Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Inventarizace ovocných dřevin v extenzivních výsadbách vybraných katastrů CHKO Moravský kras

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Inventarizace ovocných dřevin v extenzivních výsadbách vybraných katastrů CHKO Moravský kras Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Stanislav Boček, Ph.D. Vypracovala: Tamara Kriklová Lednice 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,inventarizace ovocných dřevin v extenzivních výsadbách vybraných katastrů CHKO Moravský kras" vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním údajům pouze se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Zahradnické fakulty Mendelovi univerzity v Brně. Dne Podpis

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Stanislavu Bočkovi, Ph.D. za cenné rady a především za pomologickou pomoc při určování ovocných odrůd. Dále chci poděkovat všem majitelům zahrad, kteří mi umožnili vstup na své pozemky a kteří mi poskytli vzorky ovoce.

OBSAH 1. ÚVOD... 5 2. CÍL PRÁCE... 6 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 7 3.1 Historie ovocnářství... 7 3.2 Extenzivní výsadby... 8 3.3 Původ a biologické vlastnosti rodu Malus... 9 3.4 Staré ovocné odrůdy... 10 4. MATERIÁL A METODY... 11 4.1 CHKO Moravský kras... 11 4.1.1 Geologický vývoj... 12 4.1.2 Biotopy CHKO Moravský kras... 12 4.1.3 Klimatické podmínky CHKO Moravský kras... 13 4.2 Mapované obce... 13 4.2.1 Lažánky... 13 4.2.2 Nové Dvory... 14 4.2.3 Ostrov u Macochy... 14 4.2.4 Těchov... 14 4.2.5 Vavřinec... 14 4.3 Pomologie jabloní... 15 4.4 Inventarizace a zaznačení do mapových podkladů... 27 4.5 Určování odrůd ovocných dřevin... 28 4.6 Hodnocení jednotlivých dřevin... 28 5. VÝSLEDKY... 29 6. DISKUSE... 32 7. ZÁVĚR... 34 8. SOUHRN... 35 9. Summary... 36 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 37 10.1 Tištěné zdroje:... 37 10.2. Internetové zdroje:... 40 11. Přílohy... 41 4

1. ÚVOD Naše plody jsou dárkem diverzity, ne výsledkem systematického šlechtění, ale jedinečné selekce neopěvovanými a zapomenutelnými zahradníky (JANICK, 2003). Bakalářská práce na téma Inventarizace ovocných dřevin v extenzivních výsadbách vybraných katastrů CHKO Moravský kras je věnována mapování starých ovocných sadů i ovocných jedinců. Hodnotí přínos extenzivních výsadeb pro krajinu, ekosystém i člověka. Zabývá se extenzivními výsadbami jako způsobem ovocnářství založeném na staletých zkušenostech našich předků. Původní funkce těchto výsadeb, kdy bývaly plody beze zbytku zužitkovány, se vytrácí. Ale význam ovocných dřevin neupadá, jen se mění, a vyvíjí. Tato práce poukazuje na ty odrůdy, které sice nedosáhli postu v intenzivních sadech, ale přesto se z našeho okolí nevytrácí. V dnešní době člověk využívá především přirozené ekologické produkce z extenzivního způsobu hospodaření. Nezanedbatelné jsou v současnosti funkce estetické, sociologické, krajinotvorné, mikroklimatické, biologické i ekologické. 5

2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo mapování a inventarizace starých ovocných odrůd, zejména jádrovin ve vybraných obcích CHKO Moravský kras. Objektem sledování a mapování byly dřeviny starší 50 let. Výzkum probíhal ve vybraných obcích Nové Dvory, Lažánky, Sloup, Těchov, Veselice, Vavřinec. Výzkum probíhal od září 2011 do února 2013. 6

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie ovocnářství Za počátek ovocnářství bychom mohli s trochou nadsázky považovat Stvořitele a jeho jabloň, ze které Eva utrhla jablko Adamovi. Reálně je počátkem ovocnářství období neolitu, kdy se lidé začali usazovat a klučit lesy. Při tomto způsobu získávání půdy ponechávali dřeviny s chutnými plody růst, což vlastně znamenalo první pozitivní selekci. První zmínky o jablku jsou od Sumerů, pak Řeků (Theofrastos 287 př. n. l.) a ve starém Římě (Cato 178 př. n. l., Plínius - 79 př. n. l. popisuje 16 kultivarů jabloní) ( CIFRANIČ, 1978). V našich starých kronikách a letopisech jsou první zmínky o školkařtví u nás již na konci 11. století. V roce 1088 byla v Žitnicích u Litoměřic založena ovocná školka první na našem území. V 17. století Jiří Holík, český exulant, objevil štěpování na kozí nožku. Roku 1767 byla založena Hospodářsko-vlastenecká společnost v Praze a 1820 Štěpařský spolek. V roce 1878 byla vytvořena Moravská hospodářská společnost, 1870 byl v Praze založen Pomologický ústav a roku 1900 Zemský pomologický ústav v Brně. Na přelomu 19. a 20. století můžeme hovořit o pomologii a zahradnictví jako o vědeckých disciplínách (TETERA o kol., 2006). Vývoj ovocnictví a vinařství a hlavně pak šíření a šlechtění ovocných rostlin a révy vinné během staletí ve světě i u nás, nacházíme mezi tehdejší lidskou populací vždy určité jedince panovníky, šlechtice, kněze, učitele a měšťany, ale i prosté pěstitele, kteří nějak přispěli k rozvoji a úspěchům, přičemž však jejich pohnutky a důvody byly různé (KUTINA, 1992). Po roce 1945 řídil ovocnictví Svaz československých zemědělců. V socialistickém Československu se po roce 1948 rozšířili intenzivní sady a ovocnická velkovýroba. V době kolektivizace zemědělství a socializace venkova po druhé světové válce docházelo často k neuváženému rozorávání mezí, melioracím a scelování pozemků. Tím bohužel došlo k úbytku dřevin a to i ovocných stromů, které původně sloužili jako větrolamy nebo zpevňovali meze. Také těmito zásahy ubylo přirozených útočišť pro zvěř, ptáky i hmyz. Obrat nastal po revoluci 1989, kdy část pozemků byla navrácena v restitucích původním majitelům. Někteří vysázeli sady nové, jiní nechali pozemky bez údržby. Zde dnes můžeme nalézt semenáče různých dřevin a to i ovocných. 7

3.2 Extenzivní výsadby Pojmem extenzivní výsadba se obecně míní sady, stromořadí založené ze vzrůstných jedinců. Staré ovocné odrůdy v extenzivních výsadbách tedy obnáší polokmeny a vysokokmeny především jabloní a hrušní, případně slivoní, třešní, višní a okrajově i ořešáků. Za další parametr je možné považovat nízkou míru agrotechniky. Ta se často omezuje pouze na výchovný řez který je velmi důležitý, v mladém věku stromků a později pouze na 2-3 x ročně žnutí trávy, případně spásání podrostu dobytkem. Při pohledu zpět do historie ke kořenům vzniku tzv. extenzivních sadů, zjistíme, že v minulosti tyto sady plnily funkci převážně hospodářskou, tj. vysazovali se za účelem sklizně ovoce. To vzhledem k omezeným možnostem skladování bylo zpracováváno z velké části okamžitě a téměř bezezbytku. Kompotování, sušení, moštování i pálení, bylo naprostou samozřejmostí. Také stromořadí u cest byla původně obhospodařována, ošetřována proti chorobám i škůdcům a přihnojována. Ošetřování a hnojení stromů, ať už přímé, nebo přes mezikulturu dalo budoucím extenzivním sadům dobrý základ a díky tomu nacházíme dnes mnoho starých sadů ve výborné kondici (BOČEK, 2004). Za všechny je možno zmínit historický sad v arboretu Šmelcovna v Boskovicích, založený po druhé světové válce Ladislavem Vlkem. Většina extenzivních výsadeb je dnes letitých, ale zakládají se i nové. Jejich majitelé vychází ze zkušeností předků. Příkladem je sad u Mušlovského potoka. Extenzivnímu pěstování ovoce stará osvědčená odrůda spíše vyhovuje, než že by byla přítěží. Časová prověřenost je jedna z největších předností odrůd starých před moderními. Víme přesně, jaké podmínky jim vyhovují, jak jsou odolné k chorobám, mrazu Také zde již proběhla určitá selekce a tak je možné se setkat na určitých územích s typicky místními = krajovými odrůdami. Dnes má extenzivní sad mnohdy funkci okrasnou a ekologickou nadřazenu funkci hospodářské (BOČEK, 2004). Do horších klimaticko-půdních podmínek je lepší preferovat kmenné tvary stromků, štěpované na semenáči či na jiné bujně rostoucí podnoži. Výrazně tím snížíme možnost vzniku netriové rakoviny, kořeny jsou méně atraktivní pro hryzce a v neposlední 8

