Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Business Judgment Rule v nové právní úpravě zákona o obchodních korporacích Martin Winter 2013/2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Business Judgment Rule v nové právní úpravě zákona o obchodních korporacích zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne.. Martin Winter 1

Rád bych na tomto místě poděkoval prof. JUDr. Jarmile Pokorné, CSc. za cenné rady a čas, který mi věnovala při zpracování této diplomové práce. 2

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá institutem Business Judgment Rule v právní úpravě zákona o obchodních korporacích. Cílem práce je podat komplexní rozbor tohoto institutu v rekodifikované právní úpravě s důrazem na jeho aplikaci a problémy, které tato aplikace přináší. Úvodní kapitoly se věnují teoretickému vymezení, po nich následuje rozbor péče řádného hospodáře, jakožto obecného požadavku na jednání statutárů. Těžiště práce potom leží v samotné analýze úpravy Business Judgment Rule v zákoně o obchodních korporacích. Závěrečná kapitola nastiňuje možnosti praktického dopadu institutu Business Judgment Rule v českém právu. Klíčová slova Business Judgment Rule, pravidlo podnikatelského úsudku, péče řádného hospodáře, test Business Judgment Rule, aplikace Business Judgment Rule, člen statutárního orgánu obchodní společnosti, odpovědnost, obchodní korporace. Abstract The thesis is focused on the Business Judgment Rule institute in the Commercial Corporations Act. The aim of the thesis is to provide a complex analysis of the institute when emphasizing its application and surrounding problems. First part of the thesis is dealing with theoretical background; analysis of fiduciary duties follows afterwards. The core of the thesis lies in analyzing Business Judgment Rule in Commercial Corporations Act itself. Final part then shows possibilities of Business Judgment Rule to impact into practice in the Czech legal environment. Key words Business Judgment Rule, Fiduciary duty, Duty of care, Duty of loyalty, Business Judgment Rule test, Business Judgment Rule application, Member of a statutory body, Liability, Business Corporation. 3

Obsah Úvod... 5 1. Definice pojmu Business Judgment Rule... 7 2. Teoretická východiska institutu Business Judgment Rule... 9 2.1. Historie vzniku institutu Business Judgment Rule... 9 2.2. Důvody existence institutu Business Judgment Rule obecně... 10 2.3. Důvody zavedení Business Judgment Rule do českého právního řádu... 14 3. Péče řádného hospodáře... 16 3.1. Péče řádného hospodáře v obchodním zákoníku... 18 3.2. Péče řádného hospodáře po rekodifikaci... 19 4. Business Judgment Rule v zákoně o obchodních korporacích... 22 4.1. Předpoklady uplatnění institutu Business Judgment Rule... 23 4.2. Test Business Judgment Rule... 25 4.3. Výkladové nejasnosti některých pojmů... 27 4.4. Aplikace Business Judgment Rule... 29 4.4.1. Obrácené důkazní břemeno... 29 4.4.2. Vztah Business Judgment Rule a nového občanského zákoníku... 31 4.4.3. Vyvážení principem loajality... 32 4.4.4. Vyvážení odpovědností managementu... 34 4.5. Soulad úpravy Business Judgment Rule s judikaturní doktrínou... 37 5. Důsledky zavedení institutu Business Judgment Rule do českého právního řádu.. 40 5.1. Celkové zhodnocení a přínos... 42 Závěr... 44 Seznam použitých pramenů a literatury... 46 Knihy a komentáře... 46 Odborné články... 47 Internetové a další zdroje... 49 Judikatura... 49 Právní předpisy... 50 4

