Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Katedra podnikového a evropského práva Studijní program: Mezinárodní ekonomické vztahy Obor: Podnikání a právo Diplomová práce Ochranná známka v kontextu evropského a amerického práva Autor diplomové práce: Alena Fischerová Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Martin Boháček, CSc. Akademický rok: 2011/2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochranná známka v kontextu evropského a amerického práva vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne... podpis studenta 2

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala prof. JUDr. Martinu Boháčkovi, CSc. za vstřícnost a odbornou pomoc při řešení této diplomové práce a Ing. Karlu Čadovi, prom. práv., Ph.D. za inspiraci a vzbuzení zájmu o problematiku známkoprávní ochrany. Dále bych chtěla vyjádřit velký dík své rodině za neochvějnou trpělivost a podporu. 3

Abstrakt Diplomová práce se zabývá známkoprávní ochranou v systému amerického a evropského práva při použití vědecké metody komparace. Comparatem, neboli základem srovnávání, je ochranná známka Společenství a comparandem, neboli srovnávaným prvkem, je federální ochranná známka v USA. Hlavním cílem práce je srovnání úhlů pohledů Evropské unie a Spojených států amerických na ochrannou známku, jako na jeden z institutů průmyslových práv. Pro dosažení stanoveného cíle jsou detailně rozebrány klíčové aspekty známkoprávní ochrany ve srovnávaných systémech. První část práce je teoretickým úvodem do oblasti ochranných známek. Je zde stručně shrnut historický vývoj známkoprávní ochrany, jak docházelo k utváření jednotné komunitární ochrany a jaké jsou principy ochrany na území USA, doplněno přehledem pramenů práva porovnávaných systémů. V hlavní části práce je pak diskutována ochranná známka v obou systémech, počínaje definicí ochranné známky dle evropského a amerického práva a dle stěžejních mezinárodních smluv, přes jednotlivé druhy ochranných známek s důrazem na netradiční ochranné známky, dále právo na ochrannou známku, zápisné řízení v obou systémech doplněné srovnáním s mezinárodním zápisem, užívání ochranné známky a konče právy, která z vlastnictví ochranné známky vyplývají. Klíčová slova Ochranná známka, označení, Evropská unie, USA, přihláška, užívání, zápis, princip teritoriality 4

Abstract The diploma thesis deals with trademark protection in the system of Community and US law by using the scientific comparative method. The Community trademark is used as the comparatum and the federal trademark as the comparandum. The main goal of the thesis is the comparison of the EU and US perspective on the trademark as one of the subjects of industrial rights. To reach the set goal, the key aspects of the trademark protection are fully discussed in compared legal systems. The first part of the thesis represents the theoretical introduction into the field of trademarks. Here, the historical development is summarized, the evolvement of the single community protection together with principles of trademark protection in the USA are explained, completed by a summary of the sources of law in compared legal systems. In the main part of the thesis, the trademark in both legal systems is discussed, starting with the trademark definition according to both the Community and US law together with the key international treaties; followed by an explanation of different trademark types with an emphasis on non-traditional trademarks; right to trademark; Community and US trademark registration compared to the international registration; trademark use; and concluding with the rights the trademark holder possesses. Keywords Trademark, designation, European Union, USA, application, trademark use, registration, principle of territoriality 5

Obsah 1 Úvod... 8 2 Teoretický úvod do oblasti ochranných známek... 11 2.1 Ochranná známka v EU... 13 2.2 Ochranná známka v USA... 15 3 Prameny práva... 18 3.1 Prameny práva na území Evropské unie... 18 3.1.1 Nařízení a směrnice... 18 3.1.2 Rozhodnutí a sdělení prezidenta Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu19 3.1.3 Pokyny a manuál Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu... 19 3.1.4 Rozhodnutí prezidia odvolacích senátů... 20 3.1.5 Věstník ochranných známek Společenství... 20 3.2 Prameny práva v USA... 20 3.2.1 Federální zákony... 20 3.2.2 Federální pravidla praxe... 21 3.2.3 Soudní rozhodnutí... 21 3.2.4 Nařízení a oznámení předsedy USPTO... 22 3.2.5 Manuály USPTO... 22 3.2.6 Úřední věstník USPTO... 23 3.3 Mezinárodní smlouvy... 23 4 Definice ochranné známky dle právních předpisů EU a USA... 26 4.1 Druhy ochranných známek... 29 4.1.1 3D / prostorová ochranná známka... 31 4.1.2 Ochranná známka tvořená výlučně barvou... 32 4.1.3 Zvuková ochranná známka... 33 4.1.4 Čichová ochranná známka... 35 4.1.5 Pohybová ochranná známka... 36 5 Právo na známku... 38 5.1 Přihlašovatel ochranné známky, zastoupení přihlašovatele... 38 5.2 Požadavky na označení tvořící ochrannou známku... 39 5.2.1 Ochranná známka Společenství... 39 5.2.2 Ochranná známka v USA... 49 6 Zápisné řízení... 56 6.1 Ochranná známka Společenství... 56 6

6.2 Ochranná známka v USA... 59 6.3 Mezinárodní zápis... 65 7 Užívání ochranné známky... 72 8 Práva plynoucí z ochranné známky... 77 8.1 Vznik ochrany... 77 8.2 Práva majitele ochranné známky... 79 8.3 Vynucování práv z ochranné známky... 82 8.4 Soudní systém... 86 8.5 Nezapsaná označení... 88 9 Závěr... 89 10 Seznam použité literatury... 92 10.1 Právní předpisy... 92 10.2 Judikatura, precedenty a jiná rozhodnutí... 93 10.3 Odborné publikace... 95 10.4 Elektronické zdroje... 96 11 Seznam použitých zkratek... 99 12 Přílohy... 101 12.1 Členské státy EU a rok vstupu... 101 12.2 Oficiální jazyky EU... 102 12.3 Jazyky OHIM... 102 12.4 Přehled vybraných poplatků OHIM a USPTO... 102 7

