EU peníze středním školám, Gymnázium Valašské Klobouky

Transkript

1

2 LITERÁRNÍ DÍLO

3 RYSY DÍLA BOHUMILA A: Zvláštní druh vyprávění tzv. PÁBENÍ Pábení - slovo vymyslel básník Jaroslav Vrchlický ( ), označil, pojmenoval tak chvíli, když kouřil doutník, v jeho zápiscích slovo objevil básník František Hrubín, od Hrubína to slyšel básník Jiří Kolář a vyprávěl to Bohumilu Hrabalovi Hrabalovi pábitelé jsou postavy z okraje společnosti, milují život, jsou přeplněni událostmi svého života a se značným potěšením a fantazií vyprávějí své příhody. Pábení autentické hovory lidí, spontánní sdělení, které je spojeno s poetismem, fantazií a bájením. Pábitelé jsou lidé posedlí vyprávěním, obdivují svět kolem sebe a rádi o tomto světě mluví, až svět zahlcují svými slovy, větami a příběhy. Poslouchají hovory lidí a ve své fantazii je přetvářejí v nové příběhy.

4 Pábitel zpravidla skoro nic nečetl, ale zato se hodně díval a hodně slyšel. A skoro nic nezapomněl Pábitel, když se nedával do řeči s lidmi, baví hovorem sám sebe, podává informace o případech, jejichž význam je zveličen, zpřeházen, protože pábitel cedí skutečnost přes diamantové očko inspirace. BOHUMIL Pábení je mezinárodní společný kód, který nepotřebuje spojení, je spojen a priori hospodou, křtinami, narozeninami, svatbou i pohřbem a jeho prapor je politý ubrus hovorem a skvrnkami jídla a pití. Nekonečno a věčnost milují opilce. Bohumil Hrabal

5 TEXT: jeden básník, jménem Bondy, mi řekl, že lidi mají divný představy o psaní básniček, myslejí si, že to je, jako když se jde s kbelíkem pro vodu, nebo že básník jen zvedne obličej k nebesům a odtud mu božská síla čůrá verše rovnou do hlavy, já mu povídám, to jedině Kristus Pán, ten měl takovej monajz, že dodneska jsou i profesoři z toho štajf, že nebyl jen synáček boží, ale šampión, atlet, že dovedl vzít bejkovec a vypráskat z kostela prodavače dobytka, a řekl jim, že nepřinesl pokoj, ale meč, jako šavli, lidi tomu stejně nerozumějí, to je to, že ty chytrý umírají a ty pitomí se zase narodějí, že jeden pucuje hajzly a druhej je doktorem, že jedna ženská celej život by četla v posteli romány, a druhá zase dělá to, vo čem ty romány píšou, básník Bondy, chudák když v hospodě převinoval ty svoje dvě děti v kočárku, čuchal si potom k prstům a řekl, tady někde začíná hluboká filozofie, a za půl hodiny se jedno dítě pokakalo v tom kočárku, tak Bondy je musel pucovat Českým slovem a naříkal přitom, Ježíši, tohle by otřáslo i korejským katem, na den Božího těla jsme slavně vtáhli do Přemyšlu, jedna slečna ležela v příkopě, ukazovala na sebe a pokřikovala na vojáky, pojďte oslavit vítězství našich zbraní! ale žádnej voják si na ní nesmlsl, protože byla vošklivá jak turecká noc, a potom, tohle já nikdy nepěstoval, já jsem vítězil jinák, v lazaretu mě ošetřovaly baronky, za republiky zase hezký sokolky, sestřičky, jedna mně vyholovala břicho a připravovala na operaci Bohumil Hrabal - Taneční hodiny pro starší a pokročilé

6 Základním rysem většiny krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Ironie, humor, ostrý střih a dokonale zachycené detaily vytvářejí čtenářsky prostor, v němž autor střídá hospodský hovor s filozofickými úvahami, lidová moudra s poučkami kunsthistoriku. Výsledné texty zpravidla nemají podstatnou fabuli, ale strhující jednotlivosti, spojenými nekončícím proudem hovoru. Bezsyžetovost díla nemají souvislý děj, spojení zdánlivě nesouvisejících příběhů. Koláže skládá texty v náhodné souvislosti, texty napíše, rozstříhá a znovu slepí v nový text. Automatický text píše v proudu myšlení, bez kontroly mozku, napíše to, co ho právě v tomto okamžiku napadne, rychlý záznam dojmů, představ a myšlenek - technika psaní DADAISMU a SURREALISMU.

