Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Literatura a mezikulturní komunikace Bc. Michal Kirš Strýc Pepin v díle Bohumila Hrabala Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Jan Tlustý, Ph.D. 2015
Anotace V práci je analyzována literární stylizace strýce Pepina v prozaických textech Bohumila Hrabala. Předmětem zkoumání jsou texty, v nichž se tato postava přímo vyskytuje. Vedle několika povídek z 50. let (Lednová povídka, Únorová povídka, Smrt pana Baltisbergra) se jedná především o vzpomínkovou prózu ze 70. let (Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony) a 80. let (trilogie Svatby v domě, Božské děti, Dandy v montérkách). U těchto textů je provedena interpretační studie. Dále byly abstrahovány základní polohy, do nichž je strýc Pepin stylizován, a které utvářejí jeho literární portrét. Jsou sledovány především významy a funkce, jež postava strýce Pepina v Hrabalově díle nese a plní. Pozornost je věnována i Josefu Hrabalovi (1882 1967), předloze pro literární postavu strýce Pepina, jakožto významnému inspiračnímu zdroji pro poetiku Bohumila Hrabala. V úvodní kapitole jsou připomenuta důležitá fakta z Hrabalova života a tvorby. Zejména problematické období 70. let je zasazeno do historického kontextu. Annotation In this thesis is analysed the literary stylization of uncle Pepin in prosaic texts of Bohumil Hrabal. Subject of research are those texts, in which this character directly appears. Beside several stories from 1950s (January Story, February Story, The Death of Mr. Baltisberger), it concerns primarily his memorial prose from 1970s (Cutting It Short, The Little Town Where Time Stood Still, Joyful Blues/Beautiful Sadness, Harlequin's Millions) and from 1980s (trilogy In-House Weddings, Divine Children, The Dandy in Overalls). In case of these texts is made an interpretative study. Then were abstracted the basic aspects, in which is uncle Pepin stylized, and which create his literary portrait. This thesis follows especially meanings and functions, which the character of uncle Pepin in Hrabal's work carries and fulfils. Attention is also paid to Josef Hrabal (1882 1967), a template for the character of uncle Pepin, as significant inspirational source for Bohumil Hrabal's poetics. In the introductory chapter are mentioned important facts from Hrabal's life and work. Particularly the problematic period of 1970s is placed in historical context. 2
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.. Podpis autora práce 3
Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Janu Tlustému, Ph.D. za cenné rady v průběhu psaní magisterské diplomové práce. 4
Motto: [ ] tak ten svět je pořád krásnej, ne že by byl, ale jak já ho vidím [ ] Bohumil Hrabal, Taneční hodiny pro starší a pokročilé Sebrané spisy Bohumila Hrabala, svazek č. 5 (Kafkárna), s. 41 5
Obsah 1. Úvod... 7 2. Shrnutí dosavadní literatury... 9 3. Život, dílo a kontext tvorby spisovatele Bohumila Hrabala... 12 4. Strýc Pepin jako múza Bohumila Hrabala... 22 4.1 Josef Hrabal předloha pro postavu strýce Pepina... 22 4.2 Orální projev strýce Pepina... 24 5. Literární stylizace strýce Pepina... 29 5.1 Strýc Pepin v povídkách z 50. let... 29 5.2 Strýc Pepin ve vzpomínkových prózách... 32 5.2.1 Postřižiny... 33 5.2.2 Městečko, kde se zastavil čas... 37 5.2.3 Krasosmutnění... 47 5.2.4 Harlekýnovy miliony... 50 5.2.5 Svatby v domě a další prózy z 80. let... 55 6. Závěr... 61 7. Seznam použité literatury... 64 7.1 Primární literatura... 64 7.2 Sekundární literatura... 65 7.3 Online zdroje... 68 6
1. Úvod Strýc Pepin bývá v souvislosti s tvorbou Bohumila Hrabala zmiňován zejména jako významný inspirační zdroj. Tento postoj zaujímají význační znalci díla tohoto předního českého spisovatele, ostatně to opakovaně přiznává i autor sám. Strýc Pepin zásadně ovlivnil styl Hrabalova psaní i celkově jeho poetiku, což se nejviditelněji projevilo v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé. Vedle toho se strýc Pepin objevil v několika textech Bohumila Hrabala jako postava. Znám je zejména z novel Postřižiny a Městečko, kde se zastavil čas. Vliv strýce Pepina na Hrabalovu tvorbu byl již několikrát prozkoumán a popsán. 1 Většina badatelů se přitom soustředí především na dikci strýce Pepina. Také Hrabalovy texty byly již mnohými odborníky interpretovány a podrobeny nejrůznějším analýzám. Už méně je toho napsáno o významech, které Hrabal prostřednictvím postavy strýce Pepina do svého díla vnáší. Portréty, jež Bohumil Hrabal strýci Pepinovi ve svém díle vystavuje, podle mého názoru dosud nejsou uspokojivě probádány. Jaké funkce má tato postava? Jakou má filozofii? Jak se projevuje a co z toho lze vyvodit? Cílem této práce je odpovědět na tyto otázky. Pokusím se blíže specifikovat, jak je strýc Pepin v Hrabalově díle stylizován, přičemž důraz kladu na vzpomínkové prózy. Ve zkoumaných textech na základě vlastní interpretace nacházím a pojmenovávám elementární polohy, do nichž je strýc Pepin stylizován, a které tak z podstatné části utvářejí jeho literární portrét. Takto se hodlám dopátrat poselství, jež Hrabal v postavě strýce Pepina čtenáři zanechává. V úvodní kapitole shrnuji a komentuji primární i sekundární hrabalovskou literaturu. Dále připomínám zásadní fakta ze života Bohumila Hrabala. Zmiňuji klíčové okamžiky jeho spisovatelské dráhy i kontext Hrabalovy tvorby zejména v 70. letech, kdy vznikla většina textů, které jsou předmětem zkoumání v této práci. Následující kapitola pojednává o reálném strýci Pepinovi jakožto inspiračním zdroji Bohumila Hrabala. Nejdříve přináším několik dostupných poznatků ze života Hrabalova strýce, jenž byl předlohou pro Pepinovu postavu. Ve druhé části kapitoly se věnuji specifickému orálnímu projevu strýce Pepina, jelikož ten se výrazně promítnul do Hrabalova psaní. Zde upínám pozornost k základním aspektům Pepinovy řeči a souvisejícím jevům, které Hrabal převzal a rozvinul ve své tvorbě. Kapitola souhrnně nazvaná Literární stylizace strýce Pepina je jádrem celé práce. V ní předkládám vlastní interpretaci Hrabalových próz, v nichž se postava strýce Pepina vyskytuje. Mým cílem přitom není analýza zkoumaných textů prizmatem naratologických kategorií (postavy, vypravěč, čas, prostor), ačkoliv zcela ignorovat je nelze. Zabývám se 1 Viz zejména Milan Jankovič a Jiří Pelán. 7
