JAK TOMU POROZUMT? Joseph Goldstein Jsem rád, že jsme se sešli spolen tento veer a že mžeme sdílet úvahy o událostech z 11. záí 2001. Více než kdy pedtím je píhodné a nezbytné vidt hloubji souvislosti mezi sebou samým, mezi námi navzájem a mezi mnoha trpícími bytostmi ve svt. Otázka, která vyvstává je, jak pochopit to, co se stalo, a to s uvážením a porozumním. V souvislostech s nárazy letadel do "Twin Towers", Pentagonu a do pole v Pensylvánii, mžeme vidt ohromnou sílu nenávisti a nevdomosti mysli. Buddha použil velmi jasná slova k popisu tchto stav mysli. V jeho rozprav nazvané "Vše hoí" ekl: "Mysl hoí, hoí ohnm chtivosti, ohnm nenávisti a ohnm zaslepenosti." Normáln se nám nezdají být tyto stavy mysli nebezpené, až dokud se nevyjeví práv takovým jasným a nepopiratelným zpsobem. Velikost zkázy, jenž se stala stedem pozornosti, je dvodem pro nezbytnou kultivaci našeho srdce a mysli. asto v takzvaném duchovním i New age svt, slyšíme fráze typu "následuj své srdce". asto ale mžeme jak na sob, tak i na druhých vidt,že ne všechno v našem srdci je vždy rozumné, laskavé, ušlechtilé a tedy hodné následování. Všichni také máme sklony k sobeckosti a zlosti. Adžán Sumedho, jeden z nejvtších seniorních amerických mnich thajské lesní tradice, doporuoval smysluplnji porozumt tomuto: "Není otázka jak následovat srdce, ale jak je kultivovat." Sledování šíe našich pocit, reakcí a odpovdí, které se staly, objasní ohromný potenciál jak dobra tak i zla, který je obsažen v naší mysli. Lidé z celého širého svta vysílají adu pocit? ohromný smutek, zármutek, bezmocnost a rozhoení, ale také soucit, lásku a porozumní. V pocitech jsou také zahrnuty výzvy k válce i pro mír, pro rakety i pro shazování jídla z letadel. Jestliže chceme porozumt tmto událostem, musíme porozumt své vlastní mysli. Když se nco stane v takové míe, která nemže být pehlédnuta, a v život jedince nebo spolenosti, pináší to velké výzvy. Je to signál otevít oi a vidt jasnji v rzných souvislostech. "Buddha" je "probuzený" a skrze své uení demonstruje odhodlanou ochotu a také schopnost vidt, co je pravda. K tomu ve výcviku smujeme. Tebaže vytváíme zdánliv pevná a bezpená životní místa a vztahy, všichni sdílíme velkou zranitelnost. Buddha to vyjádil zcela jasn: "Cokoliv vzniká, také zaniká". Obas vci pominou spoádaným a klidným zpsobem, obas niivým zpsobem. Bez ohledu na podmínky, za kterých jevy vznikají, je zmna jejich pirozenou vlastností. Mžeme si toho všimnout v bžných zmnách v našich životech. Vidíme to na nevyhnutelnosti stáí a nemoci svého tla. Vidíme to na stavu spoleenského a ekonomického zmatku. Vidíme to na upadajících civilizacích. Vidíme to na explozích hvzd atd. Akoliv to všechno rozumov chápeme, že pirozenou vlastností vcí je zmna, ne vždy to poznáváme do morku svých kostí. Buddha ukazoval na vrozenou nestálost mnících se podmínek a utrpení plynoucí z pedstavy, že zstanou stále stejné. První ušlechtilá pravda utrpení není abstraktn filosofický princip. Odráží otevenost, upímnost a ochotu nezbytnou k tomu. postavit se tváí tvá faktu
utrpení, které je tady. Není vždy snadné se takto otevít. Pi sledování zábr z pohrom bylo asto nepíjemné si to pipustit. Objeví se pochybnosti, že se to skuten mohlo stát a obas máme pocit, že jsme sledovali njaký z Hollywoodských film. Cviit se v Dhamm znamená mnohem více, než jen žít ve vtším klidu a míru. Dhamma odhaluje nejhlubší a nejvážnjší stránky života a smrti, utrpení a svobody. Buddha nás pobízí k procitnutí z naší nevdomosti. Události v New Yorku, Washingtonu a Pensylvanii jsou také výzvou, abychom si uvdomili základní neovladatelnost