Úvod Business Judgment Rule je institutem korporátního práva, který se v souvislosti s tzv. rekodifikací 1 soukromého práva v České republice nově dostává do tuzemského právního řádu, konkrétně do úpravy zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích a družstvech (dále jen zákon o obchodních korporacích nebo ZOK ). 2 Samotný institut se stal jednou z nejčastějších novinek, která bývá s rekodifikací spojována, když přináší do českého právního řádu nástroj ochrany členů statutárních orgánů obchodních společností před odpovědností za jejich riziková jednání. Jelikož je Business Judgment Rule v českém právu výslovně zakotven poprvé, nebyl mu dosud v odborné literatuře či komentářích věnován takový prostor, jaký bývá věnován jiným, dlouhodobě etablovaným, institutům korporátního práva. Z tohoto důvodu je cílem diplomové práce komplexně popsat, jakým způsobem je Business Judgment Rule upraven v zákoně o obchodních korporacích, analyzovat, jak bude fungovat jeho aplikace a jaký bude praktický dopad tohoto institutu v prostředí českého právního řádu. Za využití metody kompilace, komparace a analýzy se bude autor snažit poskytnout nejdůležitější informace o aspektech právní úpravy institutu Business Judgment Rule, o tom, jak a pro jaké situace bude Business Judgment Rule využíván, a v neposlední řadě také analyzovat problémy, které při aplikaci tohoto institutu nastanou, s tím, že kriticky zhodnotí přístupy k jejich řešení a připojí vlastní návrhy na východiska z problémových situací. Autor této diplomové práce při jejím zpracování vyjde především z tuzemských odborných článků, které se do jisté míry problematice Business Judgment Rule věnují, ale použity budou také zahraniční zdroje, z nichž především judikatura je nezbytná k analýze obecných důvodů existence Business Judgment Rule. V neposlední řadě je mezi zdroji informací nutné uvést různé publikace českých autorů, které se věnují související problematice. 1 Pojmem rekodifikace je nutné rozumět proces vedoucí ke stavu českého právního řádu po 1. 1. 2014, kdy vstoupilo v účinnost množství zákonů v souvislosti se změnami soukromého práva, především pak zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích. 2 Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 1. 2014]. 5

Samotný text práce bude členěn do několika kapitol, přičemž první z nich bude obsahovat obecnou definici institutu Business Judgment Rule, která je ovšem stěžejní pro další úvahy. Druhá kapitola bude pojednávat o tom, jak Business Judgment Rule vznikl, proč vůbec existuje a proč se nyní dostává do českého právního řádu. Toto teoretické vymezení není možné opomenout, jestliže je autorovým cílem podat ucelenou analýzu institutu Business Judgment Rule. Třetí kapitola je důležitá, neboť bude obsahovat informace o péči řádného hospodáře, jejíž analýza je jako taková nezbytná k tomu, aby bylo možné porozumět komplexnímu fungování institutu Business Judgment Rule v českém právu a jeho místu v systematickém uspořádání právního řádu, jestliže péče řádného hospodáře představuje standard, z něhož je Business Judgment Rule výjimkou. Následující kapitola bude tvořit de facto zásadní část této diplomové práce, jelikož objasní aplikaci Business Judgment Rule dle právní úpravy zákona o obchodních korporacích včetně nejrůznějších aspektů, které tato aplikace přinese a bude kriticky analyzovat tyto aspekty s návrhem řešení problémů, které přinášejí. Poslední kapitola potom shrne praktický dopad a možnosti využití institutu Business Judgment Rule v právním prostředí České republiky. 6

1. Definice pojmu Business Judgment Rule Abychom byli schopni pojem Business Judgment Rule dále zkoumat, analyzovat jeho dopady na český právní řád a vůbec se zabývat jeho podstatou, je nejprve nutné jej definovat. Nejedná se ale o definici jeho částí, prvků nebo souvislostí, ale o osvětlení toho, co vlastně tato tři slova Business Judgment Rule znamenají. Business Judgment Rule bývá do českého jazyka překládáno jako tzv. pravidlo podnikatelského úsudku, jak uvádí např. Lasák. 3 V odborné sféře je ale stejně často používán anglický výraz Business Judgment Rule. Pokud tedy autor v této práci používá český či anglický výraz, je tím v obou případech myšlen stejný institut korporátního práva. V různých zdrojích lze nalézt definice více či méně obsáhlé a více či méně přesné, jako nejvýstižnější se ovšem jeví definice, kterou uvádí Bowers, 4 a která Business Judgment Rule charakterizuje slovy: pokud je rozhodnutí představenstva společnosti činěno bez zlé víry, podvodu nebo porušení fiduciární povinnosti, pak je toto rozhodnutí přesvědčivé a nezvratné. Tedy pokud vedoucí představitelé společnosti jednali v souladu s Business Judgment Rule, pak jsou chránění před odpovědností vůči společnosti za svá rozhodnutí. 5 Na druhé straně velmi přiléhavou definici pravidla podnikatelského úsudku uvádí Havel, 6 když dle něj se podnikatelským úsudkem rozumí náležité, informované a rozumné jednání statutárního orgánu (případně jeho členů) činěné v zájmu společnosti. 3 LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 2, s. 50. 4 BOWERS, Thomas et al. Law of commercial transactions and business associations: concepts and cases. 1 ed. Chicago: Irwin, 1995, s. 744. 5 absent bad faith, fraud, or breach of fiduciary duty, the judgment of the board of directors is conclusive. When directors and officers have complied with the business judgment rule, they are protected from liability to the corporation for their unwise decisions. Přeložil Martin Winter. 6 HAVEL, Bohumil. Synergie péče řádného hospodáře a podnikatelského úsudku. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 11, s. 413. 7

