Esenciální hypertenze u starších osob

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Lucie Murníková Esenciální hypertenze u starších osob Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. MUDr. Pavel Weber, CSc. Brno 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v seznamu literatury všechny použité informační zdroje. V Brně, 16. dubna 2007 2

Poděkování Děkuji panu doc. MUDr. Pavlu Weberovi, CSc. za cenné rady a připomínky při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat sestrám z kliniky interní, geriatrie, ošetřovatelství a praktického lékařství a interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Brno Bohunice za pomoc při vyhledávání respondentů. V Brně, 16. dubna 2007 3

OBSAH ÚVOD..6 1 CÍLE PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY...7 1.1 1. cíl práce a hypotézy.....7 1.2 2. cíl práce a hypotézy.7 1.3 3. cíl práce a hypotézy.....7 1.4 4. cíl práce a hypotéza.....8 2 KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM...9 2.1 Srdce......9 2.2 Cirkulační systém......10 3 KREVNÍ TLAK.....11 3.1 Měření krevního tlaku........11 3.1.1 Self monitoring......13 3.1.2 24 hodinové ambulantní monitorování krevního tlaku..........14 4 CHARAKTERISTIKA HYPERTENZE.......15 4.1 Etiologie hypertenze...... 16 4.2 Příznaky esenciální hypertenze......16 4.3 Diagnostika hypertenze.........17 5 LÉČBA ESENCIÁLNÍ HYPERTENZE......18 5.1 Nefarmakologická léčba hypertenze..... 18 5.1.1 Zdravá výživa....19 5.1.2 Kontrola tělesné hmotnosti a fyzická aktivita...20 5.1.3 Omezení stresu.. 22 5.1.4 Kouření.. 22 5.2 Farmakologická léčba hypertenze.....23 5.2.1 Diuretika 27 5.2.2 Beta - blokátory.27 4

5.2.3 Blokátory kalciových kanálů.28 5.2.4 ACE inhibitory...28 5.2.5 Jiná antihypertenziva.29 6 NÁSLEDKY HYPERTENZE... 30 6.1 Poškození cév 30 6.2 Poškození ledvin 30 6.3 Poškození srdce.31 6.4 Poškození mozku...31 6.5 Hypertenzní krize..32 7 METODIKA..33 8 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA.....34 9 DISKUSE..60 10 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ...67 ZÁVĚR..68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ...70 ANOTACE 72 PŘÍLOHY..74 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A ZNAČEK..84 5

ÚVOD Esenciální hypertenze neboli vysoký krevní tlak je chronické, celoživotní onemocnění. Patří mezi nejčastější kardiovaskulární choroby. Netrpíte li vy sami touto chorobou, jistě znáte někoho, kdo se na tuto nemoc léčí. V počátečním stádiu tohoto onemocnění nemusí mít klient žádné příznaky, a tak mu nepřikládá větší váhu. Proto je hypertenze často označovaná jako tzv. tichý zabiják, neboť tato choroba je nebezpečná zejména svými důsledky. Tyto následky se mohou stát prvním projevem hypertenze. Mezi ně patří mozková mrtvice, srdeční infarkt či projevy selhání srdce. Tyto důsledky mohou nemocného invalidizovat, ba dokonce usmrtit. Léčba hypertenze je proto velice důležitá. Kromě farmak má velký význam léčba nefarmakologická, která může sama vést v počátečních stádiích onemocnění k normalizaci krevního tlaku. Hypertenze se může vyskytovat současně s cukrovkou. Vzájemné působení těchto dvou chorob vede rozvoji onemocnění jako jsou ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin, cévní mozková příhoda či postižení ledvin. Pokud se hypertenze současně vyskytuje s cukrovkou, obezitou a hyperlipoproteinémií, nazývá se tento stav jako metabolický syndrom X (tzv. maligní kvarteto). Tento syndrom vzniká z velké části na genetickém podkladě, částečně se podílí vlivy prostředí (přejídání, nedostatečná fyzická aktivita, kouření a stres). 6

1 CÍLE PRÁCE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY 1.1 1. cíl práce a hypotézy Cíl: Zjistit, zda respondenti nepodceňují nefarmakologickou léčbu hypertenze. Hypotézy: Předpokládám, že někteří respondenti podceňují nefarmakologickou léčbu hypertenze: Více jak 20 % respondentů kouří, více jak 30 % respondentů trpí nadváhou nebo obezitou, více jak 50 % respondentů neprovádí žádnou fyzickou aktivitu, více než 10 % konzumuje alkoholické nápoje nad míru, více než 30 % neomezuje solení a více než 40 % respondentů neupřednostňuje stravu rostlinného původu. 1.2 2. cíl práce a hypotézy Cíl: Zjistit, zda respondenti dodržují pravidelnou farmakologickou léčbu, jakým způsobem farmaka užívají, jaká antihypertenziva jsou užita a jaká je efektivita antihypertenzní léčby. Hypotézy: Předpokládám, že více jak 60 % respondentů užívá léky pravidelně, u méně jak 30 % respondentů je indikována monoterapie, více jak 40 % respondentů užívá ACE inhibitory a u více jak 20 % respondentů je efekt léčby dobrý. 1.3 3. cíl práce a hypotézy Cíl: Zjistit, kolik respondentů trpí zároveň diabetem mellitem nebo metabolickým syndromem. Hypotézy: Předpokládám, že více jak 30 % respondentů trpí zároveň diabetem mellitem a více jak 10 % respondentů trpí metabolickým syndromem. 7

1.4 4. cíl práce a hypotéza Cíl: Zjistit, jaká je míra incidence následků hypertenze. Hypotéza: Předpokládám, že u více jak 60 % respondentů se následky hypertenze vyskytly. 8

2 KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM Hypertenze je onemocnění, které se týká kardiovaskulárního systému. Kardiovaskulární systém se skládá ze srdce a cirkulačního systému. 2.1 Srdce Srdce (cor) je svalový orgán, který je uložen v mezihrudí. Jeho dvě třetiny leží vlevo a jedna třetina vpravo od střední čáry. Srdce je tvořeno endokardem, myokardem, epikardem a perikardem. Endokard má funkci výstelky srdečních dutin a tvoří chlopně mezi síněmi a komorami. Myokard je srdeční svalovina, kterou lze rozdělit na dvě části: část pracovní a část vodivou. Pracovní svalovina zabezpečuje srdeční cyklus. Koordinovaným stahem buněk pracovního myokardu je zajištěna mechanická práce srdečního čerpadla. 1 Vodivá svalovina zabezpečuje srdeční automacii, tvorbu a přenos elektrických signálů, které vyvolávají smrštění srdečního svalu tzv. převodní srdeční systém. Tento aparát tvoří uzel sinoatriální, ležící ve stěně pravé síně, uzel atrioventrikulární (síňokomorový), ležící na rozhraní pravé síně a komory. Dále navazuje tzv. Hisův svazek, který se rozděluje na pravé a levé Tawarovo raménko. Tato raménka pokračují Purkyňovými vlákny, která převádí elektrický impuls na svalovinu komor. Na myokard přiléhá vazivový list epikard, který přechází ve vazivový obal perikard. Mezi epikardem a perikardem se nachází osrdečníková dutina, která obsahuje malé množství čiré tekutiny. Srdce obsahuje čtyři dutiny: pravou a levou síň (atrium dx. et sin.), pravou a levou komoru (ventriculus dx. et sin.). Pravá síň a pravá komora spolu komunikují otvorem, ve kterém se nachází trojcípá (tricuspidální) chlopeň. Mezi levou síní a komorou se nachází chlopeň dvojcípá (mitrální). Do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla (vena cava superior et inferior). Z pravé komory vystupuje plicní kmen (truncus pulmonalis). Do levé síně ústí čtyři plicní žíly (venae pulmonales) a z levé komory vychází srdečnice (aorta). Na počátku plicního kmene a aorty se nacházejí poloměsíčité chlopně. (1, 2) 1 WILHELM, Z. a kolektiv, Stručný přehled fyziologie člověka pro bakalářské studijní programy, s. 27. 9

