Bankovní institut vysoká škola Praha Konkrétné a speciální pachatel Bakalářská práce Karolína Studená Duben 2013
Bankovní institut vysoká škola Praha Právo a veřejná správa Konkrétní a speciální pachatel Bakalářská práce Autor: Karolína Studená Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Pavel Zelenka Praha Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 30. dubna 2013 Karolína Studená
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala JUDr. Pavlu Zelenkovi, za jeho cenné rady, odbornou pomoc, připomínky a za čas, který věnoval při vedení bakalářské práce.
Anotace Bakalářská práce se zabývá tématem konkrétního a speciálního pachatele trestného činu. V souvislosti s tímto tématem je předně zapotřebí vysvětlit pojmy pachatele trestného činu, trestní součinnosti, účastníka, nepřímého pachatele a mladistvého pachatele. Následuje charakteristika právnické osoby jako pachatele podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. V kapitole Konkrétní a speciální pachatel trestného činu je obsažena charakteristika trestných činů, kterých se mohou dopustit pouze tito pachatelé. Poslední kapitola práce je věnována třem rozhodnutím soudů, v nichž byla kromě jiných otázek řešena právě problematika těchto specifických subjektů trestního řízení. Klíčová slova: pachatel, konkrétní pachatel, speciální pachatel, trestný čin, fyzická osoba, trestní zákoník Annotation The subject of this bachelor thesis deals specific and special perpetrator. In connection with this topic, it is first necessary to explain the term of the perpetrator of crime, criminal cooperation, participant, indirect perpetrator and juvenile perpetrator. Following are characteristics of a legal person as perpetrator as defined by law 418/2011 Sb., about the criminal liability of legal persons and proceedings against them. In chapter specific and special offender contains characteristics the offenses which may be committed only these perpetrators. The last chapter of thesis is dedicated to three court verdicts that among other matters dealt the issue of these specific perpetrators of criminal proceedings. Key words: perpetrator, specific perpetrator, special perpetrator, offense, natural person, criminal law
Obsah Úvod... 7 1 Charakteristika pachatele trestného činu... 9 1.1 Pachatel trestného činu podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.... 9 1.2 Trestní součinnost... 11 1.2 Účastník trestného činu... 13 1.3 Nepřímý pachatel... 14 1.4 Mladistvý pachatel... 15 2 Charakteristika právnické osoby jako pachatele podle zák. č. 418/2011 Sb.... 17 2.1 Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v České republice... 17 2.2 Charakteristika pachatele... 19 2.3 Trestní sankce podle zákona č. 418/2011 Sb.... 22 3 Konkrétní a speciální pachatel... 25 3.1 Obecná charakteristika konkrétního a speciálního pachatele... 25 3.2 Konkrétní pachatel... 27 3.3 Speciální pachatel... 30 3.3.1 Pachatel vojenských trestných činů... 32 3.4 Pachatel jednající jménem právnické osoby, která je nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení... 41 4 Hodnocení aplikace zákonných ustanovení konkrétního a speciálního pachatele v rozhodovací praxi soudů České republiky... 43 4.1 Obecná charakteristika pachatele trestných činů podle rozhodnutí soudů... 43 4.2 Konkrétní rozhodnutí soudů České republiky... 44 4.3 Statistický přehled trestné činnosti spáchané v České republice... 47 Závěr... 49 Seznam použitých pramenů a literatury... 50 Seznam použitých zkratek... 51 Seznam grafů, tabulek, obrázků... 52 6
Úvod V trestním zákoníku jsou vymezeny znaky skutkových podstat trestných činů, k jejichž naplnění zákon vyžaduje speciální vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele. Skutkové podstaty trestných činů, vyžadující tyto specifické náležitosti, nejsou sice časté, ale nevyskytují se v rozhodovací praxi soudů ojediněle. Bakalářská práce vyjadřuje přesvědčení, že laická veřejnost, která nemá odborné právnické vzdělání nebo praktické zkušenosti s činností policie, státního zastupitelství nebo v oblasti trestního soudnictví, ani neví, že existuje institut speciálního a konkrétního pachatele, jakých trestných činů se může dopustit nebo jaké jsou mu ukládány tresty. Zajímavost této problematiky mě vedla ke zvolení jako tématu bakalářské práce. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol, tří teoretických a poslední je věnována konkrétním soudním rozhodnutím, která se zabývala otázkou speciálního a konkrétního pachatelství. V první kapitole je vysvětlen pojem pachatele trestného činu, vznik a zánik trestní odpovědnosti. Dále je v ní zařazena problematika trestní součinnosti, účastníka na trestném činu a nepřímého pachatele, jakož i mladistvého pachatele a dalších věkových kategorií pachatelů. Druhá kapitola pojednává o trestní odpovědnosti právnických osob. Tato problematika je v České republice nová, jelikož zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nabyl účinnosti teprve dne 1. 1. 2012. V kapitole jsou zařazeny dále informace o sankcích, které lze právnickým osobám uložit. Ve stěžejní kapitole práce se na úvod zabývám obecnou charakteristikou konkrétního a speciálního pachatele, a to především se zaměřením na trestné činy, u kterých přichází v úvahu pouze jejich pachatelství. Významná část kapitoly je věnovaná vojenským trestným činům, upravených v hlavě XII. zvláštní části trestního zákoníku. Obsah poslední kapitoly je zaměřen na popis aplikace příslušných zákonných ustanovení v rozhodovací praxi soudů. Jedná se o tři trestní věci, které se týkají speciálních pachatelů s tím, že kapitola je zaměřena i na obecnou charakteristiku jimi spáchaných trestných činů, jakož i sankcí, ke kterým byli odsouzeni. Závěrem kapitola obsahuje statistické přehledy trestných činů, spáchaných na území České republiky v předchozích letech. 7
