdy dobrovolně neplatili snižují totiž jejich disponibilní důchody. Daně vlastně tedy představují zcizení části majetku poplatníka, vláda je proto nemůže vybírat, aniž by k takovému kroku měla oporu stanovenou zákonem. Proto je třeba, aby daně byly zakotveny v zákoně a stejně tak jejich výpočet, výběr i příslušné sankce. Daně plynou do veřejných rozpočtů a zpravidla v nich nejsou účelově vázány. Jednotlivé druhy daní nemají za úkol financovat jednotlivé vládní aktivity. To znamená, že plynou do celkového úhrnu příjmů konkrétního veřejného rozpočtu. Daň, která je zaplacená ve výši stanovené zákonem, je nenávratná. Tím se zpravidla odlišuje daň od půjčky. Daňový subjekt, který zaplatí daň, za ni neobdrží žádnou konkrétní protihodnotu, ale čerpá služby, které jsou poskytovány například státem, územním správním celkem nebo obcí. Daň bývá zpravidla neúčelová, protože tomu, kdo ji platí, nebývá známo, co bude z těchto prostředků financováno. Úhradou daně také nevznikne právo konkrétnímu plátci na konkrétní plnění z veřejných zdrojů. Myslím, že je možné tvrdit, že pokud by poplatník znal konkrétní účel, kam svými daněmi přispěje, přistupoval by k jejich vybírání s větší důvěrou. Jedním z typických znaků daní je i to, že se pravidelně opakují (měsíčně, čtvrtletně, ročně). V našem českém daňovém systému existují i daně, které tuto podmínku ne zcela splňují. Jedná se například o daň dědickou, darovací, z převodu nemovitostí. V souvislosti s těmito daněmi nehovoříme o pravidelném opakování, spíše věcném (např. u daně dědické při každém dědění). Svojí povahou jsou tyto daně spíše dávkami, i když u nich chybí časová pravidelnost. Daně je tedy možné také definovat jako neúvěrové příjmy veřejných rozpočtů. (Vančurová, Láchová, 2010) Podle definice patří mezi daně i clo, které je vlastně daní z dovozu a vývozu zboží, výrobků a služeb. Dále je třeba sem zařadit i příspěvky na sociální zabezpečení. Ty 10

jsou povinně placeny jak do státního rozpočtu, tak i do zvláštních veřejných fondů. I když jsou formálně od státního rozpočtu odděleny, jsou na něj napojeny prostřednictvím dotací, kterými jsou vyrovnávány případné schodky těchto fondů. Po shrnutí všech těchto údajů je možno konstatovat, že daněmi nejsou jen daně jako takové, ale i příspěvek na zdravotní pojištění a sociální pojištění, clo, místní poplatky, dálniční známky apod. (Hamerníková a kol., 2007) 2.1 Funkce daní Bylo by možné zde doplnit ještě jednu vlastnost daně, a to, že vždy se v souvislosti s daní jedná o peněžní plnění. Daně se tedy stávají nástrojem hospodářské politiky státu. Jsou na ně kladeny daleko větší požadavky, než jen způsob naplnění veřejných rozpočtů. Těmi nejdůležitějšímu funkcemi, které mohou plnit moderní daně jsou: Funkce alokační uplatňuje se v případě, že dochází k tržnímu selhání když trh projevuje neefektivnost v alokaci - rozmístění zdrojů, Funkce fiskální schopnost naplnění veřejného rozpočtu, Funkce redistribuční vychází z rozdělení důchodů ve společnosti, daně mají za úkol přesunout jejich část od bohatých k chudým zavedení progresivní daně z příjmů. Roste-li základ daně pomaleji než daň, takovou daň označujeme jako progresivní, v opačném případě je daň degresivní. (Vančurová, Láchová, 2010) Funkce stimulační vzhledem k neatraktivitě daní je stát ochoten za určitých podmínek poskytnout daňovým subjektům různé formy daňových úspor, případně je vystavuje vyššímu zdanění. Např. tzv. daňové prázdniny proti vysokému zdanění cigaret a alkoholu. Funkce stabilizační zmírňování výkyvů v ekonomice daně v době krize nižší, v době konjunktury naopak vyšší, v době stagnace daně napomáhají nastartování ekonomiky. Tato funkce je podmíněna rozpočtovou kázní vytvoření rezerv na horší časy. (Vančurová, Láchová, 2010) 11

2.2 Základní konstrukční prvky daně Z výše uvedeného je možné tedy odvodit, že pro stát není důležité pouze to, že prostřednictvím daní vybere potřebný objem finančních prostředků, ale i to, jak daně z pohledu základních ekonomických nástrojů působí na ostatní subjekty a domácnosti, kdy a od koho se daně vyberou, jak moc to jednotlivé ekonomické subjekty zatíží apod. Právě proto je daňová konstrukce složitá a proto je třeba ji posuzovat ve vzájemných souvislostech, a to všechny její prvky. Právě tyto základní konstrukční prvky rozhodují o míře dopadu daní na jednotlivé subjekty. Jsou to: 1. daňový subjekt, 2. předmět daně, 3. osvobození od daně, 4. základ daně a zdaňovací období, 5. odpočty od základu daně, 6. sazba daně 7. slevy na dani. Způsob, jakým je daň vybírána, má podstatný vliv na daň samotnou. Stejně tak má vliv i na množství, administrativní pracnosti, evidenční povinnosti a ostatních zatěžujících faktorech, které jsou s výběrem daní spojené. (Kubátová, 2009) 2.3 Daňový systém České republiky K naplnění veřejného rozpočtu se v národních ekonomikách nepoužívá jedna velká daň, ale několik daní menších. Tyto menší daně mají mezi sebou různé vazby. Proto hovoříme o daňovém systému nebo o soustavě daní. Daňový systém je souhrn všech daní, které se na daném území, zpravidla státním, vybírají. (Vančurová, Láchová 2010) I když bychom mohli tvrdit, že k naplnění veřejného rozpočtu by jedna daň stačila, musíme vzít v potaz kladné i záporné stránky daně. Proto je vhodné vytvořit soustavu, která bude tvořena z více druhů daní. Tím by se právě případné negativní dopady vyrovnaly. Snahou je respektování pravidel správného zdanění.uveďme si pro názornost požadavky, které jsou kladeny jak na daně, tak i na dobře fungující daňový systém: 12