1 Úvod Diplomová práce pojednává o ochranné známce v systému práva Evropské unie a práva Spojených států amerických. Pro možné srovnání ochranné známky v různých právních systémech bylo nutné vybrat takové regionální celky, které by obsahovaly vzájemně porovnatelné prvky. Z tohoto důvodu nemohla být česká ochranná známka comparatem, neboli základem srovnávání, protože národní ochranná známka, ať už česká, či kterákoli jiná, je příliš úzce teritoriálně profilována a její srovnání s americkou federální ochrannou známkou by bylo nemožné. Proto bude základem srovnání ochranná známka Společenství, jejíž působnost zahrnuje celé území Evropské unie, a comparandem, neboli srovnávaným prvkem, pak federální ochranná známka v USA. Metodika zpracování vychází tedy z vědecké metody komparace. Cílem této diplomové práce je srovnání ochranné známky Společenství s federální ochrannou známkou na území USA v určitých předem stanovených aspektech. Práce je rozdělena do několika tematických celků, které se zabývají prameny práva, definicí ochranné známky, zápisným řízením, událostmi odehrávajícími se před zápisem ochranné známky, ale především pak užíváním ochranné známky a právy vyplývajícími z ochranné známky. Společně s odkazy na ustanovení příslušných předpisů se budu snažit opírat svá tvrzení o příklady ze soudní praxe. Vše bude diskutováno jak z pohledu ochranné známky Společenství, tak z pohledu ochranné známky na území USA. Vzhledem k obsáhlosti daného tématu není možné se věnovat veškerým aspektům týkajících se známkoprávní ochrany ve výše uvedených regionech, a tak se omezím na ty, které považuji za nejdůležitější. Pokusím se je však detailně rozebrat, vystihnout stěžejní odlišnosti ochranné známky Společenství a federální ochranné známky v USA, a dosáhnout tak srovnání úhlů pohledů Evropské unie a Spojených států amerických na ochrannou známku jako cíle práce. Po uvedení práce, následuje druhá kapitola představující teoretický úvod do oblasti ochranných známek. Bude v ní vysvětlen pojem průmyslového práva a práva autorského, která spolu vytvářejí právo duševního vlastnictví. Dále zde bude nastíněn historický vývoj známkoprávní ochrany, utváření jednotné komunitární ochrany na 8

území Evropské unie a dále rozdíl mezi tradiční a federální ochranou na území USA. Vysvětlím také rozdíl mezi federální a státní známkoprávní ochranou a rozdíl mezi primárním a sekundárním federálním zápisem v USA. Ve třetí kapitole budou uvedeny prameny práva porovnávaných systémů, které obsahují tématiku ochranných známek. Zmíním jak legislativu, tak přirozenou tvorbu práva společně s předpisy ve formě pravidel a manuálů, které plní podpůrnou funkci. Taktéž zde zmíním nejdůležitější mezinárodní smlouvy týkající se ochranných známek. Čtvrtá kapitola bude pojednávat o ochranné známce jako takové. Nejprve uvedu, jak je ochranná známka definována v obou systémech a také v ustanoveních stěžejních mezinárodních smluv. Pak se budu blížeji zabývat jednotlivými druhy ochranných známek, přičemž budou detailně rozebrány netradiční ochranné známky z důvodu odlišného nazírání v porovnávaných systémech. Pátá kapitola se bude zabývat právem na ochrannou známku. Bude zde odpovězena otázka, kdo může být přihlašovatelem ochranné známky, jak se liší požadavky na zastoupení v jednotlivých systémech a konečně zde budou rozebrány důvody vedoucí k zamítnutí přihlášky ochranné známky. V šesté kapitole bude popsán proces zápisného řízení, a jakým způsobem se lze odvolat proti rozhodnutí examinátorů příslušných úřadů. Na konci této kapitoly se budu věnovat mezinárodnímu zápisu ochranných známek a jeho srovnání s přímým zápisem v obou uvedených regionech. Sedmá kapitola bude pojednávat o užívání ochranné známky jako podmínky pro udržení její platnosti. Bude zde rozebrána rozdílnost systémů v teritoriálním přístupu k rozsahu užívání a dalších podmínek nutných k udržení práv majitele ochranné známky. Osmá kapitola se bude zaobírat právy plynoucími z ochranné známky. Uvedu, kdy ochrana označení v porovnávaných systémech vzniká, jaká práva vznikají majiteli ochranné známky jejím zápisem a jak je definovaná ochranná známka s dobrým jménem. Dále uvedu, jak se uplatňují mezinárodní smlouvy, komunitární legislativa a federální právo USA při vymáhání práv z ochranných známek, jak je nastaven 9

v jednotlivých systémech soudní systém a konečně jaké ochrany požívají nezapsaná označení. V závěrečném shrnutí vytyčím nejdůležitější aspekty ochranné známky Společenství a ochranné známky v USA a jejich klíčové odlišnosti. V každé z kapitol se však budu snažit upozornit na rozdílné pojetí ochranné známky v obou zmíněných regionech a dosáhnout tak cíle, stanoveného v úvodu diplomové práce. 10

2 Teoretický úvod do oblasti ochranných známek Ochranná známka je jedním z práv průmyslového vlastnictví, které společně s autorským právem tvoří právo duševního vlastnictví. Právo duševního vlastnictví patřící k absolutním právům poskytuje individuálně určenému subjektu práva k nehmotným statkům, kterými jsou projevy osobnosti a výsledky specifických duševních tvůrčích činností vytvářející nemateriální hodnoty. Autorské právo, jež je součástí práva duševního vlastnictví, chrání způsob vyjádření a zabývá se právními vztahy autorů a uživatelů autorských děl, přičemž právní ochrana ve většině zemí vzniká neformálně, již vytvořením díla. Právo průmyslového vlastnictví se stejně jako autorské právo zabývá ochranou duševních výkonů, ale u průmyslového vlastnictví je kladen důraz na průmyslovou využitelnost těchto výkonů. Mezi práva průmyslového vlastnictví patří vedle ochranných známek také patenty, užitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, označení původu a zeměpisná označení a další. Známkoprávní ochrana vzniká, na rozdíl od autorského práva, zpravidla formálně na základě registračního principu, jako je tomu například v České republice. Avšak existují státy, kde známkoprávní ochrana vzniká již samotným užíváním označení a registrace ochranné známky slouží pouze jako subsidiární ochrana užívaného označení. 1 Ochranná známka v dnešním pojetí je chápána jako nástroj pro zaručení totožnosti původu výrobků nebo služeb a pro odlišení výrobků či služeb jiného původu. Veřejnost tak může snadno identifikovat výrobky či služby na dnešním velmi rozsáhlém trhu, což pozitivně přispívá k rozvoji hospodářské soutěže. Podniky a podnikatelé, jako majitelé ochranných známek, tak mohou dát veřejnosti pomocí ochranné známky jasně najevo, jaké výrobky či služby vyrábějí či prodávají. Institut ochranné známky tu nicméně existuje již řadu let. Užívání jak výrobních, tak obchodních značek je možno datovat již v antickém Řecku, kde tyto značky sloužily k obdobnému účelu, tedy k rozpoznání původu zboží. Mezníkem v historii ochranných známek byla průmyslová revoluce, která společně s ohromným rozvojem průmyslu přinesla i potřebu identifikovat výrobce a jeho výrobky a jednoznačně je odlišit od ostatních. Na základě stále narůstající důležitosti liberalismu a volného 1 Boháček, Martin a Jakl, Ladislav. Právo duševního vlastnictví. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. 11