Práce je zpracována za pomoci sekundárních zdrojů zaměřených na trestní právo hmotné, tj. zejména obecnou i zvláštní část trestního zákoníku. Především se jedná o komentáře k trestnímu zákoníku a další související zákony a učebnice, které jsou určené pro vysokoškolské právnické studium. Posledním zdrojem jsou reálná rozhodnutí soudů v trestním řízení. 8
1 Charakteristika pachatele trestného činu 1.1 Pachatel trestného činu podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Pachatel trestného činu je trestně odpovědný v případě, že v době spáchání trestného činu dovršil patnáctý rok svého věku (více v podkapitole mladistvý pachatel) a je příčetný, tedy v době spáchání trestného činu je schopen rozpoznat jeho protiprávnost, a současně ovládat své jednání. Pachatel trestného činu musí být trestně odpovědný, jinak ho není možné považovat za pachatele trestného činu - subjekt trestného činu. Jenom fyzická osoba, která je s ohledem na svůj věk patnácti let ( 25 tr. zák.) a příčetnost ( 26 tr. zák.) způsobilá rozpoznat, že její čin je protiprávní, a zároveň je schopna ovládat své jednání, je z hlediska trestního zákona ( 110 tr. zák.) pachatelem, jenž je svobodný ve svém rozhodování a svobodně projevuje svou vůli. Pachatelem trestného činu se podle 22 tr. zák. rozumí ten, kdo svým chováním sám naplnil skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je li trestná. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. Pachatelem trestného činu je i taková osoba, jejíž jednání zůstalo ve stádiu přípravy ( 20 tr. zák.) nebo pokusu ( 21 tr. zák.), a to i osobu, kterou podle trestního zákona označujeme jako spolupachatele ( 23tr. zák.) nebo účastníka na trestném činu ( 24 tr. zák.). Za pachatele trestného činu již není považována pouze fyzická osoba, ale může jím být i osoba právnická, a to podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (TOPO), jemuž je věnována pozornost v druhé kapitole. Pokud je pachatelem trestného činu fyzická osoba, vychází se ze zásady individuální odpovědnosti fyzické osoby. 9
Příčetnost je způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševní schopnosti pachatele. Podle 26 není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Pachatel jednal v nepříčetnosti, jestliže trpí duševní poruchou, je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání, ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní poruchy, duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti u postižené osoby jsou dány v době činu. 1 Trestní odpovědnost pachatele podle trestního zákoníku zaniká několika způsoby, např.: a) okamžik smrti pachatele nebo prohlášení za mrtvého; b) milost prezidenta republiky může být udělena dvěma způsoby, prvním způsobem je hromadně amnestií (tři, které vyhlásil Václav Havel; a v roce 2013 Václav Klaus), a druhým je individuální milost; c) účinná lítost lze pouze v případech, jestliže trestný čin byl dokonán, jen u taxativně vyjmenovaných trestných činů ( 33 tr. zák. např. nepřekažení trestného činu, neoprávněné nakládání s odpadem, obecné ohrožení a šíření poplašné zprávy) nebo, pokud pachatel sám od sebe škodlivý následek činu napravil nebo trestný čin oznámil ještě v době, kdy se dalo trestnému činu zabránit. d) promlčení trestního stíhání vztahuje se na všechny trestné činy, mimo těch, které jsou vyjmenovány v 35 tr. zák. Podmínkou je uplynutí stanovené promlčecí doby (3, 5, 10, 15 a 20 let). Nepromlčitelným trestným činem je např. rozvracení republiky. Trestní zákoník v 13 tr. zák. charakterizuje trestný čin jako protiprávní chování, které je trestním zákonem za trestný čin označeno. I přestože se pachatel dopustí nemorálního a nebezpečného činu, ale v zákoně takový čin není uveden, nejedná se o trestný čin, tedy není trestného činu bez zákona; latinsky nullum crimen sine lege. Podle 14 odst. 1 tr. zák. se trestné činy dělí na přečiny a zločiny. Trestné činy se podle teorie trestního práva hmotného mohou rozlišovat podle závažnosti trestného činu, významu chráněného zájmu, typové závažnosti, způsobu jednání, formy zavinění, druhu následku a další. 1 JELÍNEK, J. a kol.:trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009. s. 186. 10
Jak je již výše uvedeno, v aktuálním českém trestním právu se dělí trestné činy na dvě kategorie. Přečiny podle trestního zákoníku jsou to všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, u kterých je stanoven trest odnětí svobody s nejvyšší sazbou do pěti let. Zločiny - jsou trestné činy, které nejsou přečiny. Do této kategorie náleží také zvlášť závažné zločiny, u kterých je stanovena horní hranice trestní sazby odnětí svobody ve výměře nejméně deset let. Trestný čin je nutno posuzovat podle celého právního řádu, protože trestným činem je pouze takové chování, které je právním řádem zakázané a nedovolené. Protiprávnost je nutnou vlastností každého trestného činu, kupříkladu podle čl. 2 odst. 4 Ústavy, z něhož vyplývá že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá a z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve které je uvedeno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 2 Za spáchání trestného činu, může soud pachateli podle 52 tr. zák. udělit trest odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, vyhoštění a podle 54 tr. zák. je zvláštním typem trestu odnětí svobody výjimečný trest. 1.2 Trestní součinnost Trestní součinnost spočívá v tom, že se na trestném činu podílí více spolupachatelů nebo i jiné osoby. Trestní zákoník upravuje pět forem trestní součinnosti, a to účastenství, některé formy přípravy, formy trestní součinnosti obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku, organizovaná zločinecká skupina a členství v organizované skupině. Existují dvě formy účastenství, tj. účastenství v širším a užším smyslu. Spolupachatelství je forma účastenství v širším smyslu. Spolupachatel je takový pachatel, který spáchal trestný čin společným úmyslným jednáním pomocí jedné a více osob. V trestním zákoníku jsou jeho zákonné znaky uvedeny v 23 tr. zák. Byl li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). 3 Odpovědnost pachatele je tedy v plném 2 JELÍNEK, Jiří., HERCZEG, Jiří.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2012. s. 67. 3 NOVOTNÝ, František; SOUČEK, Josef et. al.: Trestní právo hmotné. 3. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 113. 11