charakteristickými rysy a tématy (ústředními i dílčími) analyzovaných textů. Zvláštní pozornost věnuji postavě strýce Pepina, jejíž projevy zobecňuji a posléze rozřazuji do zastřešujících kategorií. Jsem si samozřejmě vědom toho, že vzhledem k mnohoznačnosti a mnohovýznamovosti Hrabalova díla nemůže tato interpretační studie obsáhnout portrét strýce Pepina v jeho úplnosti. Ve snaze o zachycení celkového portrétu strýce Pepina v Hrabalově tvorbě nejdříve rozebírám několik povídek z 50. let (Lednová povídka, Únorová povídka, Smrt pana Baltisbergra), jež ještě nelze řadit do vzpomínkových textů. Dále však již pokračuji vlastním výkladem autorových próz reminiscenčního charakteru. Postupně takto rozebírám nejdříve prózy ze 70. let (Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony) a následně vzpomínkové texty z 80. let (Svatby v domě, Proluky, Božské děti, Dandy v montérkách). V prózách z 80. let se strýc Pepin vyskytuje již jen minimálně, sehrává zde jen průvodní a nepříliš důležitou roli. Adekvátně k tomu rozebírám i celé tyto texty. Analýza je tedy ve výsledku stručnější nežli u detailně zpracovaných textů ze 70. let. 8
2. Shrnutí dosavadní literatury O rozsáhlosti díla Bohumila Hrabala podává přesnější představu devatenáct svazků jeho sebraných spisů, které postupně během let 1991 1997 vydalo nakladatelství Pražská imaginace. O vydání tzv. Sebraných spisů Bohumila Hrabala (SsBH) se zasloužil zejména Hrabalův blízký přítel Václav Kadlec, jemuž při editorských a redakčních úkonech vypomáhali mj. Karel Dostál, Claudio Poeta, Vladimír Gardavský či Jaroslava Janáčková. Takové zpracování Hrabalova kompletního díla bylo zcela zásadní pro jakoukoli badatelskou činnost, která logicky následovala po jeho vydání. 2 Václav Kadlec a jeho kolegové čerpali při sestavování a vydávání SsBH především ze soukromého archivu Bohumila Hrabala, kde také byla valná většina textů dohledána v původní verzi. Hrabalova situace v oficiální literatuře byla zejména v 70. a 80. letech poněkud problematická. Své texty pod tlakem cenzury často i mnohokrát přepracovával, aby mohly vyjít. 3 Užitečnost SsBH tkví tedy v tom, že Hrabalovy texty zde nalezneme v pokud možno originálním znění (ať už před četnými zásahy nakladatelských redaktorů či samotného autora). Proto jsem v rámci primární literatury pro účely této diplomové práce vycházel výhradně ze SsBH, přičemž nebylo nutné použít všech devatenáct svazků. Sekundární hrabalovské literatury, která se zabývá dílem a životem Bohumila Hrabala z nejrůznějších úhlů pohledu, již existuje poměrně značné množství. Závažnost jednotlivých příspěvků se však liší dle přístupu k Bohumilu Hrabalovi a jeho dílu. Existuje celá řada publikací spíše popularizačního charakteru (např. vzpomínky na vzájemná setkání s umělcem), ryze vědeckých prací je již k dispozici o poznání méně. V některých případech dochází k prolnutí obou přístupů. Patrně nejvýraznějším titulem tohoto typu je Spisovatel Bohumil Hrabal od Tomáše Mazala, jenž se s literátem přátelil. Společně s nedávno vydanou prací Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914 2014 se jedná o nejobsáhlejší publikaci, která se věnuje pouze Bohumilu Hrabalovi. Nalezneme zde i spoustu fotografií, dokumentů a citací z díla. Účelem Mazalovy práce bylo především obeznámit širokou veřejnost s životem a dílem Bohumila Hrabala. Je třeba na tomto místě zmínit i první 2 V roce 1997 takřka současně s vydáním posledního (19.) svazku SsBH umírá Bohumil Hrabal. Badatelé tak mají de facto ihned k dispozici Hrabalovo pečlivě zpracované, kompletní literární dílo. 3 Bohumil Hrabal v několika případech ustoupil tlaku cenzury. V touze po vydání svých textů se uchýlil k autocenzuře, kdy své texty sám upravoval tak, aby výsledek ideologicky zainteresované redakci nakladatelství vyhovoval. Nejradikálněji si počínal při zpracování dvou svých později autonomních textů Něžného barbara a Příliš hlučné samoty. Propojením těchto textů vzniklo dílo nazvané Kluby poezie (1981, Mladá fronta), které lze považovat za vůbec nejnešťastnější Hrabalův ústupek. 9
monografii o spisovatelovi nazvanou prostě Bohumil Hrabal. 4 Jejím autorem je Radko Pytlík, jenž se Hrabalovi věnuje i v jiných publikacích. Pytlíkův příspěvek je cenný zejména kvůli svému prvenství (rok vydání 1990), které zajišťovalo nesporný přínos v době publikování. Z dnešního pohledu se však Pytlíkova práce jeví jako dávno překonaná, o což se zasloužili zejména Milan Jankovič a Jiří Pelán. Prvně jmenovaného lze považovat za klíčového interpretátora Hrabalových textů. Jankovičovo nejzávažnější dílo Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala postihuje umělcův vývoj od samého počátku až do konce, přičemž se obšírně zabývá jevy, jež se pojí se stylem Hrabalova psaní. Snaha o pokud možno co nejvědečtější přístup je patrná i u práce Jiřího Pelána Bohumil Hrabal: pokus o portrét. Pelán rovněž komentuje spisovatelův vývoj, v porovnání s Jankovičem v poněkud zhuštěnější podobě. 5 Přínosem pro tuto práci je i jeho studie Quijotismus v Hrabalovi, která byla publikována ve sborníku prací Hrabaliana rediviva. Jedná se již o druhý sborník krátkých statí různých autorů, které se vztahují k životu a dílu Bohumila Hrabala. První sborník Hrabaliana vyšel ještě za Hrabalova života, a to k příležitosti jeho 75. narozenin. Povaha i zaměření jednotlivých statí se dosti liší, vědecký přístup lze pozorovat mj. u textů Milana Jankoviče, Václava Kadlece, Josefa Zumra či Susanny Rothové. Naposledy zmíněná Susanna Rothová, švýcarská bohemistka a překladatelka Hrabalových textů do němčiny, je zároveň autorkou první významné teoretické práce o Hrabalově díle. Byť se v její druhé části soustředí na Příliš hlučnou samotu a její variace 6, její disertační práci Hořké štěstí a hlučná samota Bohumila Hrabala nelze opomenout. Významným příspěvkem je i disertační práce Totální realismus a trapná poezie rakouské bohemistky Gertraude Zandové. Autorka zde věnuje pozornost situaci v české neoficiální literatuře v období 1948 1953. Nutno však poznamenat, že hlavním objektem zájmu není Hrabal, nýbrž básník Egon Bondy. Problematice vztahu literatury a politiky v letech šedesátých se věnuje Helena Kosková. Její práce Hledání ztracené generace je důležitá především pro pochopení ediční politiky v tomto období. Významné místo v hrabalovské literatuře zaujímají také pojednání Emanuela Frynty (Náčrt základů Hrabalovy prózy) a Václava Černého (Za hádankami Bohumila Hrabala, pokus interpretační), kteří v souvislosti s tvorbou Bohumila Hrabala hovoří o tzv. hospodské historce, respektive kecu. 4 Komunistický režim až na výjimky neumožňoval publikování vědeckých pojednání o Hrabalově díle. Pytlíkova práce je tak opravdu první obsáhlejší monografií, ačkoliv vyšla až v roce 1990. Již o deset let dříve dokončil Jaroslav Kladiva svou studii Literatura Bohumila Hrabala, kde se věnuje struktuře a metodě Hrabalových děl. Tento pro badatele jistě hodnotný spis však vyšel až v roce 1994 v Pražské imaginaci. 