Formování a rozpad sovětského bloku. Opravdu monolit?

Formování a rozpad sovětského bloku Opravdu monolit? 1

Naplnění ruského snu Střední Evropa a Balkán hlavní cíle ruské expanze uţ od 18. století. Ruský tlak zadržen Krymskou válkou, Berlínským kongresem a paradoxně i 1. světovou válkou, po které se Rusko zhroutilo. 30. léta 20. století sovětské přípravy na ovládnutí Evropy, plány zkazila německá intervence 22. 6. 1941. 2. světová válka - SSSR obsadil Pobaltí, potvrdil územní zisky získané agresí proti Finsku 1939/40, východní části Polska (pakt MP), obsadil východní Prusko a Podkarpatskou Rus. Zahájeno formování aliančního systému pod sovětskou hegemonií první smlouvu podepsal SSSR s ČSR v roce 1943. Zárodky aliance: SSSR, ČSR a Jugoslávie teze o slovanské vzájemnosti. Reţimy byly Stalinem vymezeny jako lidové demokracie nižší stupeň než socialistický SSSR. Polská otázka moc přešla do rukou Lublinské vlády, vláda v Londýně odstavena. Sovětská vojska jsou od roku 1945 v Polsku, kde se podílely na potlačování protikomunistického odporu (1946/1947). Odmítnutí Marshallova plánu z roku 1947 symptom pevné sovětské pozice v bloku. Po Pařížské konferenci byly v roce 1948 uzavřeny smlouvy s Rumunskem a Maďarskem, ve kterých od roku 1945 probíhalo zavádění sovětského systému. 2

Tendence komunistického myšlení 2. tendence v diskuzích komunistů o uspořádání východní Evropy. 1. Vytváření federativních komunistických útvarů spolupracujících s SSSR (Balkánská federace vedená Jug. nebo Dunajská federace navržená Maďarskem) 2. Návrhy na přivedení satelitů do svazku SSSR v ČSR (Gustav Husák uvažoval o začlenění Slovenska do SSSR už za války), BLR a NDR. 1947 zaloţení Kominformy, teze o dvou táborech. Kritika komunistických stran v Itálii a Francii že se nechaly odstavit od moci. Úkol pro ně: zabránit participaci těchto zemí na Marshalově plánu. Kominfomra (Komunistické informační byro) převodová páka SSSR ve východní Evropě. Do konce roku 1949 se doformoval východní blok, společnosti byly různými metodami sovětizovány a jejich ZP podřízena SSSR. 1949 založení RVHP, centrální plánování ekonomik, v roce 1950 Albánie a NDR - aţ do Stalinovy smrti nástroj přerozdělování zdrojů ze satelitů do SSSR. Poté, po reformách 1961, koordinace ekonomik satelitů ze strany SSSR, ovšem bez přímého vykořisťování. 3

Problém Tito Formování bloku nebylo bezproblémové. Stalin toužil blok zcela kontrolovat, proto se musel vypořádat s Titovou Jugoslávií. Tito korunní princ komunistického hnutí, sám získal moc v Jugoslávii a v následní občanské válce, ve které přišlo o ţivot na 1 1,5 mil. lidí ji obhájil. Ve své době hájil naprosto stejnou politiku jako Stalin. Projekty na Balkánskou federaci sanovaly územní požadavky Jugoslávie (Bulharsko, Albánie a Řecko). Symptom nezávislé jugoslávské politiky. Tito preventivně vojensky v roce 1947 obsadil Albánii, aby zabránil jejímu převzetí SSSR. Po sovětském tlaku musela Jug. v roce 1948 podepsat dohodu, která ji zavazovala konzultovat ZP se SSSR. Tito v Moskvě protestoval proti vytváření promoskevské kolony v zemi. Obava o ztrátu moci. Akce bezpečnostních orgánů proti sovětským agentům jaro 1948 odvolání sovětských odborníků z Jug. Otevřená roztrţka. Červen 1948 Informační byro odsoudilo Tita a vyloučila Komunistickou stranu Jugoslávie, SSSR uvalil ekonomické sankce a embargo. 4