rozsahu a podle toho je určena vina a trest; uplatnění obecné zásady trestání. Spolupachatelství je základní forma trestní součinnosti, která se vztahuje i na právnické osoby. Trestní součinnost je trestná činnost, na které se podílí více spolupachatelů nebo vedle pachatele další osoby tím, že trestný čin pachatele (spolupachatele) vyvolávají, organizují nebo čin umožňují či usnadňují, zisk, kořist, nebo jiné výnosy z trestného činu ukrývají, na jiného nebo sebe převádějí, využívají, zužitkují nebo zastírají jejich původ nebo pachatelům a účastníkům na trestném činu umožňují uniknout trestnímu stíhání, trestní sankci nebo mu jinak napomáhají. Pokud byl trestný čin spáchán více osobami z nedbalosti, není ho možné zařadit do trestní součinnosti spolupachatelství. Podle 23 tr. zák. je zákonnou podmínkou spolupachatelství společné jednání a společný úmysl spáchat trestný čin, ale to neznamená, že společné jednání musí probíhat výhradně současně, ale i postupně, v případě, že na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je součástí společné činnosti, ve které je předchozí činnost nutnou součástí nadcházející činnosti a společné jednání vede k přímému vykonání činu a tvoří jeho skutkovou podstatu. 4 Také není nutné, aby každý spolupachatel měl stejně velkou účast na trestném činu, stačí jakékoli přispění, pokud je vedeno stejným úmyslem. Pokud dva pachatelé útočí proti stejnému subjektu, ale úmysl každého z nich, je naprosto jiný, není to bráno jako spolupachatelství. Za takové situace se jedná o souběžné pachatelství a jednání každého účastníka je posuzováno samostatně a individuálně. V případě spáchání trestného činu s pomocí jiné osoby, která nemá dostatečný věk nebo je nepříčetná, nelze hovořit o spolupachatelství, ale o trestném činu, který spáchala jedna osoba pomocí nepřímého pachatele. Podílel li se spolupachatel na tom samém trestném činu zároveň jako účastník, bude jeho jednání posuzováno jako spolupachatelství, a nikoliv jako účastenství, neboť spolupachatelství je závažnější formou trestní součinnosti než jednání účastníka na trestném činu, což platí ale pouze v případě, že bude vystižena závažnost a povaha trestného činu, v opačném případě tuto zásadu uplatnit nelze a pachatel může být obviněn z jiné trestné součinnosti, která jeho čin vystihuje lépe. Jedná li se o trestné činy s omezeným okruhem pachatelů (konkrétní nebo speciální subjekt), může být spolupachatelem výhradně jen ten, kdo může být pachatelem. Osoba, která 4 ŠÁMAL, Pavel., a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 329. 12
nemá vlastnost, způsobilost nebo postavení, které jsou nutné podle 114 odst. 1 a 2 tr. zák., ale může být organizátorem, návodcem nebo pomocníkem. 5 Organizovaná zločinecká skupina je společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. 6 Její zákonné znaky jsou vymezeny v 129 tr. zák. a skutková podstata trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině v 361 tr. zák. tak, že se ho pachatel dopustí, pokud založí organizovanou zločineckou skupinu, účastní se na její činnosti a ten, kdo ji podporuje. Členství v organizované zločinecké skupině - má povahu trestné součinnosti např. u trestného činu podle ustanovení 205 odst. 4 písm. a. Trestní zákoník také uvádí v 42 písm. o. tr. zák., uvádí členství v organizované skupině jako přitěžující okolnost. 1.2 Účastník trestného činu Znaky účastenství na trestném činu jsou uvedeny v 24 tr. zák. tak, že osoba, která jednala v úmyslu spáchat trestný čin, řídila ho nebo v jiné osobě vzbudila rozhodnutí spáchat trestný čin, poskytla prostředky, kterými byl čin spáchán, vylákala oběť na místo činu nebo odstranila prostředky, je považována za účastníka na takovém trestném činu. Z trestního zákoníku vyplývají tři formy účastenství (užší forma účastenství): organizátorství Organizátor je ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil, pokud byl trestný čin dokonán nebo se pachatel o něj alespoň pokusil. Organizátorství musí směřovat ke konkrétnímu trestnému činu, který musí být určen alespoň v hlavních rysech. 7 Organizátorství jako takové bylo poprvé upraveno v trestním zákoně účinném od roku 1961. Organizátor se účastní na trestném činu rozhodujícím způsobem, nikoli však přímo. Pod slovem řízení je myšleno vydávání jednoznačných pokynů nebo příkazů a pod slovem zosnování je myšleno iniciativní domluvení spáchání trestného činu. 5 ŠÁMAL, Pavel., a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 331. 6 Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. 9. 2. 2009, částka 11. ISSN 1211-1244 (dále jen TrZ) 129 TrZ. Ve znění pozdějších předpisů. 7 ŠÁMAL, Pavel., a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 347. 13
návod - návodce je taková osoba, která vzbudí v jiné osobě rozhodnutí vykonat trestný čin. V trestním zákonu z roku 1961, bychom, jen marně hledali slovní spojení, vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin, jehož obsah byl vyjádřen jako navádění jiného ke spáchání trestného činu. Návod musí směřovat nejen k určité osobě, ale i k individuálně určitému trestnému činu, přičemž vyvolávání dopustit se trestného činu v individuálně neurčitém okruhu osob nebo k neindividuálně určeným trestným činům se může považovat za podněcování. 8 Forem může být nespočetně, a to z toho důvodu, že zákon je konkrétně nevymezuje s tím, že jde např. o přemlouvání, rozkaz, ale dokonce i sázku. pomoc pomocník je ten, kdo úmyslně pomáhá a usnadní jiné osobě spáchat trestný čin, pokud došlo nejméně k jeho pokusu. Pomoc spočívá ve dvou formách, a to fyzické nebo psychické. S účinností od 1. 1. 