5 Pelánova studie původně vznikla jako předmluva pro rozsáhlou antologii Hrabalových textů (Opere scelte), již vydává italské nakladatelství Mondadori. 6 Příliš hlučná samota, Hrabalovo vrcholné dílo, je pro účely této práce irelevantní. 10
V souvislosti se 100. výročím Hrabalova narození v minulém roce (2014) došlo k vlně vydání několika dalších titulů. Jejich kvalita je však přirozeně kolísavá. Patrně nejvýznamnější z nich je již jednou zmíněná velkoformátová publikace Petra Kotyka, Světlany Kotykové a Tomáše Pavlíčka s názvem Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914 2014. Jedná se o jakési kalendárium (doplněné o celou řadu autentických fotografií a dokumentů), které sleduje rok po roce významné události v Hrabalově osobním i uměleckém životě. Další nové publikace, které mohou posloužit k dotváření spisovatelova obrazu, jsou Via Hrabal: kniha vzpomínek od autorského dua Jacek Baluch a Tomáš Mazal a Setkávání s Hrabalem: vzpomínky & eseje od Josefa Kroutvora. Vyšla také obsáhlá fotografická publikace Jana Kaplana. Částečně beletrizovaná popularizační kniha Moniky Zgustové V rajské zahradě trpkých plodů: o životě a díle Bohumila Hrabala vyšla v reprintu. Viditelně komerčně provedená publikace Petra Čermáka (Bohumil Hrabal: Vzhůru, srdce! ) nepřináší nic nového a obsahuje celou řadu nepřesností. 11
3. Život, dílo a kontext tvorby spisovatele Bohumila Hrabala Bohumil Hrabal je řazen mezi nejvlivnější a nejčtenější české spisovatele 20. století. Dalo by se snad říci, že význam Hrabalova díla a zájem o něj přerostl ještě za jeho života hranice tuzemska a autora tak lze bez debat označit za světového. Mezi nejvýznamnější ocenění, která mu byla udělena, patří francouzský Řád umění a literatury (1992) a medaile Za zásluhy z rukou prezidenta Václava Havla (1996). Bohumil Hrabal byl spisovatelem poměrně velmi plodným, o čemž vypovídá devatenáct svazků jeho sebraných spisů. V drtivé většině se jedná o texty prozaické. Nutno však poznamenat, že kořeny Hrabalova psaní jsou ryze poetické. Básnický talent se znatelně projevuje i v próze, která je v podání Hrabala výrazně lyrická. Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně kontoáristce Marii Kiliánové. Biologický otec Bohumil Blecha se k dítěti nepřihlásil. Příjmení budoucí spisovatel převzal po svém kmotrovi Františku Hrabalovi poté, co se v roce 1916 oženil s jeho maminkou. Hrabalovo dětství bylo bohaté na zážitky a vjemy různého druhu, což bylo dáno chlapcovou nezvykle silnou vnímavostí i několikerým stěhováním. Ve věku tří let se dle svých vzpomínek stěhuje natrvalo do Polné, kde jsou v místním pivovaru zaměstnáni již manželé František a Marie Hrabalovi. 7 První roky svého života však strávil povětšinou v domku svých prarodičů Kateřiny a Tomáše Kiliánových na Balbínově ulici v brněnských Židenicích. V roce 1919 se Hrabalovi přesunují do Nymburka, kde získal Hrabalův otčím František místo účetního ve zdejším pivovaru. 8 Již čtyřčlenná rodina 9 se nyní stěhuje do bytu, který se nachází přímo v areálu nymburského pivovaru. V Nymburku a jeho okolí prožil Bohumil Hrabal svá chlapecká léta i mládí. Nejprve absolvoval obecnou školu v Nymburku. Poté navštěvoval nymburskou reálku s výjimkou jednoho roku, kdy docházel do Českého státního gymnázia v Brně. 10 Jeho studijní výsledky na všech těchto školách byly nevalné úrovně, malý Hrabal měl problémy s disciplínou a dvakrát dokonce propadl. Škola byla pro něj v tomto období utrpením. Byl zde 7 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 12. 8 František Hrabal posléze vykonává funkci správce pivovaru, ještě později se stane jeho ředitelem. 9 Manželům Hrabalovým se narodil syn Břetislav, Bohumilův mladší bratr. 10 Po smrti dědečka Tomáše Kiliána se na přání rodičů přesunul zpět do Brna za babičkou Kateřinou, která v Židenicích zůstala sama. Na Českém státním gymnáziu v Brně (dnes Gymnázium, Brno, třída Kapitána Jaroše 14) však absolvoval (neúspěšně) pouze primu. 12
roztěkaný a nesoustředěný, raději vyrážel do přírody nebo na procházky do města mezi lidi. 11 Hrával také kopanou za nymburské fotbalové mužstvo Polaban. Během prázdninových pobytů v rodném Brně jej ve snaze o nápravu studijních neúspěchů opakovaně doučoval jeho strýc Bohuslav Kilián. 12 V roce 1934 složil Bohumil Hrabal maturitní zkoušky na nymburské reálce, o rok později i maturitu z latiny na gymnáziu v Českém Brodě. Téhož roku (1935) se zapsal především na popud své matky na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pokud byl do této chvíle ve škole spíše pasivní a podprůměrný, nyní u něj vzplanula touha po vědomostech a vzdělání. Vysokoškolské období bylo velmi důležité pro Hrabalovu pozdější literární tvorbu, zejména díky intenzivnímu studiu humanitních disciplín (včetně filozofie) a četbě. 13 Z filozofů je nejvíce ovlivněn Ladislavem Klímou, německými filozofy (Schopenhauer, Kant, Hegel, Leibniz) a později i východní naukou Lao Tse. Bohumil Hrabal objevuje i své první literární vzory, které ho inspirují k vlastní tvorbě. Mezi nimi byl i italský básník Giuseppe Ungaretti, jehož dílo Pohřbený přístav dostal Hrabal darem. Později přiznal, že především pod dojmem Ungarettiho básní začal od roku 1936 psát své vlastní verše. 