Důsledky roztrţky Jugoslávie precedent v mezinárodním komunistickém hnutí. Budování socialismu je možné nezávisle na SSSR. Dopad na mezinárodní politiku. Jugoslávie musela rezignovat na územní nároky na Balkáně a zastavit podporu řeckých komunistů v Řecku nebyl instalován komunistický režim. Sovětský postup byl kritizován v Číně obava ze snahy o napodobení. Jugoslávie prováděla nezávislou zahraniční politiku, orientovanou na Hnutí nezúčastněných, přestoţe se jednalo aţ do 60. let o klasickou stalinistickou zemi z hlediska vnitřního reţimu. Západ Jug. po celou studenou válku podporoval (půjčky,technologie, diplomatická spolupráce), protože ji chápal jako hráz přímému vlivu SSSR. SSSR nezískal přístup do Středomoří. Sovětská expanze byla zastavena. Počátkem 50. let se SSSR obrátil k otevřeným přípravám na válku a k militarizaci ekonomik satelitů. Zda se chystal opakovat scénář z korejské války nevíme, dostupné operační plány sovětských satelitů z té doby o přípravách agrese na Západ nesvědčí, některé indicie (militarizace ekonomik) však ano. Operační plány SSSR neznáme. 5

Faktor Čína Expanze do Asie plynule navázala na výsledky 2. světové války. SSSR nakonec podpořil povstání Mao-Ce-tunga v boji v Čankajšekem v Číně (dle čínských komunistů málo) 1949 vítězství komunistických povstalců instalace komunistického režimu v Číně a nacionalistiského režimu na Thaj-Wanu. Sovětská podpora byla skutečně vlaţná, SSSR dlouho uznával vládu nacionalistů. 1950 1953 Korejská válka. Na jejím pozadí v Číně upevnili komunisté svoji moc. 1951 obsazen Tibet, probíhají čistky, plní se koncentrační tábory a je vykonávána revoluční spravedlnost. 1958 vyhlášení politiky velkého skoku. Do roku 1953 Čína sleduje ZP SSSR. Po kritice Stalina se začíná Čína osamostatňovat. Na jednání v Ženevě o Indočíně navrhuje Čína rozdělení země. V dubnu 1954 jsou dočasně urovnány vztahy s Indií, duben 1954 s Indonésií. 1955 Bandung hlavní směr ZP Číny rozvojové země. Odlišné názory na ZP se SSSR. Čína např. v roce 1957 požaduje na jednání kom. Stran všeobecnou expanzi a razí tezi o užitečnosti jaderné války (SSSR naopak usiluje o uvolnění) Od konce 50. let se Čína odklání stále více v ZP od SSSR. Komunistický monolit dále puká (Jugoslávie i Čína) 6

Drolení monolitu Stalinova smrt 1953 signál ke změnám v satelitech. Podpořeno vnitřními problémy. 1953 demonstrace v ČSR proti měnové reformě. 1953 - problémy v NDR, dělnické nepokoje za zvýšení mezd a snížení norem potlačeny sovětskými tanky. SSSR modifikoval svoji politiku vůči NDR ukončení čerpání reparací, snížení německého podílu na financování sovětských vojsk v zemi. Od dubna 1954 NDR standardní člen sovětského bloku. SSSR se rozhodl konsolidovat svoji sféru v Evropě. Proto 1955 vznik VS. Proč? 1. Získat formální nástroj ospravedlňující sovětskou vojenskou přítomnost v ve střední Evropě. 2. Získat artikl pro výměnu za rozpuštění NATO aniž by se na sovětské pozici v regionu cokoli změnilo. 3. Reakce na vstup SRN do NATO. 1955 urovnání vztahu s Jugoslávií, Tito ale nadále mimo blok (výhody spolupráce jak s SSSR, tak Západem) 1956 rozpuštěno Informační byro, ideologický vliv do značné míry nahradila ekonomická závislost. Podpora levicových sil na Západě nekončí pokračuje po celou dobu studené války. 7