Krevní oběh se dělí na malý (plicní) a velký (tělní) oběh. Malý krevní oběh začíná z pravé komory, kdy krev je vypuzována do plicního kmene a do plic, kde se krev okysličí a vrací se do levé síně čtyřmi plicními žilami. Velký krevní oběh začíná z levé komory, kdy je krev vypuzována do aorty a tělních tepen. Žilami se vrací odkysličená krev do pravé síně horní a dolní dutou žilou. Důležité jsou dva pojmy: tzv. systola a diastola. Srdeční dutiny se plní krví a vyprazdňují se. Diastolou (neboli ochabnutím) pravé síně je umožněno její naplnění krví dutými žilami. Po naplnění dochází k systole (kontrakci) a vypuzení krve do pravé komory, která je toho času v diastole. Při tomto vypuzování je otevřená trojcípá chlopeň, která se uzavírá po naplnění pravé komory. Následující systola pravé komory umožní vypuzení krve do plicního kmene a do plic. Po okysličení krve v plicním řečišti je krev nasávána čtyřmi plicními žilami do levé síně, která je nyní v diastole. Po jejím naplnění následuje systola. Krev vtéká do ochablé (diastolické) levé komory přes dvojcípou chlopeň. Po naplnění levé komory dochází k její systole, uzavření mitrální chlopně a vypuzení krve do aorty přes poloměsíčitou chlopeň. Základní podmínkou je přesná časová návaznost systol a diastol, přesná funkce převodního srdečního systému a správná funkce chlopní. (1) 2.2 Cirkulační systém Krev proudí cévním řečištěm, které je uspořádáno tímto způsobem: Arterie arterioly kapiláry venuly vény. V arteriích proudí krev okysličená, v žilách krev odkysličená. Proudění žilní krve je zajišťováno jednak srdcem a negativním nitrohrudním tlakem, ale také smršťováním kosterního svalstva (svalová pumpa) a pulsací doprovodných tepen. Na dolních končetinách mají žíly chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve. V kapilárním úseku dochází k látkové výměně mezi tkáněmi a krví. Rychlost proudění krve je závislá na průsvitu cév. Čím je průsvit cévy menší, tím větší je rychlost proudění. Krev protéká cévami kolísavým proudem, přičemž kolísá i tlak proudící krve. (1) 10

3 KREVNÍ TLAK Krevním tlakem myslíme tlak v tepnách. Krevní tlak (TK) je kolísavá veličina. Nejvyšší je tlak ráno po probuzení (mezi 6,00 10,00 hod.) a odpoledne (mezi 16,00 18,00 hod.), nejnižší brzy ráno (okolo 3. 4. hod.). 2 TK závisí jednak na výkonu srdce a odporu cévního řečiště, který je dán konstrikcí a dilatací cév, a dále na množství cirkulující krve. Zvětší li se výkon srdce (tj. minutový objem) stoupá i tlak krve, protože cévy jsou plněny větším množstvím krve. Proto při zvětšení fyzického zatížení stoupá krevní tlak. 3 Krevní tlak je ovlivňován mnoha faktory, mezi které patří například okolnosti měření, teplota, denní doba, emoce, stres, fyzická aktivita, kouření, alkohol, bolest, pohlaví a věk. Se stoupajícím věkem tlak krve stoupá. (7, 13) 3.1 Měření krevního tlaku V běžné praxi se krevní tlak měří neinvazivně auskultační, ale také možno palpační metodou. Lze použít buď rtuťový nebo digitální manometr. Digitální tlakoměry jsou buď poloautomatické, kdy si klient sám nafukuje a vypouští manžetu, anebo plně automatické. Tyto elektronické manometry jsou však méně přesné a je třeba jejich opakovaná kalibrace častěji než 1x ročně. Snadno mohou vznikat chybná měření, pokud se manžeta špatně umístí nebo pokud se v průběhu měření pohne paže. Manžeta je připevňována na paži ve výši srdce. V průběhu měření se nafukuje až do zaniknutí pulsu na pažní tepně, což je způsobeno stlačením cévní stěny. Výsledkem měření jsou dvě hodnoty, které lze vyjádřit buď v mm Hg, nebo v kpa. Vyšší hodnota odpovídá tlaku systolickému, při kterém se poprvé objevují tzv. Korotkovy fenomény. Nižší hodnota je dána tlakem diastolickým, při němž ozvy vymizí. (13, 23) 2 ŠTEJFA, M. a kolektiv, Základy kardioangiologie, s. 63. 3 DYLEVSKÝ, I. Anatomie a fyziologie člověka, s. 167. 11

Velmi důležitá je volba šířky manžety (tab. 1, 2), neboť při použití nevhodné šíře dojde ke zkreslení výsledku. Například při užití manžety menší než je potřeba, dojde k naměření vyššího krevního tlaku. Naopak při zvolení manžety širší u osob s menší paží je hodnota krevního tlaku nižší. Méně vhodné jsou manžety, které jsou přikládány na prsty nebo zápěstí. (13, 23) Tab. 1 Rozměry gumového vaku (cm) pro různě objemné paže 4 - podle British Hypertension Society of Hypertension Manžeta Šířka gumového vaku (cm) Délka gumového vaku (cm) standardní 12 26 pro většinu paží dospělých osob větší manžeta 12 40 pro obézní paže malá manžeta 12 18 pro děti a štíhlé paže Tab. 2 Rozměry gumového vaku (cm) pro různě objemné paže 4 - podle American Heart Association Manžeta Šířka gumového Délka gumového Obvod paže (cm) vaku (cm) vaku (cm) malá dospělá 10 24 22 26 dospělá 13 30 27 34 velká dospělá 16 38 35 44 Obvod paže měřen v polovině vzdálenosti mezi olecranonem a acromionem (cm). Krevní tlak je možno měřit vleže, vsedě i vestoje, a to ihned po postavení a dále po 2 minutách. Měření TK vestoje se využívá u starších nemocných, kteří mají větší tlakovou labilitu a může se vyskytnout ortostatická hypotenze. Nejčastější variantou je ovšem měření vsedě. Před měřením má svůj význam alespoň 10- ti minutové uklidnění. Během měření nemá hovořit pacient, ale ani lékař. (13, 23) 4 WIDIMSKÝ J.; WIDIMSKÝ J. jr., Esenciální a sekundární hypertenze pro praxi, s. 23. 12