14 Mezi své literární vzory sám Hrabal opakovaně řadí Jaroslava Haška, Ladislava Klímu, Richarda Weinera, Jakuba Demla a Franze Kafku. Dále zmiňuje také autory, jako jsou Bruno Schulz, Isaak Babel, François Rabelais, Louis-Ferdinand Céline, James Joyce, Anton Pavlovič Čechov, Sergej Alexandrovič Jesenin a jiné. 15 Mnozí znalci Hrabalova díla v jeho souvislosti akcentují význam odkazu Jaroslava Haška, přičemž zmiňují jeden z hlavních rysů Haškovy poetiky tzv. hospodskou historku. 16 V době studia se Hrabal významným způsobem zajímá také o výtvarné umění, vzdělává se i v oblastech hudby, divadla a filmu (na tomto uměleckém poli ho nejvíce zaujala americká groteska s Chaplinem, Keatonem či Lanem). 17 Jeho studium práv je přerušeno, když nacisté v roce 1939 zavírají vysoké školy. V příštím roce se sbližuje s básníkem Karlem Maryskem, který se stane jeho celoživotním přítelem. Spolu debatují o umění, zejména o surrealismu. Hrabal usiluje marně o publikaci 11 MAZAL, Tomáš. Cesty s Bohumilem Hrabalem. 1. vyd. Praha: Academia, 2011, s. 22. 12 Bohuslav Kilián byl jedním z redaktorů meziválečné společenské revue Salon. Toto periodikum dosahovalo ve své době celostátního významu. V Kiliánově vile v brněnských Obřanech se pravidelně scházeli eminentní umělci. 13 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 37. 14 Tamtéž, s. 35. 15 PELÁN, Jiří. Bohumil Hrabal: pokus o portrét. 1. vyd. Praha: Torst, 2002, s. 7. 16 Viz Emanuel Frynta, Václav Černý, Milan Jankovič, Helena Kosková. 17 KLADIVA, Jaroslav. Literatura Bohumila Hrabala: (Struktura a metoda Hrabalových děl). 1.vyd. Praha: Pražská imaginace, 1994, s. 12. 13
svých básní. Kamil Bednář jeho verše označuje za opožděný měkký surrealismus. 18 Během druhé světové války vystřídá Bohumil Hrabal v relativně rychlém sledu několik zaměstnání. V roce 1944 je ve svých třiceti letech jmenován elévem protektorátních drah, posléze nastupuje na místo výpravčího v Kostomlatech. Zde Hrabal vydrží až do konce války. Zároveň tady načerpal inspiraci pro svou pozdější novelu Ostře sledované vlaky, která ho i díky veleúspěšné filmové adaptaci proslaví po celém světě. Koncem roku 1945 se Hrabal pod vlivem levicové umělecké avantgardy (zejména surrealismu) a po zkušenostech s nacisty na konci války stává členem nymburské Komunistické strany Československa. 19 V jeho případě se však jedná pouze o epizodní členství, za necelý rok ze strany zase vystupuje. S Karlem Maryskem jsou silně ovlivněni surrealismem a poetismem Vítězslava Nezvala a Karla Teigeho. Společně sepsali Manifest neopoetismu (název nového uměleckého směru navrhl Hrabal), v němž navazují na předválečný poetismus, který však obohacují o mnohé vlastnosti surrealismu. 20 V roce 1946 Hrabal úspěšně ukončil studium práv, byl promován doktorem obojího práva. Hrabal v této době usiluje za podpory Karla Maryska o vydání své první básnické sbírky Ztracená ulička. 21 Nedlouho po únorovém převratu v roce 1948 se Bohumil Hrabal rozhodl natrvalo přestěhovat z Nymburka do Prahy. Do jeho prvního bytu v domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí za ním koncem 40. let pravidelně přijížděl z Nymburka na návštěvu strýc Pepin. Během těchto setkání vznikaly tzv. protokoly, o nichž ještě bude řeč v kapitole 4.2 Orální projev strýce Pepina. V následujícím roce píše Hrabal své první závažné texty mj. existenciálně laděnou prózu Kain, povídky Dům, který se osvěžoval bleskem, Filipojakubský den a Slavná Wantochova legenda či textovou koláž Mrtvomat. Po dokončení práv vystřídal v krátkých intervalech několik zaměstnání (např. pojišťovací agent Starobního a invalidního živnostenského fondu, obchodní zástupce velkoobchodní firmy Harry Karel Klofanda). Významnou roli v Hrabalově uměleckém vývoji sehraje jeho rozhodnutí nastoupit na brigádu do Poldiny huti v Kladně. Zde pracuje na pozici pomocného dělníka v letech 1949 1953. V kladenských ocelárnách se pohybuje mezi prostými lidmi různého ražení i nepotřebnými intelektuály, které komunistický režim smetl 18 ČERNÝ, Václav. Za hádankami Bohumila Hrabala, pokus interpretační (1975). In: Eseje o české a slovenské próze. 1. vyd. Praha: Torst, 1994, s. 92. 19 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 53. 20 ZGUSTOVÁ, Monika. V rajské zahradě trpkých plodů: o životě a díle Bohumila Hrabala. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997, s. 53. 21 Ztracená ulička měla být vydána vlastním nákladem Bohumila Hrabala v nymburské knihtiskárně Miroslava Hrádka. Její sazba však byla po Únoru 1948 rozmetána. Básnická sbírka vyšla tiskem až v roce 1991 v rámci samizdatové edice Pražská imaginace. 14
do výroby. 22 Takoví jsou i hrdinové Hrabalových textů. 23 Intelektuálem (navíc s uměleckými ambicemi) v řadách kladenských dělníků je i grafik Vladimír Boudník, s nímž se o deset let starší Hrabal spřátelí. Hned zpočátku 50. let se Bohumil Hrabal přestěhuje do Libně. Zanedlouho nato se k němu stěhuje i Boudník, často zde pobývá i básník Egon Bondy. V jejich bytě v ulici Na Hrázi č. 24 dochází k četným setkáním pražských intelektuálů. 24 Boudníka doprovází při jeho pouličních akcích, při nichž grafik demonstruje kresbami, které vycházejí ze skvrn na oprýskaných zdech, svůj vlastní výtvarný směr explosionalismus. V závěru roku 1950 Hrabal vytváří svá vrcholná básnická díla, eposy Bambini di Praga a Krásná Poldi. V obou případech se jedná o koláže surrealistických obrazů, existenciálních pocitů, dojmů a monologů, reálných situací prolínaných erotikou a smrtí. 25 U Bambini di Praga rozpoznává Václav Černý patrný vliv básnického kubismu Guillauma Apollinaira a jeho monumentálního poemu Pásmo. 26 Byť v obou textech převládá Hrabalův vrcholný surrealismus, i v případě Krásné Poldi sehrává důležitou roli ještě další přístup tzv. totální realismus. Autorem pojmu i totálněrealistického konceptu je Egon Bondy. 27 V duchu zaznamenávání totální reality s důrazem i na zdánlivě nedůležitý detail se nesou i další Hrabalovy texty z 50. let. Nejvýraznější z nich je Jarmilka, rovněž zasazená do prostředí Poldiny huti. Velkým obdivovatelem tohoto prozaického textu z roku 1952 byl Jiří Kolář. Gertraude Zandová si všímá, že Hrabalův postoj ke skutečnosti daný zájmem o nenápadný detail jej činí nejen příbuzným s přístupem Bondyho, ale i filozofií Skupiny 42. 28 Začátkem roku 1952 vznikají také první povídky, v nichž je portrétován strýc Pepin (Lednová 22 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 62 64. 