2010 se podle nového trestního zákoníku za pomoc výslovně považuje i vylákání na místo činu, nebo hlídání při činu, které bylo dříve soudy posuzováno za spolupachatelství, ačkoliv podíl účastníka na trestné činnosti je nepřímý na rozdíl od jednání spolupachatele. Účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle 24, jen jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu). 9 Podmínky zániku trestní odpovědnosti jsou upraveny v 24 odst. 3, 4 tr zák., k němuž dochází tehdy, pokud účastník sám upustí od další činnosti na trestném činu a odstraní nebezpečí, které vzniklo poškozené osobě z podniknutého účastenství nebo v době oznámení účastenství na trestném činu nebezpečí, které vzniklo poškozenému z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno. 1.3 Nepřímý pachatel V případě nepřímého pachatele trestného činu se jedná o pachatele, který byl využit ke spáchání trestného činu jinou osobou jako živý nástroj. V trestním zákoníku jsou znaky nepřímého pachatelství upraveny v 22 odst. 2 tr. zák. U živého nástroje jde o dva způsoby 8 JELÍNEK, J. a kol.:trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009. s 305. 9 ŠÁMAL, Pavel., a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 344. 14
odpovědnosti, a to že není odpovědný vůbec nebo pouze omezeně. Proto, aby osoba mohla být označena za nepřímého pachatele, musí být využita osoba, která není trestně odpovědná z nedostatku věku, pro omyl, nejednala ve zvláštním úmyslu nebo z pohnutky předpokládané zákonem, nejednala sama nebo zaviněně. Nepřímým pachatelem u trestných činů s omezeným okruhem pachatelů, je pouze osoba, kterou do omezeného okruhu pachatelů můžeme zařadit. Nepřímé pachatelství je vyloučené u těch trestných činů, kterých se může dopustit pachatel pouze osobně (např. neposkytnutí pomoci nebo křivá výpověď). 1.4 Mladistvý pachatel Spáchání trestného činu mladistvým pachatelem je označováno za provinění podle 6 odst. 1 ZSM, nestanoví li zákon jinak. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže nabyl účinnosti 1. ledna 2004. Trestní odpovědnost mladistvý nabude prvním dnem po dni, ve kterém dosáhl věku patnácti let. Z pohledu trestní odpovědnosti mladistvého je důležitá také jeho příčetnost a i podmínka, aby jeho rozumová a mravní vyspělost byla dosažena v takové míře, aby byl mladistvý schopen kontrolovat své chování. V případě, že mladistvý není schopen rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání z důvodu duševní poruchy, jde stejně jako u dospělého pachatele o nepříčetnost podle 26 tr. zák. Každý mladistvý dosahuje jiný stupeň rozumového a mravního vývoje, který je ovlivněn genetickými předpoklady, prostředím nebo třeba vzory a autoritami v jeho okolí, péčí a vlivem rodiny. V případě pochybností o rozumové vyspělosti mladistvého je nutností znalecký posudek o jeho duševním stavu, vypracovaný dvěma znalci se specializací na dětskou psychiatrii a dětskou psychologii. V trestním právu hmotném je upraveno několik významných věkových hranic. Do kategorie dětí jsou zařazeny všechny osoby mladší osmnáct let. Mladistvý pachatel, je takový pachatel, který v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Pokud v době spáchání trestného činu nedovrší fyzická osoba věk patnácti let, není za tento čin trestně odpovědná, ale lze jí uložit některé z opatření uvedených v 93 ZSM. Například dítěti, které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší patnácti let, přičemž spáchalo čin, za který trestní zákoník ve zvláštní části umožňuje uložení výjimečného trestu, soud uloží ochrannou výchovu. S účinností od 1. 11. 2011 lze uložit ochranné léčení i dětem mladším patnácti let na základě odborného vyšetření jejich 15
duševního stavu. Ochranné léčení je vykonáváno ve formě ambulantní nebo ústavní, přičemž formy se mohou navzájem v průběhu léčení podle jeho výsledků měnit. Ochranné léčení je ukládáno na dobu neurčitou, může trvat i po dosažení věku 18 let, a přinejmenším jednou ročně je povinností soudu přezkoumat, zda je nutné v jeho výkonu pokračovat. 16
2 Charakteristika právnické osoby jako pachatele podle zák. č. 418/2011 Sb. 2.1 Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v České republice Odpovědnost právnických osob do nedávna nebyla v našem právním řádu nijak upravena na rozdíl od trestních zákonů v jiných evropských státech např. ve Francii, Švýcarsku nebo Nizozemsku, ale i mimo Evropu např. Japonsko, Nový Zéland nebo Izrael. Tato otázka je považována za velmi spornou, protože právo jako samotné od 19. století označuje pachatele jako osobu fyzickou, která je z masa a kostí a zavedení trestní odpovědnosti je v rozporu se základy trestní odpovědnosti v kontinentálním systému právní kultury. Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je průlomem do integrity ustáleného klasického systému trestní odpovědnosti a jako každý podstatný zásah do nějakého systému může způsobit jeho oslabení, nestabilitu nebo dokonce jeho zhroucení. 10 Mezi hlavní argumenty proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v České republice se řadí, že jsou pouhou fikcí, nejsou způsobilé jednat zaviněně, trestní sankce pro právnické osoby jsou nespravedlivé, systém trestního soudnictví, je přetížen. Argumenty pro zavedení trestní odpovědnosti jsou např. mezinárodní závazky a doporučení nebo rovnováha práv a povinností. V minulosti se naše republika setkala se snahou trestní odpovědnost právnických osob zavést, ale několikrát neuspěla. V roce 2000 byla zřízena komise ministrem spravedlnosti dr. Otakarem Motejlem, která se měla vyjádřit k otázce zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v České republice. Výsledná zpráva byla dokonce publikována v tisku. Výsledkem činnosti komise byly argumenty ve prospěch, ale také proti jejímu zavedení, ale žádný jasný výsledek ze zprávy nevyplynul. Komise se shodla na tom, že se právnické osoby vlastní činností dopouštějí protiprávních jednání s negativními dopady na společnost. Nejednotná byla v závěru, zda k postihování negativních dopadů existují dostatečné mimotrestní nástroje, nebo jestli je potřebná nová právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob. Pokud by došlo k zavedení odpovědnosti, týkala by se pouze právnických osob povahy korporace. V té 10 JELÍNEK, Jiří., a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009, 202 s. 17