Jak bude zřejmé z následujících kapitol, ani jedna z těchto definic není zcela přesná a nevystihuje Business Judgment Rule konkrétně tak, jak jej v komplexnosti chápeme ve smyslu ZOK. Pro základní nástin problematiky a pro pochopení předmětu této diplomové práce jsou ale vhodné. 8

2. Teoretická východiska institutu Business Judgment Rule Tak, jak bylo v předchozí kapitole uvedeno, že k analýze institutu Business Judgment Rule je nejprve třeba jej definovat, stejně tak je nutné osvětlit, jak a proč Business Judgment Rule vzniknul, proč existuje a proč se stává součástí české legislativy. 2.1. Historie vzniku institutu Business Judgment Rule Business Judgment Rule neboli pravidlo podnikatelského úsudku bylo vytvořeno judikaturní doktrínou státu Delaware v USA. Je tomu tak proto, že právě v tomto státě platí pro představenstvo obchodních společností nejvýhodnější právo, a na základě toho jsou zde vydávána početná soudní rozhodnutí týkající se právě postavení řídících orgánů korporací. 7 Jako klíčové soudní rozhodnutí, které fakticky vytvořilo institut Business Judgment Rule, bývá označováno rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Delaware ve věci Aronson v. Lewis z roku 1984, 8 ve kterém bylo pravidlo podnikatelského úsudku definováno jako předpoklad, že při obchodním rozhodování se představitelé obchodní společnosti chovali informovaně, v dobré víře a v upřímném přesvědčení, že jejich konání bylo v nejlepším zájmu společnosti. 9 Autor práce nerozporuje skutečnost, že rozhodnutí Aronson v. Lewis opravdu znamená faktické zakotvení pravidla podnikatelského úsudku, jak shodně uvádí např. Lasák, 10 Obertová, 11 Hámorská 12 nebo Clark, 13 ovšem domnívá se, že tendence 7 MACGREGOR, Radka. Americká koncepce akciové společnosti a vztahů v ní. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 23, s. 868. 8 Rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Delaware ze dne 1. 3. 1984 ve věci Aronson v. Lewis, 473 A.2d 805, 812 (Del. 1984). 9 a presumption that in making a business decision the directors of a corporation acted on an informed basis, in good faith and in the honest belief that the action taken was in the best interests of the company. Přeložil Martin Winter. 10 LASÁK, Jan. Pár poznámek k péči řádného hospodáře členů statutárního orgánu na prahu rekodifikace. Epravo.cz [online]. Epravo.cz sbírka zákonů, judikatura, právo, publikováno 13. 9. 2011 [cit. 27. 1. 2014]. 11 OBERTOVÁ, Alica. Postavení člena představenstva po rekodifikaci II. Epravo.cz [online]. Epravo.cz sbírka zákonů, judikatura, právo, publikováno 11. 7. 2012 [cit. 9. 2. 2014]. 9

k formulaci tohoto pravidla lze nalézt již dříve, viz např. rozhodnutí Oblastního soudu státu Pensylvánie ve věci Otis & Co. v. Pennsylvania R. Co. z roku 1945, 14 kde Oblastní soud uvádí chyby nebo omyly ve výkonu poctivého podnikatelského úsudku nepodrobují představitele obchodních společností odpovědnosti za nedbalost při plnění jejich stanovených povinností. 15 Závěr, který ale plyne z výše uvedeného je jasný, doktrína Business Judgment Rule byla vytvořena rozhodovací činností soudů v USA, odkud poté pronikala do dalších právních řádů, mj. i českého, jak bude uvedeno následně. 2.2. Důvody existence institutu Business Judgment Rule obecně S odkazem na definici pravidla Business Judgment Rule uvedenou v předchozí kapitole této diplomové práce je důležité znovu i když poněkud zjednodušeně připomenout, že pravidlo Business Judgment Rule poskytuje ochranu před odpovědností statutárních orgánů obchodních společností za jejich rozhodnutí, pokud jsou splněny jisté podmínky, jako dobrá víra a informovanost rozhodnutí. Úprava pravidla podnikatelského úsudku se řadí do tzv. corporate governance, v českém překladu správy společností, jako části korporátního práva, pokud bychom chtěli být přesní v teoretickém zařazení. Z tohoto zařazení plynou i základní důvody existence pravidla Business Judgment Rule jako takového, jedná se o zásadní problematiku celého systému corporate governance, a totiž o tzv. teorii konfliktu zájmů. 16 12 HÁMORSKÁ, Andrea. Povinnost členů orgánů obchodních korporací jednat s péčí řádného hospodáře po rekodifikaci. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 9, s. 251. 13 CLARK, Charles R. Firemní právo. 1. vydání. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 1992, s. 174. 14 Rozhodnutí Oblastního soudu státu Pensylvánie ze dne 20. 7. 1945 ve věci Otis & Co. v. Pennsylvania R. Co., 61 F. Supp. 905, 911 (D. C. Pa. 1945). 15 mistakes or errors in the exercise of honest business judgment do not subject the officers and directors to liability for negligence in the discharge of their appointed duties. Přeložil Martin Winter. 16 PETROV, Jan. Obecná odpovědnost členů představenstva akciových společností v česko-americkoněmeckém srovnání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 19. 10