Případ Polsko Změny v sovětské politice nezabránily první systémové krizi marxistických režimů, spíše ji podpořily, protože politické elity i obyvatelé vycítily příležitost omezit sovětskou nadvládu. Místním komunistům šlo o zvýšení své vlastní moci v jimi ovládaných zemí. 1956 boje uvnitř mocenské elity v Polsku, propuštění uvězněného Gomulky. Červen 1956 demonstrace v Poznani za zvýšení mezd. Polští komunisté rozhodli o návratu Gomulky do čela strany. SSSR se pokusil od dění zasáhnout. Varšavu navštívila sovětská delegace (Bulgakov a Ţukov) a měla tendenci dělat pořádek. Gomulka se postavil na odpor a hrozil nasazením armády proti sovětským jednotkám v Polsku. Moskva ustoupila, polští komunisté získali moc v Polsku a sovětští odborníci museli odejít do SSSR. Gomulka nezpochybňoval socialistický charakter Polska, jeho místo v socialistickém táboře ani spojenectví se SSSR. Chtěl pouze, aby v Polsku vládli komunisté polští a ne sovětští. Diametrálně odlišná situace se vyvinula v Maďarsku. 8

Případ Maďarsko 40. léta - Rákosiho reţim v Maďarsku jeden z nejtvrdších. Po změnách v SSSR převzal funkci premiéra vůdce reformistů Imre Nagy. Nicméně v roce 1955 byl znovu z vlády vytlačen. Liberalizace společnosti změnila atmosféru v zemi. Rákosi byl Sověty sesazen a nahrazen Ernoe Geröm. Pod vlivem vítězství Gomulky v Polsku vypukly demonstrace a byly ničeny symboly komunistické moci. Gerö prosadil návrat Nagye a poţádal SSSR o vojenský zásah. Veřejnost reagovala generální stávkou, povstáním a pouličními nepokoji. Sověti sesadili Geröra nahradili jej v čele strany Kádárem, který slíbil potlačení nepokojů a politické změny. SSSR se připravoval k vojenskému zásahu. Nagy (premiér) varoval, že pokud SSSR nezastaví vojenské přípravy vystoupí z VS a požádal o pomoc OSN (1. 11.1956) 4. 11. 1956 počátek sovětského postupu, povstání potlačeno, Nagy popraven. Čistky zasáhly na 100 000 lidí, 26 000 vězení, 10 000 koncentrák, 229 popraveno. Disciplína v sovětském bloku byla obnovena a krize překonána. Maďarsko mohlo uvažovat o vnitřních reformách za podmínky podřízení ZP SSSR. 9

Pravidla v sovětském bloku po roku 1956. Pravidla bloku 1. Moskva rezignovala na přímou kontrolu satelitů. Nebylo nutné ortodoxně sledovat marxistický sovětský model. Stačil dostatečný respekt k prvnímu státu dělníků a rolníků. 2. V případě ohrožení socialismu si SSSR vyhrazuje právo vojensky zasáhnout. Breţněvova doktrína se zrodila před Breţněvem, viz NDR 1953 a Polsko (hrozba) a Maďarsko 1956. 3. Satelitní státy podřídily Moskvě zahraniční politiku a byly pevnou součástí VS. 4. Satelitní země respektují sovětskou vojenskou přítomnost. Albánie ani Jugoslávie nebyly součástí sovětského bloku! Roli zlobivého dítěte hráli v sovětském bloku Rumuni. Od 60. let rozvolňují svoje vazby na RVHP i VS. Navazují užší ekonomickou spolupráci jak s Jugoslávií, tak se Západem (1967 diplomatické styky s SRN jako první soc. stát). Z Rumunska odchází sovětská armáda Rumunsko je nadále součástí VS. Rumunsko také udržovalo diplomatické styky s Izraelem i po roce 1967. Tento reţim v rámci východního bloku fungoval aţ do jeho rozpadu koncem 80. let. Sovětské zásahy v ČSSR 1968 a příprava na intervenci v Polsko počátkem 80. let byly důsledky uplatnění těchto pravidel. Západ obecně respektovat, ţe tam u nich platí tato pravidla. Tento reţim nevyhovoval Číně konec 60. let dokončení roztrţky. 10