řadě, ovoce ve vyšších výškách je méně napadáno z důvodu většího proudění vzduchu houbovými chorobami (DOVALA, 2005). V uplynulých letech bylo možné požádat i o dotace na výsadbu ovocných dřevin v krajině: Program péče o krajinu (PPK), Program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (PPOPFK), Nadace Partnerství Strom života. Podporována je výsadba solitérních stromů, liniové a skupinové výsadby (např. extenzívní vysokokmenné sady krajových odrůd ovocných dřevin) (CHROUST, JAROŠEK, 2011). 3.3 Původ a biologické vlastnosti rodu Malus Jabloně patří do čeledě Rosaceae, podčeledi Pomoideae a tvoří samostatný rod Malus s větším počtem druhů. Dnešní kultivary patří botanicky do Malus domestic Borkh. Pravděpodobně odvozeného z botanických druhů a forem: Malus sylvestris Mill. Původem z Evropy a často využívaného jako podnož. Malus dasyphylla Borkh. Původem JV Evropa, též využíván jako podnož. Malus pumila Mill. Původem z Balkánu. Často používaný jako podnož. Malus praecox (Pall.) Borkh. Původem z lesostepi Ruska. Používaný jako podnož. Malus baccata Borkh. Původem ze SV Číny. Má velmi krátké vegetační období. Malus prunifolia (Willd) Borkh. Původ SV Ásie. Malus coronaria (L.) Mill. Původ S Amerika. Používá se jako okrasná rostlina. Malus angustifolia (Ait) Michl. Původ S Amerika. Okrasná dřevina. Malus ioensis (Wood.) Britt. Původ Severní Amerika. Kultivary jabloní pocházejí ze čtyř genetických center: čínskojaponské, středoasijské, evropskosibiřské a severoamerické. V každém genetickém centru jabloní se v určité oblasti, za příslušných podmínek a cílevědomou činností člověka vytvořili charakteristické skupiny kultivarů (CIFRANIČ, 1978). 9

3.4 Staré ovocné odrůdy SALAŠOVÁ (1996) uvádí. Obecně jsou za staré odrůdy považovány ty, jejichž původ je znám z doby před druhou světovou válkou. U některých je přesně známo kde a kým byly vyšlechtěny, jiné mají původ ne zcela jasný ( Strýmka ), jsou-li rozšířeny pouze na určitém omezeném území, nazýváme je obecně,, krajové". Většinou jsou ve svých místních podmínkách dobře přizpůsobené a odolné. Staré odrůdy mívají většinou menší plody, srovnáváme-li je s moderními odrůdami. Jejich výhodou však je větší cukernatost a hutnější dužnina. Toho naši předkové využívali při sušení např. odrůd Boikovo, Boskoopské nebo při moštování, kde se tradičně využívala Strýmka. Vyšší cukernatost je výhodou také při pálení. Podle Balbína bylo v 16. stol nejoblíbenějším jablkem Míšenské (DVOŘÁK, 1996). Nabízí se tedy otázka, proč tyto odrůdy nejsou dále tolik využívány. Zřejmě prvním důvodem je jejich vzrůstnost. Minimalizace zahrad, rozšiřování měst a vesnic směrem do okolní krajiny neumožňují pěstování vzrostných stromů. Ovšem jsou lokality, kde staré a zejména krajové odrůdy plní nenahraditelnou funkci při tvorbě krajiny, při zpevnění břehů, ozelenění suťovisek a skalnatých pozemků. Také někteří starousedlíci na venkovech lpí na odrůdách, které měly rády jejich babičky a i oni jsou přivyklí jejich chuti. Neocenitelná je i estetická stránka jedinců ve volné krajině i ekologická bariéra stromořadí kolem silnic bránící prostupu prachu, hluku a zplodin. 10

4. MATERIÁL A METODY 4.1 CHKO Moravský kras Moravský kras byl již v roce 1956 vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí (je to druhá nejstarší CHKO v České republice). Rozloha chráněného území je 92 km². Největší skvosty CHKO jsou v 11 přírodních rezervacích, ve 4 národních přírodních rezervacích a 2 národních přírodních památkách HROMAS (2009). Moravský kras je nejvýznačnější krasovou oblastí České republiky. Nachází se severně od Brna. Nejsevernějším bodem je městys Sloup. Na západě město Adamov, u kterého vápence ostře přechází v Brněnskou vyvřelinu. Na východě je mezníkem poutní městys Křtiny. V CHKO Moravský kras je známo přes 1100 jeskyní. Je zde několik rekordmanů. Systém Amatérské jeskyně s téměř 34 km je nejdelším podzemním systémem a Rudické propadání je nejmohutnějším ponorem v České republice. Vody Jedovnického potoka zde mizí v labyrintu podzemních jeskyní, aby se opět objevily na povrchu nedaleko Býčí skály v Josefovském údolí. V této obci se nachází i nejhlubší propast naší republiky Rudická propast. Turisty často navštěvovanými místy jsou Sloupsko-Šošůvské jeskyně, propast Macocha, Balcarka a ve dnech otevřených dveří i Býčí skála u Adamova. Raritou je v minulosti vojensky využívaná jeskyně Výpustek (MUSIL, 1993). Moravský kras je územím s nejdelší historií výzkumu krasových jevů a archeologie v naší republice. Dochovány jsou zprávy staré více než 250 let. Mnich Lazzar Schopper se již v roce 1723 spustil na dno Macochy. Další éru výzkumů započal dr. Karel Absolon, kterého historie světové speleologie řadí k nejvýznamnějším krasovým badatelům. Z výzkumů vyplývá, že zdejší území bylo osídleno již před více než 100 000 lety. Nálezy je možné spatřit např. v muzeu Větrný mlýn Rudice, kde je historická výstavka speleologie. Kopie nálezů z Býčí skály si můžeme prohlédnout v technickém muzeu Stará huť u Adamova, kosterní pozůstatky zase ve vstupním portálu jeskyně Kůlna (KLUMPAR, 2002). 11

4.1.1 Geologický vývoj Hlavní stavební horninou Moravského krasu jsou vápence. Ve středním a svrchním devonu (370 345 milionů let) se v mělkém a teplém moři vytvořily optimální podmínky pro růst a rozvoj mohutných kolonií živočichů, jako jsou korály a stromatopory. Jejich vápnité schránky se staly základním stavebním kamenem vápenců Moravského krasu. Vápencová sedimentace skončila ve spodním karbonu (345 325 milionů let) usazením pestře zbarvených hlíznatých křtinských vápenců, které lemují vápencový pruh na východě zejména v okolí Křtin a Jedovnic. V Lažáneckém žlebu a u Březiny se zachovali mořské jíly, které vystupují až k povrchu. V období jury a spodní křídy (167 100 milionů let) vznikl v podmínkách tropického klimatu na Rudické a Babické plošině tzv. kompotový = kuželovitý typ krasu s hlubokými depresemi a zbytky krasových tropických kuželů. Nerovnosti reliéfu byly vyplněny rudickými vrstvami pestře zbarvených jílovito písčitých sedimentů. Pro mineralogy jsou zajímavé křemenné geody = drůzy. Tyto mají na řezu nádhernou výplň z krystalů křemene, Někdy i povlaky chalcedonu. U Olomučan, v Košově žlábku je možné nalézt,,olomučanské koblížky. Jde o uhličitan vápenatý, obarvený kysličníky železa do rezavě hnědé barvy, který tvoří shluk tvarem i barvou skutečně připomínající koblížky. V paleogénu (65 25 milionů let) započal nový krasový cyklus, ve kterém se vytvořila krasová údolí, a vznikly první jeskynní systémy. Následně v neogénu (25 1,8 milionů let) došlo k zvrásnění, přehloubení sítě údolí a vzniku žlebů a také jeskynní úrovně. V pleistocénu (1,8 0,01 milionů let) došlo k typickému mrazovému zvětrávání, tvorbě sintrů a hromadění sedimentů (DVOŘÁK, PTÁK, 1963). 4.1.2 Biotopy CHKO Moravský kras Území CHKOMK má velmi rozličné podmínky na relativně malém území. Najdeme zde vlhké louky, např. Mokřad pod Tipečkem s bohatou populací úpolínu evropského a celoevropsky ohroženého modráska bahenního. V suťoviscích krasových žlebů můžeme stále nalézt Phyllitis scolopendrium L. kriticky ohroženou kapradinu, nebo Cortusa matthioli L., pro niž je propast Macocha jediným místem výskytu v ČR. V dubo-habrových lesích můžeme spatřit roháče - Lucanus servus, který se ukrývá v porostu Anemone nemorosa L., Primula versi L., či Convallaria majalis L. V bukovém 12