obchodu byly postupně přijímány obchodní zákoníky zahrnující problematiku nekalé soutěže, jako tomu bylo prvně ve Francii, kde byl přijat v roce 1804 samostatný obchodní zákoník Code de commerce. Samotné známkové právo sahá až do dob Rakouska-Uherska, konkrétně do roku 1858, kdy byl císařským patentem č. 237 vydán zákon o ochraně průmyslových vzorů a modelů, který definoval mimo jiné i pojem ochranné známky jako označení zvláštního druhu sloužící v obchodním styku k rozlišení výrobků různých výrobců 2. Tuto definici ochranné známky posléze převzal samostatný říšský zákon č. 19/1890 o ochraně známek, který vymezoval práva jak majitele ochranné známky, tak spotřebitele. Avšak pravděpodobně největším mezníkem průmyslově-právní historie bylo přijetí Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví 20. března 1883, která celosvětově položila základ právní ochrany nehmotných statků a právní základ ochrany průmyslových práv tvoří dosud. 3 Rok Stát Znění/vyobrazení Majitel Status Bayerische Weihenstephan DE Staatsbrauerei Weihenstephan 1040 (první užití) nejstarší nepřetržitě užívané označení 1858 (registrace) FR Emile Peugeot zaniklá OZ 1870 (registrace) 1876 (registrace) USA [logo orla] Averill Paints zaniklá OZ UK Brandbrew S.A. platná OZ 5 1884 (registrace) USA P. Jampes Tolman platná OZ 6 Tabulka 1: Příklady prvních ochranných známek 4 2 Pospíšil, Michal. Systém právní úpravy. Aplikované právo. 2003, Sv. II, 1, s. 37. 3 Pipková, Hana. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007. 978-80-7357-265-5. 4 Landmarks. Trademarks. [Online] 18. prosinec 2008. [Citace: 5. říjen 2011.] http://www.caslon.com.au/trademarkprofile16.htm. 5 Brandbrew, S., A. BASS & Co's PALE ALE. 1 UK IPO, 1. leden 1876. Obrazová. 6 Jampes Tolman, P. SAMSON. 11210 USPTO, 7. duben 1884. Obrazová. 12

2.1 Ochranná známka v EU Vývoj známkoprávní ochrany na území Evropského společenství, dnešní Evropské unie, sahá do dob zakládajících smluv ES, ačkoli samy zakládající smlouvy ochrannou známku jako institut průmyslového vlastnictví neupravují. Jedním z hlavních cílů Evropského společenství bylo vytvoření jednotného vnitřního trhu s volným pohybem zboží a služeb, což je v opaku s právy vyplývajícími z ochranné známky. Ochranná známka je založena na absolutních právech jejího majitele, zejména na výlučném právu známku užívat a zakázat třetím osobám její užívání, což by v souvislostech vznikající Evropské unie mohlo být interpretováno jako omezování hospodářské soutěže. A právě jakákoliv kvantitativní omezení dovozu i opatření s rovnocenným účinkem jsou článkem 28 Smlouvy o založení Evropského společenství (SES) zakázána. Stejně tak je zakázáno omezení vývozu stanovené článkem 29 SES. Nicméně na ně navazuje článek 30 SES, který stanovuje výjimky z toho zákazu a podle kterého tyto články nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné mimo jiné ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. 7 Z předchozího vyplývá, že existoval určitý rozpor mezi volným pohybem zboží a služeb, jako jednou ze stěžejních svobod ES, a právy průmyslového vlastnictví a je třeba konstatovat, že existuje dosud. Proto byl tento problém řešen také soudními rozhodnutími ESD (dnešní Soudní dvůr EU), na jejichž základě došlo k odlišení existence a výkonu výlučných práv průmyslového vlastnictví. Na základě soudního rozhodnutí ve věci Terrapin v. Terranova Industrie 8 bylo přiznáno právo členských států z hlediska poskytování ochrany jednotlivými instituty průmyslového vlastnictví, na druhou stranu však samotný výkon těchto práv nemůže nepřiměřeně bránit hospodářské soutěži a volnému pohybu zboží a služeb. Je ovšem otázkou, na kolik lze existenci práva od jeho výkonu oddělit, respektive, zda má existence práva bez jeho možného výkonu smysl. 7 Smlouva o založení Evropského společenství. Řím: Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky, 1957. Konsolidovaná verze ve znění smlouvy z Nice, s. 151. 8 Terrapin (Overseas) Ltd. v. Terranova Industrie CA Kapferer & Co. C-119/75, Lucemburk: ESD, 1976. 13

Dalším podstatným aspektem průmyslových práv a tedy i práv plynoucích z ochranných známek je princip teritoriality, čili omezení uplatnění práv pouze na území, na kterém byla tato práva státní autoritou nebo smlouvou uzavřenou mezi více státy přiznána. Tento princip je nicméně spojený s institutem vyčerpání práva, kterým se řídí možná dispozice s předmětem chráněným průmyslovým právem po jeho prvním uvedení na trh se souhlasem majitele průmyslového práva. Toto vyčerpání práva má na základě rozhodnutí ESD významnou komunitární dimenzi. Dovoz zboží opatřeného ochrannou známkou lze zakázat pouze za předpokladu, že vlastník ochranné známky neudělil nebo jinak nevyjádřil souhlas k uvedení zboží na trh v členské zemi Evropské unie, což má ovšem za následek omezení pohybu zboží na společném trhu. V opačném případě, při souhlasu majitele ochranné známky s uvedením na trh v jednom členském státě, dochází dle výkladu ESD 9 ke komunitárnímu vyčerpání práva, a tedy nelze bránit dovozu z jiného státu. 10 V souhrnu lze tedy říci, že výkon práva majitele ochranné známky, které spočívá v zákazu uvádět na trh v daném členském státě zboží opatřené ochrannou známkou, jež bylo uvedeno na trh v jiném členském státě buď samotným majitelem, nebo s jeho souhlasem, je neslučitelný s články 28 a 30 SES o volném pohybu zboží na společném trhu. Pro usnadnění volného pohybu výrobků a služeb byla snaha o maximální harmonizaci právních předpisů jednotlivých členských států, tedy dosažení toho, aby ochranné známky požívaly podle právních předpisů všech členských států stejné ochrany. Proto byla přijata roku 1988 směrnice č. 89/104/EHS (nahrazena směrnicí Rady 2008/95/ES), kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Harmonizací právních předpisů členských zemí se podařilo do jisté míry překonat teritoriální princip, ale ne jej zcela odstranit. Pro jeho odstranění bylo nejen nutné právo týkající se ochranných známek harmonizovat, nýbrž přistoupit k dalšímu stupni vývoje a toto právo unifikovat, protože pouze vytvořením jednotné právní úpravy závazné pro všechny členské státy bylo možné překonat překážky volného pohybu zboží a služeb. Následovalo tak přijetí nařízení č. 40/1994 o ochranné známce Společenství (nahrazeno nařízením Rady č. 207/2009), jednotné ochranné známce 9 Centrafarm BV and Adriaan de Peijper v. Winthrop BV. C-16/74, Lucemburk: ESD, 1974. 10 Vyčerpání práv. Právo Evropské unie. [Online] SAGIT, 1. květen 2004. [Citace: 14. říjen 2011.] http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_342.htm. 14