Pro zjednodušení bude teorie konfliktu zájmů vysvětlena na modelu akciové společnosti s dualistickou strukturou v českém právním prostředí, 17 i když by mohla být vztažena také na společnost s ručením omezeným či jinou formu kapitálové obchodní společnosti. Podstatou teorie konfliktu zájmů je skutečnost, že uvnitř společnosti existují různé orgány, které mají velmi často protichůdné zájmy. A pokud ne protichůdné, tak přinejmenším rozdílné ve své podstatě. Velmi snadno si dovedeme představit, že zájmy členů představenstva, tedy manažerů společnosti jako statutárního orgánu budou odlišné od zájmů členů dozorčí rady jakožto orgánu, který na činnost představenstva dohlíží, a že akcionáři sdružení ve valné hromadě společnosti ze své pozice vlastníků společnosti budou mít své zájmy, opět odlišné od zájmů členů předchozích dvou zmíněných orgánů. Cílem členů představenstva potom nejčastěji bude maximalizace zisku 18 za současného co nejdelšího udržení se ve funkci člena představenstva, 19 cílem členů dozorčí rady může být co možná největší zisk za co možná nejméně skutečných povinností plynoucích z této funkce a cílem akcionářů bude opět zisk, ale také relativní bezproblémovost fungování společnosti, když drtivá většina akcionářů obchodnímu vedení společnosti, kterou zajišťuje představenstvo, vlastně nerozumí. Zájmy a pozice dozorčí rady nejsou pro účely této práce až tak zajímavé, stěžejní je ale vztah představenstva a akcionářů, jež bývá označován jako vztah principal agent. 20 Základem problému vztahu představenstva a akcionářů dle Pokorné 21 je oddělení vlastnictví a kontroly, tedy skutečnost, že výnos společnosti z podnikání je hlavním motivem akcionářů na jejich účasti na společnosti, aniž by tito zasahovali do běžných rozhodovacích procesů, kdežto představenstvo na druhé straně provádí každodenní rozhodovací činnost, aniž by jeho členové byli investory společnosti. Dochází tedy ke konfliktu zájmů členů představenstva, kteří se snaží jak 17 Tím se rozumí, že vnitřními orgány akciové společnosti jsou představenstvo coby statutární orgán, dozorčí rada a valná hromada. 18 HUČKA, Miroslav; MALÝ, Milan; OKRUHLICA, František a kol. Správa společností. 1. vydání. Praha: Kernberg Publishing s.r.o., 2007, s. 51. 19 Člen představenstva obchodní korporace, stejně jako člen dozorčí rady či akcionář mohou mít samozřejmě jiné zájmy, které nemusí korespondovat s uvedenou teorií konfliktu zájmů, jedná se pouze o modelovou, v praxi však velmi častou, situaci. 20 POKORNÁ, Jarmila. K některým otázkám právního postavení členů představenstva akciové společnosti. In: LASÁK, Jan; HAVEL, Bohumil. Kompendium korporačního práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 69. 21 Tamtéž. 11