Daňová efektivnost Daňová spravedlnost Daňová jednoduchost, srozumitelnost Daňová perfektnost Správné působení na chování jednotlivých ekonomických subjektů. V souvislosti s charakteristikou daňového systému je třeba zmínit i termín daňový mix. Ten udává typ daně, kterému stát dává přednost a který naopak ustupuje do pozadí. Pro tyto účely se význam jednotlivých daní (jejich druhů) měří podílem výnosu daného typu daně na celkovém daňovém výnosu. Podle sestavených daňových mixů vyspělých států můžeme tvrdit, že postupně klesá podíl daní z příjmů a proti tomu se zvyšuje podíl daní ze spotřeby. Tato tendence vývoje platí i pro Českou republiku. (Peková, 2008) Členění daňového systému ČR: 1) Daně z příjmů 2) Daně ze spotřeby všeobecné a výběrové 3) Sociální pojistné 4) Majetkové daně Daňový systém České republiky je v mnohém velmi podobný systémům většiny vyspělých evropských zemí. Daňové příjmy plynou téměř ve stejné míře z přímých a nepřímých daní. Přímé daně U přímých daní lze jednoznačně určit osobu - daňový subjekt, která bude daň platit. Daň se odvádí z jeho příjmů či majetku. Poplatník je nepřenáší na jiný subjekt. Patří sem: daň z příjmů, daně majetkové, daň silniční. Nepřímé daně Ve většině případů nelze u nepřímých daní určit osobu - daňový subjekt, která daň v konečné fázi platí. Je možné určit pouze osobu, která daň odvádí. Nepřímé daně jsou součástí ceny pro konečného spotřebitele, tedy stanoveny jako přirážka k prodejní ceně za zboží a služby. Patří sem: daň z přidané hodnoty, daně spotřební, cla. 13

Dovolte mi zmínit i dva důležité pojmy, které používáme v souvislosti s daněmi, a to poplatník a plátce daně: 1. Poplatník daně je pojem, který se vyskytuje prakticky pouze u přímých daní. Je to osoba (daňový subjekt), jejíž majetek nebo příjem je dani přímo podroben, je nositelem daňového břemene. S pojmem poplatník se nesetkáme např. u daní ze spotřeby. 2. Naopak pojem plátce daně se vyskytuje hlavně u daní nepřímých. Plátcem je potom osoba, která daň vybírá a odvádí ji státu pod svou majetkovou odpovědností. V případě daní ze spotřeby odvádí plátce vybranou daň od ostatních subjektů prostřednictvím ceny své produkce. Za zmínku stojí také ještě pojem správce daně. Je to instituce, která je pověřená výběrem daní a jejich správou. U nás tuto funkci zastávají především finanční úřady. Správcem daně může být i celní úřad, který vybírá clo, případně i DPH u dovozu. Dále by to mohl být i úřad města či obce, který se zabývá zpravidla výběrem a správou místních poplatků. (www.testyzucetnictvi.cz) 2.4 Daňové principy Princip daňové univerzality - všeobecná platnost zdanění s co nejmenším počtem výjimek. Pokud nějaké výjimky existují, musí být uzákoněny. Princip daňové neutrality - ke všem daňovým subjektům, ať už tuzemským nebo zahraničním, je třeba přistupovat stejně. Výše zdanění nebude záviset ani na druhu podnikání ani na způsobu financování daní. Princip daňové únosnosti - výše daňové povinnosti by měla být stanovena tak, aby ji daňový poplatník mohl zaplatit aniž by se dostal do existenčních potíží. Princip daňové spravedlnosti - daňové subjekty, které mají stejný příjem, mají platit stejně, daňové subjekty s vyššími příjmy mají platit více než subjekty, které mají příjmy nižší. Princip daňové spravovatelnosti - stát musí být schopen administrativně zajistit výběr daní. Daň by měla být navrhnuta bez větších složitostí a výjimek. Výpočet daní by měl být nastaven tak, aby bylo možné provádět pro všechny stejnou daňovou kontrolu. 14

Princip daňové efektivnosti administrativní náklady, které jsou vynaloženy na výběr příslušné daně by neměly být vyšší než samotná daň. Princip daňové výnosnosti - potřeby státu by měly být vybranými daněmi zcela pokryty (což si v konečném důsledku odporuje s daňovou únosností.). Princip daňové pružnosti - daně by vždy měly být vytvořeny tak, aby reagovaly na změny probíhající v ekonomice. 15

3 Daň z příjmů fyzických osob Převážná část této kapitoly vychází ze zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. Daň z příjmu fyzických osob je po dani z přidané hodnoty a dani z příjmu právnických osob jedním z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu České republiky. Fyzické osoby, které jsou plátci daně, se nazývají poplatníci. Tato daň se řadí do skupiny daní přímých. S účinností od 1. 1. 1993 nahradila daň ze mzdy, daň z příjmů obyvatelstva a daň z příjmů z umělecké a literární činnosti. 3.1 Poplatníci Za zdaňovací období je u daní z příjmů fyzických osob považován vždy kalendářní rok. Poplatníky daně jsou všechny fyzické osoby, které je možné rozdělit na dvě skupiny. Podle toho, do jaké skupiny patří, jsou také zdaňovány. Do první skupiny řadíme tzv. rezidenty. Mezi ně patří občané - poplatníci, kteří mají trvalé bydliště na území České republiky nebo se zde převážně zdržují. Lhůta pro pobyt na území České republiky je alespoň 183 dnů v roce. Ti pak podléhají dani z příjmu celými svými příjmy. Jejich daňová povinnost se vztahuje na příjmy, které plynou ze zdrojů na území České republiky i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Daňoví rezidenti tedy mají neomezenou daňovou povinnost. Druhou skupinu pak tvoří tzv. nerezidenti. Patří sem občané, kteří nesplňují podmínky daňových rezidentů, dále pak občané, kteří nemají v České republice bydliště, ale většinou se zde zdržují za účelem studia nebo léčení. Ti pak odvádějí daň pouze z těch příjmů, kterých dosáhli na území České republiky. Daňoví nerezidenti tedy mají omezenou daňovou povinnost. Stejným způsobem ve zdanění příjmů postupují i ostatní země. Tím potenciálně dochází ke dvojímu zdanění některých příjmů. Proti tomuto postupu existují smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Tyto smlouvy má Česká republika uzavřeny s mnoha státy světa. Tím také naše daňové zákony umožňují vyloučit ze zdanění u nás příjmy ze zahraničí nebo daň ze zahraničí odečíst ve formě nákladu. (Peková, 2008) 16