7 Z celé škály pábitelských typů, které se objevují v několika dílech, jsou nejdůležitější: Jarmilka - svačinářka z kladenské huti /novela Jarmilka/ Hanťa - balič starého papíru, mystifikátor a filozof, spolupracovník se sběrny Jindřich Heinrich- Heini- Hanťa /Příliš hlučná samota, Baron prášil/ strýci Pepin pravý pábitel /Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Postřižiny/

8 Bohumil Hrabal hledal tzv. PERLIČKU NA DNĚ hledá v každém člověku dobré jádro, dobrou duši, perličku na dně duše člověka jsou to obyčejné lidské moudrosti, upřímnosti a láska k druhému člověku v každém člověku je něco dobrého, i v těch sebevětších lotrech najdeme něco dobrého perličku na dně hledá hlavně u lidí ze společenského dna, lidí tzv. plebejského původu

9 Dílo: I. etapa 60. léta 20. století Poupata výběr básní a prózy z let (vydáno v roce 1970) Hovory lidí (1956) - soubor dvou povídek Perlička na dně (1963) - soubor povídek, např. povídka Baron Prášil zobrazen jeden pracovní den Hanti ze sběrných surovin, člověk, který si krásně vymýšlí a práší a pábí. Pábitelé (1964) - soubor povídek radosti vyprávění Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) - strýc Pepin vychrlí v jedné dlouhé větě monolog, kde jsou zaznamenány neskutečně skutečné životní zážitky. Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) - povídky z období kultu osobnosti, 50.léta na Kladně, komunistický převrat dokázal zamíchat osudy mnoha lidí.

10 Ostře sledované vlaky (1965) - novela, jeden den železničního eléva Miloše Hrmy na konci II. světové války, den, který konči smrtí hlavního hrdiny. II. etapa 70. léta 20. století I. Obsluhoval jsem anglického krále (1971) román vydán v samizdatu v nakladatelství Petlice text zachycuje životní dráhu číšníka a hoteliéra Jana Dítě v historických momentech před a po II. světové válce. Vše vypráví starý muž na šumavské samotě, kdy vzpomíná na svůj život kdy se neuvěřitelné stalo skutkem. Něžný barbar (1973) osobní legenda o výtvarníku Vladimíru Boudníkovi, básnické spodobnění jednoho života, života umělce, který je hnán tvůrčí posedlostí za všechny hranice. Příliš hlučná samota (1976) umělecky nejzávažnější dílo, balič starého papíru Hanťa vypráví historii 35 leté práce na ničení starých knih, práce, při které byl proti své vůli vzděláván, vede dialog s autory knih, které hází do lisu. Sám Hanťa umírá, když si lehne pod lis.

11 III. etapa 70. léta 20. století II. Bohumil Hrabal se soustředil v tomto období na téma svého dětství, matku, otce, strýce Pepina a také na svou ženu Pipsi /Eliška/ tzv. Nymburská trilogie kdy hledal ztracený čas Postřižiny (1970) - příběh vypráví jeho mladá a krásná maminka, která prožívá bláznivá dobrodružství se strýcem Pepinem v nymburském pivovaru. Maminka si nechá ustřihnout své krásné dlouhé vlasy na mikádo, protože se v nové době vše zkracuje. Postřižiny rituální ustřižení vlasů u křesťanského duchovenstva Městečko, ve kterém se zastavil čas /1973/ jako Krasosmutnění (1979) - vyprávění malého chlapce Bohumila

12 Nymfy v důchodu (1979) jako Harlekýnovy milióny (1981) - vypráví maminka, obyvatelka domu pro přestárlé Slavnosti sněženek (1978) povídkový soubor čerpající ze svérázného života obyvatel chatové oblasti Kersko IV. etapa léta tzv. manželčina trilogie: Vita nuova (1984) (Nový život) Svatby v domě (1985) Proluky (1985) manželka Pipsi vypráví o životě se svým mužem Bohumilem, Hrabal zde hází na papír vše špatné o sobě, ale s krásnou ironií Veřejná sebevražda (1988) Kouzelná flétna (1989) Listopadový uragán (1990) Růžový kavalír (1991)

13 Filmové adaptace díla Bohumila Hrabala: Fádní odpoledne (1964) režie Ivan Passer Perličky na dně (1965) režie Jiří Menzel, Jaromil Jireš, Evald Schorm Automat Svět (1965) Věra Chytilová Sběrné surovosti (1965) režie Juraj Herz Ostře sledované vlaky (1966) režie Jiří Mezel Skřivánci na niti (1969) režie Jiří Menzel premiéra 1990 Postřižiny (1981) režie Jiří Menzel Slavnosti sněženek (1983) režie Jiří Menzel Něžný barbar (1989) režie Petr Koliha Andělské oči (1994) režie Dušan Klein Příliš hlučná samota (1994) režie Věra Caisová Obsluhoval jsem anglického krále (2006) režie Jiří Menzel

14 citace: Hrabal, Bohumil, Tři novely, Praha: Československý spisovatel, 1989, ISBN Mazal, Tomáš, Spisovatel Bohumil Hrabal, Praha : Torst, 2004, ISBN Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN Hoffmann, Bohuslav, Literatura IV : výbor textů, interpretace, literární teorie, Praha : Scientia, 2004, ISBN