Uvolňování napětí mezi velmocemi v 70. letech Od přelomu 60. - 70. let 20. století období détentu (uvolnění v mezinárodních vztazích), které končí invazi SSSR do Afghánistánu roku 1979. Jde o politiku uvolňování napětí. Nastiňuje ji i NATO ve své Harmelově zprávě z roku 1967. Mezi významné součásti détentu patří nová východní politika W. Brandta a helsinský proces Hodnocení détentu je ambivalentní, došlo ke snížení napětí, k mírové spolupráci států s rozdílným spol. zřízením (komunistický termín), avšak ve svém důsledku z ním měl hlavní prospěch SSSR. Tyto procesy zmenšily tlak Západu na socialistické státy a umoţnily tamním reţimům přeţít delší dobu. 80. léta, po invazi SSSR (1979) do A. eskalace napětí, USA chtějí vyvíjet tlak na SSSR. Gorbačov 1985 reformní politika v mezích systému, přistoupil na skutečné odzbrojovací kroky, nezvládnuté reformy, krize satelitních režimů, rozpad bloku soc. států. 1991 konec VS a konce studené války. 11

Uvolňování napětí v 70. letech Helsinský proces jednání zahájena v roce 1973, v Ženevě. Jednání probíhala od konce 60. let, USA skeptické ke smyslu. 33 států Evropy, USA a Kanada. Cíl Východu: kodifikovat poválečné uspořádání v Evropě + klín mezi USA a ZE. Cíl Západu: přispět k uvolnění napětí, nezadat si se socialistickými státy +šance na příznivé podmínky pro konec války ve Vietnamu. Výsledek: Helsinský závěrečný akt, 3 koše. 1. Bezpečnostní otázky. 2. Ekonomická spolupráce 3. Lidská práva Západní země využily helsinského procesu k tlaku na soc. státy. Kodifikován princip následných schůzek. Význam Helsinek odlišné interpretace. a) Prodloužení existence sovětského bloku. b) Podmínky pro pád sovětského bloku. 12

Násl. schůzky KBSE v 80. letech a jejich pozadí 1977 78 následná schůzka v Bělehradě, spory o nedodržování lidských práv. 1980 83 následná schůzka v Madridu. Poznamenána intervencí SSSR v Afghánistánu a dvojím rozhodnutím NATO o rozmístění střel s plochou dráhou letu a raket středního doletu. USA politika tlaku na říši zla (Reagan). Tlak na sovětské energetické investice + potraviny (embargo na vývoz pšenice z USA do SSSR záhy zrušeno pod tlakem zemědělské lobby) 1984 konference o odzbrojení a posílení důvěry ve Stockholmu, opatření k vytváření důvěry, princip notifikace cvičení a návštěvy pozorovatelů. 1987 smlouva INF jedna kategorie jaderných zbraní pryč. Vídeňská konference 1986 1989, jednání o odzbrojení, poznamenána změněnou politikou SSSR, druhé kolo uvolňování napětí, přijat princip monitoringu dodržování závazků, vytvořeny podmínky pro podpis KOS. 1990 podpis Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách (KOS), paritní limity smlouvou limitované výzbroje pro NATO a VS. Konec kvantitativní převahy tábora míru. 13