Při první návštěvě se měří tlak na obou pažích. Rozdíl v hodnotě systolického krevního tlaku by neměl být větší než 20 mm Hg a rozdíl v hodnotě diastolického tlaku větší než 10 mm Hg. Pokud se naleznou hodnoty větší, je třeba vyloučit tepenné onemocnění. U klientů s hypertenzí je vhodné měřit TK třikrát při každé návštěvě, přičemž výsledek prvního měření zcela eliminujeme a řídíme se průměrem ze druhého a třetího měření. (13) 3.1.1 Self monitoring Domácí měření krevního tlaku lze nazvat také jako self monitoring. Tento typ měření je velmi užitečný, neboť variabilita hodnot krevního tlaku při měření v domácím prostředí je menší než variabilita kazuálních měření krevního tlaku, tj. krevní tlak naměřený v ordinaci lékaře. Proto domácí měření zpřesňuje hodnocení průběhu léčby. Self monitoring lze využít u klientů s tzv. syndromem bílého pláště. To znamená, že v ordinaci lékaře dochází k naměření hypertenze, ale v domácím prostředí je naměřen normální TK. Příčinou může být zvýšená reaktivita nervového systému. Možný je i jev opačný. V ordinaci lékaře dojde k naměření normálního krevního tlaku a naopak v domácím prostředí je naměřen vysoký TK. Tento jev se nazývá normotenze bílého pláště. Pro upřesnění dodávám, že normálním krevním tlakem myslím TK < 140/ < 90 mm Hg. Na normotenzi bílého pláště je třeba pomýšlet u klientů, kteří mají normální krevní tlak, ale jsou přítomny známky hypertrofie levé komory. Dále nelze vyloučit diabetiky a osoby s pozitivní rodinnou anamnézou, kdy hypertenzí trpí oba rodiče. Domácí měření krevního tlaku lze využít také u pacientů s velkým kolísáním hodnot TK při kazuálním měření a k vyloučení slábnoucího efektu antihypertenziv. Krevní tlak si má nemocný měřit v době, než užije další dávku léku. To znamená vždy ráno, pokud léky působí 24 hodin. Pokud je účinnost léku 12 hodin, měří se TK 2 x denně. (13) 13

3.1.2 24 hodinové ambulantní monitorování krevního tlaku Toto měření krevního tlaku je charakterizováno tím, že klient nosí 24-48 hodin manžetu upevněnou na paži. Manžeta se v pravidelných intervalech nafukuje a výsledky měření se ukládají do paměti. Po připojení na počítač jsou tyto výsledky vyhodnoceny. Ambulantní monitorování TK poskytuje spolehlivé informace nejen o hodnotách TK naměřených v průběhu dne, ale také v noci. Hypertonici bez nočního poklesu TK mají vyšší riziko orgánových komplikací hypertenze. Provádí se např. při podezření na syndrom bílého pláště, rezistenci hypertenze k léčbě, epizodickou hypertenzi a při nevysvětlitelných hypotenzích. (7, 13, 17, 23) 14

4 CHARAKTERISTIKA HYPERTENZE Hypertenze je psychosomatické onemocnění. Vedle ischemické choroby srdeční je nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Prevalence hypertenze v ČR se pohybuje v dospělé populaci kolem 30 % s nárůstem prevalence ve vyšších věkových skupinách. Spolu s hyperlipoproteinémií, obezitou a kouřením je hypertenze jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů aterosklerózy a ischemické choroby srdeční. 5 Za arteriální hypertenzi považujeme hodnoty systolického krevního tlaku 140 mm Hg a/nebo diastolického tlaku 90 mm Hg zjištěné alespoň ve 2 ze 3 měření pořízených při dvou různých návštěvách. Pozornost je třeba věnovat také tzv. izolované systolické hypertenzi, která je charakterizovaná systolickým tlakem 140 mm Hg a diastolickým tlakem < 90 mm Hg. Objevuje se zjm. u starších osob a je dána zvýšenou tuhostí cévní stěny. Definici hypertenze ukazuje tab. 3. (3, 6, 13) Tab. 3 Definice hypertenze podle Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH), Evropské kardiologické společnosti (ESC) 2003 a České společnosti pro hypertenzi (ČSH) 2004 6 Systolický TK Diastolický TK mm Hg mm Hg Optimální TK < 120 a < 80 Normální TK 120 129 a 80 84 Vysoký normální tlak 130 139 a / nebo 85 89 Hypertenze Stupeň 1 (mírná) 140 159 a / nebo 90 99 Stupeň 2 (středně závažná hypertenze) 160 179 a / nebo 100 109 Stupeň 3 (těžká hypertenze) 180 a / nebo 110 Izolovaná systolická hypertenze 140 a / nebo < 90 5 HROMADOVÁ, D., Kardiovaskulární onemocnění, s. 78. 6 WIDIMSKÝ, J.; WIDIMSKÝ, J. jr., Esenciální a sekundární hypertenze pro praxi, s 13. 15

Poznámka: Pokud pacientův systolický a diastolický tlak spadá do různých kategorií, aplikujeme tu vyšší. 4.1 Etiologie hypertenze Hypertenzi dělíme na primární (esenciální) a sekundární. Esenciální hypertenze vzniká bez známé příčiny, avšak známe řadu patogenetických mechanismů. Uplatňuje se genetická podmíněnost, tzv. rizikové faktory (například kouření, alkohol, obezita, nedostatek tělesné aktivity a další (viz kap. 5.1), a dále porucha regulačních mechanismů (dysregulace mezi množstvím cirkulující krve a celkovým odporem daným proudění krve). Primární hypertenze tvoří 95 % hypertenzí. Diagnóza primární hypertenze se stanovuje vyloučením hypertenze sekundární. Sekundární hypertenze vzniká v důsledku jiného onemocnění, např. renálního, endokrinního a dalších. Léčba spočívá v odstranění příčiny, která může vést k normalizaci krevního tlaku. (4, 6, 7, 13, 17, 18, 20) 4.2 Příznaky esenciální hypertenze Hypertenze může probíhat zcela bez příznaků (asymptomaticky). Příznaky závisí na stádiu, nebo li stupni hypertenze: Stádium I je charakterizováno zvýšením krevního tlaku bez organických změn. Pacient je zcela bez obtíží nebo se mohou objevit bolesti hlavy, závratě, únava, nespavost, nervozita a bušení srdce. Stádium II se označuje jako poškození cílových orgánů. Jsou přítomny orgánové změny, mezi které patří hypertrofie levé srdeční komory, ztluštění arteriální stěny, porucha renálních funkcí. Stádium III je charakterizováno těžkými orgánovými změnami se selháváním jejich funkce. Do tohoto stupně se řadí cévní onemocnění mozku (CMP, TIA, mozkové krvácení), postižení srdce (IM, AP, CHSS), postižení ledvin (pokles renálních funkcí, nefropatie, proteinurie), postižení cév (ICHDKK), poškození sítnice oka (retinopatie). (6, 13, 16, 18) 16

Maligní hypertenze je pojem, kterým se označuje rychlé a těžké selhání orgánů (ledviny, srdce, mozek, sítnice oka). Takto probíhající hypertenze může končit smrtí i přes razantní farmakologickou léčbu. (13) 4.3 Diagnostika hypertenze Diagnostika hypertenze se provádí ambulantně. Mezi základní vyšetřovací metody patří: - anamnéza (Soustředíme se na subjektivní potíže jako jsou například bolest hlavy, tlak v očích, palpitace, návaly horka, pocit slabosti, náhlé pocení. Pátráme po dědičnosti, informujeme se o rizikových faktorech.) - vyšetření moči (biochemické, Hamburgerův sediment), - vyšetření krve (KO, FW, hladina glykémie, cholesterolémie, kreatininémie, urikémie, ionty, hormonální vyšetření), - vyšetření očního pozadí, - elektrokardiografie a rentgen hrudníku. K nemocničnímu vyšetření je možno přistoupit při patologickém nálezu z ambulantního vyšetření nebo u nemocných s těžkou hypertenzí. (3, 16, 17) 17