bylo uvedeno výše o maximalizaci svého zisku, ale ze své pozice by měli mít starost také o zájmy akcionářů, jakožto faktičtí správci jejich investic. Popsaná problematika teorie konfliktu zájmů uvnitř společnosti souvisí s pojmem tzv. nákladů zastoupení, 22 které vznikají ve vztazích, kdy je jedna osoba oprávněna rozhodovat o majetku osoby druhé 23 - tedy příklad vztahu členů představenstva a akcionářů společnosti rozebraný výše. Náklady zastoupení jsou podmnožinou obecných nákladů, které vznikají jako takové při realizaci správy společností. Cílem corporate governance, čili správy společností, je všeobecně podpora celkového blahobytu všech osob zúčastněných na společnosti, to znamená také snižování nákladů zastoupení. 24 Jako řešení teorie konfliktu zájmů, a v té souvislosti také způsobem snižování tzv. nákladů zastoupení, byl v rámci corporate governance zvolen model, který stanovuje určité hranice, mantinely, prostor a možnosti působnosti členů statutárních orgánů tedy klade na členy statutárních orgánů určité požadavky, jimiž se musejí při správě společnosti řídit. V českém právním prostředí jsou tyto požadavky vyjádřeny v institutu péče řádného hospodáře, který bude analyzován v následující kapitole. Do souvislosti s pravidlem Business Judgment Rule se tyto požadavky na členy statutárních orgánů dostávají v situaci, kdy dochází k soudnímu přezkumu jejich jednání při obchodním vedení společnosti, potažmo při uzavírání transakcí za společnost. Takovýto soudní přezkum ale přináší celou řadu problémů, jelikož pro soud je velmi obtížné určit, zda došlo k porušení požadavků na jednání statutárů či nikoliv. Problémů, na které soudy v této souvislosti narážejí, je několik. Prvním z nich je skutečnost, že neexistuje žádné objektivní kritérium, které by umožnilo jednání statutárních orgánů posoudit. V každé transakci je totiž imanentně obsažena určitá míra rizika, kterou by naopak členové statutárních orgánů měli podstupovat k zajištění efektivní existence společnosti na trhu. Zakládat tedy odpovědnost statutárního orgánu na kritériu neúspěšnosti transakce není možné. 25 22 BROULÍK, Jan. Pravidlo podnikatelského úsudku a riziko. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 6, s. 161. 23 Tamtéž. 24 Tamtéž, s. 162. 25 KOŽIAK, Jaromír. Pravidlo podnikatelského úsudku v návrhu zákona o obchodních korporacích (a zahraničních právních úpravách). Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 4. s. 109. 12

Druhým problémem je přezkoumávání porušení povinností statutárních orgánů ze strany soudu až následně tedy ex post. Přitom by bylo vhodné posuzovat soulad jednání statutárů s požadavky na jejich jednání pohledem ex ante, stejně tak, jak je tomu v praxi u člena statutárního orgánu, který při svém rozhodování vycházel ze skutečností, jež znal v okamžiku rozhodnutí. 26 Při rozhodování má totiž soud informace, které nebyly známy členovi statutárního orgánu v době rozhodnutí. 27 Dalším problémem při rozhodovací činnosti soudů o tom, zda byly splněny požadavky kladené na členy statutárních orgánů, je skutečnost, že soudce v drtivé většině případů nemá dostatečné odborné znalosti k takovému posouzení. 28 Soudce je odborníkem na rozhodování právních otázek, nikoli na hodnocení a posuzování toho, jestli jednání statutárního orgánu bylo možné podřadit pod odborné předpoklady na jednání statutárů kladené. S tímto názorem nesouhlasí Bejček, 29 když uvádí, že péče řádného hospodáře je právním pojmem a je úlohou každého soudce, aby posoudil chování členů statutárního orgánu v jejím souladu či nesouladu. Existence výše uvedených problémů při soudním rozhodování, a také snaha o to vymezit statutárním orgánům obchodních společností bezpečný prostor pro jejich rozhodování v rámci jednání za společnost, vedly k vytvoření doktríny pravidla Business Judgment Rule, 30 přičemž vůdčí idea, která stojí za pravidlem podnikatelského úsudku, je dle Lasáka 31 zdrženlivost soudců a soudů. Tuto premisu lze demonstrovat na dvou názorových proudech týkajících se institutu Business Judgment Rule, které lze vysledovat. 32 První názorový proud považuje Business Judgment Rule za jakousi odpovědnostní normu nebo standard, na základě kterého soudy hodnotí jednání členů statutárních orgánů. Tedy pokud jsou naplněny podmínky a předpoklady uplatnění pravidla podnikatelského úsudku, pak soud rozhodne, že jednání člena statutárního orgánu bylo v souladu s požadavkem na něj kladeným tedy péčí řádného hospodáře v českém právním prostředí. Tento 26 KOŽIAK, op. cit., s. 110. 27 BROULÍK, op. cit., s. 165. 28 KOŽIAK, op. cit., s. 110. 29 BEJČEK, Josef. Principy odpovědnosti statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 17, s. 613 a násl. 30 BROULÍK, op. cit., s. 165. 31 LASÁK, 2012, op. cit., s. 50. 32 BROULÍK, op. cit., s. 165. 13