lese je stěžejní rostlinou Fagus sylvatica L., v podrostu zaujmou Lilium martagon L., Cephalanthera damasonium Mill. Máme-li štěstí, zahlédneme i čápa černého, který zde hnízdí. V Moravském krasu dokázala příroda vytvořit vegetační inverzi. V hlubokých tmavých údolích a propastech se uchytila semena vysokohorských rostlin, které zde paradoxně žijí v nejnižších polohách a kvetou zde později. A nahoře na skalách, ve vyšších polohách, rostou naopak suchomilné rostliny (TREFULKA, 2000). 4.1.3 Klimatické podmínky CHKO Moravský kras Území CHKO Moravský kras je velmi členité. Výškový rozdíl jižní a severní části je cca 250 m, což odpovídá průměrnému rozdílu ročních teplot cca 2ºC. Průměrné roční srážky v CHKO Moravský kras činí 500-710 mm, přičemž nejvíce jich zaznamenáváme v severní části krasu. Také délka dne i intenzita slunečního záření od severní části směrem k jižní stoupá. Převládající směr větru v Moravském krasu je severozápadní až severní. Zimní období s průměrnou denní teplotou 0ºC trvá v jižní části Moravského krasu 67 dní, v severní pak cca 90 dní. Léto s průměrnou denní teplotou nad 15ºC trvá v jižní části 102 dní a v severní cca 60 dní (QUITT, 1971; POHORENEC, 2012). 4.2 Mapované obce Inventarizace dřevin byla prováděna ve vybraných katastrech CHKO Moravský kras, jejichž stručný popis získaný na veřejně přístupných stránkách obcí následuje. 4.2.1 Lažánky Vesnice katastrálně spadající pod město Blansko. Rozkládá se v dlouhém údolí Lažáneckého žlebu, jehož délka je 4,5 km. Jeho nejvýše položené místo je 495 m n. m. Nejnižším bodem je pak údolí Punkvy (305 m. n. m.). Údolí Lažáneckého žlebu je vyplněno badenskými sedimenty, především jíly (HROMAS, 2009). Ves se nachází v blízkosti nejvýznamnějších přírodních památek Moravského krasu propasti Macocha a Punkevních jeskyní. Severně od vesnice jsou stále patrny terénní stopy po hradu zvaném Lečenec, též nazývaném Lažánky. Historicky jsou známy první zmínky již od roku 1358. 13

4.2.2 Nové Dvory Malá obec, seskupení několika málo domů. Nové Dvory byly připojeny jako městská část k obci Vavřinec. Autobusová zastávka i turistický rozcestník se nachází na GPS 49 22'53.071"N, 16 42'47.799"E. 4.2.3 Ostrov u Macochy První zmínky o obci jsou z poloviny 14. století. Z písemných poznámek se dovídáme, že rybník v Ostrově je připomínán v roce 1406 a fara v roce 1437. Z toho lze usoudit, že Ostrov patřil již na počátku mezi největší obce v celém panství. Kolem roku 1570 získal Bemart Drnovský na Rájci celé holštejnské panství. Od těch dob až do počátku 20. století byly dějiny Ostrova spojeny s panstvím Salmů. V současné době má městys 1101 stálých obyvatel. GPS Městského úřadu je 49 22'56.965"N, 16 45'46.011"E. Pod Ostrovskou náhorní plošinou se nachází systém Amatérské jeskyně (34,9 km podzemních chodeb). Pro speleoterapii byla v roce 1997 otevřena po více než 50 letech v Ostrově jeskyně Císařská. 4.2.4 Těchov Městská část Blanska, vzdálená od centra cca 3 km. Rozkládá se na náhorní plošině na samotném okraji Moravského krasu. Pomyslný střed obce má souřadnice 49 22'5.549"N, 16 41'43.988"E. 4.2.5 Vavřinec Vavřinec je větší obcí a najdeme ji v oblasti Drahanské vrchoviny, v severozápadní části chráněné krajinné oblasti Moravský kras a severovýchodním směrem od města Blansko. K obci byly připojeny jako její místní části osady Suchdol, Veselice a Nové Dvory a společně mají 850 obyvatel. Obecní úřad Vavřince má GPS souřadnice 49 24'9.110"N, 16 43'13.917"E. Osada byla založena současně se zdejším kostelem sázavskými mnichy z Konventu sv. Prokopa ve 14. století. Jméno dal osadě patron původního románského kostela sv. Vavřince. Tento kostel byl v roce 1420 přestavěn na gotický zděný kostel a ten později v letech 1876 1877 nahrazen novým pseudogotickým kostelem podle projektu Františka Schmorance z Chrudimy. Podle pramenů lze zjistit, že ve vesnici ve 14. a 15. století sídlili Plebáni. Pak nastala doba podobojí a fara byla spravována utrakvistickými a později bratrskými faráři. V 18. století zde byla postavena škola s jednou třídou, koncem devatenáctého století pak byla postavena škola nová se třemi 14

třídami. V současné době má obec Vavřinec 169 stálých obyvatel (http://www.ouvavrinec.cz/, 2013). 4.3 Pomologie jabloní Stručný pomologický popis nalezených odrůd ovocných dřevin ve vybraných katastrech CHKO Moravský kras. Banánové zimní Původ v USA roku 1876 ve státě Indiana. Strom rostoucí středně bujně. Koruna ploše kulovitá, široká převislá (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Květy velké, bílorůžové, korunní plátky lžičkovitě zahnuté (CIFRANIČ, 1978). Odolnost proti mrazu je nízká, strupovitostí a padlím trpí středně (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Plod je větší, kulatý, nepravidelného tvaru, od kalichu až ke stopce se táhne ostrý šev. Slupka pevná, mírně mastná, žlutozelenou s červeno-hnědým líčkem. Dužnina nažloutlá, jemná, šťavnatá a sladká s banánovou příchutí. Sklizeň v polovině dubna, zraje v prosinci, vydrží do dubna (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Bismarkovo Původ Austrálie, Nový Zéland, semenáč Cara Alexandra asi r. 1870. Koruny střední, kulovité, širší, později převislé. Odolný proti mrazům i horšímu prostředí ve vyšších nadmořských výškách. Náchylné na padlí a strupovitost, plody náchylné ke křenčení. Plody jsou velká kulovitá jablka (obr. 1). Slupka jemná, hladká, pololesklá, mastná, světležlutá základní barva pokrytou červeným pruhováním. Chuť plodů je kyselá, slabě kořenitá. Dužnina výrazně šťavnatá, pevná, žlutobílá (KOHOUT, 1960). Obr. 1: Odrůda Bismarkovo. Foto: Vítězslav Haupt, DiS., 2011. 15

Bláhovo oranžové Česká odrůda vyšlechtěná 1954 Václavem Bláhou. Středně odolná proti mrazu, odolná vůči monilióze. Koruna má slabší vzrůst, pyramidální. Lisy velké lesklé, zespod plstnaté. Květy středně velké, bílé. Vlastnosti plodu: středně velká, kulatá, hladká jablka. Základní barva slupky žlutá, pokrytá velkým červeným líčkem. Stopka krátká. Konzumní zralost prosinec, skladovatelnost do dubna (CIFRANIČ, 1978). Blenheimská reneta Náhodný semenáč z Anglie, z Woodstoku u Blenheimu. Odrůda je odolná strupovitosti a padlí, avšak nevýhodou je nízká mrazuvzdornost. Je napadána mšicí vlnatkou krvavou. Plod velký, ploše kulovitý, pravidelný, vyrovnaný. Slupka drsná, matná, zlatožlutá, sluneční strana červeně mramorovaná. Dužnina křehká, šťavnatá, žluté barvy. Sklizňová zralost ½ října, konzumní prosinec. Skladovatelnost do února (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Boikovo obrovské Původem německá odrůda. Koruna široce kulovitá až plochá s nesouvislým obrostem. Vysoce odolná mrazu (KOHOUT, 1960). Je citlivá na strupovitost a padlí. Plody jsou velká, tupě kuželovitá jablka viditelně pětihranná (obr. 2). Slupka hladká, lesklá, polomastná, světle zelené až žluté barvy, na sluneční straně zakrytá rozmytým červeným líčkem. Dužnina bílá, tuhá, mírně nakyslá. Sklizeň říjen. Konzumní zralost leden. Skladovatelná až do května (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969).. Obr. 2: Jablka odrůdy Boikovo obrovské. Foto autor, 2012. Boskoopské 16