23 Hrabal do svých textů často zařazuje své skutečné přátele či spolupracovníky, kteří ve vyprávění plní hlavní role. Většinou se jedná o materiálně chudé, avšak o to duchem bohatší jedince. Vzhledem k režimu a druhu prací, které se Bohumil Hrabal rozhodl navzdory svému právnickému vzdělání vykonávat, takové lidi v zaměstnání potkával. Nutno podotknout, že své vysokoškolské vzdělání využil pouze během druhé světové války, kdy necelý rok pracoval jako pomocná síla u notáře Josefa Možuty v Nymburku. 24 Kromě již jmenovaných se jednalo mj. o Iva Vodseďálka, Karla Maryska, Josefa Hiršala, Zdeňka Boušeho, Vladislava Merhauta, Jiřího Šmejkala a Jiřího Koláře. Později se zde scházeli také tzv. Libeňští psychici: Stanislav Vávra, Vladimír Vávra, Zdeněk Buřil, Jindřich Sobotka, Jiří Šmoranc a Otakar Rubeš. 25 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 66. 26 ČERNÝ, Václav. Za hádankami Bohumila Hrabala, pokus interpretační (1975). In: Eseje o české a slovenské próze. 1. vyd. Praha: Torst, 1994, s. 97. 27 ZAND, Gertraude. Totální realismus a trapná poezie: česká neoficiální literatura 1948-1953. 1. vyd. Brno: Host, 2002, s. 111. Bondy prezentuje ve sbírce Totální realismus silně subjektivně vnímanou skutečnost, v konkrétním případě určenou neřešitelným rozporem mezi individuem a společností. [ ] Vzniká tak selektivní obraz reality, který se už nestará o objektivitu, který zaznamenává stejně nicotné detaily jako důležité historické události. Neexistuje žádný manifest totálního realismu, vycházejme tedy z definice Gertraude Zandové. Totální realista zaznamenává realitu, která je však výrazně zkreslena jeho subjektivním viděním a vnímáním světa, kde vedle velkých událostí hrají významnou roli i ty nejdrobnější detaily. 28 Tamtéž, s. 122. 15
povídka, Únorová povídka). O čtyři roky později k nim přibývá další Smrt pana Baltisbergra. Po těžkém pracovním úrazu z Poldiny huti mění Hrabal zaměstnání, v letech 1954 1959 pracuje ve Sběrných surovinách jako balič starého papíru. I zde načerpal inspiraci pro pozdější dílo (Baron Prášil, Příliš hlučná samota), v němž se autobiografické prvky často objevují. Během postupného uvolňování poměrů v 50. letech se schyluje k vydání Hrabalovy prvotiny, s čímž Hrabalovi napomáhají Josef Hiršal a především Jiří Kolář. Nakonec v roce 1956 opravdu vyjde Hrabalova první publikace jako separátní výtisk Zpráv Spolku bibliofilů pod názvem Hovory lidí. Vydáno je 250 výtisků, uvnitř knihy se nacházejí pouze dvě povídky: Setkání a Večerní Praha. Ve stejném roce se Hrabal seznámil s Eliškou Plevovou (přáteli zvaná Pipsi), se kterou se záhy oženil. V roce 1959 má dle edičního plánu vyjít v Československém spisovateli Hrabalova kniha povídek Skřivánci na niti. Místo toho však je již vysázený text novým ředitelem nakladatelství rozmetán (mj. v návaznosti na skandál s vydáním Škvoreckého Zbabělců v předcházejícím roce). Hrabalův řádný debut před širokou veřejností je tak odložen až do roku 1963, kdy v Československém spisovateli vychází soubor povídek Perlička na dně. Mezitím působí v letech 1959 1961 jako kulisák v libeňském divadle S. K. Neumanna, poté se definitivně stává spisovatelem na volné noze. Ač debutoval Bohumil Hrabal poměrně pozdě (ve 48 letech), jeho kariéra spisovatele nabrala strmý vzestup. Hrabalovi v 60. letech postupně vycházejí ještě následující díla: Pábitelé (MF 29, 1964), Taneční hodiny pro starší a pokročilé (ČS 30, 1964), Ostře sledované vlaky (ČS, 1965), Kopretina (MF, 1965), Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (MF, 1965), Automat Svět (MF, 1966), Toto město je ve společné péči obyvatel (ČS, 1967) a Morytáty a legendy (ČS, 1968). 31 Většinou se jedná o povídkové soubory. Kopretina je Hrabalovou jedinou knihou určenou pro děti. Experimentální text Taneční hodiny pro starší a pokročilé je umělecky cenný zejména pro svou formu a věnovat se mu budu více v kapitole 4.2 Orální projev strýce Pepina. Dílo, které Hrabalovi v tomto období přineslo největší popularitu, byla novela Ostře sledované vlaky. Josef Zumr podotýká, že Hrabalovy první knihy vydané v 60. letech způsobily revoluci. 32 Najednou se objevil autor s novým, 29 MF = Mladá fronta. 30 ČS = Československý spisovatel. 31 Zajímavostí pro tuto práci je smlouva Bohumila Hrabala s nakladatelstvím Československý spisovatel na knihu s názvem Strýc Pepin, kterou uzavřel v roce 1966. Rukopis však nebyl nikdy dodán. 32 ZUMR, Josef. Ideová inspirace Bohumila Hrabala. In: Hrabaliana: sborník prací k 75. narozeninám Bohumila Hrabala. 1 vyd. v tomto seřazení. Praha: Prostor, 1990, s. 133. 16
originálním viděním světa a názorem na život, který své myšlenky dovedl sdělit dosud nevídaným způsobem. Hrabalovy knihy vycházely v nákladu desetitisíců. 33 Jejich oblibu dokumentuje i fakt, že bývaly brzy rozebrány, což často vyúsťovalo v další (někdy i rozšířená) vydání. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů. To však automaticky neznamená, že se stal i součástí oficiální literatury. Hrabal totiž nikdy nebyl stoupencem režimu, ten jej pouze toleroval. Ve stejném roce kupuje i chatu v Kersku, kde během 70. let napíše svá vrcholná díla. Během 60. let dochází také k prvním filmovým adaptacím a dramatizacím Hrabalova díla, v nichž i v následujících letech především režisér Jiří Menzel pokračuje. 34 Na většině z nich se spisovatel scénáristicky podílí, přičemž zdaleka největší úspěch zaznamenal Menzelův film Ostře sledované vlaky (1966), který v následujícím roce získal Oscara. Toto významné ocenění patrně ještě umocnilo Hrabalovu již tak dosti značnou popularitu doma i v zahraničí. Rychle rostoucí vliv autora však v polovině 60. let zapříčinil zvýšenou pozornost Státní bezpečnosti. Represe v kultuře během tzv. normalizace po roce 1968 se zásadním způsobem dotknou i Hrabala. Po drastických změnách v ediční politice jsou v roce 1970 jeho dvě připravované a již vytisknuté knihy (Poupata a Domácí úkoly) takřka beze zbytku skartovány. Od téhož roku Hrabal přestává být oficiálním autorem, naopak je nyní spisovatelem v likvidaci. Přesto je pro něj myšlenka na emigraci nepřijatelná. 