názorový proud přesně vystihl Branson, 33 který uvádí, že Business Judgment Rule vlastně není pravidlem chování jako takovým, ale pouze soudním standardem přezkumu. Druhý názorový proud potom Business Judgment Rule chápe tak, že pokud jsou splněny podmínky a předpoklady jeho aplikace, pak soud ani nepřistoupí k přezkoumávání jednání člena statutárního orgánu, neboť v takovém případě je presumováno, že bylo jednáno v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře. 34 Jak plyne z výše uvedeného, institut Business Judgment Rule tedy existuje proto, aby bylo ze soudního přezkumu vyloučeno jednání členů statutárních orgánů obchodních společností, které naplní požadavky uplatnění pravidla Business Judgment Rule, čímž se má za to, že představitel společnosti jednal s péčí řádného hospodáře. Tím mu bude umožněno efektivně a účelně hospodařit s majetkem společnosti, aniž by se musel bát vstupovat do rizikových transakcí s obavou ze sankce ve formě odpovědnosti za své jednání při nezdaru transakce. 2.3. Důvody zavedení Business Judgment Rule do českého právního řádu Business Judgment Rule neboli pravidlo podnikatelského úsudku je v českém právním řádu nově výslovně zakotveno v zákoně o obchodních korporacích. 35 Jak uvádí důvodová zpráva k ZOK, 36 české obchodní právo poněkud zaspalo vývoj především problematiky správy obchodních společností corporate governance, a je tedy nezbytné na tento vývoj v nové právní úpravě reagovat. Inspirativní byly v tomto ohledu právní řády jiných evropských států, ale mj. i právní řád USA jako jeden z nejrozvinutějších právě v oblasti správy společností, přičemž jak bylo uvedeno v podkapitole o historii vzniku institutu Business Judgment Rule, tento vznikl právě v právním prostředí USA. Jedním z hlavních cílů, který si klade nová právní úprava zákona o obchodních korporacích, je tedy inovace a přiblížení institutů corporate 33 BRANSON, Douglas M. The Rule That Isn t a Rule The Business Judgment Rule. Valparaiso university Law Review [online]. 2002, vol. 36, no. 3, s. 631 [cit. 27. 2. 2014]. 34 BROULÍK, op. cit., s. 165. 35 Ustanovení 51 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech. 36 Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 1. 2013]. 14

governance a mezi nimi Business Judgment Rule v české legislativě zahraničním právním úpravám, když je jim v ZOK věnována značná pozornost. K tomuto trefně poznamenal Kožiak, 37 že v reakci na rigidní úpravu postavení členů statutárních orgánů v českém právu v období 90. let dochází v rámci nové právní úpravy konečně k posunu od tzv. policejního přístupu k mnohem pragmatičtějšímu pohledu na řízení obchodní korporace obecně, jejímž cílem je bezpochyby její co nejefektivnější chod. Aby byl tento efektivní chod umožněn, je nezbytné přehodnotit požadavky kladené na členy statutárních orgánů a vytvořit jim podmínky pro efektivní řízení korporace. Tyto důvody vedly k tomu, že byl institut pravidla podnikatelského úsudku konečně výslovně zakotven v českém právním řádu. 37 KOŽIAK, op. cit., s. 109. 15

3. Péče řádného hospodáře Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, péče řádného hospodáře je pojem používaný českým zákonodárcem pro vyjádření požadavků, které jsou kladeny na členy statutárních orgánů jednajících jménem společnosti. 38 Péče řádného hospodáře je tedy standardem chování; Clark 39 jde ještě dále, když uvádí, že členové statutárních orgánů jsou společnosti zavázáni určitým standardem péče. Péči řádného hospodáře jako takovou je nutné analyzovat z důvodu, který byl uveden v podkapitole této diplomové práce o obecných důvodech existence institutu Business Judgment Rule, a totiž proto, že pokud jsou naplněny znaky a požadavky aplikace pravidla podnikatelského úsudku, pak se má za to, že statutár obchodní společnosti jednal v souladu právě s požadavkem péče řádného hospodáře. Péče řádného hospodáře a Business Judgment Rule jsou tedy vzájemně provázány, pokud bychom neanalyzovali péči řádného hospodáře, nemohli bychom ani relevantně rozebrat institut Business Judgment Rule. Jestliže bylo uvedeno, že při splnění podmínek aplikace pravidla podnikatelského úsudku je presumováno jednání v souladu s kritériem péče řádného hospodáře, pak je nutné osvětlit, co péče řádného hospodáře vlastně znamená. Existenci určitých požadavků, které jsou kladeny na péči managementu společnosti lze vysledovat již v klasickém římském právu, 40 a to ve formě povinností, které byly uloženy správcům cizího majetku. Z tohoto základu soukromého práva, na kterém stojí drtivá většina právních systémů, potom tyto požadavky pronikaly do moderních právních řádů tak, jak je známe v současnosti. Péče řádného hospodáře, jakožto standard jednání členů statutárních orgánů, je složena ze dvou doktrinálně vytvořených prvků, které literatura označuje jako fiduciární povinnosti. 41 Těmito fiduciárními povinnostmi jsou povinnost péče a povinnost 38 Ustanovení 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 39 CLARK, op. cit., s. 173. 40 PIHERA, Vlastimil. Tvrdé jádro a měkká slupka. Úvaha o odpovědnosti managementu kapitálových společností. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 5, s. 142. 41 HAVEL, 2007, op. cit., s. 415. 16