našich prožitk. To znamená, že vci nastanou, když jsou pítomny píslušné podmínky, ne protože jsme chtli anebo budeme chtít, aby byly podle nás a našich pání. Naše tla stárnou a onemocní v souladu s píinami, a si to pejeme nebo ne. Mžeme si pát, aby nebyla válka, hladomor, nebo násilí, ale tyto situace budou nadále vznikat tak dlouho, dokud tady budou k tomu nezbytné podmínky. Události nejsou pod naší kontrolou jak si pedstavujeme nebo pejeme. Kontrola všech našich zámr je velmi nároná. Jestliže vci nebudou takové, jaké chceme, aby byly, mysl mže být snadnji naplnna zlostí, pocitem marnosti, vztekem, žárlivostí nebo nenávistí. Dje se to tak jak na osobní, tak, jak je vidno, i na spoleenské úrovni. Jestliže chceme konec, nap. zastavení násilí, musíme porozumt píinám, které vyvolávají násilí a podmínkám nezbytným k jejich ukonení. Nejde prost si to pát nebo žádat, aby se tak stalo. Kupodivu, ím více pedstav "o ízení" opustíme, tím jasnji uvidíme podmínky nezbytné k dosažení svého úmyslu. Obtížná a složitá otázka nám stále zní. Jaká je patiná odpov na hromadné násilí? Z pedešlých dlouholetých zkušeností je nám známo, že násilí se nikdy neukonilo násilím. Buddha to samé vyjádil ped 2500 lety a my poznáváme tuto pravdu sami v konfliktech v Severním Irsku, na Šrí Lance, v Izraeli, ve West Bank a na mnoha dalších místech ve svt i ve svém každodenním jednání. Nenávist a násilí pouze plodí to samé. Zapíiuje opakování velkého niení, ze kterého není lehké se vymanit. To však neznamená, že nereagujeme a nechráníme se ped násilím. Týden ped útoky jsem z kazety poslouchal životopis Winstona Churchilla. jeho úloha ped a bhem 2. svtové války je dobe známá. Mohlo by být zachránno více život, kdyby nebyla provádna politika ústupk. Buddha sám mluvil k laikm o pimené sebeobran. Ve snaze uspoádat si všechny tyto otázky, pijdeme na nevýrazné a asto pehlédnutelné detaily. Jak u jednotlivc, tak i u národa musíme zkoumat motivace za reakcemi, aby se daly urit morální hodnoty. Jsou to naše motivy, které budou urovat dalekosáhlý výsledek. Je možné uvznit pachatele bez toho, aby vyvolal ohromné utrpení nevinných lidí? Jsem schopni být motivováni moudrostí a soucitem, spíše než nenávistí a pomstou? Nejde o to zahalit se do psobivých slov. Potebujeme se podívat na to, jaké jsou skutené motivy našeho jednání. Souasná situace je výzvou uvidt podmínky, které jsou základem událostí, jednat moude a rozhodn v reakcích a zkoumat vlastní mysl, abychom vidli jaké užitené a neužitené kvality vycházejí z nás. Síly dobra a zla, které se projevují ve svt se stejn tak projevují v našich myslích a životech. Je velmi obtížné osvtlit nedovedné stavy mysli. Ne vždy rádi pemýšlíme o svých stinných stránkách a je nám spíše pohodlnjší pedstava, že naše životy a skutky jsou dokonale isté a dobe cílené. Tebaže mnoho z toho tak opravdu je, jsou také ásti, které
takové nejsou. Jeden z obrat pi praktikování Dhammy nastane, když radji chceme odhalit své neistoty mysli, než je vytsnit. Upímnost ke svým motivacím je jediným zpsobem jak nalézt klí k moudré odpovdi na zmiované situace. Nedovedné stavy pramení z pipoutanosti, nenávisti a nevdomosti. Ze strany pipoutanosti mžeme vidt, kolik zla ve svt pramení z chtivosti - po zábav, bohatství, nebo moci. Ohromné utrpení také pramení z pedstav a názor: "toto je pravda, vše ostatní je lež" apod., jenž se hodí do výkiku demagog a fanatik. Když si víra iní právo na absolutní pravdu, je pak konflikt nevyhnutelný, protože lidé mají rzná hlediska. Až se uvolníme z našich pevn zaujatých názor, potom nastane možnost naslouchat a uit se navzájem. Neistoty také