3.2 Předmět daně Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou příjmy, které mají charakter peněžní i nepeněžní, případně dosažený směnou. I když obecně vymezit příjem je velmi složité, lze uvést, že příjmem rozumíme vše, čím dochází ke zvýšení majetku poplatníka. (Vančurová, Láchová, 2010, str.138) Daňový základ se člení na pět dílčích daňových základů, které odpovídají hlavním druhům zdanitelných příjmů: příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky - převážně mzdy a platy - obsaženy v 6 příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti - obsaženy v 7 příjmy z kapitálového majetku - úroky z vkladů na účtech, apod. - obsaženy v 8 příjmy z pronájmu - pronájem nemovitostí, pravidelný pronájem věcí movitých - obsaženy v 9 ostatní příjmy - příležitostné příjmy, příjmy z prodeje nemovitostí a věcí movitých, výhry v loteriích, apod. - obsaženy v 10 Velmi důležité je v tomto případě upozornění, že pro každého poplatníka je důležité přesně zařadit každý jednotlivý příjem do jedné z pěti skupin druhů příjmů. Nesprávné zařazení příjmu může vést k chybám ve stanovení základu daně a daňové povinnosti poplatníka. U jednotlivých druhů příjmů může být například rozdílné uplatňování výdajů, možnost (respektive nemožnost) uplatňování ztráty z minulých let. (Štohl P. 2010, str.16) Z čeho se daň neplatí Daň z příjmů nemusí platit ti poplatníci, jejichž příjmy jsou vyjmuty z předmětu daně nebo jsou od daně osvobozeny. Patří sem především: příjmy z dědictví, příjmy získané darováním, přijaté půjčky a úvěry. 3.3 Základ daně Základní typy příjmů si můžeme rozdělit do několika základů, které jsou posuzovány odděleně. V tomto případě hovoříme o rozdělení do pěti dílčích základů daně. Je to proto, že různé druhy příjmů mají různou využitelnost. Smyslem je zdanění takových 17

příjmů, které zůstanou poplatníkovi k jeho využití. Příjmy jsou rozděleny do dílčích základů daně proto, že není možné pro všechny příjmy jednotlivců stanovit pravidla, kterými se uplatňují výdaje, tedy vymezuje disponibilní příjem. Každý příjem se posuzuje samostatně, sníží se o výdaje, které jsou uznané jako nutné. (Vančurová, Láchová, 2010) Tabulka 1: Rozdělení příjmů fyzických osob dle základů (Vančurová, Láchová, 2010) DÍLČÍ ZÁKLADY DANĚ: - příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky - příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti SAMOSTATNÉ ZÁKLADY DANĚ: - příjmy od v pořadí dalšího zaměstnavatele v částce do 5 000,- Kč za měsíc - honoráře za příspěvky do rozhlasu, televize, novin a časopisů v částce do 7 000,- Kč za měsíc připadající na jednoho plátce - příjmy z kapitálového majetku - výnosy z obligací, dividend atd. - podíly na zisku z účastí na družstvech a na kapitálových společnostech - podíly na zisku tichého společníka - výnosy z vkladů na osobních běžných účtech a úsporných účtech - plnění ze životního pojištění - dávky penzijního připojištění - příjmy z pronájmu - příjmy ostatní - ceny z veřejných soutěží a sportovních soutěží, pokud nejsou od daně osvobozeny Část příjmů, které tvoří samostatné základy daně, jsou zdaňovány srážkou u zdroje, tedy s použitím zvláštní sazby daně 15 %. Tento samostatný základ daně se nesnižuje ani o výdaje (s výjimkami uvedenými v zákoně) ani o odpočty. Jedná se o zvláštní způsob, kdy subjekt vyplácející poplatníkovi příjem, srazí současně z příjmu příslušné procento daně. Odpovědnost za srážku má vždy plátce. Ten ji také odevzdá svému finančnímu úřadu. (Vančurová, Láchová, 2010) 18

Tabulka 2: Dílčí základy daně (Vančurová, Láchová, 2010, str. 142) Dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků + příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky + pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem Dílčí základ daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (může být i záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji) + příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti - výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů Dílčí základ daně z příjmů z pronájmu (může být i záporný rozdíl mezi příjmy a výdaji) + příjmy z pronájmu - výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů Dílčí základ daně z příjmů z kapitálového majetku + příjmy z kapitálového majetku Dílčí základ daně z ostatních příjmů (nemůže být záporný) + ostatní příjmy - výdaje na dosažení příjmu 19