Původem holandská odrůda z 19.stol (KOHOUT, 1960). Odrůda lidově zvaná "kožuchy" (anonym, 2012). Strom velmi bujného růstu, koruna kulovitá. Odolnost mrazu nízká (KOHOUT, 1960). Plodem jsou ploše kulovitá jablka nestejnoměrně zhranatělá (obr. 3). Slupka drsná, matná, žlutá, na sluneční straně oranžově mramorovaná. Dužnina je hrubá, později křehká, měkká, zažloutlá (VANĚK, 1945). Sklizeň ½ října. Konzumní zralost - prosinec. Skladovatelnost do dubna následujícího roku (CIFRANIČ, 1978). Obr. 3: Jablko odrůdy Boskoopské. Foto autor 2012. Croncelské Odrůda vyšlechtěná ve Francii v roce 1869. Strom bujně rostoucí. Koruna pravidelná, vznosně kulovitá. Vysoce mrazuodolná odrůda, náchylná k chorobám. Plod větší kulovitý, vyrovnaný a souměrný. Slupka hladká, mírně mastná, lesklá, základní barva světle zelená, oranžové líčko. Dužnina nažloutlá, křehká, šťavnatá, nasládle navinulá. Sklizeň začátek září, konzumní zralost ihned po sklizni, skladovatelnost max. do konce října (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Gdánský hranáč Původem pravděpodobně z Pobaltí. Velmi stará odrůda. Koruna široce rozložená. Mrazuodolnost je vysoká. Květ velký, růžový, plný, polopozdní. Plod střední velikost, nepravidelný tvar s ostrým typickým švem podél celého plodu. Slupka jemná, hladká, lesklá, mastná. Základní barva žlutozelená, později téměř celá překryta tmavě červeně. Dužina sladká, navinulá. Sklizeň koncem září. Konzumní zralost ihned po sklizni, ale je možné ji skladovat až do února (KOHOUT, 1960). 17

Grávštýnské Německá odrůda. Koruna široce kulovitá, s převislými větvemi, řídká. Květ velký, téměř bílý, raný. Plod je velký nepravidelného tvaru. Slupka hladká, lesklá, mastná. Barva žlutá, kryta téměř do poloviny plodu červeným pruhováním. Charakteristická je intenzívní vůně plodu. Dužnina křehká, žlutobílá, velmi šťavnatá, výtečné kořenité, sladce navinulé chuti. Patří mezi nejchutnější jablka. Stromy trpí rakovinou, strupovitostí a jsou málo odolné mrazu (KOHOUT, 1960). Sklizeň začátek září, konzumně dozrávají ihned, skladovatelnost do konce října (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Hammersteinovo Stará německá odrůda, semenáč Landsberské renety, 1891. Strom středně vzrůstný, koruna jehlancovitá. Květ zarůžovělý. Plody jsou velké zploštělé, tupě žebernaté. Barva slupky zelená se světlým líčkem, hladká, lesklá (obr. 4). Dužnina křehká, velmi šťavnatá, nažloutlá, kořenitá. Trpí padlím, strupovitostí. Nízká mrazuodolnost (KOHOUT, 1960). Obr. 4: Jablka odrůdy Hammersteinovo. Foto autor neznámý, zveřejněno na http://prodejstromku.cz/produkt/hammersteinovo-a2/ Harbertova reneta Původem z Německa cca 1828. Bujně rostoucí strom s velikou, pravidelnou kulovitou korunou. Velmi plodná, odolná mrazu. Nesnáší sucho, ale v přemokřených půdách podléhá rakovině. Plod veliký, kuželovitý, pravidelný. Slupka hladká, pololesklá, mastná, žlutá, s červeným pruhováním, tečkovaná. Dužnina jemná, chruplavá, osvěživě navinulá, slabě kořenitá (KOHOUT, 1960). Sklizňová zralost počátkem října, konzumní v listopadu. Skladovat lze do února (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). 18

Jadernička moravská Původ Morava. Koruna košatá, hustá. Trpí strupovitostí. Je odolný mrazu. Plod kuželovitý,,,tvar ovčí hubičky (Vaněk, 1945). Slupka hladká, lesklá, kluzká, žlutá, na slunečné straně načervenalá (obr. 5). Dužnina bílá, šťavnatá, lehce kořenité příchutě (KOHOUT, 1960). Obr. 5: Jablko odrůdy Jadernička moravská. Foto autor, 2012. Jeptiška Stará odrůda z 16. století. Koruna mohutná, ploše kulovitá s odstálými větvemi. Odolná mrazu, středně odolná strupovitosti a padlí. Květy bílé, velké. Kvetení pozdní. Vlastnosti plodů: směrem ke kalichu sbíhavé, mírně hrbolaté. Slupka silná, lesklá, hladká a mastná. Základní barva světle zelená, překrytí tmavě červené až fialové se světlými tečkami (obr. 6). Dužnina navinutá, kořenitá, sladká, bílá s růžovým mramorováním (KOHOUT, 1960). Sklizeň polovině října. Konzumní zralost leden. Skladovatelnost do května. Odrůda vhodná na sušení i výrobu marmelád (VANĚK, 1945). Obr. 6: Jablko odrůdy Jeptiška. Foto autor, 2012. 19

Kalvin červený podzimní Původ Francie. Koruna řídká, široce kulovitá. Vysoce odolná mrazu. Trpí moniliózou a strupovitostí. V těžkých půdách často trpí rakovinou. Vlastnosti plodu středně velká, kulovitá jablka, výrazně žebernatá. Slupka mastná, hladká, karmínově červená. Dužnina bílá, šťavnatá, voní po malinách. Sklizeň září, konzumní zralost říjen. Obr. 7: Jablko odrůdy Kalvie černá. Foto autor, 2012. Kardinál žíhaný Původ odrůdy není znám. Lidové názvy,,štrůdlák, Šálové. Koruna rozložitá. Vysoce odolné mrazu. Odolné strupovitosti a padlí. Jablka velká, široce žebernatá. Slupka lesklá. Barva světle zelená, červeně žíhaná. Dužnina sladce nakyslá, šťavnatá, ale není příliš chutná (KOHOUT, 1960). Sklizeň září, konzumní zralost v říjnu. Skladovatelné max. do ledna (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). Kramářovo Původem česká odrůda vzniklá křížením odrůd Peasgoodova a Parména zlatá. Středně bujně rostoucí odrůda. Plodem jsou velká kulovitá jablka, mírně zhranatělá. Slupka je hladká, lesklá. Základní barva žlutá, pokryta mramorovou červení. Dužnina žlutavě bílá, tuhá, hutná, šťavnatá, sladce navinulá a aromatická. Sklizňová zralost konec září, skladovatelnost do prosince- ledna následujícího roku. Odolnost vůči mrazu dobrá, ale trpí moniliózou i rakovinou (ANONYM, 2012). 20

Landsberská reneta Německá odrůda z roku 1850. Koruna široce kuželovitá. U odrůdy je nápadné světle zelené zabarvení listů. Trpí strupovitostí a padlím. Středně velká jablka, zploštělého tvaru. Slupka slámově žlutá, lesklá (obr. 8). Dužnina sladkokyselá, lehce aromatická (KOHOUT, 1960). Sklizňová zralost v druhé polovině září. Konzumní zralost říjen až leden následujícího roku (VANĚK, 1945). Obr. 8: Jablko odrůdy Landsberská reneta. Foto autor 2012. Lebelovo Odrůda Lebelovo pochází z Francie. Bujně rostoucí odrůda. Koruna velká a rozložitá. Velmi odolná mrazu. Snese výsadbu i ve vyšších polohách, avšak chráněnou před větry. Pro dosažení pěkných plodů se doporučuje sázet Lebelovo do lehčích a přiměřeně vlhkých půd. Odrůda je středně náchylná ke strupovitosti. Méně náchylná k padlí jabloňovému. Plody jsou většinou velké, nápadně ploché a žebernaté. Základní barva žlutá, na osluněných místech slupka zardělá, nebo má červené přerušované pruhy (obr. 9). Je také velmi mastná. Jablka voní, jsou šťavnatá a mají příjemnou sladce navinulou chuť (KOHOUT, 1960). Sklizeň konec září, konzumní zralost říjen. Dobře uskladněné pak mohou vydržet i do Vánoc. S odrůdou se setkáváme často na výstavách ovoce organizovaných zahrádkáři (VANĚK, 1945). Obr. 9: Jablko odrůdy Lebelovo. Foto autor, 2012. 21