působící na celém území Evropské unie, která je zapisována u Úřadu pro harmonizaci a vnitřní trh (OHIM), jenž taktéž vznikl na základě tohoto nařízení. Tento institut regionálního systému ochrany však nevylučuje existenci souběžné ochrany na národní úrovni, poskytované jednotlivými členskými státy. Ve výsledku zde tedy vedle sebe existuje národní harmonizovaná právní úprava a jednotná právní úprava komunitární. 11 2.2 Ochranná známka v USA Ochranné známky byly ve Spojených státech amerických tradičně chráněny prostřednictvím common law, tedy na základě soudně vytvořeného systému práva jednotlivých států federace, a to především v rámci nekalé soutěže. I když byly ochranné známky, patřící k nejstarší formě duševního vlastnictví, chráněny common law již řadu let, jejich federální ochrana jim byla přiznána poměrně pozdě. Za základy americké známkoprávní ochrany lze považovat výrobu a s ní spojené označení námořních plachet. V roce 1791 Thomas Jefferson, třetí president USA a přední autor Prohlášení nezávislosti, podal návrh na ochranu označení těchto plachet prostřednictvím obchodní klauzule Commerce Clause uvedené v článku I, oddílu 8, klauzule 3 Ústavy spojených států amerických, kde se uvádí, že v pravomoci Kongresu je mimo jiné i řídit obchod s cizími národy, mezi jednotlivými státy federace a také s indiánskými kmeny. 12 Nicméně téměř dalších osmdesát let neexistovala na půdě USA federální známkoprávní ochrana. První federální známkový zákon byl přijat brzy po ukončení občanské války Severu proti Jihu v roce 1870 jako odpověď na obrovský nárůst obchodu, který byl logickým dopadem rozvoje válkou zničených států. Vyvstala vysoká potřeba výrobců a prodejců prokázat totožnost svého zboží a uplatnit ochranu proti neoprávněným zásahům do svých práv. Nicméně tento federální známkový zákon byl záhy zrušen Nevyšším Soudem USA pro přesahování pravomocí, které mu byly uděleny klauzulí o patentech a autorském právu, na které byl postaven. To vedlo Kongres k vytvoření nového zákona Trademark Protection Act z roku 1881, který byl tentokrát postavený na obchodní klauzuli, tudíž i zaměřen výhradně na ochranné známky užívané v obchodě s cizími 11 Pipková, Hana. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007. 978-80-7357-265-5. 12 Ústava Spojených států amerických. 1787. 15

národy a indiánskými kmeny a prvně umožňoval registraci ochranné známky. Mezinárodním mezníkem v oblasti práv duševního vlastnictví byla pro USA ratifikace Pařížské unijní úmluvy v roce 1883, která dala vzniknout principu národního zacházení. Federální známkový zákon z roku 1881 však dostatečně neodrážel ohromný vzestup americké ekonomiky a musel proto projít řadou novelizací, které vedly k jeho podobě z roku 1905, jež zahrnovala nejen problematiku ochranných známek užívaných v obchodě s cizími národy a indiánskými kmeny, ale také a především mezi jednotlivými státy federace. Tento zákon platil na území USA s malými dodatky až do období po druhé světové válce, kdy díky obrovskému ekonomickému rozmachu a s ním související nové dimenzi ochranných známek vznikla potřeba nové legislativy na federální úrovni. Roku 1946 byl přijat nový zákon o ochranných známkách Lanham Act, jenž dal základ současnému pohledu na ochrannou známku v USA. 13 Lanham Act, jenž tvoří kapitolu 22 U.S. Code, definuje federální ochranu a registraci ochranných známek v USA a uděluje administrativní pravomoc Patentovému a známkovému úřadu USA United States Patent and Trademark Office (USPTO) v oblasti průmyslových práv. Proces federální registrace ochranných známek existuje dvojí, tzv. primární a sekundární zápis. Primární zápis umožňuje zápis ochranných známek, které splňují zákonem předepsané náležitosti, a garantuje jim poměrně vysokou míru ochrany. Sekundární zápis je pak určen pro takové ochranné známky, které nesplňují zmíněné náležitosti (například popisné známky s nedostatečnou rozlišovací způsobilostí), ale mohou je v čase nabýt a být tak zapsány primárním registrem. Pro získání ochrany užívaného označení není nutné registrovat ochrannou známku, ale pokud je tak učiněno, získává tím ochranná známka významně vyšší stupeň ochrany, než kdyby registrovaná nebyla. Chce-li například majitel ochranné známky prosadit své právo na známku, musí buď prokázat její federální registraci, nebo v případě scházející federální registrace porušení ustanovení o nekalé soutěži (v Lanham Act) druhou stranou, což je nepoměrně obtížnější. Federální registrace ochranných známek tedy nevylučuje souběžnou ochranu na základě common law v jednotlivých státech federace a lze ji spíš považovat za jakousi nadstavbu, doplněk k této ochraně. Existuje tedy vedle sebe dvojí právní úprava: 13 Dudnikov, Karen a Meadors, Michael. The History Of Trademark Law. In: Tabberone Tademark Page. [Online] 19. říjen 2011. [Citace: 19. říjen 2011.] http://www.tabberone.com/trademarks/trademarklaw/history/history.shtml. 16