3.3.1 6 - Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky Týká se největšího počtu poplatníků, protože jde o zdanění příjmů za práci. Mezi příjmy ze závislé činnosti zahrnujeme všechny příjmy, které poskytuje zaměstnancům jejich zaměstnavatel. Do této skupiny nepatří příjmy, které se nezahrnují do základu daně, jsou vyňaty ze zdanění a příjmy, které jsou od daně osvobozené. (www.mesec.cz) Do příjmů ze závislé činnosti se řadí i naturální požitky jako příklad si můžeme uvést nájemné za byt, který poskytuje zaměstnavatel svému zaměstnanci. Dále pak musí zaměstnanec do zdanitelných příjmů zahrnout také 1 % ze vstupní ceny motorového vozidla, které mu zaměstnavatel bezplatně poskytuje pro služební i soukromé účely. K těmto příjmům se dále řadí: příjmy členů družstev za práci pro družstvo; příjmy jednatelů a společníků u společností s ručením omezeným za práci pro tyto společnosti; příjmy komanditistů komanditních společností; příjmy za práci likvidátorů; odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. (www.mesec.cz) Funkčními požitky se rozumí odměny za výkon funkce poslanců a členů vlády, za funkce v orgánech obcí i státních orgánech, komorách, občanských a zájmových sdružení apod. Daň ze závislé činnosti zaměstnanec neplatí v případě různých nepeněžitých plnění od zaměstnavatele například bezplatné jízdenky, příspěvky na rekreaci, vzdělávání, kulturní akce, různé ochranné a pracovní pomůcky, náhrady cestovného do limitu, stravování, nepeněžní dary od zaměstnavatele, peněžní zvýhodnění v souvislosti s bezúročnými půjčkami, příspěvek na penzijní připojištění, pojistné a soukromé životní pojištění. (www.mesec.cz) Pokud má zaměstnanec zároveň vedlejšího zaměstnavatele hovoříme o zdanění těchto příjmů přímo u zdroje. To znamená, že se použije ke zdanění sazba 15 % u příjmů, které nepřesáhnou částku 5 000 Kč za měsíc. Touto sazbou se dále zdaňují i příjmy autorů za příspěvky do novin a časopisů, rozhlasu nebo televize. Tyto příjmy ale nesmí přesáhnout částku 7 000 Kč za měsíc u jednoho plátce. (www.mesec.cz) Na zaměstnavateli bývá ponechána odpovědnost za řádné a včasné plnění daňové povinnosti. Zaměstnanec tedy obdrží mzdu již po zdanění, tedy po sražení zálohy na daň v rámci měsíčního mzdového vyúčtování. Proto je v mnoha případech pro zaměstnance výhodné, aby si požádal o roční zúčtování zálohy na daň. 20

3.3.2 7 - Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti Mezi příjmy z podnikání řadíme: příjmy ze zemědělské výroby, vodního a lesního hospodářství, příjmy ze živnosti, příjmy z jiného podnikání dle zvláštních předpisů, podíly na zisku společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti (zákon č. 586/1992 Sb., 7) Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti jsou: příjmy, které plynou z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, příjmy z práv autorských včetně práv příbuzných právu autorskému - včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních děl a jiných děl vlastním nákladem příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním příjmy znalců, tlumočníků, dále zprostředkovatelů kolektivních sporů nebo hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů, příjmy z činnosti insolvenčního správce, ke kterým patří i příjmy z činnosti předběžného insolvenčního správce, jeho zástupce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního správce, jejichž příjmy nejsou živností ani podnikáním. (zákon č. 586/1992 Sb., 7) Právě příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti jsou jedním z nejvýznamnějších příjmů fyzických osob. Zpravidla se jedná o nezávislé příjmy, které plynou z činnosti poplatníka. O těchto příjmech se zmíním podrobněji v další kapitole, protože budou přímo navazovat na moji teoretickou část práce. 3.3.3 8 - Příjmy z kapitálového majetku Pod pojmem příjmy z kapitálového majetku se na základě zákona o daních z příjmů rozumí, až na některé výjimky, příjmy z držby finančního majetku. Pokud bychom se domnívali, že sem patří veškeré příjmy z kapitálového majetku, nepostupovali bychom v určení základu daně správně. Ne všechny příjmy se totiž zdaňují v součtu celkového 21

daňového základu. Některé daňové základy se zdaňují jednotlivě, a to každý zvlášť. V této souvislosti se mluví o použití zvláštní sazby daně srážkou u zdroje. Zde platí, že ten, kdo příjem poskytuje, sám také daň odvádí. Sazba srážkové daně je podle 36 zákona o daních z příjmů stanovena na 15 %. Použití zdanění srážkovou daní je poměrně časté, většinou se ale nejedná o velké příjmy. V případě příjmů z kapitálového majetku nemůžeme uplatnit žádné výdaje. (www.mesec.cz) Mezi nejdůležitější příjmy z kapitálového majetku patří: o dividendy podíly na zisku z majetkového podílu na akciové společnosti, na společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti, podíly na zisku z členství v družstvech o úroky a jiné výnosy z držení cenných papírů, směnek o úroky, výhry a jiné výnosy z vkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na vkladovém účtu, z poskytnutých úvěrů a půjček, úroky a poplatky z prodlení o výnosy z vkladních listů o dávky poskytované na penzijní připojištění se státním příspěvkem a plnění ze soukromého životního pojištění (po snížení o zaplacené příspěvky nebo pojistné) o rozdíl mezi vyplacenou jmenovitou (nominální) hodnotou dluhopisů a emisním kurzem vydání o příjmy z prodeje předkupního práva na cenné papíry. (www.mesec.cz) Samostatné základy daně u fyzických osob jsou tvořeny zejména následujícími druhy příjmů: úroky z vkladů na běžných účtech nesloužící k podnikání, úroky ze směnek vystavených bankou k zajištění vkladu, úroky z vkladů na úsporných účtech, úroky a jiné výnosy z vkladních listů, úrokové výnosy z obligací, 22