Malinové hornokrajské Odrůda původem holandská, z poloviny 18. století. Koruna široce kulovitá s převislými větvemi. Vlastnosti plodu: Velká jablka nestejného tvaru. Slupka matně lesklá, hladká, temně červená. Celý plod fialově ojíněný. Dužnina zelenobílá až narůžovělá. Aromatickou chuť kazí vatovitá konzistence (KOHOUT, 1960). Sklizeň přelom září, říjen. Konzumní zralost listopad až prosinec (VANĚK, 1945). Obr. 10: Jablko odrůdy Malinové hornokrajské. Foto autor, 2012. Matčino Pochází z USA z Boltonu asi z roku 1848. Je známé i pod názvy Mother, Nalezenče z Roztoků, Mutterapfel. Koruna široce kulovitá. Kosterní větve jsou v ostrém úhlu, hustší a tenčí. Kůra stromu je velmi drsná a popukaná. Květy jsou velké, výrazně bílé. Kvete později, střídavě a je dobrým opylovačem. Odrůda je nenáročná na stanoviště, vyžaduje však chráněnou polohu- citlivá na mráz. Vlastnosti plodu: středně velká, kuželovitá jablka. Slupka mastná, tuhá. Základní barva zelená-skvrnitá, hnědá, později žlutá, pokrytá tmavočerveným líčkem s pásků. Dužnina žlutá, šťavnatá, jemně rozplývavá, aromatická s kořenitou chutí. Sklizeň koncem září (KOHOUT, 1960). Konzumní zralosti však dosahuje až v říjnu prosinci (VANĚK, 1945). Obr. 11: Jablko odrůdy Matčino. Foto autor, 2012. 22

Ontario Pochází z Kanady, 1820. Jde o křížence odrůd Wagnerovo a Northern. Rozšířen po celém světě zejména však v západní Evropě. Koruna zpočátku vzpřímenákuželovitá, později ploše kuželovitá. Kosterní větve v tupém úhlu. Velmi úrodná, odolná mrazu. Lze pěstovat i ve vyšších polohách. Odolná monilióze, ale náchylná na strupovitost. Květní pupeny menší ojíněné. Listy střední, lesklé, na rubu plstnaté. Květy velké, bílé, středně pozdní, nepravidelně kvetoucí. Za nepříznivého počasí (dlouhotrvající deště), vznikají partenokarpické (bezsemenné) plody. Jablka jsou velká, vyrovnaná, zploštělá, tupě žebernatá. Slupka je hladká, lesklá a pevná. Základní barva je zelená, později žlutá, pokrytá karmínově červeným líčkem a červenými pásky. Dužina je zelenožlutá, šťavnatá, sladkokyselá, málo aromatická. Výhodou odrůdy je dlouhá skladovatelnost, až do května následujícího roku (KOHOUT, 1960). Panenské české Stará česká odrůda. Koruna široce kulovitá. Odrůda vysoce odolná mrazu, padlím ani strupovitostí netrpí. Plody jsou malé až střední. Ploše kuželovitá jablka jsou červené barvy, případně s žíhaným líčkem. Charakteristické jsou rzivé bradavice. Slupka jemná, hladká, lesklá, téměř celá pokrytá ojíněnou červení. Dužnina je bílá, šťavnatá, sladce navinulá s typickým aroma, renetovitá (KOHOUT, 1960). Sklizeň počátkem září. Konzumní zralost listopad. Skladovatelné do dubna (VANĚK, 1945). Obr. 12: Jablko odrůdy panenské české. Foto autor, 2012. 23

Parména zlatá Odrůda pochází z Anglie. U nás známá od roku 1819. První písemná zmínka je z roku 1780. Tvar koruny je vysoce kuželovitý. Kosterní větve svírají tupý úhel. Kvete středně pozdě a nepravidelně. Proti mrazu je květ vysoce odolný, avšak dřevo jen středně. Náchylný na strupovitost, moučnatění a moniliózy. Vlastnosti plodů: Středně velká, kulatě zploštělá jablka. Slupka je částečně mastná, hladká. Barvu má zlatožlutou s oranžovými až červenými pásky. Dužina je běložlutá, šťavnatá, renetovitě kořenitá (KOHOUT, 1960). Sklizeň září, konzumní zralost od října do března následujícího roku (VANĚK, 1945). Obr. 13: Jablko odrůdy Parména zlatá. Foto autor, 2012. Průsvitné letní Starý pobaltský kultivar z počátku 18. století. Středně vzrůstné stromy s ploše kulovitou korunou. Kosterní větve jsou řídké, v tupých úhlech. Květy jsou velké, jemně růžové, později bílé a rychle rozkvétají. Kvetou střídavě, což s sebou nese i střídavou plodnost. Kultivar je mrazuodolný, ale trpí moniliózami a strupovitostí. Vlastnosti plodu: Jablka jsou kulatá, až kulatě zploštělá. Při špatné agrotechnice drobná. Slupka je jemná, hladká a mastná. Základní barva je světle zelená až žlutá s bílými lenticelami. Dužina je bílá až nazelenalá, šťavnatá, rozplývavá, sladkokyselá (KOHOUT, 1960). Dozrává v červenci až srpnu. Nelze skladovat, jelikož ihned moučnatí (DVOŘÁK, VONDRÁČEK, 1969). 24

Signe Tillish Semenáč z Dánska nalezený H. Tillishem v Bjerre u Horsenu. Středně vzrůstné stromy, odolné mrazu. Odrůda vyžaduje výživnou půdu. Plodem jsou velká, ploše kulovitá jablka s výraznými žebry. Slupka velmi jemná, lesklá, mastná. Dužnina jemná, křehká (KOHOUT, 1960). Konzumní zralost září, skladovat lze maximálně do prosince (VANĚK, 1945). Strýmka Původ neznámý, snad vznikla v Porýní, kde byla silně rozšířena již koncem 18. století. Zdravé koruny rostou vznosně, široce jehlancovitě. Květy velké, široce talířovité, bílé, až slabě narůžovělé. Plodem jsou menší, vysoce kulovitá, až válcovitá jablka. Slupka hladká, suchá, pevná. Barva zelená, s červeným líčkem, na kterém jsou bílé tečky. Dužnina je bělavě zelená, později nažloutlá, tuhá, hrubší, později křehká, dosti šťavnatá. Chuť je nakyslá, bez vůně a arómatu. Střídavá plodnost, nenáročná odrůda. Středně odolná strupovitosti, padlím trpí jen slabě, a to v suchých a v teplých místech. Proti mrazům je značně odolná (KOHOUT, 1960). Obr. 14: Jablko odrůdy Strýmka. Foto autor, 2012. Sudetská reneta Kultivar pocházející ze severní Moravy. Vyšlechtěný panem Janem Markem v Bludové koncem 19. století. Koruna kulovitě zploštělá, slabšího vzrůstu (VANĚK, 1945). Květy jsou velké, běložluté. Kvete pozdě, každoročně a bohatě nažloutlými květy. Výborný opylovač. Jedná se o velice odolný kultivar. Vlastnosti plodů: středně velká jablka, kulatě kuželovitá. Slupka zpočátku suchá, později mastná. Základní barva 25