federální ustanovená v Lanham Act a státní ustanovená zákony jednotlivých států na podkladě common law. 14 Vedle federální registrace existuje také registrace státní na základě systému jednotlivých států federace. Pokud známka splňuje dané náležitosti, může být zapsána do registru toho kterého státu. Ani státní zápis ochranné známky však není nutným předpokladem pro získání známkoprávní ochrany. Federální systém a státní systém registrace ochranných známek existují vedle sebe, aniž by jeden popíral druhý. 15 Lanham Act prošel některými změnami, ze kterých je nejdůležitější přijetí Federal Trademark Dilution Act z roku 1996 (nahrazen Trademark Dilution Revision Act z roku 2006), jenž ustanovuje známou známku jako vyšší úroveň ochrany, když poskytuje jejímu majiteli zvláštní ochranu a dále přijetí Anticybersquatting Consumer Protection Act z roku 1999, na jehož základě je možné se domáhat práv proti registraci, nekalému obchodování nebo užívání doménových jmen, která jsou zaměnitelná s již existujícími ochrannými známkami. 16 Souhrnem lze říci, že práva plynoucí z ochranné známky nevznikají v USA její registrací, ale již jejím užíváním, čili na základě neformální ochrany. Ochrannou známku po splnění náležitostí stanovených zákonem lze jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni federální registrovat a zvýšit tak úroveň poskytnuté ochrany. 14 Dudnikov, Karen a Meadors, Michael. The History Of Trademark Law. In: Tabberone Tademark Page. [Online] 19. říjen 2011. [Citace: 19. říjen 2011.] http://www.tabberone.com/trademarks/trademarklaw/history/history.shtml 15 Ibid. 16 Feng, Samuel. Trademark: Its history, influence and issues. In: Connexions. [Online] 15. září 2005. [Citace: 19. říjen 2011.] http://cnx.org/content/m13021/latest/. 17

3 Prameny práva Před tím, než bude diskutována samotná ochranná známka v kontextu amerického a evropského práva, bylo by vhodné uvést prameny práva, kterými se ochranná známka Společenství a ochranná známka v USA řídí. Uvedu zde nejen legislativu, přirozenou tvorbu práva v USA (common law), ale i různé zdroje jednotlivých úřadů spravující ochranné známky v rámci daných regionů, které sice nejsou právně závazné, ale hrají velmi důležitou roli z hlediska aplikace práva na ochrannou známku, zvláště pak při praktickém využití, a to především v jednotlivých řízeních před úřady. Samozřejmostí bude i přehled platných mezinárodních smluv týkajících se ochranných známek. 3.1 Prameny práva na území Evropské unie 3.1.1 Nařízení a směrnice Známkoprávní ochrana v členských státech Evropské unie je založena na stěžejním nařízení Rady EU o ochranné známce Společenství, které bylo následně četně novelizováno. Dále také na prováděcích nařízeních, nařízení o poplatcích splatných u OHIM, jednacím řádu odvolacích senátů OHIM a směrnicí, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. Neméně důležité je také nařízení o přístupu ES k Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek. 17 Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění, které nahrazuje původní Nařízení č. 40/1994) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (znění, které nahrazuje původní směrnici č. 89/104/EHS) Nařízení Komise (ES) č. 2868/1995 - prováděcí nařízení k nařízení č. 40/1994 o ochranné známce Společenství 17 Regulations and related texts. OHIM. [Online] 4. březen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/ctm/legalreferences/regulations.en.do. 18

Nařízení Komise (ES) č. 2869/1995 o poplatcích placených OHIM Nařízení Komise (ES) č. 216/1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů OHIM Nařízení Rady (ES) č. 1992/2003 o přístupu ES k Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo Nařízení Komise (ES) č. 1891/2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 3.1.2 Rozhodnutí a sdělení prezidenta Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) Rozhodnutí a sdělení jsou přijímána prezidentem Úřadu pro zajištění efektivního fungování Úřadu. Rozhodnutí jsou přijímána v případě předpokládaných nařízení, sdělení pak v ostatních případech veřejného zájmu. 18 3.1.3 Pokyny a manuál Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) Pokyny týkající se řízení před OHIM jsou, po konzultaci se Správní Radou, přijímány presidentem Úřadu. Účelem pokynů je znázornění praxe OHIMu s ohledem na ochrannou známku Společenství pro využití jak Úřadem, tak těmi, kteří s Úřadem spolupracují. Nejedená se o legislativní text, ale pouze o obecné instrukce a je tedy nutné se vždy odkázat na příslušné nařízení o ochranné známce Společenství. Na rozdíl od manuálu jsou pokyny aktualizovány jen periodicky. 19 Manuál byl vytvořen se záměrem zahrnout veškeré změny úředních pokynů, a je proto neustále aktualizován a odráží tak současnou praxi Úřadu. Manuál by měl 18 Decisions - Communications of the President. OHIM. [Online] 25. srpen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/ctm/legalreferences/decisionspresident.en.do. 19 Guidelines. OHIM. [Online] 5. leden 2010. [Citace: 9. říjen 2011.] http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/ctm/legalreferences/guidelines/guidelines.en.do. 19

sloužit jako první odkaz pro ty, kdo pracují s ochrannou známkou Společenství a chtějí přitom využít nejaktuálnější informace. 20 3.1.4 Rozhodnutí prezidia odvolacích senátů Prezidium přijímá rozhodnutí na základě většiny hlasů ohledně rozdělení případů mezi senáty pro zvažovaný kalendářní rok, kolizních norem, určení řádných a zastupujících členů každého senátu, stanovení jednacího řádu a vnitřních řádů, atd. Prezidium je složeno z prezidenta odvolacích senátů, který mu předsedá a zvolených členů senátů pro každý kalendářní rok. 21 3.1.5 Věstník ochranných známek Společenství Ve Věstníku ochranných známek Společenství se zveřejňují veškeré záznamy, které byly učiněny do Rejstříku ochranných známek společenství, týkající se přihlášek, zápisů a ostatních skutečností. Věstník je vydáván s denní periodicitou. 22 3.2 Prameny práva v USA 3.2.1 Federální zákony Stěžejním federálním zákonem v oblasti ochranných známek, jak bylo řečeno v úvodu, je Trademark Act z roku 1946 nazývaný Lanham Act, který tvoří kapitolu 22 ochranné známky, jež je součástí titulu 15 Commerce and Trade v U. S. Code. 23 Nicméně práva plynoucí z ochranné známky vznikají v USA již jejím skutečným užíváním, a proto vedle zákonného práva, upravující federální zápis ochranné známky, existuje nástroj common law, který dává vzniknout právům z ochranné známky nehledě na její zápis, a který byl vyvinut na základě soudně vytvořeného systému práva jednotlivých států federace. Lanham Act základně vymezuje rozsah ochranné známky, možnosti federálního zápisu a sankce za neoprávněný zásah do práv plynoucích z ochranné známky. Skládá se ze čtyř podkapitol. První, The Principal Register, obsahuje ustanovení o primárním 20 OHIM. Manual Concerning Proceedings Before OHIM. 2010. 21 Decisions of the Presidium of the Boards of Appeal. OHIM. [Online] 29. září 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/ctm/legalreferences/decisionspresidiumboa.en.do. 22 Dostupný na http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/ctm/ctmbulletin.en.do. 23 United States Code: Title 15, Chapter 22. Trademark Act - Lanham Act. 1946. 20