podíly na zisku a likvidačním zůstatku kapitálových společností, družstev, podíly na zisku tichého společníka, dividendy, podílové listy při zrušení podílového fondu, mzdy od vedlejšího zaměstnavatele, penzijní připojištění a životní pojištění. (Vančurová, Láchová 2010) Pro stanovení dílčího základu daně se zdaňují například: úroky z vkladů na běžných účtech určených k podnikání (stanoveno bankou), úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček (v tomto případě hovoříme o přijatých úrocích). (Vančurová, Láchová, 2010) 3.3.4 9 Příjmy z pronájmu Do dílčího základu daně z příjmů z pronájmu patří vždy příjmy z pronájmu nemovitostí, z pronájmu věcí movitých, příjmy z pronájmu bytů nebo jejich částí a dále i nebytových prostor. Nepatří sem příjmy z pronájmu majetku, který je vložený do obchodního jmění firmy. Takový příjem by byl zdaňován v dílčím základu daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Pokud by se však jednalo o příležitostný příjem z pronájmu movitých věcí, byl by považován za příjem ostatní. Je tedy důležité správně stanovit povahu příjmů kvůli správnému zařazení do odpovídající daňové povinnosti. Stejně jako u příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti i zde je možné snížit základ daně o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Pravidla pro uplatňování těchto výdajů jsou u obou druhů příjmů obdobná. Poplatník má také možnost uplatnit výdaje paušálem. Ten činí 30 % z dosažených příjmů. Tento způsob musí být použit u všech příjmů, které jsou součástí dílčího základu daně. V praxi je pro stanovení nejvýhodnějšího uplatnění výdajů běžné, že si poplatník zvolí takovou formu uplatnění výdajů, která je pro něj výhodnější (porovnání provede na základě výpočtu). (Vančurová, Láchová, 2010) Mezi tento druh příjmů patří i nepeněžní příjem a je proto nutné ho zahrnout do dílčího základu daně. Například forma nepeněžního nájemného může se jednat o určitou formu úhrady pronajímateli za opravy pronajaté nemovitosti, které jsou prováděné nájemcem. (Vančurová, Láchová, 2010) 23

Pokud by se jednalo o příjmy, které plynou manželům z bezpodílového spoluvlastnictví, zdaňují se pouze u jednoho z nich. 3.3.5 10 Ostatní příjmy Do skupiny ostatních příjmů patří všechny zdanitelné příjmy, které jsou předmětem daně, ale které nelze zařadit do žádné z předchozích kategorií příjmů tvořících dílčí základy daně. ( 6 9). (Štohl, 2010) Jedná se o tyto příjmy: o příležitostné příjmy, o převod nemovitostí a věcí movitých, o převod účasti na společnostech. Mezi příležitostné příjmy patří zejména příjmy z činností, které mají charakter živnosti, ale poplatník na ně nemá živnostenské oprávnění, protože se nejedná o soustavnou podnikatelskou činnost. Zákon o dani z příjmu nedefinuje, co se příležitostnou činností rozumí, pouze stanovuje, že to nesmí být zaměňováno s některou činností, kde by poplatník dosahoval příjmů podle 6 až 9. (Štohl, 2010, str. 44) Další součástí příležitostných příjmů jsou příjmy z příležitostného pronájmu movitých věcí. Jako kritérium pro zařazení je zde použito hledisko soustavnosti. To znamená, že je třeba rozlišit, zda se jedná v konkrétním případě pouze o příležitostný příjem nebo o příjem, který je dlouhodobý a patří mezi příjmy z pronájmu - 9. Do skupiny příležitostných příjmů řadíme i příjmy ze zemědělské výroby. Tato činnost však nesmí být provozována samostatně hospodařícím zemědělcem podnikatelem. V tomto případě se většinou jedná o příjmy z prodeje přebytků z vlastní zahrádky. U těchto příjmů pak může být použito uplatnění prokazatelně vynaložených výdajů a nebo výdaje paušální ve výši 80 % z příjmů. Vždy zde platí, že výdaje lze uplatnit jen do výše jednoho druhu příjmů. Vznikne-li u některého z příjmů ztráta, nelze o ni snížit základ daně v celém dílčím základu. Příjmy z převodu vlastní nemovitosti, bytu, nebytového prostoru nebo spoluvlastnického podílu a movitých věcí patří také mezi příjmy ostatní. U movitých 24

věcí je podmínkou, že nejsou zahrnuty v obchodním majetku. Do dané skupiny bychom mohli ještě začlenit příjmy, které vyplývají ze splátek na základě uzavřené kupní smlouvy. Ty se pak také mohou zahrnout do dílčího základu daně za zdaňovací období, ve kterém vznikly. V neposlední řadě mezi ostatní příjmy patří i příjmy z převodu účasti na společnostech, ale s časovým testem 5ti let. Výdajem ovšem v tomto případě není nabývací cena podílu. A nesmíme zapomenout ani na přijaté výživné, důchody a výhry, které svou povahou patří do zdanění 10. Na závěr k ostatním příjmům je třeba upozornit na to, že pokud souhrn těchto příjmů nesmí za dané zdaňovací období přesáhnout celkovou částku 20 000,- Kč, je považován za příjem osvobozený od daně z příjmů fyzických osob a v takovém případě není ani nutné ho uvádět v daňovém přiznání. Musí se ale jednat o podnikatele, který má pouze příjmy z podnikání ( 7), nikoli příjmy ze závislé činnosti ( 6). Pokud by ale souhrn příjmů přesáhl stanovenou hranici, budou zdaněny v plné výši (nikoli jen částka nad 20 000,- Kč). (Štohl, 2010) V níže uvedené tabulce uvádím srovnání příjmů z podnikání ( 7) a ostatních příjmů ( 10) (Štohl, 2010, str. 45) Tabulka 3: Porovnání příjmů 7 a 10 (Štohl, 2010, str.45) 7 Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti Z dílčího základu daně se odvádí daň z příjmů, zdravotní a sociální pojištění Dílčím základem daně jsou příjmy po odečtení výdajů na jejich dosažení, zajištění a udržení (lze tedy uplatnit i např. odpisy hmotného majetku) Pokud výdaje přesahují příjmy vznikne ztráta, která se uplatňuje v následujících 5 letech 10 Ostatní příjmy Z dílčího základu daně se odvádí pouze daň z příjmů, neodvádí se sociální a zdravotní pojištění Dílčím základem daně jsou příjmy snížené o výdaje na jejich dosažení. Nelze uplatňovat výdaje na udržení příjmů (např. odpisy hmotného majetku) Pokud jsou výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží. Nelze vykázat ztrátu, protože výdaje lze uplatnit pouze do výše 25