nejzásadnější otázce, se ale komise shodnout nedokázala, a to, zda zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je vůbec nutné a vhodné. Komise přivedla na svět dva závěry. Závěr první byl takový, jestli je možné trestní odpovědnost právnických osob při reformě trestního práva i nadále sledovat, jako jednu z variant řešení a závěr druhý byl takový že, kriminálně politického cíle může být dosaženo správním trestáním právnických osob, čehož předpokladem je však zdokonalení dosavadní úpravy správního trestání. 11 V roce 2001 byl předložen Poslanecké sněmovně návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který byl v prvním čtení zamítnut. Pro přijetí hlasovalo 49 a proti 69 poslanců. Další návrh byl zamítnut 21. července 2004 opět v prvním čtení a ani v roce 2009 po připomínkovém řízení návrh neuspěl. Poslední návrh byl předložen Parlamentu v březnu 2011 a byl schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem Parlamentu České republiky a byl předán prezidentu republiky k podpisu 3. 11. 2011. Prezident republiky, ale tento návrh 18. listopadu 2011 vetoval s odůvodněním: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob popírá vazbu mezi pachatelem a trestem a je spíše příkladem alibismu než důsledné snahy potrestat viníky trestných činů. Navíc je konkrétní podoba zákona špatně zpracována, neboť představuje jen velmi hrubou kostru procesních otázek trestního stíhání právnických osob. V praxi to nemůže stačit a soudy budou nuceny v konkrétních kauzách improvizovat a dikci zákona dotvářet. 12 Prezidentské veto Poslanecká sněmovna v prosinci 2011 přehlasovala a zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 22. prosince 2011 a účinnosti nabyl dnem 1. 1. 2012 pod označením zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, č. 418/2011 Sb. Do té doby byla trestní odpovědnost odpovědností individuální fyzické osoby. Zákon obsahuje 48 ustanovení smíšené povahy, a to hmotněprávní a procesní normy. Nejedná se o samostatný zákon, ale o zákon speciální, který navazuje na obecnou právní úpravu v trestním zákoníku a trestním řádu, a často je označován za vedlejší trestní zákon. Pokud tento zákon neobsahuje zvláštní úpravu anebo není-li to z povahy věci vyloučeno, použijí se ustanovení trestního řádu nebo trestního zákoníku. Zákon upravuje podmínky trestní odpovědnosti, postup při řízení, ochranná opatření a tresty, které lze právnickým osobám uložit za spáchání v něm uvedených trestných činů. Zákon vychází ze souběžného odpovědnostního vztahu, tedy odpovědnosti fyzické a právnické osoby, jednání, které je právnické osobě přičítáno se posuzuje samostatně 11 JELÍNEK, Jiří., HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2012, 17 s. 12 JELÍNEK, Jiří., HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2012, 22 s. 18
2.2 Charakteristika pachatele Právní úprava v České republice pojem právnická osoba výslovně nedefinuje. Právnické osoby jsou uměle vytvořené a jsou podle 18 odst. 1 obč. zák. způsobilé k právům a povinnostem a odpovědné v právních vztazích. V 9 TOPO, je pachatelem trestného činu právnická osoba, které lze přičíst porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. 13 Myslí se tím právnická osoba, která spáchala trestný čin na území České republiky, má sídlo na území České republiky, vykonává zde svojí činnost a má zde umístěn svůj podnik nebo organizační složku. Dále je to také právnická osoba se sídlem v České republice, která spáchala trestný čin v cizině. Trestný čin, spáchaný právnickou osobou se považuje za protiprávní čin, který spáchala pod vlastním jménem, v jejím zájmu nebo také v rámci její činnosti. V 9 odst. 1 TOPO je stanoveno, že pachatelem je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem lze přičíst právnické osobě při splnění následujících předpokladů: Právnická osoba, které má být protiprávní jednání fyzické osoby přičteno, není vyloučena z působnosti zákona. Jednání, které má být právnické osobě přičteno, lze zařadit pod některou ze skutkových podstat trestných činů, které jsou taxativně vyjmenované v 7 TOPO, ale na rozdíl od právní úpravy v trestním zákoníku se jedná o podstatně užší výčet úmyslných a nedbalostních trestných činů, včetně trestných činů spáchaných z hrubé nedbalosti (např. obchodování s lidmi, vydírání, ohrožování výchovy dítě pojistný podvod úvěrový podvod poškozování finančních zájmů Evropské unie a další). Podle 8 TOPO protiprávní čin byl spáchán jménem právnické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, protiprávní čin spáchala některá z osob vymezených v 8 odst. 1 TOPO, byly splněny podmínky přičitatelnosti podle 8 odst. 2. TOPO. 13 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O., a kol. Trestní právo hmotné 4. díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 47 s. 19
Dále za pachatele lze považovat i takovou právnickou osobu, která k provedení trestného činu užila jiné osoby, ať právnické nebo fyzické. Pokud byla využita jako živý nástroj fyzická osoba, uplatní se ustanovení 22 odst. 2 tr. zák. V zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob sice není upravena problematika nepřímého pachatelství, ale jeho uplatnění lze vyvodit z toho, že podle 9 odst. 2 TOPO pachatelem trestného činu je i právnická osoba, které k provedení trestného činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vyžaduje, aby k jejímu naplnění protiprávnost spáchaného činu, tj. aby byl v rozporu s právem. Pokud byl trestný čin spáchán společným jednáním více osob a jednou z nich je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Celá škoda, která vznikla jednáním spolupachatelů, se přičítá každému. Zákon je založen na tzv. pravé trestní odpovědnosti, což odpovídá koncepci právní úpravy korporací, podle které jsou její podmínky obsaženy v trestním zákoníku nebo ve zvláštním zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Právnická osoba je odpovědná i v případě, jestliže se neprokáže, která fyzická osoba spáchala trestný čin, když z věci jasně vyplývá, že k spáchání trestného činu došlo pomocí právnické osoby v jejím zájmu a jejím prospěchu. Trestní odpovědností právnické osoby není ale dotčena trestní odpovědnost fyzické osoby podle 8. odst. 1 TOPO, kterou je nutno i přesto, že byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim považovat stále za základní, neboť z ní trestní právo hmotné vychází a na ní je založeno. 