Krize reţimu v Polsku Polsko - koncem 70. let dělnické bouře v Gdaňsku pád Gomulky. Gierek usiloval o stabilizaci na bázi helsinského procesu získat západní úvěry část nebyla projedena nýbrž proinvestována v podmínkách centrálního plánování a na pozadí ekonomické krize na Západě (ropné šoky 70. let) neefektivně. 1980 vznik Solidarity, 1981 více než 10 mil členů skutečně masová a spontánní odborová organizace mimo marxisty ovládané odbory. Eskalace krize 1981 převrat Jaruzelského. Zabránil sovětské intervenci? Otázka, zda SSSR byl skutečně odhodlán jít do intervence je nejasná. Historik musí vzít v potaz situaci, v jaké Jaruzelski byl, co věděl a zda mu to co věděl vylučovalo možnost intervence. 1983 výjimečný stav zrušen reformy nadále neúspěšné. 1988 na pozadí přestavby propuká další kolo nepokojů. 1989 Mazowieckého koaliční vláda, 1990 konec komunistického reţimu v Polsku. Krize v Polsku se táhla od 70. let. Způsobena neefektivitou centrálně plánované ekonomiky a prohloubena odporem společnosti vůči reţimu, ţiveném katolickou církví a neformálními skupinami. Krize se přelila z národní úrovně do blokové, protoţe generovala poţadavky na nedostatkové zdroje ostatních satelitů (nenechat reţim padnout) a konzervovala u nich problémy, protoţe reţimy na pozadí dění v Polsku neměly odvahu je řešit. 14

Krize reţimu v Maďarsku Potlačení povstání 1956 v čele - János Kádár gulášový socialismus nebo kádárismus. Poučení z roku 1956: reformy socialismus nelze realizovat proti vůli SSSR! V 60. letech 20. století - se v Maďarsku diskutovalo o reformách, ne tak hluboce jako v ČSSR. 21.8.1961 Maďarsko intervenuje v ČSSR. 70. 80. léta snaha o drobné reformy, uvolnění drobného soukromého podnikání. Problémy s obchodní bilancí se Západem, Maďarsko mnohem více dováželo snaha o centralizaci. Polovina 80. let 20. století otevřená krize v ekonomice. Snaha o zvýšení obchodu s kapitalistickými státy, především se SRN a Rakouskem. 2. polovina 80. let růst významu opozičních skupin. V září 1987 vzniklo vůbec nejvýznamnější hnutí Maďarské demokratické fórum (MDF). Nejradikálnější se profilovalo hnutí etablující se především z řad vysokoškolských studentů Svaz mladých demokratů (FIDESZ). K lepší koordinaci vznikla v březnu 1988 tzv. Síť svobodných iniciativ. 16. června 1989 se uskutečnil oficiální pohřeb I. Nagye. Opozice změnila tento pohřeb obrovskou demonstraci nesouhlasu s vládní stranou. Nejvíce na sebe upoutal pozornost svým rázným vystoupením šéf strany FIDESZ Viktor Orbán (dnes předseda maďarské vlády). Viktor Orbán - je nutné jednat o stažení sovětských vojsk z Maďarska a skoncovat s komunismem. Jednání u klatého stolu komunistická vláda-opozice. 18. září 1989 svobodné volby v Maďarsku na jaře 1990. 18. října 1989 - změněna ústava, nyní bez vedoucí úlohy komunistické strany. Oficiální název státu byl změněn z Maďarské lidové republiky na Maďarskou republiku. 15

Pád komunismu v NDR Východoněmecký reţim Ericha Honeckera dlouho odmítal jakékoliv reformy - relativně dobrá ekonomická situace. Země měla řadu výhod v otázkách vzájemného obchodu s ostatními státy komunistického bloku v rámci RVHP Spousta východních Němců měla své příbuzné ve Spolkové republice či Západním Berlíně. Možnost navštěvovat se byla prakticky vyloučena, a to i přesto, že byla NDR signatářem Helsinských dohod všeobecné povědomí o rozsahu zaostávání NDR. V dubnu 1986 se uskutečnil XI. Sjezd SED. Ten zcela jednoznačně vyloučil možnost reforem a lá SSSR. Byl potvrzen konservativní kurs. Na tom nic nezměnily ani návštěvy Gorbačova a Ševarnadzeho (MZV) v roce 1986 a 1987. Slabá opozice v NDR, ale s uvolňováním poměrů v Československu a Maďarsku začalo tisíce Němců na podzim 1989 prchat přes tyto státy na Západ. Od 4. září 1989 probíhaly každý týden pravidelné pondělní demonstrace v Lipsku. 6. října 1989 přijel na oficiální návštěvu Gorbačov. Ten se o den později zúčastnil oslav 40. výročí NDR. Politbyro SED se sešlo 17. října 1989 - setrvání Honeckera neudrţitelné nástupce Egon Krenz. Režim ještě potlačil masové demonstrace v Lipsku a Berlíně, ale v 9. listopadu 1989 se spolu s Berlínskou zdí definitivně zhroutil. Tím se otevřela cesta ke sjednocení Německa rozděleného od druhé světové války. 16