příjmů. Uplatnění výdajů je buď ve skutečné prokazatelné výši nebo paušálem Paušální výdaje ve výši 80 % z příjmů lze uplatnit pouze u zemědělské činnosti. U ostatní příjmů lze uplatnit pouze výdaje skutečně vynaložené. 3.4 7 Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti jsou po příjmech ze závislé činnosti nejvýznamnějším druhem příjmů, které se týkají fyzických osob. Jedná se o nezávislé příjmy plynoucí z činnosti poplatníka. (Vančurová, Láchová, 2010) Pokud by byly definovány příjmy z podnikání, dalo by se říci, že se jedná o příjmy z takových činností, které daný poplatník - podnikatel vykonává vlastním jménem a na vlastní účet. 3.4.1 Příjmy z podnikání zahrnují: o Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství poplatníci provozují činnost na základě registrace jako samostatně hospodařící rolník. o Příjmy ze živnosti jde o příjmy fyzických osob podnikajících na základě živnostenského zákona. o Příjmy z jiného podnikání jsou to příjmy dosažené podle zvláštního zákona. Mezi poplatníky patří např. daňoví poradci, auditoři nebo lékaři. Ti dostávají oprávnění k výkonu jiného podnikání od odborné komise s povinným členstvím a na základě prokázání odborné způsobilosti a zápisu do seznamu vedeného komorou. o Podíly na zisku společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti. 26

3.4.2 Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti zahrnují: o Příjmy z výkonu nezávislého povolání jedná se například o příjmy umělců, herců, sportovců. Jejich příjem není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů. o Příjmy z užití nebo poskytnutí průmyslového a jiného duševního vlastnictví a práv autorských zde se jedná například o příjmy za umělecká a literární díla, tedy autorské honoráře. Zde je nutné upozornit na skutečnost, že pokud nemá poplatník oprávnění k výkonu činnosti, nejedná se o příjmy z podnikání, ale o příjmy ostatní, které náleží do dílčího základu daně v 10. (Štohl, 2010) 3.4.3 Daňové výdaje a jejich uplatnění Každý poplatník si může příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti snížit o výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení. Má na výběr možnosti uplatňování výdajů buď ve skutečné výši, tedy prokazatelné výdaje nebo uplatnění výdajů tzv. paušálem, což znamená procentem z příjmů. Poplatník si může zvolit takový způsob uplatnění výdajů, který je pro něj za daných podmínek nejvýhodnější a kterým zároveň dosáhne nižšího základu daně. (Štohl, 2010) Pokud se poplatník rozhodne prokazovat výdaje skutečně vynaložené, musí počítat s vyššími náklad, vyšší administrativní náročností i časovým faktorem. Jestliže si poplatník nevybere tuto možnost prokazování výdajů, může své výdaje uplatnit zjednodušeně odpovídajícím procentem z příjmů. Tuto možnost ale mohou využít pouze poplatníci, kteří podnikají jako fyzické osoby. 27

Tabulka 4: Přehled změn paušálních výdajů, v letech 2006, 2007, 2008 beze změn (Vančurová, Láchová, 2010, str. 150) Druh příjmů 2004 2005 2009 2010 Příjmy ze zemědělské výroby 50 % 80 % 80 % 80 % Příjmy z řemeslných živností 25 % 60 % 80 % 80 % Příjmy z ostatních živností 25 % 50 % 60 % 60 % Příjmy z jiného podnikání a nezávislého povolání 25 % 40 % 60 % 40 % Příjmy z převodu a využití práv 30 % 40 % 60 % 40 % Uplatňování paušálních výdajů má své výhody i nevýhody. Jako výhodu bych uvedla to, že poplatník nemusí jejich výši nijak prokazovat a evidovat, ale je povinen vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek. Výhodou je také to, že poplatník se pro daný způsob rozhodne až podle ekonomické výhodnosti. Je dobré zmínit ještě jednu důležitou věc, a to, že pokud poplatník použije paušální výdaje, musí tak učinit u všech příjmů tohoto dílčího základu daně. Není v tomto případě přípustné uplatnit např. výdaje u příjmů ze živnosti v prokázané výši a u výdajů ze zemědělské výroby paušálem. (Štohl, 2010) 3.4.4 Paušální daň Výběr daně způsobem stanovení paušální částky lze od roku 2001, respektive počínaje tímto zdaňovacím obdobím. Daň paušální částkou však může uplatnit pouze poplatník, který má příjmy pouze dle 7, nemá zaměstnance, není účastníkem sdružení, nerozděluje základ daně na spolupracující osoby (od roku 2006 může poplatník (manžel či manželka), který spolupracuje s druhým z manželů, rovněž požádat o stanovení daně paušální částkou) a u něhož roční výše příjmů v předcházejících 3 zdaňovacích období nepřesáhla 5 000 000 Kč. Žádost o daň stanovenou paušální částkou musí poplatník podat do 31. ledna běžného zdaňovacího období. (Kalinová, 2010, str. 21) 28