žlutozelená, krycí barva červenohnědá až karmínová. Dužina žlutozelená, tuhá, ale rozplývavá, sladkokyselá (KOHOUT, 1960). Dozrávají v srpnu a jsou jen velmi krátkodobě skladovatelná (VANĚK, 1945). Obr. 15: Jablko odrůdy Sudetská reneta. Foto autor, 2012 Vilémovo Německá odrůda z roku 1864. Odrůda je vzrůstná. Odolná chorobám i škůdcům. Vysoce odolná mrazu. Plod: středně velký až velký, kulovitě kuželovitý, základní barva žlutá s červeným líčkem a typickými rzivými tečkami. Dužnina: běložlutá až žlutá, pevnější konzistence. Chuť sladce nakyslá, jemně aromatická (KOHOUT, 1960). Sklizňová zralost -polovina října, skladovatelné do ledna (VANĚK, 1945). Obr. 16: Jablko odrůdy Vilémovo. Foto autor, 2012. Wagenerovo Americká odrůda z roku 1796. U nás se začalo pěstovat v roce 1860. Koruna vznosně kulovitá, později širší, přiměřeně řídká, celkově malá, obyčejně jednostranná. Větve jsou nasazeny v dosti ostrém úhlu. Květy: Středně velké až velké, téměř ploché, korunní plátky jsou bílé, málo narůžovělé. Dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vlastnosti plodu: Menší, nápadně pětihranné. Slupka lesklá, hladká mírně mastná, tuhá, pevná. Barva žlutá s červeným líčkem. Dužnina: Žlutobílá, pod slupkou nazelenalá, 26

křehká, šťavnatá, navinule sladká, později výrazně sladká, slabě aromatická. Sklízí se nejpozději v druhé polovině října, plody dobře drží na stromě, nepadají. Konzumní zralosti dosahuje v prosinci a vydrží do dubna. Nesnáší stanoviště vlhké a uzavřené, kde často trpí rakovinou jabloní. Strupovitostí a padlím trpívá středně, proti mrazům je středně odolná. Je náchylná na virovou plochokvětost. Wealthy double red Kultivar Welthy původem z USA (vyšlechtěný jako Cherry Crab r. 1869) Double Red je klon s intenzivním červeným vybarvením. Tvar koruny je vysoce kulovitý, středně vzrůstný. Listy podlouhlé, menší, tmavě zelené. Květy menší, růžové. Kvete středně raně, nepravidelně, z čehož plyne i nepravidelná úroda. Odolný mrazu, málo odolný strupovitosti, středně odolný houbovým chorobám. Vhodný do drsnějších, méně příznivých poloh. Vlastnosti plodu: Jablka kulovitá mírně zploštělá, středně velká, hladká, souměrná. Slupka mastná. Základní barva slupky je zelenožlutá, pokrytá karmínově červeným líčkem. Dužnina bílá, pod slupkou růžová, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá, sladká chuť s malinovou vůní. Dozrávají v září a jsou skladovatelná do vánoc. Při delším skladování ztrácí chuť. Stopka středně tenká, kratší, dřevnatá, v hluboké a širší stopkové jamce. Brzo opadává. 4.4 Inventarizace a zaznačení do mapových podkladů Inventarizace ovocných dřevin extenzivních výsadeb byla provedena v obcích Nové Dvory, Lažánky, Sloup, Těchov, Veselice, Vavřinec. Inventarizace proběhla v době září 2011 únor 2013, přičemž přednostně byly zaznamenány ovocné dřeviny starší než padesát let, ve výborném a mírně poškozeném stavu. Především jabloně. Jednotlivé lokality byly zaznačeny do map, přičemž byla zaznamenána i č. p. a na portále mapy.cz k nim byly dohledány souřadnice GPS. 27

4.5 Určování odrůd ovocných dřevin Určení jednotlivých odrůd ovoce bylo provedeno třemi způsoby: a) 80 % ovocných odrůd určeno vedoucím bakalářské práce Ing. Stanislav Boček, PhD. b) sdělení majitelů stromů a sadů, kteří znají vlastní výsadbu c) určování pomocí pomologické literatury uvedené v kapitole 10.1. Tištěné zdroje. 4.6 Hodnocení jednotlivých dřevin U jednotlivých ovocných dřevin bylo provedeno zhodnocení zdravotního stavu a ten byl zaznačen do tabulek kapitola 5. Výsledky. Zaznamenány byly stromy zdravé, případně mírně poškozené. Zdravotní stav byl hodnocen stupnicí 1 5: - 1 je výborný stav, bez viditelného poškození - 2 strom s poškozením nadzemní části do 10 % - 3 je strom s poškozením do 50 % - 4 strom silně poškozený, avšak s potenciálem dalšího růstu při správném ošetření - 5 strom velmi silně poškozený, u kterého již nelze předpokládat další růst. Při hodnocení zdravotního stavu nebyly zkoumány konkrétní faktory (poškození mrazem, mechanické poškození, choroby, škůdci). 28

5. VÝSLEDKY Inventarizace ovocných dřevin proběhla v obcích Těchov, Nové Dvory, Veselice, Lažánky a Vavřinec. Mapovány byly stromy starší 50. let v dobrém zdravotním stavu. Výsledky byly zaznačeny do map (obr. č. 18-25) a zaneseny do tabulek (č. 1-5). Tabulka 1: Ovocné dřeviny v katastru Těchov. Ovocný Odrůda GPS Označení v mapě Zdravotní druh Těchov stromu jabloň Grávštýnské 49 22'7.410"N, A 1 16 41'49.544"E jabloň Ontario 49 22'9.271"N, B 2 16 41'56.240"E jabloň Ontario 49 21'53.249"N, C 1 16 41'2.570"E jabloň Wealdhy double 49 21'52.707"N, D 2 red 16 41'3.109"E jabloň Grávštýnské 49 21'51.986"N, E 2 16 41'3.704"E hrušeň Hrušeň Virgule 49 21'51.944"N, F 3 16 41'3.207"E stav Alej kolem silnice směr Těchov Žižlavice Třešeň Laumarova cca 40ks (obr. 28) Těchov č.p. 119, GPS 49 21'50.731"N, 16 41'3.603"E Ryngle ouliská, Třešeň Napoleonova + Třešeň Laurmanova + Třešeň Bělice. Tabulka 2: Ovocné dřeviny v katastru Veselice. Ovocný Odrůda GPS Označení v mapě Zdravotní druh Veselice stromu jabloň Vilémovo 49 23'47.045"N, A 1 16 42'40.262"E jabloň Průsvitné letní 49 23'43.562"N, B 1 16 42'47.509"E stav 29

Tabulka 3: Ovocné dřeviny v katastru Vavřinec. Ovocný Odrůda GPS Označení v mapě Zdravotní druh Vavřinec stromu jabloň Strýmka 49 24'11.340"N, A 1 16 43'16.935"E jabloň Matčino 49 24'16.568"N, B 1 16 43'12.701"E jabloň Harbertova reneta 49 24'16.148"N, C 1 16 43'12.637"E jabloň Jeptiška 49 24'15.649"N, D 1 16 43'12.434"E jabloň Cromsvelské 49 24'16.514"N, E 2 16 43'13.084"E jabloň Panenské české 49 24'15.331"N, F 1 16 43'13.142"E jabloň Boskoopské 49 24'16.094"N, G 2 16 43'12.995"E jabloň Panenské české 49 24'16.530"N, H 1 16 43'13.643"E jabloň Grávštýnské 49 24'15.160"N, I 1 16 43'12.652"E stav Tabulka 4: Ovocné dřeviny v katastru Nové Dvory. Ovocný druh Odrůda GPS Označení v mapě Nové Dvory Zdravotní stromu 49 22'52.309"N, A 1 podzimní 16 42'46.731"E Boikovo 49 22'51.453"N, B 1 obrovské 16 42'46.627"E C 1 16 42'55.239"E D 2 16 42'44.766"E E 4 16 42'53.805"E Landsberská 49 22'49.861"N, F 2 reneta 16 42'54.086"E Malinové 49 22'49.751"N, G 1 hornokrajské 16 42'54.343"E H 2 16 42'53.342"E Malinové 49 22'49.553"N, I 1 hornokrajské 16 42'53.530"E J 1 16 42'52.385"E K 2 jabloň Kalvil červený jabloň jabloň Bernské růžové 49 22'50.904"N, jabloň Matčino 49 22'50.007"N, jabloň Sudetská reneta 49 22'49.978"N, jabloň jabloň jabloň Parména zlatá 49 22'49.847"N, jabloň jabloň Matčino 49 22'49.424"N, jabloň Grávštýnské 49 22'49.920"N, 16 42'55.006"E jabloň Hammersteinovo 49 22'49.534"N, 16 42'51.545"E L 2 stav 30