loajality, jak shodně uvádějí např. Eliáš, 42 Krtoušová, 43 Havel, 44 Čech, 45 Petrov, 46 Štenglová, 47 Bejček, 48 Pihera 49 nebo MacGregor. 50 I když se konkrétní pojmenování fiduciárních povinností v různých právních řádech liší viz např. britská koncepce duty of care, skill and dilligence, 51 povinnost péče a povinnost loajality jsou vždy prvkem těchto různých koncepcí, protože jsou základem požadavků na jednání členů statutárních orgánů; v českém právním prostředí jsou potom základními stavebními kameny péče řádného hospodáře. Povinnost péče představuje požadavek kladený na členy statutárních orgánů obchodních společností, aby jednali informovaně, rozvážně a pečlivě. 52 Při přijímání rozhodnutí v rámci jednání za společnost by si tedy měli členové statutárních orgánů opatřit dostatek informací a použít co možná nejvhodnější postupy, aby dostáli požadavkům povinnosti péče. Jako součást povinnosti péče bývají uváděny i další náležitosti, jako nejdůležitější z nich musí být ovšem zmíněn požadavek na určitou odbornost péče, jak uvádí např. Rada, 53 Krtoušová 54 nebo Bejček. 55 Odbornost souvisí se všemi výše uvedenými požadavky v rámci povinnosti péče, když jistá míra odbornosti je obecně při podnikatelském rozhodování nezbytná. 56 Povinnost loajality je potom nutno chápat jako stálý zřetel a důraz na zájmy společnosti, 57 členové statutárních orgánů jsou tedy povinni při svém rozhodování dbát 42 ELIÁŠ, Karel. Kapitola 11. Akciová společnost. In: ELIÁŠ, Karel; POKORNÁ, Jarmila; DVOŘÁK, Tomáš. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 305. 43 KRTOUŠOVÁ, Lucie. Péče řádného hospodáře: odpovídá britskému konceptu duty of care, skill and dilligence? Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 10, s. 277. 44 HAVEL, 2007, op. cit., s. 415. 45 ČECH, Petr. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality. In: LASÁK, Jan; HAVEL, Bohumil. Kompendium korporačního práva. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 77. 46 PETROV, op. cit., s. 25 a násl. 47 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Část VII. Orgány akciové společnosti. In: DĚDIČ, Jan; ŠTENGLOVÁ, Ivana; ČECH, Petr; KŘÍŽ, Radim. Akciové společnosti. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 480. 48 BEJČEK, op. cit., s. 614 615. 49 PIHERA, op. cit., s. 143. 50 MACGREGOR, op. cit., s. 870 871. 51 GRIFFIN, Stephen. Company Law: Fundamental Principles. 3 ed. Harlow: Pearson Education Limited, 2000, s. 260 261. nebo RIDDLEY, Ann. Key Facts: Company Law. 3 ed. London: Hodder Education, 2009, s. 102 104. 52 HAVEL, Bohumil. Obchodní korporace ve světle proměn. Variace na neuzavřené téma. 1. vydání. Praha: Auditorium, 2010, s. 157. 53 RADA, Ivan. Jednatelé s.r.o. Představenstvo a.s. práva, povinnosti, odpovědnost. 1. vydání. Praha: Linde, 2003, s. 67. 54 KRTOUŠOVÁ, op. cit., s. 282. 55 BEJČEK, op. cit., s. 614. 56 Tamtéž. 57 ELIÁŠ, op. cit., s. 305. 17