pocházejí z odporu, zlosti a nenávisti. Takto jasn se projevila pustošící síla tchto stav mysli v záijových událostech. Navíc, tyto vlastnosti mysli jsou tak ohrom svdné. Buddha na to poukazoval, když hovoil o "zlosti se zhoubným zdrojem". Zlost a nenávist vznikají z reakcí na bolestivé a nepíjemné události, a skutené nebo vymyšlené. Nepatrná nepíjemná událost zapíiní podráždní mrzutost a smutek. Silná bolestivá událost mže vést až k nenávisti a násilí. Je podstatné, že se uíme pipustit si tyto pocity uvnit sebe tak, že je ani neodmítáme, ani nepotlaujeme, ani je ze zvyku nevyjadujeme navenek. Je tak snadné uváznout v mocném víru tchto emocí, které jsou asto živeny spodními proudy své spravedlivosti, ublížením a strachem. Když se cítíme být skuten polapeni do vlastní reality, pomže nám, když si všimneme, ím je tento stav živen. V obtížné, nejisté a nestálé dob zpsobuje strach pocit zranitelnosti. Mže to být strach ze ztráty, strach z neznámého, nebo ze smrti. Jestliže neuznáme tyto silné emoce, asto nás pak ženou bu do útoku nebo k ústupu. Potebujeme pevnou a energickou praxi, abychom vidli tyto stavy uvnit nás samých, abychom nebyli odneseni pílivem emocí. Vdomí toho je procesem pemny. Ped nkolika lety jsem vedl zásed, pro studenty práva. V rozhovoru s nimi "O síle nepátelského", jeden ze student ekl, že poteboval zlost, aby necítil strach. Všímavost nebyla v osnovách pro právnické školy a nikdy ho ped tím nenapadlo, že otevení se a pijmutí strachu mže být velice mocným a podprným zdrojem síly. Bolest mže také vyrst, když rozpádáme katastrofické scénáe v našich myslích, a pak se v tchto stavech mysli zabydlíme. Akoli je snadné pedstavovat si detaily, není to vhodná strategie pro pstování moudrosti a soucitu. Musíme se otevít tomu, jak to je, pipustit si motivace našich reakcí a jednat z takové prospšné pozice, jak je to jen možné. Pi existujícím utrpení a násilí ve svt, které poznáváme pi práci uvnit naší vlastní mysli, zstává hluboká otázka "Kde je místo koneného bezpeí?" Kde je naše skutené útoišt? Na tyto otázky Buddha odpovídal bhem 45 let svého uení. Probuzená mysl je útoištm, uení (Dhamma) je útoištm, sdružování se s moudrými je útoištm. Tyto "ti klenoty" nejsou napodobeninami drahokam. Jsou opravdovými cennostmi. Poskytují každému místo bezpeí uvnit zmatku a nepokoje. Thich Nhat Hanh píše o "míru v každém kroku". Mžeme praktikovat mír v každém kroku, v každém nádechu, v každém okamžiku. Zaleží to jen na nás.
Mžeme se také cviit v pozitivním uvažování a všímavosti ku prospchu vlastnímu i ku prospchu druhých. Je to pouze dobrotivost a porozumní, které zastaví nenávist. Vyjádení dobrotivosti je nezbytnou podmínkou pro mír. Musíme zaít u sebe, v našich vlastních životech a nechat ji vyzaovat ven, jako podporu pro dobro ve svt. Buddhova slova z Mettá sutty jsou silným receptem a prosbou pro naši dobu: Kéž jsou všechny žijící bytosti šastny a žijí v klidu a míru! Kéž jsou plny radosti a žijí v bezpeí. Kéž jsou všechny bytosti šastny, a slabé nebo silné, malé nebo velké, viditelné i neviditelné, blízké nebo vzdálené, narozené nebo rodící se - nikoho nevyjímaje - kéž žijí v klidu a míru. A nikdo nepodvádí jiné, nebo neopovrhuje jinou bytostí v jakémkoliv stavu. A nikdo ve zlosti nebo nemoci nepsobí škodu druhému. Zrovna jako matka hlídá a ochrauje své drahé dít, tak a s neomezenou myslí každý lovk ochrauje všechny žijící bytosti a vyzauje pátelství a dobrotivost do celého svta. A je kultivováno neomezené a neohraniené dobro, osvobozené od zla a nepátelství na celém svt. (c) Joseph Goldstein, 2001 www.dharma.org (c) Bodhi Olomouc 2002