Tabulka 5: Ovocné dřeviny v katastru Lažánky. Ovocný druh Odrůda GPS Označení v mapě Lažánky Zdravotní stav stromu jabloň Wealthy 49 21'4.777"N, 16 42'23.241"E A 2 jabloň Gdanský hranáč 49 21'5.543"N, 16 42'22.313"E B 2 jabloň Kardinál žíhaný 49 21'6.129"N, 16 42'22.148"E C 1 jabloň Boikovo 49 21'10.345"N, 16 42'46.361"E D 1 obrovské jabloň Bismarkovo 49 21'10.883"N, 16 42'46.070"E E 2 jabloň Matčino 49 21'11.490"N, 16 42'46.079"E F 2 jabloň Wagenerovo 49 21'10.151"N, 16 42'45.760"E G 1 jabloň Blenheimská 49 21'10.481"N, 16 42'44.842"E H 1 reneta jabloň Signe tillish 49 21'9.521"N, 16 42'46.234"E I 2 jabloň Baumanova 49 21'9.275"N, 16 42'45.853"E J 1 reneta jabloň Boskoopské 49 21'9.110"N, 16 42'45.538"E K 1 jabloň Banánové zimní 49 21'8.817"N, 16 42'48.403"E L 1 jabloň Panenské české 49 21'4.961"N, 16 42'41.416"E M 1 jabloň Wealthy 49 21'4.913"N, 16 42'40.856"E N 2 jabloň Panenské české 49 21'3.314"N, 16 42'23.587"E O 2 jabloň Boikovo 49 21'6.878"N, 16 42'19.608"E P 1 obrovské jabloň Jadernička 49 21'6.704"N, 16 42'17.694"E Q 1 moravská jabloň Boskoopské 49 21'5.773"N, 16 42'19.347"E R 1 jabloň Ontario 49 20'58.610"N, 16 41'27.422"E S 2 jabloň Kramářovo 49 20'58.540"N, 16 41'28.362"E T 1 jabloň Boskoopské 49 20'58.001"N, 16 41'28.641"E U 1 jabloň Matčino 49 20'59.708"N, 16 41'28.724"E V 1 jabloň Parména zlatá 49 20'59.898"N, 16 41'28.508"E W 4 jabloň Ontario 49 20'59.725"N, 16 41'28.167"E X 3 jabloň Boskoopské 49 20'59.550"N, 16 41'28.446"E Y 2 jabloň Grávštýnské 49 20'59.202"N, 16 41'28.496"E Z 2 31

6. DISKUSE Extenzivní sady jsou tradičně ošetřované bez použití chemických přípravků a jejich travní podrost je vlastně kvetoucí louka s množstvím živočišných druhů (TETERA, 2006). Výzkum prováděný v souvislosti s překládanou prací tento trend potvrzuje. Všechny nalezené stromy měly travní podrost. Při výzkumu byla zaznamenána velká odrůdová variabilita jabloní Ontario (4 ks), Boikovo obrovské (3 ks), Signe Tillish (1 ks), Panenské české (4 ks), Jadernička moravská (1 ks), Harbertova reneta (1 ks), Gdanský hranáč (1 ks), Kardinál žíhaný (1 ks), Hammersteinovo (1 ks), Malinové hornokrajské (1 ks), Bernské růžové (1 ks), Sudetská reneta (1 ks), Kalvil červený podzimní (1 ks), Strýmka (1 ks). Tuto odrůdovou různorodost zřejmě umožňuje především reliéf krajiny CHKOMK, který skýtá různé půdní i klimatické podmínky. Největší variabilita byla zaznamenána v obci Lažánky. Zde je i největší počet zdravých, starých, ovocných stromů zaznamenaných v této bakalářské práci. Některá odrůda má neobyčejně krásné plody a každý by se snadno mohl zlákati pro pěstování ve velkém nebo pro přeroubování stávajících stromů, ale pročte-li si popis, shledá, že dotyčná odrůda má takové požadavky a vlastnosti, že se pro jeho účel a poměry naprosto nehodí. Tím je nesporně mnoho zachráněno (VANĚK, 1940). Některé staré odrůdy Boikovo obrovské, Bismarkovo, Lebelovo mají velké plody, které se mohou starým odrůdám rovnat. VANĚK (1945) uvádí u odrůdy jabloně Boikovo velmi malé nároky na půdní podmínky a lepší plodnost ve vyšších a otevřených polohách. Četnost výskytu této odrůdy v CHKO Moravský kras, na vápenitých půdách se špatným vodním režimem a vanoucími větry v otevřené krajině to potvrzují. KUCHAŘOVÁ (2011) pozorovala na území Uherskohradišťského okresu nový trend u silnic II. tříd vysazovat spíše stromy okrasné javory, jeřáby a podobné místo tradičních ovocných alejí. Tento trend se ukazuje i v CHKO Moravský kras, kde jsou aleje podsazovány ovocnými odrůdami, které nemají tradici v tomto regionu, případně je použito dřevin čistě okrasných břízy, javory a jiné. Zachování starých odrůd pomáhá i věda. Pozornost vědců se v posledních letech zaměřuje na diverzitu rostlinných druhů. FORSLINE (1995) zaznamenal výsledky 12 expedic, které posbírali původní genetický materiál v Kazachstánu a Kurghystánu. 32

Sesbíraly 18000 semen tří endemických druhů. Cílem je ochrana a zachování genetických zdrojů. Bylo zjištěno, že ochrana diverzity genetických druhů udržuje významný přístup ke zdroji kvalitního ovoce ve smyslu přirozené odolnosti vůči chorobám a škůdcům. Zkoumali genetické zdroje použitelné ve šlechtění nových odrůd použitelné k udržitelné produkci ovoce. TETERA (2003) poukazuje na problematiku studia, záchrany a uchování genofondu ovocných druhů jako časově velmi náročnou a po stránce odrůdového rozlišení složitou. Konstatuje však, že pro budoucí pokolení je nezbytná. V našich současných ekonomických a společenských podmínkách je nutné alespoň zčásti využívat možnosti výše uvedených metod (TETERA, 2003). Možností by mohlo být založení neziskové organizace, která by obnovila celostátní pomologické arboretum, na vhodné lokalitě, jejíž výběr, s ohledem na rozmanitost klimatu na území České republiky, by byl složitý. Právě CHKO Moravský kras je ale důkazem, že takovéto lokality existují. Úplným závěrem snad stále platné rčení. Nezasadíš, nesklidíš. Samozřejmě nejen výsadba, ale i údržba dle ovocnářských zásad a následná sklizeň a zpracování. A je to právě poslední faktor, tedy možnost zpracování, který je důležitou podmínkou pro návrat vysokokmenů a starých odrůd do zahrad a do krajiny (DOVALA, 2010). 33

7. ZÁVĚR Předkládaná bakalářská práce inventarizuje ovocné dřeviny v extenzivních výsadbách CHKO Moravský kras ve vybraných obcích Lažánky, Nové Dvory, Ostrov u Macochy, Těchov, Vavřinec. Údaje v terénu jsem získávala od září 2011 do února 2013. Nalezené a určené odrůdy jsem zapsala, zaznačila do mapy a zhodnotila jejich stav. Zjistila jsem, že CHKO Moravský kras je výjimečnou lokalitou, kde je možné nalézt mnoho zachovalých stromů. Dochovalo se zde mnoho dnes už nezvyklých odrůd např. Boskoopské, Grávštenské, Parména zlatá, Matčino, Kramářovo, Jadernička moravská, Boikovo obrovské, Wealthy, Panenské, Baumanova reneta, Blenheimská reneta, Wagnerovo, Signe tillish, Bismarkovo, Gdanský hranáč, Kardinál žíhaný, Hammersteinovo, Malinové hornokrajské, Bernské růžové, Sudetská reneta, Kalvin červený podzimní, Strýmka, Harbertova reneta, Vilémovo. Na adrese Těchov č. p. 119, GPS 49 21'50.731"N, 16 41'3.603"E jsem našla i odrůdy: Ryngle Ouliskáʼ, Třešeň Napoleonova + Třešeň Laurmanova + Třešeň Bělice. Alej kolem silnice směr Těchov Žižlavice je tvořena cca 40 stromy odrůdy třešeň Laumarova. V Moravském krasu se o ovocné stromy bát nemusíme, v globálním měřítku se bohužel na staré a krajové odrůdy zapomíná. Mnohé nové odrůdy mají sice pohlednější = prodejnější plody, ale bohužel často na úkor jiných vlastností jako např. chuť či vůně. Je to škoda. Zejména krajových odrůd bychom si měli vážit, vždyť je to naše dědictví po předcích. Chraňme volně rostoucí stromy, stromořadí i extenzivní sady, přináší nám estetické prvky do krajiny, odpočinková místa i úkryt pro živočichy. 34