zájmů společnosti jako hlavního kritéria při svém rozhodování. Jasné určení toho, co se rozumí zájmem společnosti, není jednoduché, existuje několik různých modelů pro to, co je určujícím zájmem společnosti podle zájmů jednotlivých skupin spojených se společností (manažeři, akcionáři, zaměstnanci atd.). 58 Vzhledem k rozsahu a účelu této diplomové práce se však autor omezí na konstatování, že povinnost loajality znamená povinnost statutárů upřednostnit zájem společnosti nad svým vlastním zájmem. 59 3.1. Péče řádného hospodáře v obchodním zákoníku Požadavek na jednání členů statutárních orgánů s péčí řádného hospodáře byl zakotven v ustanovení 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ), 60 přičemž obchodní zákoník ale nijak nevymezoval, co tento pojem znamená. Není cílem této diplomové práce rozebírat odbornou diskusi ohledně obsahu pojmu péče řádného hospodáře, autor si tedy dovoluje odkázat na článek Bejčka, 61 který podává ucelené shrnutí všech argumentů a názorů na obsah pojmu péče řádného hospodáře z akademické sféry včetně názorových rozporů ohledně požadavku na odbornost péče, a to i v souvislosti se změnou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. 62 Je ovšem nutné uvést, že obsah pojmu péče řádného hospodáře byl specifikován především v judikatuře Nejvyššího soudu, 63 a to takto: 58 MALÝ, Milan; THEODOR, Michal; PEKLO, Jaromír. Řízení a správa společností (Corporate Governance). 1. vydání. Praha: Nakladatelství Oeconomia, 2002, s. 24 a násl. 59 PETROV, op. cit., s. 49. 60 Toto ustanovení obchodního zákoníku dopadalo výslovně pouze na členy představenstva akciové společnosti, ovšem na základě ustanovení 135 odst. 2 obchodního zákoníku se vztahovalo i na jednatele společnosti s ručením omezeným. Na základě 79a a 93 odst. 4 obchodního zákoníku byla povinnost jednat s péčí řádného hospodáře uložena i společníkům veřejné obchodní společnosti a členům orgánů komanditní společnosti, tedy tato se vztahovala na členy statutárních orgánů obchodních společností obecně. 61 BEJČEK, op. cit., s. 614. 62 Zákon č. 370/2000 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2014]. 63 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1412/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, 2010 [cit. 10. 2. 2014]. 18

Pojem péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Lze tedy shrnout, že pojem péče řádného hospodáře v úpravě obchodního zákoníku tak, jak byl definován akademickou sférou i judikaturou Nejvyššího soudu, obsahoval obě výše uvedené složky, a to povinnost péče i povinnost loajality, 64 které byly dovozovány z úpravy mandátní smlouvy 65 obsažené v obchodním zákoníku. 66 3.2. Péče řádného hospodáře po rekodifikaci Požadavek péče řádného hospodáře je nově upraven v obou hlavních rekodifikačních právních předpisech, tedy jak v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník nebo NOZ ), 67 tak v zákoně o obchodních korporacích. Nový občanský zákoník normuje péči řádného hospodáře jako soubor tří dílčích povinností v ustanovení 159 odst. 1 tak, že se jedná o závazek člena orgánu vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Dle systematiky NOZ se toto ustanovení vztahuje na členy orgánů právnických osob obecně, nejen na statutáry obchodních korporací. Na druhé straně ZOK poskytuje úpravu, která se týká výhradně členů statutárních orgánů obchodních společností s tím, že ve svém 51 odst. 1 stanoví, co se rozumí jednáním pečlivým a s potřebnými znalostmi, a také zde ukládá povinnost jednat loajálně, 68 požadované péče. zatímco v ustanovení 52 odst. 1 ZOK nalezneme kritérium hodnocení Již na první pohled je zřejmé, že v rekodifikované právní úpravě je péči řádného hospodáře věnována daleko větší pozornost, než tomu bylo v úpravě obchodního 64 ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 719 720. 65 Jednalo se o povinnost mandatáře (tedy člena statutárního orgánu) vykonávat činnost v souladu se zájmy mandanta (tedy společnosti), viz ustanovení 567 odst. 2 obchodního zákoníku. 66 ŠTENGLOVÁ, 2007, op. cit., s. 480. 67 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11. 2. 2014]. 68 Ustanovení 51 odst. 1 ZOK představuje vlastní úpravu institutu Business Judgment Rule, pozornost mu proto bude věnována v následujících kapitolách. Na tomto místě je využita pouze pro účely osvětlení pojmu péče řádného hospodáře v zákoně o obchodních korporacích. 19