5 LÉČBA ESENCIÁLNÍ HYPERTENZE Léčba hypertenze je nefarmakologická a farmakologická (medikamentózní). (17) 5.1 Nefarmakologická léčba hypertenze Nefarmakologická léčba spočívá ve změně životního stylu. Již tato změna může mít příznivý vliv na pokles krevního tlaku. Jaké jsou tedy zásadní nefarmakologické postupy? a) Zanechání kouření (každá vykouřená cigareta způsobí vzestup krevního tlaku na 30 minut), b) snížení tělesné hmotnosti u obézních pacientů a nemocných s nadváhou, c) redukce příjmu kofeinu (max. 2 šálky denně), d) snížení konzumace alkoholu (u mužů max. 30 ml/den, u žen max. 20 ml/dentj. přibližně 3 dcl vína, 0,6 l piva či 75 ml 40 % alkoholu), e) omezení příjmu kuchyňské soli (5-6 g/den), f) redukce příjmu nasycených tuků (máslo, sádlo) max. 75 g/den, g) dostatečná fyzická aktivita upravená dle věku nemocného, h) snížení tělesné námahy, i) vyvarování se stresu, dostatečná relaxace, j) změna stravovacích návyků (zvýšení konzumace ovoce a zeleniny, stravy rostlinného původu, luštěnin, celozrnného pečiva), k) dostatek draslíku, vápníku a hořčíku ve stravě, l) omezení léků podporujících retenci sodíku a vody (NSA, kortikoidy, sympatomimetika, perorální antikoncepce). (3, 9, 10, 13, 17, 18, 21) 18

5.1.1 Zdravá výživa K léčbě hypertenze patří zcela bezpochybně dietoterapie. V prvé řadě je třeba omezit nadměrný příjem kuchyňské soli. Je známo, že u populace, kde denní příjem soli je menší než 3 g/den, se hypertenze prakticky nevyskytuje. Jakmile se tyto osoby přesídlí do oblasti s vyšším příjmem soli (6 8 g), pak se zvýšená hodnota krevního tlaku začíná objevovat. Při denním příjmu soli 10 15 g denně je již hypertenze pozorována asi u 20 % jedinců, při příjmu kuchyňské soli v dávce 27 g denně je vysoký krevní tlak zjišťován u více než 40 % takto živených osob. 7 Uvádí se proto, že denní doporučená dávka soli je 5 6 gramů, tj. 1 kávová lžička. Prakticky to znamená, že pokrmy by se měly spíše nedosolovat. Omezené solení lze korigovat používáním vhodných koření, například oregano, rozmarýn a další. Z výše uvedeného samozřejmě vyplývá omezení příjmu nadměrně solených potravin. Mezi tyto potraviny bychom mohli zařadit paštiky, konzervované potraviny, olivy, oříšky, slané pečivo a jiné. S redukcí příjmu soli souvisí konzumace minerálek. Jejich volba by měla záviset na obsahu sodíku. Nejvhodnější je však konzumovat nápoje bez iontů. S omezením soli souvisí dále redukce konzumace uzenin, neboť tyto obsahují značné množství soli a nasycených tuků. Součástí diety je také restrikce masa, zejména červeného, neboť obsahuje mnoho tuku s nasycenými mastnými kyselinami. Proto je vhodnější konzumovat maso bílé (ryby, drůbež). Především ryby jsou vhodné pro obsah tzv. omega 3 mastných kyselin. Za týden bychom měli zkonzumovat alespoň 400 gramů ryb. Důležité je používání kvalitních olejů. Již zmíněné omega 3 mastné kyseliny jsou přítomné hlavně v olejích. Naopak snížíme spotřebu živočišných tuků a cholesterolu. Je potřeba uvést, že přepalované oleje již nepatří ke zdravé výživě. Ke vzniku hypertenze přispívá i alkohol. Pravidelná konzumace alkoholu v dávce větší než je doporučená (viz výše) zvyšuje krevní tlak. Proto je nutné jeho omezení. Vždyť právě alkohol má nepříznivý vliv nejen na náš tlak, ale i na činnost mozku, jater a zvýšené riziko vzniku nádorů. (8, 9) 7 KUŽELA, L.; PATLEJCHOVÁ, E., Dieta při hypertenzi, s. 8. 19

K dietním opatřením patří také omezení celkového příjmu potravy, neboť většina hypertoniků je buď obézních nebo mají nadváhu. Znamená to omezení alkoholu (neboť ten je vysoce energetický), salámů, tučného masa, volných cukrů, sladkých jídel. Výhodné je používat tzv. light výrobky, neboť ty jsou slazeny nízkoenergetickými nebo neenergetickými sladidly. Doporučeno je jíst častěji po menších porcích a večer jíst méně. Velmi vhodná je konzumace vlákniny. Uvádí se, že vláknina má ochranný vliv před vznikem aterosklerózy a kolorektálního karcinomu. Vláknina je obsažena především v ovoci a zelenině. Denně bychom měli tedy zkonzumovat alespoň 400 g ovoce a zeleniny. Mimo vlákniny je v ovoci a zelenině mnoho vitamínů. Každý vitamín má v těle svou funkci. Například vitamin C je významný antioxidant, vitamin B 12 snižuje hladinu homocysteinu, který je rizikovým faktorem ICHS. Neopomenutelnou složkou potravy jsou voda, vitamíny a stopové prvky. Denní doporučený přísun vody je 2 3 litry. Stoupá však v letním období a při fyzické zátěži. Draslík je obsažen především v ovoci a zelenině. Vápník je nezbytný pro tvorbu kostí a činnost nervosvalové soustavy, je obsažen především v mléce, mléčných výrobcích. Hořčík ovlivňuje metabolismus tuků. (8, 9) V rámci této problematiky mě velmi zaujala kniha s názvem Dieta při hypertenzi (viz použitá literatura), kde jsou uvedeny různé recepty pro pacienty trpící vysokým krevním tlakem. Dovolila jsem si proto uvést některé náhodně vybrané recepty v příloze č. 1 (s. 75) 5.1.2 Kontrola tělesné hmotnosti a fyzická aktivita Obezita je multifaktoriální onemocnění. Může vzniknout na podkladě faktorů genetických a faktorů vnějšího prostředí (přejídání, nedostatek fyzické aktivity). Nutriční stav našeho organismu lze nejlépe posoudit indexem tělesné hmotnosti, který je označován jako body mass index (běžně zkratka BMI). Jak tedy vypočítáme tento index? Velmi jednoduše dle následujícího vzorce: BMI = hmotnost v kilogramech / (výška v metrech)² (15) 20