Sametová revoluce v ČSSR Komunistické vedení v ČSSR sledovalo reformy v SSSR se znepokojením podobnost s rokem 1968 v ČSSR - hrozba legitimity normalizačního reţimu. Relativně dobrá ekonomická situace ve srovnání s Polskem a Maďarskem. V roce 1987 muselo i československé vedení po návštěvě M. Gorbačova v Praze přijít s vlastním programem tzv. socialistické přestavby. Změny pouze v řízení hospodářství, ale nikoliv v politické rovině. Do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ byl zvolen M. Jakeš - symbol upadajícího komunistického režimu. Tisíce lidí se od roku 1988 účastnily protirežimních demonstrací, které byly většinou policií brutálně rozháněny, jejich organizátoři zatýkáni - komunistický reţim tím dělal reklamu disidentským skupinám, které do té doby málo kdo znal. Mezi disidenty roste autorita Václava Havla. Rozehnání pokojné studentské demonstrace 17. listopadu 1989 - stávka studentů a umělců, poté vznik Občanského fóra. V pátek 24. listopadu 1989 odstoupilo vedení komunistické strany, o víkendu se pak na Letenské pláni sešla dosud nejpočetnější statisícová demonstrace. Generální stávka 27. listopadu 1989 - většina veřejnosti. 29. prosince 1989 zvolení neformálního vůdce opozice Václava Havla československým prezidentem. V červnu 1990 vybírali voliči z několika desítek politických stran, hnutí a koalic. Lidé odmítli komunistickou stranu (13 % hlasů) a většina z nich řekla své "ano" silám, které se zasloužily o porážku totality. V českých zemích zvítězilo s 51 % Občanské fórum (OF), sdruţující široké, různorodé demokratické proudy, a na Slovensku uspělo obdobně koncipované hnutí Veřejnost proti násilí (VPN). Návrat do Evropy, pryč z RVHP a Varšavské smlouvy. 17

Rumunská krvavá revoluce 16.12-25.12.1989 krvavé povstání, výjimka z mechanismu rozpadu sovětského bloku Od roku 1965 vládl v Rumunsku Nicolae Ceaușescu, který komunistickou ideologii využil k vybudování autokratického režimu, despocii s kultem osobnosti. Během roztržky Číny se Sověty se spřátelil s Pekingem, v roce 1967 nepřerušil na rozdíl od dalších socialistických zemí vztahy s Izraelem a odmítl účast své země na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Hlubovké ekonomické problémy 80. let - Rumunsko postihlo zvýšení cen surovin, byl Ceausescu donucen změnit postoj k zahraničnímu dluhu. Zavedl úsporný program, jeho země se stala více závislou na Moskvě a díky neuvážené industrializaci se z úrodné země se zásobami ropy stala jedna z nejchudších zemí kontinentu. Snaha o autonomní politiku na SSSR v mezích možností Moskva tolerovala. 1985 přestavba v SSSR v Rumunsku reformy odmítány. Ceausescův pád odstartovaly nepokoje, které vypukly 16. prosince 1989 v Temešváru na protest proti plánovanému vystěhování maďarského protestantského kněze Lászlóa Tokése. Akce přerostla v celonárodní protest, který si nakonec vyžádal životy 1104 lidí. Vojenský soud odsoudil Ceausescu a jeho ženu za genocidu, podkopávání státní moci a rozvracení národního hospodářství k trestu smrti - zastřelen 25. prosince 1989. K moci se dostává Fronta národní spásy v čele s (bývalým) komunistou Ionem Iliescu. V roce 1990 se Iliescu stal poprvé prezidentem Rumunska, znovu zvolen v letech 1992 a 2000.