federálním zápisu ochranných známek. Druhá, The Supplemental Register, obsahuje ustanovení o sekundárním federálním zápisu, tedy o zápisu těch ochranných známek, které nejsou schopny zápisu podle The Principal Register, například nedostatečnou rozlišovací způsobilostí, ale mohou se stát v budoucnu zápisu-schopnými. Třetí, General Provisions, obsahuje ustanovení o neoprávněném zásahu do práv plynoucích z ochranné známky. Obsahuje také Trademark Dilution Revision Act, který doplňuje Lanham Act a poskytuje majitelům známých známek ( famous marks ) zvláštní zvýšenou ochranu a dále Anticybersquatting Consumer Protection Act zabývající se cílenou registrací doménových jmen shodných s ochrannými známkami. Čtvrtá podkapitola, The Madrid Protokol, obsahuje ustanovení o mezinárodním zápisu ochranných známek. 24 3.2.2 Federální pravidla praxe Pravidla praxe precedenčního známkového práva USA, sepsaná USPTO, tvoří titul 37 Code of Federal Regulations (CFR) a jsou kodifikací obecných a stálých pravidel vydaných výkonnými orgány vlády ve Federálním Rejstříku, týkající se převážně procedurálních postupů a pravidel. Titul 37 CFR se dále člení na šest částí. Pravidla praxe ve věcech týkajících se ochranných známek jsou ustanovena druhou částí, pravidla týkající se převodů částí třetí, třídění zboží a služeb dle Lanham Act tvoří část šestá, pravidla praxe ve věci mezinárodního zápisu na základě Madridského protokolu jsou obsažena v sedmé části, zastupování před PTO a USPTO je ustanoveno v desáté a jedenácté části. 25,26 3.2.3 Soudní rozhodnutí Velkou váhu hrají v anglo-americkém systému práva precedenty neboli právně závazná soudní rozhodnutí, jakožto formálně závazný pramen práva. Existuje řada precedentů, které vznikly na základě rozsáhlých soudních rozhodnutí týkajících se ochranných známek. Některá z těchto rozhodnutí dala vzniknout pokynům ba dokonce zákonům jednotlivých států, které upravují charakter a rozsah ochrany ochranné známky na státní úrovni. 24 United States Code: Title 15, Chapter 22. Trademark Act - Lanham Act. 1946. 25 U. S. TRADEMARK LAW. USPTO. [Online] 24. červen 2010. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.uspto.gov/trademarks/law/tmlaw.pdf. 26 Rules of Practice in Trademark Cases. 37 C.F.R. 2010. 21

3.2.4 Nařízení a oznámení předsedy USPTO Předseda USPTO vydává nařízení a oznámení týkající se různých konkrétních situací, které nastaly v souvislosti s provozem USPTO. Tato nařízení a oznámení jsou vydávaná v úředním věstníku USPTO a také zpřístupněná na webových stránkách USPTO. 27 3.2.5 Manuály USPTO Trademark Manual of Examining Procedure (TMEP) TMEP obsahuje instrukce a postupy v otázkách ochranných známek USA (sedmé vydání). Jedná se o manuál vydaný USPTO pro využití známkovými zástupci, známkovými examinátory, přihlašovateli a jejich zástupci. Shrnuje veškeré legislativní předpisy a pravidla, které se musejí v USA dodržovat jak při přihlašování ochranných známek, tak při udržování práv z nich plynoucích. Především pak podrobné informace týkající se přihlášky ochranné známky, průzkumu, definice různých typů známek, mezinárodního zápisu na základě Madridského protokolu a soudní řízení před Trademark Trial and Appeal Board. 28 U.S. Acceptable Identification of Goods and Services Manual (ID Manual) ID Manual obsahuje výčet kategorií zboží a služeb s ohledem na zápis ochranných známek a uvádí tak čtyřicet pět mezinárodních tříd, do kterých jsou tyto výrobky a služby zatříděny. USPTO rozděluje výrobky a služby do různých tříd, které jsou stanoveny na základě mezinárodních smluv. Pro možný zápis ochranné známky je nutné výrobky nebo služby, ke kterým se ochranná známka váže, popsat a určit příslušné třídy, do nichž tyto výrobky nebo služby patří. V případě dodržování termínů a pokynů manuálu si může být přihlašovat jist, že jeho přihláška nebude odmítnuta na základě vágního popisu nebo špatného zatřídění. 29 Trademark Trial and Appeal Board Manual of Procedure (TBMP) TBMP obsahuje instrukce a postupy, které jsou následovány v soudních řízeních před Trademark Trial and Appeal Board. Poskytuje základní informace, které jsou 27 Trademark Manual of Examining Procedure (TMEP). USPTO. 7. vydání. 2010. 28 Manuals, Guides, Official Gazette. USPTO. [Online] 9. říjen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.uspto.gov/trademarks/resources/index.jsp. 29 Ibid. 22

obecně užitečné při vedení sporů, včetně pravidel současné praxe a obecných pravidel řízení. Je určen především pro řízení o odporu a výmazové řízení. 30 3.2.6 Úřední věstník USPTO Úřední věstník USPTO je týdeník, v kterém se zveřejňují ochranné známky. Jakmile proběhne průzkum ochranné známky vykonaný examinátory USPTO a ochranná známka je shledána zápisu-schopnou, dojde k jejímu zveřejnění v Úředním Věstníku USPTO. Zveřejnění ochranné známky v Úředním Věstníku USPTO dává příležitost všem, kterým hrozí újma ze zápisu ochranné známky, aby podaly ve lhůtě 30dní odůvodněné námitky proti zápisu ochranné známky. Pokud jsou takovéto námitky proti zápisu ochranné známky vzneseny, přihlašovatel je o nich informován a musí buď prokázat zápisu-schopnost, nebo od zápisu opustit. 31 3.3 Mezinárodní smlouvy Jedním z hlavních pramenů mezinárodního práva jsou mezinárodní smlouvy zavazující signatářské státy, které se dohodly na jejím obsahu. Hlavním účelem mezinárodních smluv týkajících se ochranných známek je ochrana práv, systém třídění výrobků a služeb, možnost mezinárodního zápisu a harmonizace práva. V oblasti ochranných známek jsou stěžejní následující mezinárodní smlouvy. Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (1883) - USA členem, všech 27 členských států EU členy Pařížská unijní úmluva je mezinárodní úmluva, jejímž obsahem je ochrana všech předmětů průmyslového vlastnictví a na jejímž základě vznikla tzv. Pařížská unie (Unie na ochranu průmyslového vlastnictví), jež čítá 174 smluvních států. 32 Hlavními přínosy Pařížské unijní úmluvy jsou asimilační režim (národní režim cizinců 30 Manuals, Guides, Official Gazette. USPTO. [Online] 9. říjen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.uspto.gov/trademarks/resources/index.jsp. 31 Ibid 32 Contracting parties of Paris Convention. WIPO. [Online] 28. září 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.wipo.int/treaties/en/showresults.jsp?lang=en&treaty_id=2 23