V souvislosti s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti spadajících do 7 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů bych ráda zmínila ještě o pojmech, které jsou součástí příjmů spadajících do 7. Daňová evidence v rámci podnikání se jedná o záznamy příjmů a výdajů poplatníka, které uskutečnil v rámci svého podnikání. Tato evidence funguje na principu uhrazených výdajů a přijatých příjmů (oproti výnosům a nákladům v účetnictví). K daňové evidenci dále patří evidence hmotného majetku, pohledávek, závazků a rovněž například i tvorba rezerv na opravy. (Vančurová, Láchová, 2010) Obchodní majetek jedná se o termín, který odděluje majetku, který je na jedné straně použit v podnikání a obdobné činnosti a na straně druhé slouží pro osobní potřebu podnikatele. Ale i majetek, který slouží k podnikání může podnikatel využívat k soukromým účelům. V souvislosti s takovýmto využívání je proto také třeba uplatnit do základu daně pouze odpovídající část výdajů. Jedním z typických příkladů je používání osobního automobilu vloženého do obchodního majetku k soukromým účelům. Samostatný základ daně setkáváme se s ním v 7 pouze v jediném případě a to u honorářů plynoucích autorům za příspěvky do rozhlasu, televize, novin a časopisů. Souhrn takto vyplacených (pouze jedním subjektem) honorářů za kalendářní měsíc nesmí převýšit částku 7 000 Kč. (Zákon č. 586/1992 Sb., 7, odst. 6) Spolupracující osoby podnikatel má možnost rozdělit příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a s tím související výdaje na spolupracující osoby. Předpokládá se, že těchto příjmů a výdajů dosáhl právě na základě spolupráce. Za spolupracující osobu se považuje manžel, manželka nebo jiný člen domácnosti a jednotlivé podíly mají přesně stanovená pravidla uvedená v zákoně č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, 13. Podíl na spolupracujícího manžela (manželku) 50 %, nejvýše do částky 540 000 Kč za celé zdaňovací období, jinak 1/12 z této částky pro dané měsíce spolupráce Podíl na spolupracující osoby (syn, dcera) 30 %, nejvýše do částky 180 000 Kč za celé zdaňovací období, jinak 1/12 z této částky za dané měsíce spolupráce. (zákon č. 586/1992 Sb., 2010, 13) 29

Sdružení bez právní subjektivity jednotliví účastníci sdružení si mezi sebe rozdělí dosažené příjmy a to buď na základě podílů každého účastníka, které stanoví smlouva, nebo rovným dílem. 3.5 24 a 25 Daňově uznatelné a neuznatelné výdaje Jedná se o výdaje (náklady), které jsou vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pro zjištění základu daně se tyto výdaje (náklady) odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši, kterou stanoví zákon o dani z příjmů č. 586/1992 sb. a ve výši stanovené zvláštními předpisy. (zákon č. 586/1992 Sb., 2010, 24) Jedná-li se o osobu samostatně výdělečně činnou, která vede buď účetnictví nebo daňovou evidenci, vždy musí své výdaje (náklady) rozlišovat na daňově uznatelné a daňově neuznatelné, zkráceně označené na daňové a nedaňové. V principu to znamená, že zjišťování a určování výdajů (nákladů) z hlediska daňové uznatelnosti je tou nejdůležitější součástí pro zjištění správného základu daně. Nedaňové výdaje (náklady) sice snižují zisk, ale nesnižují daňový základ. A proto je nejjednodušší metodou pro stanovení daňových výdajů jejich uplatnění paušálem. Tím většinou odpadá problém s jejich evidencí a s jejich rozlišením na výdaje (náklady) daňové a nedaňové. Přesto je třeba podotknout, že uplatnění výdajů paušálem není výhodné zejména pro obchodní činnost, protože skutečné výdaje jsou vyšší než výdaje uplatněné paušálem. V takovém případě by byla odvedena vyšší daň z příjmů fyzických osob než odpovídá skutečnosti. (Gola, 2010) Uplatnění daňových výdajů vychází ze zákona o daních z příjmů. Daňové výdaje ale nelze uplatnit u všech výdělečných činností. V plném rozsahu a za splnění zákonných podmínek můžeme uplatnit daňové výdaje pouze u příjmů: z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti ( 7), z pronájmu ( 9). U ostatních příjmů nelze tyto výdaje uplatnit. Jedná-li se o příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky ( 6) nebo příjmy z kapitálového majetku ( 8) nelze ani zde uplatnit žádný daňový výdaj. V případě ostatních příjmů ( 10) je možné daňové výdaje uplatnit pouze jako výdaje, které souvisejí s dosažením daného příjmu. (Gola, 2010) 30

3.5.1 Daňové výdaje ( 24) Výdaje (náklady), které poplatník vynaloží na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů snižují základ daně a poplatník si je může odečíst od zdanitelných příjmů. Uplatnit je může ale pouze jednou. Tyto výdaje (náklady) jsou přesně vymezeny v 24. Skupina, kterou tvoří výdaje daňové je mnohem obsáhlejší než skupina výdajů nedaňových. Typickými daňovými výdaje jsou: o odpisy, o nájemné, o zůstatková cena hmotného majetku, o pojistné hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance, o výdaje na pracovní cesty, o rezervy a opravné položky, o výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky a další. (zákon č. 586/1992 Sb., 2010, 24) Všechny daňové výdaje musí být vždy prokázány účetními doklady. Náležitosti, které se vztahují ke správně vystaveným daňovým dokladů jsou uvedeny v zákoně o účetnictví č. 563/1991, dle 11. (Gola, 2010) 3.5.2 Nedaňové výdaje ( 25) Jako výdaje (náklady), které jsou poplatníkem vynaloženy k dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze pro daňové účely uznat výdaje (náklady) uvedené v 25. Mezi nejběžněji využívané nedaňové výdaje patří: o vyplácené podíly ze zisku, o penále, úroky z prodlení a pokuty, přirážky k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, sociální a zdravotní pojištění, které si platí podnikatel sám, o manka a škody přesahující náhrady, o výdaje na reprezentaci především výdaje na pohoštění, občerstvení a dary, 31