Změny v Bulharsku V Bulharsku vládl už od roku 1954 Todor Ţivkov, jeden z nejortodoxnějších komunistických diktátorů v celém východním bloku. Gorbačovova perestrojka obavy - Ţivkov vţdy sledoval kurs Moskvy, i v Bulharsku v roce 1987 přestavba. Začalo sílit opoziční hnutí, které se výrazněji projevilo v roce 1988 založením ekologické organizace Ekoglastnosť. Masová vystoupení občanů na podzim 1989 přinutila komunisty k vnitřnímu puči. 10. listopadu 1989 na plenárním zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Bulharska - odvolání Ţivkova z čela strany. Nástupce komunista Petar Mladenov. 10. listopad 1989 - pokus části komunistické strany udržet si v zemi moc obětováním Živkova. Komunistická strana se přejmenovala na socialistickou a v prvních svobodných volbách v roce 1990 skutečně porazila protikomunistickou opozici. V dalších předčasných volbách za uţ ale zvítězil opoziční Svaz demokratických sil 1997- Ivan Kostov.

Cena bloku pro SSSR Protoţe Gorbačov potřeboval získat čas a prostředky k reformě socialismu, modifikoval Sovětský svaz svoji zahraniční politiku (slogan o novém politickém myšlení) a začal zdůrazňovat moţnost kooperace se Západem. Změna sovětské zahraniční politiky byla nutná, protoţe vytvářela nadměrný tlak na sovětské ekonomické zdroje. Zbrojení (až 25% sovětského HDP) plus podpora marxistických, spřátelených a tudíž ekonomicky naprosto neschopných režimů v rozvojovém světě. Jak uvádí britský historik J. M. Roberts, sovětské postavení na počátku osmdesátých let bylo nicméně velice odlišné od toho, v němž se SSSR nacházel deset let předtím. Musel čelit nákladnému konfliktu v Afghánistánu a jeho evropské satelity mu nejenom nepřinášely ekonomický prospěch, ale naopak byly finančně nákladné a bylo třeba v nich udržovat vojenské posádky, což rovněž přispívalo k růstu výdajů na obranu. Roberts, J. M. (2004). Dvacáté století. Dějiny světa od roku 1901 do současnosti. Beta-Dobrovský: Praha-Plzeň, s. 547. SSSR se pravděpodobně nechtěl bloku zbavit jako předpolí a symbol síly (podobně jako impérium u Francie v 50. letech) byl blok neocenitelný. Potřeboval jej reformovat tak, aby výhledově nebyl pro Moskvu ekonomickou zátěţí a naopak zdrojem vyspělých technologií a schopný platit za sovětské suroviny světové ceny. Tamější reţimy se ve všech státech potýkaly s váţnými ekonomickými a společenskými problémy přes rozdílný kulturní základy obdobné problémy jako důsledek aplikace marxismu. Rozdílná byla hloubka jejich potíţí a reakce vládnoucích politických elit. Zatímco v Polsku si nemohli vládci namlouvat, že režim není v systémové krizi, a v Maďarsku probíhaly pozvolné ekonomické a společenské reformy, politické elity v NDR, ČSSR, Bulharsku a Rumunsku hlubší reformy socialismu odmítaly.

Systémová krize Sovětský blok se na přelomu 80. a 90. let vnitřně zhroutil primárně v důsledku nezvládnutých systémových změn. Zahraničněpolitický tlak Reaganovy administrativy, jakkoli důleţitý, k tomuto vývoji přispěl spíše sekundárně. Podle mého soudu by ale bez něj mohla agónie sovětského bloku pokračovat ještě dlouhá léta, a proto má tento státník nepochybně významný podíl na ukončení studené války a kolapsu světové socialistické soustavy. Nebylo by také správné přehlíţet podíl předchozích amerických administrativ. Henry Kissinger, vítězství ve studené válce nebylo úspěchem jediné americké vlády. Vzešlo z kombinace čtyřiceti let úsilí obou amerických politických stran a sedmdesáti let komunistického kostnatění. Fenomén Reagan vzešel ze šťastné kombinace osobnosti a příležitosti: o deset let dříve by se Reagan jevil jako příliš bojovný, o deset let později jako příliš úzce zaměřený. (Kissinger, H. (1996): Umění diplomacie. Obzor: Praha, s. 839.) Na přelomu 80. a 90. let minulého století byl svět svědkem událostí, které vedly k pádu komunistických reţimů ve střední a východní Evropě, sjednocení Německa (1990), zániku RVHP (1991) a Varšavské smlouvy (1991) a nakonec i k rozpadu prvního státu dělníků a rolníků, mnohými levicovými intelektuály na Západě tolik milovaného Sovětského svazu (1991). Skončila studená válka, která byla více než 40 let klíčovým jevem v systému mezinárodních vztahů. 21