14 Subjektem trestní odpovědnosti jsou právnické osoby soukromého a veřejného práva, anebo ty které mají povahu korporace. Podmínky trestní odpovědnosti upravují ustanovení 2 až 13 TOPO. Trestní odpovědnost podle tohoto zákona se nevztahuje na Českou republiku a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Trestně odpovědné nejsou ani cizí státy a organizace mezinárodního práva veřejného. Trestní odpovědnost se naopak vztahuje i na právnické osoby, které jsou v likvidaci. V případě, že je právnická osoba založena na dobu určitou a během doby jejího stíhání tato doba vypršela, hledí se na ní jako by byla založena na dobu neurčitou. Dále se tento zákon zabývá také právním nástupnictvím právnické osoby, a to ve vztahu k otázce přechodu její trestní odpovědnosti. V 10 TOPO je uvedeno, že trestní 14 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O., a kol. Trestní právo hmotné 4. díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 48 s. 20
odpovědnost právnické osoby přechází na každého jejího právního zástupce. K té dochází kdykoliv a bez ohledu na to, v jakém stadiu je trestní řízení vedené proti právnické osobě. Pro právnickou osobu se ovšem může stát rizikem být právním nástupcem jiné právnické osoby, protože jako nástupnická právnická osoba sebou také může nést případnou odpovědnost. 15 Pokud se jedná o více než jednoho právního nástupce, soud rozhodne podle toho, v jaké míře měl každý z nich výnos, užitek a další jiné přínosy spáchané touto trestnou činností. Přechod práv a povinností, ale nemusí být v každém případě rovnoměrný. Zaniknout může trestní odpovědnost právnické osoby až po spáchání trestného činu v případě, že nebylo doposud pravomocně rozhodnuto. Státu tím zaniká právo uložit trest pachateli. Je to zánik trestněprávního vztahu, který vznikl mezi státem a pachatelem v době okamžiku spáchání trestného činu. V zákoně najdeme následující způsoby zániku trestní odpovědnosti právnických osob: a) účinná lítost ( 11 TOPO) Účinná lítost je u právnických osob, na rozdíl od těch fyzických osob definována v širším smyslu, tj. tento institut lze využít u všech trestných činů, za které právnická osoba podle 7 TOPO odpovídá, krom trestných činů uvedených odstavci 2 (přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství). 16 Pachatel dobrovolně upustil od dalšího protiprávního chování a odstranil nebezpečí, které vzniklo poškozené osobě, nebo provedl prohlášení příslušnému orgánu o trestném činu v době, kdy bylo možné trestnému činu zabránit nebo zamezit škodlivému následku tohoto činu. Oznámení lze učinit před státním zástupcem, nebo policejním orgánem. Pokud bylo více pachatelů, je nutné posuzovat účinnou lítost individuálně. b) promlčení trestní odpovědnosti ( 12-13 TOPO) - Zákonnou podmínkou promlčení trestní odpovědnosti je uplynutí v zákoně stanovené doby od spáchání trestného činu. Uplynutím promlčecí doby zaniká trestní odpovědnost trestně odpovědné právnické osoby, přičemž z 12 TOPO vyplývá, že promlčení je institutem hmotně právním. 17 Délka promlčecích dob je totožná jak u právnických, 15 JELÍNEK, Jiří., HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2012, 25 s. 16 FOREJT, P., HABARTA, P., TREŠLOVÁ, L. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. Praha: Linde, 2012, 112 s. 17 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O., a kol. Trestní právo hmotné 4. díl. Trestní odpovědnost právnických osob. Změny v trestních zákonech po 1. 1. 2010. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 58 s. 21
tak i fyzických osob (3, 5, 10, 15 a 20 let). K promlčení se přihlíží z úřední povinnosti. Do promlčecí doby se neřadí doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno, zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání, doba po kterou nebyla možnost pachatele předvést před soud pro překážku stanovenou zákonem (např. imunita) nebo doba, po kterou je oběť trestného činu při obchodování s lidmi nebo podle činu, který je v hlavně třetí zvláštní části trestního zákoníku. c) Zánik právnické osoby jako smrt fyzické osoby trestného činu a to v případě jestli zanikla bez právních nástupců nebo jsou právními nástupci fyzické osoby. 2.3 Trestní sankce podle zákona č. 418/2011 Sb. Dříve než nabyl účinnosti zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, probíhala odborná diskuse o tom, zda právnické osoby mají nést odpovědnost za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku, nebo jen za některé. Existovaly dva návrhy: a) Taxativní výčet mělo se jednat o trestné činy, u kterých povinnost České republiky trestně sankcionovat právnické osoby za jejich spáchání, vyplývá z mezinárodních smluv a právní předpisů. Týkají se především korupce, poškozování životního prostředí, legalizace z výnosů kriminálních aktivit, obchodu s lidmi atd. b) Za všechny trestné činy - právnická osoba by odpovídala za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku, pokud by to jejich povaha nevyloučila. Výsledkem byl jejich taxativní výčet v 7 odst. 1 TOPO (84 zločinů nebo přečinů). Trestní odpovědnost právnických osob je tak omezena na ty činy, u kterých ji vyžadují mezinárodní smlouvy a právní předpisy EU. Právní úprava trestního sankcionování právnických osob je obsažena v 14 až 26 TOPO. Zákon zde používá u sankcí ukládaných právnické osobě označení trest nebo ochranné opatření, ačkoliv vhodnější by ovšem bylo zvolit pojem sankce, protože tresty lze ukládat jen fyzické osobě. Trest je spojen s individuální vinou pachatele. Tresty a ochranná opatření lze právnickým osobám uložit samostatně, nebo souběžně vedle sebe. 22