o exekuční náklady, o výdaje na osobní spotřebu podnikatele patří sem i výdaje vynaložené na opravu a údržbu majetku, který není obchodním majetkem, o pořízení a technické zhodnocení dlouhodobého majetku uplatní se postupnými odpisy. (Gola, 2010) Některé výdaje (náklady) je možné uplatnit jen částečně nebo postupně. Pro jejich uplatnění musí být splněny zákonné podmínky. Jedná se například o: o leasing, o cenné papíry a směnky, o úroky z úvěru, o likvidace zásob. (Gola, 2010) Výdaje, které vzniknou důsledkem prokazatelné likvidace materiálových zásob, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků jsou považovány za daňově uznatelné, pokud je nelze dále uvádět v oběhu. Tato skutečnost je stanovena zvláštními právními předpisy. V tom případě je nutné vyhotovit protokol, kde se uvede důvod likvidace, čas, místo a pracovníci, kteří jsou za provedení likvidace odpovědní. (Gola, 2010) Všechny výdaje je třeba vždy doložit účetními doklady. Ty musí být vystaveny ve správném znění a se správnými náležitostmi pro daňové doklady. Pak teprve mohou být uznány jako daňový výdaj (náklad). Vzhledem k tomu, že mnohé výdaje nejsou daňově uznatelné, mělo by být snahou poplatníků tyto výdaje minimalizovat. Zejména pokud se jedná o penále, pokuty, exekuce, manka a škody a třeba i náklady na reprezentaci. (Gola, 2010) 3.6 15 Nezdanitelné části základu daně Převážná část této kapitoly vychází ze sbírky zákonů I/2010, zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů, 15. Základ daně, který je podnikatelem vykázán, je možné snížit o řadu odpočtů. Jde o položky, které se souhrnně označují jako nezdanitelné části základu daně. Některé 32

z nich byly od roku 2006 nahrazeny slevami na dani. Odpočty se bez předem stanoveného pořadí odečítají od základu daně. Výjimku v tomto případě tvoří daňová ztráta. Odpočty se uplatňují v prokázané výši. Od roku 1993 se počet těchto položek téměř ztrojnásobil. Vždy se jedná o vynaložené výdaje, uznávají se tedy jen v případě, že byly skutečně poplatníkem uhrazeny. Je třeba ovšem dodat, že snížit základ daně o odpočty se daří lépe podnikatelům s vyššími příjmy. Ti mají potom možnost volby k využití odpočtů. Proto jsou pro odpočty nastaveny limity. (Vančurová, Láchová, 2010) Pro zpřehlednění jsou všechny druhy odpočtů zaneseny v tabulce: Tabulka 5: Přehled nezdanit. částí základu daně (Vančurová, Láchová, 2010, str. 157) Úroky z úvěrů na bytové potřeby Dary na veřejně prospěšné účely Příspěvky na penzijní připojištění Pojistné na soukromé životní pojištění Členské příspěvky člena odborové organizace Úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání Daňová ztráta Hodnota darů postup pro jejich odečet je stanoven v 15, odst. 1 ZDP. Jedná se o dary na veřejně prospěšné účely forma financování neziskového sektoru. Seznam těchto účelů je dán zákonem. Stejně tak je i v zákoně uvedeno, který subjekt pro možnost odpočtu je příjemcem daru. Je nutné také dodat, že se může jednat o dary peněžní i nepeněžní. Celková hodnota darů pro fyzickou osobu musí být alespoň 1 000 Kč nebo přesáhnout 2 % z celkového daňového základu. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % z celkového daňového základu. ( 15, odst. 1) Úroky z úvěrů na bytové potřeby jedná se o částky zaplacených úroků z úvěru ze stavebního spoření a z hypotečního úvěru, které poplatník použije na financování bytových potřeb. Tento odpočet patří zpravidla mezi ty, které mají 33

nejvýznamnější vliv na základ daně. Bytové potřeby jsou přesně definovány zákonem a vždy slouží k trvalému bydlení. Úhrnná hodnota úroků, které lze uplatnit, je limitována částkou 300 000 Kč za rok (případně 25 000 Kč za měsíc) pro jednu domácnost. Účastníky smlouvy o úvěru může být více zletilých osob, bude si odečet uplatňovat buď pouze jedna z nich nebo každá zúčastněná osoba rovným dílem. ( 15, odst. 3 a 4) Příspěvky na penzijní připojištění jedná se o penzijní připojištění se státním příspěvkem zaplacené poplatníkem za dané zdaňovací období. Do částky 500 Kč měsíčně poskytuje stát podporu penzijnímu připojištění formou přímých příspěvků. Jako odpočet lze tedy uplatnit příspěvky, které převyšují 6 000 Kč za dané zdaňovací období. Horní hranice, kterou nelze u tohoto odpočtu překročit je 12 000 Kč. (Vančurová, Láchová, 2010; 15, odst. 5) Příspěvky na soukromé životní pojištění tento odpočet se v mnohém podobá příspěvku na penzijní připojištění. Jeho uplatňování je také zákonem přesně vymezeno. Vždy se jedná o zaplacené pojistné, další podmínkou je sjednání výplaty pojistného (může být jednorázová nebo formou pravidelného důchodu), která nesmí být dříve než v kalendářním roce, kdy poplatník dosáhl věku 60 let. Zároveň také nesmí k výplatě pojistného dojít dříve než 60 měsíců od uzavření pojistné smlouvy. (Vančurová, Láchová, 2010). Poplatník může uhradit pojistné i jednorázově (dopředu), ale pak se částka na daný kalendářní rok rozpočítává v poměru podle délky trvání pojistné smlouvy. I tento druh odpočtu má stanovený horní limit, a to 12 000 Kč na jedno zdaňovací období. Tento limit platí i v případě, že mám poplatník uzavřeno více smluv s více pojišťovnami. ( 15, odst. 6) Členské příspěvky jedná se o zaplacené členské příspěvky odborové organizace, ve které má poplatník členství. Maximální výše, kterou si lze od základu daně odečíst, je 1,5 % zdanitelných příjmů. I zde je nastavena horní hranice, a to 3 000 Kč za dané zdaňovací období. ( 15, odst. 7) Výdaje na zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání opět se jedná o zaplacené příspěvky a poplatník si může uplatnit až 10 000 Kč. Maximální hranice se posouvá u poplatníků se zdravotním postižením. ( 15, odst. 8) 34