ve smluvních státech) a unijní priorita (priorita ode dne podání první přihlášky k ochraně v jednom unijním státě). 33,34 Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví WIPO (1970) - USA členem, všech 27 členských států EU členy Jak již z názvu této smlouvy vyplývá, Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví formálně zřídila Světovou organizaci duševního vlastnictví, která vznikla v roce 1967 s cílem podporovat ochranu duševního vlastnictví v celém světě spoluprací mezi státy v účelné součinnosti s ostatními mezinárodními organizacemi a zajistit správní spolupráci mezi uniemi, 35 které jsou vytvářeny v souvislosti s jednotlivými mezinárodními smlouvami v této oblasti. WIPO, jež je organizací OSN, vykonává dozor v oblasti ochrany duševního vlastnictví, spravuje četnou řadu mezinárodních mnohostranných smluv, mezi které patří také Pařížská unijní úmluva, Madridská smlouva a Protokol a smlouva o známkovém právu. Sídlem organizace je Ženeva, v současnosti má 184 členských států. 36 Dohoda o obchodních aspektech duševního vlastnictví TRIPS (1994) - EU členem, USA členem TRIPS, která vznikla v rámci Světové obchodní organizace (WTO), upravuje ochranu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k mezinárodnímu obchodu. Patří k nejobecnějším mezinárodním smlouvám v oblasti duševního vlastnictví věnujících se jak právům autorským, tak právům průmyslového vlastnictví. Mezi hlavní znaky dohody patří minimální standardy ochrany, vynucování práv duševního vlastnictví a řešení sporů mezi jejími členy. Jako jednu ze stěžejních zásad zakotvila zásadu vyčerpání práv. 37 Smlouva o známkovém právu (1994) - EU členem, USA členem Smlouva o známkovém právu zjednodušila přihlašování ochranných známek v členských státech, kterých je více než 40. Harmonizovala náležitosti a postupy při 33 Ostatní mezinárodní dohody v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Ministerstvo průmyslu a obchodu. [Online] 8. duben 2009. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.mpo.cz/dokument6205.html. 34 Mezinárodní smlouvy spravované WIPO. ÚPV. [Online] 17. červen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html. 35 Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví.1967, čl. 3. 36 Jakl, Ladislav. Evropský systém ochrany průmyslového vlastnictví a jeho vliv na vývoj v České republice. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2003. 80-7282-033-8. 37 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). 1994. 24

řízení před zápisnými úřady smluvních stran. Dále v ní byla stanovena lhůta ochrany známky na deset let od podání přihlášky a stejná lhůta také pro obnovu registrace. 38 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (1891) a Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek (1989) - EU i USA členem Protokolu Madridská dohoda umožnila mezinárodní registraci ochranných známek a přispěla k harmonizaci známkových zákonů v členských státech. Aplikace některých ustanovení této dohody byla v roce 1989 upravena Protokolem k Madridské dohodě. Madridská dohoda a Protokol k této dohodě zajišťují příslušníkům smluvních stran možnost ochrany jejich známek ve všech smluvních státech na podkladě jediné přihlášky, podané u WIPA prostřednictvím příslušného zápisného úřadu původu přihlašovatele. 39 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek (1957) -EU není členem (OHIM však niceské třídění používá), USA členem Dohoda stanoví jednotný systém mezinárodního třídění výrobků a služeb pro zápis ochranných známek. Mezinárodní třídník obsahuje přehled 45 tříd a abecední seznam výrobků a služeb zařazených do jednotlivých tříd. Klasifikace tak usnadňuje provádění rešerší. Od 1. ledna 2012 je v platnosti aktuální 10. verze. 40 Vídeňská úmluva o zřízení mezinárodního třídění obrazových prvků ochranných známek (1973) -EU není členem (OHIM však vídeňské třídění používá), USA není členem Vídeňská úmluva dala vzniknout systému třídění obrazových prvků ochranných známek. Účelem jednotného systému třídění je ulehčení rešerší ochranných známek a odstranění přetřiďování na národní úrovni. Členské země tedy nepotřebují vytvářet své vlastní národní třídění nebo jej aktualizovat. I když má Vídeňská úmluva jen 25 členů, její třídění obrazových prvků je značně využíváno i ostatními státy. 41 38 Mezinárodní smlouvy spravované WIPO. ÚPV. [Online] 17. červen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html. 39 Ibid. 40 Nice Classification. WIPO. [Online] 4.leden 2011. [Citace: 4.leden 2011.] http://www.wipo.int/classifications/nice/en/index.html 41 Mezinárodní smlouvy spravované WIPO. ÚPV. [Online] 17. červen 2011. [Citace: 9. říjen 2011.] http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html. 25

4 Definice ochranné známky dle právních předpisů EU a USA Pojem ochranné známky můžeme nalézt v právních předpisech vnitrostátních, komunitárních, i mezinárodních. Samotné definice ochranných známek se od sebe velkou měrou neliší. Odlišením ochranné známky v jednotlivých právních systémech je spíše náhled na tento institut průmyslového vlastnictví jako na jeden z prostředků, kterým se realizuje hospodářská soutěž. Ochranná známka může v podniku patřit k těm nejcennějším aktivům, kterými podnik disponuje, a proto také slouží jako nástroj ke konkurenčnímu boji. Právě na základě ochranné známky si totiž spotřebitelé často vybírají mezi jednotlivými výrobky a službami a jejich rozhodnutí jsou ovlivněna právě ochrannou známkou, která pro ně představuje určitý druh záruky, tradice a kvality. Ochranná známka Hodnota OZ v miliardách USD Google 44.3 Microsoft 42.8 Wal-Mart 36.2 IBM 36.2 Vodafone 30.7 Bank of America 30.6 General Electric 30.5 Apple 29.5 Wells Fargo 28.9 at&t 28.9 Tabulka 2: 10 nejcennějších ochranných známek na světě v roce 2011 42 42 The 10 Most Valuable Trademarks. Intellectual Asset Management. [Online]. Více viz seznam lit. 26