Co chtěl Gorbačov? Rozpad sovětského bloku bude v historii vždy spojován se dvěma jmény Gorbačov a Reagan. O cílech Gorbačova existuje mnoho mýtů.gorbačov se k cílům reforem, nazývaných přestavbou, vyjádřil takto: Úspěch přestavby dokáže, že socialismus je nejen schopen vyřešit historický úkol dosáhnout nejvyšší úrovně vědeckotechnického pokroku, ale že jej vyřeší sociálně a morálně nejefektivněji, demokratickými metodami, v zájmu člověka a jeho vlastním úsilím, pomocí jeho dovednosti, mistrovství, nadání, svědomí a vědomí odpovědnosti vůči ostatním lidem. Úspěch přestavby odhalí třídní omezenost a egoismus těch sil, které dnes dominují na Západě a které militarismus, horečné zbrojení a hledání nepřátel na celém světě připravily o rozum. Úspěch přestavby pomůže rozvojovým zemím určit si cesty ekonomické a sociální modernizace, aniž by ustupovaly neokolonialismu a vrhaly se do náruče kapitalismu. Gorbačov, M. S. (1987). Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Svoboda: Praha, s. 113 114. Jinými slovy, přestavbou měl SSSR získat kapacity k definitivní poráţce kapitalismu, tedy k realizaci starého leninského cíle rozšířit socialismus po celé Zemi. Gorbačov v době, kdy zahajoval reformy, nechtěl v SSSR zavést ani demokracii a ani trţní hospodářství. Proto byl velmi překvapen, když široké vrstvy sovětské společnosti začaly brát jeho hesla o glasnosti (méně cenzury), přestavbě (reformy socialismu) a novém politickém myšlení (ústup od konfrontace se Západem) vážně a začaly se dožadovat reálných změn. 1988 - SSSR opustil Breţněvovu doktrínu - doufal, ţe reformy reţimu v satelitech převedou k moci reformní komunisty Gorbačov se přepočítal! 22

Interpretace konce rozpadu sovětského bloku a konce SV Problém interpretace konce studené války. 1. teze, že SV prohrál SSSR kvůli tlaku USA po nástupu Reagana. 2. teze, že SV skončila kvůli helsinskému procesu. 3. teze, že SV skončila kvůli vnitřnímu zhroucení SSSR a socialistických států neschopných konkurovat Západu. 4. zrada Gorbačova. První tři se doplňují. Poslední je hloupost. Gorbačov nechtěl SSSR a jeho tábor zrušit. Chtěl reformu socialismu, která se mu nepovedla Jednalo se o marxistického aparátčíka, který nechtěl přinést sovětskému bloku demokracii! Hlavní příčina: neschopnost reţimu aplikujících marxismus konkurovat kapitalismu + nezvládnutá systémová změna! Konec VS a rozpad SSSR znamená konec bipolárního systému, který se formoval od konce 40. let. Systém MZV přechází v monopolární systém z hlediska distribuce moci. Z hlediska ekonomické síly se jednalo o multipolární systém od 60. let 20. století kam ale socialistické státy nepatřily (autarkie ekonomik) USA EHS Japonsko samí američtí spojenci! 23

Další literatura Crozier, B. (2004): Vzestup a pád sovětské říše. Praha, s. 21 184 a 447 449. Johnson, P. (1991): Dějiny 20. století. Praha. (pasáže věnované tématům kurzu) 24 24