Dle hodnoty indexu BMI si pak můžeme určit, v které hmotnostní kategorii se nacházíme (viz tab. 4). Index BMI určí naši hmotnostní kategorii, ale neurčí rozložení tuku v těle. Toto určení je důležité z jednoho důvodu. Rozložení tuku v těle se liší u mužů a u žen. U muže je nadváha většinou spojená s uložením tuku v oblasti břicha. Tento typ uložení tuku se nazývá centrální, nebo též abdominální typ obezity. U žen je naopak tendence k ukládání tuku v oblasti hrudní a gluteální (oblast hýždí). Tento typ nese název gynoidní. A protože se bavíme o hypertenzní chorobě, na tomto místě je důležité podotknout, že centrální typ je prognosticky nebezpečnější ve vztahu k výskytu kardiovaskulárního onemocnění. Rozložení tuku v těle lze tedy určit indexem, který se nazývá pas/boky. Z názvu vyplývá, že obvod pasu vydělíme obvodem v bocích. Výsledek u žen by měl být menší než 0,80 a u mužů menší než 1. (15) Tab. 4 Určení jednotlivých hmotnostních kategorií 8 Kategorie Muži Ženy Podváha < 20 < 19 Norma 20 24,9 19 23,9 Nadváha 25 29,9 24 28,9 Obezita 30 39,9 29 38,9 Těžká obezita > 40 > 39 V případě nadváhy a obezity je nutné v rámci nefarmakologické léčby snížit tělesnou hmotnost. Snížení tělesné hmotnosti již samo může vést ke snížení krevního tlaku. Udává se, že snížení tělesné hmotnosti o 1 kg se rovná snížení krevního tlaku zhruba o 1 mm Hg u osob s vysokým normálním TK. Svou roli při snižování tělesné hmotnosti hraje snížení příjmu potravy a zvýšená fyzická aktivita. Rozlišujeme tělesnou aktivitu izotonickou a izometrickou. V rámci nefarmakologické léčby hypertenze je vhodná tělesná aktivita izotonická (běh, plavání, rychlá chůze, lyžování, turistika). Naprosto nevhodná je tělesná aktivita izometrická, která zahrnuje tělesnou námahu typu rytí, kopání, zvedání břemen, silové a dynamické sporty. Tělesný trénink však závisí na stádiu onemocnění. (3, 9) 8 WILHELM, Z.; NOVÁKOVÁ, Z., Praktická cvičení z fyziologie pro studenty bakalářských oborů, s. 59. 21

U osob s mírnou hypertenzí bez orgánových změn (stádium I) je vhodná rychlá chůze nebo jiná izotonická aktivita 45 minut 2 3x týdně. U klientů s orgánovými změnami (stádium II a III) je samozřejmostí individualizace tělesné aktivity. K udržení zdraví stačí pohyb nižší intenzity, ale zato prováděný pravidelně a dlouhodobě. 9 Fyzická aktivita přináší mnoho pozitivních změn. Ovlivňuje metabolismus volných kyslíkových radikálů, pozitivně působí na kardiopulmonální systém (zvětšuje se průsvit koronárních tepen), snižuje tělesnou hmotnost, má kladný účinek na psychickou činnost (odstraňuje stres, úzkost, depresi, únavu), zlepšuje kvalitu spánku, snižuje krevní tlak, snižuje shlukování krevních destiček. (3, 9) 5.1.3 Omezení stresu Ke stresu vedou jednak faktory vnější, ale také faktory vnitřní. Mezi vnější faktory patří vysoká pracovní nasazení, nedostatek času, sociální izolace, nedostatek odpočinku, problémy v rodině a mnoho dalších. Mezi vnitřní faktory se řadí starosti či emocionální skleslost. Mezi fyziologické reakce na stres patří mimo jiné i zvýšení krevního tlaku. Trvale působící stresové situace mohou vyústit v hypertenzi. Proto v rámci prevence i léčby je třeba omezit vystavování stresu. Zde má svou roli relaxace, zájmy a odpočinek, ať již aktivní nebo pasivní. Dobré účinky může splňovat i jóga či autogenní trénink. Možností volby je lázeňská léčba, která může sloužit jako doplněk terapie. (3, 13) 5.1.4 Kouření Kouření je návyk, který má mnoho negativních účinků. Kromě finanční ztráty způsobuje zdravotní ohrožení. Vedle nikotinu a kysličníku uhelnatého je nejškodlivější vdechování kouře z cigaret, který způsobuje neblahé změny dýchacích epitelií. Proto se tato problematika dotýká i tzv. pasivních kuřáků. Kouření vede k vazokonstrikci, zrychlení srdeční činnosti a tím ke zvýšení krevního tlaku. Poškozuje cévní stěnu a tím urychluje aterosklerózu, neboť do poškozené cévní stěny se snadněji dostávají tukové látky a cholesterol. (3, 9) To způsobuje zúžení 9 SCHEJBALOVÁ, M.; STÁREK, A.; NIEDERLE, P. Hypertenze: Nebezpečné onemocnění nebo jen vysoký tlak? s. 17. 22

průsvitu cév a snadněji vznikají krevní sraženiny. V důsledku kouření vzniká ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, ischemická choroba dolních končetin, cévní mozková příhoda, poruchy srdečního rytmu, nádorová onemocnění (plic, hrtanu, jícnu atd.), chronická obstrukční plicní nemoc, vředová choroba gastroduodena. Riziko vzniku těchto chorob roste s počtem cigaret vykouřených denně, délka trvání tohoto návyku se nejeví jako významnější faktor. Prevence vzniku těchto chorob je jednoduchá a jasná nekouřit. Důležité je působit především na ty, kteří kouřit ještě nezačali (děti a mládež), neboť skoro polovina těch, kdo kouřit zkusili, se stali trvalými kuřáky (studie Alcohol and drugs in Central Europe ). Zanechání kouření je závislé na motivaci. Na pomoc při zanechávání kouření existují protikuřácké poradny, které jsou vybaveny odvykacími léky. Nápomocny jsou také nikotinové žvýkačky, náplasti či nosní spreje. Většina kuřáků se však pokouší zanechat kouření bez pomoci odborníka. Úspěšnost těchto pokusů je velmi nízká ročně asi 2%. (3, 9) 5.2 Farmakologická léčba hypertenze Správná a efektivní léčba zabraňuje nebo oddálí poškození důležitých orgánů, snižuje morbiditu a mortalitu pacientů. V současné době je k dispozici velké množství antihypertenziv, které krevní tlak snižují. Volba léku závisí na zdravotním stavu klienta a přidružených onemocnění. Existují i doporučení, dle kterých je možno postupovat při výběru léků. Cílem léčby u všech pacientů je dosáhnout snížení tlaku pod hodnotu 140/90 mm Hg. 10 Léčbu zahajujeme nejnižší možnou dávkou. Při nedostatečném efektu dávku zvyšujeme. Vhodnější je kombinace antihypertenziv. Lze totiž použít menší dávku farmaka a tím se sníží riziko jejich vedlejších účinků. Upřednostňujeme léky s dlouhodobým působením, které učinkují 24 hodin. Důvodem je lepší adherence pacientů k léčbě, kontinuální kontrola hypertenze a snižování rizika kardiovaskulárních příhod. Riziko koronární a cévní mozkové příhody je nejvyšší v ranních hodinách, proto tímto přístupem zabraňujeme rannímu vzestupu krevního tlaku. (4, 13) 10 KAŇKOVÁ, K. a kol., Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy, s. 94. 23