Právnické osobě lze podle 15 TOPO uložit tyto druhy trestů a ochranných opatření: zrušení právnické osoby možné uložit pouze právnické osobě (nejpřísnější trest) - 16 TOPO. Trestný čin se ukládá převážně v případech, kdy se právnická osoba podílela na organizovaném zločinu a byla jedním z jejích hlavních článků. propadnutí majetku možné uložit jak fyzické tak i právnické osobě. Úprava, která je v 17 TOPO je speciální, ale je nutné použít subsidiárně 66 odst. 5 tr. zák., kde veškerý majetek propadne státu. Majetek může propadnout buď celý, nebo pouze jeho část. peněžitý trest - možné uložit jak fyzické tak i právnické osobě. Částky, které se vyberou od pachatelů, připadnou státu. Denní sazba činí u právnických osob od 1 000,- do 2 000 000,-. U fyzických osob je zákonem stanovená denní sazba od 100,- do 50 000,- a to od 20 do 730 celých denních sazeb, zákon o odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim minimální a maximální denní počet sazeb neurčuje, proto se použije ustanovení 68. odst. 1 tr. zák. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty - možné uložit jak fyzické tak i právnické osobě. Podmínky pro uložení trestu jsou stejné pro právnickou i fyzickou osobu. zákaz činnosti - možné uložit jak fyzické tak i právnické osobě. Trest u právnické osoby spočívá v tom, že právnická osoba nebude moc vykonávat činnost, u které se vyžaduje zvláštní povolení. U právnické osoby se výše trestu zákazu činnosti pohybuje od 1 do 20 let, kdež to u fyzické osoby, je to zákaz činnosti od 1 do 10 let. Trest nelze uložit hnutí nebo politické straně. zákaz plnění veřejných zakázek a účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži možné uložit pouze právnické osobě. zákaz přijímání dotací a subvencí (systematická hmotná podpora a výpomoc z veřejných prostředků) - možné uložit pouze právnické osobě. uveřejnění rozsudku možné uložit pouze právnické osobě. Tresty jsou řazeny podle své závažnosti od nejzávažnějších po méně závažné. Při ukládání trestů je zapotřebí respektovat jednak obecné zásady pro ukládání trestů obsažené v zákoně o TOPO a v trestním zákoníku a jednak konkrétní podmínky, při jejichž splnění lze daný druh trestu právnické osobě uložit, jež jsou uvedeny v 16 až 23 (popřípadě formou 23
odkazu na příslušné ustanovení trestního zákoníku jako např. u trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.) 18 Z ochranných opatření uvedených v trestním zákoníku lze uložit pouze zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle 26 TOPO. Jejich účelem je ochrana společnosti před pácháním trestné činnosti. V zahraničních právních úpravách se vyskytují i jiná ochranná opatření, která zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim nevymezuje, např. institut soudního dohledu, které lze uložit při podmíněném upuštění od potrestání. Podmínky pro uložení ochranným opatření musí být splněny, přičemž 26 TOPO obsahuje odkaz na ustanovení trestního zákoníku ( 101 tr. zák. 104 tr. zák.). Zabraná věc nebo jiná majetková hodnota náleží státu. 18 FOREJT, P., HABARTA, P., TREŠLOVÁ, L. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. Praha: Linde, 2012, 137 138 s. 24
3 Konkrétní a speciální pachatel 3.1 Obecná charakteristika konkrétního a speciálního pachatele Právní úprava je vymezena v 144 tr. zák. (1) Jestliže k spáchání trestného činu trestní zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která má požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu vojenského podle hlavy dvanácté zvláštní části tohoto zákona může být jen voják. (2) Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Tohoto ustanovení se užije i tehdy a) jestliže k jednání pachatele došlo před vznikem právnické osoby, b) jestliže právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti právnické osoby, nebo c) je-li právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, neplatný nebo neúčinný. (3) Organizátorem, návodcem nebo pomocníkem trestného činu uvedeného v odstavcích 1 a 2 může být i osoba, která nemá vlastnost, způsobilost nebo postavení tam vyžadované. (4) Kde se v tomto zákoně mluví o vojáku, rozumí se jím a) voják v činné službě, b) voják mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, c) příslušník bezpečnostního sboru u trestných činů neuposlechnutí rozkazu ( 375 tr. zák.), neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti ( 376 tr. zák.), urážka mezi vojáky ( 378 tr. zák.), urážka mezi vojáky násilím nebo pohrůžkou násilí ( 379 tr. zák.), urážka vojáka stejné hodnosti násilím nebo pohrůžkou násilí ( 380 tr. zák.), násilí vůči nadřízenému ( 381 tr. zák.), porušení povinnosti strážní služby ( 389 tr. zák.), porušení povinnosti dozorčí služby ( 390 tr. zák.) a založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle 403 odst. 2 písm. c) tr. zák., nebo d) válečný zajatec. (5) Kde se v tomto zákoně mluví o vojenské službě nebo o vojenské povinnosti, rozumí se tím služba nebo povinnost osob uvedených v odstavci 4. 25