8. SOUHRN Úkolem mojí bakalářské práce bylo nalézt a zaznamenat staré ovocné dřeviny a jejich odrůdy v extenzivních výsadbách vybraných obcí CHKO Moravský kras. Pomocí GPS jsem určila polohu jednotlivých dřevin a zaznamenala ji do map. Také jsem zaznamenala zdravotní stav vybraných jedinců. Tento výzkum může posloužit jako podklad pro výzkumné i šlechtitelské stanice, stejně jako pro sdružení zabývající se ekologií a krajinářstvím. Z mého pozorování vyplývá, že staré krajové odrůdy jsou dobře přizpůsobeny místním podmínkám- klimatickým i půdním daných lokalit. Extenzivní výsadby spoluutváří krajinu, jsou estetickým prvkem i odpočinkovou zónou. Klíčová slova: extenzivní, inventarizace, staré odrůdy 35

9. Summary The aim of my Bachelor s Thesis was to find and record old fruit species and their types in extensive outplantings of selected municipalities in the Moravian Karst. With the use of GPS I determined the location of individual species and recorded the location on maps. I also recorded health state of selected individuals. The research can be used as a base for research and breeding centres as well as for ecological and landscaping associations. The results of my research show that old species are well adapted to their local environment both climatic and soil. Extensive outplantings form the landscape; they constitute both an aesthetic component and a relaxing zone. Key words: extensive, inventory, old species 36

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 10.1 Tištěné zdroje: BOČEK, S. Extenzivní ovocné výsadby. In BOČEK, S. Ovocné dřeviny v krajině. Sborník přednášek a seminárních prací. Hostětín: ZO ČSOP Veronica Brno - pracoviště Centrum Veronica Hostětín, 2008, ISBN 978-80-904109-2-3. CIFRANIČ, P. a kol. Pomológia. Bratislava, vyd. Príroda, 1978., 318 s. DVOŘÁK, A., VONDRÁČEK, J. Malá pomologie I. 2. vyd., Státní nakladatelství, 1969., 336 s. DVOŘÁK, J., PTÁK, J. Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu. Sborn. geol. Věd, Praha, 1963, 3, s. 49-84. HROMAS, J. Jeskyně. Chráněná území ČR. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009, 608 s. ISBN 978-80-87051-17-7. JANICK, J. Horticultural reviews. Wild apple and fruit trees of Central Asia. John Wiley & sons, Hoboken, New Jersey, 2003, vol. 29, 416 s., ISBN 04-712-1968-1. KLUMPAR, V. Okolí Brna a Moravský kras: 51 nejkrásnějších turistických tras okolím Brna. 1. vyd. Praha: Freytag, 2002, 160 s. ISBN 80-858-2232-6. KOLAŘÍK, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. : 1. díl. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2003. 261 s. Metodika Českého svazu ochránců přírody. ISBN 80-86327-36-1. KOLAŘÍK, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. : 2. díl. Vlašim: ČSOP, 2005. 720 s. Metodika Českého svazu ochránců přírody. ISBN 80-86327-44-2. 37

KUTINA, J. a kol. Pomologický atlas 2, 1992, Zemědělské nakladatelství Brázda v Praze. KYNCL, F. a kol. Ovocnictví. Praha, Mír, 1979., 468 s. MAREČEK, J. Ovocný strom ve venkovské krajině. Zahrada - park - krajina. 2005, č. 5, ISSN: 1211-1678. MUSIL, R. Moravský kras: labyrinty poznání. Adamov: Jaromír Bližňák GEO program, 1993, 336 s., il., [46] s. map. PAPRŠTEJN, F. Význam krajových odrůd ovocných dřevin. In: Problematika zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin a možnosti jejich navrácení do krajiny v rámci státního programu obnovy vesnice. Sborník referátů, MZLU Brno, 1997. POLOLÁNÍK, P. Nejstarší ovocné stromy v Rudici, Závěrečná práce, MZLU Brno, 2007. SALAŠOVÁ, A. Staré a krajové odrody ovocných drevín ako súčasť krajinnej zelene. In Problematika zachování a ochrany starých či krajových odrůd ovocných dřevin. Sborník. Lednice: MZLU, 1996. TETERA, V. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. 2. vydání, ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, 2003, ISBN 80-903444-0-2, 80 s. UHLÍŘOVÁ, E. Hodnocení vizuálních vlivů na krajinu a krajinný ráz v modelovém území CHKO Moravský kras. In 2. fakultní konference studentské vědecké a odborné činnosti. Brno: LDF MZLU Brno, 2003. VANĚK, J. Lidová pomologie VII DÍL JABLKA, druhá stovka nové a málo známé odrůdy, Nakladatelství zahradnické literatury ( Jos. Vaněk) Chrudim, 1940., 131 s. VÁVRA, V. a kol., Kniha o ovocném stromu, Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 1961. 38

KELLERHALS, M.; BERTSCHINGER, L.; GESSLER, C. Use of genetic resources in apple breeding and for sustainable fruit production,special ed. 2004, vol. 12, : 5362 TREFULKA, J.; ŠTEFKA, L.; ŠMITÁK, J.; ŠTOLFA, V. Květy Moravského krasu, 2000, 136 s., Cortusa sdružení pro ochranu Moravského krasu 39

10.2. Internetové zdroje: http://www.ou-vavrinec.cz/ 10. 3. 2013 http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=chko_moravsky_kras_cz 17. 1. 2013 http://www.ovocne-stezky.cz/index.php?page=navody-adoporuceni&group=vysadby&text=navody-vysadby-financovani 10. 2. 2013 http://www.4dim.cz/cs/projekty-realizace/extenzivni-ovocny-sad-u-muslovskeho-potoka 10. 2. 2013 http://prodejstromku.cz/produkt/hammersteinovo-a2/ 5. 4. 2013 40

11. Přílohy Obr. 17: Mapa CHKO Moravský kras. Obr. 18: Letecká mapa Těchov. Obr. 19: Letecká mapa - Nové Dvory. Obr. 20: Letecká mapa Veselice. Obr. 21: Letecká mapa Vavřinec. Obr. 22: Lažánky celek. Obr. 23: Lažánky horní část. Obr. 24: Lažánky střed. Obr. 25: Lažánky spodní část -,,Márovky. Obr. 26: Foto autor, třešeň Laurmanova, Těchov, 2012. Obr. 27: Foto autor, Třešňová alej směr Těchov Žižlavice, odrůda Laurmanova, 2013. Obr. 28: Foto autor, Květ jabloně. Obr. 29: Foto autor, Květ jabloně Obr. 30: Foto autor, Jabloň Wealthy. 41

Obr. 17: Mapa CHKO Moravský kras. 42

(zdroj: Správa CHKO Moravský kras [online]. [cit. 24. 10. 2006]. Dostupný z WWW: <http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz>.) Obr. 18: Letecká mapa Těchov. Legenda: A,E Jabloň Grávštýnské; B, C Jabloň - Ontario; D Jabloň - Wealdhy double red; F Hrušeň - Virgule 43

Obr. 19: Letecká mapa - Nové Dvory. Legenda: A Jabloň Kalil červený podzimní; B Jabloň Boikovo obrovské; C Jabloň Bernské růžové; D Jabloň - Matčino; E Jabloň Sudetská reneta; F Jabloň Landsberská reneta; G, I Jabloň Malinové hornokrajské; H Jabloň Parména zlatá; J Jabloň - Matčino; K Jabloň - Grávštýnské; L Jabloň Hamersteinovo. 44

Obr. 20: Letecká mapa Veselice. Legenda: A Jabloň - Vilémovo; B Průsvitné letní. Obr. 21: Letecká mapa Vavřinec. Legenda: A Jabloň - Strýmka; B Jabloň - Matčino; C Jabloň - Harbertova reneta; D Jabloň - Jeptiška; E Jabloň - Cromsvelské; F, H Jabloň Panenské české; G Jabloň - Boskoopské; I Jabloň Grávštýnské. 45

Obr. 22: Lažánky celek. Obr. 23: Lažánky horní část. Legenda: A, N Jabloň - Wealthy; E Jabloň - Bismarkovo; F Jabloň - Matčino; D Jabloň Boikovo obrovské; G Jabloň - Wagenerovo; J Jabloň Baumanova reneta; K Jabloň - Boskoopské; O, M Jabloň Panenské české; L Jabloň Banánové zimní; I Jabloň Signe tillish; H Jabloň Blenheimská reneta. 46

Obr. 24: Lažánky střed. Legenda: A Jabloň - Wealthy; O Jabloň Panenské české; B Jabloň Baumanova reneta; C Jabloň Kardinál žíhaný; P - Jabloň Boikovo obrovské; R Jabloň - Boskoopské; Q Jadernička moravská. 47