Krevní tlak je nutno snižovat pomalu. Nevhodné je snížení více než o 10 mm Hg za měsíc. Samozřejmě nezapomínáme na laboratorní kontroly. Samovolné vysazování léků je naprosto nevhodné. Následkem je náhlý vzestup tlaku s jeho neblahými účinky na již zmíněné orgány. V důsledku toho je nutná edukace pacientů. Jak jsem již zmínila, v terapii hypertenze se využívá monoterapie i kombinace léčiv. Může jít o dvojkombinaci, trojkombinaci či čtyřkombinaci antihypertenziv, která mají odlišný mechanismus účinku. Z toho vyplývá, že zásadně nekombinujeme antihypertenziva téže třídy. Dobré antihypertenzivum by mělo nejen snižovat krevní tlak, ale mělo by být pacienty dobře snášené, neboť hypertenze je onemocnění celoživotní. V léčbě hypertenze u starších pacientů se zásadně nepoužívají léky, které mohou vést k posturální hypotenzi a vysoké dávky diuretik. Farmakoterapie se neustále vyvíjí s objevy nových účinných látek. V dnešní době i přes dostupnost nových léků je kontrola hypertenze v populaci nedostatečná. Ve většině zemí Evropy nepřesahuje podíl hypertoniků, kteří mají snížen krevní tlak k cílovým hodnotám, 30 procent. V ČR je podíl hypertoniků s normalizovaným krevním tlakem kolem 20 procent. 11 Důvodem je nedostatečná adherence pacientů k léčbě a málo energická léčba. (4, 13) Antihypertenziva se dělí do několika skupin: diuretika (podporují diurézu, tím snižují objem cirkulující krve) betablokátory (blokují činnost sympatiku, zpomalují frekvenci srdce, snižují objem krve v oběhu a tím krevní tlak) blokátory kalciových kanálů (brání vstup vápníku do buněk srdečního svalu, snižují napětí cévních stěn) inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin (zabraňují přeměně angiotenzinu I na angiotenzin II a tím snižují odpor cév) (4, 13, 17,18) 11 Janský, P., Lékařské listy, s. 30. 24

další: blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II sartany (ovlivnění renin angiotenzinového systému, rozšiřují cévy, snižují proliferaci buněk, a tím zbytnění srdeční svaloviny, jsou vhodné pro klienty s přidruženými chorobami, hlavní indikací je chronické srdeční selhání) alfa blokátory (snižují aktivitu sympatiku, blokují receptory srážlivosti v cévní stěně) přímá vazodilatancia (rozšiřují cévy). Přestože lze v monoterapii užít kteroukoli z látek, existují doporučení pro použití určitých látek pro některé skupiny pacientů (viz tab. 5) (4, 13, 17, 18) 25

Tab. 5 Individualizace léčby hypertenze při monoterapii 12 Antihypertenzivum Indikace Kontraindikace Diuretika vysoký věk, obezita, srdeční selhání, chronické selhávání ledvin, černá rasa hypertrofie levé komory, opatrnost při diabetes mellitus II a hyperlipidémii Beta blokátory mladí pacienti¹, bílá rasa, hyperkinetická cirkulace, srdeční selhání, asthma bronchiale angina pectoris, stav po AIM, migréna, senilní tremor Blokátory Ca kanálů vysoký věk, angina pectoris, paroxysmální dysfunkce levé komory, srdeční selhání supraventrikulární tachykardie, migréna, černá rasa ACE inhibitory mladí pacienti, bílá rasa, malý efekt u černé rasy srdeční selhání, proteinurie, impotence vyvolaná jinými látkami Alfa1 blokátory hypertrofie levé komory, hyperlipidémie, asthma bronchiale, benigní hypertrofie prostaty, významně zesilují vazodilatační účinek blokátorů Ca kanálů, stenóza aorty diabetes mellitus ¹ Některé nové publikace naopak ukazují velmi příznivý efekt beta-blokátorů u starších osob, i když u nich není výrazně zvýšen tonus sympatiku. 12 Hynie, S., Farmakologie v kostce, s. 256. 26

5.2.1 Diuretika Diuretika jsou lékem první volby u starších pacientů a u chronického selhávání srdce. Diuretika podporují zvýšené vylučování moči, a tak odlehčují srdci. Vyplavují nadbytečnou vodu při srdeční slabosti a vylučují nadbytek soli, a tím snižují krevní tlak. Lze je kombinovat se všemi ostatními antihypertenzivy. Diuretika se dělí na thiazidová, kličková, kalium šetřící a antagonisty aldosteronu. Thiazidová diuretika se indikují především u systolicko diastolické hypertenze starších osob a u izolované systolické hypertenze starších osob. Výhodou této skupiny je jejich dobrá tolerance, ekonomická nenáročnost a jednoduché podávání. Mezi zástupce kličkových diuretik patří furosemid. Užívá se v léčbě hypertenze při renální insuficienci s poklesem glomerulární filtrace pod 0,5 ml/s, dále při srdečním selhávání, edémových stavech či rezistence na thiazidy. Lze jej podávat ve formě perorální i nitrožilní. Kalium šetřící diuretika omezují sekreci kalia. Podávají se při normální renální funkci nebo renální insuficienci do hodnoty glomerulární filtrace 0,5 ml/s. Spironolakton a Eplerenon patří mezi antagonisty aldosteronu. Mají kardioa renoprotektivní účinek. Diuretika a blokátory kalciových kanálů nejvíce snižují systolický krevní tlak. (4, 13, 16) 5.2.2 Beta - blokátory Beta - blokátory patří kromě diuretik k nejužívanějším látkám v léčbě esenciální hypertenze. Používají se při monoterapii i v kombinaci s dalšími antihypertenzivy. Beta - blokátory snižují krevní tlak, příznivě ovlivňují srdce a pomáhají předcházet srdečnímu infarktu. Kontraindikací jsou u těžké srdeční slabosti, bradykardii, astmatu u oběhového šoku. Účinek těchto léků je zjistitelný během prvních dnů léčby, plného účinku však dosahují teprve po 2 3 týdnech užívání. Podávání beta - blokátorů by mělo začít malými dávkami, které předchází vznik velké únavy a bradykardie. (4, 13, 16) 27

V dnešní době jsou k dispozici také beta - blokátory druhé generace, které méně pronikají do CNS a nepůsobí únavu a beta - blokátory kombinované s alfa - blokátory. Při náhlém vysazení beta - blokátorů muže dojít k rebound reakci, která se projeví palpitací a úzkostí. U části pacientů dochází ke zhoršení anginy pectoris a dokonce se může objevit i akutní koronární příhoda. Z tohoto důvodu beta blokátory vysazujeme pozvolna během několika dní. (4, 13, 16) 5.2.3 Blokátory kalciových kanálů Blokátory kalciových kanálů (BKK) inhibují vstup vápníkových iontů do buněk. Tím vyvolávají v hladké svalovině cév relaxaci, dochází ke snížení odporu periferních cév a tím ke snížení krevního tlaku. Současně vedou k rozšíření koronárních, mozkových i ledvinových cév. Nevyvolávají zadržování sodíku. Blokátory kalciových kanálů jsou součástí farmakoterapie hypertenze, kterou provází diabetes mellitus, hypertrofie levé komory, paroxysmální tachykardie a ischemická choroba dolních končetin. Tyto léky se tedy používají i jako antiarytmika. Dlouhodobé podávání BKK snižuje svalovou hmotu levé komory. V tomto ohledu jsou však účinnější ACE inhibitory. (4, 13, 16) 5.2.4 ACE inhibitory ACE inhibitory patří k nejmodernějším skupinám antihypertenziv. Blokují renin- angiotenzinový systém ve stadiu přeměny angiotenzinu I na angiotenzin II. Dilatují periferní cévy, snižují odpor periferních cév a vedou ke snížení krevního tlaku. Nemění se však tepová frekvence ani minutový srdeční výdej. Způsobují zvýšení průtoku ledvinami, ale glomerulární filtrace zůstává beze změny. Inhibitory angiotenzin I konvertujícího enzymu mají malý výskyt nežádoucích účinků, což je jejich výhodou. U hypertoniků s hypertrofií levé komory jsou lékem první volby. (4, 13, 16) 28