35 Na začátku 70. let nemá Hrabal zároveň připravené žádné další texty, dostal se na dno svého šuplíku. Ač bez možnosti oficiální publikace, pouští se do psaní nových, rozsáhlejších textů. Začíná tak jeho spisovatelsky nejplodnější období, kdy vzniknou Hrabalovy nejzávažnější prozaické texty. Tohoto času je Hrabalův psací styl již vykrystalizovaný, zralý. 36 Helena Kosková doplňuje, že na počátku 70. let má Hrabal už za sebou přerod směrem k próze s pevnějším epickým jádrem. 37 I v návaznosti na nedávná úmrtí v rodině 38 začíná Hrabal ve svém psaní vzpomínat na roky prožité v Nymburku. Postupně tak vzniknou Postřižiny (1970), Městečko, kde se 33 Automat Svět (Mladá fronta, 1966) vyšel v nákladu dokonce 102000 výtisků. 34 Mezi nejznámější filmové adaptace Hrabalových textů jsou řazeny následující: Perličky na dně (Jiří Menzel/ Jan Němec/Evald Schorm/Věra Chytilová/Jaromil Jireš, 1965), Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, 1966), Skřivánci na niti (Jiří Menzel, 1969), Postřižiny (Jiří Menzel, 1980), Slavnosti sněženek (Jiří Menzel, 1983). Zfilmována byla však i další díla: Něžný barbar (Petr Koliha, 1989), Příliš hlučná samota (Věra Cais, 1994), Obsluhoval jsem anglického krále (Jiří Menzel, 2006). Jedním z nejvýraznějších dramatizátorů Hrabalova díla je divadelní režisér Ivo Krobot. 35 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 136. 36 JANKOVIČ, Milan. Kapitoly z poetiky Bohumila Hrabala. 1. vyd. Praha: Torst, 1996, s. 79. 37 KOSKOVÁ, Helena. Hledání ztracené generace. 2. rozšířené vyd., Praha: H & H, 1996, s. 47 49. 38 V roce 1966 umírá Hrabalův otčím František, o rok později strýc Pepin. Hrabalova maminka Marie umírá v roce 1970. 17
zastavil čas (1973) a později ještě Harlekýnovy miliony (1980). Těmito texty začíná vzpomínková éra, kdy Hrabal píše o sobě samém (byť zpočátku výrazně latentně). Během následujících let Hrabal napíše tyto texty: Rukověť pábitelského učně (1970), Obsluhoval jsem anglického krále (1971), Něžný barbar (1973), Slavnosti sněženek (1975), Příliš hlučná samota (1976) a Adagio lamentoso (1976). Oficiálně zakázanému Hrabalovi vycházejí tato díla alespoň ineditně. Porůznu jsou vydávána domácím samizdatem (především v edici Petlice, kterou vydává rovněž zakázaný Ludvík Vaculík; občas také v edici Expedice) a v exilu. Mezi lidmi kolují také četné amatérské opisy Hrabalových textů. V roce 1975 učinil Bohumil Hrabal tzv. sebekritické prohlášení v časopise Tvorba. 39 Hrabal se v tomto nepříliš dlouhém rozhovoru vyjadřuje k tomu, proč o něm delší dobu nebylo slyšet, a otevřeně (až poslušně) se hlásí k socialismu. V rozhovoru se mj. vyskytuje tento výrok: [ ] jen bych chtěl, aby všichni moji čtenáři věděli, že to myslím poctivě s nimi i se socialismem. Protože bez něho a mimo něj si nedovedu představit ani dnešek, ani budoucnost. 40 Hrabalovy odpovědi působí značně strojeně (jako by je někdo diktoval nebo změnil až ex post), v duchu socialistické demagogie. Existuje pádná domněnka, že rozhovor byl zčásti sepsaný nepodepsanými novináři, jimiž patrně byli Karel Sýs a Jaromír Pelc. 41 Rozhodnutí podepsat se pod redakčně upravený rozhovor muselo být pro Hrabala velmi složité. Jeho vrcholné texty z první poloviny 70. let nebyly v tuzemsku dosud oficiálně publikovány. Začátkem roku 1975 bylo Hrabalovi téměř 61 let, navíc v nedávné době prodělal těžkou nemoc. Nesmí se také zapomenout na Hrabalův pozdní debut (mohl publikovat pouze v letech 1963 1970). Těžko mu tedy zazlívat, že se rozhodl pro nepatrnou úlitbu 42 v podobě jednoho krátkého interview výměnou za možnost znovu publikovat své texty, jichž měl opět plný šuplík. Je třeba si uvědomit, že současně se,sebekritikou je uveřejněna Rukověť pábitelského učně, sukus Hrabalovy poetiky [ ], zdůrazňuje Josef Zumr. 43 Svého cíle však dosáhnul pouze částečně. Již v 60. letech muselo být vydání každé jeho knihy doprovozeno lektorským posudkem, kde byla mj. zkoumána především případná ideologická závadnost. Během normalizace došlo ještě k přísnějšímu posuzování textů, které mířily do nakladatelství. Ani tzv. sebekritické prohlášení tak nepomohlo Hrabalovým textům 39 Toto prohlášení vyšlo pod názvem Rozhovor s Bohumilem Hrabalem dne 8. ledna 1975. Předcházel mu Hrabalův dopis adresovaný stranickému ideologovi Janu Fojtíkovi, kde ho žádá o pomoc s návratem do literatury. 40 HRABAL, Bohumil a Karel DOSTÁL. SsBH sv. 15 (Domácí úkoly). 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Pražská imaginace, 1995, s. 366. 41 Tamtéž, s. 404. 42 ZUMR, Josef. Ideová inspirace Bohumila Hrabala. In: Hrabaliana: sborník prací k 75. narozeninám Bohumila Hrabala. 1 vyd. v tomto seřazení. Praha: Prostor, 1990, s. 135. 43 Tamtéž. 18
k hladké cestě na pulty knihkupectví. Díky své popularitě byl ze strany lektorů o to ostřeji šikanován a nucen mnohdy i několikrát své texty upravovat. 44 S výjimkou Postřižin (ČS, 1976) nevyšla žádná z jeho vrcholných próz, které napsal v průběhu 70. let, v původní verzi. Jedná se především o díla Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Městečko, kde se zastavil čas a Něžný barbar. Hrabal tak byl donucen k mnoha kompromisům, škrtům, změnám v rukopisech, aby jeho texty mohly vyjít. Škrty a úpravy opakovaně zasahovaly tři oblasti: politiku, erotiku a existenciálně úvahové pasáže. 45 Takto upravené vyšly např. Slavnosti sněženek (ČS, 1978), Krasosmutnění (ČS, 1979), Každý den zázrak (ČS, 1979) či Kluby poezie (MF, 1981). 46 Podstatné podle mě je, že Hrabal ve svých textech po zmiňovaném prohlášení nezačal být poplatný režimu, socialismus v nich nikterak nepodporuje ani neoslavuje. Hrabalovo sebekritické prohlášení tak pro něj představovalo možnost, jak publikovat alespoň některé texty. Ani díky prohlášení se však z Hrabala nestal oficiální autor. Bohumil Hrabal nebyl nikdy oficiálním autorem: jako nejznámější z trpěných stál mezi podporovanými a potlačovanými. 47 U čtenářů i v uměleckých kruzích vyvolala Hrabalova sebekritika rozporuplné reakce. Tato,sebekritika byla velikou kulturně politickou událostí, neboť byla chápána jako veřejná kapitulace jednoho z nejoblíbenějších a nejznámějších autorů. Vyvolala u širokých vrstev obyvatelstva velké zklamání a ojediněle i mnohem radikálnější reakce: v Praze se veřejně pálily jeho knihy. 