Ochranná známka je na území Evropské unie definována jednak ve směrnici 89/104/EHS v článku 2 (nynější směrnice Rady č. 2008/95) a jednak v nařízení Rady č. 40/1994 v článku 4 (nynější nařízení č. 207/2009). Oba dva předpisy definují ochrannou známku stejně, jako označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků. 43 Rozdíl mezi uvedenými předpisy je v tom, že směrnice 89/104/EHS má za cíl sblížit právní předpisy členských států o ochranných známkách v nezbytném rozsahu, postačujícím pro fungování vnitřního trhu EU, zejména pro umožnění volného pohybu zboží a služeb, zatímco nařízení Rady definuje institut ochranné známky Společenství jako jednotný právní nástroj, platný na celém území EU. Sblížení právních předpisů členských států, týkajících se ochranných známek, umožňuje fungování vnitřního trhu EU, avšak nevýhody územně omezených práv z ochranných známek samo sblížení právní předpisů neodstraňuje. Musel být proto založen institut ochranné známky Společenství, aby podnikatelským subjektům usnadnil rozvoj hospodářské činnosti na celém území vnitřního trhu EU. Ochranné známky Společenství a práva z nich vyplývající jsou přitom rovnocenné s ochrannými známkami a právy z ochranných známek v jednotlivých členských státech. Ochranné známky jednotlivých členských států jsou však určeny pro ty podnikatelské subjekty, jejichž působnost je územně omezená a nepřesahuje teritoria jednotlivých států. Pro sjednocení rozhodovací praxe v řízeních o platnosti ochranných známek Společenství a v řízeních o porušování práv z těchto známek a pro dosažení účinnosti rozhodnutí na celém území Evropské unie, je na všechna řízení, týkající se ochranných známek Společenství, aplikováno nařízení Rady č. 44/2001 o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí. 44 Pro ochrannou známku Společenství obecně platí, že práva z ochranné známky lze nabýt jen zápisem. Pojem ochranné známky je zahrnut i v mezinárodních smlouvách a to zejména ve Smlouvě o známkovém právu z roku 1994, která ochrannou známku konkretizuje a 43 Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. 2009, čl. 4. 44 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 2000. 27

vylučuje tak například známky hologramové, známky zvukové a čichové. Dále je to Pařížská unijní úmluva z roku 1883, základní mezinárodní úmluva v oblasti duševního vlastnictví, která ochrannou známku definuje v článku 6ter v odst. 1 a 2 negativně, když vyjmenovává označení, která bez souhlasu příslušných orgánů nejsou zápisuschopná, protože dle tohoto článku požívají speciální ochrany (například erby a vlajky unijních zemí a mezinárodních mezivládních organizací, jichž je jedna nebo více unijních zemí členem, atd.). 45 A v neposlední řadě se jedná o Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, významnou mezinárodní dohodu, která institut ochranné známky definuje velmi široce jako jakékoli označení nebo jakákoli kombinace označení, způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků. Dále uvádí možnost členským státům podmínit zápis ochranné známky nabytím rozlišovací způsobilosti jejím užíváním. 46 V USA je ochranná známka definována v Lanham Act, který říká, že pojem ochranná známka zahrnující jakékoli slovo, jméno, symbol nebo znak nebo jakoukoli kombinaci předchozího je užívána za účelem identifikace a odlišení zboží nebo služeb jedné osoby od zboží nebo služeb osoby druhé a za účelem poukázat na původ zboží nebo služeb, i když není znám. 47 Lanham Act dále stanovuje, že se jedná o ochrannou známku buď již užívanou, nebo takovou ochrannou známku, kde existuje úmysl ji v dobré víře v obchodě užívat, a která je přitom schopna primárního zápisu. 48 Z předchozího lze usoudit, že pojetí ochranné známky v USA se příliš neliší od jejího evropského pojetí, avšak v USA je mnohem větší důraz kladen na faktické užívání ochranné známky. Přihláška ochranné známky může být podána na základě jejího předcházejícího užívání, nebo na základě prohlášení o dobrém úmyslu ochrannou známku užívat v nejbližší budoucnosti. Toto ustanovení se značně liší od evropského pojetí ochranné známky, kdy je jejímu majiteli ponechána poměrně dlouhá doba (pět let od data zápisu) na započetí užívání a při samotném zápisu, pokud je v té době známka zápisu-schopná, se užívání jako takové vlastně neřeší. O atributu užívání ochranné známky však bude pojednáno rozsáhleji později. 45 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví. Stockholm: WIPO, 1883. 46 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). 1994. 47 United States Code: Title 15, Chapter 22. Trademark Act - Lanham Act. 1946, 45. 48 Ibid. 28

4.1 Druhy ochranných známek Ochranné známky můžeme kategorizovat a rozřadit je tak do různých skupin podle druhů. Tradiční druhy ochranných známek jsou slovní, obrazové a kombinované. Existují však i netradiční druhy ochranných známek, jejichž zápisná způsobilost záleží zpravidla především na soudních výkladech, které dotvářejí ustanovení definovaná právními předpisy. DRUH PODDRUH PŘÍKLAD OZ VLASTNÍK ÚŘAD REG. Č. OZ SLOVNÍ Slova APPLE Číslice 737 Rodová jména Kombinace slov Slogany / hesla Písmena / iniciály / zkratky MC DONALD'S BIG MAC I'M LOVIN' IT IBM Apple Inc. Boeing Company McDonald's Corporation McDonald's Corporation McDonald's Corporation International Business Machines Corporation USPTO 85120231 USPTO 74578683 USPTO 72203982 USPTO 75568790 USPTO 78257217 USPTO 74093160 OBRAZOVÁ libovolná a fantazijní jména ipod Apple Inc. Corporation USPTO 75982871 Loga, emblémy Shell Brands International AG OHIM 003593563 Etikety Plzeňský Prazdroj, a.s. OHIM 002339786 reliéfy Thun 1794 a.s. OHIM 8847048 KOMBINOVANÁ Kombinace slovní a obrazové Tabulka 2: Tradiční druhy ochranných známek Vodafone Group Plc USPTO 78840168 29