5.2.5 Jiná antihypertenziva Kromě inhibitorů ACE ovlivňují systém renin angiotenzin aldosteron také blokátory AT1 - receptorů pro angiotenzin II (sartany). Inhibitory ACE blokují přeměnu angiotenzinu I na angiotenzin II. Tento mechanismus má však i své nevýhody. Dochází ke kumulaci bradykininu, což vede ke dvěma nejčastějším nežádoucím účinkům kašli a angioneurotickému edému. Dalším omezením ACE inhibitorů je fakt, že angiotenzin II může vznikat i jinými mechanismy, například působením chymázy. Posledním limitem inhibitorů ACE je skutečnost, že ovlivňují veškeré účinky angiotenzinu II, bez ohledu na subtyp receptorů. (12, 22) V ideálním případě by měl být k dosažení poklesu krevního tlaku blokován pouze subtyp AT1, jak je tomu právě u sartanů. Alfa - blokátory snižují arteriolární rezistenci. To je následováno zrychlením srdeční frekvence a zvýšením reninové aktivity. Dlouhodobé podávání vede k perzistující vazodilataci, která však není provázena uvedenými změnami. Alfa blokátory v monoterapii lze použít u pacientů s hyperlipidémií, hypertrofií prostaty, diabetes mellitus a asthma bronchiale. Hlavními zástupci jsou prazosin, doxazosin a terazosin. Přímá vazodilatancia, již podle názvu, působí dilatačně na cévy. Ovlivňují periferní rezistenci, používají se v kombinaci s jinými antihypertenzivy. Jedním ze zástupců této skupiny antihypertenziv je nitropusid sodný, který má téměř okamžitý nástup účinku. Podává se při hypertenzní krizi v nitrožilní infuzi. Jeho účinek je dán jeho dávkou a rychlostí infuze. (4, 13, 19, 22, 24) 29

6 NÁSLEDKY HYPERTENZE Pokud není vysoký krevní tlak léčen, postupně se rozvíjí změny na různých orgánech (hlavně na srdci a cévách). 6.1 Poškození cév Vysoký krevní tlak představuje zátěž pro krevní cévy. Tato zátěž může po určitém čase cévy poškodit a do cévních stěn se začnou ukládat tukové látky (především cholesterol). Dochází ke kornatění cév, tzv. ateroskleróze. Ta je charakterizována tvrdšími a užšími cévami. Méně pružné cévy kladou krevnímu proudu větší odpor a to vede k dalšímu vzestupu krevního tlaku, mohou dokonce prasknout. Ruptura cév se projeví modřinami na kůži, epistaxí nebo také krvácením do mozku. Užší cévy způsobují poruchy prokrvení tkání. Závisí na lokalizaci, kde jsou cévy zúženy. Při zúžení koronárních cév dochází k infarktu myokardu, při zúžení končetinových cév dochází k ischemické chorobě dolních končetin, při zúžení cév mozkových může dojít k tzv. mrtvici. Při kornatění cév na očním pozadí dochází k poškození sítnice s poruchami vidění. Těmto následkům však může být zabráněno správnou výživou, životosprávou a antihypertenzní léčbou. (9) 6.2 Poškození ledvin Esenciální hypertenze usnadňuje kornatění renálních tepen, kdy dochází k nedostatečnému prokrvení ledvin, a tím se zvýšeně vylučuje renin, který způsobí další zvýšení krevního tlaku. Zhoršuje se také průtok krve ledvinami. Příznaky poškození ledvin se rozvíjí plíživě. Mezi ně patří otoky kolem kotníků, dušnost, chudokrevnost, bledost, krvácení z nosu, bolesti hlavy, poruchy močení. Krevní tlak může stoupat až na hodnotu 200 mm Hg i více. Navíc se mohou objevit srdeční potíže a poruchy vidění. (9) Všechny tyto příznaky se vysvětlují počínajícím selháváním ledvin se zadržováním látek, které musí být vylučovány močí. 30

Zpočátku dovede tělo tento stav ještě vyrovnávat, ale tato kompenzace rychle selhává. Smrt nastává nejčastěji otravou močí (urémií), srdečním selháním nebo mrtvicí. 13 6.3 Poškození srdce Zvýšený krevní tlak znamená pro srdce práci navíc, neboť musí pumpovat krev proti vysokému odporu. Jestliže tento stav trvá dlouho, síla srdce se vyčerpává. Následkem toho je zbytnění srdeční stěny, které zvýší sílu srdečního stahu. Za určitou dobu se v důsledku takovéhoto přetížení srdce rozšiřuje a srdeční síla se opět snižuje. Kromě hypertrofie srdce se může objevit angina pectoris, kdy dochází k záchvatovitým srdečním bolestem. Podstatou je nedostatečné zásobování srdce při trvalé zvýšené zátěži. Charakteristická srdeční bolest je silná, tlaková, svíravá, pálivá, lokalizovaná na hrudníku. Může mít i retrosternální ráz, vyzařovat do levé paže, krku nebo břicha. Bývá provázena úzkostí. Bolest při angině pectoris se objevuje při zátěži tělesné či duševní. Dlouhodobě přetížené srdce může nakonec selhat. Trvalá zátěž věnčitých cév na srdci může vyústit i v srdeční infarkt. Infarkt myokardu vzniká na podkladě kornatění koronárních cév, které se postupně zužují. Při ucpání věnčité cévy trombem pak vzniká již zmíněný infarkt. Srdeční tkáň, která není prokrvena odumírá. Tento stav může končit smrtí. (9) 6.4 Poškození mozku Cévní mozková příhoda rovněž patří k nejobávanějším komplikacím hypertenze. Dochází k poškození mozku buď prasknutím cévy nebo jejím uzavřením. Příznaky CMP jsou závislé na oblast mozku, která byla postižena. Mohou se objevit poruchy řeči nebo vidění. V typických případech se objeví ochrnutí jedné poloviny těla různého rozsahu. Tento stav vzniká náhle, méně často během několika hodin. Předcházet mohou bolesti hlavy. Asi poloviny osob ztrácí na různě dlouhou dobu vědomí. Mrtvice často zanechává různě těžká ochrnutí. (9) 13 Leibold, G., Rizika vysokého krevního tlaku, s. 45. 31

6.5 Hypertenzní krize Hypertenzní krize je akutní stav, kdy se krevní tlak zvyšuje náhle (během hodin) a nadměrně (diastola nad 130 mm Hg). Příčinou jejího vzniku je vynechání farmakologické léčby, akutní fáze infarktu myokardu, stav po transplantaci srdce nebo ledvin, mozkové krvácení či aneurysma aorty. Hypertenzní krize může vzniknout i samovolně. Ohrožuje nemocného mozkovými, srdečně cévními a ledvinnými komplikacemi. Při hypertenzní krizi bez orgánových komplikací je nutné snížit TK do 24 hodin, tzn. urgentně. Léky se podávají perorálně. Pokud se objeví orgánové komplikace, je nutné snížit TK emergentně během 1. hodiny k hodnotám 180/110. V tomto případě se v léčbě používají parenterální medikamenty, např. nitropusid sodný, nitroglycerin, furosemid, beta blokátory a jiné. Péče o pacienty s hypertenzní krizí je zajišťována na jednotkách intenzivní péče, kde je možnost soustavného monitorování krevního tlaku, pulsu, EKG, diurézy a dalších životně důležitých funkcí. (9, 16, 17) 32