48 Veřejné komentátory Hrabalova prohlášení lze rozdělit de facto do dvou skupin. Reprezentanty první skupiny Hrabalovo prohlášení vesměs zklamalo, nedovolují si však Hrabala soudit a jeho pohnutky a jednání dokáží pochopit (např. Josef Škvorecký, Jaroslav Vejvoda, Viktor Fischl, Vladimíra Čerepková, Ivan Binar, Rio Preisner, Vladimír Škutina, Ivan Diviš, Jan Beneš). Hrabal se podle nich stal obětí tlaku. Představitelé méně četné druhé skupiny Hrabalovo prohlášení jednoznačně odsoudili a Hrabala zavrhli (např. 44 NEZBEDA, Ondřej. Normalizační partie Bohumila Hrabala. Respekt. 2014, roč. 25, č. 13, s. 53. Jeho knihy napříště lektorovali vždy nejméně dva redaktoři nakladatelství a jeden nebo i více lektorů externích. Mezi nimi měl poslední slovo Vítězslav Rzounek, absolvent Akademie společenských věd v Moskvě a vládce nad oficiálně vydávanou literaturou po celou dobu normalizace. Bez jeho posudku se nadále neobešlo vydání žádné Hrabalovy knihy. 45 LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006, s. 859. 46 KADLEC, Václav. Bázlivý hrdina Bohumil Hrabal. In: Hrabaliana: sborník prací k 75. narozeninám Bohumila Hrabala. 1 vyd. v tomto seřazení. Praha: Prostor, 1990, s. 30. [ ] Slavnosti (Slavnosti sněženek) byly derivovány, Městečko (Městečko, kde se zastavil čas vyšlo v souboru povídek Krasosmutnění) odmocněno, Hlučná samota a Něžný barbar (texty Příliš hlučná samota a Něžný barbar vyšly navzájem propojené pod názvem Kluby poezie) vytknuty do závorky a pokráceny nesoudělným úmyslem tato smutná matematika zůstala obrazem normalizace kultury. 47 ROTHOVÁ, Susanna. Hlučná samota a hořké štěstí Bohumila Hrabala: k poetickému světu autorových próz. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1993, s. 37. 48 Tamtéž, s. 34. 19
Karel Kryl a Jaroslav Hutka). Přikláním se k názoru Jana Beneše, který říká: Ostatně, zůstane jeho práce, na životní omyly i prohry bude zapomenuto. 49 V podobném smyslu se vyjadřuje i Václav Kadlec: Bohumil Hrabal je bázlivý člověk, velmi snadno podlehne i mírnému tlaku. Každý jeho ústupek je ale jen kličkou, jen úhybným manévrem. Jako umělec je a zůstává hrdinou pravdy. Jeho dílo je balvan, který nelze obejít [ ] 50 V roce 1985 napsal Bohumil Hrabal text nazvaný Sémantický zmatek, jakožto příspěvek k dokreslení mého charakteru. Zde se staví ke svému inkriminovanému prohlášení takto: Považuji všechny mé retardace nikoliv za chtěné, neusiluji o to, abych psal, co vím, ale abych se dobral toho, co ještě nevím. Dělám tedy ani ne tak to, co chci, ale co nechci, vím, že je třeba chcát proti větru, že je třeba páliti se tím, co nelze uhasit. Jsem sám před svým soudem a ten můj vnitřní soud je velké vyptávání, je to současně obžaloba a současně obrana [ ] 51 Ačkoliv bych nerad bagatelizoval Hrabalovu chvilkovou morální pokleslost v podobě sebekritického prohlášení v časopise Tvorba, jsem toho názoru, že celá tato kauza byla zbytečně nafouknuta. Hrabalův etický prohřešek je nicotný v porovnání s významem textů, které díky němu mohly vyjít a které mnohdy i vlivem filmového zpracování lze bez ostychu označit za kulturní dědictví českého národa. Hrabal je v tuto chvíli ojedinělým případem autora, kterému knihy vycházejí doma oficiálně i samizdatem a za hranicemi také v exilových nakladatelstvích. Docházelo i k jakýmsi polooficiálním vydáním, jako v případě knihy Obsluhoval jsem anglického krále (Jazzová sekce, 1982). Během 80. let Hrabalovi vycházejí další cenzurou poznamenané knihy. Vedle již zmíněných Harlekýnových milionů a Klubů poezie se jedná o Domácí úkoly z pilnosti (ČS, 1982), Městečko u vody (ČS, 1982), Hovory lidí (výbor z tvorby, ČS, 1984), Život bez smokingu (ČS, 1986), Můj svět (výbor z tvorby, ČS, 1988), Chcete vidět zlatou Prahu? (MF, 1989) a Tři novely (zde oficiálně poprvé novela Obsluhoval jsem anglického krále, ČS, 1989). V tomto období začínají na Západě vycházet překlady Hrabalových vrcholných textů. V roce 1982 Hrabal dokončuje obsáhlý rukopis prozatím nazvaný Svatby v domě aneb Život bez rukávů. Z této první verze v letech 1984 1985 vzniknou tři autonomní texty (Svatby 49 HRABAL, Bohumil a Karel DOSTÁL. SsBH sv. 15 (Domácí úkoly). 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Pražská imaginace, 1995, s. 370. 50 KADLEC, Václav. Bázlivý hrdina Bohumil Hrabal. In: Hrabaliana: sborník prací k 75. narozeninám Bohumila Hrabala. 1 vyd. v tomto seřazení. Praha: Prostor, 1990, s. 35. 51 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 190. 20
v domě, Vita nuova, Proluky), které na sebe volně navazují a představují patrně poslední vrchol Hrabalova díla. Jedná se o doposud nejvíce autobiografickou prózu, kde je sám Hrabal jednou z hlavních postav. Poslední dva díly trilogie se vyznačují mj. svou experimentální povahou, Vita nuova je napsána takřka bez interpunkce. Československý spisovatel odmítá trilogii vydat, ta je však šířena samizdatem i vydávána exilovými nakladatelstvími (mj. torontským Sixty-Eight Publishers). Státní bezpečnost zároveň rozpoutává další intenzivní vlnu sledování a vyslýchání Bohumila Hrabala. Po smrti své ženy Elišky, bratra Břetislava a celoživotního přítele Karla Maryska se osamělý Hrabal často uchyluje na chatu v Kersku. V 90. letech píše texty, které sám označuje za jistou formu literární žurnalistiky. 52 Jedná se většinou o mnohovrstevné textové koláže z přítomného dění prolínané minulostí. 53 Do Hrabalova pozdního období spadá Kouzelná flétna (1990), Listopadový uragán (1990), Ponorné říčky (1991), Růžový kavalír (1991), Aurora na mělčině (1992), Večerníčky pro Cassia (1993) a Texty (1994). Po sametové revoluci vycházejí také Hrabalovy nejvýznamnější texty, které doposud nemohly oficiálně vyjít (Obsluhoval jsem anglického krále, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Příliš hlučná samota, Svatby v domě, Vita nuova, Proluky). Vycházejí také Kličky na kapesníku (1990), Schizofrenické evangelium (1990), Kdo jsem (1990), Atomová mašina značky Perkeo (1991), Poupata (1992) a sbírka básní Ztracená ulička (1991), která měla vyjít původně již koncem 40. let. Od roku 1991 začíná Václav Kadlec ve svém nakladatelství Pražská imaginace vydávat postupně devatenáct svazků Sebraných spisů Bohumila Hrabala. Dne 3. února 1997 Bohumil Hrabal umírá po pádu z pátého patra Nemocnice Na Bulovce, kde byl od konce předcházejícího roku hospitalizován. Podle nejbližších přátel spisovatele se jednalo o sebevraždu. 54 V současnosti vycházejí soustavně další vydání Hrabalových knih, zejména v nakladatelství Mladá fronta. 52 HRABAL, Bohumil, Vladimír GARDAVSKÝ, Václav KADLEC a Claudio POETA. SsBH sv. 17 (Kličky na kapesníku). 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Pražská imaginace, 1996, s. 264. 53 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 211. 54 Tamtéž, s. 244. 21