U některých trestných činů se ke spáchání trestného činu vyžaduje zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele a spolupachatele. Je to omezený okruh osob, které se mohou trestného činu dopustit. Zvláštní trestné činy, u kterých může být pachatelem pouze osoba se zvláštní vlastností, způsobilostí či postavením, můžeme dělit na pravé zvláštní delikty, které požadují vlastnost, způsobilost či postavení již pro naplnění skutkové podstaty (například trestné činy úředních osob), a nepravé zvláštní delikty, u nichž je zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení znakem kvalifikované skutkové podstaty. 19 Organizátorem, návodcem nebo pomocníkem podle 114 tr. zák. může být i osoba, která tuto vlastnost, způsobilost nebo postavení nemá a její jednání je posouzeno jako účastnictví na trestném činu osoby, která zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení má. V případě, že trestný čin s omezeným okruhem pachatelů se liší od jiného trestného činu tím, že ho může spáchat pouze konkrétní nebo speciální pachatel, je v poměru speciality ve vztahu k obecnému trestnému činu, jehož okruh pachatelů není omezen. V trestním zákoně č. 140/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 byla právní úprava konkrétního a speciálního pachatele vymezena v 90 tr. zák. ve znění: 1) Jestliže k spáchání trestného činu tento zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která má požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu vojenského podle hlavy dvanácté zvláštní části tohoto zákona může být jen voják. (2) Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. (3) Organizátorem, návodcem nebo pomocníkem trestného činu uvedeného v odstavcích 1 a 2 může být i osoba, která nemá vlastnost, způsobilost nebo postavení tam vyžadované. 4) Kde se v tomto zákoně mluví o vojáku, rozumí se jím a)voják v činné službě, b)osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem ozbrojených sil, 19 JELÍNEK, Jiří., a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009, 200 s. 26
c)příslušník vojensky organizovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, je-li v činné službě, d)voják nebo příslušník sboru uvedeného pod písmenem c) mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo e)válečný zajatec. (5) Kde se v tomto zákoně mluví o vojenské službě nebo o vojenské povinnosti, rozumí se tím služba nebo povinnost osob uvedených v odstavci 4. (6) Ustanovení 273, 274, 279, 285, 286 a 288a se vztahují též na příslušníky bezpečnostního sboru. 20 Novelou trestního zákona zákonem č. 362/2003 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2005 vypuštěno písm. c) 90 odst. 4. tr. zák., čímž se za vojáka již nepovažoval příslušník vojensky organizovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, jsou-li v činné službě. Ustanovení 273 tr. zák., 274 tr. zák., 279 tr. zák., 285 tr. zák., 286 tr. zák. a 288 tr. zák. a se poté podle 90 odst. 6 tr. zák. vztahovala též na příslušníky bezpečnostního sboru. 3.2 Konkrétní pachatel U konkrétních pachatelů trestných činů je vyžadována jejich zvláštní vlastnost. Trestné činy, u kterých je jedním ze zákonných znaků skutkové podstaty konkrétní pachatel. Vražda novorozeného dítěte ( 142 tr. zák.) skutková podstata vražda novorozeného dítěte v nauce trestního práva uváděna jako tradiční privilegovaná skutková podstata. Privilegovaná trestnost matky se vztahuje i na případy, kdy se jednání podle 142 dopustí matka jako spolupachatel, návodce či pomocník. 21 Podstatou trestného činu je usmrcení novorozeného dítěte (tj. dítě již od počátku porodu), dítěte při porodu (od počátku až do konce porodu) nebo bezprostředně po něm (odvozeně je to doba trvání stavu rozrušení způsobeného porodem) jeho matkou ve stavu rozrušení porodem, tyto podmínky musí být splněny současně; bude to mírněji trestné než vražda. V případě nesplnění podmínek, jedná se o trestný čin vraždy podle 141 tr. zák. Ustanovení neuvádí jakým způsobem je to dosaženo. 20 ŠÁMAL, Pavel., a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 6 vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 21 KUCHTA, Josef., a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 18 19 s. 27
V určitém případu je nutné stav rozrušení zjistit pomocí znaleckého posudku, který zajistí obor zdravotnictví, gynekologie, porodnictví a psychiatrie. Rozrušení je výjimečný stav, který je původem fyziologickým procesem, způsobeným porodem. Pokud jde o spolupachatele nebo účastníky, jsou trestně odpovědní za účastenství na vraždě. Za spáchání tohoto trestného činu hrozí matce uložení trestu odnětí svobody na tři až osm let. Poškození věřitele ( 222 tr. zák.) je dalším trestným činem, u kterého musí mít pachatel zvláštní vlastnost. Pachatelem může být pouze dlužník, přičemž v případě, že je více dlužníků, věřitel má právo požadovat uspokojení pohledávky od jakéhokoliv dlužníka. Pokud je více dlužníků, je důležité, zda v důsledku jednání některého z dlužníků, došlo alespoň zčásti ke zmaření uspokojení věřitele, jelikož věřitel má právo požadovat plnění v celé výši od jakéhokoli dlužníka. Pokud ke zmaření takto nedojde, není samozřejmě vyloučen nezpůsobilý pokus tohoto trestného činu ze strany toho z dlužníků, který takové jednání podnikl. 22 Podle odst. 2, 222 tr. zák. je pachatelem pouze osoba odlišná od dlužníka, a dlužník o jejím chování nemusí nic tušit. Trestný čin se řadí mezi úpadkové delikty, jejichž účelem je ochrana majetkových práv věřitele na uspokojení pohledávky vůči dlužníkovi. Pachatel se může dopustit částečného zmaření uspokojení svého věřitele nebo poškození cizího věřitele. Závazek má povahu závazku peněžitého, nepeněžitého nebo obou. V případě poškození vlastního věřitele je pachatelem jen dlužník a v případě poškození cizího věřitele je jím kdokoli jiný než dlužník. Podle 222 odst. 1 tr. zák. hrozí pachateli potrestání zákazem činnosti nebo odnětím svobody až na dva roky. Způsobí li pachatel značnou škodu, opatří značný prospěch sobě nebo někomu jinému, hrozí mu uložení odnětí svobody od šesti měsíců do pěti let. Odnětí svobody na tři až osm let lze uložit pachateli v případě, že způsobí jinému úpadek, získá prospěch velkého rozsahu nebo způsobí škodu velkého rozsahu. Zvýhodnění věřitele ( 223 tr. zák.) se rovněž řadí mezi úpadkové trestné činy. Pachatel tohoto trestného činu se nachází v úpadku a má více věřitelů se splatnými pohledávkami. Tímto trestným činem dopouští porušení práva věřitele na uspokojení jeho pohledávky, které odpovídají zásadám insolvenčního řízení. Škoda vzniklá věřiteli musí činit nejméně 25 000,- Kč. Na rozdíl od trestného činu poškození věřitele dle 222 TZ se u tohoto trestného činu celkový stav majetku použitelného k upokojení věřitele nemění (reálně 22 KUCHTA, Josef., a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2009, 203 s. 28