7 METODIKA Pro své výzkumné šetření jsem použila metodu dotazníku. Dotazník je měrný prostředek, pomocí kterého se zkoumá mínění lidí o jednotlivých jevech. Obsahuje skupinu připravených a správně formulovaných otázek, které jsou smysluplně seřazeny. Respondent odpovídá písemně. Nevýhodou dotazníku je, že nezjišťuje, jací respondenti jsou, ale jak sami sebe vidí nebo chtějí být viděni. Výhodou je rychlé a ekonomické shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Dotazník, který jsem sama vytvořila, má 21 položek (příloha č. 2). Otázky byly koncipovány jako uzavřené (ot. č. 1, 3, 5, 7, 8, 9, 11, 12, 13, 21), polouzavřené (ot. č. 2, 4, 10, 15, 16, 18, 19, 20) a otevřené (ot. č. 6, 14, 17). Před vlastním šetřením jsem rozdala 3 dotazníky, pomocí kterých jsem odstranila nedostatky, které se týkaly nepřesné formulace otázek. Po získání identifikačních údajů (otázky č. 1,2) jsem se ptala na mínění o závažnosti onemocnění (otázka č. 3). Dále jsem vložila položky o délce trvání hypertenze (otázka č. 4) a informovanosti o dodržování správné životosprávy (otázka č. 5). Poté jsem se zaměřila na zjištění dodržování nefarmakologické léčby (otázky č. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14), užívání antihypertenziv (otázky č. 15, 16, 17), hodnoty, kontroly a měření krevního tlaku (otázky č. 18, 19, 20) a na zjištění přidružených onemocnění, které mají s hypertenzí souvislost (otázka č. 21). Dotazníky byly určeny pro starší osoby s hypertenzí. Výzkumné šetření probíhalo od listopadu 2006 do února 2007 na interní kardiologické klinice a klinice interní, geriatrie, ošetřovatelství a praktického lékařství ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Při vyplňování dotazníků jsem se setkala s ochotou, ale i s nevstřícností. Vyhodnocení odpovědí jsem provedla ručně a výsledky jsem umístila do tabulek a grafů. 33

8 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Ve výzkumném šetření jsem rozdala 86 dotazníků. Ve většině případů jsem dotazníky vyplňovala individuálně s respondenty v důsledku jejich zdravotního stavu, proto byla návratnost 100 %. Respondenti byli ve věkovém rozmezí 56 95 let. Věkový průměr byl 75,5 let. Číselné hodnoty zaznamenané v tabulkách jsou vyjádřeny v absolutní a relativní četnosti. Otázka č. 1: Pohlaví. Tab. 6 Zastoupení respondentů dle pohlaví Pohlaví Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ženy 47 54,65 % Muži 39 45,35 % Celkem 86 100 % Graf 1 Zastoupení respondentů dle pohlaví Relativní četnost (%) Muži; 45,35% Ženy; 54,65% 34

Dle tabulky číslo 6 (graf 1) je zřejmé, že výzkumného šetření se zúčastnilo 47 žen, tj. 54,65 % a 39 mužů, tj. 45,35 % z celku. Otázka č. 2: Kolik Vám je let? Tab. 7 Zastoupení respondentů dle věku Věk Absolutní četnost Relativní četnost (%) 35 45 let 0 0 % 46 55 let 0 0 % 56 65 let 17 19,77 % 66 75 let 30 34,88 % 76 85 let 29 33,72 % 86 95 let 10 11,63 % Celkem 86 100 % Graf 2 Zastoupení respondentů dle věku Relativní četnost (%) 86 95 let 76 85 let 66 75 let 56 65 let 46 55 let 35 45 let 0% 10% 20% 30% 40% 35

Tabulka číslo 7 (graf 2) ukazuje, že dotazníkového šetření se nezúčastnil nikdo ve věku pod 56 let (0 %). Ve věkovém rozmezí 56 65 let se zúčastnilo výzkumu 17 respondentů (19,77 %). Nejvíce respondentů bylo ve věkové skupině 66 75 let (30 osob, tj. 34,88 % z celého vzorku). Druhou nejčastější skupinou bylo věkové rozmezí 76 85 let. Té se zúčastnilo 29 respondentů, tj. 33,72 %. Ve věku od 86 do 95 let se šetření zúčastnilo 10 respondentů (11,63 %). Otázka č. 3: Myslíte si, že vysoký krevní tlak je závažné onemocnění? Tab. 8 Závažnost onemocnění Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (%) Samozřejmě, že ano. 48 55,82 % Spíše ano. 29 33,72 % Spíše ne. 5 5,81 % Ne. 4 4,65 % Celkem 86 100 % Graf 3 Závažnost onemocnění Relativní četnost (%) Spíše ne.; 5,81% Ne.; 4,65% Spíše ano.; 33,72% Samozřejmě, že ano.; 55,82% 36

Tabulka číslo 8 (graf 3) naznačuje, do jaké míry přikládají respondenti svému onemocnění závažnost. 48 respondentů (55,82 %) odpovědělo, že hypertenze samozřejmě patří mezi závažná onemocnění. 29 respondentů (33,72 %) si myslí, že hypertenze je spíše závažné onemocnění. 5 respondentů (5,81 %) považuje své onemocnění za méně závažné a 4 respondenti (4,65 %) nepřikládají svému onemocnění váhu. Otázka č. 4: Jak dlouho se na vysoký krevní tlak léčíte? Tab. 9 Délka trvání léčby Doba terapie Absolutní četnost Relativní četnost (%) Méně než 5 let 17 19,77 % 5 10 let 21 24,42 % 11 15 let 11 12,79 % 16 20 let 18 20,93 % 21 25 let 9 10,46 % 26 30 let 6 6,97 % 31 35 let 2 2,33 % 36 40 let 0 0 % 41 45 let 0 0 % 46 50 let 2 2,33 % Celkem 86 100 % Tabulka číslo 9 (graf 4) naznačuje, jak dlouho se respondenti léčí s hypertenzí. Méně než 5 let se léčí 17 respondentů (19,77 %). Největší skupinu tvoří období 5 10 let, na kterou odpovědělo 21 účastníků výzkumu (tj. 24,42 %). 11 15 let se léčí s hypertenzí 11 respondentů (12,79 %). Druhou nejpočetnější skupinou bylo období 16 20 let, kde jsem zaznamenala 18 respondentů, tj. 20,93 % z celého vzorku. 9 respondentů (10,46 %) se léčí s vysokým tlakem 21 25 let. V období 26 30 let se léčí 6 respondentů (6,97 %). Pouze 2 respondenti (2,33 %) se léčí v každé skupině 31 35 let a 46 50 let. Nikdo neuvedl délku své léčby od 36 do 45 let. 37

Graf 4 Délka trvání léčby Relativní četnost (%) 46 50 let 41 45 let 36 40 let 31 35 let 26 30 let 21 25 let 16 20 let 11 15 let 5 10 let Méně než 5 let 0% 5% 10% 15% 20% 25% 38

Otázka č. 5: Byl(a) jste informován(a) od svého ošetřujícího lékaře či zdravotní sestry o dodržování správné životosprávy? ( Tj. správné stravování, tělesný trénink, atd.) Tab. 10 Informace o správné životosprávě Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (%) Ano, myslím, že 46 53,49 % dostatečně podrobně. Ano, ale ne příliš 28 32,56 % podrobně. Ne. 12 13,95 % Celkem 86 100 % Graf 5 Informace o správné životosprávě Relativní četnost (%) Ne.; 13,95% Ano, ale ne příliš podrobně.; 32,56% Ano, myslím, že dostatečně podrobně.; 53,49% Z tabulky číslo 10 (grafu 5) vyplývá, do jaké míry byli respondenti informováni o dodržování správné životosprávy. Více než polovina (53,49 %, tj. 46 respondentů) uvedla, že byli dostatečně informováni. 32,56 % (28 respondentů) byli také informováni, ale ne zcela podrobně. Poslední třetina (12 respondentů, tj. 13, 95 %) uvedla, že nebyli informováni vůbec. 39