4. Strýc Pepin jako múza Bohumila Hrabala 4.1 Josef Hrabal předloha pro postavu strýce Pepina Předlohou pro postavu strýce Pepina byl Hrabalův nevlastní strýc Josef Hrabal, bratr spisovatelova otčíma Františka Hrabala. Josef Hrabal se narodil 23. srpna 1882 v Konici. 55 Byl prvním ze čtyř dětí v rodině, po něm se narodili ještě Adolf, Marie a František. Jeho nejmladší bratr František, kterého od Josefa dělilo sedm let, je z Hrabalovy vzpomínkové prózy znám jako Francin. Během první světové války sloužil Josef Hrabal v armádě Rakouska-Uherska. Toto období v něm soudě i dle textů jeho synovce zanechalo hlubokou stopu. 56 Po válce pobýval v rodné Konici, kde se živil ševcovinou. Z této doby se dochovala jeho korespondence s bratrem Františkem, z níž vyplývá, že se nacházel v hmotné nouzi. Korespondenční lístky jsou napsány s poměrně velkým množstvím gramatických a pravopisných chyb. Dalo by se říci, že Josef Hrabal svou nevzdělanost nahrazoval enormní vnímavostí a bystrostí. Za jeho prostotou se skrývala nebývalá chytrost a inteligence. 57 V roce 1924 přijel Josef Hrabal za svým bratrem Františkem do nymburského pivovaru. Původně se podle legendy mělo jednat o 14denní návštěvu, Josef Hrabal zde však nakonec zůstal de facto až do konce svého života. 58 V pivovaru byl zaměstnán jako pomocný dělník a sladovník. Jisté živobytí probudilo v Josefu Hrabalovi showmanské sklony a smysl pro humor. Jeho osobnost trefně vystihuje charakteristika na úmrtním oznámení, kde je popsán jako obuvník, sladovník, naivní vypravěč a tanečník a zpěvák. 59 Na jeho vypravěčský talent a specifickou dikci umocněnou křikem vzpomíná Eva Kiliánová, sestřenice Bohumila Hrabala: Nebylo snad dne, aby strýc Pepin nevyprávěl silným hlasem své historky. Oba naši bratranci (Bohumil a Břetislav Hrabalovi) ho pobízeli, všichni křičeli, smáli se [ ] 60 55 Město Konice se nachází v okresu Prostějov (Olomoucký kraj, dříve hejtmanství Litovel). Odtud také pochází pro strýce Pepina charakteristický jazyk, jenž je silně ovlivněn zdejším hanáckým dialektem. Promluvy strýce Pepina v Hrabalových knihách jsou hanáckým nářečím poznamenávány vlastně až do jeho literární smrti, před níž ještě klade nejasnou otázku: Co bude s tó láskó?. 56 Strýc Pepin často pochvalně vzpomíná na rakouskou monarchii. Hlavním tématem přitom bývá rakouská armáda a první světová válka. 57 PYTLÍK, Radko. a neuvěřitelné se stalo skutkem: o Bohumilu Hrabalovi. 1. vyd. Vimperk: Emporius, 1997, s. 9. 58 HRABAL, Bohumil a Karel DOSTÁL. SsBH sv. 16 (Naivní fuga). 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Pražská imaginace, 1995, s. 202. 59 MAZAL, Tomáš. Spisovatel Bohumil Hrabal. 1. vyd. Praha: Torst, 2004, s. 415. 60 BALUCH, Jacek a Tomáš MAZAL. Via Hrabal: kniha vzpomínek. 1. vyd. Praha: Novela bohemica ve spolupráci se Sdružením SERPENS, 2014, s. 124. 22
Josef Hrabal bývá charakterizován také jako velký milovník života a žen. 61 Není však známo, že by byl kdy ženat či navázal dlouhodobý poměr. Domnívám se, že i z těchto důvodů lze u tohoto starého mládence téměř vyloučit otcovství. Josef Hrabal byl pravidelným návštěvníkem několika nymburských hostinců s dámskou obsluhou, kde bavil hosty mj. svými excentrickými tanci (a to i během zákazu tanců po atentátu na Reinharda Heydricha). 62 Díky své výstřednosti byl natolik unikátním zjevem, že obyvatelé Nymburka ho považovali přinejmenším za podivína či pomateného člověka. Pamětník Miloslav Svoboda, bývalý sládek nymburského pivovaru, vzpomíná na Josefa Hrabala následovně: Strýc Pepin, to byl svým způsobem chudák. On to neměl v hlavě, tak jak říkáme, v pořádku. Tady (v pivovaru), když dělal, tak tady se s ním vymetly ty nejhorší práce. 63 Během dlouholetého pobytu v Nymburku se Josef Hrabal zcela logicky dostával pravidelně do styku se svým synovcem Bohumilem. Extrovertní strýc na něho nejen skrze svá vyprávění osudově zapůsobil. Pepin byl outsider, a tím byl Bohumilovi blízký. 64 Budoucí spisovatel býval ohromen showmanstvím svého strýce i jeho životní filozofií. Jejich vztah lze v tomto ohledu s trochou nadsázky označit jako učitel a žák. Toto tvrzení je ostatně podloženo spisovatelovým výrokem: Vždyť pro mne právě ti lidé ze smetiště epochy jsou vším; můj strýc Pepin, obuvník a sladovník, ten mě skoro všechno naučil [ ] 65 Když se Bohumil Hrabal odstěhoval natrvalo do Prahy, se strýcem se navzájem často navštěvovali. To svědčí o oboustranných sympatiích. V roce 1957 přijeli k Hrabalům do Nymburka na návštěvu Jiří Kolář s Josefem Hiršalem. Zde zastihli mj. již pokročilého sedmdesátníka Josefa Hrabala, z něhož podle pozdějších komentářů byli oba umělci doslova nadšeni. Vedle několika fotografií se z tohoto setkání dochoval i Hiršalův verbální popis Hrabalova strýce, jenž dále vykresluje jeho osobnost: Kulatá, poloplešatá, nakrátko ostříhaná hlava, vysedlé lícní kosti, pohled rozpačitý, a přece ve střehu. Pomuchlané světle šedivé sako, široké zvarhanělé plandavé 61 KOTYK, Petr, Světlana KOTYKOVÁ a Tomáš PAVLÍČEK. Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala: 1914-2014. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014, s. 61. 62 Tamtéž, s. 45. V listopadu 1941 přišel správci pivovaru Františku Hrabalovi dopis od okresního hejtmana. Následuje vlastní text dopisu: Žádám Vás za opatření, aby Váš p. bratr Josef, sladovník zdejšího pivovaru, v dnešní době nepředváděl v hostincích nějaké tance, když je všeobecný zákaz tanců. 63 KOTLÁŘ, Vladimír. Bohumil Hrabal [online]. In: Víkend. TV Nova, 2014. [Vid. 2015-02-17]. Dostupné z: <http:// www.youtube.com/watch?v=iydyt1zxhjs>, min. 3 51. 64 PYTLÍK, Radko. a neuvěřitelné se stalo skutkem: o Bohumilu Hrabalovi. 1. vyd. Vimperk: Emporius, 1997, s. 9. 65 HRABAL, Bohumil, Karel DOSTÁL, Václav KADLEC a Claudio POETA. SsBH sv. 5 (Kafkárna). 1. vyd. v tomto uspořádání. Praha: Pražská imaginace, 1994, s. 445. 23